51 A 75/2024

Rubrum

č. j. 51 A 75/2024- 135 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Oulíkové a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobce: Ing. F. O. bytem X. zastoupený advokátkou Mgr. Markétou Ondřejkovou sídlem Krkonošská 153, 543 01 Vrchlabí proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 za účasti 1. MUDr. L. J. bytem X 2. J. Ch. bytem X. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2024, č. j. 095171/2024/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2024, č. j. 095171/2024/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Příbram ze dne 22. 3. 2024, č. j. MeUPB 31370/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 51 A 75/2024

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 210 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Markéty Ondřejkové, Ph.D., advokátky.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. V této věci soud přezkoumává postup správních orgánů, které žalobci nařídily provést nutné zabezpečovací práce podle § 135 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2024 (dále „stavební zákon 2006“). Tyto práce měly spočívat ve stabilizaci výkopové jámy na jeho pozemcích parc. č. XA, jehož součástí je stavba č. p. X, a parc. č. XB v k. ú. X, a to provedením násypu přitěžující lavicí.

2. Žalobce, který je sám autorizovaným statikem staveb, s tímto způsobem zajištění výkopové jámy nesouhlasí. Trvá na svém návrhu, aby statické zajištění bylo provedeno monolitickou železobetonovou konstrukcí.

3. Osoby zúčastněné na řízení (dále „OZNŘ“) vlastní sousední nemovitosti – OZNŘ 1 pozemky parc. č. XE a XF, OZNŘ 2 pozemky parc. č. XC, jehož součástí je stavba č. p. X, a parc. č. XD. Provedením výkopové jámy se cítí ohroženi a požadují její zajištění, jak nařídily správní orgány.

4. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce se dne 20. 2. 2023 obrátil na Městský úřad Příbram (dále „stavební úřad“) s podnětem na zajištění části svahu na sousedním pozemku parc. č. XC. K podnětu přiložil jím vypracovaný protokol o zřízení části svahu, statický posudek stávajícího stavu a návrh nezbytného statického zajištění svahu včetně projektové dokumentace navrhované konstrukce ze dne 16. 2. 2023. Podle žalobce se svah mezi pozemky parc. č. XC a XA v části ovlivněné vlhkostí ze zděné stoky částečně zřítil. Svah mezi těmito pozemky a rovněž i pozemkem parc. č. X (nyní parc. č. XB – pozn. soudu) je nestabilní a hrozí jeho další zřícení. Žalobce proto navrhl okamžité statické zajištění svahu železobetonovou monolitickou konstrukcí tvořenou opěrnými stěnami a spojující deskou. Pro přepravu potřebného stavebního materiálu navrhl dočasné využití přístupové cesty přes sousední pozemek parc. č. XF.

5. Stavební úřad nato rozhodnutím ze dne 22. 2. 2023, č. j. MeUPB 19609/2023, nařídil žalobci provedení nutných zabezpečovacích prací, a to podle jím předložené projektové dokumentace ze dne 16. 2. 2023. K jejich provedení měl mít žalobce po nezbytně nutnou dobu zajištěný přístup na část sousedního pozemku parc. č. XF.

6. Žalovaný toto rozhodnutí k odvolání OZNŘ 1 zrušil s tím, že předložený návrh statického zajištění svahu neřeší pouze nezbytné zabezpečení stavby. Účelem nařízení zabezpečovacích prací nemůže být legalizace nepovolené stavební činnosti či náhrada povolení ke stavbě. Podle žalovaného nemusí být posudek zpracovaný samotným stavebníkem „dostatečně kreativní“ a nelze očekávat, že navrhne dražší a pracnější provedení stavby. Zároveň je třeba při omezení vlastnických práv třetích osob podle § 141 stavebního zákona 2006 náležitě odůvodnit okolnosti, které k takovému zásahu vedly (rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2023, č. j. 078814/2023/KUSK). Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 51 A 75/2024 7. Stavební úřad následně žalobce vyzval, aby do 30. 9. 2023 předložil nový technický návrh statického zabezpečení svahu, který bude „nezbytný jen pro nejnutnější zabezpečení pozemků“ parc. č. XA a XB.

8. Žalobce předložil jím vypracované doplnění aktuálního statického posudku domu č. p. X a jámy za domem, doplnění harmonogramu prací a upřesnění potřebnosti záboru sousedního pozemku, podle kterého je třeba jámu zajistit dle návrhu ze dne 16. 2. 2023 s dílčí změnou týkající se spádování desek pro odvod srážkové vody a tloušťky stěny S2. Jiné technické řešení není dle žalobce možné. Žalobce současně požádal podle § 141 stavebního zákona 2006 o zajištění přístupu přes pozemek parc. č. XF.

9. V podání ze dne 6. 11. 2023 žalobce namítal, že ho oprávněná úřední osoba Ing. J. B. měla před sousedy pomlouvat a očerňovat. Usnesením vedoucího stavebního úřadu ze dne 12. 12. 2023, č. j. MeUPB 128429/2023, bylo rozhodnuto, že tato úřední osoba není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci.

10. Stavební úřad poté řízení přerušil, aby postupem podle § 174 stavebního zákona 2006 požádal o součinnost při vypracování potřebných podkladů Ing. R. Š., autorizovaného inženýra v oboru geotechnika, ČKAIT X.

11. Dne 18. 3. 2024 vypracoval Ing. Š. návrh stabilizace výkopové jámy násypem přitěžující lavicí vytvořenou z kameniva stabilizovaného cementem (označení beton C5/6, Dmax22, S1) s příslušnou technickou specifikací po všech třech stranách výkopu. Rozměry a výškové úrovně uvedené v grafických přílohách (situační výkres a schématický řez) byly pouze orientační s tím, že byly odhadnuty z předané fotodokumentace stávajícího stavu. Stabilizace měla být upravena dle skutečné situace a výškových poměrů stavby tak, aby zůstal zachován sklon násypu 3:2 a šířka lavice v koruně minimálně 1 m. Oproti běžnému zásypu kamenivem zpevněného cementem odpadá nutnost hutnění, které by bylo v daném prostoru značně rizikové. Ing. Š. dále upozornil, že provedením výkopu došlo též k ohrožení stability přístavby na pozemku parc. č. XC, u které by bylo vhodné provést statickou prohlídku. Navržená opatření byla nicméně zaměřena pouze na stabilitu provedeného výkopu a nenapravují nevratné změny v podzákladí sousedního objektu.

12. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 22. 3. 2024, č. j. MeUPB 31370/2024 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), nařídil žalobci provedení nutných zabezpečovacích prací spočívajících ve: - stabilizaci stávajícího výkopu násypem přitěžující lavicí, která bude vytvořena z kameniva stabilizovaného cementem, a to v příslušné kvalitě o celkovém objem násypu cca 150 m3 dle tohoto situačního výkresu: (obrázek vypuštěn z důvodu anonymizace) - vymezení ploch do vzdálenosti 5 m od hrany výkopu na přilehlých sousedních pozemcích, kde není možný bezpečný pohyb osob; - provedení statického zajištění svahů dle projektového návrhu Ing. Š. ze dne 18. 3. 2024. Zabezpečovací práce měly být dokončeny nejpozději do 31. 10. 2024, a to za splnění dalších podmínek výroku II prvostupňového rozhodnutí. Podle stavebního úřadu bylo na základě ústního jednání se žalobcem dne 15. 2. 2023 a předložené fotodokumentace zjištěno, že výkopová jáma byla provedena bez jakéhokoliv statického zajištění a svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat. Vlivem vlhkosti a působením podzemní vody kolem historické podzemní zděné stoky se částečně zřítil svah mezi pozemky parc. č. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 51 A 75/2024 XC a XA společně s částí této stoky a podlah přístaveb za sousedním rodinným domem č. p. X. Vlivem srážkových vod se dále sesunula zemina ze svahu směrem do zahrady u rodinného domu č. p. X. Žalobce na výzvu stavebního úřadu ve stanovené lhůtě nedoložil nový technický návrh statického zabezpečení svahu. Stavební úřad proto v součinnosti s Ing. Š., který takový návrh vypracoval, nařídil minimální nutné opatření ke stabilizaci nezajištěného výkopu. Tento způsob stabilizace je navržen i s ohledem na minimalizaci pohybu osob při samotné realizaci zabezpečovacích prací v rizikovém prostoru pod svahem, jelikož sesuv stěn výkopu může být náhlý a nepředvídatelný.

13. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž obsáhle polemizoval s technickou proveditelností zabezpečovacích prací a namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu s tím, že výkopová jáma byla provedena odborně a nikoho neohrožuje. K odvolání žalobce přiložil: - znalecký posudek Ing. P. Ž. ze dne 17. 6. 2024, č. 051021/2024 (dále „znalecký posudek Ing. Ž.“), k otázce posouzení návrhu zabezpečovacích prací nařízených prvostupňovým rozhodnutím dle projektové dokumentace Ing. Š.; - e-mailovou komunikaci s úřední osobou stavebního úřadu, po které požadoval přesnější vymezení stabilizační lavice; - jím zpracovanou změnu projektové dokumentace pro zabezpečení výkopové jámy železobetonovou rámovou konstrukcí ze dne 23. 10. 2023 a 3. 6. 2024.

14. Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 7. 2024, č. j. 095171/2024/KUSK (dále „napadené rozhodnutí“), odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný připustil, že stavební úřad neprovedl kontrolní prohlídku, jak požaduje § 135 odst. 4 stavebního zákona 2006. Nelze však vyloučit, že stav jámy byl zjištěn v jiných řízeních, neboť dle stanoviska stavební úřadu bylo poslední místní šetření provedeno dne 27. 2. 2024 v rámci prověřování kanalizační přípojky k domu č. p. X. Řízení bylo zahájeno na podnět žalobce, který učinil při ústním jednání dne 15. 2. 2023, resp. na jeho návrh ze dne 20. 2. 2023. Z těchto podkladů vyplývá, že s ohledem na stav výkopové jámy je potřeba nutné zabezpečovací práce provést, neboť dochází k ohrožení zdraví a života osob nebo zvířat. Podle žalovaného by nebylo důvodné prvostupňové rozhodnutí rušit pouze za účelem provedení kontrolní prohlídky, při které by byly zaznamenány již známé skutečnosti. Výrok prvostupňového rozhodnutí, který zahrnuje situační výkres a odkazuje na příslušnou projektovou dokumentaci, shledal žalovaný zcela dostatečným. Není rozhodné, zda situační výkres zobrazuje hranu výkopové jámy dle její přesné aktuální polohy, a to obzvláště za situace, kdy se tato hrana může nežádoucí degradací rozšiřovat. Zajištění přístupové cesty k provedení stavby přes cizí pozemky není předmětem řízení podle § 135 odst. 2 stavebního zákona 2006, nýbrž řízení podle § 141 téhož zákona. Teprve pokud mezi zúčastněnými osobami nedojde k dohodě, tak lze vlastníku sousedního pozemku nařídit, aby umožnil provedení prací ze svého pozemku. Původní návrh žalobce neřešil pouze nutné zabezpečovací práce, přičemž žalobce ve stanovené lhůtě nepředložil nový návrh technického řešení ani na výzvu stavebního úřadu. Nesouhlas žalobce s navrženým řešením proto není důvodný, jelikož sám nepředložil vlastní návrh. Žalobce nemůže ani namítat, že takové řešení je náročné na provedení a že je neekonomické a trvalé, nikoliv pouze dočasné. Podstatné je, zda nutné zabezpečovací práce splní svůj účel, tedy staticky zabezpečí výkopovou jámu. Jak ukazuje návrh Ing. Š., takové zabezpečení lze provést i bez stropní desky, která by mimo své statické vlastnosti umožňovala napojení na stávající rodinný dům, a zabezpečovací práce by tak ve svém důsledku mohly být přístavbou dokončené stavby. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 51 A 75/2024 Smyslem zabezpečovacích prací nemá být zajištění přístupu na sousední pozemky nebo provedení přístavby, tyto potřeby je nutné řešit v samostatných povolovacích řízeních. Důvodná není ani námitka ohledně hutnění betonu, které navržené řešení nevyžaduje, a okolní nemovitosti tak nejsou hutněním ohroženy, jak potvrdilo i vyjádření Ing. Š. Námitky týkající se stoky na pozemku parc. č. XC, havarijního stavu domu č. p. X a přístaveb za domem č. p. X zcela přesahují rámec tohoto řízení. Sám žalobce ostatně uvedl, že tyto objekty jsou řešeny v samostatných řízeních. Z předložených fotografií a situačního výkresu vyplývá, že mezi pozemky parc. č. XA a XF/1 se nachází svah. Při společné hranici těchto pozemků mají být zabezpečovací práce provedeny v délce 6,5 m, kdy výškový rozsah prací je třeba přizpůsobit skutečnému stavu svahu ke dni jejich provedení. Z prvostupňového rozhodnutí nevyplývá povinnost provést zabezpečovací práce do výšky 4 m, jak namítá žalobce. Obsah podání 15. Žalobce se žalobou ze dne 12. 11. 2024, doplněnou v žalobní lhůtě podáním ze dne 4. 12. 2024, domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, dostatečně se nevypořádává s odvolacími námitkami a vychází z ničím nepodložených a nepravdivých závěrů. Žalobce v žalobě obsáhle popisuje události, které předcházely nařízení zabezpečovacích prací, situaci v dané lokalitě a vypjaté vztahy se sousedy, mj. s OZNŘ 1 a 2. Svou argumentaci staví na několika klíčových okruzích námitek:

