49 Az 68/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Olgou Stránskou v právní věci žalobce: S. M., nar. x, státní příslušnost Ruská federace, t.č. ZZC Bělá – Jezová, 294 21 Bělá pod Bezdězem, zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem se sídlem V Holešovičkách 1579/24, 180 00 Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR (Odbor azylové a migrační politiky), pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2015, č. j. OAM-30/LE-BE02-ZA04-2015, o udělení mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému právnímu zástupci žalobce, Mgr. Štěpánu Ciprýnovi, advokátovi, se přiznává odměna ve výši 6.800,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2015, č. j. OAM-30/LE-BE02-ZA04-2015, rozhodl žalovaný podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“), o neudělení mezinárodní ochrany žalobci. Žalobce namítl, že v řízení o udělení azylu byl porušen § 2, § 3, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 12, § 14, § 14a zákona o azylu a čl. 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/95/EU (dále jen „kvalifikační směrnice“). Žalobce namítl, že žalovaný nezjišťoval žalobcův zdravotní stav, dopady návratu do Ruska na jeho zdravotní stav ani možnost zajištěni vhodné léčby v zemi původu. Ačkoliv žalobce opakovaně uváděl, že žádá o mezinárodní ochranu ze zdravotních důvodů, žalovaný vůbec nezjišťoval a nikterak dále neověřoval žalobcův skutečný zdravotní stav a provedl pouze čistě formální úvahu, ke které si však neopatřil žádné podklady. Žalobcem předloženou zdravotní knížku dokonce žalovaný odmítl přeložit s tím, že obsahuje staré informace. Žalovaný si však sám žádné aktuální informace neopatřil. Za situace, kdy je žalobce omezen na osobní svobodě v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová, nemá žalobce žádnou možnost prokázat svůj zdravotní stav nějakým jiným způsobem a je v tomto směru odkázán na žalovaného. Ten, pokud získá indikaci o špatném zdravotním stavu, je v duchu základních zásad správního řízení (především zásady materiální pravdy) povinen zjišťovat věrohodným a komplexním způsobem zdravotní stav žalobce (např. měl žalobce poslat na komplexní vyšetření). Ačkoliv žalobce v rámci seznámení se s podklady pro rozhodnutí upozorňoval na rozpory v informacích o jeho zdravotním stavu a předložil zdravotní knížku, kterou žalovaný odmítl provést jako důkaz, žalovaný sám nevyvinul žádnou iniciativu ke zjištění skutečného zdravotního stavu žalobce. Za této situace se pak lze jen těžko domnívat, že by žalovaný jakkoliv posuzoval dopady návratu do Ruska na zdravotní stav žalobce a přístup k adekvátní zdravotní péči. Pokud totiž žalovaný tento zdravotní stav ani nikterak neověřil, mohl jen těžko posuzovat nějaké další azylově relevantní skutečnosti. Z těchto důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že zjistil dostatečným způsobem skutkový stav. Žalovaný žalobce řádně k důvodům podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany vyslechl a umožnil mu říci vše, co považoval za podstatné. Pro posouzení žalobcovy žádosti si obstaral i dostatek informací, s nimiž pak žalobcovy důvody porovnal a vyhodnotil ve světle těchto informací. Řádně se v odůvodnění vyrovnal i s důkazy, které k věci doložil samotný žalobce. Dále uvedl, že uvedl, že v ČR se žalobce se svými zdravotními obtížemi neléčí, nebere žádné léky a lékaře zde nenavštívil po celou dobu svého pobytu, neboť se cítí dobře, potíže ustoupily. Okolnostmi, které uvedl, se žalovaný zabýval a vyhodnotil je jako nenaplňující důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany a podle jeho názoru je nelze ani považovat za zvláštního zřetele hodné pro udělení humanitárního azylu. Nejde o potíže, které by vyžadovaly v jeho vlasti nedostupnou lékařskou péči, ostatně žalobce se s těmito potížemi v Rusku před odjezdem do ČR léčil a není důvod, proč by po návratu do Ruska nemohl dále v této léčbě pokračovat, bude-li to jeho zdravotní stav vyžadovat. Navíc vzhledem k rozloze Ruska má