50 A 16/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: ZPĚTNÝ LEASING, s. r. o. sídlem Nová výstavba 218, 435 21 Obrnice proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. 060319/2025/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá přezkumem rozhodnutí o přestupku v silniční dopravě, přičemž předmětem sporu jsou dvě otázky: Zda se v místě spáchání přestupku skutečně nacházela dopravní značka s omezením nejvyšší dovolené rychlosti, a zda byla dostatečně zveřejněna informace o měření rychlosti vozidel.

2. Rozhodnutím Městského úřadu Černošice ze dne 11. 7. 2024, č. j. MUCE 152245/2024 OP, (dále „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznám vinným, že jako provozovatel deseti různých vozidel nezajistil, aby při jejich užívání byly dodržovány povinnosti řidiče. Jednalo se o patnáct skutků vykazujících znaky různých přestupků podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále „zákon o silničním provozu“). Pro nyní posuzovanou věc jsou však relevantní pouze skutky označené pod body 1), 6), 7) a 15), které shodně spočívaly v tom, že řidiči vozidel provozovaných žalobcem při průjezdu úsekem silnice č. III/0037 v ulici Újezdská v obci Průhonice překročili nejvyšší dovolenou rychlost, stanovenou dopravní značkou B20a na 40 km. h.-1 Jednotlivé skutky se lišily použitými vozidly, časem spáchání i konkrétními naměřenými hodnotami rychlosti, společným znakem však bylo překročení uvedeného limitu a shodné místo spáchání, jímž byl zmiňovaný silniční úsek v Průhonicích.

3. Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 4. 2025, č. j. 060319/2025/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

4. Proti napadenému rozhodnutí žalobce podal žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Shrnutí obsahu podání účastníků 5. Žaloba zahrnuje dva okruhy námitek: První okruh se týká přítomnosti dopravní značky omezující v inkriminovaném úseku nejvyšší povolenou rychlost na 40 km. h.-1 Druhý okruh se týká zveřejnění informace o rychlostním měření ve smyslu požadavků § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále „zákon o obecní policii“).

6. Ve vztahu k prvnímu okruhu žalobních námitek žalobce argumentuje, že existence příslušné dopravní značky s omezením rychlosti nebyla v řízení před správními orgány dostatečně prokázána. Ačkoli tuto námitku výslovně uplatnil již v odvolání, žalovaný podle něj nepředložil žádný přímý důkaz o existenci dopravního značení a svůj závěr založil na nepřímé úvaze vycházející z vyjádření Policie České republiky ze dne 2. 5. 2022, č. j. KRPS- 231334-2/ČJ-2019-011406 (dále jen „vyjádření policie ze dne 2. 5. 2022“). Toto vyjádření se zmiňuje o budoucím doplnění dopravního značení IZ 8a a IZ 8b („zóna 40“), což má podle žalovaného ve spojení s oznámením o přestupku dostatečně prokazovat existenci omezení nejvyšší dovolené rychlosti na 40 km. h.-1 v dotčeném úseku. S tím žalobce nesouhlasí. Naopak má za to, že uvedené vyjádření svědčí o neexistenci takového dopravního značení v době jeho vydání. V této souvislosti poukazuje i na některé pasáže napadeného rozhodnutí, z nichž podle jeho názoru vyplývají pochybnosti samotného žalovaného o existenci příslušné dopravní značky. Za nepřiléhavý považuje rovněž odkaz žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2023, č. j. 22 A 53/2022-25, který podle něj žalovaný nesprávně interpretuje tak, že existence omezení rychlosti nemusí být dokazována. Naopak dovozuje, že z judikatury vyplývá požadavek existenci dopravního značení prokázat, k čemuž cituje závěry Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 12. 2. 2021, č. j. 2 As 214/2019-41. Současně zdůrazňuje, že skutkové okolnosti nyní posuzované věci jsou odlišné od případu řešeného Krajským soudem v Brně, neboť své tvrzení nepodložil pouze vlastními pochybnostmi, ale též argumentem, že neexistuje opatření obecné povahy stanovující příslušnou místní úpravu provozu. Podle žalobce je přitom vydání takového opatření nezbytnou podmínkou pro umístění dopravního značení, a jeho absence tudíž svědčí o tom, že značka nebyla osazena. Vyjádření policie ze dne 2. 5. 2022 podle něj pouze zachycuje požadavek na budoucí úpravu dopravního značení, nikoli skutečnost, že taková úprava již byla realizována. V návaznosti na to žalobce obsáhle odkazuje na judikaturu správních soudů, (konkrétně na rozsudek NSS ze dne 9. 11. 2019, č. j. 2 As 74/2018-38, a rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 1 A 127/2017-49, a ze dne 22. 9. 2021, č. j. 13 A 31/2018-73). Uzavírá, že správní orgány byly povinny prokázat, jaká byla v rozhodném místě úprava nejvyšší dovolené rychlosti, přičemž k tomu nemohlo postačovat samotné oznámení o přestupku obsahující fotografii z radarového měření. Žalovaný podle něj nejenže existenci příslušné úpravy provozu neprokázal, ale ani se dostatečně nevypořádal s odvolací námitkou směřující k tomuto pochybení. V této souvislosti žalobce dále odkazuje na judikaturu vymezující požadavky na odůvodnění správních rozhodnutí a zdůrazňuje, že případné nedostatky odůvodnění nelze dodatečně nahrazovat argumentací až v řízení před správním soudem.

