55 Az 5/2026

Rubrum

č. j. 55 Az 5/2026- 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobce: A. A., narozený dne X státní příslušník Syrské arabské republiky bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Lukášem Pletichou sídlem Průmyslová 1631/4, Jablonec nad Nisou proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha – Holešovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2026, č. j. OAM-1245/ZA-ZA11-HA13- 2023, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2026, č. j. OAM-1245/ZA-ZA11-HA13-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 269,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Lukáše Pletichy, advokáta.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a rozhodnutí žalovaného Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 2 55 Az 5/2026 1. Žalobce, státní příslušník Syrské arabské republiky (dále též „Sýrie“), požádal dne 10. 9. 2023 o mezinárodní ochranu. K žádosti poskytl následující údaje: je kurdské národnosti a muslim. Nebyl členem žádné politické strany nebo hnutí a nebyl ani politicky aktivní. V zemi původu naposledy žil se svou rodinou (rodiči, dvěma bratry a dvěma sestrami) ve městě Kámišlí. Ze země původu odcestoval v srpnu roku 2023 do Turecka a poté pomocí převaděčů do České republiky. Cestoval částečně pěšky a částečně autem. O mezinárodní ochranu požádal, jelikož v České republice žije jeho strýc a žalobce by u něj chtěl bydlet a legalizovat si v České republice pobyt.

2. Během pohovoru dne 13. 9. 2023 žalobce uvedl, že utekl před povinnou vojenskou službou, do které by musel nastoupit v 18 letech. Jakmile dosáhl odvodového věku, vycestoval ze země původu. V zemi původu není elektřina, plyn a nejsou tam ani potraviny. Rodiče nemají co jíst a nemají dost finančních prostředků na placení nájmu. V rámci Sýrie se nemohli přestěhovat, situace je všude stejná. V zemi původu ani není svoboda a žalobce tam pro sebe neviděl žádnou budoucnost. Když bylo žalobci šest nebo sedm let, začala válka. V zemi původu nebylo možné normálně žít, nebyly tam ani otevřené školy. Žalobce nedokončil střední školu, chtěl sice ve studiu pokračovat, ale nemohl. Celá Sýrie je ve válce. Město Kámišlí bylo bombardováno a létaly tam rakety. Docházelo tam k atentátům a výbuchům aut. Žalobce se bál, že kdyby se vrátil do země původu, byl by odveden do konfliktu. Bál se i toho, že by tam neměl žádnou budoucnost a práci. Žalobce nedostal žádné oficiální předvolání k nastoupení vojenské služby. V kurdské části to funguje tak, že každý mladý muž musí nastoupit na vojnu, jakmile dosáhne 18 let. Potíže s policií nebo státními orgány žalobce v zemi původu neměl. Do země původu by se žalobce vrátil, kdyby byla situace stabilní. Kdyby získal vízum a trvalý pobyt, navštívil by rodinu. Žalobce by chtěl v České republice začít od nuly a vést normální život.

3. Usnesením ze dne 6. 2. 2025 žalovaný řízení o mezinárodní ochraně přerušil na tři měsíce ode dne oznámení usnesení. Dne 8. 12. 2024 došlo v důsledku ofenzívy syrských opozičních skupin (vedených skupinou Hajját Tahrír al-Šám) k pádu režimu Bašára Asada v Sýrii. Pád Damašku znamenal konec vlády rodiny Asadových, která vládla v Sýrii jako totalitní dědičná diktatura od roku 1971. V souvislosti s pádem režimu došlo na většině území Sýrie rovněž k ukončení bojů. Probíhající ozbrojený konflikt byl zásadním důvodem, pro který žalobce žádal o mezinárodní ochranu. Změna režimu ale byla recentní událostí a žalovaný považoval za nezbytné vyčkat, až se bezpečnostní situace na území Sýrie ustálí. Usnesením ze dne 21. 5. 2025 žalovaný přerušení řízení prodloužil do dne 21. 8. 2025. Žalovaný opět zmínil převrat v Sýrii v prosinci roku 2024. Situace v Sýrii byla pro potřeby posouzení žádosti o mezinárodní ochranu stále nejistá. Ze stejných důvodů žalovaný usnesením ze dne 4. 9. 2025 prodloužil přerušení řízení do dne 21. 11. 2025.

4. Dne 17. 12. 2025 žalovaný provedl se žalobcem doplňující pohovor. I přes události v prosinci roku 2024 žalobce návrat do Sýrie odmítal. Podle žalobce tam nebylo bezpečno, nebyla tam lidská práva, demokracie, práce, nic. Podle žalobce byla situace stejná jako před změnou režimu. Žalovaný se žalobce dotázal, co konkrétně hrozí přímo jemu. Žalobce odpověděl, že ho v zemi původu jednou zadržela na ulici policie a chtěli ho odvést na vojnu. Protože žalobci ještě nebylo 18 let, tak ho pustili. Teď už žalobci bylo 18 let, proto se bál, že by ho mohli vzít na vojnu, na kterou nechtěl. Žalovaný se dále žalobce zeptal, jak ví, že by ho předvolali, a zda dostal nějaké předvolání k nástupu na vojenskou službu. Žalobce uvedl, že v místě jeho bydliště v zemi původu není vyvinutá technologie. Proto by mu nemohli poslat Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 3 55 Az 5/2026 předvolání poštou ani elektronicky. Policie tam jezdí po ulicích a zadržuje mladé. Takto to v místě žalobcova bydliště fungovalo předtím, než utekl. Od kamarádů, sousedů a příbuzných se žalobce dozvěděl, že to tam takto funguje pořád. Žalobce byl jednou až dvakrát týdně v kontaktu s rodiči. Žalobcův otec je obyčejný dělník, sourozenci jsou malí a chodí do školy.

