51 A 71/2022

Rubrum

č. j. 51 A 71/2022 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci žalobce: O. Z. státní příslušník Ukrajiny bytem X žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2022, č. j. OAM-14815-17/ZM-2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N. 2 Error! Reference source not found.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a průběh správního řízení

1. Žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty. Dne 18. 2. 2022 požádal o prodloužení doby platnosti tohoto povolení podle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále „zákon o pobytu cizinců“).

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců žalobcovu žádost zamítl a platnost zaměstnanecké karty mu neprodloužil s odůvodněním, že žalobce byl trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 12. 2021, č. j. 7 T 67/2021 - 44 (dále jen „trestní příkaz“), odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců, a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 20 měsíců. Tohoto trestného činu se žalobce dopustil tím, že dne 15. 11. 2021 kolem 4:30 hodin řídil v ulici M. v H. osobní automobil, tov. zn. X, pod vlivem alkoholu (s naměřenou hodnotou 2,23 promile v 5:09 hodin, 2,27 promile v 5:16 hodin, 1,93 promile v 5:57 hodin a 1,87 promile v 6:27 hodin) a při průjezdu levotočivou zatáčkou u čerpací stanice X nezvládl řízení, vjel mimo komunikaci a poškodil sloupek reklamní cedule. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 27. 1. 2022. Podle žalovaného uvedené protiprávní jednání představuje velmi závažný prohřešek proti právnímu řádu České republiky (dále jen „ČR“), a proto jen skutečně velmi závažný zásah do soukromého a rodinného života žalobce by mohl odůvodnit prodloužení platnosti jeho zaměstnanecké karty. Takový zásah však žalovaný v daném případě neshledal. Žalovaný uvedl, že žalobce není nijak nemocen, věnuje se výdělečné činnosti a na území ČR pobývá teprve krátce spolu se svou manželkou M. Z. a nezletilou dcerou M. Z., které byla udělena dočasná ochrana. Žalovaný dále upozornil, že žalobce a jeho manželka mohou vzhledem k probíhajícímu válečnému konfliktu na Ukrajině požádat o udělení víza za účelem strpění pobytu na území. V této souvislosti žalovaný zdůraznil, že napadeným rozhodnutím nebyla žalobci stanovena povinnost vycestovat z území ČR, ani mu nebyla stanovena doba, po kterou nemůže na území ČR pobývat. Podle žalovaného tak není důvod se domnívat, že by neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty představovalo pro žalobce nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“).

3. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).

II. Obsah podání účastníků

4. Žalobce v žalobě předně namítá, že žalovaný nesprávně posoudil otázku jeho trestní zachovalosti, jelikož dle čl. 27 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“) nemůže odsouzení za trestný čin automaticky vést k zamítnutí žádosti o prodloužení pobytového oprávnění. Dle žalobce je třeba vždy zvažovat okolnosti spáchání trestného činu, jimiž se však žalovaný Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N. 3 Error! Reference source not found. v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. Žalobce dále upozorňuje, že mu nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a během zkušební doby se ještě může osvědčit. Zároveň podotýká, že spáchaný trestný čin představuje ojedinělé vybočení z jeho jinak řádného způsobu života.

5. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasahuje do soukromého a rodinného života nejen jeho samého, ale také jeho manželky a nezletilé dcery. Žalobce uvádí, že na území ČR žije již téměř 5 let, dlouhodobě zde pracuje a spolu se svou rodinou zde má centrum svého života a silné sociální a kulturní vazby. Manželka disponuje pobytovým oprávněním za účelem sloučení rodiny, jehož existence je závislá na pobytovém oprávnění žalobce. Pětiletá dcera, které byla udělena dočasná ochrana s platností do 31. 3. 2023, na území ČR pobývá většinu svého života a nyní navštěvuje mateřskou školu v H. Podle žalobce však v případě zrušení pobytového oprávnění jejích rodičů dojde též k faktickému ukončení jejího pobytu. V této souvislosti žalobce upozorňuje, že návrat do Dněpropetrovské oblasti, odkud pocházejí, by pro ně vzhledem k ruské invazi znamenal ohrožení života. Konečně žalobce podotýká, že případné vízum za účelem strpění pobytu by bylo závislé pouze na skončení válečného konfliktu na Ukrajině. Žalobce tak považuje napadené rozhodnutí za extrémně nepřiměřené, jelikož mu zabraňuje v dlouhodobém pobytu na území ČR.

