51 A 42/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Šimůnkovou ve věci žalobce: L. H., bytem x, zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha, proti žalovanému: Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 25. 1. 2016, spis. zn. 47086/2015-610000- 12, č. j. 4994-2/2016-900000-304.7, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou odeslanou prostřednictvím držitele poštovní licence dne 1. 4. 2016 a doručenou Městskému soudu v Praze dne 12. 4. 2016 se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 11. 12. 2015, č. j. 47086-16/2015- 610000-12, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena pokuta ve výši 2.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáváním přestupku ve výši 1000 Kč. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 6. 2016, č. j. 4 A 32/2016 – 26, věc postoupil Krajskému soud v Praze. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 11. 2016, č. j. 8 As 145/2016 – 20, žalobcovu kasační stížnost proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze zamítl. Žaloba spolu se soudním spisem byla věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud“) doručena dne 7. 12. 2016. Na včasnost žaloby nemá vliv okolnost, že byla podána u místně nepříslušného soudu a ten ji postoupil soudu místně příslušnému až po lhůtě k podání žaloby (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2008, č. j. 8 As 2/2008 – 112). Dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) lze žalobu podat do dvou měsíců poté, co bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení. Dle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence. Žalobce v žalobě uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného mu (resp. jeho zástupci – poznámka soudu) bylo doručeno dne 29. 1. 2016, což soud ověřil u žalovaného. Konec lhůty pro podání žaloby připadl na úterý 29. 3. 2016. Žalobce žalobu odeslal Městskému soudu v Praze prostřednictvím držitele poštovní licence v pátek 1. 4. 2016. Lze tak konstatovat, že žaloba není včasná. Dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu jako opožděnou odmítl. Pouze pro úplnost soud poznamenává, že žalobce napadl totéž rozhodnutí žalovaného u zdejšího soudu podáním učiněným dne 29. 3. 2016 v elektronické podobě odeslané z e-mailové adresy: „@seznam.cz“, které ovšem nebylo opatřeno elektronickým podpisem podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu). Soud po marném uplynutí tří dnů k potvrzení tohoto podání (ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 věty druhé s. ř. s.) vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Po zaplacení soudního poplatku soud odmítl usnesením ze dne 10. 5. 2016, č. j. 51 A 14/2016 - 9, podání jemu doručené dne 29. 3. 2016. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 As 136/2016 – 3, zamítl žalobcovu kasační stížnost proti tomuto usnesení zdejšího soudu. Rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2016, č. j. 51 A 14/2016 – 9, netvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť soud podání jemu doručené dne 29. 3. 2016 meritorně neprojednal. Z tohoto důvodu by se soud musel jemu nyní postoupenou žalobou zabývat, avšak pouze za předpokladu jejího včasného podání. Tato podmínka však (jak vysvětleno shora) splněna nebyla. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 20. prosince 2016 JUDr. Věra Šimůnková, v. r. samosoudkyně Za správnost: Božena Kouřimová