49 Az 2/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Olgou Stránskou v právní věci žalobkyně: O. R., nar. x, státní příslušnost Ukrajina, t. č. x, zastoupena JUDr. Filipem Štípkem, advokátem se sídlem Hradiště 96/8, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2015, č. j. OAM-830/ZA-ZA02-K01-2015, o udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2015, č. j. OAM-830/ZA-ZA02-K01-2015, žalovaný podle ustanovení § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany s tím, že žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany shledal jako nepřípustnou podle ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž současně požádala o přiznání odkladného účinku žalobě. Tuto žádost soud usnesením ze dne 9. 2. 2016, č. j. 49 Az 2/2016- 15, zamítl. Žalobkyně namítla, že nesouhlasí se závěrem správního orgánu o údajném účelovém zneužívání výjimečného institutu azylu, když jí ve vlasti nehrozí žádné nebezpečí. Sám správní orgán v odůvodnění poukazuje na zuřící občanskou válku na Ukrajině a na skutečnost, že vyhlášené příměří není dodržováno. Správní orgán si je taktéž vědom, že se ukrajinští občané v některých částech země potýkají s rozsáhlým násilím. Žalobkyně nemůže souhlasit, že v některých částech Ukrajiny je situace zcela stabilní a nic tedy nebrání tamějším občanům vést běžný a bezpečný život. Válečné konflikty zasahují ve svých následcích území celé Ukrajiny a nemůže být jisté, že se aktivní boje nepřesunou do oblastí, v nichž je v současné době relativně klid. Kdyby správní orgán otázku bezpečnosti na Ukrajině náležitě posoudil, je žalobkyně přesvědčena, že by nikdy nemohl dospět k tak zjednodušujícímu stanovisku, jaké zastal v napadeném rozhodnutí. Z těchto důvodů navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně neuvedla v opakované žádosti žádné nové skutečnosti, jež by vyvolaly nutnost meritorně posoudit jí uvedené problémy. V průběhu správního řízení postupoval žalovaný v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o azylu, správního řádu i s.ř.s. Jeho postup ani napadené rozhodnutí netrpí vadami, jež v žalobě uvádí žalobkyně. Neopomněl na základě aktuálních informací o zemi původu zohlednit v odůvodnění rozhodnutí rovněž bezpečnostní situaci na Ukrajině. Učinil tak se zřetelem ke konkrétnímu případu žalobkyně a individuálním okolnostem její situace. Jakkoli byl nucen konstatovat informacemi uváděný výskyt porušování lidských práv v nadále trvajícím ozbrojeném konfliktu a porušování dojednaného příměří, nemohl pominout, že žalobkyně pochází z Ternopilu, vracela by se tedy na západní Ukrajinu. Proto navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze správního spisu zjistil soud následující skutečnosti: Dne 24. 9. 2015 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR), v níž uvedla, že je státní příslušnicí Ukrajiny, ukrajinské národnosti a hlásí se k řecko-katolické církvi. Je svobodná, v Ternopilu na Ukrajině žijí její matka, sourozenci a nezletilý syn. Na území ČR pobývá její druh V. B., a to na základě podnikatelského víza. Dosáhla středoškolského vzdělání a pracovala jako prodavačka. Svoji vlast poprvé opustila v lednu 2008, kdy odjela do ČR na návštěvu a posléze zde pracovala, v prosinci roku 2009 se pak vrátila na Ukrajinu. Naposledy svoji vlast opustila v červenci roku 2011 a od té doby pobývala na různých místech v ČR, do vlasti jezdila pouze na krátké návštěvy, aktuálně žije v Neratovicích - Lobkovicích. Z vlasti odjela, protože v ČR měla práci a přítele. Z vlasti cestovala osobním automobilem přes území Polské republiky do ČR. Disponovala cestovním pasem a podnikatelským vízem. Za svého pobytu v cizině nenavázala spojení se zastupitelským úřadem své vlasti. V roce 2014 žádala v ČR o mezinárodní ochranu, ta jí nebyla udělena. Opakovaně o mezinárodní ochranu žádá, protože by tu chtěla zůstat, je tu už devět let, snažila se prodloužit si vízum a žádala i o trvalý pobyt, ale podklady na policii měl donést prostředník, který tak neučinil. Ke svým obavám v případě návratu do vlasti uvedla, že před rokem u nich byla válka, ale teď už je tam klid a ona se na Ukrajinu může klidně vrátit. Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2015, č. j. OAM-830/ZA-ZA02-K01-2015, žalovaný podle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany s tím, že žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany shledal jako nepřípustnou podle ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu. V odůvodnění uvedl, že dne 1. 4. 2014 podala žalobkyně v ČR první žádost o udělení mezinárodní ochrany, o níž bylo vedeno správní řízení pod č. j. OAM-134/ZA-ZA08-2014. V průběhu tohoto správního řízení uvedla, že důvodem její žádosti je neochota vrátit se do vlasti poté, co jí bylo uděleno výjezdní vízum, obava z válečného konfliktu a ekonomické potíže ve vlasti. Správní orgán vydal následně dne 30. 4. 2014 rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, které nabylo právní moci dne 16. 5. 2014. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala dne 24. 5. 2014 žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji dne 11. 