7. Ve vztahu k druhému okruhu žalobních námitek žalobce připomíná, že na nedostatečné zveřejnění informace dle požadavků § 24b odst. 2 zákona o obecní policii upozorňoval již ve správním řízení. Žalovaný ke splnění této podmínky odkázal na podklad Úsekové měření ze dne 1. 7. 2021 zveřejněný na webové stránce https://www.pruhonice-obec.cz/mereni-rychlosti/d-82634. Dle žalobce však na tomto odkaze není k nalezení informace o tom, že obecní policie zřídila stálé automatické systémy, jsou zde pouze vyjmenovány úseky, kde strážníci měří rychlost. Jde tedy pouze o seznam míst, která policie určila k měření rychlosti, nikoliv o seznam míst, kde by byly umístěny automatické prostředky měření. Odkazovaná článek byl navíc zveřejněn dne 1. 7. 2021, tedy dříve, než byl vůbec postaven úsekový rychloměr, neboť souhlas Police ČR s měřením byl udělen až na základě vyjádření policie ze dne 2. 5. 2022. Buď tedy strážníci zveřejňovali, že jsou oprávněni měřit v místě, kde k tomu toho času oprávněni nebyli, nebo je webová stránka antedatovaná. Podstatné však je, že tato webová stránka nijak neinformuje veřejnost o zřízení prostředků pořizujících záznam, což je podmínka legality důkazu záznamem z měření, a tedy i jeho použitelnosti. Žalovaný tedy nevypořádal odvolací námitku přesvědčivým způsobem, neboť splnění zákonní podmínky dovozoval odkazem na webovou stránku, na které však o zřízení stálých automatizovaných prostředků není vůbec nic.

8. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Poukazuje na podklady založené ve správním spise, které podle jeho názoru tvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů svědčících o tom, že k překročení nejvyšší dovolené rychlosti došlo v úseku, v němž byla rychlost omezena na 40 km. h. -1. Zdůrazňuje přitom, že ve správním spise nemusí být založen přímý důkaz o existenci konkrétní dopravní značky. Pokud jde o vyjádření Policie České republiky ze dne 10. 8. 2022, žalovaný namítá, že žalobce z něj dovozuje skutkové závěry, které z něj nevyplývají a které žalovaný nikdy nepřijal. Tvrzení o neexistenci dopravního značení navíc považuje za obecná a ničím nepodložená, a tudíž nezpůsobilá vyvolat důvodné pochybnosti o existenci omezení rychlosti v daném úseku. Za nerozhodnou považuje rovněž otázku existence opatření obecné povahy. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 15. 8. 2019, č. j. 10 As 36/2019-33, uvádí, že pro prokázání přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti zpravidla postačuje výstup z měření rychlosti společně s ověřením použitého měřicího zařízení, přičemž oba tyto podklady byly v projednávané věci opatřeny. K námitce týkající se zveřejnění informace o měření rychlosti podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii žalovaný uvádí, že se s ní v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal odkazem na webové stránky obce Průhonice, na nichž byla informace o provádění měření zveřejněna. Zákon ani jiný právní předpis přitom nestanoví konkrétní způsob zveřejnění takové informace. Skutečnost, že byla zveřejněna ještě před udělením souhlasu Policie České republiky s měřením rychlosti, není podle žalovaného podstatná, rozhodující je, že zveřejnění předcházelo spáchání přestupku.

