51 A 8/2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Šuránka a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobkyně: J. K. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M. sídlem Mánesova 1175/48, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2023, č. j. 155059/2023/KUSK, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2023, č. j. 155059/2023/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8 378 Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Maroše Matiaška, LL.M., advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Kontext podané žádosti o informace 1. Za účelem rozhodování o přidělení nájmu bytů v majetku města přijala Rada města Kladna dne 1. 8. 2023 Pravidla hospodaření s byty v majetku statutárního města Kladna (dále „Pravidla hospodaření“).

2. Jejich čl. 2 oddílu B odst. 6 stanoví, že Správa bytového fondu Kladno (dále „SBF Kladno“) vyhodnotí žádosti o vznik nájmu bytu dle skutečností uváděných a doložených žadateli. Z hodnocení budou vyloučeni žadatelé, kteří mají závazky po splatnosti vůči městu. Z hodnocení mohou být vyloučeni žadatelé, kteří mají zajištěnu jinou možnost bydlení, to zejména ve své vlastní nemovitosti.

3. Žalobkyně požádala statutární město Kladno o nájem bytu v majetku města.

4. Dne 5. 9. 2023 SBF Kladno projednala obdržené žádosti o vznik nájmu. V případě žalobkyně bylo uvedeno, že je jí X let, má X děti (X, X a X let), bydlí u matky, nepracuje a je příjemkyní přídavků na děti a příspěvku na bydlení. SBF Kladno poměrem hlasů 3-0-0 navrhla zamítnutí žádosti žalobkyně.

5. Rada města Kladna na své 16. schůzi konané dne 2. 10. 2023 souhlasila s uzavřením smluv o nájmu bytů v majetku města pro pana L., paní B., paní Č. a pana G. na dobu určitou do 31. 10. 2024 s automatickým prodloužením za podmínek „dle přílohy“. Současně vyslovila nesouhlas se vznikem nájmu bytů v majetku města pro celkem 20 vyjmenovaných osob, včetně žalobkyně, „dle přílohy“.

6. Přípisem ze dne 9. 10. 2023 informovala SBF Kladno žalobkyni, že Rada města Kladna na svém zasedání 2. 10. 2023 vznik nájmu žalobkyně neschválila. Uvedla, že Kladno má ve svém bytovém fondu velmi omezený počet bytů, a proto nelze vyhovět každé žádosti. Žádost žalobkyně o informace 7. Dne 19. 10. 2023 žalobkyně požádala Magistrát města Kladna (dále „magistrát“) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále „InfZ“) o poskytnutí: 1) hodnocení provedeného podle článku 2 oddílu B odst. 6 pravidel hospodaření s byty v majetku statutárního města Kladna (dále „Pravidla hospodaření“) na základě, kterého Rada města Kladna na své 16. schůzi konané dne 2. 10. 2023 projevila nesouhlas se vznikem nájmu bytu v majetku města pro žalobkyni a její tři nezletilé děti, a 2) hodnocení podle téhož ustanovení Pravidel hospodaření, včetně podkladů, které k hodnocení vedly, osob, u kterých Rada města Kladna na stejné schůzi souhlasila s vystavením smluv o nájmu bytů (tedy u pana L., paní B., paní Č. a pana G).

8. Magistrát rozhodl o žádosti žalobkyně dne 3. 11. 2023 jednak tak, že žalobkyni poskytl dokument „Příprava projednání bytových záležitostí dne 5. 9. 2023“, jenž byl nicméně z velké části znečitelněn.

9. Relevantní části poskytnutého dokumentu vypadají následovně: (obrázek vypuštěn z důvodu anonymizace)

10. Dále magistrát žalobkyni poskytl podobně znečitelněné žádosti čtyř úspěšných žadatelů. V poskytnutých žádostech je vidět jméno, příjmení, rok narození a obec trvalého bydliště. Naopak začerněny jsou údaje o přesném datu narození, přesná adresa trvalého bydliště, telefon, případné děti a kompletně začerněny jsou také části „Doplňují sdělení/Zdůvodnění bytové potřeby“.

11. Současně téhož dne vydal magistrát rozhodnutí č. j. SMKL/240258/2023/OKPA/3 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), kterým rozhodl o částečném odmítnutí žádosti s odkazem na § 15 odst. 1 a § 8a odst. 1 InfZ. Žádost odmítl „v rozsahu implicitně vyjádřeného požadavku na poskytnutí osobních údajů a informací, jejichž poskytnutím by mohlo být zasaženo do soukromí dotčených osob, obsažených v podkladech pro výběrové řízení o vzniku nájmu byt a následném hodnocení Rady města Kladna“.

