55 Az 6/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Peroutkou ve věci žalobců: a) H. A., narozená dne X b) A. A., narozený dne X c) K. A., narozená dne X d) H. A., narozený dne X všichni státní příslušníci Běloruské republiky všichni bytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Luďkem Voigtem sídlem Hlavní 241, Svinařov proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha – Holešovice o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 5. 2025, č. j. OAM-988/ZA-ZA12- ZA06-R2-2021, č. j. OAM-988/ZA12-ZA06-R2-2021-I, č. j. OAM-988/ZA06-R2-2021-II, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2025, č. j. OAM-988/ZA-ZA12-ZA06-R2-2021, č. j. OAM-988/ZA-ZA12-ZA06-R2-2021-I a č. j. OAM-988/ZA-ZA12-ZA06-R2-2021- II, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů částku 16 198,10 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Luďka Voigta, advokáta.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a rozhodnutí žalovaného

1. Žalobci, státní příslušníci Běloruské republiky (dále též „Bělorusko“), požádali dne 28. 11. 2021 o mezinárodní ochranu. V době podání žádosti nezletilí žalobci b) až d) požádali o mezinárodní ochranu prostřednictvím svého zákonného zástupce – jejich otce a manžela žalobkyně a)1.

2. Žalobkyně a) při poskytnutí údajů k žádosti uvedla, že není členkou žádné politické strany. Nemá žádné specifické politické přesvědčení, ale je proti současnému politickému režimu v Bělorusku. Žalobci b) až d) politické přesvědčení nemají2. Žalobkyně a) v roce 2014 ze známosti podporovala jednoho kamaráda, který se politicky angažoval (A. K.). Do České republiky přicestovala s manželem a dětmi nelegálně v říjnu roku 2019. Předtím dvakrát žádali o azyl ve Spolkové republice Německo (dále jen „Německo“). Žalobkyně a) žádá o mezinárodní ochranu kvůli tomu, že je po ní a po manželovi vyhlášeno mezinárodní pátrání. Žalobkyně a) je v zemi původu trestně stíhaná a hledaná v Evropě. Manžel je státní příslušník Arménie a je po něm pátráno v zemích bývalého Sovětského svazu. Matka žalobkyně a) se ptala úřadů, proč je po žalobkyni a) vyhlášeno pátrání. Úřady odpověděly, že je to kvůli pomluvám prezidenta a zakázané protivládní činnosti. Žalobkyně a) je též stíhaná kvůli tomu, že jako ředitelka firmy ukradla firmě peníze. Žalobci b) až c) byli kvůli popsaným problémům pod psychickým tlakem.