6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě upozorňuje, že důvod pro neprodloužení doby platnosti podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je naplněn již tím, že je cizinec pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Žalovaný má s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 47, a ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008 - 101, za to, že pro hodnocení okolností spáchaného trestného činu mu zákon neposkytuje žádný prostor pro správní uvážení. V této souvislosti upozorňuje, že žalobce dosud žádný z trestů uložených trestním příkazem nevykonal a jeho odsouzení nebylo v době vydání napadeného rozhodnutí zahlazeno. K namítanému zásahu do soukromého a rodinného života žalovaný uvádí, žalobce v České republiky pobývá přibližně čtyři a půl roku, přičemž jeho manželka se na území ČR přistěhovala před rokem a půl za účelem sloučení rodiny. Nezletilá dcera pobývá na území ČR od března 2022, kdy jí byla udělena dočasná ochrana, a proto neobstojí tvrzení žalobce, že zde strávila většinu svého života. Žalovaný zdůrazňuje, že manželka žalobce může stejně jako nezletilá dcera požádat o udělení dočasné ochrany a žalobci může být po dobu probíhajícího válečného konfliktu na Ukrajině uděleno vízum za účelem strpění pobytu, o které již ostatně požádal. Po zahlazení odsouzení navíc žalobce může opětovně požádat o udělení zaměstnanecké karty. Napadené rozhodnutí, které žalobci neukládá povinnost opustit území ČR a odcestovat na Ukrajina, tak podle žalovaného nepřiměřeně nezasahuje do soukromého života žalobce ani jeho rodiny.

7. Manželka a dcera žalobce byly soudem dle § 34 s. ř. s. vyzvány k uplatnění práv osob zúčastněných na řízení, avšak této možnosti ve stanovené lhůtě nevyužily.

III. Posouzení věci soudem

8. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou, a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. V daném případě nelze podmiňovat přípustnost žaloby vyčerpáním řádného opravného prostředku [§ 5 a § 68 písm. a) s. ř. s.], jelikož podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N. 4 Error! Reference source not found. žalovaného vydané z důvodu uvedeného v § 37 odst. 1 písm. a) téhož zákona nabývá právní moci oznámením a nelze proti němu podat odvolání. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prvé s. ř. s. vázán.

9. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání ve lhůtě 90 dnů ode dne jejího podání (§ 172 odst. 10 zákona o pobytu cizinců). Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

10. Žaloba není důvodná.

11. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců „[m]inisterstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, […] je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e).“ 12. Podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, který se užije na základě § 46e odst. 1 téhož zákona, ministerstvo zruší platnost pobytového oprávnění, „jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.“ 13. Přisvědčit předně nelze námitce žalobce, že žalovaný nesprávně posoudil otázku jeho trestní zachovalosti. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce byl trestním příkazem pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu (přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky), přičemž v době vydání napadeného rozhodnutí nebyly účinky tohoto odsouzení zahlazeny. Podmínka pro neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty ve smyslu § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců byla tudíž splněna.

14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě přiléhavě odkázal na rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008 - 101, podle kterého § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců „stanoví správnímu orgánu jednoznačně povinnost rozhodnout určitým způsobem za předpokladu splnění v zákoně uvedených podmínek a nedávají mu prostor pro vlastní úvahu o různých aspektech spáchaného úmyslného trestného činu, např. jeho povaha či závažnost.“ Ve stejném duchu NSS v rozsudku ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 47, konstatoval, že byl-li cizinec „v době rozhodování o žádosti o prodloužení dlouhodobého pobytu (těsně před vypršením platnosti jeho dosavadního povolení) pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin […], zcela zjevně na danou situaci dopadá § 37 odst. 1 písm. a); povaha ani typová či konkrétní závažnost úmyslného trestného činu zde nehraje roli.“ K tvrzení žalobce, že se žalovaný měl podrobněji zabývat okolnostmi spáchání trestného činu, soud uvádí, že žalovaný nebyl v tomto ohledu nadán správním uvážení, a proto při rozhodování o žalobcově žádosti nemohl zohlednit povahu a závažnost spáchaného trestného činu (srov. dále rozsudky NSS ze dne 27. 1. 2012, č. j. 8 As 34/2011 - 85, odst. 15, ze dne 9. 10. 2013, č. j. 1 As 85/2013 - 51, odst. 18, ze dne 22. 11. 2017, č. j. 6 Azs 348/2017 - 26, odst. 9, ze dne 14. 3. 2018, č. j. 5 Azs 214/2017 - 37, odst. 20, či ze dne 31. 3. 2022, č. j. 10 Azs 183/2020 - 33, odst. 13). Ze stejného důvodu ž 15. Nerozhodná je pak z hlediska § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců též skutečnost, že žalobci nebyl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a existuje jistá míra pravděpodobnosti, že se po uplynutí zkušební doby podmíněného trestu odnětí svobody osvědčí. Pakliže v době rozhodování žalovaného nedošlo k zahlazení žalobcova odsouzení, v důsledku kterého by se na něj hledělo, jako by nebyl odsouzen, postrádá tato námitka jakoukoliv relevanci (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2022, č. j. 8 Azs 325/2019 - 41, odst. 8 až 13). Z výp Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N. 5 Error! Reference source not found.

