49 Ad 5/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: P. B., narozen X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2025, č. j. XA, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2025, č. j. XA, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 165 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou k poštovní přepravě dne 23. 7. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2025, č. j. XA (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 13. 3. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce ze dne 16. 12. 2024 o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 8. 2025 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) Praha-západ ze dne 4. 3. 2025 jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %.

2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Žalobce má problém navázat kontakt s jakoukoliv osobou mimo úzkou rodinu a musí být stále doprovázen matkou. Podle žalobce je nepochopitelné, jak se mohli posudkové lékaři shodnout na poklesu jeho pracovní schopnosti jen o 20 %, a připisuje to tomu, že se s ním odmítli sejít a udělat si názor osobně. Nikdy tak nedošlo k provedení komplexního posouzení jeho zdravotního stavu a celkového dopadu zdravotního postižení na práceschopnost a jen proto mohli posudkoví lékaři tvrdit, že nedošlo k prokázání poruchy autistického spektra. Posudkové lékaři nevzali na vědomí déle než rok trvající pracovní neschopnost žalobce s diagnózou depresivních stavů, jež nadále trvá. Za absurdní žalobce považuje argumentaci, že nemůže být ve špatném psychickém stavu, protože nebyl hospitalizován. K tomu nedošlo jen proto, že má výborné rodinné zázemí a neustálou péči. Jelikož mu bylo vše zamítnuto, je existenčně zcela závislý na péči rodiny. Z důvodu svého zdravotního stavu si není schopen opatřit finance, a právě proto žádá o invalidní důchod. Stejně tak žalobce nesdílí výtku, že nenavštěvuje stacionář. S ohledem na neschopnost navázat kontakt žalobce není schopen ani sám cestovat. Žalobce má za to, že jeho zdravotní stav měl být hodnocen přinejmenším podle položky 7b kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to s přihlédnutím k postižení uvedenému v položce 4c téže kapitoly. Žalobce navrhl provést důkaz výslechem matky a jejího druha, kteří s ním žijí a mohou k věci podat detailní informace.

3. Žalovaná ve svém vyjádření označila žalobu za nedůvodnou. Konstatovala, že při určování poklesu pracovního potenciálu vychází podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění ze zdravotního stavu žalobce doloženého výsledky funkčních vyšetření, takže pokud žalobce navrhuje podřazení zdravotního postižení pod položku 7b kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, musely by tam předepsaná hlediska plynout ze shromážděných medicínských pramenů. Žalovaná též namítla, že role posudkových lékařů nespočívá ve zjišťování primárních klinických poznatků, natožpak v prokazování přítomnosti poruch autistického spektra, a právě proto není bezvýjimečně vyžadována osobní prohlídka posuzované osoby. Nedůvodným žalovaná shledává i poukaz žalobce na § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, jelikož v situaci, kdy posudková lékařka navýšila hodnocení podle § 3 odst. 2 téže vyhlášky o celých 10 procentních bodů, již právní úprava nepřipouštěla další navýšení. Konečně pokud jde o důkazní návrh výslechem matky žalobce a jejího druha, žalovaná měla za to, že vše nezbytné může žalobce uvést při jednání posudkové komise. Zdokumentovaná funkční omezení podle žalované neopodstatňovala uznání invalidity žalobce.

4. Soud ze správního spisu zjistil, že v návaznosti na žádost ze dne 23. 10. 2023 o přiznání invalidního důchodu bylo posudkem posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-západ (dále jen „OSSZ“) ze dne 23. 11. 2023 konstatováno, že žalobce není invalidní, jelikož jeho pracovní schopnost poklesla toliko o 20 % z důvodu pervazivní vývojové poruchy (Aspergerův syndrom) a středně těžké depresivní poruchy. Toto zdravotní postižení zařadila pod položku 9a kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a hodnotila je na horní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí 20% poklesem pracovní schopnosti s tím, že procentní výměra se již dále ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Námitky proti zamítavému rozhodnutí byly vzaty zpět z důvodu čekání na lékařské zprávy z aktuálnějších vyšetření.

5. V návaznosti na novou žádost o přiznání invalidního důchodu od vzniku nároku sepsanou s matkou žalobce dne 16. 12. 2024 v posudku ze dne 4. 3. 2025 vypracovaném bez osobního vyšetření žalobce posudková lékařka IPZS Praha-západ s odkazem na lékařskou dokumentaci ošetřujícího lékaře, zprávy z psychologických vyšetření z roku 2024 a lékařské zprávy psychiatrů a neurologa z let 2024 a 2025 zopakovala předchozí posouzení, že žalobce není invalidní, protože z důvodu pervazivní vývojové poruchy (Aspergerův syndrom) a středně těžké depresivní poruchy činí pokles jeho pracovní schopnosti 20 % dle položky 9a kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V návaznosti na tento posudek žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 13. 3. 2025 žádost žalobce zamítla.

