54 A 37/2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a JUDr. Jana Peroutky ve věci žalobců: a) Ing. K. H. b) M. H. oba bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. Jiřím Velíškem sídlem Pacovská 2104/1, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti: O. K. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2024, č. j. 053030/2024/KUSK, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobci se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou do datové schránky soudu dne 28. 6. 2024 domáhají zrušení rozhodnutí ze dne 18. 4. 2024, č. j. 053030/2024/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Úvaly (dále jen „stavební úřad“) ze dne 23. 8. 2023, č. j. MEUV 7734/2023 STU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“) schválil osobě zúčastněné na řízení (dále jen „stavebník“) stavební záměr na stavbu rodinného domu včetně napojení na vodovod, kanalizaci a elektrickou energii umístěnou na pozemcích p. č. XA a XB v katastrálním území a obci X (dále jen „sporná stavba“; všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v tomtéž katastrálním území). Obsah žaloby 2. Žalobci mají za to, že napadené rozhodnutí se dostatečně nevypořádalo s jejich odvolacími námitkami a že spočívá na nesprávném skutkovém a právním posouzení. Žalovaný se především nedostatečně vypořádal s námitkou zpochybňující studii zastínění rodinného domu žalobců nacházejícího se na sousedním pozemku p. č. XC. Ze studie je zřejmé, že sporná stavba má být realizována v blízkosti rodinného domu žalobců přímo před okny obytné místnosti v přízemí. Touto studií ale nebylo nijak posouzeno, zda budou v důsledku realizace sporné stavby dodrženy též limity denního osvětlení v obytné místnosti přízemí rodinného domu žalobců stanovené normami ČSN 730580-1:2007+Z1:2011 a ČSN 730580- 2:2007, podle nichž se posuzuje rovnoměrnost osvětlení ve vnitřních prostorách a hodnota činitele denní osvětlenosti v kontrolních bodech v polovině hloubky místností, nejdále 3 m od okna. Podle žalobců je nutné respektovat normy osvětlení stanovené vyhláškou č. 20/2012 Sb. [pozn. soudu: žalobci zjevně míní § 11 odst. 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“), který byl sice vyhláškou č. 20/2012 Sb. novelizován, aniž by však co do požadavků na osvětlení pobytových místností tato novela něco změnila]. Žalobci proto navrhli, aby soud k prověření těchto skutečností ustanovil znalce. Žalovanému též vytýkají, že se v napadeném rozhodnutí nelze dočíst, v jakém konkrétním kontextu a s jakými předepsanými normovými hodnotami oslunění a osvětlení byla studie zastínění zpracována a zda posuzované hodnoty odpovídají normovým hodnotám denního osvětlení pro obytné místnosti. Napadené rozhodnutí z tohoto důvodu žalobci považují za zmatečné a nepřezkoumatelné.

3. Žalobci taktéž mají za to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně nevysvětlil, na základě jakých kritérií a důkazů dospěl k závěru, že realizací sporné stavby nedojde k zatížení nepřiměřenému daným poměrům, a tedy ke snížení pohody bydlení žalobců. V této souvislosti žalobci odkázali na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005-116, č. 850/2006 Sb. NSS, a ze dne 23. 4. 2008, č. j. 9 As 61/2007-51, č. 1602/2008 Sb. NSS, z nichž plyne, že se správní orgány mají k námitce zabývat i konkrétními místními poměry v místě realizace stavby a individuálními poměry podatele námitek. Určení pozemku územním plánem k zastavění ještě neznamená, že by nemělo být zohledňováno, že doposud stavební pozemek představoval zahradu, do které měli žalobci výhled a jež pro ně představovala klidné a nenarušené relaxační prostředí v bezprostřední blízkosti jejich rodinného domu. Umístěním sporné stavby v bezprostřední blízkosti boční stěny rodinného domu žalobců nacházejícího se v řadové zástavbě dojde podle nich k nezvratné změně poměrů v daném místě, jež bude pro žalobce ve srovnání se stávající situací nepochybně zatěžující. Žalobci v této souvislosti citují pravidla pro odstupové vzdálenosti zakotvená v § 25 odst. 1, 2 a 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných technických požadavcích na využívání území, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) a namítají, že pozemek stavebníka je dostatečně rozlehlý na to, aby na něm sporná stavba mohla být při dodržení odstupových požadavků umístěna jinde tak, že by poměry v daném místě zatížila méně. Možností odlišného umístění sporné stavby na stavebním pozemku se ale ani k námitkám žalobců správní orgány nijak nezabývaly, následkem čehož schválily stavební záměr přímo před okny rodinného domu žalobců, kde má docházet i k pohybu a otáčení vozidel, čímž připustily nezvratné narušení dosavadní pohody bydlení žalobců včetně hrozícího narušení denního osvětlení obytné místnosti v míře způsobující nesplnění normových hodnot. Jelikož žalovaný nevysvětlil, proč má za to, že realizací sporné stavby nedojde k zatížení (snížení pohody bydlení žalobců) v míře nepřiměřené daným poměrům, považují žalobci napadené rozhodnutí opět za zmatečné a nepřezkoumatelné.

4. Dále žalobci namítají, že pokud je pravdivé tvrzení žalovaného, že součástí sporné stavby jsou pouze zpevněné plochy, ale nikoliv příjezdová komunikace, stavební záměr neměl být vůbec schválen, jelikož ke každé stavbě musí být zajištěn příjezd. Ten je v daném případě zajištěn účelově vytvořeným úzkým pruhem stavebního pozemku, který ovšem ústí před okna rodinného domu žalobců a na druhé straně se napojuje na místní pozemní komunikaci. Tento úzký pruh pozemku podle žalobců ve všech ohledech naplňuje definici účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 věty první zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 4. 2024 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), z čehož žalobci dovozují, že příjezdová komunikace musela být součástí povolovacího procesu stavby, v němž měly být zkoumány všechny parametry této komunikace. V této souvislosti žalobci zmiňují obecné požadavky na umisťování staveb zakotvené v § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a namítají, že správní orgány tyto parametry nijak nezkoumaly, jinak by totiž v prvostupňovém rozhodnutí musely být uvedeny podrobné podmínky pro zbudování příjezdové komunikace napojující spornou stavbu na místní pozemní komunikaci včetně rozhledových parametrů takového napojení. Podmínky napojení sjezdů včetně rozhledových podmínek jsou regulovány v § 12 odst. 1 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 99/2023 Sb. (dále jen vyhláška č. 104/1997 Sb.“) a podrobněji pak v technických normách ČSN 73 6101 a ČSN 73 6110. V prvostupňovém rozhodnutí není řešena šířka sjezdu, světlost trub u propustků, zpevnění sjezdu ani zabránění stékání srážkových vod na komunikaci. Zároveň ke každé stavbě musí být zajištěn přístup jednotek požární ochrany, ovšem ani ten nebyl podle žalobců správními orgány nijak řešen, jinak by to bylo zohledněno při schválení sporné stavby. Sporná stavba proto podle žalobců zásadním způsobem porušuje vyhlášku č. 501/2006 Sb. Odůvodnění poskytnuté žalovaným v napadeném rozhodnutí podle žalobců nerespektuje nezbytnost existence povolovacího řízení k příjezdové pozemní komunikaci, v němž by mohli žalobci uplatnit své námitky s ohledem na předpokládané imise hluku, prachu a pachu, jež budou přiváděny před okna rodinného domu žalobců. Ani žalovaným zmiňovaný volný režim zakotvený v § 79 odst. 2 písm. i) stavebního zákona podle žalobců neumožňuje projednání připojení sporné stavby v režimu stavebního zákona bez jejich účasti.