12. V odůvodnění nejprve odcitoval § 8a odst. 1 a § 8b InfZ a čl. 4 odst. 1, čl. 4 odst. 3 a čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále „GDPR“). Posléze konstatoval, že žalobkyni poskytl požadované hodnocení vztahující se k její osobě a dále hodnocení a žádosti úspěšných žadatelů. V těchto dokumentech však magistrát provedl anonymizaci osobních údajů a informací, jejichž poskytnutím by mohlo být zasaženo do práva na soukromí dotčených osob. Poskytnuté dokumenty totiž obsahují i jiné osobní údaje než uvedené v § 8b InfZ a navíc jsou v nich obsaženy i další údaje značně soukromého charakteru, zejména popis rodinného a zdravotního stavu žadatelů a jejich finanční, životní a sociální situace. Magistrát nedisponuje žádným zákonným titulem k poskytnutí těchto údajů.

13. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. V něm namítla, že magistrát znečitelnil poskytnuté dokumenty do té míry, že ve výsledku požadované informace neposkytl vůbec. Zdůraznila, že při absenci jakýchkoli transparentních pravidel pro přidělování bytů na Kladně je s ohledem na požadavky zákonnosti a rovného přístupu obce vůči žadatelům o nájem bytů legitimní znát situaci jednotlivých žadatelů a jejich hodnocení. Jen tak lze ověřit, že s žalobkyní bylo zacházeno v souladu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dále s odkazem na čl. 9 odst. 2 písm. f) GDPR upozornila, že zákaz poskytnout informace o zdravotním stavu (které mají být obsahem anonymizovaných částí poskytnutých dokumentů) není absolutní. V případě dvou rovnocenných výkladů je podle ní na místě upřednostnit co nejmenší omezení práva na informace. Také odkázala na § 16 odst. 2 písm. e) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném do 29. 12. 2023, podle kterého má občan právo nahlížet do usnesení rady města a také do všech jeho příloh a podkladů. Z toho plyne, že žalobkyně byla tzv. privilegovaným žadatelem, kterému měly být požadované informace poskytnuty bez znečitelnění.

14. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Upozornil, že právo na informace není absolutní, ale nutně naráží na limity, které vyplývají z potřeby respektovat práva ostatních. Magistrát opřel odmítnutí informace o § 8a odst. 1 InfZ. Z obsahu spisu vyplývá, že jednotlivé žádosti o vznik nájmu bytu obsahovaly osobní údaje a zdůvodnění bytové potřeby s popisem naléhavé sociální nebo životní situace. Jde tak o informace, které lze poskytnout třetí osobě jen v souladu s dalšími právními předpisy. Ze spisu nevyplývá, že by dotčené osoby souhlasily s poskytnutím těchto údajů z jejich soukromí. Poskytnutím požadovaných dokumentů by tak bylo zasaženo do jejich osobní sféry. Jedná se přitom o třetí osoby, u nichž nelze dovodit veřejný zájem na zpřístupnění informací z jejich soukromí. Pokud má žadatelka za to, že informace potřebuje k ověření, zda bylo postupováno v souladu s antidiskriminačním zákonem, mohou si tyto podklady vyžádat soudy v rámci své úřední pravomoci. Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by požadované dokumenty (hodnocení a jednotlivé žádosti o byty) byly těmi přílohami, na které by odkazovalo usnesení rady města. Dokument SBF Kladno ze dne 5. 9. 2023 lze vnímat spíše jako podklad pro jednání rady. Poskytnutím anonymizovaných dokumentů tak nebylo porušeno privilegované postavení žalobkyně dle zákona o obcích. Magistrát dostatečně a přesvědčivě zdůvodnil odmítnutí žádosti, když též provedl test proporcionality vzájemně si kolidujících práv a dospěl k závěru, že žalobkynino právo na informace nepřeváží zájem na ochraně soukromí třetích osob. Shrnutí žaloby 15. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí a současně toho, aby soud magistrátu jakožto povinnému subjektu nařídil informace poskytnout.

16. V žalobě namítá, že správní orgány porušily její zákonné právo na informace tím, že zcela znečitelnily jí požadované údaje. Omezení práva na informace je třeba vykládat restriktivně. K problematice odepření informací z důvodu ochrany osobních údajů se vyjádřil Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) již v rozsudku ze dne 14. 1. 2004, č. j. 7 A 3/2002-46. V něm NSS konstatoval, že osobním údajům je poskytnuta dostatečná ochrana jejich znečitelněním v autentickém textu, a proto nelze odmítnout poskytnout ucelenou část textu pouze z důvodu, že obsahuje osobní údaje.

17. V rozsudku ze dne 25. 8. 2005, č. j. 6 As 40/2004-62, pak NSS dovodil, že neveřejnost schůze rady obce ani právo člena zastupitelstva nahlížet do zápisu ze schůze rady nebrání ostatním, aby požadovali informace vztahující se k těmto zápisům v režimu InfZ. Pokud občan města žádá o poskytnutí kopie ze zápisu zastupitelstva, není nutné v něm anonymizovat osobní údaje, jelikož podle zákona o obcích by k nim měl neomezený přístup. Postavení žalobkyně jakožto privilegovaného žadatele vyplývá z § 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích. Podle žalobkyně byl dokument SBF Kladno Příprava projednávání bytových záležitostí zjevně podkladem pro rozhodnutí Rady města Kladna nesouhlasit se vznikem nájmu žalobkyně. I sám magistrát konstatoval, že šlo o podklad pro radu města.

18. Žalobkyně dále nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že již magistrát provedl test proporcionality. Žádné takové zhodnocení není v prvostupňovém rozhodnutí přítomno. Magistrát pouze stručně zmínil několik ustanovení a bez hlubšího zkoumání žádost odmítl. Ani žalovaný se nezabýval veřejným zájmem na tom, aby byla známa kritéria, na základě kterých rada obce rozhoduje o přidělování bytů v majetku města, a na ověření, zda nejde o libovůli či diskriminaci ze strany obce. Žalobkyně do zdůvodnění své bytové potřeby zahrnula i svého přítele, jehož osobní údaje a příjmy doložila. Přítel žalobkyně je X a žalobkyně si bez poskytnutí požadovaných informací nemůže ověřit, zda nešlo o diskriminaci na základě etnického původu. Veřejným zájmem na transparentnosti a řešení možné diskriminace se správní orgány vůbec nezabývaly. Vyjádření žalovaného 19. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí.

20. Žalovaný podotkl, že poskytnutá anonymizovaná informace nesporně obsahuje „hodnocení“ podaných žádostí, neboť u každé žádosti je uvedeno jméno žadatele a dále „Souhlas“ či „Zamítnout“ s počtem hlasů v obvyklém pořadí (pro – proti – zdržel se). Podle něj se žalobkyně ve skutečnosti nedomáhá hodnocení žádostí, ale požaduje soukromé údaje ze žádostí, například popis naléhavé sociální situace žadatelů či informace týkající se jejich dětí. Proto odmítnutí údajů v těchto žádostech bylo v souladu se zákonem i testem proporcionality, a navíc vůbec nesouvisí s požadovaným hodnocením.

21. Poskytnutí osobních údajů je omezeno § 8a InfZ, ale též GDPR. Navíc hrozí-li v případě neoprávněného zveřejnění osobních údajů podle § 180 trestního zákoníku odnětí svobody a další tresty, nutně musí být poskytování osobních údajů posuzováno i optikou tohoto ustanovení. A ještě přísněji je postihováno neoprávněné zveřejnění soukromých údajů fyzických osob a dětí podle GDPR.

22. Žalovaný souhlasí s tvrzením žalobkyně, že nežádala o osobní údaje žadatelů. Proto jí také nebyly poskytnuty. Požadované hodnocení však obdržela, neboť u každé žádosti je jméno žadatele a výsledek hlasování o jeho žádosti.

23. Podle žalovaného správní orgány dostatečně provedly test proporcionality. Rozhodnutí magistrátu v tomto ohledu doplnil svými úvahami žalovaný. K námitce, že je ve veřejném zájmu znát kritéria, podle kterých rada obce rozhoduje, žalovaný uvedl, že tato kritéria žalobkyně zná, sama na ně odkazuje ve své žádosti. Jde o čl. 2 oddíl B odst. 6 Pravidel hospodaření. Tento dokument je ostatně veřejně vyvěšen na internetových stránkách obce.

24. Tím, že žalobkyně uvedla do žádosti svého přítele a jeho etnicitu, sama ilustrovala, že i další žádosti mohou obsahovat citlivé údaje, které je třeba vyloučit z poskytnutí. InfZ není cestou, jak přezkoumat objektivitu rozhodování rady obce. K tomu slouží postupy upravené zákony týkajícími se samosprávy. Pokud jde o odkaz žalobkyně na § 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích, tak žalovaný podotkl, že žalobkyně o žádné nahlížení do usnesení rady nežádala. Posouzení věci soudem 25. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

26. Soud při posuzování žaloby vycházel z obsahu správního spisu (viz např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117). K odmítnutí části žádosti z důvodu ochrany osobních údajů úspěšných žadatelů 27. Podmínky poskytování informací na základě žádosti jsou upraveny v § 4a InfZ. Ustanovení § 6 až § 12 InfZ pak obsahují limity po poskytování informací, tedy kdy a jakým způsobem povinný subjekt poskytnutí informace omezí.

28. V případě, že povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží (§ 15 odst. 1 InfZ).

29. Takto postupoval magistrát jakožto povinný subjekt, neboť část informací žalobkyni poskytl, ale současně rozhodl o částečném odmítnutí žádosti podle § 15 odst. 1 InfZ s odkazem na § 8a odst. 1 InfZ.

