51 A 35/2026

Rubrum

č. j. 51 A 35/2026- 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Straky, soudce Karla Ulíka a soudkyně Johany Jandusové ve věci žalobce: P. T. narozen X zastoupen otcem P. T., narozeným X oba bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 13. 3. 2026, č. j. 007689/2026/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Nepřijetí žalobce do mateřské školy 1. Dne 6. 5. 2025 zákonní zástupci žalobce požádali o jeho přijetí k předškolnímu vzdělávání v Mateřské škole X (dále „mateřská škola“). Současně žádali o uznání výjimky z podmínky povinného očkování z důvodu tzv. sekulární výhrady svědomí, kterou odůvodnili zejména rodinnou anamnézou. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 51 A 35/2026 2. První dvě rozhodnutí ředitelky mateřské školy o nepřijetí žalobce (ze dne 26. 5. 2025 a ze dne 18. 7. 2025) žalovaný k odvolání žalobce zrušil (rozhodnutími ze dne 1. 7. 2025 a ze dne 9. 10. 2025).

3. V pořadí třetím rozhodnutím ze dne 18. 12. 2025, č. j. 492/2025/Tran (dále „prvostupňové rozhodnutí“), ředitelka mateřské školy žalobce opět nepřijala k předškolnímu vzdělávání. V odůvodnění uvedla, že povinné očkování je institutem chránícím zdraví očkovaných osob i kolektiv 25 dětí ve třídě. Ze spisu nevyplývá důvodná obava, že by očkováním bylo ohroženo zdraví žalobce. Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 16/14, sice připustil výjimku na základě tzv. výhrady svědomí, důvody pro ni nicméně musí být mimořádně závažné. I v nálezu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2530/20, Ústavní soud uvedl, že k uplatnění tzv. sekulární výhrady svědomí nestačí subjektivní přesvědčení rodičů, ale prokázání, že výhrada je založena na objektivně prokazatelných důvodech.

4. K tvrzeným negativním následkům očkování u starších sester žalobce ředitelka mateřské školy zjistila, že E. V měla podle rodičů kvůli následkům očkování zapsanou kontraindikaci k dalšímu očkování. V lékařské zprávě neuroložky je však pouze poznámka: „Zvážit další očkování“. To ředitelka nepovažovala za předepsanou kontraindikaci. Pediatrička k tomu dopsala do evidenčního listu, že po aplikaci hexavakcíny není další očkování doporučeno z neurologického hlediska. Ředitelka k tomu podotkla, že nerozumí tomu, proč pediatrička suplovala názor specialistky (neuroložky). U druhé sestry A. je z lékařských zpráv patrné, že ta byla odeslána na neurologii pro zástavu vývoje po očkování, po 3 týdnech se její stav normalizoval a její vývoj je v pořádku. Z lékařské dokumentace nevyplývá souvislost tvrzených komplikací s aplikovanými vakcínami. Tvrzení rodičů ředitelka po prostudování lékařské dokumentace neshledala dostatečně přesvědčivými k udělení výjimky. Dále ředitelka zdůraznila společenskou prospěšnost kolektivní proočkovanosti a odkázala na nárůst případů černého kašle a spalniček v České republice.

5. Odvolání žalobce zamítl žalovaný shora uvedeným rozhodnutím ze dne 13. 3. 2026 (dále „napadené rozhodnutí“). Žalovaný se ztotožnil se závěry prvostupňového rozhodnutí. Ani podle žalovaného rodiče žalobce neprokázali, že by mu očkováním vznikla újma. Obavy rodičů nejsou podloženy objektivními důkazy, např. potvrzeními lékaře. Připustily-li by správní orgány za takové situace výjimku pouze na základě subjektivně tvrzených důvodů, ohrozily by tím samotný princip kolektivní funkce očkování. Shrnutí žaloby 6. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

7. Jejím úvodem zdůrazňuje, že neuplatňuje výjimku podle § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon o ochraně veřejného zdraví“), ale tzv. sekulární výhradu svědomí. Ta má oporu v judikatuře Ústavního soudu (nález ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2530/20) i Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 10. 12. 2020, č. j. 9 As 62/2020-33).

