54 A 11/2024

Plný text

č. j. 54 A 11/2024 – 100 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Jana Peroutky a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobce: Ing. J. F. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 2. 2024, č. j. 027560/2024/KUSK, a ze dne 20. 2. 2024, č. j. 027565/2024/KUSK, takto:

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2024, č. j. 027560/2024/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí I“), a rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2024, č. j. 027565/2024/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí II“; společně s napadeným rozhodnutím I dále též „napadená rozhodnutí“). Zároveň žalobce požaduje přiznání náhrady nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 54 A 11/2024 2. Napadeným rozhodnutím I žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nymburk (dále jen „městský úřad“) ze dne 26. 7. 2023, č. j. MUNYM- 070/55409/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí I“). Prvostupňovým rozhodnutím I městský úřad podle § 62 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) uložil žalobci pořádkovou pokutu ve výši 30 000 Kč za hrubě urážlivá podání.

3. Napadeným rozhodnutím II žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí městského úřadu ze dne 23. 8. 2023, č. j. MUNYM-070/58693/2023/Mej (dále jen „prvostupňové rozhodnutí II“; společně s prvostupňovým rozhodnutím I dále též „prvostupňová rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím II městský úřad podle § 62 odst. 2 správního řádu uložil žalobci další pořádkovou pokutu ve výši 15 000 Kč za hrubě urážlivá podání.

4. Protože v obou případech jde o žaloby téhož žalobce proti rozhodnutím téhož žalovaného, která spolu skutkově souvisejí a opírají se převážně o shodnou žalobní argumentaci, spojil zdejší soud obě věci usnesením ze dne 16. 5. 2024, č. j. 54 A 11/2024-42, č. j. 59 A 13/2024- 45, ke společnému projednání. Řízení je dále vedeno pod sp. zn. 54 A 11/2024. Obsah žalob a vyjádření žalovaného 5. Žaloby jsou obsahově z převážné části totožné. Žalobce v nich brojí proti uložení pořádkových pokut za hrubě urážlivá podání podle § 62 odst. 2 správního řádu, a to ve výši 30 000 Kč uložené prvostupňovým rozhodnutím I a ve výši 15 000 Kč uložené prvostupňovým rozhodnutím II. Tvrdí, že napadená rozhodnutí i jim předcházející rozhodnutí městského úřadu jsou nezákonná.

6. Žalobce především namítá nesprávné právní posouzení věci. Uvádí, že jeho podání souvisela s veřejně prospěšnou činností a představovala obranu proti postupu správních orgánů, který považuje za nezákonný. Má za to, že správní orgány nepřípustně sankcionovaly výkon jeho práva na obranu, svobodu projevu a práva kritizovat postup veřejné správy.

7. Dále žalobce zpochybňuje, že osoby, vůči nimž jeho podání směřovala, byly oprávněnými úředními osobami, popřípadě zda jednaly v mezích své pravomoci. Současně namítá podjatost správních orgánů, kterou dovozuje jednak z toho, že se věc dotýkala příspěvkové organizace Středočeského kraje, jednak z předchozího postupu městského úřadu vůči jeho osobě. Tvrdí, že jím vznesené námitky podjatosti nebyly řádně vypořádány.

8. Žalobce v obou žalobách dále brojí proti výši uložených pořádkových pokut, které považuje za nepřiměřené. Poukazuje na jiné jím uváděné případy, v nichž byly za obdobné či závažnější verbální projevy ukládány nižší sankce. Dovozuje, že v jeho případě jde o nepřiměřený a šikanózní postih.

9. Žalobce rovněž namítá vady postupu žalovaného, a to zejména průtahy při vyřizování jeho odvolání, o němž bylo rozhodnuto až po podání jiné správní žaloby.

10. V žalobě proti napadenému rozhodnutí I žalobce navíc namítá, že „dokument, proti němuž odvolání směřovalo“ (tj. prvostupňové rozhodnutí I), vydal tajemník městského úřadu, který k tomu nebyl příslušný.

11. K prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést listinné důkazy, zejména korespondenci mezi ním a žalovaným ve věci údržby alejí a související fotografickou dokumentaci, a dále výslechy jím označených úředních osob. V žalobě proti napadenému rozhodnutí I navrhuje též výslech tajemníka městského úřadu. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 54 A 11/2024 12. Žalovaný ve vyjádřeních k žalobám navrhuje jejich zamítnutí. Uvádí, že napadená rozhodnutí považuje za zákonná a přezkoumatelná. Podání žalobce byla učiněna v souvislosti s probíhajícími správními řízeními a směřovala vůči oprávněným úředním osobám, přičemž jejich obsah zjevně překročil meze věcné kritiky postupu správních orgánů a představoval hrubě urážlivé, osobně dehonestující a vulgární útoky na čest a důstojnost dotčených úředních osob. Svoboda projevu ani právo kritizovat výkon veřejné správy neposkytují ochranu pro vyjádření, která vybočují z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti. S odkazem na judikaturu správních soudů dovozuje, že pro Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 54 A 11/2024 uložení pořádkové pokuty podle § 62 odst. 2 správního řádu není třeba, aby bylo hrubě urážlivým podáním současně závažně ztíženo vedení řízení, nýbrž postačí, že jde o takové podání učiněné v souvislosti s konkrétním správním řízením vůči oprávněné úřední osobě. Námitky žalobce, podle nichž šlo o obranu proti nezákonnému postupu správních orgánů, výkon práva na kritiku veřejné správy či přiměřenou sebeobranu, nepovažuje za důvodné. Námitky podjatosti správních orgánů a jednotlivých úředních osob byly již vypořádány v předcházejícím řízení i v odůvodnění napadených rozhodnutí. K výši uložených pořádkových pokut uvádí, že úvahy správních orgánů o jejich stanovení jsou v prvostupňových rozhodnutích dostatečně vyloženy a odpovídají okolnostem obou věcí, zejména intenzitě a opakovanosti urážlivých projevů žalobce.

13. Žalobce v replice uvedl, že vyjádření žalovaného obsahuje „množství zcela nesouvisejících nesmyslů“, což značí, že „zástupce žalovaného přišel současně o soudnost i rozum“.