5. V poslední části žalobní argumentace žalobci namítají, že sporná stavba naruší, resp. spíše zruší výhled z obytných místností jejich rodinného domu. Argumentace žalovaného tím, že beztak jde o výhled na další rodinné domy v ulici Zahradní, podle žalobců svědčí o naprosté neznalosti místních poměrů, jelikož žalobci mají s ohledem na dostatečnou vzdálenost zmíněných domů a svažitost terénu nijak neomezený výhled, resp. viditelné jsou nanejvýše střechy zmíněných rodinných domů, což vyplývá též z předložených fotografií. Umístěním sporné stavby v intravilánu obce v malé odstupové vzdálenosti od oken rodinného domu žalobci nevratně ztratí stávající výhledové možnosti, které vytvářejí dosavadní pohodu bydlení, čemuž se dalo vyhnout, pokud by sporná stavba byla umístěna na jiném vhodném místě stavebního pozemku. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Napadené rozhodnutí považuje za adekvátně odůvodněné, jelikož požadavky kladené na správní orgány nesmí být přemrštěné a požadavek přezkoumatelnosti v souladu s ustálenou judikaturou neznamená povinnost detailně zodpovědět každou námitku. Nejedná se o vadu s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí, lze-li skutkové a právní úvahy správního orgánu bez pochyb rekonstruovat z obsahu předloženého správního spisu. V dané věci stavebník doložil studii zastínění, k níž žalobci měli možnost doložit oponentní studii. Studie pouze dokresluje to, co již vyplývá z projektové dokumentace sporné stavby a údajů o odstupových a výškových poměrech, tj. že sporná stavba nebude žalobcům nadměrně stínit a splní normové hodnoty. I selským rozumem lze dojít k závěru, že sporná stavba nemůže nepřiměřeně zastínit dům žalobců. Sporná stavba je běžným rodinným domem, který respektuje územní plán a okolní zástavbu, odstupové vzdálenosti a výškové poměry, což posuzoval jak stavební úřad, tak orgán územního plánování, a jako taková tedy nemůže narušit legitimně očekávaný rozsah pohody bydlení. Absence staveb na sousedních pozemcích je zajisté pro žalobce komfortnější, ale tento komfort je omezen tím, že stejně jako žalobci musí mít i stavebník možnost realizovat vlastnická práva k pozemku. Stavebník je přitom povinen respektovat právní předpisy, jež jsou v daném případě splněny, ale není povinen stavět podle požadavků souseda. Správní orgány nejsou povinny psát rozsáhlá literární díla o tom, proč zaparkování auta u rodinného domu dvakrát denně nenaruší pohodu bydlení souseda nad přípustnou míru apod. Jak bylo v napadeném rozhodnutí uvedeno, součástí sporné stavby jsou pouze zpevněné plochy, nikoliv komunikace. Zpevněné plochy navržené v ploše 273,7 m2 podle § 80 odst. 3 písm. b) a c) stavebního zákona nevyžadují ani územní souhlas. Ten podle § 79 odst. 2 písm. i) stavebního zákona nevyžadují ani sjezdy a nájezdy na pozemní komunikace sloužící k připojení sousední nemovitosti. Tyto stavby je tedy možné realizovat ve volném režimu. Problematika sjezdu se přitom práv žalobců podle žalovaného nijak nedotýká. Žalovaný se ztotožnil se závěry stavebního úřadu, že sporná stavba splňuje obecné požadavky na výstavbu týkající se dopravního napojení uvedené v § 20 odst. 3, 4 a 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., což dokládá projektová dokumentace. Pokud jde o dotčení výhledu, žalobci vidí na střechy rodinných domů v ulici Zahradní. Nadto nemají garantováno právo na to, aby se jejich výhled nezměnil, ledaže by šlo o úplnou ztrátu výhledu (zastavěním stávajících oken) nebo o jeho odnětí v kombinaci s dalšími nepříznivými vlivy (nemožnost otevřít okno, zamezení proudění vzduchu, vlhkost apod.). Určité zatížení okolí totiž působí každá stavba, přičemž po vlastnících okolních staveb lze podle rozsudku NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 As 166/2018-67, spravedlivě požadovat, aby snášeli takové zatížení, je-li přiměřené poměrům a nevybočuje z obecných standardů na bydlení s přihlédnutím ke konkrétní lokalitě. Žalobci sami uvádějí, že se jedná o stavbu v intravilánu obce, přičemž pozemky žalobců jsou podle žalovaného obklopeny pozemky určenými k zástavbě. Tomu odpovídá a bude nadále odpovídat výhled z jejich nemovitostí i po realizaci sporné stavby. Podle žalovaného by v daném místě byl přípustný i větší dům, než jaký zde byl umístěn. Replika žalobců 7. Žalobci v replice konstatovali, že nezpochybňují možnost výstavby na stavebním pozemku, nýbrž to, zda musí být umístěna právě před jedinými okny obývacího pokoje v přízemí domu žalobců, jež byla dosud směrována do klidové zeleně, zatímco nyní budou žalobci hledět přímo do fasády sporné stavby. Tím nepochybně dojde nejen k narušení pohody bydlení žalobců, ale i ke ztrátě hodnoty jejich stavby. Ač na to žalobci v průběhu stavebního řízení upozorňovali, stavební úřad zmíněné aspekty narušení bydlení žalobců nezkoumal. Žalobci jsou připraveni snášet zatížení plynoucí z výstavby rodinného domu na sousedním pozemku, ale jen do míry přiměřené zvláštnostem dané lokality. Stavební úřad ale v rozporu se závěry rozsudku NSS ze dne 1. 11. 2012, č. j. 8 As 27/2012-113, podle nich nepřihlížel ke zvláštnostem dané lokality, v níž se pod souvislým úzkým pruhem řadové zástavby domů zahrnující i dům žalobců „nachází v jižní části intravilán obce a v něm zeleň.“ Vhodnější by bylo, kdyby sporná stavba byla protáhlejší a byla umístěna dále od domu žalobců co nejblíže hranici nadrozměrných pozemků domů v Zahradní ulici, které jsou od stavebního pozemku odděleny svými zahradami. Urbanistické a architektonické řešení sporné stavby podle žalobců nijak nereaguje na charakter a strukturu stávající zástavby. K tomu žalobci navrhli, aby soud provedl místní šetření, případně ustanovil znalce k prozkoumání zvláštností dané lokality.

8. Pokud jde o dopravní napojení sporné stavby, žalobci namítají, že na příjezdovou komunikaci ke stavbě se nevztahují žalovaným zmiňovaná ustanovení § 80 odst. 3 písm. b) a c) stavebního zákona, jelikož svým účelem nejde o odstavnou, manipulační, prodejní, skladovou ani výstavní plochu. Stavební pozemek je v katastru nemovitostí evidován jako zahrada, a nikoliv jako zpevněná nebo ostatní plocha, takže je podle žalobců sporné, zda na tento pozemek lze nahlížet pohledem § 80 odst. 3 písm. c) stavebního zákona. Nicméně ani tak by nebyly správní orgány zbaveny povinnosti zkoumat dodržení podmínek napojení příjezdové komunikace na hlavní komunikaci, na něž žalobci upozornily před vydáním napadeného rozhodnutí, ovšem žalovaný se v napadeném rozhodnutí ke splnění těchto podmínek nijak nevyjádřil a není patrné ani ze schváleného stavebního záměru. Další podání 9. Stavebník stručně ve svém vyjádření označuje žalobu za nepravdivou s tím, že se opírá o fiktivní důvody. Na podporu svého vyjádření dokládá tři fotografie řady rodinných domů na sever od stavebního pozemku (včetně domu žalobců) a téměř absentujícího průhledu patrně na dům žalobců skrze korunu stromu poblíž hranice pozemků. Poukázal též na studii zastínění zpracovanou odborníky a uvedl, že otázka příjezdové cesty není součástí tohoto řízení.

10. Dne 4. 6. 2026 žalobci v reakci na výzvu, kterou soud vyzýval žalovaného k doplnění správního spisu o chybějící dokladovou složku projektové dokumentace se závaznými stanovisky dotčených orgánů a stanovisky vlastníků infrastruktury, a na žalovaným doplněné podklady poukázali na to, že doložený územní souhlas na zřízení sjezdu ze dne 25. 2. 2024 se týká napojení pozemku p. č. XD ještě před jeho rozdělením, kdy se toto dopravní napojení ještě práv žalobců nijak nedotýkalo. Pro dopravní napojení odděleného pozemku p. č. XA se zcela odlišnými parametry tento územní souhlas podle žalobců nemůže být vůbec relevantní, a pokud neproběhlo řízení o vydání nového územního souhlasu po rozdělení pozemků, dopustil se podle nich žalovaný flagrantního pochybení. Nadto doložený územní souhlas prokazuje nepravdivost konstatování žalovaného v napadeném rozhodnutí, že zřízení sjezdu nevyžaduje vydání územního souhlasu. Dále žalobci poukazují na to, že žalovaný nepředložil souhlasné závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru, stanovisko správce pozemní komunikace ani žádost o závazné stanovisko orgánu územního plánování, v návaznosti na niž měla nastat fikce souhlasného závazného stanoviska. Absence takových podkladů je podle žalobců důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Jednání u soudu 11. V průběhu ústního jednání, které proběhlo dne 17. 6. 2026, účastníci vesměs zopakovali a jinými slovy nastínili svou dosavadní argumentaci. Žalovaný namítl, že námitky absence závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru i absence doložení vzniku fikce souhlasného závazného stanoviska orgánu územního plánování byly žalobci uplatněny až po uplynutí žalobní lhůtu, a proto by se jimi soud neměl zabývat.