16. Lichá je rovněž žalobcova argumentace čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES podle kterého „[o]patření přijatá z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje.“ Směrnice 2004/38/ES totiž stanovuje pouze podmínky práva na volný pohyb a pobyt občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků, nikoliv podmínky pro udělování (či prodlužování) zaměstnaneckých karet státním příslušníkům třetích zemí. Citovaný článek, na základě kterého by bylo nutné v rámci úvahy o zrušení trvalého pobytu posuzovat, zda osobní chování cizince „představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 945/20, odst. 52), se tedy na žalobcův případ vůbec nevztahuje. Pro úplnost lze podotknout, že takový požadavek nestanoví ani směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU, o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě, jejíž implementace byla v českém právním řádu provedena právě prostřednictvím institutu zaměstnanecké karty.

17. Důvodnou soud neshledal ani námitku, podle které napadené rozhodnutí nepřiměřeně zasahuje do soukromého a rodinného života žalobce a jeho manželky a nezletilé dcery. V této souvislosti žalovaný správně upozornil, že napadené rozhodnutí, které se věcně týká pouze žalobcovy žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty, žalobci přímo neukládá povinnost opustit území ČR a vycestovat na Ukrajinu, kde probíhá válečný konflikt (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 3. 2022, č. j. 10 Azs 183/2020 - 33, odst. 14).

18. To neznamená, že by byla vyloučena aplikace principu přiměřenosti zásahů do ústavně garantovaných základních práv nebo svobod, např. do práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 8 Úmluvy. Těžko však lze hovořit o základním právu v souvislosti s neprodloužením povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty z důvodu spáchání úmyslného trestného činu (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 47, odst. 24). Je-li totiž v důsledku povinnosti opustit území státu ve hře ohrožení nějakých základních práv (např. práva na život, práva nebýt podroben mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, nebo koneckonců i práva na respektování soukromého a rodinného života), slouží k jejich ochraně jiné právní prostředky, např. poskytnutí mezinárodní ochrany, udělení víza za účelem strpění pobytu na území, či v kontextu ruské invaze na Ukrajinu udělení dočasné ochrany dle zákona 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace.

19. Uvedený výklad není v rozporu s čl. 8 Úmluvy, který ČR zavazuje k tomu, aby nepřiměřeně nezasahovala do soukromého a rodinného života žalobce. Čl. 8 Úmluvy nestanoví, že se tak musí stát pouze cestou vydání právě toho pobytového oprávnění, o které si žalobce požádá, pokud existují jiné cesty, jak případnému nepřiměřenému zásahu zabránit (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 9.2022, č. j. 51 A 27/2022 - 39, odst. 33). V posuzované věci není pochyb o tom, že v době vydání napadeného rozhodnutí měl žalobce jiné cesty k legálnímu setrvání na území ČR, které po vydání napadeného rozhodnutí ostatně úspěšně využil (ve formě víza za účelem strpění pobytu na území). V důsledku neprodloužení žalobcovy zaměstnanecké karty pak není návratem na válkou Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N. 6 Error! Reference source not found. zasaženou Ukrajinu ohrožena ani žalobcova nezletilá dcera, které byla již v březnu 2022 udělena dočasná ochrana, ani žalobcova manželka, které jakožto státní příslušnici Ukrajiny nic nebrání ve využití některého ze zmíněných pobytových oprávnění.

20. Za této situace není ani důvod, aby se soud podrobněji věnoval přiměřenosti napadeného rozhodnutí na podkladě žalobní argumentace, neboť následky, kterých se žalobce obával a s nimiž spojoval poměrně obecně namítanou nepřiměřenost napadeného rozhodnutí, mohly být (a nakonec i byly) odvráceny získáním jiného oprávnění k pobytu na území ČR, pro jehož vydání žalobce zjevně splňoval zákonné podmínky. Argumentoval-li žalobce tím, že vízum za účelem strpění pobytu je závislé pouze na skončení válečného konfliktu na Ukrajině, soud upozorňuje, že sám žalobce v průběhu správního řízení i v žalobě spojoval nepřiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí právě s hrozbou návratu na válkou zasaženou Ukrajinu. Povinností žalovaného pak bylo přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí posuzovat pouze ke konkrétní námitce žalobce (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. 10 Azs 256/2019 - 39, odst. 19, či ze dne 12. 3. 2020, č. j. 9 Azs 352/2019 - 33, odst. 13). Tomuto požadavku žalovaný v posuzované věci dostál, když žalobce poučil o možnosti využití jiných prostředků právní ochrany, jimiž lze předejít nucenému návratu žalobce a jeho rodiny na Ukrajinu.

21. Soud proto uzavírá, že vydáním napadeného rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení zaměstnanecké karty, nemohlo dojít k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života žalobce ani jeho manželky a nezletilé dcery.

IV. Závěr a náklady řízení

22. S ohledem na výše uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok I).

23. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl procesně úspěšný. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly (výrok II). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N. 7 Error! Reference source not found. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 28. listopadu 2022 JUDr. Věra Šimůnková, v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: J. N.