14. Žalovaný dne 13. 5. 2026 zaslal soudu podání žalobce adresovaná hejtmance Středočeského kraje a úřední osobě žalovaného (referentovi). Podle žalovaného mají tyto podklady význam pro posouzení dlouhodobého způsobu komunikace žalobce s orgány veřejné moci a dokládají, že jednání, která jsou předmětem projednávané věci, nepředstavují ojedinělý exces, nýbrž součást opakovaného způsobu vystupování vůči správním orgánům. Dokládají dlouhodobě konfliktní a agresivní způsob vedení komunikace mimo meze běžné, věcné a společensky tolerované formy vyjadřování. Žalobce v reakci na to soudu sdělil, že jediným smyslem posledního podání žalovaného je poštvat soud proti němu. Jednání 15. Při jednání dne 20. května 2026 strany setrvaly na svých dosavadních stanoviscích. Žalobce rekapituloval obsah svého posledního vyjádření. Mimo jiné uvedl, že žalovaný stále nezohledňuje právní názor Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) a následně zdejšího soudu, podle kterého údajná krádež dřeva nemůže být přestupkem, protože mu chybí materiální stránka přestupku. Žalovaný si to spletl s vyčíslením materiální škody, což svědčí o právní úrovni toho, kdo tu věc u žalovaného vyřizuje. Na základě toho žalobce poslal dopis hejtmance a úřední osobě žalovaného. Ačkoliv se to týkalo jiné věci, žalovaný tyto dopisy založil do spisu v této věci, čímž chtěl zřejmě očernit žalobce. Důstojnost správního řízení snižují především ti, kteří nedokáží rozlišit pachatele od napadeného, kteří v protiprávní činnosti pokračují a kteří nezohledňují závěry NSS. Žalobce dále uvedl příklady jednání různých správních orgánů, které podle něj snižují důstojnost správního řízení. Úroveň nebo důstojnost správního řízení u městského úřadu vychází ze samotné podstaty, protože u něj celá situace vznikla kvůli údajné krádeži dřeva. Sdružení žalobce mělo dohodu se správou silnic o tom, že sdružení udržuje aleje a stará se o ně. Vysázelo tam celou řadu stromů, ty obhospodařovalo. Městský úřad je začal pronásledovat. Údajně ukradli dřevo, které se tam válelo asi dva roky vedle silnice. Když ho pak odstranil žalobce, městský úřad to prohlásil za krádež dřeva, čímž se do toho zapojil naprosto neurvalým a sprostým způsobem. Jediná možná reakce žalobce byla jim sprostě vynadat. Městský úřad odmítal pochopit, že jako spolek se 12 let starají o alej, mají to smluvně podloženo a stálo je to desítky tisíc Kč a stovky pracovních hodin. Žalobce dále odkázal na rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2025, č. j. 1 As 185/2024-65, z nějž podle něj plyne, že přestupek nebyl spáchán, protože nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Jednání spolku X tedy nebylo společensky nebezpečné, bylo naopak společensky žádoucí. K důkazu navrhl rovněž obsah internetové diskuse na internetových stránkách Novinky.cz a Seznam.cz k článku reagujícímu na rozsudek NSS č. j. 1 As 185/2024-65, v nichž se nenašel nikdo, kdo by se za městský úřad Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 54 A 11/2024 postavil, naopak desítky lidí úředníky městského úřadu odsoudily. K věci samé žalobce mimo jiné uvedl, že nebude rozporovat, že podání, za něž byl pokutován, jsou sprostá. Jsou ale správně sprostá, protože úředníkům městského úřadu patřilo pořádně vynadat. Ve funkčním právním státě by byli propuštěni. U nás je nikdo nepropustil, nepotrestal ani jim nesnížil mzdu. Bylo tak na žalobci, aby jako představitel občanského sdružení reagoval na bezdůvodné napadení. Byla to ta nejmírnější možná pozice, kterou šlo zaujmout. Kdyby měl jinou možnost, jak je potrestat, udělal by to, a to velice slušnou formou. Takovou možnost však neměl, proto jim vynadal, přičemž to splnilo svůj účel. Žalobce trvá na tom, že podání, za něž byl pokutován, byla společensky prospěšná, protože jinak by jednání městského úřadu prošlo bez povšimnutí. Útočník je zodpovědný za reakci napadeného a při napadení se posuzuje pouze přiměřenost dané reakce. Rozsudek NSS č. j. 1 As 185/2024-65 jednoznačně konstatoval, kdo koho napadl. Jednání městského úřadu představovalo nesmírně sprostý útok na občanské sdružení s cílem ho zdiskreditovat, napadnout a ideálně zlikvidovat. Kromě toho od žalovaného vzešlo trestní oznámení kvůli jednomu z těch dopisů, které vedlo k trestnímu stíhání osoby žalobce, jež však skončilo zprošťujícím rozsudkem. Žalovaný je zodpovědný za škodu, kterou tím způsobil. Žalovaný nenávidí sdružení žalobce, které se odmítá smířit s jejich korupčním jednání a které korupční jednání zdokumentovalo a dožadovalo se nápravy. Žalobce kraji žalovaného navrhoval zlepšení péče o stromy, který nic z toho nerealizoval. Kraj žalovaného vydělával ze sázení či kácení stromů velké peníze. Žalobce na rozdíl od žalovaného v řízení vystupuje z pozice toho, kdo chtěl společnosti prospět a taky jí mnohonásobně prospěl. Žalobce dále uvedl, že není následku bez příčiny a příčinou bylo naprosto nezákonné a bezdůvodné sankční řízení vůči jeho sdružení. Pokud by tohoto sankčního řízení nebylo, tak by nebyly žádné dopisy. Stav klidu nejprve narušila policie a poté městský úřad. Ten, kdo právní stav jako první porušil, nese odpovědnost, ne ten, kdo na to reagoval. Vedle toho pokuta musí splňovat určité náležitosti. Sám městský úřad uvádí, že nevedla k nápravě, z čehož tedy plyne, že byla uložena bezdůvodně. Není jasné, jakým způsobem ověřoval městský úřad přiměřenost pokuty ve výši 30 000 Kč nebo to, že není likvidační. Žalobce byl nezaměstnaný a jeho příjem představoval 5 nebo 6 000 Kč měsíčně. Tak vysoká pokuta pro někoho s příjmem 5 nebo 6 000 Kč likvidační je. Úřednice městského úřadu vypověděla, že to nijak neověřovala, čímž nesplnila svou základní povinnost při ukládání pokuty. Na to žalovaný nijak nereagoval, nevytknul městskému úřadu, že nemá zajištěny základní předpoklady pro uložení pokuty. Jestliže městský úřad neshledal polehčující okolnosti, vypovídá to o jeho podjatosti. Polehčujících okolností pak byla celá řada (např. veřejně prospěšná práce).