jistě možnost nalézt pro sebe klimaticky výhodnější místo než nabízí Krasnojarsk, a tak své případné zdravotní potíže eliminovat. Za dané situace nelze žalovanému vytýkat, že sám nepožadoval (a ani neměl důvod požadovat) komplexní vyšetření žalobce (to by mělo být především zájmem samotného žalobce v rámci péče o jeho zdraví) a nepovažoval doloženou zdravotní knížku za důkaz jeho současného zdravotního stavu, jelikož poslední zdravotní údaje se váží k roku 2002. Nelze přehlédnout, že žalobce se v ČR aktuálně nijak neléčí, doposud nenavštívil žádného lékaře a je bez popisovaných zdravotních obtíží. Proto navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. V replice k vyjádření žalovaného žalobce namítl, že při posuzování důvodnosti udělení azylu je žalovaný povinen vycházet i z objektivně zjištěných skutečností a nikoli jen z toho, co mu bylo sděleno konkrétním žadatelem o poskytnutí mezinárodní ochrany. Objektivní skutečnost spočívající v tom, že v určitém státě hrozí žadateli důsledky uvedené v § 12 zákona o azylu, nebo uvedené v ustanoveních týkajících se doplňkové ochrany, nelze s ohledem na povahu věci prokázat jinak, než že správní orgán naplní smysl a účel zákona o azylu a takové objektivní a aktuální informace si zjistí. Uzavřel-li žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze tak, že „nebyl zjištěn žádný důvod hodný zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů“, není takový závěr přezkoumatelný, neboť není zřejmé, jakými úvahami byl žalovaný veden a už vůbec není zřejmé, zda zkoumal pouze subjektivní situaci žalobce nebo zda se zabýval tak, jak měl, i zjišťováním objektivní situace ve státě, jehož je žalobce příslušníkem. Žalobce rovněž poukázal na problematickou situaci z hlediska lidských práv v Ruské federaci. Pokud žalovaný uvedl, že je mu „z dostupných zdrojů známo, že na území Ruské federace je jistě možno nalézt pro sebe klimaticky výhodnější místo pobytu“, nevyčerpal tím veškeré okolnosti, kterými se podle zákona o azylu musí zabývat. Pokud tedy žalovaný vycházel pouze z toho, co mu žalobce sdělil, nesplnil své zákonné povinnosti plynoucí ze správního řádu, neboť se neměl omezit při zkoumání situace v Ruské federaci pouze na obecné konstatování o vhodnosti místa k žití, ale měl zkoumat další okolnosti v tomto státě. Pokud by žalovaný svou zákonnou povinnost splnil, tedy tak, že by si sám obstaral objektivní informace o státě, zjistil by z „dostupných zdrojů“, že Ruská federace podle výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii ve světě za rok 2014 byla vyzvána, aby důsledně dodržovala své mezinárodní závazky v oblasti lidských práv, volání na Rusko, aby respektovalo mezinárodní právo, získalo zvláštního významu s ohledem na jeho účast na protiprávním připojení Krymu a destabilizaci Ukrajiny. Podle výroční zprávy EU o lidských právech a demokracii ve světě za r. 2013 str. 202-205 „V Rusku bylo zaznamenáno zvýšení nacionalistického a xenofobního cítění podněcovaného populistickými politickými projevy.“ I pro Českou republiku platí zásada non refoulement, která vyplývá ze Ženevské úmluvy i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rovněž z Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Správní orgán musí vycházet při aplikaci této zásady nejen ze skutečností, které mu žadatel sdělí, ale rovněž ze skutečností zjištěných o zemi původu v jiných řízeních či známých obecně. Pokud tak správní orgán zjevně neučinil, jedná se o porušení jeho práv. Žalovaný si dle názoru žalobce také neopatřil v rozporu s § 3 a § 50 správního řádu veškeré podklady nutné pro rozhodnutí, zejména podklady o zemi původu a zdravotním stavu žalobce. Dále napadené rozhodnutí podle názoru žalobce nesplňuje požadavky stanovené § 68 správního řádu, protože v odůvodnění rozhodnutí musí být uvedeny důvody, pro které je žádost zamítána a musí být uvedeno, proč nebyly shledány podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Totéž platí i pro důvody neudělení humanitárního azylu. Zákonné požadavky na odůvodnění nejsou splněny, pokud se s nimi správní orgán vypořádá pouze obecnými proklamacemi bez vztahu ke konkrétnímu případu nebo bezobsažným odůvodněním. Konečně žalobce namítl, že žalovaný řádně nesplnil povinnost, aby mu bylo poskytnuto dostatečné poučení o povaze řízení, a to zejména při pohovoru vedeném 18. 