5. Žalovaný si ve správním řízení obstaral Informaci OAMP ze dne 1. 9. 2025 – Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv.

6. Během seznámení se s podklady dne 12. 2. 2026 žalobce dodal, že si přeje v České republice zůstat, pracovat a být prospěšný. Učí se česky. Situace v Sýrii je za poslední dva až tři dny horší. Nelepší se, spíše se to tam horší.

7. Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2026, č. j. OAM-1245/ZA-ZA11-HA13-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný neudělil žalobci žádnou z forem mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Podle žalovaného nebyla v žalobcově případě dána obava, že by mohl být v zemi původu pronásledován z azylově relevantních důvodů. Žalobce ani nic takového neuvedl. Žalobce vypověděl, že v zemi původu neměl žádné problémy s policií nebo státními orgány. Žalovaný proto neměl důvod domnívat se, že by se státní moc v zemi původu o žalobcovu osobu v případě jeho návratu do vlasti nějak zajímala. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu kvůli legalizaci pobytu v České republice. Nechtěl se vrátit do země původu, protože tam neměl žádnou budoucnost, nebyla tam práce, bezpečno, demokracie a nebyla tam dodržována lidská práva. Žalobce se také obával, že by musel vykonat povinnou vojenskou službu. Žalovaný odkázal na judikaturu NSS, podle které nelze poskytnutí azylu zaměňovat s legálními formami pobytu na území České republiky podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Žalobce také sdělil, že má v České republice strýce. Ani rodinné vazby na území České republiky nejsou azylově relevantním důvodem. Žalovaný shrnul Informaci OAMP ze dne 1. 9. 2025 popisující situaci v Sýrii po převratu v prosinci roku 2024. V Sýrii byla přechodná vláda, byl přijat dočasný základní zákon zaručující oddělení mocí, svobodu vyznání a práva žen a v září roku 2025 se měly konat první parlamentní volby. Podle informace se také od začátku prosince roku 2024 do poloviny srpna roku 2025 vrátilo do Sýrie přibližně 821 tisíc uprchlíků ze zahraničí. Po pádu Asadova režimu se zlepšila situace v oblasti svobody vnitřního pohybu. Civilisté se obecně mohli pohybovat mezi velkými městy bez omezení. S obnovením neomezeného pohybu v rámci velké části země narostl počet návratů vnitřně vysídlených osob. Od konce listopadu roku 2024 do poloviny srpna roku 2025 se do svých domovů vrátilo přes 1,7 milionu vnitřně vysídlených osob. Přes sedm milionů stále zůstávalo vysídlených mimo své domovy. Hlavní překážky, kterým navrátilci čelili, spočívaly v nedostatečné infrastruktuře, nedostatečném přístupu k bydlení a základním službám a nedostatku pracovních příležitostí. Žalovaný si uvědomoval, že od pádu Asadova režimu do doby rozhodování uplynul přibližně rok a situace v Sýrii nebyla plně stabilizovaná. Nicméně postupně se zlepšovala, o čemž svědčil návrat statisíců uprchlíků ze zahraničí a 1,7 milionu vnitřně vysídlených osob. Ke stabilizaci Sýrie přispívaly i kroky nové politické reprezentace, například navázání spolupráce s UNHCR nebo zrušení hospodářských sankcí ze strany Evropské unie a Spojených států amerických. Podle žalovaného byla žalobcova obecná nespokojenost s režimem v zemi původu z hlediska důvodů pro udělení azylu irelevantní. Situace v zemi původu dopadala na všechny občany rovnou měrou, proto Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 4 55 Az 5/2026 žalovaný v žalobcově případě neshledal „žádný aspekt pronásledování“. Žalovaný také připomněl, že v místě žalobcova posledního bydliště stále bydleli jeho rodiče a sourozenci, se kterými byl pravidelně v kontaktu. Přítomnost nejbližších žalobcových rodinných příslušníků v místě jeho posledního bydliště v zemi původu tak zároveň svědčila o tom, že žalobcův návrat do země původu byl i fakticky možný. K žalobcově obavě z povinné vojenské služby žalovaný uvedl, že vojenská služba patří k základním státoobčanským povinnostem. Obava z výkonu vojenské služby nebo případná obava z důsledků jejího nenastoupení není azylově relevantní, což žalovaný podpořil odkazy na stanovisko UNHCR ze dne 1. 10. 1999 a judikaturu NSS. Žalovaný dále zkoumal, zda nejsou v žalobcově případě dány důvody pro udělení doplňkové ochrany. Žalobci nehrozila vážná újma v podobě trestu smrti nebo popravy. V žalobcově zemi původu ani neprobíhal mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt. Aby bylo možné dospět k tomu, že žadateli hrozí nelidské či ponižující zacházení nebo trest ve smyslu čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, muselo by také zacházení dosáhnout mimořádné intenzity. Žalovaný uzavřel, že žalobci při návratu do země původu vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu nehrozila. Žalobce ani nesplňoval podmínky pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny.

8. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 7. 4. 2026, se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému.