8. Rodiče uplatňovali výhradu svědomí zejména s ohledem na konkrétní rodinnou anamnézu. Starší sestra A. měla po očkování neurologické obtíže spojené se zástavou psychomotorického vývoje a docházela na rehabilitace. U sestry E. V. byly zaznamenány neurologické projevy a z vyjádření pediatričky ze dne 10. 5. 2022 vyplývá, že ta se nemůže účastnit očkování pro kontraindikaci. Ve vyjádření pediatričky žalobce ze dne 25. 4. 2025 je Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 51 A 35/2026 poznámka „rel. kontraindikace u sourozenců, reakce neurologická“. V lékařské zprávě ze dne 28. 8. 2025 neuroložka žalobce konstatuje: „Vzhledem ke komplikacím v rodinném systému po očkování, doporučuji odložit očkování“.

9. Žalobce dále poukazuje na procesní pochybení v řízení, kvůli nimž byla první dvě rozhodnutí ředitelky mateřské školy zrušena. Ta ani v prvostupňovém rozhodnutí neprovedla řádně test oprávněnosti a nepřihlédla k důvodům, pro které žalobce nebyl očkován. Podle žalobce ředitelka mateřské školy zkreslila obsah vyjádření lékařů k sestře E. V. a rozhodující důkazní váhu připsala pouze vyjádřením lékaře k samotnému žalobci. Žalovaný pak místy zaměňuje podmínky pro uznání kontraindikace očkování s podmínkami pro uznání výhrady svědomí. Žalovaný se navíc odchýlil od svých závěrů vyjádřených v předchozích dvou rozhodnutích ve věci.

10. Z obou správních rozhodnutí plyne, že v některých částech testu oprávněnosti daly správní orgány žalobci za pravdu. Oba správní orgány uznaly ústavněprávní relevanci tvrzení rodičů, což je první krok testu. Stejně tak byla uznána naléhavost uváděných důvodů, což je druhý krok testu. Správní orgány nezpochybnily ani trvalost a konzistentnost postojů obou rodičů. Spor se tak soustředí na otázku přesvědčivosti jejich tvrzení (třetí krok) a otázku společenských dopadů (čtvrtý krok).

11. Svá tvrzení žalobce podložil řadou důkazů, konkrétně vyjádřením pediatričky sestry E. V. ze dne 10. 5. 2022, lékařskými zprávami z neurologie k oběma sestrám žalobce, vyjádřením pediatričky žalobce ze dne 25. 4. 2025 a lékařskou zprávou z neurologie k žalobci ze dne 28. 8. 2025.

12. Vyjádření lékaře E. V. ze dne 10. 5. 2022 přitom žalovaný dezinterpretuje, když tvrdí, že je v něm uvedeno, že se očkování dále nedoporučuje. Ve skutečnosti je v něm však uvedeno, že E. V. se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci. Ředitelka mateřské školy nepřípadně polemizuje se závěry pediatričky, která zaškrtla u E. V. kontraindikaci očkování.

13. Žalobce dále zdůrazňuje, že v případě sekulární výhrady svědomí není třeba prokazovat jistotu nepříznivého následku, rozhodující je posouzení přesvědčivosti a racionality důvodů, které rodiče k rozhodnutí dítě neočkovat vedly. Napadené rozhodnutí dále neobsahuje žádné úvahy ohledně počtu dětí ve školce, celkového poměru očkovaných a neočkovaných dětí, opatření, jimiž by bylo možné případná rizika minimalizovat a zda v historii mateřské školy bylo příčinou lokální epidemie neočkované dítě. Právě takové okolnosti jsou relevantní ve světle judikatury Ústavního soudu. Napadené rozhodnutí je ve výsledku nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění. Vyjádření žalovaného 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 6. 2026 navrhl žalobu zamítnout. Podle žalovaného je sekulární výhrada svědomí zcela výjimečnou ústavněprávní výjimkou, jejíž důvody musí být mimořádně závažné, individualizované a prokázané. Současně musí obstát při poměřování s veřejným zájmem na ochraně dětí v kolektivu. Kromě judikatury citované žalobcem žalovaný odkazuje dále na rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č. j. 5 As 317/2016- 36. Skutečnosti týkající se sourozenců žalobce neodůvodňují průlom do zákonné výjimky podle § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví. Výhrada svědomí nebyla prokázána v intenzitě vyžadované judikaturou. Tvrzení musí být vztažena ke konkrétnímu dítěti, nikoli odvozována z dokumentace jeho rodinných příslušníků. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 51 A 35/2026 Posouzení věci soudem 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud neshledal, že by k podání této správní žaloby bylo třeba souhlasu opatrovnického soudu (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2021, č. j. 10 As 123/2021-41, část III. A.).