2. 2015. K jednání soudu se žalobce nedostavil, ač byl řádně předvolán. Jeho právní zástupce uvedl, že se mu nepodařilo ho kontaktovat. K účelu provedení důkazu Zprávou EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě v r. 2013 uvedl, že účelem bylo prokázat, že se žalovaný v řízení spokojil s nedokonalým vyjádřením žalobce o situaci v Rusku a to ho nezbavuje povinnosti získat informace o zemi původu. Tato zpráva informuje o možnosti politické diskriminace v Rusku. Podstatná část obsahu Zprávy EU za r. 2014 je obsažena ve vyjádření žalobce. Uvedl, že nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje především v kvalitě správního řízení, které bylo typicky formulářové. Trval proto na zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalovaný u jednání soudu navrhl zamítnutí žaloby a dodal, že je třeba vzít v úvahu azylový příběh žalobce, který v ČR podnikal a o mezinárodní ochranu požádal teprve po té, co byl na území nelegálně. Protože žalobce tvrdil, že odejel z Ruska kvůli astmatu, žalovaný se zabýval skutečnostmi, které se vztahovaly k jeho zdravotnímu stavu. Žalobce v řízení neuvedl nic ve vztahu ke zprávám o zemi jeho původu a to ani v žalobě. Z průběhu řízení je žalovanému známo, že žalobce v Rusku pronásledován nebyl. Ze správního spisu zjistil soud následující skutečnosti: Dne 18. 2. 2015 podal žalobce žádost o udělení mezinárodni ochrany v České republice (dále ČR), v níž uvedl, že je ruské národnosti a ruské státní příslušnosti, vyznává pravoslaví. Není členem žádné politické strany nebo organizace. Je svobodný, v Rusku žije jeho otec, matka pobývá v ČR. Má nedokončené vysokoškolské vzdělání, v ČR se živil jako realitní pracovník. Nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek, materiální pomoc ve formě balíčků dostává od svých kamarádů. Do ČR přicestoval v prosinci 2008. V letech 2009-2010 navštívil několikrát Ukrajinu, byl také ve Francii, Holandsku a Švýcarsku. K důvodům odjezdu z vlasti uvedl, že v jejich městě (Krasnojarsk) je továrna na výrobu hliníku. On má zdravotní problémy, má alergii a bronchiální astma. Z toho důvodu míval záchvaty. Odjel do ČR, kde je lepší podnebí. Zde problémy nemá. Do ČR přiletěl na základě víza za účelem podnikání, jehož platnost si prodlužoval. O udělení mezinárodní ochrany žádá ze zdravotních důvodů. V Krasnojarsku se staví další továrny, bude tam ještě horší prostředí. Kdyby se tam vrátil, měl by zdravotní potíže. Ve čtrnácti letech měl vysoké horečky, mohl zemřít. Chtěl by si zde také léčit potíže s páteří, má nemocné obratle a vysoký tlak. V ČR se ale zatím neléčí, neužívá léky, cítí se dobře. Ani jednou tu neměl zdravotní problémy. Ke svému pobytu v ČR upřesnil, že asi do roku 2011 nebo 2012 zde měl dlouhodobý pobyt. Pak mu skončila platnost cestovního dokladu, čehož si nevšiml a neprodloužil si platnost pobytu. Zůstal tu nelegálně. V roce 2012 si sice na ruské ambasádě vyřídil nový cestovní doklad, ten však v roce 2014 ztratil. Původně si myslel, že doklad nechal u kamaráda, který odjel na Ukrajinu. Proto čekal na jeho návrat, pas ale u něj nebyl. ČR je pro něj cílovou zemí, nemá ale představy o řešení své situace. Jde o jeho první žádost o mezinárodní ochranu. V lednu 2015 proti němu bylo vedeno trestní stíhání, výsledkem bylo soudní vyhoštění. K obavám z návratu do vlasti uvedl, že tam již nebyl sedm let, neví, jestli se má něčeho obávat. Zopakoval, že jeho zdravotní stav je zde lepší než v Rusku, tam by zase měl astma a vysoký tlak. Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl se žalobcem proveden dne 9. 3. 