9. Žalobce v doplňujícím vyjádření ze dne 21. 6. 2026 (jímž současně oznámil ukončení právního zastoupení a omluvu z jednání) zdůraznil, že soudní přezkum nelze vnímat jako odvolací řízení v plné apelaci, k čemuž poukázal na závěry rozsudku NSS ze dne 21. 5. 2026, č. j. 10 As 39/2026-38, a apeloval na rozhodujícího soudce, aby se zdržel vypořádávání odvolacích námitek za správní orgán. Ústní jednání 10. Soud k projednání věci nařídil ústní jednání na 22. 6. 2026. Při jednání soud jednak zopakoval důkaz náhledem na webovou stránku https://www.pruhonice-obec.cz/mereni-rychlosti/d- 82634, a současně doplnil dokazování sdělením obce Průhonice ze dne 8. 6. 2026, č. j. 26/1626/CSV, a opatřením obecné povahy vydaného Městským úřadem Černošice dne 11. 11. 2010, č. j. MEUC-037881/2010-280.10-Šo (ke skutkovým zjištěním plynoucím z těchto důkazů viz níže odst. 20 a 30 tohoto rozsudku).

11. Žalobce se ústního jednání nezúčastnil. V podání ze dne 21. 6. 2026 sdělil, že se k němu nedostaví, neboť mu nebyla zachována možnost připravit se na jednání, a dále má za to, že věc se týká přezkumu rozhodnutí ze dne 10. 3. 2025, č. j. 040008/2025/KUSK, ve které již bylo rozhodnuto.

12. Žalovaný se ústného jednání zúčastnil a setrval při něm na dosavadním procesním stanovisku. Posouzení věci 13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou.

14. Před vlastním posouzením věci soud konstatuje, že v podání žalobce ze dne 21. 6. 2026 není uveden žádný relevantní důvod, který by bránil věcnému projednání věci. Namítá-li žalobce, že neměl dostatek času k přípravě na jednání, pak tato námitka neobstojí. Předvolání k jednání bylo totiž doručeno jeho tehdejší zástupkyni, advokátce Mgr. Rebece Moťovské Židuliakové, již dne 1. 6. 2026, tedy celých 21 dnů před termínem jednání. Minimální desetidenní lhůta k přípravě na jednání (srov. § 49 odst. 1 s. ř. s.) tudíž byla zachována s více než dostatečnou časovou rezervou. Jestliže žalobce v mezidobí vypověděl své zástupkyni plnou moc, pak tuto skutečnost soudu poprvé oznámil až podáním ze dne 21. 6. 2026. Teprve od tohoto okamžiku proto mohla mít výpověď plné moci účinky vůči soudu (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2020, č. j. 8 As 126/2020-38). Do té doby byl soud povinen považovat žalobce za účastníka zastoupeného zmiňovaného advokátkou, které také doručoval veškeré písemnosti, a to včetně předvolání k jednání, jež bylo doručeno s předstihem 21 dnů. Soud má za to, že takto dlouhá doba poskytovala žalobci dostatečný prostor k tomu, aby si ověřil, které jeho věci se nařízené jednání týká, pokud to nebyl schopen jednoznačně dovodit již z obsahu samotného předvolání. Bez větších obtíží by přitom zjistil, že údaj uvedený v usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 6. 2025, č. j. 50 A 16/2026-12, kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku a v němž bylo napadené rozhodnutí označeno jako rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2025, č. j. 040008/2025/KUSK, představoval zjevný omyl v psaní. Z obsahu spisu i z navazujících písemností doručovaných žalobci totiž zřetelně vyplývá, že předmětem soudního přezkumu bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. 060319/2025/KUSK, které bylo ostatně správně označeno i v dalších soudních písemnostech (například ve výzvě a poučení žalobce ze dne 11. 8. 2025).

15. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že žalobcem tvrzené okolnosti nepředstavují překážku bránící věcnému projednání.

16. Při věcném přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

17. Žaloba není důvodná.

18. Soud předně konstatuje, že napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné. Žalobce má samozřejmě pravdu v tom, že soudní přezkum správního rozhodnutí nelze chápat jako odvolací řízení v režimu plné apelace a že úlohou správního soudu není nahrazovat činnost správních orgánů; v tomto směru přiléhavě odkazuje na závěry rozsudku NSS ze dne 21. 5. 2026, č. j. 10 As 39/2026-38. V nyní posuzované věci však o takovou situaci nejde. Již samotná žaloba je totiž vystavěna na věcné polemice s důvody, které správní orgány ve svých rozhodnutích uvedly. První okruh žalobních námitek vychází z tvrzení, že z podkladů, na něž žalovaný odkazuje, nelze dovodit existenci dopravního značení stanovujícího nejvyšší dovolenou rychlost 40 km. h.-1 Žalobce tedy brojí proti konkrétnímu skutkovému závěru žalovaného a předkládá vlastní argumentaci, proč považuje tento závěr za nesprávný. Taková polemika by stěží byla možná, pokud by napadené rozhodnutí postrádalo důvody nebo byly tyto důvody nesrozumitelné. Obdobně je tomu i v případě druhého okruhu žalobních námitek, v němž žalobce zpochybňuje závěr žalovaného, že informace o měření rychlosti byla zveřejněna na konkrétní internetové stránce obce Průhonice. Také zde žalobce vede věcnou argumentaci proti konkrétním důvodům obsaženým v napadeném rozhodnutí. Bez ohledu na to, zda jsou tyto důvody správné či nikoli, je zřejmé, že nejde o důvody chybějící.

19. Dle soudu jde navíc o důvody věcně správné.

20. Předně nelze souhlasit s žalobcem, že by z webové stránky obce Průhonice, na kterou žalovaný odkazoval (viz str. 6, druhý odstavec napadeného rozhodnutí), nebyla dostatečně patrná informace o provádění měření rychlosti. Ve správním spise je na č. l. 159–160 založen snímek obrazovky, který ostatně i sám žalobce bez obtíží identifikoval jako výstup z internetové stránky https://www.pruhonice-obec.cz/mereni-rychlosti/d-82634 (viz str. 6 žaloby). Soud při jednání provedl náhled na uvedenou internetovou stránku a ověřil, že po jejím otevření se skutečně zobrazí obsah odpovídající snímkům založeným ve správním spise. Jedná se o náhled webové stránky obce Průhonice v sekci „Měření rychlosti“ zveřejněný ode dne 1. 7. 2021, kde lze spatřit ilustrační vyobrazení strážníka s měřicím zařízením a pod ním text informující o oprávnění obecní policie měřit rychlost za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu, pod nímž následuje výčet jednotlivých úseků, v nichž je měření prováděno, přičemž pod bodem III je explicitně uvedeno: „Úsek silnice III/0037 v ulici X, vymezený křižovatkou s ulicí X (X) a křižovatkou s ulicí X (GPS X).“ Soud má za to, že citované sdělení představuje dostatečnou informaci o tom, že na zmiňovaném místě – jež zcela koresponduje s místem spáchání uvedeným ve výroku prvostupňového rozhodnutí pod body 1), 6), 7) a 15) – dochází k měření rychlosti prováděného obecní policií. Dle soudu se jedná o ukázkový příklad judikaturou opakovaně aprobovanému naplnění informační povinnosti, za kterou se typicky považuje zveřejnění informace vhodným způsobem na webových stránkách obce s rozšířenou působností, kde lze zveřejnění dané informace rozumně očekávat (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 5. 2022, č. j. 2 As 113/2021-41, odst. 39- 41, nebo ze dne 21. 4. 2022, 7 As 101/2021-37, odst. 10). Soud proto ve shodě s žalovaným konstatuje, že podmínka zveřejnění informace o měření ve smyslu § 24b odst. 2 zákona o obecní policii zde byla splněna.

