51 A 40/2016

Rubrum

Usnesení Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobkyně: M. S., bytem Č., P., proti žalovanému: Městský úřad Lysá nad Labem, se sídlem Husovo náměstí 23/1, 289 22 Lysá nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14. 4. 2015, č. j. OD/10619/15/Uh/57-4, t a k t o:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 26. 10. 2016 podala žalobkyně u Krajského soudu v Praze žalobu, jíž se domáhá zrušení příkazu vydaného žalovaným dne 14. 4. 2015, pod č. j. OD/10619/15/Uh/57-4 (dále jen „předmětné rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 2.500 Kč za spáchání dopravního přestupku. V žalobě mimo jiné uvedla, že neúmyslně zmeškala odvolání proti tomuto příkazu, a proto podává včasnou žalobu k místně příslušnému soudu, neboť lhůta k podání žaloby činí jeden rok od právní moci rozhodnutí, která nastala dne 24. 4. 2015. K žalobě jsou přiloženy upozornění žalovaného na nedoplatek žalobkyně ze dne 10. 12. 2015, č. j. OD/117887/15/Uh, usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 8. 2015, č. j. 14 C 223/2015 – 4, jímž byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby k tomuto soudu o zrušení předmětného rozhodnutí, usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 9. 2015, č. j. 14 C 223/2015 – 6, kterým bylo řízení zastaveno, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek, a druhá strana rozhodnutí (neseznatelného soudu) ze dne 7. 11. 2012, spis. zn. 15 Co 369/2012. Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba není přípustná. Žalobkyně podala zcela identickou, tj. doslovně znějící, žalobu (ovšem bez příloh) ke zdejšímu soudu již dne 13. 1. 2016, v níž rovněž výslovně uvedla, že zmeškala lhůtu k podání odporu. Zjevně tedy v řízení před správním orgánem nevyčerpala přípustný opravný prostředek (odpor), čímž se zbavila možnosti domáhat se ochrany v řízení před soudem. Proto soud usnesením ze dne 29. 1. 2016, č. j. 51 A 2/2016 – 3, žalobu doručenou dne 13. 1. 2016 odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 2. 2016. V nyní posuzovaném případě se jedná o totožnou věc, neboť jsou shodní účastníci řízení a je napadeno totéž rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. 2 As 63/2011 – 60). Domáhá-li se tedy žalobkyně znovu přezkoumání rozhodnutí, o němž již jednou správní soud pravomocně vyslovil, že je z přezkumu vyloučeno, a v mezidobí nebyl vyčerpán řádný opravný prostředek (v daném případě ani nemohl být vyčerpán vzhledem k uplynutí lhůty), brání provedení nového řízení překážka věci rozhodnuté. Je tedy namístě odmítnutí žaloby podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. proto, že v dané věci již bylo soudem pravomocně rozhodnuto. Uvedený závěr má oporu v judikatuře Nejvyššího správního soudu, konkrétně v rozsudku ze dne 17. 10. 2013, č. j. 6 As 83/2012 – 34, vydaném v obdobné věci, dle kterého: „Totožnost věci ve správním soudnictví je dána totožností účastníků a napadeného správního rozhodnutí. Za totožné je však třeba považovat i věci, kde návrhy směřují proti témuž úkonu správního orgánu, který není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., jsou-li účastníci totožní. Byl-li soudem z tohoto důvodu dříve podaný návrh odmítnut dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s., zakládá takové usnesení překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud proto žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť v téže věci již rozhodl usnesením ze dne 29. 1. 2016, č. j. 51 A 2/2016 – 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud. V Praze dne 14. listopadu 2016 JUDr. Věra Šimůnková, v.r. samosoudkyně Za správnost: Alena Léblová