6. Žalobce (za nějž po celou dobu řízení jedná matka, žalobce pouze připojuje svůj podpis) prvostupňové rozhodnutí napadl námitkami, podle nichž nebyl v řízení správně a úplně zjištěn skutkový stav. Diagnóza Aspergerova syndromu byla podle žalobce použita účelově bez komplexního posouzneí jeho osobnosti. Žalobce má trvalé obtíže v oblasti emotivity, afektivity, chování, zvládání interpersonálních situací či v kontaktu s jakoukoliv neznámou osobou mimo okruh nejbližší rodiny již od 6 let věku. Od ukončení vzdělání je více než rok veden na úřadu práce bez jakékoliv šance získání zaměstnání. Z lékařských zpráv a psychologických vyšetření zcela jednoznačně vyplývá, že žalobcovy obtíže se nezmenšují, naopak dochází ke zhoršování psychického stavu, což vedlo k navýšení dávky užívaných psychofarmak. Stav žalobce nelze hodnotit jako lehký odklon od normy, jestliže není schopen samostatného myšlení, je osobností s nevyváženou mentální kapacitou, má problém s navazováním kontaktů a nedokáže samostatně vykonávat pracovní činnost. Žalobce je je trvale závislý na péči okolí a jakékoliv zlepšení jeho stavu je z pohledu současné lékařské vědy krajně nepravděpodobné. S ohledem na to, že žalobce chápe smysl probíhajícího řízení jen značně omezeně, je absolutně vyloučena i možnost účelového jednání. Podle žalobce se v jeho případě jedná o stav s podstatně narušeným pracovním a společenským fungováním a závažným maladaptivním chováním. Po celou dobu léčení jsou přítomny středně těžké depresivní epizody bez významnějších zlepšení a výkon většiny denních aktivit žalobce je podstatně narušen. Žalobce má za to, že jeho zdravotní stav odpovídá položce 9b s přihlédnutím k položkám 4c a 7b kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

7. V námitkovém řízení posudková lékařka oddělení IPZS pro námitkové a odvolací řízení v nepřítomnosti žalobce zpracovala posudek ze dne 25. 5. 2025 s přihlédnutím i k nově předložené lékařské zprávě praktické lékařky žalobce. Shodla se s posudkem ze dne 4. 3. 2025 v tom, že žalobcova pracovní schopnost poklesla o 20 %. Jako hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce nicméně určila nezralou simplexní osobnost s dissociálními sklony (ADHD), neuroticismem a úzkostně depresivními projevy při podezření na Aspergerův syndrom. Zdravotní postižení posudková lékařka hodnotila jako srovnatelné s lehkým postižením osobnosti uvedeným v položce 7a kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, jež je namístě hodnotit na horní hranici stanoveného rozpětí s přičtením 10 procentních bodů podle § 3 téže vyhlášky pro profesi a další postižení zdravotního stavu (tělesné i psychické). Posudková lékařka konstatovala, že Aspergerův syndrom nebyl podle lékařské dokumentace oficiálně potvrzen a stejně tak neplyne, že by žalobce byl kvůli zhoršování psychického stavu od roku 2024 hospitalizován na psychiatrii nebo docházel do denního stacionáře.

8. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 2. 7. 2025, jež bylo matce žalobce doručeno dne 4. 7. 2025, námitky zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti toliko o 20 % nejsou splněny podmínky pro přiznání invalidního důchodu.

9. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání a na základě listinného důkazu v podobě oběma stranám zaslaného posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) v Praze ze dne 20. 5. 2026, neboť k výzvě soudu s patřičným poučením se žalovaná k možnosti rozhodnutí bez jednání nevyjádřila a žalobce s takovým postupem výslovně souhlasil.

