53 Ad 40/2025

Plný text

č. j. 53 Ad 40/2025 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: Mgr. L. H. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2025, č. j. X, takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Rozhodnutím ze dne 2. 5. 2025, X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná od 12. 6. 2025 odňala žalobci invalidní důchod, neboť žalobce již nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 28. 4. 2025 poklesla žalobcova pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 10 %.

2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla žalobcovy námitky a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Institut posuzování zdravotního Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 53 Ad 40/2025 stavu (dále jen „institut“) v posudku ze dne 25. 7. 2025 dospěl k závěru, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla ischemická choroba srdeční se stavem po nonQ infarktu myokardu spodní stěny v listopadu 2010. Žalobcův zdravotní stav institut hodnotil podle kapitoly IX, oddílu A, položky 1a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), na horní hranici rozpětí této položky a míru poklesu pracovní schopnosti navýšil o dalších 10 % podle § 3 odst. 1 této vyhlášky vzhledem k dalším postižením (zejména diabetes mellitus 2. typu a vertebrogenní algický bederní syndrom s radikulopatií L5 na podkladě degenerativních změn páteře bez trvalého neurodeficitu). Míru poklesu pracovní schopnosti tak určil na 20 %. Jedná se o kardiologické onemocnění bez podstatného omezení výkonnosti při běžné zátěži a bez zhoršení funkce levé komory srdeční. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě stabilizovaný na nastavené léčbě. Ve sledovaném období žalobce nebyl akutně ošetřen ani hospitalizovaný. Žalobce pracuje na plný pracovní úvazek (dříve jako učitel, nyní ředitel na základní a mateřské škole) a pracoval i při invaliditě I. stupně bez prokázaného zhoršení zdravotního stavu (poslední pracovní neschopnost byla v červenci 2023). Je plně a dlouhodobě adaptován na chronické potíže bez dokladované posudkově významné progrese.

3. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí. Namítá, že institut nesprávně posoudil jeho zdravotní stav a míru poklesu pracovní schopnosti (20 %). Ta neodpovídá skutečnému stavu. Žalobcovy zdravotní potíže (ischemická choroba srdeční, vertebrogenní syndrom, diabetes mellitus, hypotyreóza, posttraumatická cefalea, obezita, vertigo) jej trvale funkčně omezují. Zdravotní stav žalobce se nezlepšil od té doby, co byl uznán invalidním v I. stupni. Je dlouhodobě stabilní či naopak mírně zhoršený. Posudek přitom neobsahuje odůvodnění, proč došlo ke snížení míry poklesu pracovní schopnosti z původních 35 – 45 %. Posudek byl navíc vypracován bez přítomnosti žalobce, ačkoliv žádal o osobní vyšetření. Při posuzování institut nepřihlédl ke všem doloženým lékařským zprávám, zejména nepřihlédl ke kardiologickému a ortopedickému nálezu z ledna 2025. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, proč již žalobce není invalidní ani proč nebyla zohledněna kumulace několika chronických diagnóz.

4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Oba posudky dospěly k závěru, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu A, položce 1a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanoví míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. Posudek pro námitkové řízení pak zohlednil i další postižení zdravotního stavu a zvýšil míru poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 %, celkově tedy na 20 %. Žalovaná je přesvědčena, že zdravotní stav žalobce byl plně zjištěn a řádně posouzen. Posudek institutu považuje za objektivní. Posouzení věci 5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 53 Ad 40/2025 napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

6. O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Dokazování soud neprováděl. Při rozhodování vycházel ze správního spisu, který obsahuje veškeré žalobcem navržené důkazy (posudky institutu ze dne 28. 4. 2025 a ze dne 25. 7. 2025, lékařskou zprávu ortopedické ambulance GLS s. r. o. ze dne 7. 1. 2025 a zprávu o kardiologickém vyšetření Kardiologické poradny Kladno s. r. o. ze dne 22. 1. 2025) kromě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ze dne 25. 3. 2026 podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Správním spisem se přitom zásadně nedokazuje. Dále soud vycházel ze zmíněného posudku, který si vyžádal na žalobcův návrh, s nímž se účastníci měli možnost seznámit (v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud pro nadbytečnost neprováděl důkaz výslechem žalobce, neboť jeho zdravotní stav a dopad na pracovní schopnost, resp. invaliditu byly dostatečně prokázány posudkem posudkové komise (která žalobce i osobně vyšetřila, žalobce tak měl možnost jí vylíčit veškeré relevantní okolnosti pro posouzení jeho zdravotního stavu).

7. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.

8. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

9. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

10. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 53 Ad 40/2025 11. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ministerstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

12. Žalobní námitky spočívají převážně ve zpochybnění lékařského posouzení žalobcova zdravotního stavu žalovanou.