16. Žalovaný odkázal na svá písemná vyjádření a na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2024, č. j. 54 A 91/2023-61, v jiné věci žalobce a jeho odůvodnění. Doplnil, že přestupkové řízení vedené se spolkem X bylo již skončeno a obviněný byl opět uznán vinným ze spáchání přestupku. V rozhodnutí se žalovaný podrobně zabýval materiálním znakem přestupku. Přiměřenost pokuty správní orgán posuzuje ve vztahu k závažnosti následků anebo významu předmětu řízení, kterým bylo řízení o majetkovém přestupku. Pokuty lze ukládat opakovaně, a proto není důvod zkoumat výše předchozích pokut, které byly v tom řízení uloženy. Cílem pokut je zajištění řádnosti a důstojnosti řízení, ale mají rovněž sankční a preventivní charakter. Pokuty byly rozhodně přiměřené vzhledem k projevům, které žalobce v průběhu správního řízení učinil. Navrhl, aby žaloby byly jako nedůvodné zamítnuty. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 6 54 A 11/2024 Podstatný obsah správního spisu 17. Ze správního spisu vyplývá, že projednávané věci bezprostředně navazují na přestupkové řízení vedené městským úřadem se spolkem X, (dále jen „spolek X“). Právě v souvislosti s tímto řízením žalobce vystupující jako předseda spolku X adresoval správním orgánům řadu podání, přičemž některá z nich městský úřad vyhodnotil jako hrubě urážlivá ve smyslu § 62 odst. 2 správního řádu a žalobci za ně postupně uložil pořádkové pokuty.

18. Na e-mailovou adresu úřední osoby městského úřadu Mgr. J. M. byla dne 30. 6. 2023 doručena elektronická zpráva (zaevidována pod č. j. MUNYM-070/49105/2023/Mej), v jejímž předmětu stálo: „Píčo, chcípni !!!“ a jejíž text zněl: „Včera bylo pozdě. Nezacláněj tady, kurvo.“ Součástí e-mailu byla příloha nazvaná „Dopis X.docx“. Obsah přílohy učinil žalobce zároveň podáním doručeným dne 3. 7. 2023 osobně na podatelnu městského úřadu. V tomto podání žalobce mimo jiné oslovuje úřední osobu městského úřadu slovy: „ty vymaštěná, tupá píčo […] ty svině špinavá, zprasená, tupá a k ničemu dobrá […] krávo jedna dementní […] ty přitroublá, blbá chudinko […] ty pizdo jedna zaostalá […] krávo nebeská […] ty píčo […] blbko tupá“ a rovněž uvádí: „Chcípni co nejdřív, i s celou svou rodinou, takový prasata jako seš ty, nejsou dost dobrý ani na masokostní moučku, ještě bychom se z ní, kdyby se zkrmila, všichni otrávili, píčo jedna.“ 19. Dne 3. 7. 2023 žalobce městskému úřadu doručil osobně na podatelnu další podání (zaevidované pod č. j. MUNYM-070/48824/2023) nadepsané „Námitka neplatnosti + odvolání“, v němž žalobce reagoval na předchozí rozhodnutí o pořádkové pokutě ze dne 26. 6. 2023 a Mgr. J. M. označil mimo jiné za „podjatou, úplně blbou krávu, cíleně škodící veřejnosti“.

20. Podání ze dne 30. 6. 2023 a ze dne 3. 7. 2023 městský úřad vyhodnotil jako hrubě urážlivá a prvostupňovým rozhodnutím I za ně žalobci uložil podle § 62 odst. 2 správního řádu pořádkovou pokutu ve výši 30 000 Kč. V jeho odůvodnění městský úřad mimo jiné uvedl, že tato podání svým obsahem evidentně vybočují z pravidel obecně přijatelné komunikace a absentují v nich normy slušnosti a zdvořilosti požadované ve styku s orgány veřejné správy. Podle městského úřadu se nejedná o žádnou kritiku jeho činnosti, nýbrž jde o vědomě vedené hrubě urážlivé výroky a nedůvodný útok na dobrou pověst a čest oprávněných úředních osob, přičemž takové jednání nelze akceptovat. Ani úřední osoba z titulu své funkce neztrácí základní lidská práva a svobody a ve vztahu občana a úředníka platí všeobecně uznávaná pravidla slušnosti a občanského soužití. Smyslem pořádkové pokuty je zachovat a chránit vážnost a důstojnost správních orgánů a úředních osob při výkonu veřejné správy před útoky ve formě hrubých urážek. Při stanovení výše pořádkové pokuty městský úřad dbal o to, aby nebyla v hrubém nepoměru k závažnosti následku a významu předmětu řízení (přestupková věc spolku X, v níž bylo možné uložit správní trest pokuty ve výši 50 000 Kč). Vzhledem k opakovanosti, rozsahu a množství hrubě urážlivých výroku byla výše pořádkové pokuty stanovena mírně nad polovinou hranice možné sazby. Výše pořádkové pokuty není likvidační a sleduje především výchovný účel, tj. aby se žalobce hrubě urážlivého jednání do budoucna zdržel a v úředním styku dodržoval pravidla obecně přijatelné komunikace. Pokud by pořádková pokuta byla nižší, neměla by na žalobce požadovaný výchovný účel.

21. Dne 1. 8. 2023 byla do datové schránky městského úřadu doručena datová zpráva z datové schránky spolku X (zaevidovaná pod č. j. MUNYM-070/57101/2023/Buř), kterou žalobce reagoval na rozhodnutí vydané v přestupkové věci spolku X. Ve zprávě stojí: „X (úřední osoba městského úřadu Bc. Z. B. – pozn. soudu), seš neskutečný hovádko, zbabělý prase, kretén Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 7 54 A 11/2024 a blbeček, sabotující veřejně prospěšnou občanskou aktivitu. Vy ste vůbec neskutečný hovada na tom MÚ, vysvětli mi, jak se taková sbírka zbabělých, tupých prasat vůbec mohla kdy sejít, natož úřadovat, natož o něčem rozhodovat. Patříte vyházet z toho úřadu jeden vedle druhýho, dveřma nebo okny, to je jedno, jste vyžírky zadarmo drahý, banda kreténů, nemající srovnání a obdoby. Kdybych obrátil naruby všechny kriminály a blázince, podobnou sbírku škodících hňupů bych sotva dal dohromady.“ 22. Dne 1. 8. 2023 bylo do datové schránky městského úřadu doručeno podání z datové schránky spolku X nadepsané „Odvolání proti Rozhodnutí ze dne 31. 7. 2023 o uložení pokuty prý za ,krádež dřeva‘“ (zaevidované pod č. j. MUNYM-070/57100/2023/Buř). V něm mimo jiné podepsaný žalobce uvádí: (i) „Rozhodnutí vydal naprostý kretén, lidský i právní odpad, občanská zrůda a tupý ignorant, vůbec nepochopivší smysl projednávání přestupku, který řízení zmanipuloval, zamlčel celou podstatu věci a ještě si vypomáhal zjevně nepravdivými údaji. Proto dále jen ,idiot‘.“; (ii) „Vyčíslení této úspory v Rozhodnutí idiota nikde nenajdeme, protože to prostě idiot nezvládá a patrně to po něm nelze ani požadovat, jakožto úkon nad jeho intelektuální síly.“; (iii) „idiot, vystavivší napadené Rozhodnutí, postavil spravedlnost zcela na hlavu a s tímto pojetím spravedlnosti zasluhuje zahájit řízení o zbavení, nebo alespoň výrazné omezení, svéprávnosti.“ 23. Obě podání ze dne 1. 8. 2023 městský úřad vyhodnotil jako hrubě urážlivá a prvostupňovým rozhodnutím II za ně žalobci uložil podle § 62 odst. 2 správního řádu pořádkovou pokutu ve výši 15 000 Kč. V jeho odůvodnění městský úřad mimo jiné uvedl, že smyslem a účelem pořádkové pokuty je zachovat a chránit vážnost a důstojnost správního orgánu a jednotlivých úředních osob při výkonu veřejné správy před útoky ve formě hrubých urážek. Zákonodárce tak dal správnímu orgánu možnost postihnout toho, kdo učiní hrubě urážlivé podání. S odkazem na judikaturu městský úřad uvedl, že urážlivé jsou projevy útočící na autoritu a odbornost orgánů veřejné moci Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 8 54 A 11/2024 nebo na důstojnost, čest a dobrou pověst úředních osob. Hrubá urážka je zvláště urážejícím útokem na čest, pověst a vážnost napadeného. Jakkoliv lze od reprezentantů veřejné moci požadovat větší dávku tolerance, velkorysosti a nadhledu, nelze akceptovat takové projevy, které jsou zjevně v rozporu s obecně uznávanými pravidly slušnosti. Pokud názor vybočí z jejich mezí, ztrácí charakter korektního úsudku a ocitá se mimo rámec práva na svobodné vyjádření názoru. Cílem žalobce bylo opakovaně urazit úřední osobu, poškodit její čest a vážnost a snížit vážnost vedeného správního řízení. Žalobcem užité výrazy jsou ve společnosti obecně vnímány jako nepřípustná a hanlivá označení. Pojem „idiot“ užil žalobce ve druhém podání ze dne 1. 8. 2023 celkem 17krát. Žalobce své výhrady vůči postupu městského úřadu mohl sdělit slušným způsobem. I na úřední osoby se vztahují základní práva a svobody, přičemž lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Opakovaná a stupňující se urážlivá podání nelze přehlížet. Pořádkovou pokutu lze uložit až do výše 50 000 Kč. Při stanovení její výše městský úřad dbal o to, aby nebyla v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení. Přihlédl k tomu, že v případě žalobce se jedná o cílené opakované útoky, přičemž uložená pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč zjevně nesplnila výchovný účel. Žalobce svá urážlivá podání stupňuje a útočí na vážnost a důstojnost úřední osoby, vyjadřuje absolutní despekt a zjevné opovržení městským úřadem. Městský úřad tak zohlednil míru útoku vůči úřední osobě. Žalobce si má uvědomit, že nebude-li se v úředním styku chovat v mezích přijatelné slušnosti, ponese za takové jednání plnou odpovědnost. Polehčující okolnosti městský úřad neshledal.

24. Žalobce proti oběma prvostupňovým rozhodnutím brojil podáními doručenými městskému úřadu dne 3. 8. 2023 a dne 1. 9. 2023 označenými jako „námitky nicotnosti“. V nich namítal zejména podjatost správních orgánů a tvrdil, že řízení se vůbec nemělo vést, přičemž svá vyjádření hájil jako přípustnou obranu proti nezákonnému postupu veřejné správy. Ministerstvo vnitra v opatření proti nečinnosti ze dne 11. 12. 2023 dospělo k závěru, že podání žalobce označená jako „námitky nicotnosti“ měla být podle svého skutečného obsahu posouzena jako odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím, a žalovanému přikázalo, aby o nich bezodkladně rozhodl.

25. Žalovaný následně vydal napadená rozhodnutí, jimiž rozhodl tak, jak je uvedeno v bodech 2 a 3 tohoto rozsudku. V odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že v souladu s posouzením městského úřadu považoval také on podání žalobce, za něž mu byly prvostupňovými rozhodnutími uloženy pořádkové pokuty, objektivně za hrubě urážlivá, neboť obsahovala vulgarismy, výrazy zjevně snižující vážnost, důstojnost a odbornost dotčených úředních osob, a nešlo jen o přepjatou či nevhodnou kritiku postupu správních orgánů. Podle žalovaného byla podání učiněna v souvislosti s konkrétními správními řízeními a směřovala vůči oprávněným úředním osobám. Posouzení žalob soudem 26. Soud ověřil, že žaloby byly podány včas, že je věcně i místně příslušným soudem a napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Při přezkoumání napadených rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že podané žaloby nejsou důvodné.

27. Podle § 62 odst. 1 správního řádu správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že a) se Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 9 54 A 11/2024 bez náležité omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu, b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo c) neuposlechne pokynu úřední osoby.

28. Podle § 62 odst. 2 správního řádu pořádkovou pokutu podle odstavce 1 lze uložit i tomu, kdo učiní hrubě urážlivé podání.

29. Úvodem soud zdůrazňuje, že předmětem jeho přezkumu v projednávané věci nejsou a nemohou být rozhodnutí vydaná v přestupkové věci spolku X, nýbrž jím je výhradně posouzení zákonnosti napadených rozhodnutí ve věci pořádkových pokut podle § 62 odst. 2 správního řádu za podání žalobce rekapitulovaná v bodech 18, 19, 21 a 22 tohoto rozsudku.

