53 Ad 21/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: M. S. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 5. 2025, č. j. X, takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 5. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 17. 1. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyninu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „institut“) poklesla žalobkynina pracovní schopnost jen o 20 %.

2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyniny námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Podle posudku institutu z námitkového řízení byl rozhodující příčinou žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stav po náhradě aortální chlopně mechanickou protézou pro významnou aortální stenózu a současně jednonásobný aortokoronární bypass dne 7. 10. 2021 s dobrým efektem, EF 50 % – 60 %, nyní stenóza ACD. Zdravotní stav žalobkyně institut hodnotil podle kapitoly IX, oddílu A, položky 6b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na 30 %. Dle institutu nebyla splněna posudková kritéria vyšších položek, neboť žalobkyně nemá jen částečnou korekci vady nebo vadu, která je neoperativní nebo kterou by nebylo možné uspokojivě korigovat, se středně těžkou až těžkou poruchou funkce levé komory. Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Dle posudkových hledisek se konkrétní pokles pracovní schopnosti určuje dle výkonu při zatížení. Z posudků neplyne, na základě jakých zpráv bylo zjištěno lehké snížení výkonu při zatížení, resp. že by byl výkon žalobkyně vůbec zjišťován. Žalobkyně přitom namítala vysokou únavu. Posudkoví lékaři měli přihlédnout k výsledkům bicyklové ergometrie. Pokud je neměli k dispozici, měli zvolit pokles pracovní schopnosti o 35 %. Vyjádření účastnic 4. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby a důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

5. Ve vyjádření ze dne 15. 6. 2026 žalobkyně souhlasí s posudkem posudkové komise ze dne 25. 2. 2026. Posouzení věci 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2026, viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb.). Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť soud vycházel pouze z obsahu správního spisu (jímž se zásadně nedokazuje) a listinných důkazů, s nimiž se účastnice mohly seznámit (zejm. posudku posudkové komise, který jim soud doručil). Jiné než listinné důkazy ostatně účastnice ani nenavrhly.

7. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.

8. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

9. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

10. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

11. Žalobní námitky spočívají v nesprávném posouzení žalobkynina zdravotního stavu.

12. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav sám nepřezkoumává.

13. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, č. 511/2005 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20).

14. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014 – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

15. Soud si v řízení vyžádal posudek posudkové komise v Praze ze dne 25. 2. 2026 (který byl soudu doručen dne 29. 5. 2026), který splnil kritéria přesvědčivosti a úplnosti. Posudková komise vycházela z veškeré dostupné zdravotnické dokumentace žalobkyně. Žalobkyně byla při jednání komise osobně přítomna a vyšetřena lékařem z oboru interního lékařství. Posudková komise dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, za jehož rozhodující příčinu označila stav po náhradě aortální chlopně mechanickou protézou pro významnou aortální stenózu. Toto zdravotní postižení podřadila pod kapitolu IX (postižení srdce a oběhové soustavy), oddíl A (postižení srdeční), položku 6 (postižení po operačních a intervenčních zákrocích na srdci a velkých cévách) písmeno c (se značným poklesem výkonu při středně těžkém zatížení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti je pro uvedenou položku stanovena na 50 % – 60 %. Posudková komise v souladu s tímto rozpětím stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 50 %. Datum vzniku invalidity posudková komise určila na 6. 2. 2025 dle zprávy z kardiologie, kdy byla echokardiograficky zjištěna významná trikuspidální insuficience.