16. K žádosti žalobce a s ohledem na blížící se začátek dalšího školního roku soud rozhodl o žalobě přednostně (§ 56 odst. 1 s. ř. s.). Soud se souhlasem účastníků řízení rozhodl o věci samé bez jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

17. Při vlastním přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 zákona s. ř. s.) přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Soud vycházel z obsahu správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS), případně z listin předložených žalobcem, které jsou známy též žalovanému ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (lékařské zprávy, k nimž se účastníci řízení vyjadřovali již ve správním řízení).

18. Soud předesílá, že zákonná úprava povinného očkování obstála u Ústavního soudu jako ústavně konformní (viz nálezy ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 16/14 a Pl. ÚS 19/14). Též Evropský soud pro lidská práva neshledal její rozpor s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (rozsudek velkého senátu ze dne 8. 4. 2021, č. 47621/13, Vavřička a další proti České republice). V nyní posuzované věci ostatně žalobce ústavnost samotné právní úpravy ani přímo nezpochybňuje. Soud tak obecně vychází z právě citovaných rozhodnutí.

19. Existují v zásadě čtyři důvody, pro které lze přijmout dítě k nepovinnému předškolnímu vzdělávání, přestože neabsolvovalo povinná očkování. Dva jsou výslovně stanoveny v § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví: 1) doloží, že je proti nákaze imunní, nebo 2) doloží, že se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci. Další dva důvody dovodila judikatura z Listiny základních práv a svobod: 3) tzv. náboženská výhrada svědomí (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06) a 4) tzv. sekulární (světská) výhrada svědomí (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14).

20. Právě otázka naplnění posledně zmíněného důvodu, tedy sekulární výhrady svědomí, je jádrem tohoto sporu. Žalobce výslovně podotýká, že neuplatňuje zákonnou výjimku z povinného očkování podle § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví, tedy netvrdí, že by byl proti nákaze imunní či že by se nemohl očkování podrobit pro kontraindikaci. Dovolává se výlučně sekulární výhrady svědomí, která se opírá o judikaturní výklad ústavně zaručené svobody svědomí (čl. 15 Listiny základních práv a svobod). Soud se tak v tomto řízení nemůže zabývat tím, zda je nebo není u žalobce dána kontraindikace k očkování ve smyslu § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví (viz rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2017, č. j. 5 As 317/2016-36). Obecná východiska při posuzování oprávněnosti tzv. sekulární výhrady svědomí 21. V nálezu sp. zn. I. ÚS 1253/14 Ústavní soud formuloval čtyři podmínky, které musí být současně splněny, aby byla sekulární výhrada svědomí oprávněná: (1) ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí, (2) naléhavost důvodů, jež k podpoře své výhrady nositel základní svobody uvádí, Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 51 A 35/2026 (3) konzistentnost a přesvědčivost tvrzení dané osoby a (4) společenské dopady, jež může v konkrétním případě akceptovaná sekulární výhrada svědomí mít.

