49 Ad 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně: M. P., narozena X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2025, č. j. XA, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2025, č. j. XA, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou k poštovní přepravě dne 5. 2. 2026 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2025, č. j. XA (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 26. 8. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně ze dne 19. 5. 2025 o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) Příbram ze dne 29. 7. 2025 její pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %.

2. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí nijak nezdůvodňuje, proč při hodnocení jejího zdravotního postižení byla zvolena dolní hranice vyhláškou stanoveného rozpětí pracovní schopnosti. Naopak podle ustálené judikatury je žalovaná povinna v případě, že se zdravotní postižení nachází na hranici jednotlivých stupňů či položek náležitě a přesvědčivě zdůvodnit, proč zvolila kvalifikaci méně příznivou. Žalobkyně podotýká, že rozhodující nemůže být samotná diagnóza či formální označení onemocnění, nýbrž jejich funkční dopad projevující se ve schopnosti vykonávat výdělečenou činnost. Konkrétní rozsah funkčních omezení však zpracovaný posudek nepopisuje. Vnitřně rozporně však uvádí, že u žalobkyně dochází k výraznému omezení sociálního fungování, aby obratem onemocnění posudkově zhodnotil na dolní hranici rozpětí, jež se používá pro nejlehčí formy postižení, a nikoliv pro stavy s výrazným funkčním omezením. Žalobkyně je přesvědčena, že při řádném hodnocení by posudkový lékař musel dospět k závěru, že míra poklesu její pracovní schopnosti dosahovala alespoň hranice pro přiznání invalidity prvního stupně.

3. Žalobkyně poukazuje na to, že trpí dlouhodobým psychiatrickým onemocněním kolísavého charakteru, podřazeným pod položku 4c kapitoly V přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), jež se léčbou nepodařilo stabilizovat a jež má výrazné dopady na její sociální fungování a schopnost pracovního uplatnění. Posudkový lékař dostatečně nezohlednil, že žalobkyně po celý svůj profesní život vykonávala zaměstnání založená na intenzivním kontaktu s lidmi, naposledy jako pečovatelka, tj. v profesi psychicky i fyzicky náročné, vyžadující stabilní psychický stav, schopnost empatie, dlouhodobého sociálního kontaktu, zvládání zátěžových situací a odpovědnosti za péči o jiné osoby. V této situaci, kdy je u žalobkyně přítomno středně těžké funkční postižení periodickou depresivní poruchou s úzkostnou symptomatikou doprovázenou sociálním stažením, kolísáním psychického stavu, sníženou tolerancí zátěže a omezenou schopností sociální interakce, se žalovaná měla zabývat aplikací § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, jenž umožňuje navýšit míru poklesu pracovní schopnosti až o 10 procentních bodů, jelikož popsané funkční dopady jsou v přímém rozporu s nároky profese pečovatelky. Zdravotní stav je totiž nutné hodnotit ve vztahu k pracovní schopnosti posuzované osoby, a nikoliv jen abstraktně bez vazby na pracovní historii a reálné možnosti pracovního uplatnění. K prokázání svých tvrzení žalobkyně navrhla, aby soud nechal zpracovat posudek posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „organizační zákon“), jejímž členem by byl odborný lékař z oboru psychiatrie.

4. Žalovaná ve svém vyjádření zrekapitulovala právní úpravu a průběh předcházejícího správního řízení a uvedla, že souhlasí se zpracováním posudku posudkové komise MPSV, který je tzv. povinným důkazem v řízení o přezkumu rozhodnutí ve věci invalidního důchodu. Podle toho, jaký bude jeho obsah, navrhuje zamítnutí žaloby, anebo ponechává rozhodnutí na úvaze soudu.

5. Soud ze správního spisu zjistil, že v návaznosti na žádost ze dne 19. 5. 2025 o přiznání invalidního důchodu od skončení výplaty nemocenských dávek posudková lékařka IPZS Příbram v posudku ze dne 29. 7. 2025 s odkazem na zdravotnickou dokumentaci ošetřujícího lékaře, lékařskou zprávu psychiatryně ze dne 28. 5. 2025 a vyplněný profesní dotazník v nepřítomnosti žalobkyně dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla jen o 30 %. Posudková lékařka zdravotní postižení hodnotila podle položky 4c kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity jako středně těžkou poruchu nálady s tím, že hodnocení na dolní hranici vyhláškou stanoveného rozmezí odpovídá jen občasným (intermitentním) depresivním propadům, zatímco ve zbytku času přetrvávají pouze mírné zbytkové projevy onemocnění. Pro vyšší hodnocení posudková lékařka postrádala medicínský důvod, u žalobkyně absentují další závažná onemocnění, jež by mohla mít posudkový dopad na pracovní potenciál. S odkazem na tento posudek žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 26. 8. 2025 žádost žalobkyně zamítla, protože není invalidní ani v prvním stupni.

6. V námitkách žalobkyně obdobně jako v žalobě poukazovala na to, že s ohledem na středně těžké deprese, při nichž je úzkostná a nemůže komunikovat s lidmi, a náročnost práce pečovatelky nebude schopná se vrátit po skončení pracovní neschopnosti do zaměstnání. Domnívá se, že její zdravotní stav je závažnější a neměl být hodnocen na dolní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí, nýbrž s ohledem na dosavadní vykonávané profese (prodavačka, pečovatelka) mělo dojít k navýšení hodnocení o 10 procentních bodů z důvodu vlivu zdravotního postižení na její schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a k přiznání invalidního důchodu prvního stupně.

