50 A 17/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci žalobce: Prague old car s. r. o. sídlem Rybná 716, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. 048725/2025/KUSK/OSŽPS/ZAM, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. V této věci se soud zabývá přezkumem rozhodnutí o přestupku v silniční dopravě. Předmětem sporu je pouze otázka včasnosti odvolání z důvodu tvrzené deaktivace přístupových údajů do datové schránky žalobcova zmocněnce během správního řízení. Shrnutí průběhu správního řízení 2. Proti žalobci bylo ze strany Městského úřadu Příbram vedeno řízení o přestupku provozovatele vozidla. V tomto přestupkovém řízení byl žalobce zastoupen společností Česká metrologická kancelář s. r. o. (dále „zmocněnec“).

3. Rozhodnutím Městského úřadu Příbram ze dne 27. 3. 2024, č. j. MeUPB 34717/2024DÚ/Kadl (dále „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznám vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla, za který mu byl uložen správní trest pokuty 1500 Kč. Prvostupňové rozhodnutí bylo zasláno do datové schránky žalobcova zmocněnce, přičemž za okamžik doručení Městský úřad Příbram považoval datum 8. 4. 2024, neboť dle údajů na doručence datové zprávy uplynulo 10 dnů od dodání do datové schránky příjemce, aniž se do ní přihlásila osoba s oprávněným přístupem. Jelikož po uplynutí 15 dnů od tohoto nebylo zaevidováno podání odvolání, vyznačil správní orgán na vyhotovení prvostupňového rozhodnutí vyznačena doložka právní moci s datem 24. 4. 2024.

4. V listopadu 2024 byly vůči žalobci zahájeny správní exekuce za účelem vymožení nezaplacené pokuty uložené prvostupňovým rozhodnutím, nicméně po zaplacení celé dlužné částky ke dni 18. 11. 2024 byla exekuce zastavena.

5. Dne 5. 3. 2025 podal žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, které posléze odůvodnil tím, že se dotázal svého zmocněnce, proč nepodal odvolání, a ten mu měl sdělit, že o existenci prvostupňového rozhodnutí neví a nebyl s ním seznámen. Na straně zmocněnce totiž v souvislosti se změnou statutárního orgánu došlo k deaktivaci přístupových údajů do datové schránky u původního statutárního orgánu, přičemž novému ještě nebyly doručeny přístupové údaje. Za tímto účelem navrhl jako důkaz dotazem u Digitální informační agentury (dále „DIA“).

6. Žalovaný však rozhodnutím ze dne 25. 4. 2025, č. j. 048725/2025/KUSK/OSŽPS/ZAM (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl žalobcovo odvolání pro nepřípustnost z důvodu opožděnosti.

7. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zkonstatoval, že prvostupňové rozhodnutí bylo zmocněnci doručeno fikcí dne 8. 4. 2024, a od tohoto data počala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání, která však uplynula dne 23. 4. 2024. Odvolání ze dne 5. 3. 2025 proto bylo podáno opožděně. Žalobcem namítanou okolnost ohledně deaktivace přístupových údajů datové schránky vyhodnotil žalovaný za nerozhodnou, neboť nemá vliv na zastoupení ani na doručování písemností. Žalovaný naopak zdůraznil, že zmocněnec si byl změny statutárního orgánu a s tím souvisejících úkonů vědom, proto bylo pouze na něm, jak své povinnosti bude naplňovat. Současně doplnil, že nedošlo ke změně v samotné osobě zmocněnce ani ke změně vlastní datové schránky, tudíž stále bylo doručováno oprávněnému zmocněnci do relevantní datové schránky. Závěrem žalovaný připomněl, že napadené rozhodnutí bylo doručováno i přímo žalobci, který o něm musel objektivně vědět.