2015. V průběhu pohovoru uvedl, že v Krasnojarsku žil společně se svými rodiči a starší sestrou. K důvodům svého odjezdu do ČR v roce 2008 sdělil, že asi od 13 let měl alergické bronchiální astma, ve 14 letech měl silný záchvat, který málem nepřežil. Od té doby každý rok pobýval asi měsíc v nemocnici. Musel používat inhalátory, při záchvatech léky. Proto se rozhodl odjet do ČR, je zde lepší podnebí. V Rusku se léčil, dostával recepty, kupoval si léky, vždy mu řekli, kdy má jít do nemocnice. Své problémy ale přestěhováním se do jiné oblasti neřešil. Musel by si totiž nechat přeposlat všechny doklady a navíc v každém městě je nějaká továrna. Do ČR odjel i kvůli dokončení svého studia. Od roku 2008 už ve vlasti nebyl, jen krátce pobýval na Ukrajině, byl ve Francii, Holandsku a Švýcarsku. Občas bývá v kontaktu se svým otcem a sestrou, kteří žijí v Rusku. Na dotaz, zda se v Rusku nějak změnila situace od jeho odjezdu, sdělil, že nikoliv, jen se tam staví nové továrny. Ke svému pobytu v ČR uvedl, že firma, která mu pomohla s vyřízením dokladů, mu po příjezdu zajistila i ubytování. Začal studovat český jazyk. Od roku 2010 začal pracovat v rodinné firmě, kterou si založili ještě během jeho pobytu v Rusku. Firma zprostředkovávala turistům bydlení a různé další věci. Vyjma toho zde má se svým kamarádem sportovní klub, ve kterém cvičí kung-fu. Když měl ještě legální pobyt, učil v klubu děti. Původně měl platné vízum za účelem podnikání asi do roku 2011. Jeho platnost si prodloužil, ale nevšiml si, že vízum bylo na kratší dobu, protože mu končila platnost pasu. To zjistil, až když ho kontrolovali policisté a upozornili ho, že mu druhý den končí platnost cestovního dokladu i víza. Protože již neměl čas na jejich prodloužení, zůstal zde nelegálně. Kvůli cestovnímu dokladu se obrátil na ruskou ambasádu. K vydání nového cestovního dokladu ale musel doložit řadu dokumentů a než je stihl všechny sehnat, byl již zadržen policií. Na dotaz, proč v lednu 2014, když byl z území ČR vyhoštěn, neodcestoval do vlasti, uvedl, že když byl převážen policejní eskortou, míjeli na ulici ležícího muže. Policejní eskorta nemohla zastavit a zavolala k muži jiné auto. Nějaká žena mu řekla, že bude v tomto případě svědčit. Proto v době platnosti víza neodcestoval, i když ho jako svědka nakonec policie nepředvolala. Za důvod žádosti o mezinárodní ochranu označil svůj zdravotní stav a to, že by zde chtěl dostudovat, pracovat a založit rodinu. Dříve o ochranu nepožádal, jelikož o této možnosti nevěděl. Ke svému zdravotnímu stavu sdělil, že nyní žádné zdravotní potíže nemá a k lékaři nechodí. Jeho zdravotní stav se zlepšil hned po příjezdu do ČR, proto v ČR lékaře nenavštěvoval. Potíže nemá ani s vysokým tlakem. Přičítá to tomu, že zde je čistší vzduch než v Rusku. Důkazy na to ale nemá. Nicméně ve zdravotní kartě, kterou doloží, bude asi i napsáno, že má změnit klima. Proto jezdil i do sanatoria v Soči, kde se jeho stav vždy zlepšil, ale na jaře a na podzim byla situace horší. Dne 6. 5. 2015 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým žádost žalobce zamítl. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobcem je snaha o legalizaci pobytu na území ČR. Po posouzení žádosti žalobce žalovaný konstatoval, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dojít k závěru, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu a nedospěl k závěru, že by mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, nebo že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Správní orgán tedy konstatoval, že neshledal v případě návratu žalobce do vlasti odůvodněný strach z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu a azyl mu neudělil. Pokud jde o otázku humanitárního azylu, správní orgán uvedl, že se zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce, přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalobce během správního řízení tvrdil, že návrat do vlasti odmítá z obavy, aby u něj opět nepropukly alergické reakce, kterými v Rusku trpěl. Dále uvedl, že ve své vlasti byl v péči lékařů, užíval příslušné medikamenty, jezdil na ozdravné pobyty do Soči. Rovněž sdělil, že