30. Podle § 8a odst. 1 InfZ informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu.

31. Pokud jde o osobní údaje, právním předpisem, který upravuje jejich ochranu, je GDPR. To v praxi znamená, že aby mohl povinný subjekt poskytnout osobní údaje, případně jiné informace týkající se osobnosti určité fyzické osoby, musí být toto zpracování osobních údajů z jeho strany v souladu s důvody (tituly) zpracování osobních údajů dle GDPR (viz rozsudek NSS ze dne 20. 6. 2025, č. j. 10 As 102/2023-90, odst. 17).

32. Podle čl. 4 odst. 1 GDPR se „osobními údaji“ rozumí veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě; identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby.

33. Osobními údaji jsou jakékoli informace, které se týkají identifikované nebo identifikovatelné osoby (rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2025, č. j. 1 As 183/2023-62, odst. 31). Lze kupříkladu říci, že samotné jméno a příjmení zpravidla osobním údajem není, neboť většinou neslouží jako dostatečný identifikátor konkrétní osoby, ale za určitých okolností (např. obecná známost osoby, ojedinělé jméno a příjmení, kontext žádosti o informace) tomu tak být může. Otázka, zda jednotlivec, jehož se požadovaná informace týká, je nebo není identifikovatelný, a tedy zda, jde o osobní údaje, nebo ne, tak závisí vždy na okolnostech daného případu (viz např. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2018, č. j. 6 As 168/2018-25, odst. 17).

34. Z aktuální judikatury Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 4. 9. 2025, C-413/23 P, ve věci SRB), potažmo NSS dále vyplývá, že o osobní údaj nemusí jít ani v případě, že existují osoby či orgány, které by subjekt údajů dokázaly na základě požadované informace (ve spojení s jim dostupnými doplňujícími údaji) identifikovat. Zda půjde o osobní údaj, záleží na osobě, ve vztahu k níž se identifikovatelnost posuzuje. Ve výsledku tak u stejných informací může jít ve vztahu k jedné osobě o osobní údaje, zatímco pro jinou osobu už tuto povahu dané informace nebudou mít, protože ta nebude schopná oné identifikace daného subjektu údajů (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 183/2023-62 a rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2026, č. j. 4 As 232/2025- 31).

35. Zda v nyní posuzované věci byly všechny informace, které správní orgány odmítly žalobkyni poskytnout, osobními údaji, bylo třeba posoudit ve vztahu k žalobkyni, která o tyto informace žádala. Odpověď závisí na tom, zda žalobkyně má k dispozici zákonné a rozumné prostředky, které může použít k identifikaci subjektů údajů (rozsudek NSS č. j. 4 As 232/2025- 31, odst. 21–26), zde tedy konkrétních úspěšných žadatelů o nájem bytu.

36. Magistrát v prvostupňovém rozhodnutí obecně odkázal na čl. 4 odst. 1 GDPR a v tomto kontextu správně zmínil, že osobními údaji jsou veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě. Vůbec se pak ale již nevěnoval tomu, zda v nyní posuzované věci šlo o identifikované osoby či osoby, které by žalobkyně (případně jiná osoba, které by žalobkyně údaje zpřístupnila) na základě obdržení jednotlivých požadovaných informací, byla schopná identifikovat. Bez dalšího zkrátka vycházel z toho, že všechny informace, které odmítl poskytnout, jsou osobními údaji. Žalovaný se pak touto otázkou nezabýval už vůbec.

37. Správní orgány tedy pochybily již na počátku svých úvah, neboť si vůbec nevyjasnily a neodůvodnily, zda skutečně jde v celém žádaném rozsahu o osobní údaje ve smyslu čl. 4 odst. 1 GDPR. Pokud i třeba jen některé požadované informace takovými údaji nebyly, logicky nebylo možné odmítnout jejich poskytnutí se zdůvodněním, že jde o osobní údaje podle § 8a odst. 1 InfZ. Soud podotýká, že to, že žalobkyni bylo z dokumentů Rady města Kladna známo jméno a příjmení úspěšných žadatelů, bez dalšího neznamená, že šlo o konkrétně identifikované či identifikovatelné fyzické osoby (viz výše odst. 33). Pokud by však žalobkyně byla schopná díky přístupu i k dalším údajům ohledně těchto osob tyto osoby přímo identifikovat a případně dokonce kontaktovat, o osobní údaje by šlo (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2020, č. j. 45 A 146/2017-39, odst. 25). Tuto úvahu musí učinit správní orgány v dalším řízení v závislosti na konkrétních okolnostech této věci.