22. K první podmínce Ústavní soud uvedl: „Ústavní relevance tvrzení, která jsou obsahem světské výhrady svědomí projevené vůči povinnému očkování, je v posuzované věci naplněna již samotnou kolizí ochrany veřejného zdraví a zdraví osoby, v jejíž prospěch je výhrada svědomí uplatněna (srov. čl. 31 Listiny). Pominout nelze ani tvrzení rodičů o zásahu do jejich práva na rodičovskou péči, garantovaného v čl. 32 odst. 4 Listiny, byť omezitelného zákonem. Imanentním aspektem případu zůstává čl. 15 odst. 1 o svobodě svědomí, resp. přesvědčení nositelů základního práva. Opomenout nelze rovněž často opakovaný argument o očkování jako zásahu do tělesné integrity ve smyslu čl. 7 odst. 1 Listiny, i když je zde ‚ve hře‘ nejen nedotknutelnost osoby, ale i (či snad ještě více) aspekt vpravené vakcíny s dlouhodobými účinky do těla s dopadem na zdraví osoby ve smyslu čl. 31 Listiny. Ve všech případech se navíc jedná o základní práva způsobilá ke vzájemnému poměřování (optimalizaci)“.

23. K druhé podmínce Ústavní soud konstatoval: „Naléhavost důvodů namítaných v rámci výhrady svědomí proti povinné vakcinaci zůstává beze vší pochybnosti v rovině subjektivní. Jde o ono příslovečné „tady a teď“, jež brání bezvýjimečnému podrobení se příkazu zákona. Varietu obsahů námitky je zde nesnadno vymezit; nepochybně mezi ně potenciálně patří i přesvědčení, že může dojít k nevratnému poškození zdraví osoby blízké. Jedná-li se o nezletilého reprezentovaného zákonným zástupcem, musí být zohledněny konkrétní aspekty jeho zájmu na neprovedení vakcinace“.

24. K třetí podmínce Ústavní soud vysvětlil, že „[p]řesvědčivost a konzistentnost tvrzení podporujících výhradu sekulárního svědomí je zapotřebí posuzovat ad personam a nelze je podrobit postulátu objektivní pravdivosti; obsah těchto tvrzení nesmí postrádat hodnotový náboj a příkře protiřečit společenskému prostředí, obstát však musí především před jejich nositelem a jeho nejbližšími. Ústavní soud již dříve (b. 28) požadoval, aby autor výhrady komunikoval s příslušným orgánem veřejné moci, tj. aby neospravedlňoval své přesvědčení teprve v pozdější fázi řízení. To platí i nadále, přičemž samozřejmostí musí být jednoznačnost a patřičná (přiměřená) srozumitelnost projevu svědomí dané osoby.“ 25. A čtvrtou podmínku rozebral následovně: „Konečně pak společenské dopady výhrady světského svědomí, má-li být akceptována, nesmí, při veškerém respektu k autonomii projevu vůle, extrémně vybočovat ze sféry legitimních cílů, jimiž se relevantní oblast práva vyznačuje. Konkrétně to zde mj. znamená, že musí zůstat zohledněna žádoucí míra proočkovanosti obyvatelstva proti přenosným nemocem. S poskytnutou výjimkou nesmí být spojovány závěry, jež by jí umožnily změnit se v pravidlo.“ 26. Závěrem nálezu Ústavní soud zdůraznil, že „výjimka ze zákonné povinnosti tu přichází v úvahu jen v mimořádných případech, úzce svázaných s osobou, na kterou se očkovací povinnost vztahuje, nebo s osobami jí blízkými (vysoce nežádoucí odezva předchozí vakcinace u této osoby, u jejího dítěte apod.). Opak by popíral skutečnost, že institut povinné vakcinace slouží k ochraně veřejného zdraví, jejíž zákonnou preferenci pro daný účel aproboval Ústavní soud v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 19/14 a sp. zn. Pl. ÚS 16/14. Neznamená to však, že by při splnění vysoce nastavených kritérií nemohla být výhrada“.

