52 A 11/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: K. A., nar. X státní příslušník Běloruské republiky bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2 proti žalovaného: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2026, č. j. MV-121448-46/OAM-2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 6. 3. 2024, č. j. CPR-21529-26/ČJ-2023-931200-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímacího střediska cizinců Zastávka (dále jen „policejní orgán“) žalobci uložila správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a stanovila dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a to v délce jednoho roku. Současně žalobci stanovila povinnost vycestovat ve lhůtě 30 dnů od právní moci prvostupňového rozhodnutí. Policejní orgán přistoupil k uložení správního vyhoštění, jelikož žalobce pobýval na území České republiky od 12. 7. 2022 do 6. 6. 2023 bez cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu. Na základě závazného stanoviska žalovaného dospěl k závěru, že žalobci ve vycestování nebrání hrozba skutečného nebezpečí ve smyslu § 179 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2026, č. j. MV-121448-46/OAM-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Ve věci již rozhodoval Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 4. 12. 2025, č. j. 7 Azs 226/2025-58 (dále jen „rozsudek NSS“), jímž zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2025, č. j. 13 A 38/2025-37, současně zrušil i rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2025, č. j. MV-121448-26/OAM-2023, kterým žalovaný původně zamítl žalobcovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. NSS dospěl k závěru, že správní orgány nedostály své povinnosti zjistit řádně a v dostatečném rozsahu skutkový stav ohledně situace navrátilců do Běloruska. V dalším řízení měl proto žalovaný doplnit podklady pro vydání závazného stanoviska k možnosti vycestování žalobce tak, aby z hlediska kvalitativního odpovídaly co nejvíce požadavkům judikatury a postihovaly nejen obecné konstatování o sledování navrátilců, ale především reálnou praxi běloruských bezpečnostních orgánů. Pokud z doplněných zpráv o zemi původu vyplyne, že navrátilcům jako je žalobce skutečně hrozí (s požadovanou mírou pravděpodobnosti) zvýšený zájem bezpečnostních složek, je žalovaný povinen zabývat se tím, jak se tento zájem bezpečnostních složek v praxi projevuje, a zda v kontextu celkové situace nezakládá reálné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. NSS zdůraznil, že tímto nepředjímá, jak má být v dalším řízení posouzena obava žalobce plynoucí z jeho dlouhodobého pobytu v zahraničí, neboť v předchozím řízení nebyl zjištěn skutkový stav natolik, aby mohl NSS v této otázce zaujmout jakékoliv meritorní stanovisko.

3. V návaznosti na rozsudek NSS žalovaný doplnil správní spis o závazné stanovisko žalovaného k možnosti vycestování žalobce ze dne 19. 2. 2026, č. j. MV-205853-2/OAM- 2025 (dále jen „nové závazné stanovisko“), a dále o zprávy žalovaného o zemi původu, konkrétně zprávu nazvanou Návrat Bělorusů do vlasti ze dne 19. 9. 2025 (dále jen „zpráva o návratu“) a zprávu nazvanou Počty migrantů z/do Běloruska, Kontroly na běloruských hranicích s EU, Kontroly na bělorusko-ruských hranicích, Situace běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Sledování běloruských občanů pobývajících v zahraničí ze dne 7. 3. 2025 (dále jen „zpráva o kontrolách na hranicích“). Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému.

5. Nejprve shrnuje průběh správního řízení a důvody, pro které se obává návratu do země původu. Již ve správním řízení žalobce uvedl, že v roce 2021 probíhaly v Bělorusku nepokoje a demonstrace proti tamnímu politickému režimu. Žalobce byl v té době v České republice, nicméně mezi osobami postiženými za účast na těchto demonstracích byla řada jeho přátel a známých, které finančně podporoval. Dále žalobce zmiňoval návštěvy bezpečnostních složek u jeho matky a jejich snahu zjistit, kde se žalobce nachází a současně mu předat povolávací rozkaz k vojenskému cvičení. Žalobce v České republice setrval rovněž kvůli obavám o svou bezpečnost v souvislosti s válkou na Ukrajině. Celkově se žalobce domníval, že situace v Bělorusku se neustále vyostřuje a dochází k razantnějšímu vymáhání totalitní moci. K možnosti vycestování žalobce do země původu vydal žalovaný několik závazných stanovisek. Tato stanoviska však žalobce považoval za nedostatečná. Nadále se obával rizik, která mu v případě návratu hrozí a uložení správního vyhoštění měl za nepřiměřené, neboť důvodem uložení správního vyhoštění u něj byla pouhá skutečnost, že na území pobýval neoprávněně.