II. Obsah žaloby a ostatních podání účastníků

9. Žalobce měl v žalobě za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu, neboť se v zemi původu obával porušení základních práv kvůli jeho kurdské národnosti. Žalovaný podle žalobce značně bagatelizoval problémy kurdské menšiny v Sýrii. Rozsáhlá diskriminace syrského obyvatelstva dosahuje intenzity pronásledování. Nepřátelský postoj většinové arabské populace vůči kurdské menšině je součástí státní politiky. V posledních měsících se sice tzv. „demokratické síly Sýrie“ vedené prezidentem Ahmadem Šarou navenek prezentovaly jako sjednotitelé, faktické kroky a situace ve venkovských regionech tomu neodpovídají. Stále jsou patrné vlivy Al-Káidy a Fronty al-Nusrá. Od pádu Asadova režimu dochází k pronásledování náboženské menšiny alávitů, ke které Bašár Asad patřil. V březnu roku 2025 bylo provládními ozbrojenci při masakru alávitů v Lakátii zabito více než 1 500 civilistů. K vyšetřování a potrestání viníků dosud nedošlo. Celková situace se v Sýrii zlepšuje jen velmi pozvolna. V syrské části Kurdistánu k výrazným změnám nedošlo. Standard dodržování lidských práv v Sýrii patří mezi nejhorší na světě. O pokroku v dodržování lidských práv se více mluví v zahraničním tisku, než že by byl v Sýrii skutečně patrný. Žalobce si uvědomoval, že obecně špatný stav ochrany lidských práv v určitém státě nepředstavuje důvod pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany. „Nicméně s ohledem na individuální okolnosti jeho případu mohou tyto okolnosti mít přímý dopad na jeho hmotněprávní postavení v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Zejména, pokud je žalobce příslušníkem kurdské menšiny.“ Faktické situaci příslušníků kurdské menšiny se žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně nevěnoval. Zatímco situace v Damašku (tedy v arabské části země) byla stabilizovaná, v Kurdistánu byla situace jiná, zejména mimo „velká centra“. Kurdi byli často svévolně napadáni, označováni za teroristy a bylo jim přisuzováno protiislámské Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 5 55 Az 5/2026 politické přesvědčení. S tím souvisí i žalobcův případný výkon vojenské služby. Pokud by v ozbrojených složkách panovaly nediskriminující podmínky, žalobce by neměl problém vrátit se do země původu a brannou povinnost vykonat. Žalovaný neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních informací o zemi původu týkajících se postavení kurdské menšiny. Žalobce se také domníval, že žalovaný nedostatečně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany. Žalovaný se měl v napadeném rozhodnutí podrobněji zabývat bezpečnostní situací v severovýchodní části Sýrie. V blízkosti hranic s Tureckem a Irákem dochází k ozbrojeným střetům mezi armádou, příslušníky strany Baas, kurdskými milicemi a různě organizovanými zločineckými skupinami. Oblast má stále charakter válečné zóny. V případě, že by žalovaný dospěl k tomu, že tam dochází k nerozlišujícímu násilí ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, měl se zabývat možností vnitřního přesídlení. Při hodnocení možnosti žadatele o mezinárodní ochranu vnitřně se přesídlit je podle judikatury NSS potřeba zhodnotit reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost takového řešení. Pro vnitřní přesídlení ale nejsou v Sýrii podmínky, neboť velká města a klidné zóny jsou přehlceny navrátivšími se arabskými uprchlíky z okolních zemí.

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl podobné argumenty jako v napadeném rozhodnutí (žalobce požádal o mezinárodní ochranu kvůli legalizaci pobytu, po pádu Asadova režimu se situace v Sýrii výrazně zlepšila a uprchlíci se navrací zpět do země, obava z nástupu vojenské služby není azylově relevantní). Žalovaný měl za to, že vyšel z dostatečného množství aktuálních podkladů, které reflektovaly změny režimu. K tvrzené diskriminaci Kurdů v Sýrii žalovaný připomněl, že žalobce neměl žádné potíže se státními orgány ani s policií a nebyl politicky aktivní. Pouhá příslušnost k určité etnické skupině nezakládá automaticky nárok na azyl. Podle žalovaného musí být v řízení o mezinárodní ochraně prokázán odůvodněný strach z pronásledování, což v případě žalobce, který vlast opustil bez předchozích negativních zkušeností se státní mocí a jehož rodina v místě bydliště nadále bez potíží žije, nebylo splněno. Informace o zemi původu navíc potvrdily, že nová administrativa pod vedením Ahmada Šary deklaruje inkluzivní přístup (včetně zástupců Kurdů ve vládě). K obavě z výkonu vojenské služby žalovaný dále uvedl, že žalobce netvrdil, že by byl k výkonu vojenské služby povoláván za diskriminačních podmínek nebo že by byl nucen k páchání válečných zločinů. Jelikož v Sýrii došlo k zásadní politické změně a „pominuly důvody spojené s represivním charakterem bývalé Asadovy armády“, nelze v samotném povolání k legální branné povinnosti spatřovat nebezpečí vážné újmy. Žalovaný setrval na závěru, že situace v Sýrii již nedosahuje intenzity tzv. totálního konfliktu, který by vystavoval každého civilistu riziku vážné újmy pouhou přítomností na území. Zprávy OAMP potvrzují stabilizaci situace, zrušení hospodářských sankcí a masivní návraty stovek tisíc uprchlíků ze zahraničí. Skutečnost, že v některých částech může docházet k izolovaným incidentům, nezakládá nárok na doplňkovou ochranu pro všechny státní příslušníky. Žalobce má navíc v zemi původu rodinné zázemí, které mu usnadňuje reintegraci. K možnosti vnitřního přesídlení žalovaný uvedl, že svoboda pohybu byla v Sýrii obnovena a žalobce neprokázal žádné individuální překážky, které by mu bránily usadit se v bezpečnějších částech země. Žalovaný se vyjádřil ke zprávám z médií a zprávám různých organizací, které žalobce přiložil k žalobě. Tyto podklady podle žalovaného sice dokreslují složitost aktuálního vývoje v Sýrii, ale nijak nezpochybňují zákonnost a správnost napadeného rozhodnutí. Pocity „strachu a frustrace“ citované v médiích jsou subjektivními kategoriemi spojenými s politickou změnou, bez dalšího ale nedosahují intenzity Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 6 55 Az 5/2026 individuálního pronásledování. Z pouhé změny administrativní správy v regionu nelze dovozovat existenci odůvodněného strachu z pronásledování žalobcovy osoby. Žalovaný nezpochybnil, že v oblasti Aleppa přetrvávají logistické potíže a potřeba humanitární pomoci. Tyto obecné nedostatky ale dopadají na celou populaci Sýrie rovným dílem. Špatné životní podmínky nebo nedostatečná ekonomická úroveň v zemi původu samy o sobě nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, pokud nepředstavují přímé a cílené nelidské zacházení vůči žalobci. Žalovaný byl toho názoru, že žalobcem přiložené podklady vypovídají o faktické možnosti návratu civilistů do země, existenci fungujících mezinárodních humanitárních operací a probíhajícím procesu stabilizace státních struktur. S přihlédnutím k tomu, že má žalobce v zemi původu fungující rodinné zázemí, proto podle žalovaného spíše potvrzují jeho závěr o tom, že se žalobce může do země původu vrátit.