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

11. Soud s ohledem na argumentaci žalobce zpochybňující správnost vyhodnocení funkčních dopadů jeho zdravotního postižení si vyžádal a provedl důkaz posudkem posudkové MPSV, jenž je ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“) za těchto okolností v řízení tzv. povinným důkazem. Podle posudku Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 23. 4. 2026 byl žalobce při jednání posudkové komise vyšetřen odbornou přísedící lékařkou z oboru psychiatrie, která zjistila, že jeho psychomotorické tempo je výrazně zpomalené, chybí mu mimika i pantomimika, prakticky postrádá jakoukoliv spontaneitu. Po velmi dlouhých podlevách poskytuje sice přiléhavé, ale krátké a nicneříkající odpovědi, a to i přes vystupňovanou snahu o navázání a rozvinutí kontaktu. Žalobce měl hrubě narušený kontakt s realitou, byť nebyly zjištěny poruchy vnímání a byl zcela nekritický ke svému zdravotnímu stavu. Emotivita byla plochá a nálada nediferencovaná. Osobnost byla rigidní, neadaptabilní s obavnými a vyhýbavými rysy s velmi nízkou, prakticky vymizelou frustrační tolerancí. Zároveň bylo přítomno těžké narušení pozornosti v rámci syndromu ADHD. Podle psychiatryně zachycený stav svými projevy odpovídá postpsychotickému defektu u schizofrenního onemocnění. Psychiatická léčiva nedokáží výrazněji syndromy základního onemocnění zlepšit a výsledný stav odpovídá velmi těžké poruše osobnosti.

12. Posudková komise po rozboru všech posudkově významných lékařských zpráv a psychologických vyšetření od roku 2022 do roku 2025 a též s přihlédnutím k osobnímu vyšetření dospěla k závěru, že žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla velmi těžká porucha osobnosti s dissociálními rysy (porucha autistického spektra je méně pravděpodobná) doprovázená úzkostně depresivním syndromem, je namístě hodnotit jako zdravotní postižení uvedené v položce 7c kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro něž je vyhláškou stanoven pokles pracovní schopnosti o 70 %. Jednalo se tak o invaliditu třetího stupně a toto zdravotní postižení bylo prokazováno již lékařskou zprávou psychiatra z vyšetření dne 29. 1. 2024. Jedná se o těžké funkční postižení poruchou osobnosti, pro jehož zjištění, resp. pro dokreslení celkového obrazu, bylo značně přínosné osobní vyšetření žalobce. Přítomná dissociální porucha vede k neschopnosti navazovat sociální kontakty mimo rodinu, sociálnímu stažení a neschopnosti se přizpůsobit sebemenším změnám v každodenním režimu, přičemž zcela chybí náhled žalobce na své chování a je prakticky vymizelá frustrační tolerance. Již ve zprávě ze dne 29. 1. 2024 (po změně psychiatra) je konstatována jednoduchá nezralá osobnost s dissociálními rysy, tj. duševní porucha projevující se trvale narušeným vzorcem chování, který ignoruje práva a potřeby druhých. Porucha se vyznačovala lhostejností ke společenským pravidlům, nedostatkem citu, chladným nezájmem o ostatní a vyprázdněností vnitřního světa. Tento typ obtíží přitom bývá nejvýraznější právě v pozdním období dospívání a v rané dospělosti. U žalobce nebyly rozvinuty vyšší etické city vznikající v průběhu socializace, byla přítomná porucha pozornosti v rámci syndromu ADHD a dominovala emoční otupělost, labilita, značná nejistota, nespokojenost a zároveň nezájem o cokoliv. Myšlení bylo méně výpravné, rigidní, vyjadřovací schopnosti chudší, spontaneita výrazně pod úrovní normy – v podstatě šlo až o pasivitu. Ke svému chování žalobce nebyl zcela kritický a tento stav byl podle dokumentace psychiatra setrvalý, jen se prohlubovala sociální izolace při neaktivitě. Žalobce si po dokončení studia nehledal práci, naopak se vyhýbal kontaktu s lidmi a nebyl schopen si vyřizovat své záležitosti ani sám cestovat. Byl zároveň neustále vyčerpaný a spal i 12 a více hodin, přestože jeho aktivity byly minimální. Jednalo se o trvalou poruchu, byť vzhledem k věku nebyla možnost resocializace zcela vyloučena.