na území ČR nepodstupuje žádnou specializovanou léčbu, k žádným odborným lékařům od svého příjezdu v roce 2008 nedochází. Rovněž není v běžném životě odkázán na péči žádné další osoby. Je zletilou, svéprávnou osobou schopnou si zajišťovat prostředky na živobytí. V případě, že odmítá návrat do svého rodiště ve městě Krasnojarsk, má vzhledem k rozloze Ruské federace jistě možnost nalézt pro sebe klimaticky výhodnější místo pobytu, řešit své možné alergické potíže přestěhováním se v rámci vlasti. K žalobcem doložené tzv. zdravotní knížce správní orgán uvedl, že tuto na základě žalobcových sdělení ohledně aktuálního zdravotního stavu ponechal z důvodu hospodárnosti správního řízení bez překladu do českého jazyka, i vizuálně je z ní zřejmé, že poslední údaje se v ní váží k roku 2002. Správní orgán uvedl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok, je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu podle § 12 a kdy by bylo zcela „nehumánní“ azyl neudělit. V případě žadatele však správní orgán takové skutečnosti neshledal, nezjistil v jeho případě zvláštní zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Dále správní orgán uvedl, že současně posoudil, zda cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany, jak je mu uloženo § 28 zákona o azylu. Vyházel při tom především z výpovědi žadatele a dále z informací, které shromáždil ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Ruské federaci, zejména z Informace MZV ČR ze dne 16. 4. 2014 a Infobanky ČTK, „Země světa-Rusko“-aktuální znění. Žalobce se s těmito informacemi seznámil a další skutečnosti již nechtěl uvést ani doložit. Žalovaný konstatoval, že žalobce neuvedl a správní orgán ani nezjistil žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla žalobci hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. V případě posouzení skutečnosti, zda by po návratu na území Ruské federace hrozilo žadateli nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu, správní orgán konstatoval, že k takovému závěru nedošel. Žadatel jako jeden z hlavních důvodů neochoty vrátit se do vlasti vedle snahy si žádostí o mezinárodní ochranu legalizovat pobyt, označil obavu z obnovy zdravotních potíží, kterými trpěl během svého pobytu ve vlasti. V současné době však žádnými potížemi netrpí, není v péči žádných odborných lékařů, a na základě jeho výpovědi nelze dospět k závěru, že by mu byla v případě návratu do vlasti potřebná lékařská péče odmítána. Je oprávněné po žadateli požadovat, aby své zdravotní potíže řešil přestěhováním se v rámci své vlasti. Správní orgán proto dospěl k závěru, že z důvodů, které žadatel uvedl, mu ve smyslu vážné újmy, která je relevantní pro udělení doplňkové ochrany, nemůže žádná hrozba vzniknout. Žadateli také nemůže hrozit vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, neboť z databáze ČTK i všeobecně dostupných sdělovacích prostředků je známo, že Ruská federace se v současné době nenachází v žádné z uvedených situací. Na základě informací sdělených žadatelem správní orgán neshledal, že by vycestování žalobce bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Správní orgán také konstatoval, že žadatel nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu a doplňkovou ochranu proto žalobci neudělil. Krajský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud posoudil žalobu v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, který vyžaduje, aby soudy prvního stupně přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ dle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu, se na nyní posuzovaný případ nepoužije. Členské státy Evropské unie jsou povinny výše uvedenou povinnost transponovat do vnitrostátního právního řádu do 20. 7. 2015 (viz čl. 51 odst. 1 směrnice). Podle čl. 52 odst. 1 věty druhé směrnice se žádosti o mezinárodní ochranu podané do 20. 7. 