49 Ad 26/2026

Rubrum

č. j. 49 Ad 26/2026 - 18 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně: T. R., narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 4. 2026, č. j. XA, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 17. 3. 2026, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná zvýšila žalobkyni od lednové dávky roku 2026 starobní důchod z důvodu valorizace a rozhodla, že žalobkyni bude společně s první zvýšenou dávkou poukázán doplatek zvýšení důchodu náležejících za období od 1. 1. 2026 do 5. 1. 2026.

2. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, které žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobkyně začala pobírat starobní důchod v roce 2015 ve výši tehdy pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně. V následujících letech žalovaná důchodové dávky žalobkyně řádně navyšovala z důvodu valorizace v souladu se zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a příslušnými prováděcími právními předpisy. Naposledy k valorizačnímu zvýšení důchodových dávek došlo prvostupňovým rozhodnutím dle § 67 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s nařízením vlády č. 365/2025 Sb., které upravuje konkrétní parametry valorizace důchodu ode dne 1. 1. 2026. Výpočet navýšení byl proveden zcela v souladu s uvedenými právními předpisy a námitky proti prvostupňovému rozhodnutí proto nejsou důvodné. Nad rámec uvedeného žalovaná konstatovala, že se nezabývala částí námitek, ve kterých žalobkyně opakovaně odkazuje na svá předešlá podání týkající se jejího zdravotního stavu a životní situace, jelikož se netýkají otázky dávek důchodového pojištění a jejich valorizace. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 49 Ad 26/2026 4. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Z poměrně obsáhlé žaloby a námitek žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí, které přikládá, vyplývá, že žalobkyně žádným konkrétním způsobem nebrojí proti samotné valorizaci starobního důchodu řešené v rámci prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Soud z žaloby pochopil, že žalobkyně se pouze domáhá osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta „s plnou garancí a zodpovědností soudů o jeho náležitém postupu v ochraně i obraně mých zákonných i ústavních lidských práv“. V žalobě však nespecifikuje jediný důvod svého nesouhlasu s napadeným rozhodnutím. Pouze se opakovaně dožaduje ustanovení advokáta, kteréžto žádosti prokládá zpravidla dosti nepřiléhavými citacemi a odkazy na ustanovení z různých právních předpisů, ba i na rozličné právní principy. Pouze v samém úvodu žaloby odkazuje na všechna svá dřívější podání i s nesčetným množstvím doložených důkazních materiálů. Dále žalobkyně ještě naznačuje, že v jejích 24 letech a 10 dnech od svatby bylo někým zasaženo do jejího zdraví. Více srozumitelných skutkových tvrzení se soudu z žaloby vyextrahovat nepodařilo. O moc lépe se v tomto směru soudu nevedlo, ani pokud jde o přiložené námitky proti prvostupňovému rozhodnutí. Z těch je v prvé řadě patrné, že se žalobkyni nelíbí, že doplatek valorizačního zvýšení vypláceného důchodu od 1. 1. 2026 do 5. 1. 2026 dostane pouze za měsíc leden, a nikoliv už v ostatních měsících. Dále uvádí, že v roce 1974 utrpěla v Třineckých železárnách VŘSR, n. p., pracovní úraz. Závěrem potom opět odkazuje na všechna svá dřívější podání.

5. Soud při prověřování splnění procesních předpokladů věcného projednání žaloby dospěl k závěru, že se jedná o návrh, který sleduje zjevné zneužití práva.

6. Podle § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh sleduje zjevné zneužití práva.

7. Citované ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) bylo do s. ř. s. vloženo na základě zákona č. 314/2025 Sb. s účinností od 1. 1. 2026, avšak obdobné ustanovení bylo předtím zavedeno zákonem č. 284/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2024. Již předtím ovšem judikatura dovodila, že žalobu (resp. kasační stížnost) lze odmítnout i pro zneužití práva. Z jejích závěrů tak lze vycházet i při výkladu § 46 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) konkrétně konstatoval, že pouhá skutečnost, že žalobce vede velké množství sporů, sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl soud zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat žalobu, je početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. Sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (viz usnesení NSS ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16, které NSS následoval v řadě dalších, např. ze dne 19. 7. 2023, č. j. 9 As 133/2023-7, ze dne 17. 7. 2023, č. j. 5 As 112/2023-7, či ze dne 31. 1. 2024, č. j. 7 As 268/2023-32).