7. V námitkovém řízení byla pracovní schopnost žalobkyně posouzena posudkovým lékařem námitkového oddělení IPZS v posudku ze dne 9. 12. 2025. Posudkový lékař na základě lékařské dokumentace doplněné dále o lékařskou zprávu ošetřující psychiatryně ze dne 9. 10. 2025 bez provedení osobního vyšetření žalobkyně uvedl, že žalobkyně trpí periodickou depresivní poruchou s úzkostnými projevy kolísající intenzity. Nálada je kolísavá, mírně depresivní s opakovanými těžšími depresivními propady, sociálním stažením, projevy obav z otevřeného prostoru a poruchami spánku, což vede k útlumu, únavě, zpomalení psychomotorického tempa, dlouhodobě snížené frustrační toleranci a nevýkonnosti. Jde o středně těžké funkční postižení se sníženou úrovní sociálního fungování, které odpovídá položce 4c kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a je namístě je hodnotit na dolní hranici vyhláškou stanoveného procentního rozpětí 30% poklesem pracovní schopnosti, aniž by se stanovená hodnota dále upravovala podle § 3 nebo § 4 téže vyhlášky.

8. Na základě tohoto posudku pak žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 11. 12. 2025, jež bylo žalobkyni doručeno dne 15. 12. 2025, námitky zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti toliko o 30 % nejsou splněny zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu.

9. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání a na základě listinného důkazu v podobě oběma stranám zaslaného posudku Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 20. 5. 2026, neboť k výzvě soudu s patřičným poučením se účastníci nevyjádřili, a jejich souhlas se tak předpokládá.

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

11. Z posledně uvedeného posudku vyplývá, že žalobkyně byla při jednání posudkové komise vyšetřena odbornou přísedící lékařkou z oboru psychiatrie. Posudková komise po rozboru dosud předložených lékařských zpráv souhlasila s posudkovými lékaři IPZS v tom, že zdravotní postižení je namístě hodnotit podle položky 4c kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, avšak nikoliv na dolní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí, nýbrž 40% poklesem pracovní schopnosti, což odpovídá invaliditě prvního stupně. Datem vzniku invalidity byl stanoven 28. 5. 2025, podle první doložené lékařské zprávy zachycující zdravotní postižení žalobkyně.

12. Při osobním vyšetření žalobkyně posudkovou komisí bylo ověřeno zpomalené psychomotorické tempo, menší latence v odpovědích a nutnost tlačit na udržení ze strany žalobkyně nerozvíjené, byť jinak přiléhavé komunikace. Byla patrná zhoršená koncentrace pozornosti, pomalejší a méně výpravné myšlení, oploštělá emotivita, depresivní nálada a nekonkretizované obavy s náchylností k afektivnímu pláči. Objevují se i sebevražedné myšlenky bez realizačních tendencí.

13. Posudková komise shrnula, že žalobkyně je v péči psychiatra již od února 2024 po úmrtí dcery s projevy úzkostí a neschopnosti komunikovat s lidmi. Z toho plynula neschopnost návratu do zaměstnání, jelikož jako pečovatelka nebyla schopná pracovat s ohledem na vyšší psychickou náročnost v přímé péči o klienty. Schopnost pracovního zařazení tak byla u žalobkyně významně ztížená, a to i když v léčbě dobře spolupracovala. V propadech do depresí žalobkyně nezvládala ani běžné denní aktivity, byla přítomna pasivita, nezájem o okolí, emoční oploštělost a sociální izolace. Trvale byla přítomna snížená frustrační tolerance a zvýšená obavnost s přenosem do fyzických příznaků (somatizace). Zdravotní obtíže s ohledem na délku trvání již byly chronické. Toto postižení má podle posudkové komise středně těžkou až těžkou povahu a vede k výrazně omezenému sociálnímu fungování a obtížnému zvládání běžných denních povinností.

14. Soud po zvážení protichůdných posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobkyně dospěl k závěru, že jako přesvědčivější a logičtější lze hodnotit posudek Posudkové komise MPSV v Praze, jelikož se mimo jiné zakládá na osobním vyšetření žalobkyně a zohledňuje předchozími posudkovými lékaři podceněný (prakticky nijak nezohledněný) vliv depresivní poruchy na schopnost vykonávat dosavadní zaměstnání. I když nejde o situaci předvídanou ustanovením § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, na něž žalobkyně poukazovala v žalobě (to se uplatní jen v situaci, kdy je zdravotní postižení hodnoceno na horní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí pracovní schopnosti, ale s ohledem na vliv onemocnění na profesi posuzovaného takové hodnocení není dostatečné), tento zvýšený dopad onemocnění na schopnost zastávat dosavadní pracovní zařazení nepochybně bylo namístě zohlednit již při hodnocení uvnitř vyhláškou předpokládaného procentního rozpětí posunem nad dolní hranici. Navíc posudková komise správně poukázala též na to, že i když je depresivní porucha žalobkyně kolísavá (což zmiňoval jako podstatné posudek zpracovaný v prvním stupni správního řízení), ani mimo období zhoršení není její zdravotní stav v normálu, nýbrž jsou stále přítomny zvýšené obavy a snížená stresová odolnost. To má nepochybný vliv na výkon dosavadního zaměstnání. Za daného stavu tak soud považuje za přiléhavé, pokud posudková komise zdravotní postižení žalobkyně vyhodnotila jako již odpovídající prvnímu stupni invalidity.

15. Soud tudíž konstatuje, že žaloba je důvodná a že napadené rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu (resp. nesprávného posudkového zhodnocení zjištěných zdravotních obtíží žalobkyně). Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) a současně je povinna mezi podklady svého rozhodnutí zařadit i posudek Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 20. 5. 2026 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, náleží plná náhrada nákladů řízení. Jelikož však z obsahu soudního spisu neplyne, že by žalobkyni nějaké významnější náklady v souvislosti s řízením před soudem vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 10. června 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.