6. Žalobce v žalobě upozorňuje na závěry rozsudku NSS. V této souvislosti znovu namítá, že ani nové závazné stanovisko a podklady nejsou dostatečné pro učinění závěru, že žalobci v případě návratu nehrozí riziko postihu ze strany domovského státu, resp. bezpečnostních složek. Je přesvědčen, že žalovaný zpochybňuje jeho obavy a považuje je za nedůvodné jen kvůli tomu, že žalobce pobýval na území neoprávněně. Nové závazné stanovisko nenaplňuje požadavky formulované v rozsudku NSS. Opět je totiž založeno na domněnce, že žalobce jedná účelově, přičemž pomíjí mezinárodní závazek non-refoulement.

7. Žalovaný se v novém závazném stanovisku dostatečně nevypořádal s námitkou žalobce, že v Bělorusku pravděpodobně může figurovat na seznamu osob podezřelých z „terorismu“ nebo „extremismu“. Jelikož měl žalovaný za to, že žalobce netvrdil, že by se dopustil jednání vykazujícího znaky terorismu, nezabýval se ani tím, jak je terorismus definován v běloruském trestním zákoně. K tomu žalobce uvádí, že běloruský trestní zákoník (tzv. Ugolovnyj kodeks Respubliki Belarus – UK RB) definuje „terorismus“ a „extremismus“ velice široce. To umožňuje kriminalizaci širokého spektra opozičních aktivit, občanského aktivismu a nezávislé žurnalistiky. V praxi se pod extremismus zahrnuje jakýkoliv projev nesouhlasu, kritika prezidenta, účast na nepovolených shromážděních či používání „nestátních“ symbolů. Za extrémismus lze uložit trest smrti (i za pokus o terorismus). Trestná je i podpora, financování nebo veřejné výzvy k teroristické činnosti. Osoby stíhané za politické názory jsou často zařazeny na seznam osob zapojených do extrémistické činnosti nebo seznam teroristů. Správní orgány se měly uvedenou námitkou náležitě zabývat, neboť žalobcovy obavy mají reálný základ, neboť v Bělorusku dochází k systémovému porušování práv a existuje zde reálné riziko pro navrátilce z Evropy.

8. Nakonec žalobce poukazuje na situaci v Bělorusku – autoritářský režim, zmanipulované volby, omezování občanských svobod (zejména svobody slova a práva na informace), represe novinářů, aktivistů i obyčejných občanů, postihy za propagaci „terorismu“ i online, trest smrti, zbavení občanství osob odsouzených v nepřítomnosti, vazby na Rusko a Írán. V tomto kontextu žalobce shledává vysoké riziko svého návratu, který může podle jeho názoru vést k zadržení na hranicích, trestnímu stíhání za online či veřejné aktivity, které jsou v EU povolené (sdílení „extrémistického“ obsahu), či k nátlaku skrze rodinu. Žalobce se domnívá, že kdokoliv se vrací do Běloruska ze svobodné Evropy, a má byť minimální veřejnou stopu (organizace protestu, novinářská činnost, podpora opozičních struktur, finanční příspěvky, příspěvky na sociálních sítích, práce v neziskové organizaci, kontakt s „extrémistickými“ médii) riskuje omezení svobody projevu, trestní stíhání a vězení na základě „extrémismu“ či „propagace terorismu“. I bez předchozí aktivity může navrátilec čelit systémové šikaně, domovním prohlídkám, výslechům, konfiskaci zařízení a tlaku na rodinu. Tyto postupy jsou v Bělorusku běžné.

9. Doporučení žalované, aby žalobce při případné kontrole na hranicích předložil telefon pouze s kontakty na rodinu, odkazy na jízdní řády a mapy, považuje za nepřípadné a zavádějící, neboť Bělorusko naposledy opustil na začátku roku 2021.