5. 2015 zamítl svým rozsudkem č. j. 29 Az 20/2014- 36. Následnou kasační stížnost dne 30. 6. 2015 Nejvyšší správní soud v Brně odmítl usnesením č. j. 10 Azs 143/2015-30 ze dne 6. 8. 2015. Dále uvedl, že v současně vedeném správním řízení o druhé žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 24. 9. 2015 žalobkyně označila za důvod svého podání opětovně snahu zůstat i nadále v ČR, tedy legalizovat si svým podáním pobyt v zemi, kde chce žít a přivézt sem svého syna, aniž by zároveň sdělila jakékoliv obavy ze svého návratu do vlasti. Rovněž uvedl, že žalobkyně neuvedla žádné obavy v případě svého návratu do vlasti, naopak výslovně sdělila, že se na Ukrajinu může klidně vrátit. Konečně uvedl, že v zemi původu žalobkyně nedošlo od doby posuzování její předchozí žádosti k takové zásadní změně politické a bezpečnostní situace, která by mohla nyní ve vztahu k její osobě založit opodstatněnost jeho nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Na území Ukrajiny panuje stav zhoršené bezpečnostní situace ve dvou z celkového počtu 24 oblastí, na něž je Ukrajina administrativně rozdělena, konkrétně se jedná o části Doněcké a Luhanské oblasti, kam není dle Informace MZV ČR č. j. 110105/2014-LPTP reálné se vůbec stěhovat. Správní orgán však nemůže pominout, že ve zbytku země je bezpečnostní situace nezměněná a zcela stabilní. Žalobkyně přitom pochází z Ternopilské oblasti ležící na západě Ukrajiny a není důvod, proč by se měla v případě návratu do vlasti vracet právě do některé z problematických oblastí. Místa jejího dřívějšího pobytu na Ukrajině, kde žije i její syn a ostatní její příbuzní, se pak zmíněná zhoršená bezpečnostní situace netýká. Dle názoru správního orgánu na Ukrajině nedošlo k závažným změnám stran obecné bezpečnostní situace v zemi, které by si vyžadovaly opětovné posouzení žádosti žalobkyně ohledně možnosti jejího návratu do vlasti. Soud posoudil žalobu v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí soudu (§ 75 odst. 2 s. ř. s. a Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Článek 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU, který vyžaduje, aby soudy prvního stupně přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ dle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu, nebyl do českého právního řádu promítnut, ačkoliv transpoziční lhůta již uplynula. Jelikož je požadavek čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU dostatečně určitý, je nutno mu přiznat vertikální přímý účinek a na projednávané věci jej aplikovat i při absenci odpovídající vnitrostátní právní úpravy (srovnej rozsudky Evropského soudního dvora C-26/62 Van Gend en Loos v. Nederlandse Aministratie der Belastigen, C-9/70 Franz Grad v. Finanzamt Traunstein nebo C-41/74 Van Duyn v. Home Office). Žalobkyně namítá nesprávné posouzení bezpečnostní situace na Ukrajině. Tato námitka není důvodná. V rozsudku ze dne 11. 5. 2015, č. j. 29 Az 20/2014-36, uvedl Krajský soud v Hradci Králové při posuzování žaloby proti rozhodnutí žalovaného o první žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu, že „Žalovaný popsal současný vývoj na Ukrajině, který vedl k zhoršování bezpečnostní situace na jihu a východě země, nicméně uzavřel, že tento místně omezený konflikt žádným způsobem nenaplňuje ani podmínky ust. § 12b cit. zákona, ani nebezpečí vnitřního ozbrojeného konfliktu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu a soud zde doplňuje, že posledně citovaný problém rozhodně nebyl naplněn po celou dobu trvání ozbrojených střetů v ostatním území země, tedy, oblast celé západní Ukrajiny byla mimo jakékoliv nebezpečí. Soud tak musel dát hodnocení žalovaného za pravdu. Případ a tvrzení žalobkyně nelze uzavřít jinak, než jako snahu o legalizaci zdejšího pobytu v období, kdy bylo policejní kontrolou zjištěno, že její současný pobyt již nemá legální podklad a bylo rozhodováno o jejím správním vyhoštění“. V nyní projednávané věci dospěl žalovaný k závěru, že bezpečnostní situace na Ukrajině se v podstatných ohledech, které by vyžadovaly nové posouzení, nezměnila. Jeho úvaha je podepřena obsahem správního spisu a soud se s ní zcela ztotožňuje. Závěr, že situace na západě Ukrajiny je stabilní, vyplývá rovněž z ustálené judikatury správních soudů (srovnej např. rozsudek NSS ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014-17 nebo rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 7. 2016, č. j. 49 Az 30/2015-32). Soud tak shrnuje, že žalovaný nepochybil, pokud dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla ve své druhé žádosti žádné nové skutečnosti, a nepochybil ani v závěru, že situace se v zemi původu od doby rozhodování o první žádosti o mezinárodní ochranu relevantním způsobem nezměnila. Žalobkyně se svými námitkami neuspěla. Jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Ve věci rozhodoval soud bez jednání, jelikož účastníci s takovým postupem vyslovili souhlas podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 28. prosince 2016 Olga Stránská, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová