55 Az 12/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: H. C., narozený X. státní příslušník Turecké republiky bytem X. zastoupený advokátem JUDr. Lukášem Pletichou sídlem Průmyslová 4, Jablonec nad Nisou proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, č. j. OAM-632/ZA-ZA11-VL11- 2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2025, č. j. OAM-632/ZA-ZA11-VL11-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 311,03 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, JUDr. Lukáše Pletichy, advokáta.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že žalobcova žádost o mezinárodní ochranu je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), nepřípustná a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Žaloba a ostatní stanoviska účastníků 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný nedostatečně posoudil splnění podmínek pro přiznání nějaké z forem mezinárodní ochrany. Žalobce poukazoval na to, že může být diskriminován, jelikož je Kurd a osobou s odlišnou sexuální orientací. Podle žalovaného není postavení kurdské menšiny a homosexuálů v Turecku natolik problematické, aby dosahovalo intenzity pronásledování. S tím žalobce nesouhlasí. Žalovaný podle žalobce značně bagatelizoval problémy, kterým v Turecku čelí příslušníci kurdské menšiny a osoby s odlišnou sexuální orientací. Ty podle žalobce dosahují intenzity pronásledování, protože nepřátelský postoj většiny populace je součástí státní politiky. Situace v Turecku se značně zhoršila, což vedlo k negativnímu ovlivnění demokratického řádu. Turecko dočasně odstoupilo od některých závazků vyplývajících z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Žalobce poukázal i na to, že antiteroristické zákony jsou ve velké míře zneužívány proti Kurdům. Těm je státními orgány přisuzováno protiturecké politické přesvědčení a sympatie se stranou PKK (Strana kurdských pracujících). Žalovaný se podle žalobce dostatečně nevěnoval faktické situaci příslušníků kurdské menšiny a dopadům politického převratu do jejich každodenního života včetně řadových členů HDP (Lidově demokratická strana). Sexuální menšiny čelí náboženskému pronásledování. K této otázce žalovaný podle žalobce neshromáždil adekvátní podklady.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí. Kurdové v Turecku nečelí potížím majícím intenzitu pronásledování. Poukázal-li žalobce na odlišnou sexuální orientaci, jedná se o novou skutečnost, kterou žalobce mohl uvést již v první žádosti o mezinárodní ochranu. Podle žalovaného k tomu žalobci nebránil žádný objektivní důvod. To je podle žalovaného třeba přičítat jen k jeho tíži. Uvádí-li žalobce, že se tuto skutečnost styděl ústně uvést, mohl ji žalovanému či soudu zaslat písemně. Na tuto okolnost žalobce poukázal až poté, co byla jeho předchozí žádost zamítnuta.

4. Při jednání žalobce odkázal na žalobu. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a odkázal na vyjádření k žalobě. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu a řízení o předchozí žalobcově žádosti 5. Dne 8. 6. 2025 žalobce podruhé požádal o mezinárodní ochranu.

6. Dne 11. 6. 2025 poskytl k žádosti o mezinárodní ochranu následující údaje. Je Kurd. Věří pouze v existenci stvořitele (nemá žádné náboženské vyznání). Při pohovoru poskytnutém v rámci první žádosti sice uvedl, že je muslim, ale to z toho důvodu, že nevěděl, kdo si protokol z pohovoru může přečíst. Není člen žádné politické strany a žádné politické aktivity nevyvíjí. Je svobodný a bezdětný. Při minulém pohovoru vypověděl, že hlavním důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je kurdská národnost. Je ale také homosexuál, což dříve nechtěl uvádět, protože se za to styděl. Byl vychován v kultuře, kde odlišná sexuální orientace není akceptována. Nemůže se vrátit do Turecka. Hrozí mu diskriminace, dokonce jej mohou i zabít. V Turecku neměl žádné homosexuální vztahy, ale v České republice má již rok a půl vztah s mužem, který je také Kurd. Žije ale daleko a vídají se jednou za týden. O své sexuální orientaci věděl již dříve, dokonce o ní řekl matce. Když však z Turecka odjel, celá rodina se o ní dozvěděla a matka mu volala, aby se už nevracel, jelikož mu hrozí smrt. Také mu volal otec a bratr a řekli mu, aby se už nevracel, jinak jej zabijí. Vyčítali mu, jak mohl svoji sexuální orientaci, tak dlouho skrývat a řekli mu, že by jej zabili už dávno, aby nedělal rodině ostudu. Dříve na svoji sexuální orientaci nepoukázal, protože se za ní styděl a žil pod tlakem společnosti.

7. Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2024, č. j. OAM-1043/ZA-ZA11-VL13-2023 (dále jen „rozhodnutí o první žalobcově žádosti“), žalovaný žalobci neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany. O mezinárodní ochranu požádal, jelikož je Kurd a má v Turecku z toho důvodu problémy. Když se jednou vracel z práce, skupina mladých opilců se do něho navážela. Poté se poprali. V Turecku měl problém sehnat práci a lidé se na něj koukali „skrz prsty“. Žalovaný konstatoval, že nebyly splněny podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce ve své vlasti nevyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce v průběhu správního řízení výslovně sdělil, že nemá politické přesvědčení ani není členem žádné politické strany či skupiny. Žalobce rovněž neuvedl, že by měl v zemi původu jakékoliv potíže spojené s uplatňováním politických práv a svobod. Problémy s tureckými státními orgány či bezpečnostními složkami, které by jej vedly k vycestování z vlasti, nezmiňoval a nehovořil o tom, že by mu někdo ve vycestování bránil. Naopak žalobce k vycestování užil svůj oficiální cestovní doklad. Žalobcem tvrzená diskriminace na trhu práce z důvodu jeho národnosti a pouliční rvačka, která se udála kvůli kurdské národnosti, nemohou obstát jak v intencích § 12 písm. a) zákona o azylu, tak ani písm. b) téhož ustanovení. Žalobce sám ve své výpovědi uvedl, že byl opakovaně zaměstnán na různých místech, nikdy neměl jakékoli problémy s tureckými státními orgány, Turecko opustil s platným cestovním dokladem a vízem a s plným vědomím tamních státních orgánů. Dané okolnosti podle žalovaného o diskriminaci žalobce nesvědčí. V případě napadení cizími muži se jednalo o potíže žalobce se soukromými osobami, nikoli představiteli státu či na něj napojenými organizacemi. Žalobce mohl a měl využít mechanismů, které mu země původu k ochraně jeho práv nabízí. Žalobce na získání pomoci ze strany státu rezignoval a ve své podstatě se vzdal práv k ochraně své osoby. Žalovaný proto tuto situaci nemohl vyhodnotit jako pronásledování a žalobci udělit azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu. K doplňkové ochraně podle § 14a zákona o azylu žalovaný konstatoval, že žalobce neměl ve vlasti problémy se státními orgány, nebyl nikdy trestně stíhán, neměl problémy při opuštění země a nebrání mu v návratu do vlasti ani tamní bezpečnostní a politická situace. Nehrozí mu tak vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Žalovaný se rovněž zabýval možností žalobci udělit azyl za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu a humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu. Důvody k jejich udělení však neshledal. Pro výše uvedené žalovaný žalobci neudělil ani doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu.

8. Rozsudkem ze dne 13. 2. 2025, č. j. 57 Az 3/2024-22, Krajský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí o první žalobcově žádosti zamítl. Žalobcovy námitky byly značně obecné. Žalobce konkrétně přiblížil dvě okolnosti, pro které mu podle jeho názoru měl žalovaný mezinárodní ochranu udělit. Zaprvé tvrdil, že z důvodu jeho kurdské národnosti jej v roce 2018 napadla skupina opilých mužů, a zadruhé tvrdil, že je diskriminován na trhu práce. Žalovaný se těmito skutečnostmi zabýval a obstaral si k nim dostatečné podklady, na základě nichž vyvodil srozumitelné a dostatečně odůvodněné závěry. Žalovaný své úvahy přezkoumatelně odůvodnil ve vztahu ke všem formám mezinárodní ochrany podle § 12 až 14b zákona o azylu. Žalobce nebyl vystaven opakovanému fyzickému násilí, nátlaku, ponižování či popírání základních práv a svobod. Žalobce při pohovoru hovořil jen o jediném incidentu (pouliční potyčce) z roku 2018. K výslovnému dotazu žalobce popřel, že by v Turecku měl nějaké další problémy. Jen stěží se lze domnívat, že by měl být žalobce ve státě původu perzekvován ze strany státních úřadů, případně soukromých osob, proti jejichž jednání by stát nebyl ochoten či schopen žalobci poskytnout ochranu. Tento závěr podle soudu podporuje i fakt, že žalobce po této potyčce v zemi původu setrval dalších pět let, než v roce 2023 z Turecka vycestoval.

