54 A 199/2018

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: o. B. sídlem X zastoupena advokátem JUDr. Markem Bánským sídlem Elišky Krásnohorské 10/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2018, č. j. 131432/2018/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se v části směřující proti výroku a) usnesení žalovaného ze dne 31. 10. 2018, č. j. 131432/2018/KUSK, odmítá.

II. Žaloba se v části směřující proti výroku b) usnesení žalovaného ze dne 31. 10. 2018, č. j. 131432/2018/KUSK, odmítá a věc se postupuje Ministerstvu životního prostředí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, který bude z účtu České republiky – Krajského soudu v Praze vyplacen k rukám zástupce žalobkyně do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou osobně dne 20. 12. 2018, domáhá zrušení usnesení žalovaného ze dne 31. 10. 2018, č. j. 131432/2018/KUSK (dále jen „napadené usnesení“). Žalovaný výrokem a) napadeného usnesení rozhodl podle § 76 odst. 2 a § 80 odst. 4 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) o tom, že převezme věc týkající se potvrzení existence stavby a ověření zjednodušené dokumentace dešťové kanalizace v obci B. ze dne 30. 8. 2013, č. j. 1022/ZP/13/PAHR, pro rozpor s právními předpisy a rozhodne namísto nečinného správního orgánu – Magistrátu města M. B., odboru životního prostředí. Výrokem b) napadeného usnesení žalovaný podle § 156 odst. 2 správního řádu zrušil pro rozpor s právními předpisy sdělení Městského úřadu M., odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 30. 8. 2013, č. j. 1022/ZP/13/PAHR, o potvrzení existence stavby dešťové kanalizace v obci B. a ověření zjednodušené dokumentace (dále jen „potvrzení Městského úřadu M.“).

2. Žalobkyně tvrdí, že napadené usnesení trpí vadami a bylo vydáno v rozporu se zákonem, čímž bylo zasaženo do jejích práv. Žalovaný si dle jejího mínění bez právního důvodu atrahoval věc týkající se existence stavby dešťové kanalizace a ověření zjednodušené dokumentace, neboť ta již byla pravomocně rozhodnuta. Žalovaný navíc k atrakci přistoupil až po 3 letech, což mělo za následek narušení právní jistoty, legitimního očekávání a víry ve správnost správních aktů. Žalobkyně vycházela z toho, že potvrzení Městského úřadu M. bylo vydáno v souladu s právními předpisy a několik let podle něj postupovala. Důvody, pro které žalovaný potvrzení Městského úřadu M. zrušil, nemají dle názoru žalobkyně oporu ve zjištěných skutečnostech. Žalobkyně upozorňuje také na to, že v napadeném usnesení nejsou určeni žádní účastníci a nejsou proti němu přípustné opravné prostředky. Protože napadeným usnesením bylo zasaženo do práv žalobkyně, mělo by mít povahu rozhodnutí správního orgánu, proti němuž jsou opravné prostředky přípustné. V situaci, kdy došlo ke zrušení potvrzení Městského úřadu M., bude žalobkyně muset zahájit některé z řízení podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Napadeným usnesením tak byly žalobkyni nepřímo uloženy nové povinnosti.

3. Soud z předložených listin zjistil, že potvrzením Městského úřadu M. byla potvrzena existence stavby dešťové kanalizace v obci B. a ověřen její pasport. O více než pět let později vydal žalovaný napadené usnesení, v jehož odůvodnění vysvětlil, že již dne 16. 3. 2014 nařídil Městskému úřadu M., aby své potvrzení ze dne 30. 8. 2013 zrušil. Usnesením ze dne 19. 12. 2014 žalovaný pověřil Magistrát města M. B., aby problematiku potvrzení Městského úřadu M. prošetřil namísto nečinného Městského úřadu M., který navzdory výslovnému příkazu své potvrzení ve stanovené lhůtě nezrušil. Magistrát města M. B. vydal dne 5. 6. 2015 sdělení, v němž konstatoval, že potvrzení Městského úřadu M. bylo vydáno v souladu se zákony. Žalovaný pak na základě podnětu pana J. K. vydal napadené usnesení. Shledal totiž, že potvrzení Městského úřadu M. dosud nebylo zrušeno, a proto si tuto záležitost výrokem a) atrahoval a výrokem b) sám nezákonné potvrzení Městského úřadu M. zrušil. Vzhledem k tomu, že žalovaný postupoval podle části čtvrté správního řádu, neurčil účastníky řízení. V poučení žalovaný uvedl, že proti výroku a) se nelze odvolat. Proti výroku b), který se pouze zaznamenává do spisu, se s ohledem na § 76 odst. 5 správního řádu rovněž nelze odvolat.

4. Na úvod soud konstatuje, že žaloba byla označena jako „žaloba proti rozhodnutí správního orgánu“, žalobkyně v ní výslovně uvedla, že ji podává podle § 65 a násl. s. ř. s., a požadovala, aby soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil. Z označení i obsahu žaloby je tedy zcela zřejmé, že byla podána jako žaloba proti rozhodnutí správního orgánu. Soud nemá o žalobním typu žádné pochybnosti, a proto není namístě, aby žalobkyni vyzýval k upřesnění, podle jakého ustanovení s. ř. s. žalobu podává. Přípustnost žaloby tudíž posoudil podle § 65 a násl. s. ř. s.

5. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s., „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak“.

6. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je podle § 68 s. ř. s. nepřípustná mimo jiné tehdy, „e) domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno“. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

7. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, je-li podle tohoto zákona nepřípustný. Ustanovení § 46 odst. 5 s. ř. s. pak stanoví, že pokud navrhovatel podal návrh proto, že „se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas.“ 8. Soud se v prvním kroku zabýval přípustností té části žaloby, která směřuje proti výroku a) napadeného usnesení, jímž si žalovaný podle § 80 odst. 4 písm. b) správního řádu atrahoval věc, jejímž vyřešením dříve pověřil Magistrát města M. B.

9. K povaze opatření nadřízeného orgánu proti nečinnosti vydaného podle § 80 správního řádu se Nejvyšší správní soud vyjádřil například v rozsudku ze dne 18. 12. 2012, č. j. 9 Ans 16/2012-84 (dostupném stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí na www.nssoud.cz), v němž poznamenal, že „[o]patření nadřízeného orgánu, vydané v rámci postupu dle ustanovení § 80 správního řádu není rozhodnutím ve věci samé, ale procesním prostředkem nápravy, kterým nadřízený orgán zajišťuje naplnění jedné ze základních zásad správního řízení, a to vyřizování věci bez zbytečných průtahů.“ Obdobně pak v rozsudku ze dne 25. 1. 2018, č. j. 4 Azs 187/2017-36, publikovaném pod č. 3701/2018 Sb. NSS, konstatoval, že „usnesení o převzetí věci je pouhým procesním opatřením, kterým se nezakládají, nemění, neruší, ani závazně neurčují práva a povinnosti fyzických nebo právnických osob ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.“ 10. V právě souzené věci se soud nemá důvod odchýlit od shora citovaných závěrů ustálené judikatury. Procesní postup, jímž si žalovaný atrahoval k rozhodnutí věc, jíž dříve pověřil jeden z jemu podřízených správních orgánů, se totiž práv ani povinností žalobkyně přímo dotknout nemohl. Ani žalobkyně v žalobě neuvádí, v čem spatřuje bezprostřední dotčení na svých právech či povinnostech plynoucí z převzetí věci žalovaným. Protože žalobkyně podala žalobu, která je ve vztahu k výroku a) napadeného usnesení nepřípustná podle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s., postupoval soud dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a žalobu v této části I. výrokem odmítl, aniž se dále zabýval důvodností souvisejících žalobních bodů.

11. Ve druhém kroku soud posuzoval přípustnost žaloby v části brojící proti výroku b) napadeného usnesení, jímž žalovaný zrušil potvrzení Městského úřadu M.

12. K tomu je třeba nejprve konstatovat, že potvrzení Městského úřadu M. nedeklaruje, nezakládá, nemění ani neruší práva a povinnosti konkrétních osob, a proto bylo správné konstatování žalovaného, že se jedná o úkon podle části čtvrté správního řádu. Žalovaný tento úkon zrušil podle § 156 odst. 2 správního řádu, podle něhož „[v]yjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení.“ Ačkoli citované ustanovení výslovně počítá s tím, že zrušit vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu může ten správní orgán, který je vydal nebo učinil, tento předpoklad platí, pokud v mezidobí nedošlo ke změně věcné příslušnosti. Z dokumentů předložených žalobkyní je vysledovatelné, že věcná příslušnost přešla z Městského úřadu M. nejprve na Magistrát města M. B. a poté na žalovaného.

13. Nesprávné je ovšem tvrzení žalovaného, že usnesení podle § 156 odst. 2 správního řádu je usnesením, které se pouze poznamenává do spisu a proti němuž se s ohledem na § 76 odst. 5 správního řádu nelze odvolat. Správní řád totiž stojí na obecném pravidlu, že se usnesení oznamují podle § 72 správního řádu. Pouze ta usnesení, o nichž to výslovně stanoví zákon, se zaznamenávají do spisu s tím, že proti nim není odvolání přípustné (viz § 76 odst. 3 věta první ve spojení s § 76 odst. 5 větou poslední správního řádu). Zatímco § 156 odst. 1 správního řádu počítá s tím, že některá vyjádření, osvědčení nebo sdělení podle části čtvrté správního řádu lze při splnění zákonem stanovených podmínek opravit usnesením, které se pouze poznamená do spisu, ustanovení § 156 odst. 2 správního řádu takovou možnost neupravuje. Naopak § 156 odst. 2 správního řádu vychází z toho, že zrušit vyjádření, osvědčení nebo sdělení lze „klasickým“ usnesením. Takové usnesení je za přiměřeného užití § 72 správního řádu nutno písemně vyhotovit a doručit dotčeným osobám a rovněž je proti němu přípustné odvolání (srov. také JEMELKA, L. a kol. Správní řád. Komentář. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 758-760).

14. Z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobkyně nepodala proti výroku b) napadeného usnesení odvolání, neboť důvěřovala správnosti poučení o nepřípustnosti opravných prostředků. Soud proto aplikoval § 46 odst. 5 s. ř. s., žalobu odmítl a zároveň z důvodu chybného poučení o nemožnosti podat proti výroku b) napadeného usnesení odvolání rozhodl o postoupení věci Ministerstvu životního prostředí, aby opravný prostředek projednalo a rozhodlo o něm. Za této situace soud dále neposuzoval, zda by žaloba po vyčerpání opravného prostředku mohla být přípustná či důvodná.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je založen na ustanovení § 60 odst. 3 větě první s. ř. s., podle níž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

16. O vrácení zaplaceného soudního poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť k odmítnutí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci. Soudní poplatek bude žalobkyni vrácen ve lhůtě plynoucí z ustanovení § 10a odst. 1 téhož předpisu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 28. ledna 2019 Olga Stránská, v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: A. A.