2015 řídí právními a správními předpisy přijatými podle směrnice 2005/85/ES. Směrnice 2005/85/ES přitom povinnost zajistit soudní přezkum rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu neobsahovala. Protože doposud nebyly do českého právního řádu promítnuty požadavky čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU, ačkoliv transpoziční lhůta již uplynula, má uvedený článek směrnice přímý účinek. Jelikož však žádost o mezinárodní ochranu byla v této věci podána dne 27. 1. 2015, směrnice 2013/32/EU na toto řízení (včetně přezkumného řízení soudního) nedopadá. Na věc tak rationae temporis dopadá směrnice 2005/85/ES, která neukládá členským státům povinnost zajistit soudní přezkum rozhodnutí podle stavu ke dni vydání rozhodnutí soudu. Plně se tak prosadí § 75 odst. 1 s. ř. s. Žalobce předně namítl, že v řízení o udělení azylu byl porušen § 2, § 3, § 68 odst. 3 správního řádu, § 12, § 14, § 14a zákona o azylu a čl. 4 kvalifikační směrnice. Tyto námitky však nejsou žalobním bodem ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Dle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 – 58). Těmto požadavkům ovšem výše uvedená tvrzení žalobce nedostála, neboť jde pouze o citaci ustanovení právních předpisů, která měla být porušena, aniž by žalobce uvedla konkrétní skutečnosti či právní argumentaci, o něž své tvrzení o nezákonnosti rozhodnutí opírá. Žalobce dále namítl, že žalovaný nezjišťoval jeho zdravotní stav, dopady návratu do Ruska na jeho zdravotní stav stejně jako možnost zajištění vhodné léčby v zemi původu. Těmto námitkám soud nepřisvědčil. Námitky týkající se nedobrého zdravotního stavu nejsou relevantní pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Pokud jde o námitky žalobce týkající se neudělení humanitárního azylu, soud připomíná, že úvahy žalovaného o neudělení tzv. humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu podléhají pouze omezenému soudnímu přezkumu (viz např. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003 – 48). Soud dospěl k závěru, že se žalovaný zdravotním stavem žalobce zabýval dostatečně a vyhodnotil jej správně – tedy jako okolnost, jež není hodná zvláštního zřetele. Žalobce sám uvedl, že jeho zdravotní stav je v současnosti dobrý. Pokud jde o možnosti léčby v Ruské federaci, žalovaný správně poukázal na to, že žalobce byl (dle svých vlastních slov) v zemi původu léčen – byly mu předepisovány léky, docházel do nemocnice i jezdil na ozdravné pobyty. Z výše uvedeného je dle názoru soudu zcela zřejmé, že Ruská Federace je schopna poskytnout žalobci adekvátní zdravotní péči, tak jako ji poskytovala v minulosti. V této souvislosti soud souhlasí i s postupem žalovaného, který žalobcovu zdravotní knížku ponechal v ruském jazyce, jelikož je zřejmé, že by výše uvedený závěr nemohla zpochybnit – ostatně ani žalobce sám neuvádí, proč by nemohl získat potřebnou lékařskou péči v zemi původu, když se mu jí v minulosti dostávalo. Soud rovněž odmítá argumentaci žalobce dopady návratu do Ruska na jeho zdravotní stav. Je sice pravdou, že město Krasnojarsk, v němž žalobce žil před odchodem z vlasti, patří mezi města s nejhorším ovzduším v rámci Ruské federace, nicméně žalovaný zcela správně uvedl, že žalobce má možnost předejít negativním dopadům života v Krasnojarsku na své zdraví přesídlením do jiné části Ruské Federace. V replice k vyjádření žalovaného žalobce poukázal rovněž na problematickou situaci v oblasti dodržování lidských práv v Ruské Federaci. Touto otázkou (která v žalobě samé vznesena nebyla) se však soud nemohl zabývat, jelikož jde o rozšíření žaloby po uplynutí lhůty stanovené v § 71 odst. 2 s. ř. s. Žalobce se svými námitkami neuspěl. Jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly. Odměnu soudem ustanoveného zástupce žalobce určil soud ve výši 6.800,- Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši 6.200,- Kč za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepsání repliky k vyjádření žalovaného – § 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a ze dvou paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 18. října 2016 Olga Stránská, v. r. samosoudkyně Za správnost: Božena Kouřimová