10. Žalovaný ve vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby. Závazným právním názorem vysloveným v rozsudku NSS se řídil. Obstaral si nové závazné stanovisko a podklady k posouzení obecné situace navrátilců do Běloruska a praxe tamních bezpečnostních složek. Dospěl přitom k závěru, že žalobci nehrozí vzhledem k absenci jakékoliv věrohodné a relevantní protirežimní aktivity žádné nebezpečí podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Za jedinou protirežimní aktivitu žalobce označil zaslání peněz demonstrantům po prezidentských volbách v roce 2020. Toto tvrzení však žalovaný považuje za nevěrohodné, což aproboval též rozsudek NSS. Žádné jiné skutečnosti, pro které by mohl být stíhán za trestné činy „terorismu“ či „extrémismu“, žalobce netvrdil. Žalobcova domněnka o zařazení na seznam podezřelých osob je proto spekulativní a ničím nepodložená.

11. Obavami žalobce z návratu v souvislosti s jeho dlouhodobým pobytem v zahraničí se žalovaný též zabýval. Dlouhodobý pobyt v zahraničí však sám o sobě bez přidružení protirežimní aktivity není hrozbou skutečného nebezpečí. Žalobci tak může hrozit jedině to, že bude na hranicích podroben důkladné kontrole.

12. Obecně špatnou situaci v Bělorusku žalovaný nezlehčuje, nicméně zdůrazňuje, že bez uvedení konkrétních individualizovaných hrozeb pro žalobce tuto nelze považovat za hrozbu skutečného nebezpečí podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Další podstatné skutečnosti vyplývající ze správního spisu 13. Ze správního spisu soud zjistil, že se žalobce dne 6. 6. 2023 dostavil do Přijímacího střediska Zastávka a požádal o mezinárodní ochranu. Neměl platný cestovní doklad, pouze jeho kopii, ani žádné oprávnění k pobytu na území ČR. Téhož dne bylo se žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění. Lustrací žalobce v příslušných evidencích policejní orgán zjistil, že žalobce do ČR naposledy přicestoval dne 17. 1. 2021 letecky. O mezinárodní ochranu neúspěšně žádal v roce 2002. V ČR měl od 7. 2. 2019 do 6. 2. 2021 povolen pobyt na základě zaměstnanecké karty. Žádost o její prodloužení mu byla zamítnuta. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 7. 2022. Od 12. 7. 2022 pobýval na území neoprávněně.

14. Z evidenční karty žadatele vyplývá, že žalobce během řízení o správním vyhoštění podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, o které žalovaný rozhodl rozhodnutím č. j. OAM- 753/ZA-ZA11-ZA06-R2-2023, tak, že mezinárodní ochrana se žalobci neuděluje. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 6. 2025.

15. Během výslechu konaného dne 6. 6. 2023 žalobce vypověděl, že je svobodný a bezdětný. Naposledy do ČR přicestoval dne 17. 1. 2021, kdy se vrátil ze třítýdenní návštěvy rodiny. Poprvé do ČR přiletěl dne 27. 1. 2019 za účelem práce s platným vízem na 90 dnů. Pracoval ve společnosti Kostelecké uzeniny. Obstaral si zaměstnaneckou kartu s platností od 7. 2. 2019 do 6. 2. 2021. Poté požádal o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty, ale v červenci 2022 byla žádost zamítnuta. Jelikož již probíhala válka na Ukrajině a země původu je spojencem Ruska, bál se, že by v případě návratu musel jít bojovat, což je proti jeho přesvědčení. Poté, co byly v roce 2021 potlačeny protivládní demonstrace, probíhaly v zemi původu čistky a mnoho jeho přátel dostalo trest odnětí svobody až 6 let za vyjádření svých názorů. Žalobce byl v té době v ČR. Obával se, že by po návratu byl potrestán za finanční podporu trestaných přátel a nesouhlas s vládní politikou. Vláda trestá i za finanční podporu, kterou zjistí z transakcí bank. Jelikož tyto důvody přetrvávají, z ČR dosud neodcestoval. V případě návratu se bojí o svou svobodu a život. Dokud se nezmění vláda a neskončí válka, není možné se vrátit. U jeho matky doma několikrát zvonili důstojníci armády za účelem předání povolávacího rozkazu na cvičení armády. Někoho hned pouští domů, někdo musí na několikatýdenní cvičení. Všichni jsou poté nuceni podepsat prohlášení, že nikam nesmí bez povolení odcestovat. Na území EU nemá žádné platné vízum či povolení k pobytu. Byl si vědom toho, že na území pobývá bez oprávnění. Cestovní doklad má platný, nicméně jej ztratil. Ztrátu nenahlásí, protože věří, že se najde. V Bělorusku žije jeho matka a bratr, je s nimi v kontaktu, naposledy je viděl v lednu 2021. Na dotaz, co dělal poté, co se dozvěděl, že nezískal povolení k pobytu, uvedl, že kvůli uvedeným obavám neodcestoval. Živil se příležitostnou prací načerno. Žití načerno bylo těžké a rozhodl se situaci řešit. Advokátka mu doporučila, ať požádá o azyl, protože splňuje podmínky. Chtěl by v ČR pracovat a žít jako svobodný člověk a nemuset se bát vyjádřit svůj názor. V ČR nemá žádný majetek, pohledávky ani dluhy.