8. Proti napadenému rozhodnutí žalobce podal žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Shrnutí obsahu podání účastníků 9. Žalobce namítá, že prvostupňové rozhodnutí nebylo řádně doručeno, a to právě z důvodu, že po změně jednatele jeho zmocněnce byly původní přístupové údaje do datové schránky deaktivovány a novému jednateli nebyly doručeny nové. Datová schránka tak byla fakticky nepřístupná, a proto podle nemohlo dojít k doručení rozhodnutí fikcí. Připomíná, že k prokázání této skutečnosti navrhl důkaz dotazem na DIA, avšak žalovaný tento navržený důkaz neprovedl a uzavřel, že změna statutárního orgánu neměla na doručování vliv, protože zmocněnec si měl zajistit plnění svých povinností sám. S tím však žalobce nesouhlasí. Je totiž přesvědčen, přístup do datové schránky nezávisel pouze na jednání zmocněnce, ale také na součinnosti orgánu veřejné moci, který měl doručit nové přístupové údaje. Tuto otázku však žalovaný dostatečně nezkoumal. Měl přitom posoudit, zda k porušení došlo na straně žalobcova zmocněnce, nebo naopak na straně orgánu veřejné moci. Chtěl-li žalovaný dovodit, že nový statutární orgán zmocněnce jednal nedbale, pak měl vyjasnit, v čem jeho nedbalost spočívala, a zasadit ji do časového kontextu. Nedostatečně vyjasněná je přitom i otázka, zda lze za okamžik doručení prvostupňového rozhodnutí skutečně považovat datum 8. 4. 2024. Závěry, které žalovaný k dané otázce učinil, považuje žalobce za nepřesvědčivé a povrchní, a uplatněnou odvolací námitku tudíž za nedostatečně vypořádanou. V souvislosti s tím žalobce navrhuje provést důkaz datovou zprávou odeslanou dne 3. 4. 2024 P. S., který byl od 28. 2. 2024 zapsán jako jednatel žalobcova zmocněnce. Prostřednictvím této zprávy se zmiňovaný jednatel domáhal, aby mu DIA doručila přístupové údaje k datové schránce. Podle žalobce tato skutečnost dokládá, že jeho zmocněnec nebyl nečinný ani nedbalý, ale naopak aktivně usiloval o získání přístupových údajů. Zmocněnec se tudíž nemohl s prvostupňovým rozhodnutím seznámit z objektivních důvodů vzniklých bez jeho zavinění, nýbrž v důsledku pochybení na straně orgánu veřejné moci. Současně s tím žalobce navrhuje, aby soud učinil dotaz na DIA, zda, kdy a jak byly novému jednateli P. S. doručovány přístupové údaje, a aby tímto důkazem ověřil, zda žalobcův zmocněnec mohl k doručované písemnosti objektivně přistoupit v den, který žalovaný označil za okamžik doručení fikcí. Shrnutí vyjádření žalovaného 10. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Odkazuje na konkrétní ustanovení zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále „zákon o elektronických úkonech“) upravující oprávnění k přístupu do datové schránky. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) i Nejvyššího soudu se doručuje do datové schránky konkrétní právnické osobě, nikoliv jejímu statutárnímu orgánu, proto při doručování ani nezjišťuje, kdo je statutárním orgánem. Skutečnost, že statutární orgán nemá přístupové údaje nebo se z jakéhokoli důvodu do datové schránky nepřihlásí, nemá vliv na účinky doručení. Žalovaný proto setrvává na závěru o doručení prvostupňového rozhodnutí k datu 8. 4. 2024 a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odkazuje-li žalobce na datovou zprávu ze dne 3. 4. 2024, pak má žalovaný za to, že tímto se dokládá pouze skutečnost, že nový jednatel zmocněnce k uvedenému dni přístupové údaje ještě neměl, a nikoli zda byly skutečně zneplatněny údaje předchozího jednatele, případně zda nikdo jiný neměl k datové schránce oprávněný přístup. I kdyby byl přesněji zjištěn okamžik doručení přístupových údajů novému jednateli, nic by to podle názoru žalovaného nezměnilo na otázce účinnosti doručení do datové schránky právnické osoby. Žalovaný je proto přesvědčen, že prvostupňové rozhodnutí bylo řádně doručeno do datové schránky s účinky fikce doručení ke dni 8. 4. 2024, a proto je třeba odvolání podané v březnu 2025 považovat za opožděné. Závěrem žalovaný doplňuje, že nechá-li se účastník správního řízení zastoupit, nese sám důsledky takového zastoupení. Nadto i když se prvostupňové rozhodnutí doručovalo zmocněnci, tak v daném případě bylo nad rámec procesních povinností správních orgánů doručeno i přímo žalobci do jeho datové schránky, tudíž o existenci prvostupňového rozhodnutí měl a mohl vědět. S ohledem na uvedené žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Posouzení věci 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou.

12. Soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 51 s. ř. s.

13. Při věcném přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

14. Žaloba není důvodná.