8. V projednávané věci jsou podání žalobkyně tvořena proudem poměrně nesouvislých a obtížně srozumitelných tvrzení o neplatnosti nespecifikovaných právních jednání a porušení nejrůznějších žalobkyniných práv a ustanovení právních předpisů (včetně jejich obsáhlých citací), k nimž mělo dojít v posledních 48 letech. Skutkově je žalobkyně spojuje prakticky výhradně s pracovním úrazem, který měla utrpět v roce 1974 s vážnými a trvalými následky a s odkazy na svá dřívější podání. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 49 Ad 26/2026 9. Soudu je z vlastní činnosti, z žalob a rozhodnutí vyžádaných v řízení sp. zn. 53 Ad 2/2025 od Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) v řízeních vedených pod sp. zn. 2 Ad 13/2023 a 19 Ad 27/2022 a z veřejně dostupné databáze soudních rozhodnutí na webových stránkách NSS známo, že žaloby obsahující obdobnou argumentaci (co do její formální úrovně i skutkového základu) žalobkyně podává opakovaně. Jen u zdejšího soudu bylo od roku 2022 zahájeno větší množství řízení (např. pod sp. zn. 43 Na 10/2022, 46 Ad 10/2022, 47 Ad 23/2024, 54 A 61/2023, 53 Ad 30/2024, 53 Ad 2/2025, 58 Ad 3/2023, 47 Ad 22/2025 a v nynější věci) proti různým úkonům veřejné správy, jejichž hlavním motivem je pracovní úraz z roku 1974 a tvrzené nezákonné vyklizení, na něž žalobkyně „nabaluje“ další namítané nezákonnosti (opět obtížně srozumitelné).

10. Žalobkyně (stejně jako v nynější věci) zejména pravidelně napadá rozhodnutí žalované o zvýšení (tzv. valorizaci) jejího starobního důchodu vydaná dle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „organizační zákon“), popř. i samotná oznámení o valorizaci. U zdejšího soudu žalobkyně takto napadla valorizaci od června 2022 (sp. zn. 46 Ad 10/2022; postoupeno městskému soudu, který vede řízení pod sp. zn. 19 Ad 27/2022), září 2022 (sp. zn. 58 Ad 3/2023; žaloba odmítnuta pro zneužití práva), června 2023 (sp. zn. 53 Ad 30/2024; postoupeno městskému soudu, který věc vede pod sp. zn. 4 Ad 6/2024), ledna 2024 (sp. zn. 47 Ad 23/2024; taktéž postoupeno městskému soudu, který věc vede pod sp. zn. 2 Ad 19/2024) a ledna 2025 (sp. zn. 47 Ad 22/2025; již odmítnuto jako obstrukční). U městského soudu se žalobkyně dále domáhala zrušení rozhodnutí o valorizaci od (patrně) ledna 2017 (sp. zn. 1 Ad 15/2017), ledna 2018 (sp. zn. 13 Ad 21/2018), ledna 2020 (sp. zn. 3 Na 110/2020) či ledna 2023 (sp. zn. 2 Ad 13/2023; a to soud ani není schopen dohledat veškeré žaloby, neboť nemá přístup k databázi řízení vedených u městského soudu). Společným znakem všech žalob (vyjma věci sp. zn. 1 Ad 15/2017, u které to soud nebyl schopen ověřit) je opět tvrzení o pracovním úrazu v roce 1974, popř. o nezákonném vyklizení v roce 2006.

11. Soudy přitom žalobkyni opakovaně vysvětlily, že tyto skutečnosti nemají žádnou relevanci pro zvyšování důchodů v závislosti na růstu cen a růstu mezd podle § 67 zákona o důchodovém pojištění (valorizaci). O valorizaci důchodu v jednotlivých věcech rozhoduje žalovaná bez návrhu (z úřední povinnosti). Nejedná se o nové posouzení nároku na důchod, již dříve vzniklého, nýbrž o nové určení výše důchodů dle příslušného nařízení vlády. Původní výše důchodu je tak pouze přepočítána, resp. zvýšena o výši parametrů výpočtu důchodů, které jsou uvedeny v nařízení vlády. Žalovaná tedy nezkoumá žalobkynin zdravotní stav ani to, zda i nadále splňuje předpoklady pro přiznání částečného invalidního důchodu. Ten již byl předmětem soudního přezkumu (rozsudek NSS ze dne 30.5. 2013, č. j. 4 Ads 124/2012-44). Rozhodnutí o valorizaci důchodu je pouhým matematickým přepočtem předchozího důchodu v důsledku zvýšení hodnot jednotlivých parametrů rovnice pro výpočet výše důchodu. Důkazy týkající se údajně nezákonného vyklizení, resp. veškeré žalobkyní navrhované důkazy nijak nesouvisí s projednávanou věcí (viz rozsudky městského soudu ze dne 29. 9. 2020, č. j. 13 Ad 21/2018-142, body 6 a 8, ze dne 14. 9. 2023, č. j. 19 Ad 27/2022-161, body 23, 27, 31, 35 a 36, a ze dne 6. 6. 2024, č. j. 2 Ad 13/2023-308, body 13, 17, 21 a 24).