16. Součástí správního spisu je protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 12. 6. 2023. Žalobce na dotaz, proč se obává v zemi původu zatčení, mj. uvedl, že jeho přátelé se účastnili protivládních demonstrací a někteří jsou ve vězení. Uvedl konkrétní jména dvou osob, které byly odsouzeny za účast na demonstraci a odpor policii. Byli to obyčejní lidé, ne organizátoři. Chodili na demonstrace. V roce 2021 jim žalobce poslal peníze, jednomu 100 EUR a druhému 150 EUR. Neví, jestli se policie dozvěděla, že posílal peníze, jestli jí to kamarádi řekli při výslechu. K dotazu na obavy z nástupu do armády žalobce uvedl, že u nich doma byl muž, který se ptal jeho matky, kde žalobce je. Řekl matce, že mu má předat výzvu, aby se dostavil do střediska, nahlásil se a podepsal čestné prohlášení, že zemi původu neopustí bez předchozího schválení.

17. Rovněž protokol o doplňujícím pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 8. 1. 2025 je založen ve spise. Tam žalobce uvedl, že kamarádům poslal peníze na prapor hned po prezidentských volbách v roce 2020. Tito výše uvedení kamarádi jsou ve vězení od půlky roku 2021, v roce 2025 by měli být propuštěni. Minule si spletl rok, když uváděl, že peníze poslal v roce 2021. Platby žalobce posílal přes PaySend. Poté si změnil telefonní číslo, takže platby již nelze dohledat. Ani z bankovních účtů žalobcových kamarádů nelze poznat, že jim žalobce poslal peníze, ukazuje se jim jen platba z PaySend. Nebyl si jistý, zda může policie v Bělorusku poznat, že platby poslal právě žalobce. Jeho jméno ve výpise nebude, ukáže se jim pouze to, že někdo ze zahraničí poslal peníze přes PaySend. Žalobce si byl však jistý, že jeho kamarádi policistům při výslechu řekli, že jim peníze poslal žalobce. Dále žalobce uvedl, že není politicky aktivní, ale sleduje, co se ve světě děje. Na hraničních kontrolách někdy kontrolují telefony a to, zda někdo nesleduje zakázaný obsah. Žalobce se obával toho, že by při pohovoru mohli zjistit, že nepodporuje jejich politiku a nechat ho zavřít. To, že nepodporuje jejich politiku by zjistili jen z toho, že pobýval v ČR. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

19. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž v řízení nevyvstaly žádné mimořádné okolnosti, které by podle ústavního pořádku, mezinárodního práva či práva Evropské Unie vyžadovaly výjimečné prolomení citovaného zákonného pravidla a vedly soud k přihlédnutí k pozdějším změnám skutkového stavu (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 9. 2020, č. j. 6 Afs 176/2019-31, body 20 až 24, a ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022-24, č. 4344/2022 Sb. NSS). Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

20. Soud o žalobě rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto procesním postupem výslovně souhlasil. Žalobce se k výzvě soudu podle druhé věty citovaného ustanovení nevyjádřil, a proto měl soud za to, že i jeho souhlas s rozhodnutím bez jednání byl dán. Dokazování soud neprováděl, jelikož k posouzení žalobních bodů postačoval obsah správního spisu. Posouzení žaloby 21. Kvalita a preciznost ve formulaci žalobních bodů a jejich odůvodnění v podstatě předurčuje obsah rozhodnutí soudu (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, a např. ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011-108). Soud není oprávněn za žalobce vyhledávat či dovytvářet žalobní body.