38. Soud zdůrazňuje, že žalobkyně žádala o hodnocení žádostí podle čl. 2 oddílu B odst. 6 Pravidel hospodaření, tedy hodnocení žádostí provedené SBF Kladno. Podle soudu ze žádosti nevyplývá, že by žalobkyně usilovala například o data narození, telefonní čísla, e-mailové adresy či přesné adresy trvalých či současných bydlišť úspěšných žadatelů (ani o osobní základní údaje o nich ve smyslu § 8b InfZ). Žalobkyni zjevně šlo o to, aby se dozvěděla, v jaké životní situaci se nacházeli úspěšní žadatelé, resp. z jakých důvodů někteří žadatelé uspěli, a ona nikoli. Jak vyplývá z její odvolací argumentace, chtěla si ověřit, zda nešlo vůči ní ze strany obce o diskriminaci. Pokud tedy chtěly správní orgány chránit právo na soukromí úspěšných žadatelů, měly podle soudu na prvním místě zvážit poskytnutí právě relevantních údajů pro hodnocení dle čl. 2 oddílu B odst. 6 Pravidel hospodaření v podobě, která by ještě neumožnila identifikovat konkrétní úspěšné žadatele, a poskytnuté hodnocení by tedy nepředstavovalo osobní údaj ve smyslu čl. 4 odst. 1 GDPR, potažmo § 8a odst. 1 InfZ. Z poskytnuté informace by tak ideálně vyplynulo, v jaké situaci se nacházeli úspěšní žadatelé, aniž by byli konkrétně identifikovaní či identifikovatelní. Ze správních rozhodnutí nevyplývá, že by se touto variantou správní orgány zabývaly.

39. Soud dále podotýká, že i pokud by požadované informace beze zbytku představovaly osobní údaje ve smyslu čl. 4 odst. 1 GDPR, a spadaly by pod § 8a odst. 1 InfZ, není to automaticky důvod k jejich neposkytnutí. Z § 8a odst. 1 InfZ toliko vyplývá, že v takovém případě je třeba se zabývat tím, zda by poskytnutí informace bylo v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu osobních údajů.

40. Magistrát v prvostupňovém rozhodnutí úvahy tímto směrem vlastně jen naznačil tím, že citoval všech šest písmen čl. 6 odst. 1 GDPR a následně – aniž by se jednotlivými tituly jakkoli dále zabýval – uzavřel, že nedisponuje žádným zákonným titulem pro poskytnutí informací.

41. Žalovaný pak oproti magistrátu opřel své rozhodnutí spíše o neudělení souhlasu úspěšných žadatelů s poskytnutím údajů týkajících se jejich soukromí, a proto zcela „jistě tak absentuje právní důvod prolamující ochranu soukromí“. Souhlas dotčeného subjektu podle čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR je však pouze jedním z titulů, na základě kterých lze informaci poskytnout (viz další písmena citovaného ustanovení). Zkonstatováním toho, že dotčené osoby souhlas neudělily, tedy není rozhodně vyčerpáno posouzení toho, zda je poskytnutí informace v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu osobních údajů (srov. rozsudek NSS č. j. 10 As 102/2023-90, odst. 21).

42. Správní orgány tak pochybily i v tom, že se řádně nezabývaly tím, zda zde není zákonný titul k poskytnutí informací, které podle nich byly osobními údaji. Přezkoumatelné úvahy magistrátu v tomto ohledu v prvostupňovém rozhodnutí zcela chybí a žalovaný pátrání po příslušném titulu nezákonně v rozporu s GDPR zúžil na otázku souhlasu dotčených žadatelů, přestože existují i jiné právní tituly, na jejichž základě bylo možné zvážit poskytnutí požadovaných informací i přes případný nesouhlas dotčeného subjektu. V nyní posuzovaném kontextu připadá v úvahu zejména čl. 6 odst. 1 písm. c) či e) GDPR (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 3. 4. 2025, C-710/23, ve věci Ministerstvo zdravotnictví, odst. 42).

43. Žalobkyně a žalovaný se dále neshodli v tom, zda správní orgány provedly test proporcionality.

44. Soud k tomu uvádí, že pokud správní orgány vycházely z toho, že v této věci jde o poskytnutí osobních údajů, k čemuž však chybí zákonný důvod, pak v takovém případě neměly ani podle judikatury NSS k testu proporcionality přistupovat. V takových případech totiž podle NSS nepřichází poskytnutí informací v úvahu (viz rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2023, č. j. 1 As 66/2022-38, odst. 16).

45. Protože však v nyní posuzované věci budou správní orgány rozhodovat znovu a není vyloučena možnost, že dospějí v dalším řízení k závěru, že některé z požadovaných informací jsou osobními údaji, jejichž poskytnutí lze opřít o některý ze zákonných titulů, načež by mělo přijít na řadu právě posouzení proporcionality, vyjádří se soud i k této otázce.

46. Soud nejprve obecně uvádí, že zde na jedné straně stojí základní právo žalobkyně na informace (chráněné čl. 17 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a na straně druhé základní právo dotčených úspěšných žadatelů na ochranu jejich soukromého života (chráněné čl. 10 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Při střetu dvou základních práv je nutno vycházet z principu, že všechna základní práva jsou rovnocenná. Orgány aplikující relevantní právní úpravu musí v každém jednotlivém případě porovnat dotčená základní práva a posoudit, zda mezi nimi byla dodržena spravedlivá rovnováha (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV.ÚS 1378/16, odst. 126–135).