16. Žalobce předně namítá, že správní orgány nesprávně posoudily skutkový stav věci a otázku bezprostředního ohrožení bezpečnosti osob nebo zvířat. Žalovaný zcela ignoroval znalecký posudek Ing. Ž., podle kterého nepředstavuje výkopová jáma takové riziko. Žalobce skutečně přišel dne 15. 2. 2023 na stavební úřad s fotografiemi v mobilu s tím, že se z pozemku OZNŘ 2 parc. č. XC vyvalila zemina směrem k jeho pozemku parc. č. XA. Ta však podle předložených fotografií ani podle znaleckého posudku Ing. Ž. nikoho neohrozila. O tomto ústním jednání navíc není ve správním spisu žádný zápis. K vyvalení zeminy došlo z pozemku pod přístavbami za domem č. p. X, nejedná se tedy o poruchu či havarijní stav staveb žalobce. Tvrzení žalovaného, že se zabezpečení týká jámy na pozemcích parc. č. XA a XB, odporuje předloženým podkladům a současnému stavu svahu. Výkop se po odstranění štítové stěny přístaveb ve vlastnictví OZNŘ 2 nachází na pozemku parc. č. XC, nikoliv na pozemcích žalobce. Mezi pozemky parc. č. XA a XF/1 se pak nenachází žádný nebezpečný svah, ale pouze rostlý terén v mírném a bezpečném sklonu.

17. Žalobce dále namítá nevhodnost a nerealizovatelnost nařízeného technického řešení zabezpečovacích prací. Nařízené práce spočívající v realizaci betonových lavic jsou technicky chybné, požadovaný materiál a způsob provedení prací neodpovídá požadavkům a normám na strukturální pevnost konstrukce. Nikde není uvedeno, že by žalobce mohl přizpůsobit provedení prací skutečnému stavu výkopové jámy. Po provedení prací by jáma zůstala nadále nebezpečná, neboť z přízemí domu č. p. X a ze zahrady na pozemku parc. č. XB by hrozil pád osob. Betonové lavice by navíc byly trvalou stavbou a znemožnily by budoucí využití pozemku. Nařízení zabezpečovacích prací má být přitom pouze dočasným opatřením, což vyplývá i z předchozího rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2023. Žalobcem navrhované řešení (monolitická rámová konstrukce) by bylo bezpečnější a šetrnější k jeho právům, což však správní orgány bez řádného odůvodnění odmítly.

18. Žalobce rovněž namítá systémovou podjatost správních orgánů a nerovný přístup vůči jednotlivým účastníkům řízení. Mezi Ing. H., vedoucí odboru územního plánování a Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 6 51 A 75/2024 stavebního řádu žalovaného, a OZNŘ 1 existuje nadstandardní vztah, neboť OZNŘ 1 je praktickou lékařkou této úřednice a její rodiny. O námitkách podjatosti rozhodovali úředníci, kteří jsou sami v podezření z podjatosti (Ing. Ž. a F. B., přímí podřízení Ing. H.). Správní orgány postupují v koordinaci se sousedy a rozhodují systematicky v jejich prospěch, zatímco námitky a důkazy žalobce ignorují a nehodnotí je objektivně. Žalobci jsou ukládána drahá opatření k zajištění sousedních staveb, a to přístaveb za domem č. p. X, které jsou v havarijním stavu kvůli zanedbané údržbě jejich vlastníků, nikoliv kvůli jeho stavební činnosti.

19. Podle žalobce pochybily správní orgány i po procesní stránce. Žalovaný se dostatečně nezabýval jeho odvolacími námitkami. Stavební úřad navíc prováděl kontrolní prohlídky bez vědomí žalobce a v rozporu se zákonem. Na kontrolní prohlídce dne 24. 11. 2021, ke které nebyl žalobce přizván, stavební úřad nezjistil jakoukoliv známku nebezpečí posuzovaného svahu, pod který si příslušný úředník bez obav stoupl a pořizoval jeho fotografie. Žalovaný nepravdivě uvádí, že řízení bylo zahájeno z podnětu žalobce, ačkoliv řízení podle § 135 odst. 2 stavebního zákona 2006 lze zahájit pouze z moci úřední. Bylo proto pouze na správních orgánech, aby posoudily, zda je nutné zabezpečovací práce nařizovat, v jakém rozsahu a případně i komu. Stavební úřad v rámci řízení o dodatečném povolení stavby přislíbil, že pokud žalobce doplní potřebné podklady, řízení o nutných zabezpečovacích pracích zastaví. Tomuto slibu však stavební úřad nedostál.

20. Na podporu svých tvrzení žalobce navrhuje doplnit dokazování řadou listin, spisů v souvisejících věcech a audionahrávkou ze dne 4. 12. 2023. Žalobce primárně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí, alternativně se domáhá toho, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a správní řízení sám zastavil podle § 309 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále „stavební zákon 2021“), příp. aby nařídil provedení monolitické rámové konstrukce opěrných stěn podle jím předložené projektové dokumentace ze dne 16. 2. 2023. Žalobce současně požaduje náhradu nákladů vynaložených na právní rozbor věci, poradenství advokáta a za vypracované posudky.

21. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě setrvává na závěru, že nutné zabezpečovací práce byly nařízeny v souladu se zákonem. Připustil, že se v množství odvolacích námitek opomněl zabývat i znaleckým posudkem Ing. Ž. Uvedené pochybení nicméně nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť na odborné odvolací námitky žalovaný věcně reagoval. Žalobce měl v průběhu řízení dostatek prostoru pro předložení nového technického návrhu statického zabezpečení svahu, a mohl tak sám předejít pozdějšímu zpochybňování odborného řešení, které si musel nakonec sám obstarat stavební úřad. K namítané podjatosti Ing. H. uvedl, že Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne 6. 11. 2024, č. j. MMR-74680/2024-83, potvrdilo rozhodnutí ředitele žalovaného o tom, že tato úřední osoba není vyloučena z projednávání a rozhodování daného případu.