22. V projednávané věci není pochyb, ostatně žalobce to ani nepopírá, že byla naplněna hypotéza § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona o pobytu cizinců, tj. že žalobce pobýval na území bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn.

23. Sporná je v tomto případě otázka, zda žalobci ve vycestování nebrání důvodné obavy, že by mu v případě navrácení do Běloruska hrozilo skutečné nebezpečí podle § 179 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců.

24. Podle § 179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za skutečné nebezpečí podle tohoto zákona považuje navrácení v rozporu s čl. 2 až 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

25. Účelem tohoto ustanovení je naplnění zásady non-refoulement (rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 Azs 65/2017-50, bod 24), která vyplývá z Ženevské úmluvy a také z čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“). V souvislosti s čl. 3 EÚLP Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) dovodil, že vnitrostátní soudy musí námitky vyhošťovaných osob, že jim v cílové zemi hrozí špatné zacházení, podrobit pečlivému přezkumu (Garabayev proti Rusku, rozsudek, 7. 6. 2007, č. 38411/02). Klíčovým pojmem případů vyhoštění je „reálné nebezpečí“. Aby vyhoštěním došlo k porušení čl. 3 EÚLP, musí žalobce prokázat, že existují závažné důvody se domnívat, že mu, bude-li vyhoštěn, hrozí reálné nebezpečí, že bude vystaven zacházení v rozporu s čl. 3 (Saadi proti Itálii, rozsudek velkého senátu, 28. 2. 2008, č. 37201/06). Reálné nebezpečí přitom neznamená jistotu, ale určitou míru pravděpodobnosti, že porušení jeho práv v zemi původu nastane. ESLP požadovaný standard vyjadřuje slovy „existují závažné důvody se domnívat“ (viz rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2017, č. j. 1 Azs 65/2017-50).

26. Dle rozsudku NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, spočívá test reálného nebezpečí v tom, zda ve významném procentu případů obdobných situaci stěžovatele (žalobce) dojde k nežádoucímu následku, takže žalobce má dobré důvody se domnívat, že takovýto následek může s významnou pravděpodobností postihnout i jeho.

27. Špatná obecná situace v zemi původu sama o sobě většinou nestačí pro shledání existence reálného nebezpečí. Cizinec musí zpravidla předložit nějaké zvláštní rizikové faktory týkající se konkrétně jeho osoby (N. proti Finsku, rozsudek, 26. 7. 2005, č. 38885/02). Ostatně i z rozsudku NSS vydaného ve věci vyplývá, že pouhý odkaz žalobce na špatnou situaci v Bělorusku nemůže bez dalšího zpochybnit závěry závazného stanoviska k možnosti vycestování. Podle konstantní judikatury NSS, těžiště posouzení podle § 179 zákona o pobytu cizinců spočívá právě v tom, jak se tato obecná situace promítá do individuální situace cizince (např. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2021, č. j. 2 Azs 75/2020-47, bod 36).

28. Žalobce netvrdil žádné individuální okolnosti, v důsledku kterých by byla jeho navrácením do Běloruska porušena zásada non-refoulement. Takové skutečnosti nevyplynuly ani ze zpráv o zemi původu založených ve správním spise, či ze závazných stanovisek vydaných v řízení k možnosti vycestování žalobce. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí řádně zabýval situací žalobce a namítanými obavami z návratu do země původu.