47. Právo na soukromí tedy nemá absolutní přednost před právem na informace (či naopak). V případě střetu těchto dvou základních práv je třeba provést test proporcionality a určit, zda za daných okolností převáží právem chráněný zájem na poskytnutí informace nebo právo na soukromí dotčených osob.

48. Test proporcionality se skládá ze tří kroků. V prvním kroku je zvažováno kritérium vhodnosti (posuzuje se, zda institut omezující určité základní právo umožňuje dosáhnout stanovený cíl), ve druhém kroku kritérium potřebnosti (posuzuje se, zda by stanoveného cíle nemohlo být dosaženo jinými opatřeními nedotýkajícími se základních práv a svobod), konečně ve třetím kroku kritérium proporcionality v užším smyslu (porovnává se závažnost obou v kolizi stojících základních práv, což spočívá ve zvažování empirických, systémových, kontextových i hodnotových argumentů) (viz např. rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2014, č. j. 1 As 78/2014-41, odst. 28–29).

49. Soud souhlasí se žalobkyní, že magistrát v prvostupňovém rozhodnutí žádný test proporcionality neprovedl. Magistrát pouze poukázal na to, že požadované dokumenty obsahují citlivé osobní údaje, a proto je žalobkyni neposkytl. Pokud mělo jít o test proporcionality, jak tvrdil žalovaný v napadeném rozhodnutí, zcela jistě nebyl proveden v souladu s výše citovanými východisky. Magistrát spíše v rozporu s výše citovanou judikaturou prakticky bez dalšího upřednostnil jedno základní právo na úkor druhého, aniž by právě prostřednictvím testu proporcionality vysvětlil, proč podle něj za daných okolností převáží právo na soukromí nad právem na informace.

50. Ani v napadeném rozhodnutí nelze nalézt bližší úvahy stran přiměřenosti poskytnutí požadovaných informací. Jak soud uvedl již výše, žalovaný napadené rozhodnutí postavil zejména na tom, že dotčení žadatelé neposkytli souhlas, což je však pouze jeden z možných titulů pro poskytnutí informací.

51. Žalovaný taktéž zmínil, že není dán veřejný zájem na zpřístupnění informací týkajících se soukromí úspěšných žadatelů. Úvaha ohledně veřejného zájmu na požadovaných informacích jistě obecně patří do poměřování v rámci testu proporcionality. V tomto případě jde však pouze o nijak neodůvodněné tvrzení žalovaného, které však nedoprovázejí žádné další úvahy v rámci výše zmíněných tří kroků testu proporcionality.

52. Navíc soud dodává, že se neztotožňuje ani po věcné stránce s tímto závěrem žalovaného, že v této věci není dán žádný veřejný zájem na poskytnutí požadovaných informací.

53. Soud připomíná, že úkolem obce je pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem (§ 2 odst. 2 zákona o obcích). Obec v samostatné působnosti pečuje o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Mimo jiné pečuje o uspokojování potřeby bydlení (§ 35 odst. 2 zákona o obcích). Zároveň musí obec využívat svůj majetek účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti (§ 38 odst. 1 zákona o obcích)

54. Judikatura Ústavního soudu potvrzuje specifické postavení obce v kontextu nakládání s jejím majetkem. V nálezu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, Ústavní soud konstatoval, že „[k]valifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů“ (odst. 20). V nálezu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11, Ústavní soud dovodil, že „[j]e vyloučeno, aby obec jakožto územní společenství občanů majících právo na samosprávu (článek 100 odst. 1 Ústavy) a jsoucí veřejnoprávní korporací (článek 101 odst. 3 Ústavy) hospodařila s jí vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na prvý pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce, a nikoliv ve prospěch jiných subjektů“ (odst. 23). V usnesení ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 2588/14, Ústavní soud dodal, že při hodnocení právních jednání činěných územně samosprávnými celky, a to i pokud vystupují v soukromoprávních vztazích, je třeba důkladněji brát na zřetel, zdali je jejich postup souladný se zákonem, předvídatelný či nediskriminační. Hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné. Bylo by v rozporu se základním smyslem veřejné moci jakožto službě občanům, aby územně samosprávný celek při správě svých vlastních záležitostí postupoval diskriminačně a bez objektivního a rozumného odůvodnění by jako účastník soukromoprávních vztahů odlišně přistupoval ke srovnatelným případům. Zde je ostatně nutno vyzdvihnout význam zákazu diskriminace jako samostatné hodnoty, na níž je vystaven demokratický právní stát.