3. Během pohovoru konaném dne 2. 12. 2021 žalobkyně a) vypověděla, že jednou za ní a manželem přišel jejich známý A. K. s žádostí o příspěvek na kandidaturu ve volbách. Na začátku roku 2014 začali A. K.i pomáhat. Podpořili ho částkou asi 15 tisíc EUR. Nezajímali se, v jaké je politické straně nebo co ta strana dělá, podporovali prostě jeho. Uvědomovali si, že jim zapojení do politiky může způsobit problémy. Měsíc před volbami ale A. K.stáhl kandidaturu, tak si mysleli, že nebudou mít problémy. Problémy ale začaly. Žalobkyně a) s manželem stavěli budovy pro stát. Od konce roku 2014 jim stát přestal za zakázky platit. Věc řešili u soudu, podali několik samostatných žalob. Soudy jim vždy přiznaly pouze 10 až 15 % požadované částky a rozhodly o tom, že některé vyúčtované práce nebyly potřebné. Po těchto rozhodnutích žalobkyně a) s manželem věc dále nijak neřešili. Žalobkyně a) dále měla s manželem zemědělskou firmu. Žalobkyně a) je trestně stíhaná za to, že měla z této firmy vyvést peníze. Žalobkyně a) získala pro zemědělskou firmu pozemek. Následně ale obdržela rozhodnutí o tom, že má zemědělský pozemek vrátit, protože jej získala podvodem. V roce 2016 též přišlo manželovi rozhodnutí o tom, že mu bude zrušeno povolení k pobytu. Mělo to být kvůli nezaplaceným pokutám za přestupky. Současně měl ale zákaz Bělorusko opustit. Po prezidentských volbách v roce 2015 žalobkyni a) a manžela začala předvolávat policie – oddělení státní bezpečnosti. Při výsleších chtěli vědět, proč 1Kterému žalovaný také neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany, proti čemuž se u zdejšího soudu brání v řízení vedeném pod sp zn. 48 Az 14/2024. 2Jelikož byli žalobci b) až c) nezletilí, žalovaný zjišťoval jejich poměry prostřednictvím žalobkyně a) – jejich matky. podporovali A. K., kdo všechno ho podporoval a proč se jim nelíbí vláda. Jednou večer zavolal žalobkyni a) kamarád, který byl synovcem starosty. Tehdy „probíhal soud“ se žalobkyní a) kvůli podvodnému získání pozemku. Kamarád se prý doslechl, že kdyby šla žalobkyně a) na „soudní řízení“, byla by zadržena. Po telefonátu žalobkyně a) s rodinou urychleně vycestovala z Běloruska. Ze země původu odjeli dne 30. 11. 2016. Do Evropy museli cestovat přes Rusko, protože manžel měl zákaz vycestovat z Běloruska. Na hranicích s Ruskem nebyly kontroly. Žalobkyně a) uvedla, že aktuálně je v zemi původu trestně stíhaná z následujících důvodů: za to, že ukradla své firmě peníze, za to, že jednomu muži dluží peníze a stavební materiál [podle žalobkyně a) to ale bylo opačně – muž dlužil peníze jí a „oni to úplně otočili“] a za tisk a šíření letáků na podporu A. K. a za financování nezákonných organizací. Matku a sestru žalobkyně a) v zemi původu vyslýchají a ptají se na žalobkyni a). Manžel žalobkyně a) sice má arménské občanství, ale do Arménie by se přestěhovat nemohli. Policie by mohla předat informace o žalobcích Bělorusku. Žalobkyně a) nesouhlasila s tím, aby žalovaný provedl pohovory s tehdy nezletilými žalobci b) až d).

4. Během pohovoru dne 30. 6. 2022 žalobkyně a) upozornila na to, že žalobci b), kterému v době pohovoru bylo 17 let, chodí předvolání na policii a vojenskou správu. Hrozí mu trestní stíhání za vyhýbání se vojenské službě. Během pohovoru dne 21. 11. 2022 žalobkyně a) sdělila, že se u její matky policie poptávala na žalobce b) kvůli odvodové povinnosti.

5. K dotazu žalovaného Policejní prezidium České republiky, Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci, odbor operativní spolupráce, přípisem ze dne 13. 1. 2023 sdělilo, že na žalobkyni a) nebyl ke dni 13. 1. 2023 vydán platný evropský nebo mezinárodní zatýkací rozkaz a policie ani nezjistila, že by byl na žalobkyni a) vydán zatýkací rozkaz v minulosti. Policie od Interpolu Minsk pouze obdržela dne 10. 7. 2020 dotaz týkající se žalobkyně a) – Interpol Minsk se dotazoval, zda se žalobkyně a) nachází na území České republiky. Běloruská policie měla žalobkyni a) prověřovat kvůli spáchání trestného činu podvodu. Vzhledem k tomu, že s žalobkyní a) probíhalo řízení o mezinárodní ochraně, policie poskytla Interpolu Minsk pouze stručnou negativní odpověď.