27. V nálezu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2530/20, Ústavní soud potvrdil, že se tento test oprávněnosti sekulární výhrady svědomí použije i při jejím uplatnění v souvislosti s žádostí Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 6 51 A 35/2026 o přijetí neočkovaného dítěte k předškolnímu vzdělávání. Sám pak tento test v nálezu aplikoval. Šlo o stěžovatelku, která odmítla očkování z důvodu zjištěné kontraindikace u dvou starších sourozenců a obecnou nedůvěru v očkování. Ústavní soud připustil, že výhrada svědomí může zahrnovat situace spojené s vysoce nežádoucí odezvou předchozí vakcinace u jiného dítěte. Dodal nicméně, že „[t]akto redukovanou úvahou však nelze uzavřít přezkum oprávněnosti tzv. výhrady svědomí. Ústavní soud proto zdůrazňuje, že k uplatnění tzv. sekulární výhrady svědomí vůči povinnosti očkování nestačí samotný poukaz na subjektivní přesvědčení zákonného zástupce dítěte, které z tohoto důvodu nemá být přijato do mateřské školy, nýbrž prokázání, že taková výhrada je založena na objektivně prokazatelných důvodech“. Následně přistoupil k aplikaci testu oprávněnosti uplatněné výhrady dle nálezu sp. zn. I. ÚS 1253/14.

28. První podmínku shledal Ústavní soud za splněnou, neboť označil tvrzení stěžovatelky za ústavně relevantní, kdy jde mj. o kolizi práv stěžovatelky na vzdělání a ústavně zaručených práv na její zdraví s ochranou veřejného zdraví.

29. K druhé podmínce Ústavní soud uvedl, že „naléhavost důvodů namítaných u tzv. výhrady svědomí zůstává beze vší pochybnosti v rovině subjektivní. Jde o ono příslovečné ‚tady a teď‘, jež brání bezvýjimečnému podrobení se příkazu zákona (srov. bod 45 nálezu sp. zn. I. ÚS 1253/14). Obava z nevratného poškození zdraví u osoby blízké obecně naléhavá je (srov. tamtéž). Rovněž v nyní posuzované věci matka stěžovatelky vyjádřila obavu o osobu blízkou, a to v souvislosti s tvrzenou spojitostí zdravotních problémů sourozenců stěžovatelky s podstoupeným očkováním. Ústavní soud nespatřuje důvod, proč nelze uznat subjektivní naléhavost uvedeným tvrzením ani v nyní posuzované věci; zdraví blízkých osob je právně relevantní hodnotou, jež je třeba chránit“.