30. Správní řád v § 62 odst. 2 umožňuje uložit pořádkovou pokutu tomu, kdo učiní hrubě urážlivé podání. Musí přitom jít o podání v procesním smyslu, tedy o úkon směřující vůči správnímu orgánu, který se podle § 37 odst. 1 správního řádu posuzuje podle svého skutečného obsahu, nikoliv pouze podle svého označení. Současně musí takové podání souviset s činností úředních osob oprávněných činit úkony v řízení. Jsou-li tyto podmínky splněny, správní orgán musí při stanovení výše pořádkové pokuty postupovat přiměřeně a podle § 62 odst. 3 správního řádu dbát, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení.

31. Judikatura NSS vychází z toho, že pořádková pokuta podle § 62 správního řádu je procesním institutem, jehož účelem je ochrana řádného a důstojného průběhu správního řízení. NSS v rozsudku ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 76/2009-69, výslovně uvedl, že „[p]odmínkou sine qua non tedy je, že je vedeno v určité věci správní řízení, tzn., že takové řízení bylo kvalifikovaným způsobem zahájeno a jeho cílem je vydání určitého správního aktu“. Ve stejném rozsudku současně zdůraznil, že „se ani v případě hrubě urážlivého podání nejedná o jakoukoli písemnost, ale pouze o takové podání, které má souvislost s probíhajícím konkrétním správním řízením a směřuje proti určité úřední osobě“. Podle NSS rovněž „k ukládání pokut dle § 62 správního řádu je třeba přistupovat velmi opatrně a zvažovat je lze pouze v případě, že byť i neoprávněná, přehnaná nebo i vulgární kritika nesměřuje pouze proti způsobu výkonu veřejné správy, ale je rovněž neospravedlnitelným osobním útokem“.

32. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgán nemůže ukládat pořádkové pokuty za jakýkoliv nevhodný projev účastníka řízení. Musí jít o podání procesně relevantní, související s konkrétním řízením, současně však svou intenzitou přesahující meze přípustné kritiky. Na tuto linii navázal NSS v rozsudku ze dne 1. 6. 2010, č. j. 2 As 35/2010-62, v němž zdůraznil, že pro použití § 62 odst. 2 správního řádu je podstatné, aby podání mělo určitou relevanci z hlediska správního řízení. Současně uvedl, že „smyslu citovaného ustanovení by zjevně odporovalo, pakliže by tímto typem pořádkové pokuty byli trestáni účastníci za urážky ryze osobní povahy, činěné nikoliv v rámci a formou úkonu ve správním řízení“. Tato judikatura tedy zároveň vymezuje i hranici mezi pořádkovou pokutou podle správního řádu a případným postihem ryze osobních útoků jinými právními prostředky.

33. V projednávané věci byly tyto základní podmínky pro aplikaci § 62 odst. 2 správního řádu splněny. Podání, za něž byly žalobci uloženy pořádkové pokuty, byla učiněna v přímé návaznosti na konkrétní úkony a rozhodnutí městského úřadu, a to jednak na předchozí rozhodnutí o pořádkové pokutě, jednak na meritorní rozhodnutí v přestupkové věci spolku X. Šlo tedy nepochybně o podání ve smyslu § 37 odst. 1 správního řádu v rámci městským úřadem vedeného řízení. Současně tato podání směřovala vůči konkrétním úředním osobám, které v těchto řízeních činily úkony správního orgánu a jejichž postup žalobce přímo napadal. Již z tohoto důvodu nelze přijmout případnou představu, že by šlo o projevy stojící Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 10 54 A 11/2024 mimo úřední styk nebo mimo rámec správního řízení. Přítomnost dílčí právní argumentace ani samotný formální název podání („odvolání“, „námitka nicotnosti“, „námitka neplatnosti“) zároveň nemění nic na tom, zda podání jako celek nebo v podstatné části obsahuje zjevně hrubě urážlivé výroky.

34. Soud se dále zabýval stěžejní žalobní námitkou, že podání žalobce představovala výkon práva na obhajobu, svobody projevu a práva kritizovat veřejnou správu. Této námitce nelze přisvědčit.

35. Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 263/97, č. 1/1998 USu., konstatoval, že „[o]bčané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným, a to zákonným způsobem. Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, ani žádná jiná právní norma nepřipouštějí, aby občané nejprve hodnotili zákonnost postupu veřejných činitelů a teprve na základě toho jejich pokynů uposlechli nebo neuposlechli.“ Přímá obrana proti výkonu pravomoci správního orgánu je možná jen ve výjimečných případech při největších excesech, například pokud by osoba vykonávající pravomoc orgánu veřejné moci bezprostředně Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 11 54 A 11/2024 páchala na adresátu veřejné správy trestný čin či jednala zcela mimo rámec svěřené pravomoci. Standardní postup adresáta veřejné správy má být vždy takový, že dotyčný nejprve strpí výkon pravomoci, třebaže s ním nesouhlasí, a v návaznosti na to se bude bránit příslušným pořadem práva (podáním opravných prostředků, podnětů k přezkumné činnosti nadřízenému orgánu, stížností, event. v rámci následného soudního přezkumu) a při té příležitosti upozorní na skutečnosti, z nichž dovozuje nezákonnost a nepřípustnost konání správního orgánu, ovšem nikoliv psaním hrubých urážek.