22. OZNŘ 1 navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Smyslem žaloby je pouze zlegalizovat nezákonné jednání žalobce a povolit mu jeho dlouhodobě plánovanou stavbu na pozemku parc. č. XB. Žalobce by jako autorizovaný statik měl jít příkladem a postupovat v souladu se zákonem, což však nečiní. Žalobce prováděl výkopové práce neohlášeně a nepovoleně již začátkem listopadu 2021, přičemž provedený výkop nijak nezabezpečil. Následkem této činnosti vznikly na okolních nemovitostech nevratné škody, svah z pozemku parc. č. XF se nadále postupně sesouvá. Technické řešení zabezpečení svahu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 7 51 A 75/2024 navržené žalobce je nezákonné. Naopak zajištění svahu betonovými lavicemi pokládá OZNŘ 1 za správné. Námitka podjatosti je zjevně nedůvodná a ryze účelová.

23. OZNŘ 2 rovněž navrhuje žalobu zamítnout. Není pravdivé tvrzení žalobce, že by jím navržené řešení nikoho v okolí neovlivnilo. OZNŘ 2 dále uvádí, že štítové zdi přístavby domu č. p. X byly zbourány na objednávku žalobce. Tato zeď se sama nezřítila ani předtím nebyla v havarijním stavu, jak tvrdí žalobce. Zemina z prostoru kolem stoky by vypadávala i v případě, že by štítová stěna nebyla zbourána. K vypadávání zeminy dochází pouze v důsledku vybagrování jámy za domem č. p. X, kterou provedl žalobce.

24. Na vyjádření žalovaného a OZNŘ 1 a 2 reagoval žalobce replikami ze dne 24. 1. 2025, 10. 3. 2025 a 11. 3. 2025, v nichž zopakoval nosné body žalobní argumentace, zejména neúčelnost a technickou nemožnost nařízených prací a nedostatečné zjištění skutkového stavu správními orgány. Tvrzení OZNŘ pokládá žalobce za nepravdivá, zabezpečení přístaveb za domem č. p. X je řešeno v jiném řízení. Podle žalobce by stavba monolitické rámové konstrukce opěrných stěn, která je aktuálně předmětem řízení o dodatečném povolení, dostatečně přenesla zatížení těchto přístaveb a zemní tlak ze svahu výkopu na pozemcích parc. č. XC a XD. Žalobce odmítá, že by stav výkopové jámy za domem č. p. X neřešil, naopak je to fakticky hlavní náplní jeho pracovního a osobního života v posledních několika letech.

25. V podáních ze dne 17. 7. 2025 a 24. 11. 2025 žalobce dále navrhoval doplnit dokazování rozhodnutím stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby stavební a terénní úpravy u č. p. X vč. železobetonové rámové konstrukce za rodinným domem Příbram, Příbram II, Dlouhá č. p. X, které nabylo právní moci dne 3. 11. 2025. Tato stavba dle žalobce zajistí výkopovou jámu lépe než betonové lavice navržené Ing. Š. Podle vyjádření statika Ing. K. K, ČKAIT X, ze dne 3. 9. 2025 bude tato konstrukce společně se zabetonováním výkopu na pozemcích parc. č. XC a XD komplexním řešením v daném místě a povede ke stabilizaci území. Posouzení věci soudem 26. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 306 stavebního zákona 2021), osobou k tomu oprávněnou po vyčerpání řádných opravných prostředků a obsahuje všechny vyžadované formální náležitosti. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“)].

27. Ačkoliv žalobce požádal o nařízení jednání, soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť při přezkumu napadeného rozhodnutí zjistil důvod pro postup podle § 76 odst. 1 s. ř. s. V řízení před soudem by za současné procesní situace bylo nadbytečné doplňovat dokazování nad rámec správního spisu v rozsahu navrhovaném žalobcem a OZNŘ 1 a 2. Je totiž primárně úlohou správních orgánů, aby na základě dostatečně provedeného dokazování úplně a správně zjistily skutkový stav a věc po právní stránce řádně posoudily. Uvedenému požadavku však správní orgány nedostály (viz dále). Rolí správního soudu přitom není činnost správních orgánů v tomto směru nahrazovat. Soudu tak nepřísluší, aby namísto správních orgánů v podstatném rozsahu zjišťoval skutkový stav věci, hodnotil jej a případné vady napadeného rozhodnutí napravoval vlastní argumentací [srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003-51, č. 638/2005 Sb. NSS, ze dne 1. 11. 2006, č. j. 3 As 65/2005-91, či ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 32/2006-99, č. 1275/2007 Sb. NSS]. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 8 51 A 75/2024 28. Jádrem sporu je zákonnost nutných zabezpečovacích prací spočívajících ve stabilizaci výkopové jámy na pozemcích žalobce.

29. S ohledem na rozvětvenou a místy až s podstatou sporu mimoběžnou argumentaci žalobce i OZNŘ 1 a 2 soud předesílá, že v tomto řízení se mohl věcně zabývat pouze přezkumem napadeného rozhodnutí, resp. nosnými důvody pro nařízení nutných zabezpečovacích prací. V tomto řízení proto soud nezjišťoval příčinu závadného stavu dané stavby, nevěnoval se veškerým sporům, které žalobce vede se správními orgány a OZNŘ 1 a 2, ani nezohledňoval okolnosti, které předcházely zahájení správního řízení či nastaly až po vydaní napadeného rozhodnutí. Takové úvahy by překračovaly předmět tohoto řízení. V této věci je smyslem soudního přezkumu „toliko“ posoudit, zda obstojí závěr správních orgánů o nařízení nutných zabezpečovacích prací podle projektového návrhu Ing. Š. ze dne 18. 3. 2024.

30. Po právní stránce soud věc posoudil podle stavebního zákona 2006 (srov. přechodné ustanovení § 330 odst. 1 stavebního zákona 2021). Na soudní řízení, které bylo zahájeno dne 12. 11. 2024, nicméně dopadá i procesní úprava § 305 a násl. stavebního zákona 2021 (srov. přechodné ustanovení § 331 stavebního zákona 2021).

31. Podle § 135 odst. 2 stavebního zákona 2006 stavební úřad nařídí vlastníku stavby provedení nutných zabezpečovacích prací, jestliže stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, není-li nutné ji neodkladně odstranit.

32. Podle § 135 odst. 4 stavebního zákona 2006 v takovém případě stavební úřad kontrolní prohlídkou stavby, na kterou přizve účastníky řízení, zjišťuje pouze její skutečný stav a rozhodne o nařízení neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací, popřípadě vyklizení stavby. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.

33. Podle § 135 odst. 5 stavebního zákona 2006 nutné zabezpečovací práce […] může stavební úřad nařídit i bez předchozího projednání s vlastníkem stavby.

34. Podle § 136 odst. 1 stavebního zákona 2006 provedení nutných zabezpečovacích prací […] může stavební úřad nařídit i ústně při kontrolní prohlídce, pokud jsou závadným stavem stavby bezprostředně ohroženy životy a zdraví osob nebo zvířat.