III. Posouzení žaloby

11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl bez jednání. Žalovaný s takovým postupem výslovně souhlasil a žalobce se na výzvu soudu k této otázce nevyjádřil, proto se jeho souhlas předpokládá (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud při rozhodování vycházel ze správního spisu, kterým se dokazování neprovádí. Dále vyšel ze zprávy ze dne 4. 3. 2026 k humanitární situaci v Aleppu a na severovýchodě Sýrie od Úřadu pro koordinování humanitárních záležitostí1, článku ze dne 9. 2. 2026 Konec kurdské autonomie v Sýrii: Strach, frustrace a vztek na Západ z internetových stránek Novinky.cz2 a článku ze dne 4. 2. 2026 Jak Damašek získal zpět severovýchod Sýrie a co dnes znamená integrace z internetových stránek Rady pro globální záležitosti Blízkého východu3. Odkazy na tyto dokumenty žalobce přiložil k žalobě a žalovaný měl možnost se k nim vyjádřit (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), což ve vyjádření k žalobě také učinil.

12. Žalobce v žalobě nejprve zmínil, že má obavy z porušení svých práv z důvodu své kurdské národnosti.

13. Žalobce při poskytnutí údajů k žádosti na otázku ohledně jeho národnosti nebo etnické příslušnosti odpověděl, že je kurdské národnosti. Během pohovorů nebo jindy v řízení o mezinárodní ochraně ale svou národnost dále netematizoval a žádost o mezinárodní ochranu nedával do souvislosti s případnou diskriminací. Žalovaný se pak k postavení Kurdů v Sýrii v napadeném rozhodnutí specificky nevyjadřoval a nikde v něm neuzavřel, že „postavení kurdské menšiny v Sýrii není natolik problematické, aby dosahovalo intenzity pronásledování“, jak tvrdí žalobce v žalobě. 1Syria: Humanitarian Response in Aleppo and the North-East | Humanitarian Situation Report No. 4 (As of 4 March 2026), odkaz ke stažení dostupný zde: https://www.unocha.org/publications/report/syrian-arab- republic/syria-humanitarian-response-aleppo-and-north-east-humanitarian-situation-report-no-4-4-march-2026. 2Odkaz dostupný zde: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-blizky-a-stredni-vychod-konec-kurdske- autonomie-v-syrii-strach-frustrace-a-vztek-na-zapad-40560958. 3How Damascus Reclaimed Syria’s Northeast, and What Integration Now Means, odkaz dostupný zde: https://mecouncil.org/blog_posts/syria-sdf-integration-agreement-2026-analysis/. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 7 55 Az 5/2026 14. V řízení o mezinárodní ochraně má povinnost tvrzení zásadní význam. Žadatel o mezinárodní ochranu svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Není úkolem žalovaného, aby za žalobce sám domýšlel právně relevantní důvody pro udělení mezinárodní ochrany žadatelem neuplatněné, a posléze k těmto důvodům činil skutková zjištění. Pokud žalovaný umožnil žadateli o mezinárodní ochranu sdělit v žádosti a v protokolu o pohovoru všechny okolnosti, které považuje pro udělení mezinárodní ochrany za významné, není jeho úkolem předestírat důvody, pro které je mezinárodní ochrana obvykle poskytována (srov. rozsudky NSS ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003- 59, č. 181/2004 Sb. NSS, a ze dne 18. 5. 2006, č. j. 7 Azs 44/2006-103, a usnesení NSS ze dne 29. 8. 2013, č. j. 5 Azs 12/2013-37, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 9 Azs 89/2017-29, nebo ze dne 28. 11. 2022, č. j. 4 Azs 142/2022-32). Nelze proto žalovanému vyčítat, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany související s žalobcovou kurdskou národností posoudil nedostatečně (nepřezkoumatelně), pokud žalobce takové důvody v předcházejícím řízení vůbec netvrdil4.

15. Podle čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice5 členské státy pro dosažení souladu s odstavcem 1 zajistí, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně.

