52 A 15/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce: J. H., nar. X, bytem X zastoupený JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025, č. j. 063007/2025/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Kolín (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 9. 2024, č. j. MUKOLIN/OD 127075/24-TYC (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Tohoto přestupku se žalobce měl dopustit tím, že v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 téhož zákona jako provozovatel vozidla registrační značky X nezajistil, aby při jeho užití na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená týmž zákonem, neboť dne 25. 6. 2023 v 00:22 hod. na pozemní komunikaci v obci Bečváry, silnice č. I/2, ve směru na Říčany (v měřeném úseku obytné zástavby začínající u č.p. 103 a končící u č.p. 154), měl nezjištěný řidič vozidla překročit nejvyšší dovolenou rychlost, neboť v daném místě měl jet rychlostí 64 km/h, ačkoliv je v úseku povolena v souladu s ustanovením § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu rychlost jízdy nejvýše 50 km/h, čímž mělo dojít k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu.

2. Za spáchaný přestupek byl žalobci v souladu s § 125f odst. 4 s odkazem na §125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč. Vedle toho byla žalobci podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení uložena povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 3. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 5. 5. 2025 a žaloba byla podána dne 24. 6. 2025), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ní kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou.

4. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

5. Žalobce na výzvu soudu ve stanovené lhůtě vyjádřil souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil, a lze proto s poukazem na § 51 odst. 1 s. ř. s. mít za to, že souhlas s tímto postupem vyjádřil implicite. Soud proto o věci rozhodl bez nařízení jednání. Podstatný obsah správního spisu 6. Správnímu orgánu I. stupně bylo ze strany Městské policie Kolín postoupeno oznámení o podezření ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, spočívající v jízdě nedovolenou rychlostí, kterého se dopustil řidič vozidla provozovaného žalobcem.

7. Správní orgán I. stupně následně dne 26. 6. 2023 zaslal žalobci výzvu k uhrazení určené částky. Žalobce v určené lhůtě částku neuhradil, nýbrž sdělil správnímu orgánu I. stupně, že vozidlo řídila osoba H. G., nar. X, Merganser Ct, Lost Banos, X (dále jen „označený řidič vozidla“). Správní orgánu I. stupně dne 28. 8. 2023 zaslal označenému řidiči vozidla výzvu k podání vysvětlení, která měla být doručena dne 11. 9. 2023. Jelikož označený řidič vozidla na výzvu nereagoval, správní orgán I. stupně dne 30. 1. 2024 věc dle § 76 odst. 1 písm. l) zákona o odpovědnosti za přestupky odložil a téhož dne vydal příkaz ve věci přestupku provozovatele vozidla dle ustanovení § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu pod č. j. MUKOLIN/OD 15086/24-tyc. Proti tomuto příkazu žalobce podal v zákonné lhůtě odpor. Na základě podaného odporu zaslal dne 7. 2. 2024 správní orgán I. stupně žalobci oznámení o pokračování v řízení a možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit k nim své stanovisko. Žalobce tohoto práva nevyužil. Správní orgán I. stupně tedy dne 25. 9. 2024 vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným z přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu.

8. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 20. 10. 2024 odvolání, které bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 21. 10. 2024. Žalobce odvolání nijak neodůvodnil. Na základě výzvy žalovaného žalobce odvolání podáním doručeným žalovanému dne 23. 4. 2025 doplnil. Namítl, že sdělil správnímu orgánu I. stupně osobu řidiče vozidla a rozporoval, že označenému řidiči vozidla byla výzva k podání vysvětlení doručena. Namítal tedy, že správní orgán I. stupně neučinil nezbytné kroky směřující ke zjištění pachatele přestupku v souladu s § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu. Žalovaný se ztotožnil se správním orgánem I. stupně v té skutečnosti, že výzva k podání vysvětlení označenému řidiči vozidla doručena byla. K tomu se odkázal na spisovou dokumentaci. Ta neobsahuje doručenku listovní zásilky, ale podklad „Oznámení o výsledku reklamace č. 23106945“, vydaný Českou poštou dne 9. 7. 2024, ve kterém je uvedeno, že reklamace je nedůvodná, neboť zásilka s podacím číslem RR569503553CZ u pošty 280 07, Depo Kolín 70, odesílatel: Město Kolín, Městský úřad, Karlovo náměstí 78, 280 01 Kolín, adresát: H. G., Merganser X, byla dne 11. 9. 2023 doručena oprávněnému příjemci. Ačkoliv žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně uvedl v odůvodnění rozhodnutí nesprávné datum doručení výzvy k podání vysvětlení, a to 14. 12. 2023, ztotožňuje se s ním v tom, že výzva byla označenému řidiči vozidla doručena. Žalovaný v návaznosti na tyto skutečnosti odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 9. Žalobce v žalobě především namítá, že správní orgán I. stupně neučinil nezbytné kroky ke zjištění totožnosti řidiče vozidla, tedy pachatele přestupku, ve smyslu § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu, ačkoliv mu žalobce jeho totožnost sdělil, ale ten ho žádným způsobem nekontaktoval. Napadá správním orgánem I. stupně předložený důkaz „Oznámení o výsledku reklamace č. 23106945“, který podle něj není sám o sobě dokladem stvrzujícím, že písemnost byla doručena adresátovi. V tomto kontextu odkazuje na ustanovení § 19 odst. 2 a 6 správního řádu a dále také rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Afs 148/2008-73, podle kterého „Řádné doručení písemnosti v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala“. Nadto žalobce namítá, že sdělení totožnosti řidiče provozovatelem vozidla se podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu považuje za podání vysvětlení, které ovšem nelze použít jako důkazní prostředek podle § 137 odst. 4 správního řádu, neboť slouží správnímu orgánu pouze k získání informace za účelem ujasnění si otázky, zda vůbec a vůči komu zahájit přestupkové řízení. Závěrem žalobce namítá, že žalovaný uvádí jinou adresu, než kam měla být zásilka doručena, neboť podle pošty byla zásilka doručena na adresu Merganser X, ačkoliv podle žalobce je správná adresa X Merganser Ct., Los Banos, X, USA.

10. Žalovaný ve vyjádření uvádí, že zásilku odeslal na adresu doslovně stejnou, jakou uvedl žalobce, a ten že ji v žalobě ještě rozšířil o „USA“, což ovšem nebylo součástí podání učiněného žalobcem. Dále uvádí, že „Oznámení o vyřízení reklamace č. 23106945“ neobsahuje doslovnou citaci adresy, neboť jde o zkratku obsahu reklamace. Poukazuje také, že žalobce v podání vysvětlení uvedl město s názvem „Lost Banos“, které neexistuje, neboť správný název města je Los Banos, a i přes toto zkomolení byla podle žalovaného zásilka doručena. Podle žalovaného by na „nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku“ v případě řidiče mimo EU, měla být uplatněna stejná zásada uvedená v ustanovení § 125h odst. 4 zákona o silničním provozu, podle které „Doručuje-li se výzva podle odstavce 1 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb do ciziny, považuje se za doručenou třicátým dnem ode dne jejího odeslání.“ Žalovaný je toho názoru, že je-li toto ustanovení uplatněno vůči provozovateli vozidla odpovídajícího za jednání řidiče, tím spíše by měla tato zásada být uplatněna i na nezjištěného řidiče v zahraničí. Žalovaný dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne 5. 6. 2020, č. j. 4 As 450/2019-36, bod 23-24, a rozsudek ze dne 29. 6. 2021, č. j. 4 As 329/2019-32, bod 36, podle které je dostačujícím učiněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku zaslání jediné výzvy tehdy, jestliže provozovatel označí za řidiče osobu žijící v zahraničí, které se nepodařilo doručit zásilku s výzvou. Žalovaný zdůrazňuje, že v tomto případě se doručit podařilo.