21. Soud dále neodsouhlasí s žalobcem, že by součástí zveřejňované informace musel být povinně i údaj o tom, že obecní policie zřídila stálé automatické systémy. Takový požadavek nelze dovodit ani z doslovného znění § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, jak činí žalobce. Soud naopak přisvědčuje žalovanému, že žádný právní předpis nestanoví, jak přesně by tato informace měla vypadat, což koresponduje i se závěry judikatury. Ta dovodila, že [ú]čelem této informační povinnosti je zajistit, aby veřejnost věděla, že se nachází na monitorovaném místě. Forma uveřejnění takové informace přitom není zákonem dána. Dle komentářové literatury "[z]ákonodárce nijak vhodný způsob zveřejnění nedefinoval, volí jej tedy obec dle svého uvážení, zpravidla by měla být veřejnost o zřízení těchto systémů informována prostřednictvím zveřejnění na úřední desce obce po dobu nejméně 15 dnů a zveřejnění na elektronické úřední desce, případně na webových stránkách obce či obecní policie; vhodné je též zveřejnění v místním periodiku vydávaném obcí. Mnohé obce podávají tuto informaci na pozemních komunikacích a dalších přístupových trasách do obce-tento způsob ovšem zbytečně kolem silnic vytváří další značení" (Šebesta, P. Zákon o obecní policii-komentář. Wolters Kluwer, Praha, 2016, komentář k § 24b, dostupné v systému ASPI).“ (podle rozsudku NSS ze dne 19. 8. 2020, č. j. 2 As 309/2019-39, odst.18). Soud konstatuje, že tento avizovaný dostatečně účel plní i informace zveřejněná na internetové stránce https://www.pruhonice-obec.cz/mereni-rychlosti/d- 82634, jejíž snímek (printscreen) je obsažen ve správním spisu na č. l. 159-160. K jeho naplnění není nezbytné explicitně rozlišovat, zda jde o místa určená k měření, nebo o místa osazená automatickými měřícími prostředky, jak se mylně domnívá žalobce.

22. Z hlediska uveřejnění informace o měření rychlosti na internetové stránce je důležité, aby k tomuto uveřejnění došlo ještě před spácháním přestupku (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 2. 2022, č. j. 7 As 356/2019-41, odst. 25-26, nebo ze dne 3. 12. 2020, č. j. 7 As 177/2019- 35, odst. 18-19). I tento požadavek je zde však naplněn. Jak soud již uvedl výše, na internetové stránce https://www.pruhonice-obec.cz/mereni-rychlosti/d-82634 je k nahlédnutí sekce Měření rychlosti s datem vytvoření 1. 7. 2021, tedy zjevně z doby předcházející spáchání skutků specifikovaných ve výroku prvostupňového rozhodnutí pod body 1), 6), 7) a 15), jež se udály v období od května do prosince 2023.