30. Třetí podmínku však za splněnou nepovažoval, neboť „tvrzení stěžovatelky (a její matky) podporující výhradu sekulárního svědomí je sice konzistentní, avšak nikoli přesvědčivé. Stěžovatelka, resp. její matka neposkytla orgánům veřejné moci v žádné fázi řízení, ani před ním, žádná odborná vyjádření o spojitosti očkování se zdravotními problémy sourozenců stěžovatelky. Podle jejich tvrzení takové vyjádření ani nikdy k dispozici neměly. Má-li být sekulární výhrada svědomí založená na předchozí zkušenosti blízkých osob s kontraindikací očkování přesvědčivá, nepostačí, je-li tvrzení autora výhrady založeno toliko na jeho subjektivním přesvědčení, objektivně ničím nepodloženém [srov. obdobně bod 30 usnesení ze dne 17. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3311/12 či bod 41 nálezu ze dne 8. 10. 2018 sp. zn. II. ÚS 725/18 (N 165/91 SbNU 61)]. S Nejvyšším správním soudem se proto lze ztotožnit v tom, že tvrzení stěžovatelky v nyní posuzované věci je toliko ‚zobecněním osobní zkušenosti‘, nikoli skutečnou tzv. výhradou svědomí. Ostatně ani ESLP v rozsudku Vavřička a další neshledal výhrady stěžovatelů (nezletilých nepřijatých k předškolnímu vzdělávání pro nepodrobení se povinnosti očkování) ve smyslu čl. 9 Úmluvy za dostatečné (srov. jeho § 336).“ 31. K poslednímu kroku pak konstatoval: „Začtvrté, byť oprávněnost tzv. výhrady svědomí stěžovatelky byla vyloučena již provedením předchozího kroku, je v obecné rovině nutné uvést, že jde-li o společenské dopady spojené s akceptací tzv. výhrady svědomí, nic nebrání orgánu veřejné moci zohlednit např. i současnou epidemiologickou situaci. Rozhodné je, že musí zůstat zohledněna žádoucí míra ‚proočkovanosti‘ obyvatelstva proti přenosným nemocem (srov. bod 47 nálezu sp. zn. I. ÚS 1253/14).“ 32. Soud do třetice poukazuje na nález ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 725/18, v němž Ústavní soud dovodil, že „oprávněnou výhradu svědomí nelze ztotožňovat s jakýmkoliv subjektivně vnímaným nesouhlasem s právní povinností (srov. Jäger, P. in Wagnerová, E., Šimíček, V., Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 7 51 A 35/2026 Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod: Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 377); nýbrž tento nesouhlas musí být svým nositelem vnímán jako bezpodmínečná povinnost respektování určité závazné mravní normy v konkrétní situaci, musí jít o vážné, mravní rozhodnutí v rovině dobra a zla. Takový nesouhlas pak může vyplývat i ze silného přesvědčení ohledně možnosti nevratného poškození zdraví osoby blízké (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1253/14, citovaný výše, bod 45); nicméně Ústavní soud takové okolnosti u stěžovatelky neshledal. Stěžovatelka poukazuje toliko na méně závažnou reakci samotné nezletilé na očkování před osmi lety, kterou však v řízení před obecnými soudy nijak neprokázala a praktický lékař nezletilé vedlejší účastnice ji podle svého vyjádření nezaznamenal; a dále na sice závažnou reakci u své příbuzné, avšak reakci na zcela jiné očkování, a to z kategorie nepovinných (a navíc očkování dostupné v České republice teprve od nedávné doby a vzbuzující vícero diskuzí), a tedy postrádající větší relevanci. Takové důvody, a to ani ve spojení se stěžovatelčinou preferencí zdravého životního stylu a jejími obecnými odkazy na nežádoucí účinky očkování v dalších případech, nesvědčí o tak silném mravním a morálním základě a nejsou natolik naléhavé, aby v dané situaci mohly založit oprávněnou výhradu svědomí stěžovatelky vůči zákonné očkovací povinnosti, a to tím spíše za situace, kdy otec nezletilé má k jejímu očkování kladný postoj. Podle Ústavního soudu tedy „[d]ostatečně naléhavé důvody pro oprávněnost namítané výhrady svědomí navíc nelze založit na předchozí špatné zkušenosti s očkováním spočívající v projevu méně závažných vedlejších účinků očkování u dotčeného dítěte ani na poukazu na velmi závažnou reakci jiné osoby na zcela odlišné nepovinné očkování ani na samotných pochybnostech o přínosu očkování pro dotčené dítě“. Aplikace těchto východisek na výhradu svědomí uplatněnou žalobcem 33. V nynější žalobě žalobce sekulární výhradu svědomí odůvodnil tím, že jeho sestra A. měla po očkování neurologické obtíže spojené se zástavou psychomotorického vývoje a jeho sestra E. V. měla po očkování též neurologické projevy a její další očkování bylo doporučeno odložit (str. 2 žaloby).

34. Z předložených listin soud zjistil následující.

35. Z lékařské zprávy neuroložky MUDr. M. vyplývá, že sestra žalobce A. (nar. X) byla odeslána na neurologii pro zástavu vývoje po očkování, kdy si matka všimla jemného třesu horní končetiny, A. podle matky nebrala do pravé ruky hračky a byla plačtivá. Po třech týdnech se stav normalizoval. Ve zprávě ze dne 23. 6. 2016 lékařka uvedla následující závěry: CTP hypotonie, pravostranná predilekce ustupující, hyperexcitabilní syndrom ustupující a instabilita na bříšku. V další zprávě z kontroly ze dne 13. 7. 2016 neuroložka uvedla, že A. je pěkná, rehabilituje. Dvakrát měla stav, kdy matka při kojení pozorovala jemný třes hlavy, horní končetiny a trupu, lehce bulvy vzhůru. Při těchto stavech měla vždy antibiotika pro rýmu a nález stafylokoka. Záznam EEG v červenci 2016 byl normální. Závěr zprávy zněl: CTP hypotonie, hyperexcitabilní syndrom ustupující a nejasný třes. Ze zprávy z poslední kontroly ze dne 20. 4. 2017 vyplývá, že neurologický nález i psychomotorický vývoj je v normě a dispenzarizace byla ukončena.