29. K obavě z povolávacího rozkazu na cvičení, žalovaný uvedl, že branná povinnost je stanovena všem občanům Běloruska a je legitimní občanskou povinností. Bělorusko není v aktivním vojenském konfliktu s jiným státem, byť je spojencem Ruska ve válce na Ukrajině. Samotné povolání ke cvičení armády se nerovná vyslání do bojů na Ukrajině a nepředstavuje proto hrozbu skutečného nebezpečí. Soud takové vypořádání považuje za dostatečné. Dodává, že dle zprávy o zemi původu nazvané Bělorusko, Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 25. 6. 2024, se běloruská armáda skutečně nezapojuje do bojů na Ukrajině. Lukašenko poskytl Rusku k útoku toliko své území, z něhož ruská vojska vedla pozemní ofenzivu na Kyjev. Jelikož k zapojení běloruské armády do války dosud nedošlo, nemůže předvolání k vojenskému cvičení samo o sobě založit důvodnou obavu z nuceného zapojení do války. Žalobce současně nezmínil, že by vojenskou službu jako takovou odmítal např. z důvodu osobního přesvědčení. Odmítá zapojení do války na Ukrajině, které nyní nehrozí.

30. K obavě z trestního stíhání za finanční pomoc kamarádům odsouzeným za účast na demonstracích žalovaný uvedl, že žalobce své tvrzení o provedených platbách ničím nedoložil. Nemožnost doložení plateb žalobce odůvodnil tím, že zaslání a přijetí peněžních prostředků probíhalo anonymně (pozn. soudu: přes PaySend, srov. bod 17 tohoto rozsudku). Z této výpovědi žalovaný dovodil, že běloruské úřady prakticky nemají možnost zjistit, že žalobce finančně podpořil kamarády, kteří protestovali proti režimu. Žalobcovu domněnku, že se běloruské orgány o finanční pomoci dozvěděly od kamarádů, žalovaný považoval za spekulativní a ničím nepodloženou. Nezjistitelnost či nezájem běloruských orgánů o poskytnutí finanční pomoci dle žalovaného potvrzuje časový běh událostí. Žalobce měl poslat peníze po prezidentských volbách v roce 2020, následně před Vánocemi téhož roku se žalobce do Běloruska vrátil a dne 17. 1. 2021 opět přicestoval do ČR. Nezmínil, že by při svém příjezdu nebo odjezdu z Běloruska čelil nějakým problémům. Žalovaný se přitom domníval, že pokud by běloruské úřady měly povědomí o finančních příspěvcích či zájem o stíhání žalobce, neumožnily by mu bezproblémové opuštění státu. Soud se s hodnocením žalovaného zcela ztotožňuje. Nepovažuje proto tvrzené poskytnutí finanční pomoci kamarádům, kteří se účastnili demonstrací, za skutečnost zakládající důvodnou obavu z hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 zákona o pobytu cizinců.

31. V návaznosti na závěry rozsudku NSS se žalovaný podrobněji zabýval tím, zda žalobci hrozí skutečné nebezpečí z důvodu, že dlouhodobě pobýval v zahraničí. Za účelem tohoto posouzení doplnil správní spis o nové podklady. Dle nového závazného stanoviska se monitoring běloruských občanů pobývajících v zahraničí ze strany běloruských státních orgánů týká zpravidla osob, které jsou politicky aktivní a vystupují veřejně proti tamnímu režimu. Při kontrolách na hranicích jsou osobní údaje osob překračujících hranice porovnávány s údaji ve vládních databázích a databázích obsahujících osoby podezřelé z „terorismu“, kam spadají i nezávislí novináři, kritici režimu nebo aktivisté. Pokud bezpečnostní složky najdou shodu, je pasažér předveden k výslechu a důkladné kontrole zavazadel a mobilního telefonu. K důkladným kontrolám zavazadel a mobilních zařízení při hraniční kontrole může dojít i namátkově, či u osob, které nějakým způsobem vyčnívají, například s ohledem na jejich dlouhodobý pobyt v zahraničí. V takovém případě je vysoce pravděpodobné, že taková osoba bude důkladně kontrolována, byť samotný dlouhodobý pobyt v zahraničí není považován za přestupek. Rozsah a délka důkladné kontroly závisí na osobě, která ji provádí. Cílem je nalezení důkazu usvědčujícího dotyčného z kriminálního či protivládního jednání. Kontrolována je aktivita na sociálních sítích, soukromé konverzace, historie plateb i internetového prohlížeče. V případě odhalení takových aktivit hrozí dané osobě sankce v rozsahu peněžní pokuty, krátkodobé detence až po trestní stíhání.