6. Rozhodnutím ze dne 3. 3. 2023, č. j. OAM-988/ZA-ZA12-ZA06-2021 (dále jen „první rozhodnutí žalovaného“) žalovaný neudělil žalobcům žádnou z forem mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). Žalobkyně a) spojovala své problémy v zemi původu s podporou opozičního politika A. K.. Informace o politických aktivitách žalobkyně a) ale nebyly dostatečně podložené. Pokud jde o soudní řízení kvůli nezaplaceným státním zakázkám, žalovaný uvedl, že se žalobkyně a) s manželem po rozhodnutí soudů už dále nikam neobraceli. Nevyčerpali tak všechny dostupné prostředky vnitrostátní ochrany. Žalovaný se zabýval i tím, že žalobkyně a) měla vlastnit pozemek a běloruské orgány rozhodly, že jej získala podvodem. V řízení před žalovaným žalobkyně a) předložila žalovanému listinu prokazující vlastnictví pozemku a rozhodnutí o tom, že pozemek protiprávně zabrala. Podle žalovaného se rozhodnutí o vrácení protiprávně zabraného pozemku týkalo jiného pozemku než toho, ke kterému žalobkyně doložila své vlastnické právo. Žalobkyně neprokázala, že by vlastnila pozemek, který měla podle předloženého rozhodnutí protiprávně užívat. Žalobkyně a) také tvrdila, že je v zemi původu trestně stíhaná. Žalobkyně a) předložila pouze snímek obrazovky z internetové stránky maiak.by. Zobrazoval příspěvek ze dne 29. 5. 2017 s fotografií žalobkyně a) a upozorněním, že žalobkyně a) je obviněna ze spáchání závažného trestného činu podle čl. 210 trestního zákoníku a je po ní pátráno. Žalovaný si obstaral výňatek a překlad příslušné části běloruského trestního zákoníku – čl. 210 upravoval majetkový trestný čin „odcizení formou zneužití pravomoci úřední osoby“. Podle žalovaného měl snímek obrazovky nízkou relevanci. Nejednalo se o snímek obrazovky z oficiálních stránek běloruských úřadů, ale ze soukromého deníku. Pokud by žalobkyně a) byla skutečně trestně stíhaná, podle žalovaného nic nenasvědčovalo tomu, že by se v případě žalobkyně a) mělo jednat o politicky motivovaný proces. Samotné trestní stíhání ani hrozba umístění do vazby či výkonu trestu odnětí svobody nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně a) se v průběhu správního řízení také obávala nástupu žalobce b) k základní vojenské službě. K tomu žalovaný uvedl, že branná povinnosti patří mezi základní státoobčanské povinnosti a nejedná se o pronásledování. Žalovaný ani nebyl toho názoru, že by měl být případný výkon vojenské služby uplatněn vůči žalobci b) diskriminačně. K době vydání prvního rozhodnutí žalovaného se Bělorusko do konfliktu na Ukrajině nezapojilo. Při hodnocení důvodů hodných zvláštního zřetele pro případné udělení humanitárního azylu žalovaný připomněl, že manžel žalobkyně a) a otec žalobců b) až d) je arménským občanem. Rodina se proto může přestěhovat do Arménie, kde má manžel žalobkyně a) příbuzné 7. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 12. 2023, č. j. 22 Az 18/2023-132, první rozhodnutí žalovaného zrušil. Krajský soud v Brně upozornil na to, že v paralelně vedeném soudním řízení ve věci mezinárodní ochrany manžela žalobkyně a) bylo prokázáno, že byl ve vztahu v manželu žalobkyně a) vydán mezinárodní zatýkací rozkaz. Žalobci předložili Krajskému soudu v Brně stanovisko Krajského státního zastupitelství v Praze k návrhu na vydání manžela žalobkyně a) do Běloruska. Žalobci zdůraznili, že žalobkyně a) je v obviněních jejího manžela uvedena jako spolupachatelka a hrozí jí stejné zacházení jako s jejím manželem. Podle Krajského soudu v Brně bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně a) je v zemi původu trestně stíhána pro trestné činy podvodu a poškozování majetku bez známek krádeže. Žalobci v řízení před Krajským soudem v Brně dále předložili písemné vyjádření A. K.. Ten v něm potvrdil jak spolupráci s žalobkyní a), tak své postavení jako opozičního politika. Podle Krajského soudu v Brně tudíž byla prokázána i spolupráce žalobkyně a) s A. K., tj. politickou opozicí v Bělorusku. Současně z prohlášení A. K. vyplynulo, že jsou proti němu i proti politickým aktivistům zahajována trestní řízení ze smyšlených důvodů. Otázka propojení trestního stíhání žalobkyně a) pro ekonomické trestné činy a její spolupráce s politickou opozicí by měla být v dalším řízení důsledně hodnocena. Krajský soud v Brně také připomněl, že v rozhodnutí o žalobě manžela žalobkyně a) dospěl k závěru, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s otázkou případného vydání manžela z Arménie do Běloruska (tzv. chain-refoulement). Závěry žalovaného o tom, že žalobci mohou vycestovat do Arménie, proto byly předčasné. Vzhledem k tomu, že existují minimálně závažné indicie nasvědčující tomu, že se rodina účastnila podpory opozičního politika, lze mít oprávněné obavy, že žalobce b) bude v důsledku odmítnutí vojenské služby pro zastávání politických názorů, resp. z důvodu, že jsou takové politické názory přisuzovány jeho rodině, pronásledován ve smyslu čl. 9 kvalifikační směrnice3. Bělorusko se do doby rozhodnutí Krajského soudu v Brně aktivně nezapojilo do konfliktu s Ukrajinou, proto nebyl naplněn důvod pronásledování ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. e) 3Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. kvalifikační směrnice spočívající v trestním stíhání či trestu za odepření vojenské služby za konfliktu. Správní spis však neobsahoval dostatek informací pro závěr, jestli žalobci b) nehrozí pronásledování podle čl. 9 odst. 2 písm. b) nebo c) kvalifikační směrnice. V případě žalobce b) bylo potřeba vyjasnit, zda může být terčem represí, jakou by případné represe měly povahu a jestli by na ně měla vliv skutečnost, že se žalobce vyhýbal výkonu vojenské služby mimo území Běloruska a navíc ve státě, který stojí na straně Ukrajiny. Závěrem Krajský soud v Brně upozornil na to, že i žalobce d) dosahoval věku, kdy by potenciálně mohlo mít Bělorusko zájem o jeho odvod.