23. Není přitom pravdou, jak tvrdí žalobce, že by souhlas Policie ČR s prováděním měření rychlosti byl obecní policii udělen teprve na základě vyjádření policie ze dne 2. 5. 2022. Nic takového z předmětné písemnosti neplyne. Měl-li žalobce na mysli sdělení policie ze dne 10. 8. 2022, č. j. KRPS-184093-2/ČJ-2022-011406 (založeného ve správním spise na č. l. 158; z něhož cituje žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí), pak je pravdou, že se v jeho závěru uvádí, že „ul. X a X byla naší součástí k měření nejvyšší povolené rychlosti odsouhlasena“. Z této formulace však nelze dovozovat, že by byl souhlas udělen právě dne 10. 8. 2022, tedy v den vyhotovení citovaného sdělení. Naopak z použitého minulého času je zřejmé, že sdělení pouze referuje o souhlasu uděleném již dříve. Nicméně i kdyby tomu (hypoteticky) bylo tak, jak tvrdí žalobce, tedy že informace o provádění měření rychlosti byla na internetových stránkách obce zveřejněna ještě před udělením souhlasu Policie ČR, jednalo by se podle soudu o okolnost, která je z hlediska smyslu a účelu informační povinnosti bez významu. Svědčila by nanejvýš o dílčí nekoordinovanosti postupu Policie ČR a obecní policie, nikoli o nedostatku samotné informační povinnosti vůči veřejnosti. Nijak by se tím totiž nesnižovala informační hodnotu zveřejněného sdělení, že se jedná o úsek, v němž je prováděno měření rychlosti, a že toto sdělení bylo objektivně veřejně k dispozici ještě před spácháním posuzovaných přestupků.

24. Nad rámec uvedeného soud připomíná, že dodržování nejvyšší dovolené rychlosti je základní povinností každého řidiče, která není podmíněna jeho vědomostí o tom, zda je v daném místě rychlost jím řízeného vozidla aktuálně monitorována či nikoliv.

25. Tím se soud zároveň dostává k prvnímu okruhu žalobních námitek, tedy zda bylo dostatečně prokázáno, že v inkriminovaném úseku skutečně existovala značka B20a s omezením nejvyšší povolení rychlosti na 40 km. h.-1 Dle soudu i tato skutečnost byla v průběhu správního řízení dostatečně prokázána.

26. Žalobci lze dát zapravdu pouze potud, že existence dopravní značky omezující nejvyšší dovolenou rychlost na 40 km. h.-1 skutečně neplyne z vyjádření policie ze dne 2. 5. 2022 (založeného ve správním spise na č. l. 233B). Z tohoto vyjádření lze dovodit pouze to, že se v době jeho vydání v ulicích Újezdská a Uhříněvská v Průhonicích plánovalo doplnění středové podélné čáry a dopravních značek IZ 8a a IZ 8b (Zóna 40). To samo o sobě skutečně nic nevypovídá ani o existenci, ani o neexistenci jiného dopravního značení upravujícího nejvyšší dovolenou rychlost v době spáchání přestupku. Takový závěr však z předmětné vyjádření nečinil ani žalovaný. Je pravdou, že vyjádření policie ze dne 2. 5. 2022 bylo poněkud nelogicky zrekapitulováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to společně s navazujícím sdělením policie ze dne 10. 8. 2022 (viz str. 3-4 napadeného rozhodnutí), aniž by z toho byl učiněn nějaký smysluplný závěr vyjma existence souhlasu s měřením. Tím však nebylo nic řečeno o existenci či neexistenci konkrétní dopravní značky v daném úseku. Stejně tak tím ovšem nebyla existence konkrétní dopravní značky ani nijak zpochybněna, jak se snaží naznačit žalobce.

27. Žalobci lze nicméně dát zapravdu v tom (a nerozporuje to ani žalovaný), že jediný podklad, na základě, kterého správní orgány dovodily přítomnost dopravní značky omezující nejvyšší dovolenou rychlost v dotčeném úseku, bylo oznámení obecní policie o spáchání přestupku.

28. Soud má však na rozdíl od žalobce za to, že takové sdělení samo o sobě představuje poměrně věrohodný podklad pro závěr, že se v předmětném úseku dopravní značení omezující nejvyšší dovolenou rychlost skutečně nacházelo. Přijetí opačné verze by totiž předpokládalo, že obecní strážníci v daném místě prováděli měření rychlosti, ačkoli věděli, že zde žádné omezení rychlosti neplatí, a existenci příslušného dopravního značení si pouze vymysleli, aby na ně mohli navázat výsledky měření. Takový scénář sice nelze zcela vyloučit, nicméně k jeho přijetí by musely existovat nějaké významné indicie nasvědčující zneužití pravomoci úředních osob nebo jinému závažnému pochybení při výkonu této pravomoci (obdobně jako je tomu v případě zpochybnění svědeckých výpovědí policistů; srov. rozsudky NSS ze dne 20. 3. 2013, č. j. 9 As 139/2012-30, či ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007-114). Za takovou významnou indicii však rozhodně nelze považovat jednostranné tvrzení, že existence dopravní značky není prokázána a že nebylo doloženo vydání příslušného opatření obecné povahy.