11. Žalobce k vyjádření žalovaného zaslal soudu repliku. V replice žalobce trvá na svém tvrzení, že neexistuje žádný důkaz o doručení zásilky, tedy že doručena nebyla. Zároveň uvádí, že pokud žalobce zkomolil adresu a uvedl vadný název města, jak tvrdí žalovaný, tím spíše nemohla být zásilka řádně doručena. Znovu poukazuje taktéž na rozdílnost uváděných adres. Podle žalobce v zápisu adresy zcela chybí uvedení názvu města, zkratky státu CA před směrovacím číslem a uvedení USA. Žalobce v replice souhlasí s žalovaným, že u zahraničního řidiče je dostačujícím učiněním nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku zaslání jediné výzvy, ovšem pouze tehdy, když pošta reálně učinila pokus zásilku doručit, nikoliv tehdy, kdy zásilku ztratila. Situace, kdy správní orgán v rámci poštovní přepravy zásilku ztratil, je podle žalobce podobná stavu, kdy zásilku vůbec nezaslal, nikoliv stavu, kdy zásilka byla doručována a například nebyla převzata, nebo sice byla převzata, ale adresát na ni nereagoval. Takovou situaci lze dle žalobce klást k tíži správního orgánu I. stupně, jenž za doručení zásilky odpovídá. Posouzení žaloby 12. Středobodem sporu je otázka, zda bylo řádně doručeno označenému řidiči vozidla a v návaznosti na to také zda „Oznámení o výsledku reklamace č. 23106945“ lze považovat za dostatečný doklad k prokázání doručení výzvy k podání vysvětlení správním orgánem I. stupně. V konečném důsledku jde o to, zda správní orgán I. stupně podnikl nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jak vyžaduje ustanovení § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu.

13. Podle § 10 odst. 3 silničního zákona provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

14. Dále dle § 125f odst. 1 se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

15. Podle odstavce 2 stejného ustanovení provozovatel vozidla za přestupek podle odstavce 1 odpovídá, pokud a) porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání, b) porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje znaky přestupku podle tohoto zákona a c) porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu.

16. Podle odstavce 5 téhož ustanovení obecní úřad obce s rozšířenou působností přestupek podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.

17. Subsidiarita odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupek vyplývá z ustanovení § 125h odst. 6, podle kterého neuhradí-li provozovatel vozidla určenou částku, může obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který jej vyzval k uhrazení určené částky, písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku ve lhůtě podle odstavce 3. Toto sdělení se považuje za podání vysvětlení. O tomto postupu poučí obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele vozidla ve výzvě podle odstavce 1 (k tomu více viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2019, č. j. As 33/2018-37, nebo ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015-46).

18. Podle ustanovení § 137 odst. 1 věty třetí správního řádu se při opatřování vysvětlení obdobně užijí ustanovení o předvolání (§ 59) a předvedení (§ 60). Dále podle § 59 věty druhé správního řádu předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou.

19. Podle ustanovení § 19 odst. 2 správního řádu není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, lze ji doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti.

20. Výklad pojmu nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku Nejvyšší správní soud opakovaně učinil ve své judikatuře. Za obecné pravidlo platí, že správní orgán není dostatečně aktivní, pokud se označeného řidiče pokusí kontaktovat jen jednou (k tomu například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2020, č. j. 4 As 450/2019, popř. ze dne 13. 1. 2020, č. j. 9 As 260/2018-21). Z tohoto pravidla ovšem existují výjimky, mezi které mj. patří označení nekontaktní osoby v zahraničí. U označení osoby v zahraničí je naopak v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu dostačující, pokud se správní orgán pokusil osobu kontaktovat pouze jednou, neboť ze zákona nevyplývá povinnost správního orgánu do zahraničí doručovat opakovaně. Nenaplněním zákonného předpokladu subsidiarity by poté bylo, pokud by se správní orgán nepokusil označeného řidiče kontaktovat vůbec (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2021, č. j. 5 As 141/2019-22, a ze dne 14. 5. 2025, č. j. 10 As 32/2025-31, bod 11).