55. Uvedená obecná východiska se samozřejmě uplatní i v kontextu nakládání obce s byty v jejím majetku. Rozhodnutí obce o přidělení bytu tak nemůže být svévolné či diskriminační (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2023, č. j. 77 A 20/2023-83). Obdobně veřejný ochránce práv konstatoval, že obec nemůže při výběru nájemce postupovat svévolně, ale naopak by měla postupovat transparentně a předvídatelně vůči svým občanům (zpráva o šetření ze dne 3. 3. 2021, sp. zn. 127/2010/DIS, dostupná zde: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/1860).

56. Jak tedy město Kladno spravuje své byty a komu a z jakých důvodů je svěřuje do nájmu, není čistě otázkou jeho volné úvahy jako u běžných soukromých vlastníků. Naopak je věcí veřejného zájmu, zda v tomto ohledu postupuje předvídatelně a v souladu se zákonem, či naopak svévolně nebo diskriminačně. Ostatně tímto směrem se ubírala již odvolací argumentace žalobkyně, která v odvolání namítala, že je legitimní znát situaci žadatelů a jejich hodnocení, aby si mohla ověřit, že nešlo o diskriminaci vůči ní ze strany obce.

57. Proto je třeba odmítnout i dílčí odůvodnění (či přesněji spíše tvrzení) žalovaného v napadeném rozhodnutí, že zde není dán žádný veřejný zájem na poskytnutí požadovaných informací. Naopak je legitimní se ptát, zda obec rozhoduje o přidělení nájmu bytů v souladu se zákonem, potažmo také svými vlastními pravidly.

58. Tím soud neříká, že pokud se správní orgány dostanou v dalším řízení k testu proporcionality, pak mají informace beze zbytku poskytnout. Pouze tím koriguje dílčí tvrzení z napadeného rozhodnutí, které, pokud by se jej žalovaný přidržel i ve svém dalším rozhodnutí, by mohlo vést k nesprávnému provedení tohoto testu.

59. Soud samozřejmě obecně souhlasí se správními orgány, že je také třeba chránit právo na soukromí dotčených osob. Navíc zde se jedná o osoby, které nevykonávají veřejnou ani úřední činnost (rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 240/2018 40, rozsudku ze dne 20. 12. 2018, č. j. 6 As 16/2018-25).

60. Tím se soud ještě jednou vrací k tomu, co již uvedl výše totiž, že žalobkyně chtěla znát hodnocení žádostí provedené SBF Kladno, nikoliv citlivé údaje úspěšných žadatelů typu telefonního čísla, e-mailové adresy, přesné adresy či data narození). Smyslem její žádosti bylo dozvědět se více o tom, co vedlo k zamítnutí její žádosti ve srovnání s žádostmi úspěšnými. Správní orgány tak měly zvážit poskytnutí relevantních vstupních údajů tohoto hodnocení ze strany SBF Kladno v podobě, která by neumožnila identifikaci úspěšných žadatelů. Tímto způsobem by se žalobkyně mohla dozvědět více o parametrech úspěšných žádostí a současně by tím bylo chráněno právo na soukromí úspěšných žadatelů.

61. Soud ještě připomíná, že úvaha vedoucí k odmítnutí poskytnutí požadovaných informací by měla být vztažena vždy ke každé jednotlivé požadované informaci samostatně. Některé informace totiž mohou být například osobními údaji, u kterých bude anonymizace na místě, a jiné ne (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, č. j. 37 A 11/2025- 27, odst. 29–30). V kontextu nyní posuzované věci lze pro ilustraci například konstatovat, že poskytnutí telefonních čísel uvedených v žádostech patrně žádný legitimní cíl nesleduje (nehledě na to, že o ně žalobkyně zjevně neusilovala), zatímco údaje popisující sociální situaci úspěšných žadatelů ano.

62. Soud dále uvádí, že v rámci úvahy, zda nelze ochrany soukromí dosáhnout jinak, se povinnému subjektu při testu proporcionality může nabízet např. i takové řešení, při němž namísto čistého odanonymizování textu poskytne údaje, v něm obsažené, v jiném formátu tak, aby byly rozhodné údaje patrné (např. počty a věk dětí, věk žadatele, zdravotní postižení členů rodiny apod.), ale nebyly přiřaditelné v důsledku rozložení textu konkrétně k již poskytnutým neanonymizovaným údajům (přiřazení na samostatné písemnosti ve formátu žadatel 1, žadatel 2 atd., z nějž nebude patrné, kdo z nich je pan L., kdo paní Č. apod.), ale všechny významné údaje jednotlivých úspěšných žadatelů budou zřetelné. K nároku na poskytnutí neanonymizovaných listin podle § 16 odst. 2 písm. e) zákona obcích 63. Podle § 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích má občan obce, který dosáhl věku 18 let, právo nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí rady obce a pořizovat si z nich výpisy.

64. V rozsudku ze dne 12. 9. 2013, č. j. 7 Aps 4/2013-77, na který poukazovala žalobkyně, NSS dovodil, že na základě § 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích lze nahlížet do usnesení rady obce (nikoli však zápisů z jednání rady obce), pod čímž je „přitom nutno chápat i přílohy, na které toto usnesení odkazuje. Pokud však jde o jiné podklady pro jednání a hlasování rady obce, ty již nelze považovat za součást usnesení“.