8. V dalším řízení si žalovaný obstaral zmíněné prohlášení A. K. ze dne 10. 12. 2023. A. K. tvrdil, že se s žalobkyní a) a jejím manželem zná od počátku milénia a jsou přátelé. Žalobkyně a) s manželem jej podporovali v kampani během voleb do parlamentu v roce 2014. On i jeho příbuzní byli pod tlakem ze strany státních orgánů, rovněž pod tlakem byli i aktivisté, kteří mu pomáhali. A. K.vysvětlil, že je opozičním politikem, blogerem a pracovníkem organizace BelPol. Účastnil se politických kampaní, byl tiskovým mluvčím Světlany Cichanouské během její kandidatury v prezidentských volbách v roce 2020. Za to byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody. Po propuštění z vězení opustil Bělorusko a získal azyl v Evropské unii. Po opuštění Běloruska bylo proti němu zahájeno několik dalších trestních řízení, podobně jako proti dalším aktivistům. Všechna ze smyšlených důvodů.

9. Žalovaný si obstaral návrh státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 23. 11. 2023 na rozhodnutí soudu o vydání manžela žalobkyně a) do Běloruska. Podle návrhu měla Generální prokuratura Běloruské republiky požádat o jeho vydání pro účely trestního stíhání pro trestný čin podvodu v jednočinném souběhu s trestným činem způsobení majetkové újmy bez známek krádeže. V rámci popisu skutku bylo uvedeno, že do trestné činnosti byla zapojena i žalobkyně a). Státní zástupkyně navrhla, aby manžel žalobkyně a) nebyl vydán. Podle státní zástupkyně není jisté, že by měl manžel žalobkyně a) po vydání do Běloruska zajištěno právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nebo by nedošlo k porušení čl. 3 této úmluvy (zákaz mučení).

10. Žalovaný dne 20. 11. 2024 provedl se žalobci samostatné pohovory.

11. Žalobkyně a) doplnila, že jí bez soudního řízení zabavili pozemek. Byla u ní na návštěvě matka a sestra. Matka byla v roce 2024 dvakrát na „pohovoru“. V Bělorusku vědí, kde se žalobci nacházejí. Jednou za dva měsíce si žalobkyně a) s manželem telefonují s A. K.. Žalobkyně a) byla v České republice jednou na setkání skupiny, která podporuje politické vězně v Bělorusku. Četlo se tam dílo jednoho spisovatele a dopisy politickým vězňům. Ve skupině se dohodli, že budou psát vězňům dopisy jako morální podporu. Jinak se žalobkyně a) v České republice proti režimu v zemi původu neangažovala, ale odebírala zakázané kanály Nexta a Malanka Media.

12. Žalobce b) vypověděl, že je ženatý s občankou České republiky. Nemůže si vyřídit povolení k pobytu za účelem sloučení s rodinným příslušníkem, protože nemá platný pas. Politické přesvědčení nemá, ale je proti režimu v zemi původu. Kdyby se do země původu vrátil, šel by do armády, případně do vězení kvůli tomu, že žádal v České republice o mezinárodní ochranu. V případě návratu do Běloruska by nechtěl nastoupit základní vojenskou službu. Byl by dva roky pryč a přišel by o vše, co v České republice vybudoval.