12. Žalobci naopak upozornili na to, že se s obsahem dokladové složky, jejíž doplnění si soud musel vyžádat, seznámili až nahlížením do soudního spisu dne 29. 5. 2026, a proto dříve tuto argumentaci uplatnit nemohli. Nadto absence těchto podkladů, stejně jako skutečnost, že se žalobci nebylo jednáno při vydání územního souhlasu na umístění sjezdu, představují natolik zásadní procesní vady, k nimž by měl soud přihlédnout i z úřední povinnosti. Svůj význam podle žalobců má i to, že před rozdělením pozemku p. č. XD ani nemohli být účastníky územního řízení, protože se nepředpokládalo, že se po pozemku bude jezdit až před dům žalobců. Nebylo tedy povoleno dopravní napojení ve vztahu k aktuálnímu stavu, kdy má v místě vzniknout i sporná stavba.

13. Na to žalovaný namítl, že územní souhlas je účinný a on jím byl vázán, takže v nynějším řízení se touto otázkou nemohl blíže zabývat. Územní souhlas je navíc rozhodnutím in rem, takže po rozdělení pozemku se vztahuje k oběma nově vzniklým pozemkům.

14. Soud provedl při jednání důkaz leteckou ortofotomapou z katastru nemovitostí zachycující širší okolí rodinného domu žalobců, fotografiemi předloženými stavebníkem a fotografií sjezdu z aplikace Panorama na webu mapy.com, z níž je patrno, že stavební pozemek je níže než pozemek žalobců, sjezd slouží i sousední novostavbě na pozemku p. č. XE a že v zatáčce ulice Brandýská je osazeno dopravní zrcadlo. Dále soud provedl důkaz výpisem ze seznamu znalců, z nějž plyne, že Ing. V. Z., Ph.D., jenž ověřoval studii zastínění, je zapsaným znalcem mj. pro obor a odvětví projektování se specializací na oslunění a denní a umělé osvětlení.

15. K fotografiím předloženým stavebníkem žalobci namítali, že před jejich domem sice strom je, ale nenachází se v místě, kde má být zbudován nový dům a točna vozidel a ani nestíní. Stavebník na to reagoval tím, že může předložit další fotografie, které zachycují stav pozemku předtím, než v souladu s vydaným povolením provedl kácení stromů. Tomuto důkaznímu návrhu soud nevyhověl, neboť pro pochopení situace na stavebním pozemku je kombinaci již provedených důkazů dostačující. Stavebník dále dodal, že se opakovaně snažil se žalobci komunikovat, ti s ním ale odmítali vůbec hovořit. Když se mu podařilo se žalobkyní jedinkrát pohovořit, sdělila mu, že jí nejde ani tak o zastínění. Prostě si za žádných okolností nepřeje, aby na jeho pozemku proběhla jakákoliv stavba. V době výstavby na sousedním pozemku každý druhý den žalobci na místo volali cizineckou policii.

16. Žalovaný na závěr zdůraznil, že žalobci měli 2 roky na to, aby předložili oponentní studii, to však neučinili. Stavba splňuje všechny požadavky právních předpisů a stavebník dokonce zvolil i nejšetrnější řešení, které pohodu bydlení nenarušuje. Mohl v místě realizovat i dvoupatrovou stavbu. Podstatný obsah správního spisu 17. Dne 5. 4. 2023 stavebník požádal o společné územní a stavební povolení pro spornou stavbu rodinného domu včetně přípojek inženýrských sítí. Z připojené projektové dokumentace vyplývá, že sporná stavba je typizovaným rodinným domem (bungalovem) s dispozicí místností 4 + 1kk o celkové zastavěné ploše 182,2 m² a výškou hřebene střechy 5,64 m při sklonu valbové střechy 20° a osazení podlahy přízemí (kóta 0,000) 0,13 m pod úrovní původního terénu. Podle výkresu koordinační situace má být rodinný dům umístěn v jihovýchodním rohu rozšířené části stavebního pozemku v odstupové vzdálenosti 2 m od hranice se sousedním pozemkem p. č. XE, resp. 2,5 m od pozemků p. č. XF a XG. Dům se má nacházet naproti rodinnému domu žalobců na pozemku p. č. XC a zčásti též naproti rodinnému domu jejich souseda na pozemku p. č. XH. Vzdálenost budovy k hranici s pozemkem žalobců bude činit v nejkratším místě 6,715 m a k rodinnému domu žalobců 8,915 m, k domu souseda na p. č. XH pak činí vzdálenost 7 m. V prostoru před severní fasádou s hlavním vstupem do sporné stavby (a tedy mezi spornou stavbou a domem žalobců a jejich souseda) se má nacházet zpevněná plocha pro parkování dvou osobních automobilů o rozměrech cca 7 x 11 m, jež je propojena 3 m širokým pásem zpevněné plochy podél severní hranice stavebního pozemku až k stávajícímu sjezdu na východní hranici úzkého pruhu stavebního pozemku s pozemkem p. č. XCH, na kterém se nachází silnice II. třídy. Vzdálenost budovy od hranice s pozemkem p. č. XCH činí 48,84 m.

18. V souhrnné technické zprávě se v části B.4 k dopravnímu řešení uvádí, že k pozemku vede zpevněná místní příjezdová komunikace, na kterou bude napojen vjezd pro osobní automobil a přístupový chodník. V části B.2.1 se pak pod písm. b) uvádí, že záměrem stavebníka je vybudovat na vlastním pozemku nový standardní obytný rodinný dům včetně vedlejších stavebních objektů, jako jsou oplocení, zpevněné plochy a komunikace, přípojky inženýrských sítí apod. Funkce stavby je čistě obytná bez komerčního či výrobního použití. Technická zpráva požárně bezpečnostního řešení D.1.3.1 v kapitole VII uvádí, že k budově musí vést přístupová komunikace široká nejméně 3 m a končící nejvýše 50 m od posuzovaného objektu a neprůjezdná jednopruhová přístupová komunikace, je-li jedinou, musí být navržena s plochou na svém zakončení, jež umožňuje otáčení vozidla. V kapitole IX závěr se přitom uvádí, že bylo ověřeno, že přístupové cesty pro požární techniku jsou vyhovující.

19. V doplnění správního spisu žalovaný předložil mj. kopii sdělení odboru stavebního úřadu, územního plánování a památkové péče Městského úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (dále jen „orgán územního plánování“) ze dne 17. 8. 2022 o fiktivních stanoviscích, jehož přílohou je tímto orgánem potvrzený koordinační výkres sporné stavby. Dále je zde založeno souhlasné stanovisko odboru dopravy Městského úřadu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (dále jen „silniční správní úřad“) ze dne 18. 7. 2022 k projektové dokumentaci sporné stavby, podle nějž ke stavbě (s výjimkou podmínek pro případ umístění sítí do silničního pozemku) silniční správní úřad nemá připomínky ani námitky. V dokladové části je konečně založen i územní souhlas ze dne 25. 2. 2014, č. j. MEUV 2179/2014 STU, jímž stavební úřad souhlasil s umístěním stavby dopravního napojení na přilehlou komunikaci včetně oplocení a dvou přípojek vody, kanalizace, plynu a elektro na pozemcích p. č. XD, XI a XCH. Z rozdělovníku je patrné, že jako s účastníky stavební úřad jednal kromě žadatele a obce s vlastníky nejbližších domů na adrese Brandýská X a Zahradní X.

20. Dne 26. 5. 2023 stavební úřad oznámil zahájení společného řízení a poučil účastníky řízení o možnosti podat námitky proti sporné stavbě do 15 dnů od doručení tohoto oznámení.

21. Dne 8. 6. 2023 žalobci podali námitky proti sporné stavbě. Sporná stavba podle nich nevyhovuje požadavkům na kvalitu prostředí ve smyslu § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Uvedli, že situace žalobců je specifická tím, že jejich rodinný dům je součástí řadové zástavby, a proto okenní otvory z obou hlavních obytných místností jsou směřovány pouze na jih směrem ke stavebnímu pozemku, což dokládali fotografiemi pohledu směrem na stavební pozemek ze svého okna a z úzkého pruhu zahrádky před jižní fasádou svého domu a též fotografií z aplikace Google Streetview, na které je vidět stavební pozemek včetně existujícího betonového vjezdu na něj ze silnice a blízké, v důsledku oplocení přilehlého pozemku nepřehledné zatáčky. Zároveň žalobci namítli, že zamýšlená stavba příjezdové cesty bude přiléhat k hranici s pozemky řadových rodinných domů (včetně jejich domu), což též nenávratně sníží kvalitu prostředí obyvatel přilehlých domů. Sporná stavba podle žalobců svým umístěním a svou rozložitostí povede k nevratné ztrátě výhledu i k podstatnému snížení oslunění a osvětlení, resp. k zastínění obytných místností, a to zejména těch v přízemí. S ohledem na umístění parkovacích stání pod okny domu žalobců bude též v daném místě vytvořen jakýsi „dopravně komunikační uzel“, který bude zdrojem výparů a jiných škodlivin z provozu vozidel, stejně jako neustálého pohybu osob a s tím souvisejícího ruchu. Tím dojde též k znehodnocení stavby a pozemku žalobců. Podle žalobců dojde k porušení požadavků nejen § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., ale též jejího § 23 odst. 1, neboť zamýšlená stavba příjezdové cesty má být napojena na frekventovanou silnici v nepřehledném místě těsně za zatáčkou, což bude nutně vytvářet riziko dopravních nehod. Žalobci též vyslovili pochybnosti o tom, zda příjezdová cesta ke sporné stavbě zajišťuje dostatečný manipulační prostor pro vozidla požární ochrany, což může v případě požáru bezprostředně vést i k ohrožení domu žalobců.

22. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 23. 8. 2023 stavební úřad výrokem I schválil stavební záměr sporné stavby s tím, že přístup na pozemek je zajištěn ze stávající komunikace v ulici Brandýská a jsou navržena 2 parkovací místa, výrokem II stanovil jako podmínku pro umístění stavby, že stavba bude umístěna mj. právě ve vzdálenosti 6,71 m od hranice s pozemkem žalobců, a pod výrokem III stanovil podmínky pro provedení stavby, mj. že stavba bude provedena podle projektové dokumentace, že při stavbě musí být dodrženy podmínky vyhlášky č. 268/2009 Sb. a také veškeré platné ČSN, technické normy a bezpečnostní předpisy. Stavební úřad podle § 112 odst. 2 stavebního zákona upustil od ohledání místa sporné stavby s tím, že mu jsou poměry v dané lokalitě dobře známy.

23. K námitkám žalobců stavební úřad uvedl, že pohodou bydlení lze rozumět souhrn činitelů a vlivů přispívajících k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena atmosféra klidného bydlení, což je dáno kvalitou dílčích složek životního prostředí (nízká hladina hluku, čisté ovzduší, přiměřené množství zeleně, nízké emise prachu a pachů, oslunění apod.). Při zkoumání jejich narušení je přitom třeba přihlédnout i k subjektivním nárokům daným způsobem života dotčených osob, pokud takové nároky v podstatné míře nevybočují od obecného standardu při zohlednění místních specifik lokality. V tomto konkrétním případě stavební úřad zjistil, že sporná stavba je v souladu s územním plánem (fiktivní souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování). Z hlediska zastínění je sporná stavba situována jihozápadně od rodinného domu žalobců v mírně svažitém terénu, který klesá právě jihozápadním směrem. Dům žalobců je celý den osvětlen a osluněn. Vzhledem k výšce sporné stavby 5,65 m (jde o přízemní stavbu bez využití podkroví) a vzdálenosti 8,915 m od domu žalobců podle stavebního úřadu nemůže dojít k zastínění obytných místností. Odstupové vzdálenosti podle § 25 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. jsou dodrženy a příjezd ke sporné stavbě je dán velikostí a tvarem pozemku. S ohledem na to proto sporná stavba nepředstavuje zátěž nepřiměřenou poměrům a ani nedojde k zastínění nad míru přípustnou podle stavebních předpisů a technických norem. Stavební úřad zdůraznil, že požadavky na pohodu bydlení nelze absolutizovat a že určité zatížení okolí způsobuje každá stavba, přičemž po vlastnících okolních staveb lze spravedlivě požadovat, aby takové zatížení snášeli, je-li přiměřené poměrům. Soukromí je chráněno povinností dodržet odstupové vzdálenosti (ty jsou dodrženy). Subjektivní obavy žalobců nemohou být relevantní, jelikož nejsou podloženy objektivním porušením relevantních stavebních předpisů. Dále stavební úřad uvedl, že dopravní napojení není předmětem řízení, jelikož vjezd na pozemní komunikaci na pozemku p. č. XCH je stávající a byl pravomocně povolen. Silniční správní úřad vydal k projektové dokumentaci souhlasné stanovisko. Příjezd ke sporné stavbě je dán tvarem pozemku. K tomu slouží pruh široký 3 m. Nejedná se o komunikaci, ale jen o zpevněnou plochu, pro kterou nejsou předepsány odstupové vzdálenosti.

24. Žalobci se bránili odvoláním, v němž zopakovali své námitky a zdůraznili, že je stavební úřad nedostatečně vypořádal, zejména blíže nezohlednil tvar a velikost stavebního pozemku a fakt, že realizací sporné stavby dojde ke stísnění a shluku vícero rodinných domů v místech, kde se doposud nacházel relativně úzký pruh zahrady, a to právě v prostoru před domem žalobců, kde navíc bude docházet i k imisím výfukových plynů z projíždějících aut po účelové komunikaci schválené v rámci stavebního záměru. I při výstavbě předpokládané územním plánem je třeba respektovat zákonné požadavky na pohodu bydlení u okolní staré zástavby a stavební úřad byl povinen se touto otázkou zabývat. Konstatování stavebního úřadu žalobci dále vytýkali, že z něj není vůbec zřejmé, kdy, kým a jak bylo rozhodnuto o napojení příjezdové cesty na dopravní komunikaci. Před zbudováním účelové pozemní komunikace musí proběhnout územní a stavební řízení před speciálním stavebním úřadem, jehož by žalobci museli být účastníkem. Zároveň by musel být dodržen § 25 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Povolení komunikace bez účasti žalobců by bylo závažným pochybením, jež by muselo vést ke zrušení prvostupňového rozhodnutí.

25. V reakci na odvolání stavebník předložil studii zastínění rodinného domu žalobců ověřenou znalcem se specializací na oslunění a denní a umělé osvětlení. Studie vychází z norem ČSN 73 4301, ČSN 73 0580 a ČSN EN 17037+A1 (73 0582) a vyhlášky č. 268/2009 Sb. a posuzuje zastínění rodinného domu žalobců z hlediska oslunění a z hlediska denního osvětlení ve vztahu ke všem šesti velkým oknům obytných místností v jeho jižní fasádě. Vysvětluje, že podle technických norem se oslunění i denní osvětlení principiálně určuje pro jednotlivé kontrolní body umístěné v rovině osvětlovacích otvorů (oken). Studie vychází z 3D výpočtového modelu sporné stavby a okolních rodinných domů (včetně rodinného domu žalobců). Závěr výpočtů je, že předpokládané obytné místnosti žalobců jsou dostatečně prosluněny. Norma požaduje, aby dne 1.

3. činila doba oslunění kontrolního bodu alespoň 1,5 hodiny, zatímco výpočet prokazuje, že i v nejvíce zastíněném přízemním okně na východní straně doba oslunění potrvá 5 hodin a 52 minut. Z hlediska denního osvětlení norma žádá pro běžné prostory s trvalým pobytem lidí, aby byla splněna minimální hodnota denní osvětlenosti kontrolních bodů 32 %. Podle výpočtového modelu i v nejvíce zastíněném přízemním okně na západní straně denní osvětlenost dosáhne 35 %, což by bylo podle normy dostačující i pro prostory s vysokými nároky na denní osvětlení, jako jsou učebny škol apod. Požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., resp. normové požadavky jsou tudíž podle studie splněny.

26. V reakci na vyrozumění o doplnění podkladů řízení žalobci v podání ze dne 13. 3. 2024 uvedli, že ke studii zastínění nelze přihlížet, jelikož byla zpracována bez znalosti vnitřního uspořádání jejich rodinného domu, zejména pak obývacího pokoje. Navíc splnění norem ještě nedokládá, že takovou výstavbou nedojde k nezvratnému narušení jejich pohody bydlení. Stejně tak nijak nevyvrací další jejich námitky týkající se ztráty výhledu a imisí z připojovací komunikace. Žalobci doplnili, že sporná stavba se svou zastavěnou plochou vymyká tomu co je obvyklé u okolních staveb, jelikož nová výstavba v ulici Zahradní má mnohem menší zastavěnou plochu. Sporná stavba mohla být na pozemku umístěna jinde. Při schváleném umístění pro žalobce ztratí význam i jejich úzký pruh zahrady, který s ohledem na jižní orientaci často využívali k relaxaci a jenž se spolupodílel na kvalitě prostředí jejich domu. Po žalobcích nelze požadovat, aby na sousedním pozemku snášeli stavbu s větší zastavěnou plochou, než je v dané lokalitě obvyklé, kvůli níž přijdou o veškeré soukromí s ohledem na nasměrování jejich oken a zahrady k nepřiměřeně blízko umístěné sporné stavbě. Žalobci též obdobně jako posléze v žalobě poukazovali na podmínky přístupu požární techniky a podmínky povolení zřízení sjezdu na pozemní komunikaci, na jejichž nesplnění nemohli bez své viny upozornit v řízení o zřízení sjezdu a přístupové komunikace, o nichž nebyli nijak vyrozuměni, a jež proto vznáší v nynějším řízení.