36. Z lékařské zprávy neuroložky MUDr. M. ze dne 24. 11. 2020 k druhé sestře žalobce E. V. (narozené X) vyplývá, že E. byla odeslána na neurologii pro nejasný třes hlavy a nepravidelně i horních končetin. Byla očkována hexavakcínou v srpnu 2019 a matka začala tento třes pozorovat v říjnu. Na kontrole u neuroložky byla 7. 1. 2020, 4. 2. 2020 a 24. 11. 2020. Žádné neurologické onemocnění zjištěno nebylo, neuroložkou byl doporučen běžný režim a zvážení dalších očkování. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 8 51 A 35/2026 37. Ve vyjádření pediatričky MUDr. K. ze dne 10. 5. 2022 je uvedeno, že E. V. byla dvakrát očkována hexavakcínou, „dále nedoporučeno z neurologického hlediska“. Pediatrička zaškrtla ve formuláři v souvislosti s přijímáním E. V. do mateřské školy u kolonky „nemůže se očkování podrobit pro kontraindikaci“ odpověď ANO (zde soud konstatuje, že v tomto ohledu má žalobce pravdu, že dle pediatričky byla u E. V. shledána kontraindikace očkování).

38. Z lékařské zprávy neuroložky MUDr. M. k samotnému žalobci ze dne 28. 8. 2025 vyplývá, že rodiče přišli na konzultaci ohledně očkování. V rodinně reakce na očkování – třes a opoždění vývoje (A. X, E. X). Žalobce se vyvíjí v normě, nyní jde do školky a rodiče se obávají komplikací po očkování. Závěr neuroložky zněl normální neurologický nález a vývoj, vzhledem ke komplikacím v rodinném systému po očkování doporučuje odložit očkování.

39. Pediatrička MUDr. K. do vyjádření pro účely přijetí žalobce do mateřské školy dne 25. 4. 2025 zapsala „rel. kontraindikace u sourozenců, reakce neurologická“. U kolonky „nemůže se očkování podrobit pro kontraindikaci“ však nezaškrtla ani políčko ANO, ani políčko NE.

40. Aniž by soud mínil jakkoliv zlehčovat negativní prožitky, které nepochybně museli rodiče žalobce zažívat v souvislosti s výše popsanými obtížemi, které následovaly po očkování obou starších dcer, ve shodě se správními orgány nemá za to, že by šlo o natolik výjimečné a závažné okolnosti, které by svědčily o oprávněnosti uplatněné výhrady svědomí, jak ji Ústavní soud vyložil ve výše citovaných nálezech.

41. Z pohledu soudu je zásadní, že ačkoliv matka žalobce pozorovala u obou sester negativní reakce po očkování, nešlo o závažné a trvalé následky, které by svědčily o přesvědčivosti uplatněné výhrady. Z výše citovaných nálezů Ústavního soudu vyplývá, že předchozí negativní zkušenosti osob blízkých s očkováním mohou v principu svědčit o přesvědčivosti uplatněné výhrady svědomí, musí jít však o skutečně mimořádné případy vysoce nežádoucích odezev na očkování (viz odst. 26 výše). Nestačí projevy méně závažných vedlejších účinků očkování u dotčeného dítěte (viz odst. 32 výše).

42. V nyní posuzované věci byly obě sestry vyšetřeny neuroložkou a objektivně u nich nebylo zjištěno žádné neurologické či jiné onemocnění. Rodiči udávané dočasné stavy obou sester po očkování tak lze podle soudu označit za vedlejší méně závažné a dočasné účinky, které, jak plyne z nálezu sp. zn. II. ÚS 725/18, nestačí k oprávněnosti uplatněné výhrady ani v případě, že by šlo o vedlejší účinky u samotného dotčeného dítěte. V nyní posuzované věci je spojitost, potažmo přesvědčivost ještě slabší než v tomto nálezu, neboť zde nešlo o vedlejší účinky přímo u samotného žalobce, ale u jeho sester.

43. Proto soud souhlasí se správními orgány, že není splněna třetí podmínka testu oprávněnosti výhrady svědomí, totiž přesvědčivost.