35. Obecně platí, že nařízením nutných zabezpečovacích prací lze řešit závadný stav stavby, jenž je natolik vážný, že ohrožuje život či zdraví lidí nebo zvířat. Nejedná se však ještě o takový stavebně technický stav, kdy nezbývá nic jiného než neodkladné odstranění stavby. Jde o mimořádnou pravomoc stavebního úřadu určenou pro mimořádné situace, kdy je potřeba rychlého a operativního zásahu (VÁVROVÁ, E. § 135. In: VÁVROVÁ, E. a kol. Stavební zákon: Praktický komentář. Wolters Kluwer. Dostupné v systému ASPI).

36. Smyslem nutných zabezpečovacích prací je provést na stavbě okamžitý zásah a odvrátit zřícení tam, kde není nutné okamžitě odstranit stavbu. Takové práce se tedy nařizují na stavbách, které jsou v havarijním stavu a bez zásahu stavebního úřadu hrozí jejich zřícení. Řízení ve věci nutných zabezpečovacích prací zahajuje stavební úřad vždy z moci úřední (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. 46 A 111/2015-33). Stavební úřad musí provést kontrolní prohlídku stavby, kterou zjišťuje stav na místě. Kontrolní prohlídky by se měl vždy účastnit i vlastník stavby [srov. § 154 odst. 1 písm. c) stavebního zákona 2006]. Vzhledem k povaze řízení o nutných zabezpečovacích pracích však zákon umožňuje vydat rozhodnutí i bez projednání s vlastníkem stavby (§ 135 odst. 5 stavebního zákona 2006, srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2013, č. j. 30 A 3/2012- 84, č. 2921/2013 Sb. NSS). Z obsahu protokolu o kontrolní prohlídce musí být zřejmé, že Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 9 51 A 75/2024 stavební úřad zjistil bezprostřední ohrožení, a existuje tak zákonný důvod pro nařízení nutných zabezpečovacích prací (VAŠÍKOVÁ, J. § 135. In: PRŮCHA, P., GREGOROVÁ, J. a kol. Stavební zákon: Praktický komentář. Leges. Dostupné v systému ASPI). Klíčovým předpokladem pro jejich nařízení je totiž dostatečné skutkové zjištění, že stavba je ve špatném a nebezpečném technickém stavu, v němž ji není možné ponechat (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2022, č. j. 9 As 40/2022-54). Pokud se skutkový stav v průběhu řízení změní – např. část konstrukce zanikne, správní orgán na to musí v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), adekvátně reagovat (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2025, č. j. 2 As 252/2024-29).

37. Stavební úřad v rozhodnutí podle § 135 odst. 2 stavebního zákona 2006 stanoví rozsah a lhůtu, v níž má vlastník stavby provést nutné zabezpečovací práce (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2015, č. j. 30 A 81/2014-42). Jako vedlejší podmínku by měl stavební úřad formulovat bližší požadavky na provedení nařízených prací. Stavební úřad má technicky řešit jejich konkrétní provedení. Musí tedy jednoznačně určit, jaké zabezpečovací práce mají být provedeny a v jakém rozsahu, a to včetně způsobu a technologie jejich provedení (KÝVALOVÁ, M. § 135. In: MACHAČKOVÁ, J. a kol. Stavební zákon. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 998.).

38. Při nařízení nutných zabezpečovacích prací je stavební úřad povinen postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti a dbát toho, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu (§ 2 odst. 4 správního řádu). Vlastníku stavby tak lze uložit pouze provedení nezbytně nutných prací, které slouží k odvrácení bezprostředního rizika. Přitom je třeba mít na paměti, že postup podle § 135 odst. 2 stavebního zákona 2006 neslouží k nápravě veškerých stavebních vad ani nenahrazuje stavební povolení či dodatečné povolení stavby.

39. Soud při zohlednění uvedených obecných východisek v poměrech posuzované věci shledal, že žaloba je důvodná.

40. Určitým specifikem je v daném případě skutečnost, že řízení podle § 135 odst. 2 stavebního zákona 2006 inicioval žalobce coby vlastník dotčených pozemků, který se sám podnětem ze dne 20. 2. 2023 obrátil na stavební úřad s informací o zřícení části svahu z pozemku parc. č. XC. Současně žalobce navrhl stavebnímu úřadu k zajištění svahu i konkrétní technické řešení, které jakožto osoba autorizovaná v oblasti statiky staveb sám zpracoval (monolitická železobetonová konstrukce dle návrhu žalobce ze dne 16. 2. 2023). Správní orgány však žalobcem předložené řešení neakceptovaly a z moci úřední nařídily provedení nutných zabezpečovacích prací v jiném rozsahu a jiným způsobem (stabilizace výkopu provedením násypu přitěžující lavicí podle projektového návrhu Ing. Š. ze dne 18. 3. 2024).

41. Nutno připomenout, že nařízení nutných zabezpečovacích prací u havarijních staveb představuje mimořádný zásah stavebního úřadu k ochraně života či zdraví lidí nebo zvířat. Z povahy věci se jedná o opatření rychlé a operativní. V závislosti na intenzitě ohrožení stavební úřad dokonce může provedení nutných zabezpečovacích prací nařídit i ústně při kontrolní prohlídce (§ 136 odst. 1 stavebního zákona 2006). V zájmu ochrany života a zdraví a efektivity stavebního dozoru je každé rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích prací ze zákona předběžně vykonatelné, což znamená, že k jeho výkonu lze přistoupit i před nabytím právní moci (§ 135 odst. 4 stavebního zákona 2006 in fine).

42. Z uvedeného je zřejmé, že při nařízení zabezpečovacích prací nemá stavební úřad široký prostor vést s vlastníkem stavby rozsáhlou polemiku o tom, jaké řešení by dotčený vlastník Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 10 51 A 75/2024 preferoval z hlediska technického provedení, finanční náročnosti nebo zásahu do jeho práv či práv třetích osob. Rozhodné je především odvrácení rizika ohrožení zdraví a života, které stavba svým technickým stavem představuje. Právě uvedené však nezbavuje dotčeného vlastníka stavby možnosti – typicky v odvolacím řízení – namítat, že stavební úřad před nařízením zabezpečovacích prací z moci úřední dostatečně nezjistil skutkový stav věci nebo že jím přijaté řešení není nezbytně nutné, technicky proveditelné či naopak dostatečné z hlediska odvrácení hrozícího rizika. Povinností odvolacího správního orgánu pak je s takovými námitkami v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu přezkoumatelným způsobem náležitě vypořádat.