32. Ze zprávy o kontrolách na hranicích dále vyplývá, že na běloruských hranicích s EU dochází k důkladným kontrolám pasažérů. Může docházet i ke kontrole mobilních telefonů. Průměrná doba důkladné kontroly trvá zhruba 1 hodinu. K situaci navrátilců dokument uvádí, že osoby disponující povolením k trvalému pobytu v zahraničí mohou být nuceny projít důkladnou kontrolou na hranicích. Čistě za dlouhodobý pobyt v zahraničí však nehrozí žádný postih. S obnovením pasu (v Bělorusku, nikoliv na konzulárním úřadu) nebývají problémy, pokud daná osoba není zapojena do protivládních aktivit a neúčastnila se protestů. Navrátilcům nejsou kladeny žádné překážky v přístupu ke státním službám. Rovněž nemají nijak omezen přístup ke zdravotnictví nebo školství. Na tzv. černé listiny se zařazují osoby, které se v zahraničí účastnily protirežimních akcí. Tyto osoby mohou čelit překážkám na pracovním trhu. Obecně navrátilci nečelí žádným výzvám při začlenění do společnosti, není na ně pohlíženo negativně. Dle zprávy o návratu Bělorusko nekriminalizuje podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v zahraničí. Přestože ustanovení běloruského trestního zákoníku jsou vymezena velmi široce a aplikována nekonzistentně, nejsou v současnosti známy případy stíhání osob za to, že požádaly o udělení mezinárodní ochrany v jiném státě.

33. Soud má vzhledem k uvedenému za to, že žalovaný dostál své povinnosti doplnit relevantní podklady k posouzení faktické situace navrátilců ze zahraničí do Běloruska. Nové podklady obsahují nejen obecné informace o navrátilcích, ale i reálnou praxi běloruských bezpečnostních orgánů. Nic na tom nemění žalobcova zcela obecná námitka, že i nové podklady považuje za nedostatečné a nadále se obává rizik, která mu v případě návratu hrozí. Ostatně žalobce nespecifikoval, proč se domnívá, že tyto podklady nepostačují k závěru o tom, že mu nehrozí nebezpečí. Neuvedl, jaké skutečnosti v podkladech chybí. Stejně tak neupřesnil, jaké konkrétní požadavky formulované v rozsudku NSS tyto podklady nesplňují. Tyto námitky jsou proto nedůvodné.

34. Žalovaný se na základě shromážděných podkladů domníval, že reálné nebezpečí v souvislosti s dlouhodobým pobytem v zahraničí žalobci nehrozí. Žádné protirežimní aktivity totiž nevyvíjel. Žalobce naopak ve správním řízení uvedl, že politicky aktivní nebyl a v době protirežimních demonstrací pobýval v ČR. Tvrzenou finanční podporu demonstrantům žalobce neprokázal a sám sdělil, že je prakticky nedohledatelná. Žalovaný připustil možnost, že bude žalobce z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí kontrolován na hranicích. Vzhledem k absenci jakékoliv činnosti, která by směřovala proti tamnímu režimu, však neexistuje riziko, že by mu během této kontroly hrozilo zacházení v rozporu se zásadou non-refoulement. Doporučení, jak se vyhnout důkladné kontrole na hranicích obstaráním si separátního mobilního telefonu, žalovaný uvedl toliko nad rámec vypořádání této námitky.

35. Soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného, že návrat žalobce dlouhodobě pobývajícího v zahraničí sám o sobě nezakládá důvodnou obavu z hrozby skutečného nebezpečí. Žalobce v žalobě poukazuje na skutečnost, že autoritářský režim v Bělorusku potlačuje základní práva určitých osob (zmanipulované volby, omezování občanských svobod, represe novinářů a aktivistů, trest smrti). Nicméně opomíná upřesnit, jakým konkrétním způsobem se tyto skutečnosti mohou projevit v jeho individuální sféře. Jinými slovy, jak mohou ohrozit žalobce, který není nijak politicky aktivní, neúčastní se protestů, nevykonává novinářskou činnost, nepracuje v neziskové organizaci a netvrdí, že by byl aktivní na sociálních sítích, či že by sledoval „extrémistická“ média. Žalobce sice tvrdí, že nesouhlasí s tamním režimem, avšak neuvádí, zda tento názor jakýmkoliv způsobem prezentuje např. na sociálních sítích. Žalobce se proto nejeví jako osoba představující hrozbu pro tamní režim, která by musela čelit šikaně ze strany státu.