16. Podle § 32 odst. 9 zákona o azylu při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany soud zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná- li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému.

17. V bodě 93 rozsudku ze dne 4. 10. 2018 ve věci C-652/16, Ahmedbekova, Soudní dvůr uvedl, že „[v] tomto ohledu výraz ‚ex nunc‘ zdůrazňuje povinnost soudu provést posouzení, které případně zohlední nové skutečnosti, jež nastaly po přijetí rozhodnutí, které je předmětem opravného prostředku. Přídavné jméno ‚úplné‘ zase potvrzuje, že soud je povinen posoudit jak skutečnosti, jež rozhodující orgán zohlednil nebo mohl zohlednit, tak skutečnosti, jež nastaly po přijetí rozhodnutí tímto orgánem (rozsudek ze dne 25. července 2018, Alheto, C-585/16, EU:C:2018:584, body 111 a 113).“ Z bodů 99 a 103 zmíněného rozsudku plyne, že soud nové důvody nebo skutečnosti nemusí posoudit, pouze pokud byly uplatněny v pozdní fázi řízení, nejsou dostatečně konkrétní nebo nejsou významné nebo dostatečně odlišné od okolností, k nimž již rozhodující orgán mohl přihlédnout. Vnitrostátní judikatura k posouzení nových skutečností dále dodává, že se musí jednat o takové skutečnosti, které žadatel o mezinárodní ochranu nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení před správním orgánem (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Azs 194/2015-32, nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16). 4Jinou situaci však představuje též poprvé v žalobě tvrzená diskriminace při výkonu základní vojenské služby. V tomto směru měl být žalovaný při zjišťování skutkového stavu aktivnější, neboť žalobce neochotu nastoupit základní vojensku službu ve správním řízení zmiňoval (blíže viz bod 22 tohoto rozsudku). 5Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 8 55 Az 5/2026 18. Zmínění některých skutečností poprvé v žalobě, jejímž doručením se řízení před správním soudem teprve zahajuje, obecně neznamená jejich uplatnění v pozdní fázi řízení o opravném prostředku u soudu prvního stupně (srov. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2022, č. j. 48 Az 18/2021-41, a ze dne 20. 10. 2023, č. j. 48 Az 7/2023-44). Žalobce v žalobě tvrdil, že situace v Damašku je stabilizovaná, ale v Kurdistánu je situace jiná. Zejména mimo velká centra. Kurdi jsou svévolně označováni za teroristy, napadáni a často je jim přisuzováno protiislámské politické přesvědčení.

19. Podle Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025 prozatímní prezident zdůraznil, že nové syrské vedení bude respektovat práva menšin. Informace dále pokračuje tak, že „[e]xistují však zprávy o případech nelidského zacházení, mučení a svévolného zatýkání civilistů. Kromě bezpečnostního aparátu přechodné vlády byly s těmito praktikami spojovány zejména Syrské demokratické síly (SDF) a frakce Syrské národní armády (SNA). V oblastech pod kontrolou přechodné vlády docházelo k mučení již při zatýkání a dále také při detenci. V některých případech rozsah mučení způsobil smrt. Motivem k nelidskému zacházení byla nejčastěji pomsta. Přechodná vláda se k těmto praktikám uchylovala v případech příslušníků bezpečnostních složek bývalého režimu. V oblastech pod faktickou kontrolou SNA k nim docházelo zejména z důvodu domnělé příslušnosti k SDF či na základě kurdské etnicity.“ (důraz přidán). Z Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025 se také podává, že severovýchod Sýrie (odkud žalobce pochází) nadále ovládala aliance SDF v čele s kurdskými milicemi Lidové obranné jednotky (YPG), jež se zde střetávaly s frakcemi SNA podporovanými Tureckem. Dne 10. 3. 2025 podepsala přechodná vláda s aliancí SDF dohodu o začlenění do institucí syrského státu, které mělo být dokončeno do konce roku 2025. Na základě těchto informací se situace jeví spíše tak, že s Kurdy bylo pro jejich etnicitu nelidsky zacházeno v jiných částech země původu než v převážně kurdském severovýchodě, kde byla aktivní aliance SDF.

20. Podle článku přiloženého žalobcem k žalobě (Jak Damašek získal zpět severovýchod Sýrie a co dnes znamená integrace – srov. bod 11 tohoto rozsudku) však v lednu roku 2025 prozatímní syrská vláda zahájila ofenzívu na severovýchodě země, kde prakticky ukončila více jak 10 let trvající kurdskou autonomii. Do konce roku 2025 se totiž nepodařilo výše zmíněnou integraci SDF do syrského státu dokončit. Přechodná vláda vyhodnotila, že se poměr sil výrazným způsobem změnil a s tím se změnilo i pojetí integračního procesu – místo původního cíle spočívajícího ve vytvoření spravedlivého a inkluzivního státu nastoupila naléhavá potřeba prosadit územní suverenitu přechodné (centrální) vlády silou. Po dalších bojích aliance SDF a přechodná vláda uzavřely dne 30. 1. 2026 novou komplexní dohodu. Tato dohoda počítala s ukončením ozbrojených střetů, stažením jednotek z frontových linií a nasazením bezpečnostních jednotek ministerstva vnitra do měst Hasaka a Kámišlí. Rovněž řešila kurdská občanská práva, usnadnění návratů a společné řízení přechodů a letišť. Zmíněná dohoda měla řešit patovou situaci v oblasti. Byla výsledkem ústupků obou stran a současně upřednostňovala syrskou suverenitu. Z toho tedy plyne, že se mocenská rovnováha na severovýchodě Sýrie proměnila. Zároveň soud považuje zprávy o nelidském zacházení s obyvateli mimo jiné na základě jejich kurdské etnicity za velmi znepokojivé a vyvolávající pochybnosti o tom, jak jsou záruky pro Kurdy z poslední dohody ze dne 30. 1. 2026 respektovány v praxi. Od doby, kdy žalobce odcestoval ze země původu a požádal o mezinárodní ochranu (10. 9. 2023), se situace v zemi původu zásadním způsobem proměnila. Jak z Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025, tak z článků přiložených žalobcem plyne, že situace na severovýchodě Sýrie a otázka kurdské autonomie procházely nejistým vývojem, a to až Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 9 55 Az 5/2026 do doby krátce před vydáním napadeného rozhodnutí (poslední dohoda, která měla případnou kurdskou autonomii řešit, byla uzavřena dne 30. 1. 2026). Za těchto okolností má soud za vcelku srozumitelné, proč žalobce zmínil obavy z pronásledování na základě své kurdské národnosti poprvé až v žalobě.