43. Žalobci je předně třeba přisvědčit, že správní orgány dostatečně nezjistily skutkový stav věci. Zcela zásadní pochybení spatřuje soud v tom, že stavební úřad nezjišťoval skutečný stav výkopové jámy její kontrolní prohlídkou, na kterou by přizval všechny účastníky správního řízení, jak mu ukládá § 135 odst. 4 stavebního zákona 2006. Provedení kontrolní prohlídky představuje stěžejní nástroj ke zjištění aktuálního a úředně verifikovaného skutečného stavu na místě stavby (§ 3 správního řádu). Požadavek na provedení kontrolní prohlídky nabývá na naléhavosti tím spíše, pokud je skutková situace mezi jednotlivými účastníky řízení sporná nebo pokud technický stav stavby může podléhat rychlým změnám. V daném případě nastaly obě z uvažovaných variant, neboť otázka zajištění stavby je mezi žalobcem a sousedy včetně OZNŘ 1 a 2 nanejvýš sporná, a navíc se jedná o výkopovou jámu, která se vlivem podzemní vlhkosti a povětrnostních vlivů může v čase měnit (což připustily i správní orgány). Přesto stavební úřad při nařízení zabezpečovacích prací na provedení kontrolní prohlídky a zjištění skutečného stavu výkopové jámy zcela rezignoval a spoléhal se pouze na podklady předložené samotným žalobcem, a to na jím sdělené informace při ústním jednání ze dne 15. 2. 2023 (o kterém však není ve správním spise žádný protokol) a jím předloženou fotodokumentaci (kdy není zřejmé, jaké fotografie měl žalobce stavebnímu úřadu při ústním jednání na svém telefonu ukazovat). Z fotodokumentace předložené žalobcem pak vycházel při zpracování projektového návrhu i Ing. Š. (nejaktuálnější fotografie měla být pořízena dne 14. 7. 2023), aniž by se měl možnost seznámit s aktuálním stavebně technickým stavem stavby ke dni zpracování svého návrhu, tj. k 18. 3. 2024. Pakliže žalobce relevantně zpochybňoval zcela základní skutková východiska pro provedení zabezpečovacích prací v rozsahu navrženém Ing. Š. (např. existenci svahu mezi jednotlivými pozemky; skutečnou výšku svahu; umístění výkopové jámy na sousedních pozemcích, nikoliv na pozemcích žalobce), pokládá soud takový postup stavebního úřadu z hlediska spolehlivosti skutkových zjištění za zcela nedostatečný.

44. Žalovaný ostatně na str. 20 napadeného rozhodnutí připustil, že stavební úřad postupoval v rozporu s § 135 odst. 4 stavebního zákona 2006, pokud neprovedl kontrolní prohlídku stavby. Uvedené pochybení nicméně nepokládal za podstatnou vadu, neboť stavebnímu úřadu mohl být stav výkopové jámy znám z jiných správních řízení s tím, že poslední místní šetření mělo být provedeno dne 27. 2. 2024 při prošetření kanalizační přípojky k domu č. p. X. Podle soudu jistě nelze v obecné rovině vyloučit, že si stavební úřad při nařízení zabezpečovacích prací vystačí s poznatky z jiných správních řízení, např. z nedávného místního šetření, z úředně pořízené fotodokumentace či z jiných odborných podkladů (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2016, č. j. 5 As 203/2015-141, č. 3454/2016 Sb. NSS). K požadavku na dostatečné zjištění skutkového stavu je třeba přistupovat materiálně. Jinak řečeno, kontrolní prohlídka je preferovaným a zákonem předpokládaným nástrojem, jak získat ucelený a spolehlivý obraz o technickém stavu stavby (výkopové jámy) a o nutném Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 11 51 A 75/2024 rozsahu zebezpečovacích prací. V konkrétní kauze přitom může být absence kontrolní prohlídky posuzována i prizmatem materiální dostatečnosti jiných podkladů. V takovém případě by se soud mohl ztotožnit se závěrem, že opomenutí kontrolní prohlídky představuje vadu, která však za daných okolností nemá vliv na správnost skutkových zjištění, potažmo na zákonnost vydaného správního rozhodnutí. V daném případě však stavební úřad žádné takové podklady (např. protokol ze zmiňovaného místního šetření ze dne 27. 2. 2024 nebo protokol o ústním jednání se žalobce ze dne 15. 2. 2023), které by snad za určitých okolností mohly suplovat kontrolní prohlídku vyžadovanou § 135 odst. 4 stavebního zákona 2006, do správního spisu nezahrnul, čímž fakticky znemožnil přezkum svého rozhodnutí v odvolacím a následně i soudním řízení z hlediska posouzení dostatečnosti a správnosti učiněných skutkových zjištění. Skutkový stav tak vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Již z tohoto důvodu nemohou úvahy správních orgánů obstát.

45. Argumentoval-li žalobce tím, že nebyl přizván ke kontrolní prohlídce dne 24. 11. 2021, již pouze s ohledem na datum jejího konání je zřejmé, že se nejedná o úkon bezprostředně související s nařízením nutných zabezpečovacích prací, které začal stavební úřad řešit až v únoru 2023. Obecně je nicméně nanejvýš žádoucí, aby byli všichni účastníci řízení ke kontrolní prohlídce v souladu s § 135 odst. 4 stavebního zákona 2006 řádně přizváni. Vyloučen jistě není ani postup § 135 odst. 5 stavebního zákona 2006, tedy nařízení zabezpečovacích prací i bez předchozího projednání s vlastníkem stavby (např. pokud by takový vlastník jednal obstrukčně nebo se účasti na kontrolní prohlídce vyhýbal či její průběh jinak mařil). To ovšem není daný případ. V tomto řízení správní orgány kontrolní prohlídku stavby vůbec neprovedly, což je ještě závažnější pochybení, než kdyby k takovému úkonu „pouze“ nepřizvaly všechny účastníky řízení.

46. Důvodná je rovněž námitka žalobce, že žalovaný v rámci odvolacího přezkumu vůbec nezohlednil znalecký posudek Ing. Ž. Žalovaný nerozporoval, že znalecký posudek před vydáním napadeného rozhodnutí obdržel, ale v množství odvolacích námitek se s ním opomněl zabývat. Podle názoru žalovaného se však nejedná o podstatnou vadu napadeného rozhodnutí, které se jinak s odvolacími námitkami žalobce věcně vypořádává. S tím však soud nesouhlasí.