29. Soud proto nemůže souhlasit s žalobcem, že by jeho námitky vznášené v průběhu správního řízení založila relevantní pochybnost ve smyslu jím odkazované judikatury (konkrétně rozsudku NSS ze dne 9. 11. 2019, č. j. 2 As 74/2018-38, a rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 1 A 127/2017-49, a ze dne 22. 9. 2021, č. j. 13 A 31/2018-73). Jak již bylo naznačeno v předchozím odstavci, žalobce předložil pouze jednostranné tvrzení, že existence dopravního značení nebyla prokázána a že nebylo doloženo vydání příslušného opatření obecné povahy. Taková argumentace však sama o sobě není způsobilá vyvolat důvodné pochybnosti o místní úpravě provozu, z níž obecní strážníci při měření rychlosti vycházeli. K účinnému zpochybnění existence rychlostního limitu by bylo třeba předložit konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že v rozhodné době dopravní značení v místě přestupku skutečně chybělo nebo mělo odlišnou podobu. Mohlo by se jednat například o fotografickou dokumentaci místa spáchání skutku (nutno zdůraznit skutečného místa spáchání, nikoli jiného blíže neurčeného místa, jako tomu bylo například ve věci sp. zn. 50 A 19/2025) zachycující absenci příslušné dopravní značky či přítomnost jiného dopravního značení, případně by se mohlo o sdělení příslušné obce nebo správce komunikace zpochybňující existenci takové dopravní regulace v dotčeném úseku. Nic takového však žalobce v průběhu správního řízení ani v řízení před soudem nepředložil. Za této situace nebyl a není relevantní důvod se domnívat, že by obecní strážníci prováděli měření rychlosti v místě, kde žádné omezení nejvyšší dovolené rychlosti neplatilo, a že by následně účelově tvrdili existenci takové regulace a zneužili tak svou pravomoc.

30. Soud se přesto za účelem odstranění pochybností dotázal obce Průhonice, zda se v inkriminovaném úseku (tj. úsek silnice č. III/0037 v ulici X) skutečně nachází dopravní značka B20a stanovící nejvyšší dovolenou rychlost, a aby v kladném případě doložila příslušné opatření obecné povahy, z něhož tato regulace vychází. Obec Průhonice ve svém přípise ze dne 8. 6. 2026, č. j. 26/1626/CSV, odpověděla na dotaz ohledně přítomnosti dotazované značky kladně, tedy potvrdila její existenci ve zkoumaném úseku. Současně doložila kopii opatření obecné povahy vydaného Městským úřadem Černošice dne 11. 11. 2010, č. j. MEUC-037881/2010-280.10-Šo, jím se „stanovuje ve smyslu § 77 ost.1 písm. c) citovaného zákona úpravu provozu na pozemních komunikacích: 1. na silnici III/0037, III/00310 a III/0039 dopravní značka ,IP25a,b' – zóna s dopravním omezením se symboly ,B17' (12m), ,B17' (7,5t) a ,B20a' (40km/h)…“ (zdůraznění doplněno soudem). Těmito důkazy – doplněnými soudem při ústním jednání – byla existence místní úpravy provozu omezující nejvyšší dovolenou rychlost v předmětném úseku na 40 km. h.-1 spolehlivě potvrzena i nad rámec podkladů obsažených ve správním spise. Naopak se nepotvrdila jednostranná tvrzení žalobce stran neexistence dopravní značky stanovící příslušné rychlostní omezení.

31. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy soud nepřiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly (výrok II).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 22. června 2026 Josef Straka v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.