36. NSS v rozsudku ze dne 4. 3. 2011, č. j. 5 As 37/2010-71, formuloval obecné meze kritiky veřejné správy takto: „Orgány veřejné moci jsou v demokratickém právním státě nutně podrobovány kritice ze strany účastníků řízení, veřejnosti, ale i médií […] S ohledem na ústavně zaručenou svobodu projevu nelze nikomu upírat právo na kritiku činnosti správních orgánů a úředních osob. Stejně jako všechna ostatní ústavně garantovaná politická práva zná však i svoboda projevu své meze. Právo na svobodné vyjádření názoru končí tam, kde začíná převažovat zájem na ochraně práv ostatních. Kritiku lze považovat za přípustnou, pokud svým obsahem a formou nevybočuje z rámce věcné argumentace způsobem, jenž by se dotýkal cti a dobré pověsti kritizovaného. Vybočí-li však publikovaný názor z mezí obecně uznávaných pravidel slušnosti, ztrácí charakter korektního úsudku a jako takový se zpravidla ocitá již mimo rámec ústavně garantovaného práva na svobodné vyjádření názoru.“ 37. Ohledně urážek úředních osob Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 750/15, dovodil, že „[p]ejorativní a vulgární výroky směřující vůči jednotlivým soudcům jsou chráněny pouze výjimečně – a to například tehdy, pokud jsou vyprovokovány podobně či stejně ostrými výroky ze strany soudce na adresu účastníka řízení či jeho právního zástupce [tzv. odvetná (counterattaack, Gegenschlag) funkce svobody projevu].“ Jinými slovy, výroků s použitím vulgárních a neuctivých výrazů se může obviněný vůči úřední osobě beztrestně (byť formálně budou naplněna kritéria § 66 odst. 2 správního řádu, z důvodu výkonu nutné obrany se nebude jednat o postižitelné jednání) dopustit jen tehdy, jestliže tím bude v bezprostřední souvislosti reagovat na shodné projevy této úřední osoby vůči němu. NSS pak výslovně uvedl, že ani stres či frustrace z domnělé úřední šikany použití hrubě urážlivých výroků neospravedlňují a nesouhlas se správním postupem má být vyjádřen kultivovaným způsobem (srov. rozsudek NSS č. j. 5 As 37/2010-71).

38. Neobstojí tedy žalobcova argumentace, že šlo o jakousi „sebeobranu“ proti postupu správních orgánů. Právní řád poskytuje účastníkovi řízení standardní procesní prostředky obrany, které ostatně žalobce, respektive spolek X využili (viz např. žalobcem zmiňovaný rozsudek NSS č. j. 1 As 185/2024-65). Naproti tomu hrubě urážlivé výroky v úřední korespondenci takovým prostředkem obrany nejsou. V projednávané věci byly vytyčené meze projevu kritiky zjevně a dalece překročeny. Z podání žalobce je patrné, že o pouhou ostrou, expresivní či přehnanou kritiku postupu správních orgánů vůbec nešlo. Naopak se skutečně jednalo o osobní, vulgární a dehonestující útoky vůči konkrétním úředním osobám. Takové výroky nemohou být prostředkem věcné argumentace ve správním řízení, ale představují hrubě urážlivá podání ve smyslu § 62 odst. 2 správního řádu. Právě pro případy, kdy kritika nepřípustně přechází v neospravedlnitelný osobní útok, je tento procesní institut určen (srov. citované rozsudky NSS č. j. 5 As 76/2009-69, č. j. 2 As 35/2010- 62 nebo č. j. 5 As 37/2010-71).

39. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobce považoval postup správních orgánů v původní věci za nezákonný, svévolný či účelový. I kdyby žalobce měl za to, že městský úřad Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 12 54 A 11/2024 postupuje nezákonně, neopravňuje jej to k tomu, aby namísto věcné argumentace volil hrubé osobní urážky úředních osob. Žalobní bod není důvodný.

40. Nedůvodná je rovněž námitka, že pro uložení pořádkové pokuty nebyly splněny zákonné podmínky, neboť jeho podání správní řízení fakticky neztěžovala. NSS v rozsudku ze dne 27. 3. 2013, č. j. 8 As 16/2012-52, výslovně uvedl, že „podmínkou pro uložení pořádkové pokuty podle § 62 odst. 2 není to, že hrubě urážlivým podáním musí rovněž být závažně ztížen postup v řízení“. Podmínka závažného ztížení postupu v řízení se vztahuje pouze na případy uvedené v § 62 odst. 1 správního řádu, avšak není součástí skutkové podstaty obsažené v § 62 odst. 2 správního řádu, který byl aplikován v projednávané věci. Pro jeho aplikaci postačí, pokud určitá osoba učiní hrubě urážlivé podání. Ostatně tomuto závěru svědčí i gramatický a systematický výklad, neboť pokud by se i na tyto případy měla vztahovat podmínka závažného ztížení postupu v řízení, zařadil by zákonodárce skutkovou podstatu uvedenou § 62 odst. 2 správního řádu do dalšího písmene § 62 odst. 1 správního řádu, a nikoliv do jiného odstavce.

41. Soud nepřisvědčil ani námitce, že osoby, vůči nimž jeho podání směřovala, nebyly (oprávněnými) úředními osobami.

42. Podle § 14 odst. 1 správního řádu se úřední osobou rozumí každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu.

43. Podle § 15 odst. 2 správního řádu se oprávněnou úřední osobou rozumí úřední osoba oprávněná k tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřená vedoucím správního orgánu.

44. Ze vzájemného vztahu citovaných ustanovení vyplývá, že oprávněné úřední osoby představují podskupinu úředních osob. Jak již bylo uvedeno, podle judikatury NSS musí hrubě urážlivé podání směřovat proti určité úřední osobě (srov. rozsudek NSS č. j. 5 As 76/2009-69), a je tedy nepodstatné, zda se jedná o oprávněnou úřední osobu, nebo „pouze“ úřední osobu. Z obsahu předloženého spisového materiálu je přitom zřejmé, že osoby, vůči nimž podání žalobce uvedená v bodech 18, 19, 21 a 22 tohoto rozsudku směřovala, vystupovaly jako osoby činící konkrétní úkony správního orgánu a podílející se na rozhodování městského úřadu včetně vydávání rozhodnutí, na něž žalobce navazujícími podáními reagoval. Obě tyto osoby se tak zjevně bezprostředně podílely na výkonu pravomoci městského úřadu, a byly proto úředními osobami. Podmínka vymezená výše citovanou judikaturou NSS pro aplikaci § 62 odst. 2 správního řádu byla tak splněna. Žalobce přitom nezpochybňuje jejich procesní postavení jako takové, nýbrž tvrdí, že řízení se vůbec nemělo vést nebo že tyto osoby postupovaly nesprávně. Tím však otázku jejich postavení jako úředních osob, popř. oprávněných úředních osob, nijak nevyvrací.

45. Nedůvodná je rovněž žalobní námitka týkající se podjatosti správních orgánů a jednotlivých úředních osob. K tomu soud předně uvádí, že rozhodnutí o námitce podjatosti je rozhodnutím procesní povahy a nelze je samostatně napadnout žalobou, avšak lze je přezkoumat spolu s meritorním rozhodnutím (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2016, č. j. 6 As 256/2015-22). Současně je pravdou, že je-li námitka podjatosti řádně a projednatelně vznesena, musí být vypořádána před rozhodnutím ve věci samé (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2015, č. j. 7 As 158/2014-30).

46. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá úřední osoba, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 13 54 A 11/2024 zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

47. Z předloženého spisového materiálu však nevyplývá, že by ve vztahu k rozhodování městského úřadu o uložení pořádkových pokut zůstala nějaká řádně a konkrétně uplatněná námitka podjatosti nevypořádána tak, aby to mohlo založit nezákonnost napadených rozhodnutí. Žalobce sice dlouhodobě tvrdí, že městský úřad i žalovaný jsou vůči němu či spolku X zaujatí, tato tvrzení však opírá především o svůj nesouhlas s vedením původního přestupkového řízení a o svůj názor, že správní orgány chránily zájmy krajské příspěvkové organizace. Taková tvrzení však sama o sobě neprokazují konkrétní poměr úřední osoby k věci nebo k účastníkovi ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu.

48. Jen pro úplnost pak soud doplňuje, že v rozsudku ze dne 20. 1. 2026, č. j. 56 A 16/2023-122, ve věci přestupku spolku X, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím městského úřadu ze dne 31. 7. 2023, č. j. MUNYM-070/56189/2023/Buf, tj. ve vztahu k „hlavnímu“ řízení, v jehož rámci byla vydána prvostupňová rozhodnutí o uložení pořádkových pokud, zdejší soud k námitce podjatosti městského úřadu a jeho úředních osob konstatoval, „že o námitce podjatosti bylo rozhodnuto, Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 14 54 A 11/2024 přičemž ani tzv. systémová podjatost nebyla v projednávané věci shledána a žalobce s důvody, pro které nebylo jeho námitce podjatosti vyhověno, v žalobě vůbec nepolemizuje. Soud tedy k obecné žalobní námitce pouze obecně konstatuje, že sama skutečnost, že žalovaný je součástí organizační struktury Středočeského kraje, který je zároveň vlastníkem předmětného dřeva, sama o sobě bez dalšího důvodem k vyloučení všech pracovníků žalovaného z rozhodování o předmětné věci není.“ Prvostupňová rozhodnutí byla vydána v úzké souvislosti s tímto „hlavním“ řízením ve věci přestupku a na toto posouzení otázky namítané podjatosti lze proto odkázat i v projednávané věci.

49. Důvodná není pak ani námitka nepřiměřenosti uložených pořádkových pokut. Soud si je vědom, že pořádková pokuta může představovat výrazný zásah do práv adresáta. NSS v rozsudku ze dne 19. 1. 2005, č. j. 3 Ads 57/2003-79, výslovně uvedl, že „uložení pořádkové pokuty je nejpřísnějším pořádkovým opatřením, které by mělo být ukládáno pouze výjimečně“, a dále že jde o opatření krajní, které přichází v úvahu tam, kde mírnější prostředky nevedou k nápravě. Správní orgány proto musí pečlivě odůvodnit, proč k uložení pokuty přistoupily a proč. V této věci však soud považuje úvahy správních orgánů o výši pokut a důvodech jejich uložení za dostatečné a přesvědčivé. Nešlo o jednorázový exces, nýbrž o opakovaná písemná podání, která byla promyšleně formulována a doručována správnímu orgánu různými způsoby. V případě pokuty uložené prvostupňovým rozhodnutím I přihlédly správní orgány k mimořádné intenzitě útoků vůči úřední osobě, včetně formulací s krajně nepřijatelným a agresivním obsahem. V případě pokuty uložené prvostupňovým rozhodnutím II zase vycházely z toho, že i další podání vůči úřední osobě obsahovala soustavné a opakované dehonestující útoky. V obou případech zůstaly uložené částky pod zákonnou horní hranicí 50 000 Kč a soud je za okolností věci nepovažuje za zjevně nepřiměřené. Ostatně zákon výslovně umožňuje pořádkovou pokutu ukládat i opakovaně (srov. § 62 odst. 3 správního řádu).

50. Jen pro úplnost soud k otázce přiměřenosti výše pokuty v obecné rovině doplňuje, že správní orgány ukládající pokutu jsou povinny přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter. Správní orgány vycházejí při zjišťování osobních a majetkových poměrů z údajů doložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení či které si opatří samostatně bez součinnosti s účastníkem řízení. Nelze-li takto získat přesné informace, je správní orgán oprávněn stanovit je v nezbytném rozsahu odhadem (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008-133). Žalobce však netvrdí, že by pokuta měla mít pro něj likvidační účinky. Žalobce navíc neuvedl skutečnosti týkající se jeho majetkové situace tak, aby mohlo být objektivně posouzeno, zda dané pořádkové pokuty jsou zřejmě likvidační, či nikoliv. Tvrzení ohledně své majetkové situace v době uložení pořádkových pokut žalobce uplatnil až při jednání s tím, že se omezil pouze na skutková tvrzení a nenavrhoval k jejich prokázání žádné důkazy.

51. Žalobce svou námitku nepřiměřenosti výše pořádkových pokut dovozuje z porovnání s jinými případy, v nichž měly být za obdobné projevy ukládány nižší sankce. Z takového srovnání však nemůže bez dalšího vyplývat závěr o nezákonnosti napadených rozhodnutí. Přiměřenost pořádkové pokuty je třeba vždy hodnotit individuálně, podle konkrétního obsahu podání, jeho kontextu, četnosti a intenzity zásahu do důstojnosti správního řízení a dotčených úředních osob. V nyní posuzované věci byla intenzita použitých výrazů zcela Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 15 54 A 11/2024 mimořádná, a to zejména v okruhu podání sankcionovaných prvostupňovým rozhodnutím I.

52. Skutečnosti vztahující se k osobním a majetkovým poměrům žalobce netvrdil ani v řízení před městským úřadem a nenamítal je ani v odvoláních proti prvostupňovým rozhodnutím. Věcnou správnost rozhodnutí (tj. použití správního uvážení, kam se řadí i určení výše pokuty) odvolací orgán přitom přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem (srov. § 89 odst. 2 větu druhou správního řádu). Nelze proto vyčítat žalovanému, že se těmito otázkami nezabýval nad rámec toho, jak učinil.