21. Ustanovení § 32 odst. 9 zákona o azylu mělo představovat transpozici čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice6. Toto ustanovení však neodráží všechny aspekty čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2025, č. j. 5 Azs 249/2024-40, bod 17). Nynější pravidla soudního řízení (§ 75 odst. 1 s. ř. s. a § 32 odst. 9 zákona o azylu) neumožňují soudu posoudit nové skutečnosti, které nastaly před vydáním napadeného rozhodnutí, v úvahu tak přichází přímý účinek čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice. Případný přímý účinek ovšem nelze aplikovat k žalobcově tíži, což by se mohlo stát, pokud by soud změny v kurdské autonomii na severovýchodě Sýrie hodnotil věcně a dospěl by k tomu, že relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany nejsou (žalobci tam kvůli jeho národnosti pronásledování nehrozí). Soud tak nemá jinou možnost než napadené rozhodnutí zrušit a dát žalovanému prostor nové skutečnosti posoudit. V této souvislosti soud připomíná, že posuzování žádosti o mezinárodní ochranu je postaveno na posuzovaní potenciality pronásledování v budoucnu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 47/2007-60). Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyšel mimo jiné z toho, že žalobce během pohovoru tvrdil, že v zemi původu neměl problémy s policií ani státními orgány, což ovšem v (prospektivním) rozhodování o mezinárodní ochraně nemusí mít nějak zásadní význam.

22. Žalobce také v žalobě dával svou kurdskou národnost (a potenciální diskriminaci) do souvislosti s obavou z nástupu základní vojenské služby. Svou nevoli k ní žalobce vyjádřil už ve správním řízení. Soud souhlasí se žalovaným, že nástup základní vojenské služby nepřestavuje sám o sobě azylově relevantní důvod (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004-49, ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012-44, nebo ze dne 9. 3. 2017, č. j. 7 Azs 34/2017-26). Žalobce hrozbu výkonu základní vojenské služby zmínil už při prvním pohovoru dne 13. 9. 2023, tedy ještě před změnou režimu a v době, kdy severovýchod Sýrie kontrolovaly SDF (s kurdskými milicemi YPG). Při tomto pohovoru žalobce uvedl, že se bojí odvedení do konfliktu. Při druhém pohovoru dne 17. 12. 2025 žalobce na otázku, co by mu při návratu do země původu hrozilo, odpověděl, že mu už bylo 18 let, proto se bál, že by ho mohli vzít na vojnu, na kterou nechtěl. Své důvody pro odmítání základní vojenské služby dále nerozváděl a žalovaný se na ně žalobce ani neptal. V případě, že se během pohovoru vyskytne určitá okolnost, která může nasvědčovat tomu, že má žadatel odůvodněný strach z pronásledování z azylově relevantních důvodů (za určitých okolností i odmítání vojenské služby azylově relevantní být může), je povinností správního orgánu vést pohovor tím směrem, aby jeho výsledek byl dostatečně konkrétní pro potřeby posouzení žádosti (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003-89, ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009-74, a ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 246/2016-45). Žalovaný se tak měl podle soudu blíže zabývat tím, proč žalobce základní vojenskou službu odmítal, a nespokojit se s tím, že při prvním pohovoru, který proběhl před změnou režimu, zmínil strach z odvedení do konfliktu (odmítání zapojení do vojenského konfliktu ostatně může 6Srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 173/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 10 55 Az 5/2026 být též azylově relevantní, pokud by v něm byl žalobce nucen páchat válečné zločiny, zločiny proti míru nebo lidskosti). Na straně 6 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že „[v] případě žadatele ani nelze předpokládat, že by případný výkon vojenské služby měl být uplatněn diskriminačně. On sám nic takového neuvedl a ani správní orgán žádné takové skutečnosti nezjistil.“ Žalovaný při druhém pohovoru žalobcovu motivaci pro odmítání základní vojenské služby nezjišťoval (ačkoliv to podle soudu bylo namístě) a k problematice základní vojenské služby v Sýrii si neobstaral vůbec žádný podklad. Citované závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí tak vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, který vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

23. Dále žalobce v žalobě namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil možnost udělení doplňkové ochrany z důvodu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.

24. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2.

25. Podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu zá vážnou újmu podle tohoto zákona se považuje vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

26. Žalobce v žalobě citoval rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008-68, č. 1840/2009 Sb. NSS, v němž NSS dovodil, že „[p]okud tedy konflikt probíhající jen na části území dotčeného státu dosahuje intenzity vnitřního ozbrojeného konfliktu, pro účely doplňkové ochrany je ve stavu vnitřního ozbrojeného konfliktu celé území státu, které je pod kontrolou stran ozbrojeného konfliktu. Pro účely výkladu vážné újmy zakotvené v § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu tedy nelze konstatovat, že vzhledem k tomu, že vnitřní ozbrojený konflikt probíhá v jiné části země původu, než ze které přichází žadatel o mezinárodní ochranu, není v jeho případě splněna podmínka existence vnitřního ozbrojeného konfliktu v jeho zemi původu, což ovšem na druhou stranu samozřejmě bez dalšího neznamená, že každému civilistovi v této zemi hrozí vážné ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí.“ Podmínkou svévolného (nerozlišujícího) násilí se pak NSS v rozsudku dále věnoval s ohledem na rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 17. 2. 2009 ve věci C-465/07, Elgafaji. Podle soudu ale není pro projednávanou věc rozsudek NSS č. j. 5 Azs 28/2008-68, resp. žalobcem citovaná část zcela přiléhavá, jelikož žalobce pochází přímo z té části země původu, kde měl vnitřní ozbrojený konflikt podle žalobních tvrzení probíhat7.

27. K hrozbě vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl (včetně pochybení při dokončení věty), že „[z] výše uvedených informačních zdrojů je správnímu orgánu rovněž známo, že v zemi původu žadatele neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky Ostatně v této souvislosti neuváděl žádné obavy ano samotný žadatel.“ Žalobce ve správním řízení tvrdil, že ani po změně režimu se nemůže do země původu vrátit, protože tam není bezpečno. Při seznámení s poklady dodal, že se situace nelepší, spíše horší. Změna režimu v zemi původu, další kroky nové vlády o obecněji vývoj 7Žalobce na straně 6 žaloby sice uvedl, že „[v] jihovýchodních částech území Sýrie, v blízkosti hranice s Tureckem a Irákem […].“ Podle soudu je však pravděpodobně jedná o písařskou chybu a žalobce myslel severovýchod země. Na jihovýchodě totiž Sýrie sousedí s Jordánskem a Irákem a následně žalobce v žalobě namítal, že se žalovaný dostatečně nezabýval bezpečností situaci na severovýchodě země. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 11 55 Az 5/2026 situace v zemi po převratu hrály v řízení o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu klíčovou roli. V kontextu posuzované věci tak byla podle soudu žalobcova tvrzení o neblahé bezpečnostní situaci dostatečným podkladem pro to, aby se žalovaný podrobněji zabýval důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu (oproti teprve v žalobě tvrzené obavě z pronásledování kvůli kurdské národnosti). Žalovaný také odkázal na „výše uvedené informační zdroje“, které měly potvrzovat, že v zemi původu mezinárodní ani vnitřní ozbrojený konflikt neprobíhal. Žalovaný na straně 3 napadeného rozhodnutí uvedl, že vycházel především z žalobcovy výpovědi a Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025. Jiné podklady, jež by se nějakým způsobem vyjadřovaly k situaci v zemi původu, žalovaný v napadeném rozhodnutí nezmiňuje a nejsou ani obsahem správního spisu (pomine-li soud zjevně zastaralou informaci o bezpečnostní situaci ze dne 15. 5. 2024).

28. Jak již soud zmínil v bodě 19 tohoto rozsudku, podle Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025 severovýchod země nadále ovládala aliance SDF v čele s kurdskými milicemi YPG, jež se tam střetávaly s frakcemi SNA podporovanými Tureckem. Dne 10. 3. 2025 podepsala přechodná vláda s aliancí SDF dohodu o začlenění do institucí syrského státu, které mělo být dokončeno do konce roku 2025. Žalovaný tak patrně při posuzování celkové bezpečnostní situace v Sýrii vycházel z těchto poznatků. Ze správního spisu se nepodává, že by si o vývoji situace na severovýchodě Sýrie dále něco zjišťoval, například jak (ne)úspěšný byl integrační proces předvídaný dohodou ze dne 10. 3. 2025. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 16. 2. 2026. Ověření aktuální situace tak bylo podle soudu nasnadě a žalovaný se nemohl bez dalšího spoléhat, že s koncem roku 2025 už byla situace na severovýchodě Sýrie stabilizovaná. V Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025 se též uvádí, že se v září roku 2025 měly konat v Sýrii parlamentní volby, volební výbor koncem srpna 2025 ale oznámil, že se z bezpečnostních důvodů neuskuteční v provinciích Suvajda, Rakka a Hasaka (z posledně zmíněné žalobce pochází). I v podkladu obstaraném žalovaným jsou tak indicie o tom, že integrační proces patrně neprobíhal bezproblémově. Podle žalobcem předloženého článku Jak Damašek získal zpět severovýchod Sýrie a co dnes znamená integrace nastala ke konci roku 2025 spíše patová situace. V polovině ledna roku 2026 syrská armáda a s ní spojené frakce rozšířily operace na severu a na východě Sýrie a obsadily území s arabskou většinou. Síly SDF se pod rostoucím tlakem stahovaly. Stabilizaci poměrů měla poté přinést další dohoda ze dne 30. 1. 2026. Jestli s touto dohodou nastala na severovýchodě Sýrie už skutečná stabilizace bezpečnostní situace, z nyní rekapitulovaného článku ani z jiných žalobcem přiložených podkladů jednoznačně neplyne. Články byly navíc vydány krátce po uzavření dohody, o jejích dopadech tak ani reálně informovat nemohly. Ani případné zlepšení bezpečnostní situace na severovýchodě Sýrie po uzavření posledně zmíněné dohody ale podle soudu nemění nic na závěru, že žalovaný při posuzování důvodů pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. c) vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. K této problematice totiž správní spis obsahuje pouze kusé informace, které k době vydání napadeného rozhodnutí ani nezohledňovaly aktuální vývoj [srov. § 23c písm. c) zákona o azylu, podle kterého podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména přesné a aktuální informace z různých zdrojů]. I na toto místě vyžaduje skutkový stav zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