15. Předmětem sporu je otázka, která již byla judikaturou opakovaně vyložena.

16. NSS v rozsudku ze dne 28. 8. 2019, č. j. 2 Afs 138/2018-44, vyložil že i právnické osobě bez statutárního orgánu či bez pověřené osoby se zásadně doručuje do její zpřístupněné datové schránky. Skutečnost, že právnická osoba nemá k dispozici žádnou fyzickou osobu, která by byla schopna zajistit seznámení s písemností doručeno do datové schránky a ani s ní nakládat, je záležitost vnitřního uspořádání této právnické osoby a je pouze její odpovědností, aby si sama ustanovila nového jednatele, případně podala soudu návrh na ustanovení nového jednatele (srov. odst. 54-56 zmiňovaného rozsudku). Současně však NSS s odkazem na stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, dodal, že nutným předpokladem pro doručování do datové schránky je, „že adresát má zpřístupněnou svou datovou schránku, že adresát má fyzickou osobu oprávněnou k přístupu do své datové schránky a že nedošlo (ani zpětně) ke znepřístupnění datové schránky v době od dodání úkonu do datové schránky až do doby, než nastanou účinky doručení. Doručení do datové schránky je neúčinné, prokáže-li adresát, který je právnickou osobou, že v době doručování elektronického dokumentu do datové schránky neměl fyzickou osobu oprávněnou (§ 8 odst. 3 zákona o elektronických úkonech) ani pověřenou [§ 8 odst. 6 písm. b) zákona o elektronických úkonech] k přístupu do své datové schránky a že tento stav sám nezavinil (např. opakovaným sdělením Ministerstvu vnitra, že byly vyzrazeny přístupové údaje do datové schránky), neboť v takových případech je nepochybné, že tu nebyl nikdo, kdo by mohl dokument z datové schránky právnické osoby ‚vyzvednout‘“ (srov. odst. 57 zmiňovaného rozsudku).

17. Právě na úvaze, že zmocněnec nebyl v době doručování fyzickou osobu s přístupovými údaji k datové schránce a že tento stav nezavinil, staví svou argumentaci i žalobce v nyní posuzované věci. Tato úvaha se na první pohled jeví jako relevantní argument.

18. Judikatura však zároveň dovodila, že od uživatelů datových schránek se vyžaduje jistý stupeň „bdělosti“, pokud jde o nakládání s přístupovými údaji k datovým schránkám. Typicky v případě změn v osobách statutárních orgánů se od uživatelů datových schránek vyžaduje určitý aktivní přístup a nelze se spoléhat na to, že se orgán veřejné moci o této změně dozví skrz základní registry (srov. rozsudky NSS ze dne 30. 11. 2015, č. j. 4 As 160/2015-43, odst. 45-46, ze dne 23. 9. 2019, č. j. 7 Afs 377/2018-39, odst. 22-23, či ze dne 26. 8. 2015, č. j. 3 Ads 21/2015-44). Je především odpovědností právnické osoby, aby odpovídajícím způsobem řešila změnu svých vnitřních poměrů související s řízením o změně jejích statutárních orgánů, a předešla tak případným negativním důsledkům absence osoby, která by byla s to se s písemností doručenou do datové schránky seznámit, nebo s ní jinak nakládat (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2022, č. j. 7 Afs 394/2020-80, odst. 16). Jak výslovně konstatoval NSS v rozsudku ze dne 26. 10. 2023, č. j. 3 Afs 291/2021-48, odst. 17. „Byť stěžovatelka namítala, že v období, kdy jí žalovaný doručoval písemnosti do datové schránky, neměla statutární orgán, nemůže tato okolnost být sama o sobě důvodem nesprávného postupu žalovaného při doručování. Ustanovení § 42 daňového řádu totiž dopadá i na ty situace, kdy daňový subjekt, který je právnickou osobou, nemá v době doručování písemnosti do datové schránky ani osobu oprávněnou, ani osobu pověřenou k přístupu do své datové schránky ve smyslu § 8 odst. 6 písm. b) zákona o elektronických úkonech. Takový subjekt je nepochybně vystaven nutným důsledkům situace, že nemá žádnou fyzickou osobu, která by byla s to se s písemností doručenou do datové schránky seznámit, nebo s ní jinak nakládat. Jak správně podotkl žalovaný, je věcí stěžovatelky, aby obsluhu datové schránky zajistila. Jinými slovy, jedná se o soukromoprávní otázku.“ Posledně odkazovaná judikatura sice zmiňuje doručování podle daňového řádu, její závěry jsou však plně aplikovatelné i na doručování podle správního řádu (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2019, č. j. 2 Afs 138/2018-44, odst. 54 a 57), neboť odpovědnost subjektu za zajištění fyzické osoby s přístupem k datové schránce platí shodně bez ohledu na to, zda doručování do datové schránky probíhá v režimu toho či onoho procesního předpisu.