44. Protože k oprávněnosti uplatněné výhrady svědomí, je třeba splnit všechny čtyři podmínky současně, je zřejmé, že uplatněná výhrada svědomí nemůže být bez ohledu na posouzení dalších tří podmínek označena za oprávněnou. Napadené rozhodnutí ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím tedy v nyní posuzované věci obstojí. Proto, i pokud by měl žalobce pravdu v tom, že správní orgány neprovedly řádně čtvrtý krok výše uvedeného testu, nic by to nezměnilo na správnosti jejich závěru o neoprávněnosti uplatněné výhrady svědomí. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 9 51 A 35/2026 45. Soud zároveň konstatuje, že správní orgány v prvostupňovém i napadeném rozhodnutí správně vycházely z nálezu I. ÚS 1253/14 a přezkoumatelně aplikovaly výše zmíněný test oprávněnosti uplatněné výhrady svědomí. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že správní orgány vycházely výlučně z vyjádření lékařky k samotnému žalobci. Oba správní orgány zohlednily též zprávy k oběma sestrám, byť z nich nevyvodily totožné závěry jakožto žalobce. Pokud ve svých předchozích rozhodnutích ze dne 26. 5. 2025 a ze dne 18. 7. 2025 ředitelka mateřské školy takto nepostupovala, soud připomíná, že tato její rozhodnutí byla žalovaným zrušena a bylo jí uloženo, aby se konkrétně vypořádala s uplatněnou výhradou svědomí, což nyní učinila. Soud tak nemá za to, že by žalovaný nyní postupoval nepředvídatelně či v rozporu s legitimním očekáváním žalobce v tom, že závěry prvostupňového rozhodnutí potvrdil.

46. Pokud jde o poukaz žalobce na to, že povinnost očkování se nevztahuje na děti v povinném předškolním vzdělávání, soud odkazuje na rozsudek NSS č. j. 5 As 317/2016-36, který se zabýval totožnou námitkou: „Soudům ve správním soudnictví rovněž nepřísluší v obecné rovině hodnotit vhodnost právní úpravy, v jejímž důsledku nebude do mateřské školy možné přijmout neočkované děti ve věku 3 až 4 let, zatímco do téhož zařízení budou přijímány děti ve věku 5 let, u kterých se očkování nevyžaduje. Stejně tak není součástí jejich přezkumných oprávnění posuzovat, zda by měla být zákonem stanovena povinnost být očkován u personálu předškolních zařízení, v jakém rozsahu mají být děti a personál očkovány, zda by měla být zavedena adresná opatření u neočkovaných dětí apod. V tomto ohledu se jedná o apel na moc zákonodárnou, nikoliv soudní, neboť ta nemůže a priori odpovídat na uvedené expertní a politické otázky“. Ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. IV. ÚS 896/18, pro zjevnou neopodstatněnost.

47. Soud pro úplnost závěrem konstatuje, že pokud by žalobce nemohl být očkován pro kontraindikaci, může být mateřkou školou přijat, přestože neabsolvoval povinná očkování (viz § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví). V případě uplatnění této zákonné cesty je na místě, aby se jasně vyjádřili příslušní lékaři (k prokazování kontraindikace srov. rozsudek NSS č. j. 5 As 317/2016-36 a § 50 větu druhou zákona o ochraně veřejného zdraví). Nyní soud jen podotýká, že pediatrička žalobce příslušnou kolonku „nemůže se očkování podrobit pro kontraindikaci“ ve formuláři nechala prázdnou. Na rozdíl od sestry E. V. v případě žalobce nezaškrtla ani ANO, ani NE. Pro závěry soudu v nyní posuzované věci to však roli nehraje, neboť žalobce od počátku uplatňoval sekulární výhradu svědomí a v žalobě výslovně sdělil, že neuplatňuje výjimky podle § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví. Závěr a náklady řízení 48. Soud uzavírá, že žalobní body neshledal důvodnými. Současně nezjistil žádnou vadu, ke které by byl povinen přihlédnout i bez námitek. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl procesně úspěšný. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 10 51 A 35/2026

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 10. července 2026 Josef Straka v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.