9. Usnesením ze dne 2. 5. 2025, č. j. 5 Azs 44/2025-17, NSS žalobcovu kasační stížnost odmítl.

10. Součástí správního spisu je: Informace OAMP ze dne z 28. 5. 2025 – Turecko: Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv.

11. Žalobce se k výzvě žalovaného ve správním řízení k podkladům rozhodnutím vyjádřil. Namítal, že žalovaný neshromáždil žádné podklady zabývající se postavením příslušníků LGBT+ komunity v Turecku. Žalobce bude v Turecku diskriminován z důvodu hluboce zakořeněné nesnášenlivosti islámu vůči „zvráceným formám“ sexuality a zakořeněnou homofobií. Průvody hrdosti (Pride) jsou od roku 2015 zakázány a pokusy o jejich uspořádání často končí policejními zásahy za použití slzného plynu. K tomu žalobce předložil řadu novinových článků („Potřebujeme více dětí, ne perverzi. Turecký Rok rodiny začal útokem na LGBT+“ ze dne 13. 1. 2025, „LGBT práva v Turecku“ z .WIKI, „Turecká policie se vrhla na pochod LGBT, účastníci mluví o nenávisti“ ze dne 25. 6. 2023, „Tolerance homosexuality v Turecku mezi obyvatelstvem je na historickém maximu! Jak se vede na poli LGBT práv ,nejevropštější‘ muslimská země?“ ze dne 21. 5. 2015, „Další útoky na LGBT komunitu v Turecku – transsexuální ženu nejprve znásilnili a poté upálili“ ze dne 22. 8. 2016, „Coming out hvězdy z Tokia vyvolal poprask. Na homofobii ale Turci neslyší“ ze dne 25. 8. 2021, „Turecko předloží návrh konzervativní změny ústavy. Cílem je ochránit rodinu před ,perverzními trendy‘“ ze dne 2. 11. 2022).

12. V napadeném rozhodnutí žalovaný zrekapituloval údaje, které žalobce uvedl k podané žádosti o mezinárodní ochranu. Poukázal na to, že žalobce v první žádosti zjevně musel uvádět nepravdivé informace, protože zatajil, že je homosexuál. Podle žalovaného se nejedná o novou skutečnost, kterou by žalobce nemohl dříve uvést. Pokud žadatel neuvede všechny důvody žádosti, aniž by mu v tom bránil objektivní důvod, jedná se o skutečnost, jež lze přičítat jedině jemu. Poukazoval-li žalobce na stud, není tato omluva dostatečná. Na odlišnou sexuální orientaci poukázal ani ne měsíc od okamžiku, kdy byla jeho předchozí žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta. Poté stud očividně překonal. Ačkoli žalobce předložil řadu podkladů (novinových článků), žádný z nich se konkrétně netýká žalobce. Svoji homosexualitu nijak neprokázal. Žalovaný proto žalobcův nový azylový důvod nepovažoval za věrohodný. Žalobce lhal o důvodech první žádosti o udělení mezinárodní ochrany a žalovaný tak neměl důvodu žalobci věřit ohledně důvodu druhé žádosti. Posouzení žaloby 13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Dokazování soud neprováděl, protože listiny, které žalobce předložil k žalobou jsou součástí správního spisu. Správním spisem se dokazování neprovádí, ale soud z něj bez dalšího vychází (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Pokud jde o hypertextové odkazy, které jsou uvedeny v žalobě, při jednání žalobce potvrdil, že jimi měl v úmyslu prokázat, jaké je situace Kurdů v Turecku. To je však v tomto řízení otázka, jež není relevantní (viz bod 19 tohoto rozsudku), a proto soud tyto důkazní návrhy zamítl.