13. Žalobkyně c) vypověděla, že o dění v Bělorusku se moc nezajímá a nemá ani politické přesvědčení. V případě návratu do Běloruska se obávala toho, že by mohla jít do vězení kvůli tomu, že v České republice žádala o mezinárodní ochranu. Moc nevěděla, co se jejím rodičům před odjezdem z Běloruska dělo, rodiče je před tím chránili.

14. Žalobce d) vypověděl, že se o dění v Bělorusku moc nezajímá a nemá politické přesvědčení. V případě návratu do Běloruska se bál, že by musel nastoupit základní vojenskou službu a jít bojovat na Ukrajinu. Obecně se mu vojenská služba moc nezamlouvala, například kvůli šikaně. Také se obával toho, že by v Bělorusku mohl jít do vězení kvůli tomu, že v Německu a v České republice žádal o mezinárodní ochranu.

15. Žalobci předložili výzvy běloruské komise pro koordinaci prací v oblasti podpory zaměstnanosti adresované žalobcům b) a c). Ti byli vyzváni k předložení potvrzení o zaměstnání. Podle vyjádření žalobců se mělo jednat o oznámení o uložení sankce za to, že se žalobci nachází mimo Bělorusko a nepracují, tedy neodvádějí prostředky do státního rozpočtu.

16. Dále žalobci předložili oznámení adresované žalobkyni a) o tom, že na základě nařízení vyšetřovatele pro korupci a hospodářskou kriminalitu došlo k výmazu práv, případně omezení práv (věcných břemen) ke stavební parcele ve městě Bereza.

17. Rozhodnutími ze dne 23. 5. 2025, č. j. OAM-988/ZA-ZA12-ZA06-R2-2021 [o žádostech žalobkyně a) a tehdy nezletilého žalobce b)], č. j. OAM-988/ZA-ZA12-ZA06-R2-2021-I [o žádosti žalobce b)] a č. j. OAM-988/ZA-ZA12-ZA06-R2-2021-II [o žádosti žalobkyně c)] žalovaný neudělil žalobcům žádnou z forem mezinárodní ochrany. Zmíněná rozhodnutí bude soud dále označovat souhrnně jako „napadená rozhodnutí“. V napadených rozhodnutích žalovaný uvedl, že žalobci nemají žádné politické přesvědčení a do politiky se nezapojovali. Žalobkyně a) pouze ve volbách finančně podpořila svého kamaráda ze střední školy (A. K.). Nezajímala se o to, v jaké je politické straně a co strana dělá. V návaznosti na právní názor Krajského soudu v Brně ve zrušujícím rozsudku č. j. 22 Az 18/2023-132 se žalovaný zabýval možným vztahem mezi trestním stíháním žalobkyně a) za ekonomické trestné činy a spoluprací s politickou opozicí. Z podkladů obstaraných žalovaným vyplynulo, že byl A. K. zatčen a uvězněn až před prezidentskými volbami v červnu roku 2020. Žalobkyně a) uvedla, že jejich problémy začaly v roce 2015 a dávala je do souvislosti s finanční podporou A. K.v místních volbách v roce 2014. Žalovaný nezjistil, že by měl mít A. K. před rokem 2020 nějaké problémy. Žalovaný uzavřel, že stíhání žalobkyně a) pro ekonomickou trestnou činnost s vysokou mírou pravděpodobnosti nesouvisí s její finanční podporou opozičního politika a nejedná se o politicky motivovaný proces. Žalobkyně a) má právo se případně bránit v řádném trestním procesu. Samo trestní stíhání v zemi původu není důvodem pro udělení azylu. Žalovaný neshledal v případě žalobkyně a) ani důvody pro udělení doplňkové ochrany. Z obstaraných informací dále vyplynulo, že sledování obsahu (kanálů), který je v Bělorusku zakázaný, může být v Bělorusku postiženo. Riziko monitorování online aktivity ze strany běloruských úřadů lze při návratu do země původu ošetřit (smazáním historie apod.). Pokud jde o obavu žalobců z postihu kvůli jejich žádosti o mezinárodní ochranu, podle obstaraných informací samotný dlouhodobý pobytu mimo Bělorusko není považován za přestupek. Údaje o mezinárodní ochraně jsou důvěrné a žalovaný dbá o jejich ochranu především ve vztahu k orgánům země původu. Žalovaný se zabýval povinností žalobců k výkonu základní vojenské služby. Bělorusko se do konfliktu na Ukrajině přímo vojensky nezapojilo. Žalobci b) a d) nebudou vysláni do bojů na Ukrajině. Výkon základní vojenské služby ani nebude vůči žalobcům b) a d) uplatňován nějak diskriminačně. Žalobce d) vojenskou služby a priori neodmítá, jen se mu obecně moc nezamlouvá. Se šikanou se lze setkat v armádách celého světa. Žalovaný připustil, že pobyt v zahraničí není v Bělorusku brán jako důvod hodný zvláštního zřetele pro nedostavení k odvodové komisi na základě předvolání. Vyhýbání se vojenské službě může být trestněprávně postiženo: peněžitým trestem nebo trestem odnětí svobody v délce až pěti let. V praxi byl nejčastěji udělován peněžitý trest. Žalovaný proto uzavřel, že žalobcům b) a d) v případě návratu do země původu s vysokou mírou pravděpodobnosti nehrozí mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání kvůli vyhýbání se vojenské službě. Výzva běloruské komise pro koordinaci prací v oblasti podpory zaměstnanosti adresovaná žalobcům b) a c) představuje běžnou činnost na úseku evidence obyvatel. Nejedná se o oznámení o uložení sankce z důvodu vyhýbání se vojenské službě či oznámení o uložení sankce z důvodu pobytu mimo Bělorusko. V případě žalobců ani nepřicházelo do úvahy udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny. Žalovaný konečně neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu.