13. V reakci na posudek posudkové komise MPSV žalovaná namítla, že v něm absentuje údaj, zda by žalobce mohl využít svůj zbylý pracovní potenciál s dopomocí či pomůckami ve smyslu § 6 a § 7 písm. f) bodu 6 vyhlášky o posuzování invalidity, byť uznala, že jistou odpověď pokytuje pasáž posudku, v němž posudková komise uvádí, že teoreticky nebyla vyloučena možnost resocializace žalobce k získání pracovních návyků, aby byl schopen vykonávat jednoduché manuální práce pod dohledem několik hodin denně bez tlaku na výkon a nutnosti spolupráce s dalšími lidmi. Zásadní výhradu však žalovaná měla k přesvědčivosti posudku, který podle ní postrádá oporu ve shromážděné medicínské dokumentaci. Dovozuje-li posudková komise invaliditu z lékařské zprávy psychiatra ze dne 29. 1. 2024, přehlíží, že lékařská zpráva jiného psychiatra ze dne 7. 11. 2023 (tj. prakticky ze stejného časového období) takovému závěru neodpovídá, aniž by k tomu poskytla bližší vysvětlení.

14. Soud po zvážení protichůdných posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobce dospěl k závěru, že je namístě dát přednost posudku Posudkové komise MPSV v Praze, jelikož ten jako jediný vychází z osobního vyšetření žalobce. Posudky zpracované ve správním řízení podcenily komplexnost a hloubku příznaků objevujících se průběžně a setrvale v psychiatrických lékařských zprávách, stejně jako patrné zhoršování projevů v návaznosti na ukončení účasti žalobce ve vzdělávacím procesu. Závěry posudku jsou přitom dostatečně vypovídající, takže provádení důkazu výslechem matky žalobce a jejího druha by bylo již nadbytečné.

15. Na rozdíl od žalované soud nevnímá zásadní rozdíl mezi lékařskými zprávami psychiatrů ze dne 7. 11. 2023 a ze dne 29. 1. 2024. I když v listopadu 2023 byl žalobce dle lékařské zprávy schopen navázat nosný kontakt, psychiatr popisoval sociální ostýchavost a obtížnou adaptovatelnost s podezřením, že se jedná o osobnostní rysy. Uváděl, že kontakt žalobce navazuje jen formálně, je uzavřený a že odpovídá jen stručně na konkrétní dotazy, přičemž není schopen popsat svůj psychický stav. Zmiňoval též potlačování emocí, ulpívavost na zaběhlých schématech, obtíže s komunikací v sociálním poli a depresivní projevy. Popisované charakteristiky nejsou diametrálně odlišné od toho, co zachycuje lékařská zpráva z 29. 1. 2024, liší se jen diagnostický závěr pervazivní vývojové poruchy se středně těžkou depresí oproti v lednu 2024 uváděné dosud nezralé simplexní osobnosti s dissociálními sklony. Intenzita projevů osobnostní poruchy se liší jen dílčí měrou, nikoliv však zásadně.

16. Posudek posudkové komise je s ohledem na popsané obtíže, jež odpovídají rekapitulovaným lékařským zprávám psychiatrů, přesvědčivý, pokud jde o zásadní funkční dopady osobnostní poruchy žalobce na jeho pracovní potenciál i pokud jde o přítomnost závažných obtíží již počátkem roku 2024. Otázkou spíše je, zda skutečně před 29. 1. 2024 žalobce nebyl vůbec invalidní. Podřazením zdravotního stavu dokumentovaného před 29. 1. 2024 se posudková komise podrobněji nezabývala. Nicméně pro účely závěru, že žalobou napadené rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, a je proto nezákonné, je posudek dostatečný. Soud nemá pochyb že přinejmenším od 29. 1. 2024 do data vydání napadeného rozhodnutí měl být žalobce uznán invalidním, což (je-li splněna podmínka dostatečné doby pojištění) mělo vést k přiznání invalidního důchodu.

17. Formální absence údaje uvedeného v § 7 písm. f) bodě 7 vyhlášky o posuzování invalidity namítaná žalovanou pak není překážkou pro to, aby soud z posudku posudkové komise vycházel, jelikož absentující údaj (z kontextu odůvodnění posudku ostatně vystopovatelný) nemá žádnou relevanci pro posouzení zákonnosti výroku napadeného rozhodnutí. Jedná se o vedlejší údaj, který invaliditu a její stupeň nijak nevlivňuje.

18. Soud tudíž vyšel z posudku posudkové komise a konstatuje, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu (resp. nesprávného posudkového zhodnocení zjištěných zdravotních obtíží žalobce). Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) a současně je povinna mezi podklady svého rozhodnutí zařadit i posudek Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 20. 5. 2026 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, náleží plná náhrada nákladů řízení, která v tomto případě činí částku 165 Kč odpovídající poštovnému uhrazenému za zásilky adresované soudu. Jiné náklady řízení ze spisu nevyplývají.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 23. června 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.