47. Znalecký posudek Ing. Ž. předložil žalobce mj. na podporu svého tvrzení, že (i.) konstrukce betonových lavic by byla neúčelná, neboť na pozemku parc. č. XA je zabráněno vstupu třetích osob, a nevzniká tak žádné nebezpečí, (ii.) tato konstrukce by byla trvalou stavbou a znemožnila by v budoucnu realizaci stavebního záměru žalobce, o kterém se vede řízení o dodatečném povolení, a že (iii.) by lavice zasahovaly i na cizí pozemek parc. č. XC, kdy stavební úřad ani Ing. Š. neupřesnili rozměry a umístnění lavic dle skutečného stavu výkopové jámy. Znalecký posudek předložený žalobcem (resp. jeho kopie založená ve správním spisu) je opatřen znaleckou doložkou a má všechny zákonem požadované náležitosti ve smyslu § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“), a měl tak být hodnocen stejně jako důkaz znaleckým posudkem ve smyslu § 56 správního řádu (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014-48, č. 3283/2015 Sb. NSS).

48. Žalovaný se však s uvedeným znaleckým posudkem vůbec nezabýval. Jde tak o opomenutý důkaz, tedy situaci, kdy správní orgán navržený důkaz ani neprovede, ani nevysvětlí, proč by jeho provedení bylo irelevantní či nadbytečné (viz např. rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2014, č. j. 2 Afs 83/2012-48, odst. 22). Toto pochybení téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ale současně též jeho protiústavnost (viz rozsudek NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 16/2012-24, odst. 15, a ze Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 12 51 A 75/2024 dne 5. 12. 2023, č. j. 9 As 111/2023-63, odst. 20). Vadu v podobě absence těchto úvah lze překlenout jen v případě zjevně irelevantních důkazních návrhů či v případě, kdy by bylo možné z napadeného rozhodnutí alespoň implicitně dovodit, jak se žalovaný s tímto důkazním návrhem vypořádal (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 3. 2026, č. j. 2 As 88/2025-33, odst. 26), což však není tento případ. Mimo jiné lze poukázat na to, že se navržený důkaz věnuje rozporům mezi skutečným stavem dané lokality a požadavkům řešení dle projektového návrhu Ing. Š. ze dne 18. 3. 2024 se závěrem, že nařízené zabezpečovací práce překračují nezbytně nutný rozsah, vycházejí z neúplných podkladů a nejsou v praxi proveditelné (viz blíže konkrétní zjištění znalce na str. 20–24 posudku, grafické znázornění rozporů na str. 25–26 posudku a odpovědi na položené otázky na str. 26–29 posudku). Aniž by soud nyní hodnotil věcnou správnost těchto závěrů, konstatuje, že nešlo o zjevně irelevantní důkazní návrh a současně z napadeného rozhodnutí nelze ani implicitně dovodit, jak se žalovaný s tímto znaleckým posudkem vypořádal. Proto nelze souhlasit s žalovaným, že šlo o nepodstatnou vadu, která nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

49. Dále je po procesní stránce na místě vytknout žalovanému, že si vyžádal dodatečné vyjádření Ing. Š., nicméně jej v rozporu s § 17 odst. 1 správního řádu nezaložil do správního spisu, ale pouze jeho obsah reprodukoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí (na str. 24–25). Žalovaný tak vycházel z důkazu, který není součástí správního spisu. V tomto ohledu má žalobce pravdu, že takový postup žalovaného je vlastně nekontrolovatelný, neboť účastníci řízení ani soud nemohou ověřit, zda to, jak žalovaný reprodukoval tento důkaz v napadeném rozhodnutí, skutečně odpovídá jeho obsahu. Navíc se logicky žalobce s tímto důkazem nemohl seznámit a vyjádřit se k němu (§ 36 odst. 3 správního řádu). Byť ne vždy musí mít porušení § 36 odst. 3 správního řádu či jiné procesní pochybení automaticky za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí (srov. např. rozsudky NSS ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013-31, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 8 As 28/2011-78, odst. 18–19), v tomto případě o takovou vadu, která mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., jde, neboť dodatečné vyjádření není součástí správního spisu, a nelze tak ověřit, zda jeho znění citované v napadeném rozhodnutí skutečně odpovídá jeho obsahu. Pokud hodlají správní orgány v dalším řízení z dodatečného vyjádření Ing. Š. vycházet, musí jej (včetně své případné žádosti o toto vyjádření) učinit součástí správního spisu a dát účastníkům řízení možnost se k němu vyjádřit.

50. Naopak nedůvodnou soud shledal námitku systémové podjatosti žalovaného.

51. Žalobce v průběhu správního řízení před stavebním úřadem namítal podjatost oprávněné úřední osoby Ing. J. B., které ho měla před sousedy pomlouvat a očerňovat (podání ze dne 6. 11. 2023). O uvedené námitce podjatosti rozhodl vedoucí stavebního úřadu tak, že tato úřední osoba není vyloučena z projednávání a rozhodování ve věci, neboť nemá žádný poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, ani nemá žádný zájem na výsledku řízení (usnesení ze dne 12. 12. 2023, č. j. MeUPB 128429/2023). Vůči této úřední osobě pak žalobce v žalobě nevznáší žádné žalobní námitky. Soud se proto otázkou podjatosti této úřední osoby na rámec uplatněných žalobních bodů věcně nezabýval (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Ze správního spisu nicméně soud neshledal v postupu stavebního úřadu žádný náznak toho, že by tato úřední osoba vystupovala vůči žalobci zaujatě či neobjektivně, stranila ostatním účastníkům řízení nebo měla jakýkoliv zájem na výsledku řízení, který by zakládal její podjatost ve smyslu § 14 správního řádu.

52. Z žalobní argumentace, resp. listin přiložených k žalobě dále vyplývá, že dne 31. 7. 2024 (tj. po vydání napadeného rozhodnutí) vznesl žalobce námitku podjatosti vedoucí odboru Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 13 51 A 75/2024 územního plánování a stavebního řádu žalovaného Ing. H., jejíž praktickou lékařkou je OZNŘ 1. Tuto námitku podjatosti neshledal ředitel žalovaného důvodnou (usnesení ze dne 2. 9. 2024, č. j. 110098/2024/KUSK, č. l. 31 soudního spisu), stejně jako Ministerstvo pro místní rozvoj coby odvolací správní orgán žalovaného (rozhodnutí ze dne 6. 11. 2024, č. j. MMR-74680/2024-83, jak vyplývá z žalobcem nesporovaného tvrzení žalovaného ve vyjádření k žalobě).

53. Soud při přezkumu meritorního rozhodnutí sám materiálně zkoumá, zda existovaly důvody podjatosti ve smyslu § 14 správního řádu, příp. zda ve věci rozhodovala podjatá osoba. Rozhodnutím správních orgánů o námitce podjatosti (vznesené navíc až po pravomocném skončení správního řízení) není soud formálně vázán. V tomto ohledu je tedy irelevantní tvrzení žalobce, že o námitce podjatosti rozhodovali úředníci, kteří jsou sami v podezření z podjatosti, neboť jsou podřízenými Ing. H.