12. Žalobkyně tedy opakovaně napadá rozhodnutí žalované, jimiž automaticky zvyšuje žalobkynin starobní důchod s argumentací, jejíž skutkové jádro je stále stejné, přestože jí bylo několikrát vysvětleno, že její zdravotní stav včetně pracovního úrazu z roku 1974 nelze Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 49 Ad 26/2026 v tomto typu řízení přezkoumávat a že navržené důkazy související zejména s vyklizením jsou v mezích předmětu řízení posuzovaného napadeným rozhodnutím zcela irelevantní. Tyto závěry ovšem žalobkyně nereflektuje a napadá další a další úkony žalované se stejnými tvrzeními. Takové jednání podle názoru soudu vykazuje všechny znaky zneužití práva ve smyslu výše citované judikatury. Žalobkyně sériově vyvolává velké množství sporů se stereotypními (tedy téměř stejnými) námitkami, které již soudy opakovaně vyvrátily. Na zneužívající postup žalobkyně ostatně upozornil i NSS v bodě 17 rozsudku ze dne 12. 12. 2024, č. j. 1 As 203/2024-40, v souvislosti s podmínkami pro osvobození od soudních poplatků, když uvedl: „Městský soud podrobně vysvětlil, v jakých okolnostech shledává zneužívající přístup stěžovatelky. Stěžovatelčiny argumenty obsažené v žalobě i v kasační stížnosti jsou téměř identické jako v jeho ostatních mnoha podáních, kterými vyvolává velké množství sporů s různými orgány veřejné správy, aniž by jakkoliv relevantně brojila proti žalobami napadeným správním rozhodnutím. S výsledky již proběhlých řízení stěžovatelka nijak nepracuje a pouze opakuje tatáž sdělení o tom, že společnost TRISIA, a. s. provedla nezákonné vyklizení nebytových prostor na adrese X, které stěžovatelka společně s jejím synem L. R. využívali na základě nájemní smlouvy. Při vyklizení výše uvedených prostor měla být odcizena dokumentace, finanční prostředky a další osobní majetek. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že stěžovatelka podobná tvrzení opakuje i v ostatních kasačních stížnostech, včetně kasačních stížností proti usnesením krajských soudů o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce (jen z poslední doby rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2024, č. j. 2 As 153/2024-24, nebo rozsudek NSS z 12. 10. 2023, č. j. 4 As 302/2023-18).“ 13. Výjimkou není ani nynější věc, která se také týká valorizace starobního důchodu podle § 67 zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyni bylo i v tomto případě doručeno hromadně rozesílané oznámení o zvýšení důchodu, jímž žalovaná z úřední povinnosti podle nařízení vlády č. 365/2025 Sb. zvýšila žalobkynin starobní důchod z důvodu valorizace. Žalobkyně s oznámením nesouhlasila, a proto musela žalovaná podle § 86 odst. 2 organizačního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2026 vydat rozhodnutí, které žalobkyně napadla námitkami a následně též žalobou ve správním soudnictví. V žalobě žalobkyně stejně jako ve všech ostatních výše citovaných věcech opakuje svá tvrzení o pracovním úrazu z roku 1974, v jehož důsledku jí měl být přiznán vyšší starobní (dříve invalidní) důchod, a o nezákonném vyklizení bez soudního rozhodnutí v roce 2006. Žaloba přitom neobsahuje jedinou námitku, jež by byla relevantní z hlediska předmětu řízení (rozhodnutí o zvýšení důchodu z důvodu valorizace). Zejména nenamítá, že nová výše starobního důchodu byla přepočtena nesprávně. Soud je tedy přesvědčen, že i v nynější věci se jedná o další ze série žalob obsahující stereotypní argumentaci, kterou žalobkyně vznáší bez ohledu na její naprostou irelevanci a bez reflexe soudních rozhodnutí, jimiž byla shledána nedůvodnou. Proto dospěl k závěru, že žaloba sleduje zjevné zneužití práva a odmítl ji jako nepřípustnou dle § 68 písm. f) ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

14. S ohledem na odmítnutí žaloby jako celku z důvodu zjevného zneužití práva se soud nezabýval ostatními procesními návrhy žalobkyně (na ustanovení zástupce z řad advokátů, osvobození od soudního poplatku, doplnění důkazů apod.) – k možnosti takového postupu viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008-48, č. 1741/2009 Sb. NSS.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 49 Ad 26/2026 Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 8. července 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.