27. Napadeným rozhodnutím ze dne 18. 4. 2024, jež bylo zástupci žalobců doručeno dne 29. 4. 2024, žalovaný jejich odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že z projektové dokumentace je patrné, že umístění sporné stavby plně respektuje požadavky § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neboť novostavba je umístěna minimálně 6,715 m od hranice pozemku žalobců a 8,915 m od jejich rodinného domu. Studie zastínění prokázala, že pobytové místnosti domu žalobců nebudou spornou stavbou zastíněny a že je splněna hodnota činitele denní osvětlenosti. Je lichá námitka, že zpracovatel neznal vnitřní dispozice domu žalobců, neboť studie je zpracována v kontextu oken obytných místností, pro které jsou předepsány hodnoty oslunění a osvětlení. Stejně tak žalovaný považoval za liché namítané narušení pohody bydlení, jelikož rodinný dům i zahradu budou žalobci moci užívat ke stejným účelům jako doposud. Stavební pozemek je územním plánem určen k zástavbě, přičemž každou stavební činností dojde ke změně stávajících poměrů v území. Žalovaný i stavební úřad vyhodnotili, že se nejedná o zatížení nepřiměřené místním poměrům. Součástí sporné stavby jsou pouze zpevněné plochy o rozloze 273,7 m2, nikoliv pozemní komunikace. Takovou plochu lze podle § 80 odst. 3 písm. b) a c) stavebního zákona realizovat ve volném režimu bez opatření stavebního úřadu. Stejně tak sjezd na pozemní komunikaci sloužící k připojení sousední nemovitosti podle § 79 odst. 2 písm. i) stavebního zákona nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas a lze jej realizovat již na základě rozhodnutí silničního správního úřadu, je-li podle zvláštního právního předpisu zapotřebí. Námitka zrušeného výhledu z rodinného domu žalobců také neobstojí, neboť i nyní je možný výhled pouze na další rodinné domy v ulici Zahradní. Posouzení žaloby 28. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je nedůvodná.

29. Pro lepší názornost soud níže vkládá výřez z ortofotomapy katastru nemovitostí, na níž je vyznačen rodinný dům žalobců (p. č. XC) a stavební pozemek p. č. XA, na němž má být umístěna sporná stavba včetně zpevněné plochy napojující ji na Brandýskou ulici.

30. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je nutné zdůraznit, že pro účely soudního přezkumu prvostupňové a napadené rozhodnutí tvoří jediný celek. Jestliže se odvolací orgán ztotožní s úvahami prvostupňového orgánu, může odkázat na jeho závěry (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007, č. j. 62 Ca 20/2006-65, č. 1296/2007 Sb. NSS, a rozsudky NSS ze dne 14. 9. 2016, č. j. 1 As 287/2015-51, či ze dne 22. 7. 2020, č. j. 1 As 149/2020-29). V projednávaném případě navíc žalobci v odvolání takřka nepolemizovali se závěry stavebního úřadu, ale vesměs jen opakovali své původní námitky, jež dále rozvíjeli. K jejich vypořádání stavebním úřadem dlužno připomenout, že správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti názoru žalobce postaví názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).

31. V tomto případě je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že se ztotožnilo se závěry prvostupňového rozhodnutí a též s doplněným podkladem v podobě studie zastínění. Stručné a jasné závěry stavebního úřadu mírně doplněné žalovaným jsou v kontextu obsahu správního spisu přezkoumatelné. Konkrétně pokud jde o žalobci namítanou absenci označení použitých technických norem a normových limitů v napadeném rozhodnutí, soud konstatuje, že žalovaný nebyl povinen v napadeném rozhodnutí opakovat údaje obsažené ve studii zastínění, se kterou se ztotožnil a k níž se žalobci mohli vyjádřit. V této studii jsou zcela konkrétně uvedeny jak použité technické normy, tak i normové hodnoty, na jejichž dodržení žalovaný poukazuje (viz výše rekapitulaci obsahu správního spisu). Námitka zastínění domu žalobců a ztráty výhledu 32. Námitka, že sporná stavba nepřípustně zastíní rodinný dům žalobců, je svou povahou jak námitkou správněprávní, tak občanskoprávní. Stavební úřad má povinnost posoudit záměr nejen z hlediska stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů (tedy z hlediska veřejného práva), ale učinit si též úsudek o občanskoprávních námitkách žalobců (§ 89 odst. 6 věta druhá a § 114 odst. 3 věta druhá stavebního zákona, srov. též rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2007, č. j. 2 As 61/2006-69). Posouzení občanskoprávních námitek se provádí podle práva soukromého (rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2020, č. j. 6 As 171/2019-37). Stavební úřad tu tedy posuzuje budoucí stavbu a výhrady sousedů proti ní podobně, jako by to činil soud v občanském soudním řízení v rámci sousedské žaloby brojící proti imisím.

33. K obdobně pojatým námitkám se vyslovil Krajský soud v Brně v bodech 45 až 52 rozsudku ze dne 31. 8. 2022, č. j. 30 A 123/2021-216, což též shrnul v připojených právních větách, s nimiž se zdejší soud ztotožňuje. Konkrétně uzavřel, že „I. Hloubka posouzení občanskoprávní námitky ze strany stavebního úřadu (§ 89 odst. 6 věta druhá a § 114 odst. 3 věta druhá [stavebního zákona]) závisí na tom, jakými důkazy ji namítající podloží. Drobné deficity odůvodnění napadeného rozhodnutí stran občanskoprávních námitek může napravit i soud v soudním řízení správním. II. Aby byla občanskoprávní námitka nadměrného zastínění důvodná (§ 1013 odst. 1 občanského zákoníku), muselo by se buď velmi výrazně snížit oslunění a denní osvětlení stavby či pozemku oproti stávajícímu stavu, nebo by se jeho výsledná hodnota musela blížit nejnižším hodnotám, které ještě připouští příslušná technická norma (§ 12 odst. 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby). Navíc by se to muselo dít v rozporu s poměry vládnoucími doposud v daném místě (např. vilová čtvrť s řídkou zástavbou, kde je většina domů plně osluněná).“ 34. Obdobně na tuto problematiku bylo nahlíženo též v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, č. j. 45 A 59/2012-67, kde zdejší soud vysvětlil, že termín „kvalita prostředí“ uvedený v § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. s účinností od 1. 1. 2007 nahradil pojem „pohoda bydlení“ uvedený v § 8 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění účinném do 30. 12. 2006. Z pohledu staveb určených pro bydlení se však obsahově od předchozího termínu neliší. I nadále je tak § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. stavebnímu úřadu uložena povinnost hodnotit zcela komplexním způsobem veškeré parametry relevantní z hlediska užívání okolních staveb.

35. Podle § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. (důraz zde a dále doplněn soudem) musí vzájemné odstupy staveb splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu.

36. Podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb. se zastínění stávajících pobytových místností novými stavbami nebo jejich novými částmi posuzuje podle činitele denní osvětlenosti roviny zasklení oken. Zastínění stávajících vnitřních prostorů se považuje za vyhovující, jsou-li dodrženy normové hodnoty. Zastínění nově navrhovaných pobytových místností se posuzuje podle činitele denní osvětlenosti na srovnávací rovině uvnitř těchto místností v souladu s normovými hodnotami. Zastínění stávajících i nových bytů se kromě výše uvedeného posuzuje podle oslunění v souladu s normovými hodnotami.

37. Podle § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „občanský zákoník“) se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

38. Sporná stavba bude podle schválené projektové dokumentace vzdálena od domu žalobců 8,9 m, s ohledem na svažitost lokality bude postavena níže než dům žalobců, a to ještě o 0,15 m pod úrovní stávajícího neupraveného terénu, bude přízemní a v hřebeni střechy, který se bude nacházet ve vzdálenosti 15,695 m od domu žalobců (srov. výkres půdorysu střechy) bude dle projektové dokumentace vysoká 5,64 m. S ohledem na tyto parametry sice s ohledem na její umístění na jih od rodinného domu žalobců laicky nelze vyloučit, že dojde v určité míře k zastínění rodinného domu a cca 2 m širokého pruhu zahrady před ním, zejména v zimním období, kdy bývá slunce níže nad obzorem, ale zároveň ani nelze předpokládat, že by takové zastínění mělo být enormní. Samotní žalobci zmiňovali, že se lokalita nachází v intravilánu (tedy zastavěném území) obce, takže skutečnost, že v blízkosti jejich rodinného domu budou umístěny další rodinné domy, pro ně nemůže být překvapením, což platí o to spíše, že obec Jirny se nachází v blízkosti Prahy, kde lze očekávat přirozený tlak na zahušťování zástavby.