53. Zdejší soud zároveň odmítá již v základu mylný výklad žalobce, podle nějž za částku pokuty „lze urážet“ soudce či úřední osoby správních orgánů. Podstata problému totiž tkví v tom, že urážet kohokoliv (v tom soudce či úřední osoby) je jednáním nedovoleným a právní řád obsahuje různé prostředky, jak takové jednání sankcionovat a jak mu předcházet. Dopustí- li se takového jednání osoba v rámci postupu správního orgánu upraveného správním řádem, představuje jeden z těchto prostředků pořádková pokuta podle § 62 správního řádu.

54. Předmětem přezkumu v projednávané věci nadto není žalobcem předložené rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 ze dne 23. 6. 2023, kterým byl uložen správní trest pokuty ve výši 2 000 Kč za přestupek proti veřejnému pořádku, kterým žalobce úmyslně znevážil postavení úředních osob (soudců). Zdejší soud se proto nemůže vyjadřovat k přiměřenosti této pokuty. Nadto je třeba zdůraznit, že soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu za nezákonnou může považovat pokutu uloženou správním orgánem ve výši mimo zákonem stanovené meze (srov. § 78 odst. 1 s. ř. s.) či pokutu zjevně nepřiměřenou. Rozhodnutí o uložení pokuty tak může být vzhledem k její nízké výši nesprávné, navzdory tomu však bude zákonné. Z těchto důvodů také uvedené rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 soud neprovedl jako důkaz.

55. Ohledně námitky nepřiměřenosti prvostupňovými rozhodnutími uložených pořádkových pokut soud pro úplnost upozorňuje, že správní řád umožňuje městskému úřadu pořádkové pokuty uložené prvostupňovými rozhodnutími prominout, nebo dokonce i snížit, přičemž by městský úřad posuzoval, jak žalobce plní své procesní povinnosti v dalším průběhu řízení (srov. § 62 odst. 3 správního řádu). Toto ustanovení je vyjádřením skutečnosti, že pořádková pokuta má nejen sankční, ale také výchovnou povahu. Správní orgán tak má možnost v případě „nápravy“ osoby, které byla pořádková pokuta uložena, původně uložený trest moderovat. Lze si tak představit, že by se žalobce obrátil na městský úřad s vážně myšlenou omluvou za obsah svých podání směřovanou také dotčeným úředním osobám a požádal o prominutí či snížení uložených pořádkových pokut. Mohl by se tak vyhnout jejich (jím tvrzené) nepřiměřenosti. Takový postup by však pochopitelně nutně vyžadoval primárně sebereflexi žalobce ve vztahu k jeho dřívějšímu jednání a z vyjádření žalobce při jednání jednoznačně vyplynulo, že se omluvit nehodlá.

56. Důvodná není ani žalobní námitka týkající se průtahů při vyřizování odvolání. Ze spisové dokumentace sice vyplývá, že žalovaný původně podání žalobce nevyhodnotil podle jejich skutečného obsahu jako odvolání, nýbrž jen jako podněty k prohlášení nicotnosti a že k nápravě tohoto postupu došlo až po zásahu Ministerstva vnitra. Toto procesní pochybení však bylo napraveno a žalobci byl v obou věcech poskytnut plný odvolací přezkum. Lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 71 odst. 3 správního řádu je lhůtou pořádkovou, na jejíž uplynutí zákon neváže žádné právní důsledky pro věc samu. Překročení lhůty pro vydání správního rozhodnutí je sice vadou řízení, nikoliv však takovou, která by měla vliv na Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 16 54 A 11/2024 zákonnost rozhodnutí a v jejímž důsledku by bylo třeba žalobou napadené rozhodnutí zrušit. Nedodržení lhůty stanovené správním řádem pro vydání rozhodnutí nemůže samo o sobě ovlivnit zákonnost rozhodnutí ve věci samé a představovat tak kvalifikovanou vadu řízení (srov. např. rozsudky NSS ze dne 9. 10. 2019, č. j. 7 As 295/2018-37, ze dne 18. 6. 2020, č. j. 1 As 42/2019-50, a ze dne 7. 4. 2022, č. j. 10 As 338/2021-56).

57. V žalobě proti napadenému rozhodnutí I žalobce dále namítá, že dokument, proti němuž směřovalo jeho odvolání, vydal tajemník městského úřadu, který k tomu podle jeho názoru nebyl příslušný. Tuto námitku však žalobce uplatnil pouze v obecné rovině, aniž by uvedl, v čem přesně měl tvrzený nedostatek příslušnosti spočívat. Za této situace soud v obdobné míře obecnosti uvádí, že tajemník je zaměstnancem obce (městyse, města) zařazeným do obecního úřadu (úřadu městyse/městského úřadu) [srov. § 109 odst. 1 a § 110 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)]. Zákon přitom nevylučuje, aby se tajemník bezprostředně podílel na výkonu pravomoci obecního úřadu (úřadu městyse/městského úřadu) [srov. Břeň, J. In: Vedral, J., Váňa, L., Břeň, J., Pšenička, S. Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 598]. V mezích takto uplatněné žalobní námitky proto soud neshledal žádnou vadu prvostupňového rozhodnutí I nebo napadeného rozhodnutí I, která by vedla k závěru o důvodnosti této námitky.

58. Soud tedy uzavírá, že v obou projednávaných věcech byly splněny zákonné podmínky pro uložení pořádkové pokuty podle § 62 odst. 2 správního řádu. Podání žalobce uvedená v bodech 18, 19, 21 a 22 tohoto rozsudku byla učiněna v souvislosti s konkrétním probíhajícím správním řízením, směřovala vůči úředním osobám a svým obsahem představovala objektivně hrubě urážlivé projevy, které zcela překročily meze přípustné kritiky výkonu veřejné správy. Žádná ze žalobních námitek důvod ke zrušení napadených rozhodnutí nezakládá. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 59. Soud neshledal žaloby důvodnými a nezjistil ani žádné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, proto je zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

60. Soud neprovedl žalobcem navržené důkazy týkající se korespondence ve věci údržby alejí ani fotografickou dokumentací, výslechy úředních osob či obsahem internetových diskusí, neboť je nepovažoval za relevantní pro své rozhodnutí. Předmětem tohoto řízení nadto není posouzení skutkových a právních závěrů v původní přestupkové věci spolku X, nýbrž zákonnost uložení pořádkových pokut za konkrétní podání žalobce. Rozsudkem NSS č. j. 1 As 185/2024-65 pak nebylo třeba dokazování provádět, neboť je zdejšímu soudu znám z jeho činnosti.

61. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 17 54 A 11/2024 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 20. května 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.