65. V usnesení Rady města Kladna, kterým schválila uzavření nájemních smluv s úspěšnými žadateli, i v usnesení, kterým vyslovila nesouhlas s uzavřením smlouvy s žalobkyní a dalšími osobami, je přitom výslovně uvedeno „dle přílohy“ (viz odst. 5 výše).

66. Z procesního hlediska NSS v posledně odkazovaném rozsudku připomněl, že samotný proces poskytování informací (jakoukoliv formou) nebo jejich odepření se v případě usnesení rady obce, jejich příloh a podkladů i zápisů z jejích jednání vždy řídí InfZ. Žadatel není povinen právně kvalifikovat, podle jaké právní normy žádost podává. Argumentace žalovaného ve vyjádření k žalobě, že § 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích je úpravou stojící mimo režim InfZ, a navíc žalobkyně o žádné nahlížení do usnesení rady nežádala, svědčí o nepochopení či opomenutí této judikatury, na kterou žalobkyně nicméně odkazovala již v odvolání.

67. Po věcné stránce měly správní orgány posoudit, zda § 16 odst. 2 písm. e) zákona o obcích neposkytuje specifický zákonný podklad pro poskytnutí informací.

68. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že z obsahu správního spisu nevyplývá, že požadované dokumenty (hodnocení, resp. žádosti) jsou výslovně usneseními rady, resp. jejich přílohami, na které usnesení odkazují.

69. Je nepochybné, že o samotné usnesení nejde, nicméně značně nepřesvědčivá je argumentace žalovaného, že jistě nejde o ony odkazované přílohy. Obě usnesení výslovně na nějaké (nespecifikované) přílohy odkazovala. V takovém případě měl tedy žalovaný vysvětlit, o jaké přílohy usnesení šlo, když si byl jist, že nejde právě o žalobkyní požadované hodnocení. I v tomto dílčím ohledu jsou jeho závěry nepřezkoumatelné. Pokud ve správním spise nejsou dostatečné podklady k posouzení toho, co bylo odkazovanými přílohami, je na místě, aby žalovaný správní spis za tímto účelem doplnil. Závěr a náklady řízení 70. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Soud neshledal důvod pro zrušení prvostupňového rozhodnutí. Vytýkané nedostatky se sice týkají i jeho, nicméně žalovaný je může napravit v odvolacím řízení. Vzhledem k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí není prozatím postaveno na jisto, zda jsou nebo nejsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Proto soud nenařídil povinnému subjektu požadované informace poskytnout podle § 16 odst. 5 in fine InfZ.

71. V dalším řízení bude též úkolem žalovaného, aby doplnil správní spis, byť do neveřejné části, o neanonymizovaný text písemností, jelikož bez znalosti jejich plného obsahu nemůže žalovaný ani soud v plné míře posoudit, jaké osobní údaje se povinný subjekt zdráhá žalobkyni poskytnout a jaký zásah do práv úspěšných žadatelů by s jejich poskytnutím mohl být spojen. V tomto směru, pokud by žalovaný reálně provedl test proporcionality, by hrozila i vada ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. skutkový stav, z nějž by vycházelo napadené rozhodnutí, by vyžadoval podstatné doplnění správního spisu.

72. Soud ještě pro účely dalšího řízení žalovanému připomíná judikaturu NSS, podle které je třeba osoby, kterých se může poskytnutí informace dotknout, o tomto potenciálním kroku informovat a dát jim prostor se vyjádřit. Je pak na správních orgánech, aby jejich případná vyjádření zohlednily (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62, odst. 108, nebo rozsudek NSS ze dne 12. 7. 2023, č. j. 3 As 78/2021-39, odst. 22). Touto cestou lze samozřejmě potenciálně získat i souhlas dle čl. 7 GDPR (viz rozsudek NSS č. j. 10 As 102/2023-90, odst. 31), jenž však nezbytnou podmínkou pro poskytnutí informací není (byl by pouze bez dalšího důvodem k poskytnutí úplné informace týkající se dané osoby).

73. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyni, která naopak byla ve věci úspěšná, náleží náhrada nákladů řízení.

74. Důvodně vynaložené náklady řízení před soudem tvoří zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 150 Kč (žalobkyně byla osvobozena v rozsahu 95 %) a náklady na zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Za zastoupení náleží zástupci žalobkyně dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (viz čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.) odměna za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) ve výši 3 100 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci žalobkyně též náhrada hotových výdajů za tyto dva úkony právní služby ve výši 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024. Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty. Součástí náhrady nákladů je proto též částka 1 428 Kč odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty ve výši 21 % vypočtená z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů, tedy z částky 6 800 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Náklady žalobkyně tedy celkem činí 8 378 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 23. června 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.