18. Samostatně podanými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobci domáhali zrušení napadených rozhodnutí a vrácení věcí žalovanému, resp. žalobkyně a) podala jako zákonná zástupkyně ke dni podání žaloby (2. 7. 2025) nezletilého žalobce d) společnou žalobu i za něj. Žaloby byly vedeny pod sp. zn. 57 Az 5/2025 [v případě žalobců a) a d)], resp. 55 Az 6/2025 [v případě žalobce b)], resp. 36 Az 10/2025 [v případě žalobkyně c)]. Usnesením ze dne 4. 9. 2025, č. j. 55 Az 6/2025-33, soud žaloby spojil ke společnému projednání, neboť spolu ve smyslu § 39 odst. 1 s. ř. s. skutkově souvisely. Soud věc dále vedl pod sp. zn. 55 Az 6/2025.

II. Obsah žalob a ostatních podání účastníků

19. Žalobci v žalobách, které byly obsahově totožné, tvrdili, že žalobkyně a) s manželem byli aktivní odpůrci běloruského režimu. Žalobkyně a) spolupracovala s běloruskou opozicí a byla pronásledována státními orgány. Žalobkyně a) byla stíhána pro údajnou hospodářskou trestnou činnost, což bylo účelové a politicky motivované obvinění. Manžel žalobkyně a) byl v Bělorusku trestně stíhán zřejmě také z politických důvodů. Žalobci jsou jako rodina na „černé listině“. Jestliže jsou trestně stíhání rodiče [žalobkyně a) a její manžel], pozornost bezpečnostních složek se zaměřuje i na děti [žalobce b), c) a d)]. Odchod do zahraničí může být běloruskými úřady vnímán jako „útěk z vlasti“ či potvrzení neloajality. Pronásledování z důvodu příbuzenských vazeb k odpůrcům režimu je pronásledování z azylově relevantního důvodu (pro domnělé politické názory či příslušnost k sociální skupině). Pokud žalobci b), c) a d) osobně nekritizovali režim, neznamená to, že nejsou pro režim „zajímaví“. Žalobci b), c) a d) mohou být pro svou rodinnou příslušnost a dlouhodobý pobyt v zahraničí stíhání ve vykonstruovaných procesech. V běloruských věznicích je s vězni špatně zaházeno a jsou mučeni. Žalobci b) a d) mohou být potrestání za nenastoupení k základní vojenské službě. Současný běloruský režim umožnil ruským silám využít běloruské území k útoku na Ukrajinu. Žalobci jsou odpůrci ruské agrese na Ukrajině. Odmítnutí nastoupit základní vojenskou službu je u žalobců b) a d) motivováno svědomím a politickým názorem. V takovém případě je pak postih za odmítnutí výkonu základní vojenské služby azylově relevantní. Hrozba trestního stíhání představuje minimálně vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, neboť v běloruských věznicích panují kruté podmínky. Žalovaný také nesprávně vyhodnotil, že žalobci své potíže mohou vyřešit vnitřním přesídlením v zemi původu. V případě žalobců b), c) a d) bylo nutné zvážit humanitární důvody pro udělení azylu – v České republice se nachází od dětství, v zemi původu nemají žádné zázemí. Žalovaný se podle žalobců ani neřídil závazným právním názorem Krajského soudu v Brně vysloveným ve zrušujícím rozsudku č. j. 22 Az 18/2023- 132. Žalovaný si neobstaral dostatečně aktuální a relevantní podklady pro rozhodnutí. Není zřejmé, zda obstarané podklady reflektují stav k roku 2023, tj. po prohloubení represí a zapojení Běloruska do války na Ukrajině. Žalovaný nedostatečně zohlednil materiály, které mu žalobci v řízení o mezinárodní ochraně předložili.