14. Podle § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Žalobce v soudním řízení netvrdil existenci nových důležitých skutečností, které by nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí, a ani soudu není existence takových nových skutečností známa. Proto žalobu posoudil v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích uplatněných žalobních bodů.

15. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

16. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

17. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

18. K opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany se již mnohokrát vyjadřoval NSS ve své judikatuře. Institut opakované žádosti neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly azylově relevantním způsobem ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-6). Institutem opakované žádosti se zabýval i rozšířený senát ve svém usnesení ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, v němž konstatoval následující: „Správní orgán je povinen v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zkoumat v souladu s § 10a písm. e) zákona o azylu zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaví.“ Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jež může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (srov. usnesení NSS ze dne 14. 1. 2021, č. j. 6 Azs 289/2020-26).

19. Žalobce v žalobě poukazoval na dva důvody, pro které bude diskriminován – je Kurd a osobou s odlišnou sexuální orientací. Pokud jde o žalobcovu kurdskou národnost, z bodů 7 a 8 tohoto rozsudku plyne, že se nejedná o novou skutečnost. Naopak, těmito důvody se žalovaný, Krajský soud v Praze i NSS podrobně zabývali s tím, že žalovaný první žalobcovu žádost zamítl. Žalobcova sexuální orientace je oproti tomu novou skutečností, kterou žalobce v řízení o první žádosti neuvedl. Je tedy otázkou, zda ji žalobce ve smyslu § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu neuvedl „bez vlastního zavinění“. Za skutečnosti, které žadatel nemohl bez vlastní viny uvést, lze nepochybně považovat takové skutečnosti, které v průběhu prvního řízení nebyly žadateli známy, či takové, které nastaly až později. Jak žalobce uvedl při poskytnutí informací k žádosti o mezinárodní ochranu, svoji sexuální orientaci si uvědomoval již v době, kdy podal první žádost o mezinárodní ochranu a zároveň nastala ještě před podáním první žádosti o mezinárodní ochranu. To žalobce vysvětloval tím, že na ni dříve nepoukázal, jelikož se styděl.

20. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16, „existuje i řada dalších ospravedlnitelných důvodů, proč žadatel o azyl nesdělí všechny relevantní důvody pro udělení azylu již před ministerstvem jako orgánem prvního stupně. Některé z nich uvádí Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR): dotazování při osobním pohovoru se této skutečnosti netýkalo a konkrétní informaci nezjistilo; osobní pohovor nebyl proveden; žadatel nemusel pochopit relevanci některých skutečností pro žádost o mezinárodní ochranu; trauma, stud nebo jiné zábrany mohly zabránit úplnému ústnímu svědectví při osobním pohovoru (zejména v případě těch, kteří přežili mučení, sexuální násilí či pronásledování z důvodu sexuality); pohlaví tazatele nebo tlumočníka mohlo být pro žadatele zábranou (UNHCR. Improving asylum procedures: Comparative analysis and recommendations for law and practice. Detailed Research on Key Asylum Procedures Directive Provisions March 2010, s. 466). Podle Ústavního soudu jsou všechny tyto důvody opodstatněné ve smyslu, že lze pochopit, proč v některých těchto případech žadatelé o mezinárodní ochranu relevantní azylové skutečnosti sdělí až ve fázi řízení o správní žalobě před soudem“. Tento názor Ústavního soudu převzal do své rozhodovací praxe též NSS a vztáhl jej na posuzování přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu (srov. bod 15 rozsudku NSS ze dne 5. 11. 2020, č. j. 6 Azs 145/2020- 31). Při posuzování těchto možných důvodů je také nutné zohlednit případnou zvláštní zranitelnost žadatelů o mezinárodní ochranu, která vyžaduje ze strany orgánů posuzujících žádost o mezinárodní ochranu takového žadatele citlivý a opatrný přístup (rozsudku NSS ze dne 18. 9. 2023, č. j. 5 Azs 156/2023-41).