54. Ze správního spisu předně nevyplývá, že by se Ing. H. v tomto řízení aktivně a bezprostředně podílela na výkonu pravomoci žalovaného (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2014, č. j. 9 As 121/2014-33). Odvolací řízení vedl a napadené rozhodnutí vydal odborný referent příslušného odboru žalovaného Ing. L. Ž. Nic nenasvědčuje tomu, že Ing. H. z pozice nadřízené uplatňovala vůči Ing. Ž. faktický vliv, jímž by stranila OZNŘ 1, či že by jinak vyjadřovala nadkritický zájem o výsledek daného řízení. Žalobce dovozuje nadstandardní vztah Ing. H. s OZNŘ 1 pouze na základě zjištění, že OZNŘ 1 je praktickou lékařkou této úřednice a její rodiny. Nevznáší přitom žádné konkrétní podezření, na jehož základě by měl soud dospět k závěru o systémové podjatosti žalovaného (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 8. 2023, č. j. 6 As 52/2023-127, č. 4533/2023 Sb. NSS). V této souvislosti nelze přehlédnout, že sám žalobce na podporu své argumentace odkazuje na jiná rozhodnutí žalovaného vydaná v jeho prospěch [podání ze dne 24. 11. 2025, v němž navrhuje doplnit dokazování rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 10. 2025, č. j. 135676/2025/KUSK, jímž bylo zamítnuto odvolání OZNŘ 1 proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby žalobce], u kterých systémovou podjatost žalovaného zjevně nespatřuje. Soud proto pokládá obecně vznesenou námitku systémové podjatosti za pouhý projev subjektivní nespokojenosti žalobce s výsledkem tohoto správního řízení. Prostá skutečnost, že úředník, který se navíc ani nepodílel na vydání napadeného rozhodnutí, je pacientem jednoho z účastníků řízení, nezakládá dle soudu bez dalších indicií jeho podjatost, natož pak podjatost celého správního orgánu. Jedná-li se o pouhou známost na profesní bázi, musely by přistoupit ještě další skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat nadstandardnost vztahu překračující rovinu běžné známosti, a tudíž i pochybnosti o podjatosti (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 Afs 7/2009-753, č. 2906/2013 Sb. NSS, a ze dne 18. 5. 2020, č. j. 4 As 444/2019-38). Závěr a náklady řízení 55. S ohledem na zjištěné procesní vady a nedostatečně zjištěný skutkový stav se soud nemohl blíže zabývat dalšími žalobními body (§ 309 odst. 1 stavebního zákona 2021). Takový postup soudu by byl minimálně předčasný a nepřípustně by nahrazoval činnost správních orgánů. Bude proto na správních orgánech, aby v dalším řízení v prvé řadě dostatečně zjistily skutkový stav a na jeho základě vypořádaly námitky účastníků řízení, včetně jejich důkazních návrhů.

56. Soud však již nyní zdůrazňuje, že mylná je představa žalovaného, že se žalobce připravil o možnost zpochybňovat zvolené technické řešení nařízených prací tím, že ve stanovené lhůtě nepředložil jiné vlastní řešení (str. 23 napadeného rozhodnutí). I kdyby zůstal žalobce během Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 14 51 A 75/2024 řízení před stavebním úřadem zcela pasivní, nezbavovalo by ho to možnosti v odvolacím řízení vznášet věcné námitky zpochybňující účelnost, přiměřenost či technickou proveditelnost nařízeného řešení. S těmito námitkami se musí žalovaný vypořádat věcně.

57. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a), b) a c) s. ř. s. zrušil a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. S ohledem na nedostatečně zjištěný skutkový stav soud současně podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i prvostupňové rozhodnutí, které by jinak po zrušení napadeného rozhodnutí zůstalo předběžně vykonatelným (srov. § 135 odst. 4 stavebního zákona 2006 in fine). V dalším řízení jsou správní orgány podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázány právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku.

58. Vzhledem ke shora popsaným vadám, zejména nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, není bez dalšího dokazování zcela zřejmé, jak stavební úřad v dalším řízení o věci rozhodne. Proto soud nepostupoval podle § 309 odst. 2 stavebního zákona 2021, jak navrhoval žalobce. Za současné důkazní situace nelze bez dalšího uzavřít, zda by mělo být správní řízení zastaveno nebo zda by měly být nutné zabezpečovací práce nařízeny (ať už dle žalobcem vypracované projektové dokumentace ze dne 16. 2. 2023 či jiným způsobem).

59. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč a nákladech na právní zastoupení.

60. Žalobce podal žalobu ze své datové schránky jako procesně nezastoupený účastník. Soud ve správním soudnictví nemůže přiznat procesně nezastoupenému žalobci náhradu nákladů řízení stanovenou paušální částkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nýbrž musí vycházet z nákladů, jejichž vynaložení žalobce prokazatelně doloží (§ 57 odst. 1 s. ř. s.). Použití § 151 odst. 3 o. s. ř. je v soudním řízení správním vyloučeno (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015-79, č. 3344/2016 Sb. NSS). Z toho důvodu nelze žalobci přiznat požadovanou náhradu nákladů vynaložených na právní rozbor věci, poradenství advokáta a za vypracované posudky, jejichž vynaložení žalobce nijak neprokázal. Procesně úspěšnému žalobci lze přiznat náhradu nákladů za právní služby advokáta až od okamžiku, kdy jej advokát začal v soudním řízení zastupovat.

61. V tomto řízení byl žalobce zastoupen advokátkou až od podání repliky k vyjádření žalovaného, a to na základě plné moci ze dne 16. 1. 2025, kterou soudu předložil dne 24. 1. 2025 (§ 32 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Odměna zástupkyně žalobce podle advokátního tarifu tak zahrnuje tři úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení, podání repliky k vyjádření žalovaného dne 24. 1. 2025 a podání repliky k vyjádřením obou osob zúčastněných na řízení dne 11. 3. 2025 podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025] a dále náhradu hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 18 210 Kč uložil soud žalovanému zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s.) k rukám jeho zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).

62. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2025 (srov. přechodné ustanovení čl. XI bodu 2 novely č. 314/2025 Sb.) právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, popř. jí soud může na návrh z důvodů zvláštního zřetele přiznat právo na náhradu dalších nákladů Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 15 51 A 75/2024 řízení. V daném případě soud neuložil OZNŘ 1 ani 2 žádnou povinnost. Proto jim právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Soud nadto neshledal ani žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů podle § 60 odst. 5 věty druhé s. ř. s.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 23. dubna 2026 Lenka Oulíková předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.