19. Právě odpovědnost za zajištění řádné správy datové schránky a za včasné oznámení změny statutárního orgánu považuje soud v nyní posuzované věci za stěžejní slabinu žalobní argumentace. Obě tyto povinnosti totiž tížily žalobcova zmocněnce, popřípadě osoby oprávněné jednat jeho jménem, a jejich případné nesplnění nelze bez dalšího přičítat k tíži správních orgánů.

20. Sám žalobce již v podání ze dne 11. 3. 2025 označeném jako „odpověď na sdělení“ zmiňoval, že P. S. byl jako nový statutární orgán (jednatel) jeho zmocněnce zapsán do obchodního rejstříku dne 28. 2. 2024 (a toto později připomněl i v žalobě). V kontextu tohoto sdělení považuje soud za logické, že nejpozději v průběhu měsíce února 2024 musely být činěny kroky ke změně jednatele. Jak zároveň plyne ze správního spisu, žalobce oznámil Městskému úřadu Příbram zastoupení zmocněncem podáním ze dne 21. 1. 2024, tento zmocněnec následně podáním ze dne 22. 1. 2024 oznámil ustanovení substitučního zmocněnce J. O., přičemž tento substituční zmocněnec podáním ze dne 25. 2. 2024 – tedy pouhé tři dny (!) před změnou v osobě jednatele – činil vyjádření k věci samé. Z uvedené časové posloupnosti je patrné, že změna statutárního orgánu probíhala bezprostředně poté, co zmocněnec převzal zastupování žalobce a začal v jeho věci aktivně vystupovat.

21. Soud konstatuje, že převezme-li někdo zastupování jiné osoby v řízení před orgánem veřejné moci, a současně s tím přistoupí ke změně ve své statutární struktuře, s níž jsou spojeny i změny v oprávnění k přístupu do datové schránky, jde o krok, který s sebou nese zvýšené organizační nároky a rizika. Je přitom věcí samotného zmocněnce, aby tato rizika řádně ošetřil a zajistil kontinuitu výkonu zastoupení, včetně zajištění přístupu k doručovaným písemnostem.

22. Přesně to však dle soudu žalobcův zmocněnec neučinil.

23. Ze správního spisu totiž nevyplývá, že by zmocněnec jakkoli informoval Městský úřad Příbram o tom, že nemá přístup ke své datové schránce nebo že existují okolnosti, které by mohly narušit řádné doručování. Žádné takové oznámení správnímu orgánu neučinil ani zmocněnec, ani jím ustanovený substitut J. O. Ve správním spise je sice založena kopie rozhodnutí jediného společníka zmocněnce ze dne 10. 11. 2023 o odvolání původního jednatele Ing. T. R. a jmenování nového jednatele P. S., jakož i jeho čestné prohlášení ze dne 18. 10. 2023 obsahující souhlas se zápisem do veřejného rejstřík, nicméně z těchto dokumentů mohl Městský úřad Příbram dovodit nanejvýš to, že u zmocněnce se chystá změna v osobě jednatele. Těžko z nich ale mohl usuzovat, že novému jednateli nebudou předány přístupové údaje k datové schránce, resp. že nedojde k zajištěné kontinuita přístupu k doručovaným písemnostem. Samotná skutečnost připravované či provedené změny statutárního orgánu proto nemohla z hlediska doručování vyvolat žádné pochybnosti o funkčnosti datové schránky. Jak správně uvedl i žalovaný, písemnosti jsou doručovány právnické osobě, nikoli konkrétní fyzické osobě vykonávající funkci jejího statutárního orgánu.

24. Lapidárně shrnuto: Městský úřad Příbram v době svého rozhodování nemohl důvodně předvídat žádnou okolnost mající vliv na doručování. Zcela logicky proto doručoval zmocněnci do jeho datové schránky, kam správně zaslal i prvostupňové rozhodnutí.