13. Jelikož invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, rozhodnutí o něm je závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je přitom otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav proto soud nepřezkoumává. Vychází z posudků vypracovaných posudkovými komisemi jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí, které posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Takové posudky nicméně soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, č. 511/2005 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20).

14. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014 – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 53 Ad 40/2025 15. Soud si vyžádal posudek posudkové komise ze dne 25. 3. 2026. Na základě tohoto posudku má za to, že žalovaná postupovala nesprávně při stanovení procentní míry poklesu žalobcovy pracovní schopnosti.

16. Posudek posudkové komise splňuje požadavek přesvědčivosti a úplnosti. Žalobce vyšetřil lékař posudkové komise z oboru interního lékařství. Posudková komise dále vycházela i z lékařské zprávy ortopedické ambulance GLS s. r. o. ze dne 7. 1. 2025 a zprávy o kardiologickém vyšetření Kardiologické poradny Kladno s. r. o. ze dne 22. 1. 2025, na které žalobce poukazuje v žalobě. Posudková komise dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, za jehož rozhodující příčinu označila ve shodě s předchozími posudky ischemickou chorobu srdeční, stav po non Q srdečním infarktu spodní stěny, při PCI uzávěru ACD. Tuto příčinu podřadila taktéž pod kapitolu IX (postižení srdce a oběhové soustavy), oddíl A (postižení srdeční), položku 1 (chronické srdeční selhání, systolická a diastolická dysfunkce jako výsledný stav řady kardiovaskulárních postižení), nicméně odlišně oproti posudkům institutu ji podřadila pod písmeno b (lehký pokles výkonnosti) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti je pro tuto položku stanovena v rozpětí 20 % – 40 %. Posudková komise v souladu s tímto rozpětím stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 35 %. Dospěla k závěru, že invalidita prvního stupně nadále trvá.

17. Soud si je vědom toho, že ischemická choroba srdeční je uvedena v kapitole IX, oddílu A, položce 2 (a nikoli položce 1) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Tato položka nicméně (pro účely hodnocení dopadů ischemické choroby srdeční) pouze odkazuje na položku 1 stejné kapitoly a oddílu a dílčím způsobem modifikuje posudková hlediska. Závěry posudkové komise proto soud chápe tak, že mínila žalobcovo postižení podřadit pod položku kapitolu IX, oddíl A, položku 1b ve spojení s položkou 2. Tomu ostatně odpovídá i to, že posudková komise právě v souladu s posudkovými hledisky položky 2 u žalobce zdůraznila difuzní nález na koronárních tepnách, tj. závažný koronarografický nález (položka 1 toto posudkové hledisko neobsahuje). Tato dílčí nepřesnost tak nemá vliv na přesvědčivost a úplnost posudku posudkové komise.

18. Volbu písmene b v rámci položky 1 pak posudková komise řádně a v souladu s posudkovými kritérii položek 1 a 2 odůvodnila tím, že žalobce je s ohledem na celkový zdravotní stav cévně rizikovým pacientem (diabetik, porucha metabolismu tuků, nadváha, hypertenze III) léčeným pro řadu onemocnění, o čemž svědčí i četná medikace. V popředí stojí právě ischemická srdeční choroba se stavem po non Q srdečním infarktu spodní stěny při PCI uzávěru ACD (který byl léčen implantací lékového stentu) s reziduální hypo až akinesou posteroseptálně a se středně významnou dysfunkcí levé komory (aktuálně s dobrou ejekční frakcí levé komory – 60 %). Přestože je žalobcův stav stabilizován, kardiolog doporučil úlevový režim (vyvarování se těžké fyzické i psychické zátěži), a to s ohledem na difuzní nález na koronárních tepnách bez očekávané úpravy. U žalobce se tak nejedná o stav bez omezení při běžné zátěži (položka 1a), ale o chronické srdeční onemocnění s lehkým poklesem výkonnosti.

19. Posudková komise řádně zdůvodnila a v souladu s vyhláškou o posuzování invalidity vyhodnotila i konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti v rámci stanoveného rozpětí. Poukázala na celkový zdravotní stav cévně rizikového pacienta a v souladu s § 2 odst. 3 Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 6 53 Ad 40/2025 vyhlášky o posuzování invalidity přihlédla k dalším postižením, konkrétně k nesouvisejícímu kombinovanému vertebrogennímu postižení a poúrazovému stavu s trvajícím tinnitem, závratěmi a bolestmi krční páteře.

20. Posudek obsahuje podrobný popis žalobcova zdravotního stavu, včetně míry stabilizace a rozsahu různých zdravotních postižení, zejména toho zdravotního postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zařazení druhu zdravotního postižení podle vyhlášky o posuzování invalidity je řádně odůvodněno (viz výše). Posudek též obsahuje všechny požadované formální náležitosti, jeho závěry se opírají o lékařské zprávy a osobní vyšetření žalobce. Celkové posudkové hodnocení je vnitřně konzistentní a nerozporné.