21. Ústavní soud tedy ve své judikatuře explicitně poukazuje na to, že oním ospravedlnitelným důvodem může být stud (ostych) z prozrazení odlišné sexuální orientace. Žalovaný však přesto žalobci nevěřil a měl za to, že žalobce uplatnil tento další důvod druhé žádosti o mezinárodní ochranu jen účelově. To žalovaný dovozoval z toho, že žalobce měl svůj stud později překonat, svoji homosexualitu nijak neprokázal a tím, že ve své první žádosti lhal. To je ale nesprávná, resp. nedostatečně neodůvodněná úvaha. Žalobcovu nevěrohodnost nelze dovozovat jen z toho, že svoji homosexualitu neprozradil dříve než v první žádosti o mezinárodní ochranu. Jak uvedl velký senát Soudního dvora Evropské unie v rozsudku ze dne 2. 12. 2014 ve spojených věcech C-148/13 až C-150/13, A, B a C proti Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie (body 69 až 71), vzhledem k citlivé povaze otázek souvisejících s osobní sférou člověka, a zejména se sexualitou nelze učinit závěr o jeho nedostatečné důvěryhodnosti na základě pouhé skutečnosti, že z důvodu neochoty odhalit intimní aspekty svého života nedeklaroval ihned od počátku svoji homosexualitu. Považovat žadatele o azyl za nevěrohodného pouze na základě toho, že neodhalil svou sexuální orientaci při první příležitosti, která mu byla poskytnuta k tomu, aby vysvětlil důvody pronásledování, je nepřípustné.

22. Tyto závěry pochopitelně neplatí kategoricky. I přes nově tvrzenou homosexualitu žadatelů o mezinárodní ochranu správní soudy v jiných případech dospěly k závěru, že se nejedná o novou skutečnost, k níž musí žalovaný přihlížet. V těchto případech ale žalovaný (popřípadě soud) věrohodnost žadatelů zpochybnil exaktními a přesvědčivými okolnostmi. Například v řízení vedeném před NSS pod sp. zn. 6 Azs 145/2020 soud uzavřel, že žadatel byl nevěrohodný, jelikož v předchozích pohovorech vypověděl, že hledá ženu a rozporná byla i jeho výpověď o tom, jaké náboženství praktikuje. V řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 13 Az 4/2018 byla žadatelka ve své výpovědi taktéž nekonsistentní, neboť uvedla, že uzavřela manželství s občanem České republiky a dále popisovala novým vztahem s mužem. V těchto případech dávalo smysl, že žalovaný žadatelům neuvěřil a měl jejich výpověď (jejich homosexualitu) za účelovou.

23. V nyní projednávané věci je ale situace významně odlišná. Žalovaný věrohodnost žalobce relevantně nijak nezpochybnil. Nelze uzavřít, že by žalobce v řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu lhal. Žalobce totiž v řízení o druhé žádosti o mezinárodní ochranu vypověděl, že „hlavní důvod“ žádosti byl jiný (jeho sexuální orientace), nikoli že by předchozí jím uplatněný důvod spočívající v příslušnosti ke kurdské menšině byl smyšlený. Podstata žalobcova sdělení byla prostá: Z důvodu ostychu v řízení o první žádosti na svoji sexuální orientaci nepoukazoval doufajíc, že to nebude zapotřebí. To je pochopitelné. Tzv. coming out je extrémně citlivou a nesnadnou záležitostí i vůči nejbližším (podporujícím) osobám, natož vůči cizím osobám v cizím státě podílejícím se na státní správě (na řízení o mezinárodní ochraně). Pokud žalovaný namítal, že žalobce tuto skutečnost mohl uvést písemně, jeho obavy a stud to nemohlo nijak umenšit (spíše naopak, neboť takové prohlášení by bylo natrvalo písemně zachyceno zcela mimo žalobcovu sféru). Žalobce jako právní laik žádající o mezinárodní ochranu ani nemusel vědět (mít jistotu), že je toto řízení striktně důvěrné a informace jím poskytnuté nikdo nezjistí. Jen na základě toho nelze žalobci nevěřit, přičemž žalovaný žalobcovu věrohodnost jinak neověřoval; například mu nekladl další otázky (neprovedl s ním ani další pohovor). Na základě jen těchto okolností tudíž není možné usuzovat, že je žalobce nevěrohodný.

24. Soud proto uzavírá, že byly splněny podmínky § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Pokud žalovaný k této nové skutečnosti (k žalobcově homosexualitě) nepřihlížel, postupoval nezákonně (§ 78 odst. 1 s. ř. s.).