21. V projednávaném sporu se podle zjištění soudu vyplývajících ze správního spisu správní orgán I. stupně údajného řidiče označeného žalobcem kontaktovat pokusil, a teprve až po uplynutí zákonem stanovené lhůty vydal usnesení o odložení věci podle § 76 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona a vydal příkaz o uložení správního trestu pokuty provozovateli vozidla, tedy žalobci. Soud se proto neztotožňuje s žalobcem, že správní orgán I. stupně neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku v souladu s dotčenými právními předpisy.

22. Žalobce ve své žalobě odkazuje na ustanovení správního řádu týkající se doručování. Kromě ustanovení § 19 odst. 2, které soud vymezil výše, v daném bodu žaloby odkazuje také na ustanovení § 19 odst. 7 správního řádu (v žalobě uveden odst. 6, podle citovaného znění ustanovení v žalobě to soud považuje za písařskou chybu). Podle tohoto ustanovení „[j]e-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se tak stalo. Nelze-li doručení prokázat, je nutno doručit opakovaně. Písemného dokladu o doručení nebo dodání však není zapotřebí, je-li z postupu účastníka řízení v řízení zjevné, že mu bylo doručeno.“ Toto ustanovení se ovšem v dané věci neuplatní, neboť míří na situace, kdy písemnost není nutné doručovat do vlastních rukou adresáta, ale pro řízení je významné, aby bylo doloženo, že adresátovi bylo doručeno (k tomu také Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023). Jak už soud uvádí výše, výzva k podání vysvětlení musí být podle § 137 odst. 1 ve spojení s § 59 správního řádu doručována do vlastních rukou, doručení proto musí být správním orgánem doloženo vždy.

23. Doručení písemnosti při doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb se obecně dokládá dodejkou, o jejíž vyhotovení správní orgán provozovatele poštovních služeb požádá. Nastanou ovšem situace, kdy doručení dodejkou doložit nelze, a to právě především z důvodu její ztráty na straně doručovatele, což si lze jistě představit, že při doručování do zahraničí může nastat. V tomto případě může být dodejka nahrazena jinými doklady, mezi které patří například duplikát dodejky vyhotovený dodatečně, nebo právě písemné vyjádření České pošty při uplatnění reklamace dodání. Tento názor lze nalézt také v Metodice doručování správních písemností prostřednictvím poštovních zásilek vydané Ministerstvem vnitra.1 24. Žalobce v této souvislosti dále odkazuje na rozsudek NSS č. j. Afs 148/2008-73, konkrétně na výrok: „Řádné doručeni písemností v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala.“ Ačkoliv s tímto výrokem obecně nelze nesouhlasit, daný judikát se týká doručování písemností v daňovém řízení a jádrem dané věci byla otázka formy doručení, konkrétně převzetí písemností osobami, které k tomu adresát nezmocnil. Daný rozsudek se zaobírá doručováním podle daňového řádu, a navíc osobě pobývající v tuzemsku. Jedná se tak o rozdílnou situaci oproti věci, která je předmětem tohoto řízení. K otázce doručování provozovatelem vozidla označenému řidiči do zahraničí existuje samostatná přiléhává judikatura Nejvyššího správního soudu, která klade nižší nároky na správní orgány co se týče doručování do zahraničí, přičemž je dán důraz spíše na snahu (resp. absenci pasivity) správního orgánu pokusit se osobu kontaktovat, než otázku, zda se písemnost fakticky 1 viz https://mv.gov.cz/clanek/metodika-dorucovani.aspx dostane do její dispozice, přičemž důvod případného nedoručení písemnosti je irelevantní (viz citovaný rozsudek č. j. 10 As 32/2025-31, bod 11).