39. Stavební úřad, s jehož závěry se žalovaný v podstatě ztotožnil, se neomezil ve svých úvahách jen na dodržení normových parametrů. Naopak výslovně s odkazem na výše shrnuté parametry vzájemné pozice domu žalobců a sporné stavby (včetně jejích rozměrů) a v souvislosti s upozorněním na to, že žalobci musí být s ohledem na určení přilehlého pozemku územním plánem k zastavění připraveni snášet určitý zásah do stávajících parametrů kvality prostředí (pohody bydlení), konstatoval, že sporná stavba nepředstavuje zátěž nepřiměřenou poměrům. Rozhodnutí správních orgánu tudíž nelze považovat za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, byť by si soud samozřejmě dokázal představit i podrobnější vypořádání souvisejících námitek žalobců. Rozhodné však je, že na podstatu námitek se žalobcům dostalo odpovědi, přičemž tuto odpověď považuje soud za přiléhavou a odpovídající obsahu správního spisu.

40. Překážkou povolení záměru totiž nemůže být jakékoliv zhoršení stávajícího stavu, jelikož žalobcům ustanovení žádného právního předpisu negarantuje, že nesmí dojít k žádné nepříznivé změně v okolí. V daném případě stavební úřad musí vyvažovat při posouzení občanskoprávní námitky vlastnické právo žalobců s vlastnickými právy stavebníka. Stavebník má stejně jako žalobci právo na svém pozemku postavit stavbu, přičemž míra možného zásahu do práv žalobců je primárně regulována ve veřejnoprávní rovině (zejména) stavebními předpisy a z hlediska soukromoprávního pak zákazem imisí nad míru přiměřenou místním poměrům. Místní poměry však nelze posuzovat jen v úzkém kontextu několika sousedních parcel, nýbrž v dostatečně reprezentativním okruhu, který zahrnuje zpravidla oblast několika sousedních ulic, tj. oblast v okruhu alespoň 100 m. V tomto ohledu tedy nelze přeceňovat fakt, že žalobci dosud měli výhled směřující na jeden nezastavěný pozemek pokrytý zelení, ale je třeba zohlednit, jak správně zmínil žalovaný, že směrem na jih od žalobců je řada rodinných domů v ulici Zahradní (jejichž střechy žalobci vidí), které mají zase oproti sobě přes ulici další rodinné domy. Stejně tak na opačné straně ulice Brandýská, z níž je přístup do domu žalobců, se nachází také množství rodinných domů, a ty jsou dokonce na sebe značně nahuštěny a ještě zjevně silně stíní bezprostředně za nimi se nacházejícím rodinným domům v sousední ulici Tovární. V tomto kontextu si tedy žalobci skutečně nemohou ani na základě dosavadního stavu v dané lokalitě nárokovat nerušený výhled a plné oslunění svého rodinného domu, neboť v daném místě není jediným standardem solitérní zástavba s velkými vzdálenostmi mezi jednotlivými domy, jež by si nijak nestínily. I když zástavba kolem ulice Zahradní není až tak zahuštěná, samotný dům žalobců je domem řadovým a blízká zástavba v ulicích Brandýská a Tovární na sebe také velmi těsně přiléhá. V blízkém okolí tedy je běžné, že rodinné domy se nachází v poměrně krátkých odstupech a v řadě případů (nikoliv ojediněle) si vzájemně stíní, a to i ve značném rozsahu. Nadto stavebník ke svému vyjádření přiložil fotografie, z nichž plyne, že i za stávajícího stavu jsou některá okna rodinného domu žalobců zastíněna vzrostlým stromem, čemuž nasvědčují též fotografie předložené žalobci k námitkám, na jejichž levém okraji je vidět hned za plotem vysoká neprůhledná zeleň (byť tu zjevně žalobci fotit nechtěli).

41. I přes žalobci zmíněná specifika daná tím, že s ohledem na umístění v řadové zástavbě si nemohou zajistit dostatečné denní osvětlení, resp. oslunění okenními otvory na východní a západní straně, kde jejich dům bezprostředně přiléhá k domům sousedním, by tedy mohlo jít o míru zastínění nepřiměřenou místním poměrům nanejvýše tehdy, pokud by se míra zastínění spornou stavbou skutečně silně blížila limitním hodnotám nastaveným veřejnoprávní úpravou a stavebník přitom měl možnost stavbu umístit na svém pozemku jinak způsobem, jímž by takové zastínění vlastníkům sousedních staveb (tj. nejen žalobcům) nepůsobil. Teprve tehdy by bylo možné dovozovat, že způsob využití stavebního pozemku jeho vlastníkem nepřiměřeně a nepřijatelně zasahuje do vlastnického práva žalobců, a proto nemůže obstát. Bylo přitom na žalobcích, aby takový nepřípustný stav nejen tvrdili, ale i prokázali, a to zejména pokud jsou v tomto směru ve správním spise obsaženy podklady, jež výjimečnému dotčení práv žalobců nenasvědčují. Ti však nic takového neprokázali.

42. Žalobci nemohou ani úspěšně tvrdit, že sporná stavba je nepřijatelná proto, že stavebník má možnost ji umístit v jiné části svého pozemku, čímž by žalobci nepřišli o možnost výhledu a nedošlo by k zastínění jejich rodinného domu. Žalobci totiž zcela pomíjejí, že stejnou míru ochrany vlastnického práva jako jim je třeba garantovat i ostatním vlastníkům v okolí. I kdyby byla sporná budova umístěna v jihozápadním rohu stavebního pozemku, působila by ztrátu výhledu a zvyšovala by zastínění, a to hned dvěma rodinným domům na pozemcích p. č. XH a XJ. Tyto rodinné domy přitom na rozdíl od domu žalobců sahají až na samotnou hranici stavebního pozemku, takže odstupové vzdálenosti by byly ještě menší než v případě rodinného domu žalobců a vlivy sporné stavby o to intenzivnější. Z hlediska dotčení práv vlastníků okolních stav by se tedy nejednalo o šetrnější řešení, spíše naopak.

43. Tvrzení žalobců o nepřijatelném zastínění evidentně odporuje i odbornému podkladu, který nad rámec svých povinností, avšak zcela přiléhavě a účelně opatřil stavebník. Zpracovaná studie zastínění je ověřena znalcem [byť jako znalecký posudek zpracována není a je opatřena jen jeho razítkem autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, což již však samo z této listiny činí v souladu s § 13 odst. 5 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon), veřejnou listinu nadanou presumpcí správnosti] a vychází z aktuálních norem ČSN 73 4301 (obytné budovy) a ČSN EN 17037+A1 (denní osvětlení budov), zatímco žalobci v žalobě poukazují na od 1. 1. 2007 již zrušené normy ČSN 730580-1:2007+Z1:2011 a ČSN 730580-2:2007. Už jen to činí argumentaci žalobců nepřesvědčivou. Studie zastínění vysvětluje, že bylo v souladu s technickými normami namístě pro výpočty použít data pro kontrolní body umístěné v rovině oken domu žalobců. Nadto výpočet byl učiněn pro všechna velká jižní okna domu žalobců, takže nebylo významné, pokud zpracovatel studie neznal vnitřní uspořádání domu žalobců a konkrétně jejich obývacího pokoje. Byla-li norma splněna pro všechna velká okna, byla splněna i pro obývací pokoj. Žalobci současně netvrdí, že by snad jejich obývací pokoj byl za některým ze tří malých oken, pro které samostatná kalkulace nebyla činěna (ale jež by logicky měla podobný výsledek, jako u sousedních velkých oken), ostatně tomu by ani neodpovídala k námitkám přiložená fotografie výhledu z okna. Žalobci ani nijak blíže nerozporují metodiku a vstupní hodnoty zpracované studie, takže správní orgány neměly a ani soud nemá žádný relevantní důvod, proč by z ní neměl vycházet. U jednotlivých oken domu žalobců jsou přitom dopočteny hodnoty oslunění, které vysoce přesahují limity stanovené technickými normami, a i v případě hodnoty denního osvětlení jsou údaje vhodné i pro prostory s vysokými zrakovými nároky. Soud tedy plně potvrzuje závěry správních orgánů, že nejenže jsou splněny požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb. a navazujících norem, ale že též umístění sporné stavby dle všeho nepovede k nadměrným sousedským imisím ve smyslu § 1013 odst. 1 občanského zákoníku.