36. Obdobně žalovaný poukázal na to, že jelikož neexistuje žádný záznam o jakékoliv žalobcově protirežimní aktivitě, není zřejmé, z čeho dovozuje, že je zařazen na seznamu osob podezřelých z „terorismu“ nebo „extremismu“. Žalobcovy obavy v tomto směru měl žalovaný za nedůvodné, neboť žalobce nikdy běloruský režim veřejně nekritizoval, nevystupoval proti němu, neúčastnil se žádných demonstrací ani nevyvíjel žádné jiné aktivity, kvůli kterým by se měl stát terčem sledování ze strany běloruských bezpečnostních složek. Za těchto okolností se správní orgány nemusely blíže zabývat tím, jak běloruský trestní zákoník vykládá a trestá trestný čin „terorismu“ a „extremismu“.

37. I s tímto posouzením žalovaného soud souhlasí. Správní orgány ani soud nezpochybňují obecně nepříznivou situaci v Bělorusku, nicméně zdůrazňují, že žalobce netvrdí žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by zrovna jemu v Bělorusku hrozilo reálné nebezpečí. Ostatně sám žalobce v žalobě uvádí, že trestné činy „terorismu“ a „extremismu“ slouží ke kriminalizaci opozičních aktivit, občanského aktivismu (kritika prezidenta, účast na nepovolených shromážděních, podpora či financování těchto činností) či nezávislé žurnalistiky. Žalobce však není novinář ani aktivista. Jediná myslitelná okolnost, pro níž by mohl být žalobce perzekuován, je finanční podpora kamarádů, kteří se účastnili protirežimních demonstrací. Ani tuto okolnost však soud neshledal dostatečnou z hlediska aplikace § 179 zákona o pobytu cizinců (viz bod 30 tohoto rozsudku).

38. Nakonec soud uvádí, že rozhodnutí o správním vyhoštění je svou povahou specifickým preventivním opatřením v oblasti kontroly přistěhovalectví (viz rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 5 Azs 94/2005-52, č. 1164/2007 Sb. NSS). Jeho cílem je zájem státu na tom, aby cizinci pobývali a pracovali na území ČR pouze v souladu s platnými zákony. Pokud jsou naplněny zákonné důvody (v posuzovaném případě neoprávněný pobyt na území bez platného cestovního pasu) pro uložení správního vyhoštění, správní orgán jej uložit musí, aniž by měl možnost diskrece.

39. Přiměřenost uloženého správního vyhoštění musí správní orgán posuzovat toliko z hlediska zásahu do osobního a rodinného života cizince podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Takové posouzení žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. Správně konstatoval, že žalobce v tomto ohledu nepředestřel žádné konkrétní vazby na ČR. Ve prospěch žalobce žalovaný hodnotil skutečnost, že se naučil český jazyk. Kromě toho však v ČR nenavázal žádné sociální či kulturní vazby, nemá zde žádný majetek, pohledávky ani dluhy. Jeho matka a bratr pobývají v Bělorusku. Ke svému věku a zdravotnímu stavu nesdělil nic podstatného. Uložení správního vyhoštění proto v žalobcově případě nelze považovat za nepřiměřené podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců.

40. Vedle nepřiměřenosti brání uložení správního vyhoštění důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Vzhledem k výše uvedenému však soud ve shodě se správními orgány tyto důvody v žalobcově případě neshledal. Správní orgány se přitom zásadou non-refoulement důkladně zabývaly a vysvětlily, z jakých důvodů jsou přesvědčeny, že žalobci v případě vycestování nehrozí reálné nebezpečí. Závěr a náklady řízení 41. Vzhledem k tomu, že žalobní body nebyly důvodné a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovaný, který naopak byl plně úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval a netvrdil, že by mu vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud proto žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 5. června 2026 JUDr. Bc. Kryštof Horn v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.