25. Zmocněnec přitom ani nikdy později Městskému úřad Příbram neoznámil, že by měl problémy s přístupem do datové schránky. Pokud tedy nyní žalobce namítá, že jeho zmocněnec měl dne 3. 4. 2024 učinit dotaz na DIA ohledně zaslání přístupových údajů, pak soud považuje soud za nepochopitelné a nelogické, proč zmocněnec současně nevyrozuměl také Městský úřad Příbram o tom, že nemá ke své datové schránce přístup a že dosud neobdržel potřebné přihlašovací údaje. Jinými slovy, byl-li si zmocněnec vědom existence problému s absencí přihlašovacích údajů, bylo z jeho strany možné rozumně očekávat, že na daný problém upozorní také správní orgán, před nímž v té době aktivně vystupoval jako zástupce obviněného v přestupkovém řízení. Nic takového však ze správního spisu nevyplývá. Tím spíš nelze přičítat k tíži Městského úřad Příbram, že nadále doručoval do datové schránky zmocněnce, když neměl žádný důvod pochybovat o její funkčnosti ani o schopnosti zmocněnce se s doručovanými písemnostmi seznamovat. Jak správně podotkl žalovaný (viz srov. 4 napadeného rozhodnutí), byl-li si zmocněnec změny statutárního zástupce a s tím souvisejících úkonů vědom, proto bylo pouze na něm, jak své povinnosti bude naplňovat. Dle soudu přitom pasivita zmocněnce při komunikaci s přestupkovým orgánem naznačuje značnou míru nedbalosti na straně zmocněnce při výkonu zástupcích oprávnění.

26. Nedbalý přístup zmocněnce vyniká ještě více ve světle skutečnosti, že žalobce po dobu téměř jednoho roku neinformoval o problémech s přístupem do své datové schránky. Z podání žalobce ze dne 11. 3. 2025 lze usuzovat, že se o deaktivaci datové schránky svého zmocněnce v souvislosti se změnou jeho statutárního orgánu dozvěděl až někdy v březnu 2025, tedy v době, kdy sám podával odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Z toho vyplývá buď to, že zmocněnec neměl po dobu téměř jednoho roku přístup ke své datové schránce, anebo že jej v mezidobí získal, avšak žalobce neinformoval o písemnostech, které mu byly jako jeho zástupci doručovány. Ani jedna z těchto variant nesvědčí o řádném výkonu zástupčího oprávnění. Naopak obě jsou způsobilé nasvědčovat závažnému pochybení na straně zmocněnce, jehož důsledky nelze přenášet na správní orgány, které po celou dobu důvodně vycházely z toho, že doručují do funkční datové schránky řádně zplnomocněného zmocněnce. V kontextu právě uvedeného nelze souhlasit s žalobcem, že by jeho zmocněnec jednal nezaviněně, dle soudu jde naopak ze strany zmocněnce o projev nedbalosti v míře hrubé.

27. Žalobcem namítanou okolnost ohledně deaktivace přístupových údajů datové schránky vyhodnotil žalovaný za nerozhodnou, neboť nemá vliv na zastoupení ani na doručování písemností. Žalovaný naopak zdůraznil, že zmocněnec si byl změny statutárního zástupce a s tím souvisejících úkonů vědom, proto bylo pouze na něm, jak své povinnosti bude naplňovat. Současně doplnil, že nedošlo ke změně v samotné osobě zmocněnce ani ke změně vlastní datové schránky, tudíž stále bylo doručováno oprávněnému zmocněnci do relevantní datové schránky. Závěrem žalovaný připomněl, že napadené rozhodnutí bylo doručováno i přímo žalobci, který o něm musel objektivně vědět.

28. Na tomto místě lze připomenout, že podobná procesní situace nastala i ve věci řešené v rozsudku NSS ze dne 30. 11. 2015, č. j. 4 As 160/2015-43, který k tomu konstatoval: Namítá-li následně stěžovatel, že k doručení přezkoumávaného rozhodnutí do datové schránky společnosti ALL EXPERTS s.r.o. nemohlo dojít v důsledku neexistence přístupových údajů do datové schránky společnosti v době jeho doručování, Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodnutí považuje za řádně doručené dnem 20. 2. 2014. Za situace, kdy společnost ALL EXPERTS s.r.o. po téměř půl roku od změny jednatele nedisponovala přístupovými údaji do datové schránky, přičemž tuto skutečnost ani žalovanému neoznámila, nelze žalovanému ničeho vytknout, pokud doručoval přezkoumávané rozhodnutí podle ustanovení § 19 odst. 1 správního řádu do datové schránky společnosti, a to i s uplatněním fikce doručení podle ustanovení § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech, jež stanoví, že '[n]epřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení.'“ (viz odst. 45 citovaného rozsudku; zdůraznění doplněno zdejším soudem). V nyní posuzované věci jde o prakticky stejnou situaci, jediná odlišnost je v názvu společnosti a v tom, že orgánům vedoucím přestupkové nebyla inkriminovaná skutečnost oznámena více než rok po změně jednatele. Tím pádem ani Městskému úřadu Příbram nelze ničeho vytknout, pokud doručoval prvostupňové rozhodnutí podle ustanovení § 19 odst. 1 správního řádu do datové schránky zmocněnce, a to i s uplatněním fikce doručení podle ustanovení § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech, přičemž tato fikce nastává do 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky.