44. Pokud ostatně žalobci v žalobě rekapitulovali či zmiňovali ustanovení o odstupových vzdálenostech staveb, nekonkretizovali, proč mají za to, že ten který parametr není splněn.

45. Podle § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., je-li mezi rodinnými domy volný prostor, vzdálenost mezi nimi nesmí být menší než 7 m a jejich vzdálenost od společných hranic pozemků nesmí být menší než 2 m. Ve zvlášť stísněných územních podmínkách může být vzdálenost mezi rodinnými domy snížena až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých stěn nejsou okna obytných místností; v takovém případě se odstavec 4 nepoužije.

46. Jak již bylo zmíněno, z výkresu č. C.1.1 Koordinační situace jasně plyne, že sporná stavba bude vzdálena od rodinného domu žalobců cca 8,9 m a od hranice pozemků cca 6,7 m, což je více než minimální vzdálenosti 7 m, resp. 2 m vyžadované § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. Požadavky právních předpisů na odstupové vzdálenosti sporná stavba také zjevně splňuje. Odstupové vzdálenosti se přitom týkají jen vzdálenosti od rodinného domu, nikoliv vzdálenosti k oplocení či ke zpevněným plochám. Pro ty právní předpisy žádný relevantní odstupový limit nestanoví.

47. Soud nevyhověl návrhu žalobců na ustanovení soudního znalce k prověření zastínění, neboť závěry studie zastínění shledal přesvědčivými a pro posouzení věci dostačujícími. Znalecký posudek by byl v této situaci již důkazem nadbytečným. Studie byla zpracována autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, který je nadto soudním znalcem s příslušnou specializací, přičemž žalobci nepřednesli žádné přiléhavé argumenty, jež by obsah studie relevantně zpochybnily, aby bylo zapotřebí její závěry prověřovat znaleckým posudkem. Stejně tak nebylo nezbytné provádět místní šetření za účelem zkoumání dané lokality, neboť dostatečné informace o lokalitě (a to i pro posouzení dalších žalobních bodů) soud zjistil z mapy lokality (včetně leteckých map) a z fotografií předložených ve správním řízení žalobci. Tyto žalobní body jsou tudíž nedůvodné. Námitka rušení pohody bydlení provozem na příjezdové cestě 48. Žalobci se domáhají ochrany své pohody bydlení i v souvislosti s namítaným obtěžováním provozem na příjezdové komunikaci. Samotné námitky žalobců, byť obsáhlé, jsou ovšem enormně nadsazené, spekulativní a neopírají se o přesvědčivé důkazy. V případě běžného rodinného domu se dvěma parkovacími stáními nelze rozumně předpokládat nepřiměřené dopravní zatížení a neutuchající dopravní ruch, o němž zcela odtrženě od reality hovořili žalobci ve svých námitkách. Podobné příjezdy jsou u rodinných domů zcela běžné a nic nenasvědčuje tomu, že by provoz na zpevněné ploše vedoucí podél hranic pozemků představoval více než několik málo průjezdů za den (např. odjezd a příjezd ze zaměstnání; obdobně srov. též závěry rozsudku NSS ze dne 27. 10. 2016, č. j. 2 As 174/2016-20).

49. Soud považuje za nutné zdůraznit, že žalobci nemají právo na zachování stávajících poměrů v území. Nelze na věc nahlížet tak, jako by žalobci vůči sousednímu pozemku „vydrželi“ právo na to, aby se výstavba na něm omezila více, než jaká omezení standardně vyžadují obecné poměry v území, jež jsou vyjádřeny v územním plánu (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2010, č. j. 7 As 13/2010-145). Stavební úřad jim může poskytnout pouze ochranu před zjevně excesivními změnami v území, jež lze případně ve spojitosti s realizací sporné stavby s významnou mírou pravděpodobnosti očekávat, a proti přímému porušování relevantních právních předpisů, nemá však žádné oprávnění, a to ani v návaznosti na námitky žalobců, znemožňovat stavebníkovi realizovat výstavbu na jeho pozemku a prosazovat zachování nezastavěné plochy. Opačný přístup by znamenal nepřiměřené omezení vlastnického práva stavebníka bez opory v právním předpise. Žalobcům taktéž nepřísluší diktovat, jak by sporná stavba měla vypadat a zda může mít zpevněné plochy sloužící k příjezdu a zaparkování vozidel vlastníka.

50. V daném případě žalovaný správně poukázal na § 80 odst. 3 písm. b) a c) stavebního zákona, z nějž plyne, že pokud by stavebník hodlal samostatně změnit způsob využití stavebního pozemku (ze zelené plochy zahrady na zpevněnou plochu), resp. zřídit odstavnou plochu pro vozidla do 300 m2 rozlohy, nemusel by za tímto účelem vůbec komunikovat se stavebním úřadem [srov. též § 103 odst. 1 písm. f) bod 16 stavebního zákona, který tento volný režim potvrzuje i pro účely stavebního řízení]. To sice neznamená, že by žalobci nemohli v situaci, kdy zřízení zpevněných ploch je součástí schvalovaného záměru, jak plyne z projektové dokumentace, vznášet projednatelné námitky vztahující se i proti samotným zpevněným plochám a jejich umístění (v tomto směru soud závěry správních orgánů zcela nesdílí), ale přinejmenším to ukazuje, jak nízký význam zákonodárce tomuto typu stavby přikládá. Není samozřejmě vyloučeno, že v kontextu přilehlého stavebního záměru mohou být vlivy samotné zpevněné plochy sloužící k příjezdu a odstavení vozidel podstatně významnější, než jak by tomu s ohledem na její relativně malou rozlohu bylo obvyklé, v případě sporné stavby tomu však nic nenasvědčuje. Schválený záměr s ohledem na jeho parametry nevyžaduje intenzivní dopravní obsluhu, naopak využití zpevněných ploch bude pravděpodobně jen sporadické a nebude se nijak lišit od toho, co lze očekávat u běžného rodinného domu. Takové zatížení nijak nevybočuje z toho, co je obecně, ale i v daném místě (v okruhu zástavby okolních ulic) obvyklé. Jednotky příjezdů a odjezdů za den osobním automobilem a odstavení maximálně dvou osobních automobilů za plotem pozemku není něco, co by nebylo možné od žalobců požadovat, aby snášeli v rámci přirozeného rozvoje okolních zastavitelných pozemků v intravilánu příměstské obce. Tento žalobní bod je tedy nedůvodný. Námitky proti příjezdové cestě ke sporné stavbě 51. K této námitce je nutné nejprve zdůraznit, že posláním správního soudnictví je podle § 2 s. ř. s. ochrana veřejných subjektivních práv. Jak vysvětlil rozšířený senát NSS v odst. 34 odůvodnění usnesení ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS, „[s]oudní řád správní je svojí povahou ‚obrannou‘ normou. Není normou ‚kontrolní‘, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv.“ Žalobci jsou proto oprávněni vznášet námitky k ochraně veřejného zájmu a objektivní zákonnosti pouze pokud se protínají s jejich právní sférou a slouží k ochraně jejich práv (srov. odst. 41 odůvodnění usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264, č. 3903/2019 Sb. NSS).

52. Ze situace sporné stavby je zjevné, že problematika jejího připojení na pozemní komunikaci, tj. na ulici Brandýská, se dotýká práv žalobců pouze emisemi z osobních automobilů, které po ní budou projíždět za plotem pod okny rodinného domu žalobců za účelem parkování před spornou stavbou. Práva žalobců nejsou nijak dotčena způsobem napojení příjezdové cesty na pozemní komunikaci, to je otázka bezpečnosti silničního provozu. Té by se mohli žalobci úspěšně dovolat, pokud by vjezd či přilehlá část silnice byly používány i pro přístup k jejich domu, tak tomu však není. Problematika sousedských imisí již byla vypořádána v souvislosti s pohodou bydlení.

53. Do práv žalobců však myslitelným způsobem zasahuje otázka přístupu vozidel požární ochrany ke sporné stavbě, neboť vzhledem k její relativní blízkosti je zjevné, že případný požár by mohl představovat riziko pro rodinný dům žalobců. Žalobci však nijak nevysvětlili (nad rámec pasivní citace předpisů v řízení před správními orgány), proč by zpevněnou plochu nemohli hasiči při hašení sporné stavby využít. Soud proto tuto námitku posoudil obecně, jelikož s ohledem na dispoziční zásadu je nutné, aby žalobci sami tvrdili a případně doložili, jaké nedostatky má příjezdová cesta pro požární techniku. Soudu nepřísluší, aby za žalobce cokoliv domýšlel (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS).