25. V odvolání žalobce uvedl, že zásilka nebyla označenému řidiči nikdy doručena. Toto tvrzení nicméně nepodepřel žádnými důkazy. Pokud je žalobce s označeným řidičem v kontaktu, nic mu nebránilo se na řidiče obrátit a vyzvat jej k vyjádření (k tomu viz rozsudek č. j. 4 As 450/2019-36, bod 24, na nějž poukázal i žalovaný).

26. Z obsahu spisu také nevyplývá, že by Česká pošta zásilku ztratila, jak uvádí žalobce v replice k vyjádření žalovaného, nýbrž že došlo pouze ke ztrátě dodejky k zásilce, která je ve spise proto nahrazena již výše zmíněným „Oznámením o vyřízení reklamace č. 23106945“. Z tohoto dokumentu vyplývá, že zásilka byla adresátovi poštou doručena, a to dne 11. 9 2023, kdy si jí převzal oprávněný příjemce.

27. Co se týče formy zápisu adresy, soud se zde přiklání k žalovanému, že forma zápisu adresy obsažená v oznámení o reklamaci sama o sobě nevypovídá o tom, na jakou adresu bylo poštou doručováno. Podle obsahu správního spisu zásilka, která byla České poště ze strany správního orgánu I. stupně předána, byla nadepsána adresou ve stejném znění, jaké bylo správnímu orgánu I. stupně sděleno žalobcem, s výjimkou uvedení zkratky CA před poštovním směrovacím číslem. Podle systému poštovních směrovacích čísel USA je nicméně pro identifikaci státu určující číselná kombinace, nikoliv zkratka státu zapsaná před ním2, její neuvedení proto nemohlo mít vliv na doručení zásilky, která také podle obsahu správního spisu doručena byla. Číselná kombinace v rozsahu 900-961 totiž odpovídá adrese ve státu Kalifornie (CA).

28. Ohledně zkomolení názvu města z Los na Lost, či neuvedení zkratky státu, kam byla zásilka odeslána, v tomto případě tedy USA, soud upozorňuje, že tyto uvedl nesprávně sám žalobce v rámci podání vysvětlení. Jejich neaktuálnost či nesprávnost, která následně vyšla najevo, jde proto k jeho tíži, neboť je to právě provozovatel vozidla, který má jednat s přiměřenou obezřetností a zapůjčit svůj osobní automobil pouze takové osobě, které důvěřuje a má o ní aktuální informace, které v případě jejího přestupkového jednání může sdělit správním orgánům. Pokud s touto přiměřenou obezřetností nejedná, nelze následně po správním orgánu požadovat, aby na základě nesprávných údajů od provozovatele činil rozsáhlá pátrání po údajném pachateli přestupku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 135/2016-17, bod 21).

29. Soud taktéž považuje za lichý argument žalobce ustanovením § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu ve spojení s § 137 odst. 4 správního řádu. I když je samozřejmě pravdou, že záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek ve správním řízení, lze ho nicméně stále použít jako tzv. jiný podklad pro vydání rozhodnutí podle § 50 odst. 1 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2016, č. j. 4 As 152/2016-37, bod 20). Žalovaný v dané věci se záznamem o podání vysvětlení jako s důkazním prostředkem nenakládal, ale pouze jej správně použil za účelem zjištění osoby pachatele přestupku, respektive osoby za něj odpovědné, jak stanoví příslušné právní předpisy. Nelze tedy přisvědčit žalobci, že v tomto případě žalovaný postupoval v rozporu s ustanovením § 137 odst. 4 správního řádu. 2 v podrobnostech viz například https://chcidoameriky.cz/postovni-smerovaci-cisla-v-usa-alias-zip-codes Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 30. Jelikož soud neshledal žádné žalobní body důvodnými, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Úspěšnému žalovanému soud nepřiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, neboť mu žádné náklady nad rámec běžných administrativních úkonů nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 10. června 2026 JUDr. Bc. Kryštof Horn v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.