21. Posudková komise se dostatečně vypořádala i s žalobcovými námitkami. Dala žalobci za pravdu v tom, že se jeho zdravotní stav nezlepšil, resp. je dlouhodobě stabilní. K tomuto závěru dospěla po osobním vyšetření žalobce. Prostudovala také doloženou lékařskou zprávu ortopedické ambulance GLS s. r. o. ze dne 7. 1. 2025 a zprávu o kardiologickém vyšetření Kardiologické poradny Kladno s. r. o. ze dne 22. 1. 2025, na které žalobce odkazuje v žalobě. Zjistila přitom, že ortoped zhodnotil žalobcovo zdravotní postižení (vertebrogenní algický syndrom) jako těžké postižení nosného aparátu a doporučil mu, aby se vyvaroval přetěžování a vydržovaných poloh, což zohlednila ve svém hodnocení. V návaznosti na žalobcem poukazované kardiologické vyšetření pak zejména zdůraznila difuzní nález na koronárních tepnách bez očekávané úpravy (v souladu s posudkovými hledisky).

22. Na základě výše uvedeného soud pokládá posudek posudkové komise za logický a přesvědčivější než předchozí posudky, z nichž vycházela žalovaná. Posudek posudkové komise vychází i z nejúplnějších podkladů, zejména žalobcova osobního vyšetření a doložené zdravotnické dokumentace. V návaznosti na něj lze uzavřít, že žalovaná vycházela při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí činila pouze 20 %. V důsledku toho nesprávně dovodila, že žalobce není invalidní. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce však ve skutečnosti stále činila 35 %, což odpovídá invaliditě I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí je tak zatíženo vadou řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na jeho zákonnost.

23. Naopak za nedůvodnou soud považuje dílčí námitku, že předchozí posudky, z nichž vycházela žalovaná, byly vypracovány bez přítomnosti žalobce. Tato skutečnost totiž sama o sobě nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Z § 16a odst. 4 písm. a) a odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení totiž plyne, že orgán sociálního zabezpečení příslušný k posouzení zdravotního stavu je k vyšetření posuzovaného toliko oprávněn (nikoliv povinen), resp. může (ale nemusí) určit, že je při posouzení potřebná přítomnost posuzované osoby. To potvrzuje i konstantní judikatura NSS, která dovodila, že úkolem posudkových lékařů je pouze hodnotit zdravotní stav posuzované osoby podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře žadatele a lékařů odborných (viz rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2021, č. j. 10 Ads 290/2019 – 24, a podobně např. rozsudky ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016 – 64, či ze dne 3. 11. 2022, č. j. 9 Ads 57/2021 – 31). Soud nadto Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 7 53 Ad 40/2025 vycházel z posudku posudkové komise, která žalobce osobně vyšetřila a dala mu možnost popsat své obtíže.

24. Stejně tak je nedůvodná námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Z posudku institutu pro námitkové řízení (a potažmo napadeného rozhodnutí, které jej převzalo) vyplývá, že institut se zabýval i kumulací několika chronických diagnóz. Navýšil totiž míru poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Zároveň je z posudku i napadeného rozhodnutí zřejmé, proč žalovaná již nepokládala žalobce za invalidního. Posudkový lékař v této souvislosti poukázal na dlouhodobou adaptaci žalobce na jeho nepříznivý zdravotní stav (schopnost pracovat, aniž by došlo ke zhoršování stavu včetně funkce levé komory srdeční). Přestože tento závěr není věcně správný, je přezkoumatelný. Žalovaná ani nemá žádné správní uvážení ohledně posouzení invalidity. Tato otázka je odborná, a žalovaná tak je (podobně jako soud) odkázána na odborné lékařské posouzení institutem [srov. zejména § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 7 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení]. Samo o sobě tedy není vadou, pokud pouze převzala obsah posudků o invaliditě, aniž by k nim dodala vlastní úvahu – k té ani neměla potřebné odborné znalosti (byť samozřejmě měla odhalit, že posudky nesplňují požadavek přesvědčivosti a úplnosti). Závěr a náklady řízení 25. S ohledem na shora uvedené závěry soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vadu řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Současně věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná zejména znovu posoudí žalobcův nárok na invalidní důchod a mezi své podklady zahrne i posudek posudkové komise (§ 78 odst. 6 s. ř. s.), podle nějž v době vydání napadeného rozhodnutí poklesla žalobcova pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 % a invalidita I. stupně trvala. Soud nepřistoupil ke zrušení prvostupňového rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s. ř. s.), neboť výše uvedenou vadu řízení lze napravit v řízení o námitkách.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Žádné náklady mu však dle obsahu spisu nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 8 53 Ad 40/2025 rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 28. května 2026 Richard Galis v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.