54. Podle § 12 vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 23/2008 Sb.“) musí být pro účinný a bezpečný zásah jednotky požární ochrany, popřípadě pro prvotní zásah při požáru stavba navržena a zajištěna a) přístupovou komunikací, včetně nástupní plochy pro požární techniku, b) vnitřní a vnější zásahovou cestou, které komunikačně navazují na přístupovou komunikaci, v souladu s českými technickými normami uvedenými v příloze č. 1 části 2 a s náležitostmi uvedenými v příloze č. 3.

55. Podle bodu 2 přílohy č. 3 vyhlášky č. 23/2008 Sb. musí být vjezdy na pozemky obestavěné, ohrazené nebo jiným způsobem znepřístupněné a určené pro příjezd požární techniky navrženy o minimální šířce 3,5 m a výšce 4,1 m.

56. Podle bodu 3 přílohy č. 3 vyhlášky č. 23/2008 Sb. musí být každá neprůjezdná jednopruhová přístupová komunikace delší než 50 m, pokud je komunikací jedinou, na svém zakončení navržena se smyčkovým objezdem nebo plochou umožňující otáčení vozidla. Délka a velikost smyčkového objezdu nebo plochy umožňující otáčení se do celkové délky jednopruhové přístupové komunikace nezapočítává. Plocha umožňující otáčení vozidla může mít tvar písmene T na konci jednopruhové komunikace s rameny minimálně dlouhými 10 m na každou stranu v šířce jednoho pruhu komunikace od osy jednopruhové přístupové komunikace nebo může být provedena rozšířením pruhu na konci komunikace na šířku minimálně 20 m v minimální délce 20 m.

57. Z výkresu koordinační situace vyplývá, že byť samotná zpevněná plocha příjezdové cesty má být široká jen 3 m, průjezdný prostor v hranicích oplocení bude činit celkem právě vyhláškou vyžadovaných 3,5 m. Sporná stavba je pak vzdálena 48,8 m od ulice Brandýská, takže vyhláška nevyžaduje, aby příjezdová cesta byla zakončena plochou pro otáčení vozidel požární ochrany. Podle soudu proto sporná stavba disponuje řádným příjezdem pro jednotky požární ochrany. Žalobci ostatně nevznesli žádnou argumentaci, která by blíže vyvracela požárně bezpečnostní řešení v části D.1.3 projektové dokumentace, jež zpracoval autorizovaný inženýr pro požární bezpečnost staveb a pozemní stavby, které dochází k závěru o dostatečném zajištění příjezdu pro jednotky požární ochrany a které odpovídá navrženému umístění stavby.

58. Namítali-li žalobci opožděně po uplynutí lhůty pro podání žaloby absenci závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru, soud uvádí, že při formulaci výzvy neznal obsah dokumentů tvořících chybějící část správního spisu, a proto výzvu žalovanému formuloval podle toho, jaké doklady by mohly být, byť i jen vzdáleně relevantní v kontextu uplatněných žalobních bodů a mohly se potenciálně v tzv. dokladové složce vyskytovat. Z rozhodných předpisů představovaných § 7 [zejm. odst. 1 písm. c) bod 4] vyhlášky č. 460/2021 Sb., o kategorizaci staveb z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva, a § 40 odst. 1 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 415/2021 Sb. nicméně plyne, že pro danou stavbu nebylo vydání závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru vyžadováno, jelikož sporná stavba představovala stavbu kategorie 0, ve vztahu k níž se státní požární dozor nevykonává. Dostačující tedy bylo požárně bezpečnostní posouzení obsažené v projektové dokumentaci schválené stavebním úřadem. Soud podotýká, že to nicméně nevylučuje, že součástí složky nemohl být jiný dokument, jako např. sdělení Hasičského záchranného sboru potvrzující k žádosti, že jeho stanovisko není nezbytné a případně i doprovázené jeho nezávazným odborným vyjádřením (s takovými případy se již soud v řadě spisů setkal).

59. Žalovaný dále správně poukázal na to, že podle § 79 odst. 2 písm. i) stavebního zákona nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas sjezdy a nájezdy na pozemní komunikace sloužící k připojení sousední nemovitosti. Na to navazuje ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, podle nějž stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují stavební záměry uvedené v § 79 odst. 2.

60. Z koordinačního výkresu i z průvodní zprávy projektové dokumentace plyne, že samotný sjezd (připojovací bod na silnici) součástí schvalovaného záměru není – je totiž zakreslen a deklarován jako stávající. To ostatně potvrzuje i fotografie z aplikace Google Streetview předložená žalobci k námitkám v řízení před stavebním úřadem, která jeho existenci zachycuje již v době, kdy ještě nebyla zbudována ani sousední novostavba na pozemku p. č. XK, která tentýž sjezd také využívá. Tomu odpovídá i územní souhlas ze dne 25. 2. 2014 založený v dokladové části projektové dokumentace, z nějž plyne, že sjezd byl stavebním úřadem umístěn již dříve ještě předtím, než došlo k rozdělení pozemku p. č. 530 na pozemky pro výstavbu dvou rodinných domů. I když samotný sjezd by nevyžadoval rozhodnutí o umístění stavby, územní souhlas jej umísťoval jako součást komplexnějšího záměru, jenž zahrnoval i umístění oplocení a dvou samostatných přípojek vody, kanalizace, plynu a elektřiny. Projektová dokumentace tedy sjezd zcela oprávněně označuje jako stávající a stavebníkovi nic nebránilo v připojení sporné stavby jeho prostřednictvím. V takové situaci již nebylo zapotřebí ani stanovisko správce pozemní komunikace.

61. Žalobci nebyli připraveni ani o svá procesní práva, jestliže v souvislosti se schválením záměru sporné stavby nebylo schváleno současně i zřízení sjezdu. Pokud by měli žalobci za to, že před vydáním územního souhlasu pro umístění sjezdu v roce 2014 měl být požadován i jejich souhlas, měli včas uplatnit podnět k přezkumnému řízení anebo podat proti územnímu souhlasu samostatnou žalobu. Pro stavební úřad se v nynějším společném řízení již, pokud jde o umístění sjezdu, jednalo o otázku pravomocně rozhodnutou, a s ohledem na samostatnou přezkoumatelnost územního souhlasu se jeho zákonností v nynějším řízení nemůže zabývat ani soud. Žalovaný má též pravdu, že územní souhlas je rozhodnutím in rem, a proto práva z něj plynoucí svědčí vlastníkům oběma nově vzniklým pozemkům. To, zda případně nějaké řízení nemělo být v dané souvislosti vedeno i silničním správním úřadem, soud nezkoumal, neboť žalobní bod uplatněný žalobci se zmiňuje jen o řízení před stavebním úřadem. Stavební úřad přitom neměl důvod povolovat existující stavbu sjezdu podruhé.

62. Nelze se přitom ani ztotožnit s tím, že by zpevněná plocha měla být pozemní komunikací ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Tato zpevněná plocha má být slepá a sloužit obsluze jediného rodinného domu, který z povahy věci nemá důvod být cílem příjezdu a průchodu široké veřejnosti – dle projektové dokumentace dům bude sloužit jen bydlení a nebude se tu nacházet žádná provozovna, jež by měla být vyhledávána veřejností. Nemůže tak naplňovat definiční znaky veřejně přístupné či neveřejné účelové komunikace ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích. Nemůže být ani místní komunikací či silnicí, neboť o tom by muselo být vydáno samostatné rozhodnutí.

63. Námitka chybějící žádosti o závazné stanovisko orgánu územního plánování byla žalobci uplatněna opožděně, soud se jí tedy nemůže zabývat (§ 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.). Nezávisí na ní totiž posouzení žádného ze žalobních bodů, jež byly uplatněny v žalobě. Nesoulad stavby s územním plánem žalobci nikdy nenamítali.

64. Absence závazných stanovisek či údajné procesní vady územního souhlasu na zřízení sjezdu přitom nepředstavují ani takové vady, jimiž by se soud musel zabývat z moci úřední i bez včasné žalobní námitky. Takovou povinnost by měl pouze žalovaný v odvolacím řízení. Soudní řízení správní je však striktně založeno na dispoziční zásadě. Ani tyto žalobní body tedy nejsou důvodné. Závěr a náklady řízení 65. S ohledem na nedůvodnost všech uplatněných žalobních bodů soud žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

66. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci neměli ve věci úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

67. O nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025 s ohledem na přechodné ustanovení čl. XI odst. 2 zákona č. 314/2025 Sb., tj. na stavebníka se nevztahuje příznivější právní úprava účinná od 1. 1. 2026, dle které by měl plné právo na náhradu nákladů řízení při obraně svého práva proti neúspěšným žalobcům. Takto soud stavebníkovi právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu neuložil žádné povinnosti, v souvislosti s jejichž plněním by mu vznikly náklady. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 17. června 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.