16. Posudková komise své závěry i řádně zdůvodnila. Poukázala na výše uvedenou zprávu z kardiologie, dle které byla echokardiograficky zjištěna významná trikuspidální insuficience, což (byť hraničně i s ohledem na žalobkyninu pracovní anamnézu a další postižení) již naplňovalo kritéria položky 6c. Také dle zprávy z interny ze stejného dne (6. 2. 2025) byla žalobkyní akcentována únava a zadýchávání již při pomalé chůzi (byť bez námahových bolestí na prsou, palpitací a pre/synkopálních stavů). Právě trikuspidální insuficience byla vedle náhrady aortální chlopně nejzásadnějším nálezem, v plánu byla dokonce kontrolní echokardiografie s případnou eventualitou výkonu na chlopni. Posudková komise i vysvětlila, že stav žalobkyně v tuto dobu (tj. ke dni 6. 2. 2025), bylo možné hodnotit i jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, neboť ve zprávě z kardiologie ze dne 13. 9. 2024 byla referována středně významná trikuspidální insuficience a bylo konstatováno, že žalobkyně není schopná větší fyzické zátěže a funkčně odpovídá NYHA III. Posudková komise dále objasnila, že stav žalobkyně bylo možné hodnotit dle zvolené položky 6c s ohledem na preambuli položky 6, která vedle operované vady (aortální chlopeň) umožňuje zohlednit i přidružené vady (na rozdíl od položky 5) jako byla postupně rozvinutá trikuspidální insuficience. U žalobkyně byla dle zprávy z interny ze dne 6. 2. 2025 přítomna i anemie, která ale nevedla k invaliditě nad rámec srdeční problematiky. Hodnocení žalobkyniny výkonnosti a dušnosti bylo komplikované s ohledem na kombinovanou etiologii, ovšem na prvním místě bylo právě kardiální postižení, přičemž právě rozvoj trikuspidální insuficience byl stěžejní a vedl k míře poklesu pracovní schopnosti o 50 %, tj. až k naplnění položky 6c.

17. Soud jen v obecnosti (účastnice proti obsahu posudku nevznáší žádné námitky) dodává, že úvahy posudkové komise jsou v souladu s posudkovými hledisky kapitoly IX, oddílu A, položky 6 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která skutečně zahrnuje (pod částí B) i „Stavy po operační korekci srdečních vad, vad velkých cév a aneuryzmat“, a v rámci posudkových hledisek pro tuto část uvádí jako jeden z rozhodujících faktorů mj. přítomnost přidružených vad – v daném případě rozvoj trikuspidální insuficience v návaznosti na provedení mechanické náhrady aortální chlopně.

18. Posudek se vypořádává i s žalobními námitkami. Žalobkyně v podstatě toliko namítá, že nebylo zkoumáno snížení výkonu při zatížení. K tomu nyní posudková komise řádně přihlédla (mj. na základě zprávy z interny ze dne 6. 2. 2025, dle které žalobkyně udávala únavu a zadýchávání i při pomalejší chůzi) a osvětlila rovněž medicínskou příčinu tohoto stavu – postupný rozvoj trikuspidální insuficience, která od 6. 2. 2025 byla významnou a stěžejní příčinou poklesu pracovní schopnosti.

19. V posudku je popsán i vývoj žalobkynina zdravotního stavu (včetně jeho hodnocení posudkovými lékaři), obsahuje všechny požadované formální náležitosti, jeho závěry se opírají o shromážděné podklady (žalobkynino osobní vyšetření a veškeré lékařské zprávy a další podklady), které měla posudková komise k dispozici, a celkové posudkové hodnocení je vnitřně konzistentní a nerozporné. Posudková komise se zabývala i dalšími žalobkyninými onemocněními (zejm. diabetologickou problematikou) a profesí, které ale nenavyšovaly pokles pracovní schopnosti nad rámec dolní hranice položky 6c. Také podrobně zdůvodnila, proč nepřistoupila ke snížení dolní hranice procentního rozpětí dané položky dle § 4 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity.

20. Na základě výše uvedeného soud pokládá posudek posudkové komise za nejpřesvědčivější (zejména s ohledem na řádné vypořádání žalobkyniných námitek), logický a vycházející z nejúplnějších podkladů (zejm. žalobkynino osobní vyšetření) oproti posudkům institutu. V návaznosti na něj lze uzavřít, že žalovaná vycházela při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí činila jen 30 %, v důsledku čehož zamítla žalobkyninu žádost o invalidní důchod. Míra poklesu pracovní schopnosti ale ve skutečnosti od 6. 2. 2025 činila 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí je tak zatíženo vadou řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na jeho zákonnost. Žalobní body jsou důvodné. Závěr a náklady řízení 21. S ohledem na shora uvedené závěry soud napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná zejména znovu posoudí žalobkynin nárok na invalidní důchod a mezi své podklady zahrne i posudek posudkové komise ze dne 25. 2. 2026 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.), podle nějž od 6. 2. 2025 poklesla žalobkynina pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50 %.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně, která byla ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalované, která ve věci úspěch neměla, avšak žádné náklady jí dle obsahu soudního spisu nevznikly. Žádná z účastnic tak nemá právo na jejich náhradu. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 30. června 2026 Richard Galis v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.