29. Žalobce v žalobě dále odkázal na zprávu ze dne 4. 3. 2026 k humanitární situaci v Aleppu a na severovýchodě Sýrie od Úřadu pro koordinování humanitárních záležitostí. Žalobce neuvedl, jakou skutečnost (relevantní pro udělení mezinárodní ochrany) měla tato zpráva Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 12 55 Az 5/2026 prokazovat. Ze zprávy se podává, že v oblastech dochází k výpadkům elektřiny, což komplikuje provoz nemocnic nebo vodáren. Některé klíčové silnice byly otevřeny, což by podle zprávy mělo usnadnit zajišťování humanitární pomoci. Rodiny v táboře Ak-Burhan v guvernorátu Aleppo se potýkaly s nedostatkem potravin. Omezený přístup k potravinám měli též lidé v táborech poškozených povodněmi v Idlíbu, kteří se vrátili do poškozených stanů nebo byli ubytování v jiných stanech. Pokračující přesun obyvatel do guvernorátů Al- Hasaka a Ar-Rakka (Kámišlí, Al-Málikíja, Amuda, Hasaka, Rakka, Ath-Thaura, Muabada, Mansura a Katáníja) a do guvernorátů Aleppo a Idlíb (město Aleppo, Afrín, Ajn al-Arab a Džisr aš-Šugúr) zvyšoval tlak na již tak přetížené kapacity ubytování. Stávající společná ubytovací centra nebyla navržena pro ubytování vysídlených rodin a postrádala základní vybavení potřebné k zajištění bezpečných a důstojných životních podmínek. Takové informace by potenciálně mohly vést k úvahám o hrozící vážné újmě v podobě nelidského zacházení podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Zaprvé, žalobce v žalobě tento důvod vůbec nezmiňoval a na rekapitulovanou zprávu jen (bez komentáře) odkázal. Zadruhé, z rekapitulované zprávy sice plyne, že je situace v Aleppu a na severovýchodě Sýrie z humanitárního hlediska (minimálně) složitá. Nepodává se z ní však, že by byl každý jednotlivý obyvatel vystaven nelidským podmínkám. Důvody pro udělení mezinárodní ochrany je nutné posuzovat individuálně. Žalobce v žalobě ani ve správním řízení neuvedl žádné specifické okolnosti, které by značily, že by žalobci i tomto kontextu hrozila újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu (potřeboval speciální zdravotní péči, musel by bydlet v centru pro vysídlené obyvatele, která se potýkají s přetlakem příchozích osob apod.). Žalobce také v žalobě poukázal na pronásledování a zabíjení náboženské skupiny alávitů. Žalobce ale ve správním řízení ani v žalobě vůbec netvrdil, že by byl alávita a z tohoto důvodu se obával pronásledování.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

30. Soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jelikož skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění. Věc vrátil žalovanému k dalším řízením (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný právním názorem soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení si žalovaný obstará relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální, ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71 a ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS) informace ohledně: možné diskriminace žalobce v zemi původu kvůli kurdské národnosti, podmínkách výkonu základní vojenské služby a bezpečnostní situaci v zemi původu (a specificky na severovýchodě země původu, kde se podle žalobce odehrává vnitrostátní ozbrojený konflikt). Tyto otázky jsou do jisté míry provázané. Rozložení moci a faktické kontroly na severovýchodě země může mít dopad i na postavení obyvatel kurdské národnosti (jinými slovy, bezpečnostní situace může být pod mocenskou převahou přechodné vlády stabilizovaná, ale kurdští obyvatelé případně čelit diskriminaci, nebo se kurdské síly mohou omezení autonomie bránit, a to v rovině vnitrostátního ozbrojeného konfliktu). Je ale na žalovaném, aby po doplnění podkladů vyhodnotil, zda a jaká rizika žalobci v zemi původu hrozí. Pokud by na základě takových informací dospěl k tomu, že žalobci hrozí pronásledování nebo vážná újma, zhodnotí též možnost vnitřního přesídlení. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 13 55 Az 5/2026 Soud podobně jako žalobce dodává, že možnost vnitřní ochrany je potřeba hodnotit ve světle určitých kritérií (v podrobnostech srov. rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007- 93, č. 1551/2008 Sb. NSS). Žalovaný v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě argumentoval mimo jiné tím, že se do Sýrie vrací statisíce uprchlíků ze zahraničí a také se do míst původu vrací miliony vnitřně vysídlených osob. To jsou ale obecná statistická data. Soud opakuje, že v řízení o mezinárodní ochraně se posuzuje individuální situace žadatele.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto má proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 4 620 Kč, a to převzetí a přípravu zastoupení a sepsání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a dále dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Žalobcův právní zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty. Náleží mu tedy náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 10 140 Kč, tj. 2 129,40 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celkové náklady zastoupení tak činí 12 269,40 Kč. Náhradu nákladů je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitého na základě § 64 s. ř. s.).

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 3. června 2026 JUDr. Jan Peroutka v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 14 55 Az 5/2026 Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.