25. Soud dále v souladu s § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu posuzoval, zda tato nová skutečnost může mít vliv na rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Pokud takový vliv nelze vyloučit, je třeba rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, v němž žalovaný znovu pečlivě vyhodnotí zjištěný skutkový stav včetně nových skutečností a ve věci znovu věcně rozhodne.

26. Obava z pronásledování v zemi původu z důvodu odlišné sexuální orientace přitom může být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. K tomu lze odkázat např. na rozsudek NSS ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006-52, č. 1066/2007 Sb. NSS, v němž soud dospěl k závěru, že „sexuální orientace žadatele o azyl může být podle okolností a s ohledem na poměry v zemi původu považována za znak jeho příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu.“ Obdobné závěry přijal též rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2019, č. j. 4 Azs 35/2019-69. Za přiléhavý lze považovat i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 473/16, v němž soud v bodě 30 připomenul, že „sexuální orientace představuje charakteristiku, která může zakládat příslušnost žadatele k určité sociální skupině, ve smyslu čl. 2 písm. d) směrnice 2011/95, pokud skupina osob, jejíž příslušníci sdílejí stejnou sexuální orientaci, je vnímána okolní společností jako odlišná.“ Poukázat lze rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C-199/12 až C-201/12, v němž se uvádí, že „článek 10 odst. 1 písm. d) směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, musí být vykládán tak, že existence takové trestněprávní úpravy, o jakou se jedná v každé z věcí v původním řízení, která se vztahuje specificky na homosexuály, umožňuje konstatovat, že na tyto osoby je nutné pohlížet tak, že tvoří určitou společenskou vrstvu“.

27. Obecně tedy platí, že obava z pronásledování v zemi původu z důvodu odlišné sexuální orientace může být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Soud netvrdí, že se tyto závěry musí nutně týkat i Turecka, ale žalovaný k této otázky neshromáždil žádné podklady (zprávy o zemi původu), které by se postavením sexuálních menšin v Turecku zabývaly a nemohl je pak ani porovnat s žalobcovou individuální situací. V tomto rozsahu skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

28. Žalobce v žalobě dále bez dalšího poukázal na to, že žalovaný porušil § 3, § 68 odst. 3, § 50 odst. 2 a 3 a § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 12 a § 23c zákona o azylu. Tato obecná tvrzení však nelze považovat za žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. „Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých ,obvyklých‘ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami“ (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58). Těmto požadavkům ovšem tyto námitky nedostály. Žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti či právní argumentaci, o něž své tvrzení o nezákonnosti napadeného rozhodnutí opírá. Soud se proto těmito námitkami nezabýval a napadené rozhodnutí přezkoumal pouze v rozsahu řádných žalobních bodů. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 29. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s). Věci vrátil žalovanému k dalším řízením (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalších řízení je žalovaný právním názorem soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto má proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 4 620 Kč, a to převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby a účast na jednání před soudem [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a dále tří paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalobcův právní zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty. Náleží mu tedy náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 15 210 Kč, tj. 3 194,10 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Součástí nákladů řízení je též náhrada za promeškaný čas šesti započatých půlhodin – 150 Kč (celkem tedy 900 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a cestovné podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu, § 157 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a § 1 a 4 vyhlášky č. 573/2025 Sb. (cesta na jednání soudu) ve výši 1 806,93 Kč odpovídající náhradě jízdních výdajů na trase mezi sídlem žalobcova zástupce a sídlem soudu (Jablonec nad Nisou-Praha) a zpět osobním automobilem při vzdálenosti tam a zpět celkem 220 km, spotřebě v kombinovaném provozu 8,3/5,3/6,4 l paliva na 100 km, sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km a průměrné ceně paliva 34,70 Kč/l. Dále též náklady na parkovné ve výši 50 Kč a jízdenku na městskou hromadnou dopravu v Praze ve výši 150 Kč. Celkové náklady zastoupení tak činí 21 311,03 Kč. Náhradu nákladů je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitého na základě § 64 s. ř. s.).

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 11. června 2026 JUDr. Jan Peroutka v. r. soudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.