29. Jak přitom plyne ze správního spisu (viz údaje na doručence datové zprávy ID X), datová zpráva obsahující prvostupňové rozhodnutí byla dodána do datové schránky zmocněnce dne 27. 3. 2024, tudíž desátý den připadl na pondělí 8. 4. 2024. Právě toto datum je tedy dnem účinného doručení prvostupňového rozhodnutí.

30. Datum 8. 4. 2024 považoval za rozhodné i žalovaný, který jej správně považoval i za počátek běhu patnáctidenní lhůty pro podání odvolání. A také správně uzavřel, že poslední den této lhůty připadl na 23. 4. 2024. Odvolání podané žalobcem dne 5. 3. 2025 proto zcela správně vyhodnotil jako opožděné. Neměl tudíž jinou možnost než postupovat podle § 92 odst. 1 správního řádu a odvolání zamítnout pro nepřípustnost, což přesně učinil. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v souladu se zákonem.

31. S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že žalovaný vyšel ze správného předpokladu, že bylo primárně odpovědností zmocněnce, jak bude naplňovat své povinnosti plynoucí ze zastoupení, musel-li vědět o změně svého statutárního orgánu a s tím souvisejících úkonů. Žalovaný rovněž správně uzavřel, že nedošlo ke změně v samotné osobě zmocněnce ani ke změně vlastní datové schránky, tudíž stále bylo doručováno oprávněnému zmocněnci do relevantní datové schránky (viz str. 4 napadeného rozhodnutí). Jakkoli je hodnocení žalovaného v napadeném rozhodnutí stručné, je založena na zcela správné výchozí úvaze, na jejímž základě dospívá i ke správnému závěru o opožděnosti odvolání.

32. Jestliže žalovaný výslovně uvedl, že okolnost spočívající v deaktivaci datové schránky původního jednatele nemá vliv na zastoupení ani na doručování (srov. opět str. 4 napadeného rozhodnutí), dal tím přinejmenším implicitně najevo, že další skutková zjišťování k této okolnosti považuje za bezpředmětná. Současně tak vyjádřil závěr o nepotřebnosti dalšího dokazování pro jeho nesouvislost s posuzovanou věcí. V tomto závěru soud spatřuje i implicitně sdělený důvod pro neprovedení žalobcem navrhovaného důkazu dotazem na DIA, a to právě pro jeho nesouvislost s předmětem řízení. Také soud má za to, že tento důkaz není relevantní ve vztahu k rozhodné otázce (tj. ověření data doručení prvostupňového rozhodnutí). Ať už by případná odpověď DIA byla jakákoliv, neměnilo by to nic na nedbalém jednání žalobcova zmocněnce, který o absenci přístupových údajů a z toho plynoucí nepřístupnosti datové schránky vůbec neinformoval přestupkový orgán, ačkoli před ním vystupoval jako zástupce účastníka řízení (obviněného). Ze stejného důvodu je provedení tohoto důkazu bezpředmětné i v řízení před soudem.

33. V zásadě totéž lze uvést i ve vztahu k žalobcem navrženému důkazu podáním jednatele P. S. ze dne 3. 4. 2024, kterým se měl podle žalobcova tvrzení vůči DIA domáhat zaslání přístupových údajů. Bez ohledu na to, zda tomu tak skutečně bylo, zůstává podstatné, že zmocněnec o nepřístupnosti datové schránky přestupkový orgán vůbec nevyrozuměl, ačkoli vůči němu vystupoval jako zástupce účastníka řízení. Ani tento důkaz proto soud neprovedl pro jeho nesouvislost s předmětem řízení.

34. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.; výrok I).

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy soud nepřiznal procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly (výrok II).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 3. července 2026 Josef Straka v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.