20. Žalovaný měl ve vyjádřeních k žalobám (která podal samostatně ještě před spojením věcí) za to, že se při posuzování žádosti žalobců o mezinárodní ochranu postupoval v souladu s právními předpisy. Pokud by měli žalobci v zemi původu problémy, nic jim nebrání pokračovat ve společném rodinném životě v Arménii společně s manželem žalobkyně a) a otcem žalobců b), c) a d), kde jim žádné nebezpečí nehrozí. Žalovaný připomněl, že se žalobci politicky neprojevovali a o politiku se nezajímali. Žalovaný se závazným právním názorem Krajského soudu v Brně v rozsudku č. j. 22 Az 18/2023-132 řídil. Ve vyjádření k žalobě podané žalobkyní c) nadto žalovaný poukázal na to, že žaloba působí zmatečně. Žaloba je psána v mužském rodě a obsah žaloby s žalobkyní c) nesouvisí. Žaloba zmiňuje rizika spojená s výkonem základní vojenské služby. V Bělorusku však není povinná vojenská služba pro ženy zavedena. Žalovaný také upozornil na to, že žalobci opomněli žaloby podepsat.

21. Žalobci v replikách zopakovali žalobní námitky. Navrhovanou možnost přesídlit do Arménie žalobci označili za spekulativní. V řízení o mezinárodní ochraně nejsou posuzovány hypotetické možnosti ochrany ve třetích státech, ledaže jsou aplikovány instituty „bezpečné třetí země“ nebo „první země azylu“ (§ 2 odst. 6 a § 15 a 16 zákona o azylu). To není případ posuzované věci. Formální nepřesnosti v žalobě podané žalobkyní c) [užití mužského rodu] neovlivňují smysl žaloby a její přezkoumatelnost. K poukazu na chybějící podpisy žalobci uvedli, že žalobu podali prostřednictvím svého právního zástupce, kterému udělili plnou moc.

22. V podání ze dne 13. 5. 2026 žalobci znovu upozornili na to, že argumentace možností odcestovat do Arménie není pro jejich věc přiléhavá. Žalobce d) obdržel dne 7. 4. 2026 dokument od běloruského vojenského komisariátu týkající se jeho zařazení k základní vojenské službě. Současně bylo podle tohoto dokumentu žalobci d) omezeno vycestování ze země původu. Žalobce d) nechce bojovat, nechce sloužit běloruskému režimu a nechce být jakkoliv zapojen do vojenské činnosti, která může souviset s ruskou agresí proti Ukrajině. Ve veřejném prostoru se objevují zprávy, podle nichž běloruský prezident opakovaně hovoří o přípravě Běloruska na válku. Žalobci zdůraznili, že pro posouzení rizika pronásledování není rozhodující pouze to, zda byli členy politické strany nebo veřejně vystupovali jako opoziční aktivisté. Rozhodující je i to, zda jim původce pronásledování politické přesvědčení připisuje. Žalobci zopakovali „humanitární rovinu“ jejich situace.

III. Průběh jednání před soudem

23. Při jednání konaném dne 26. 5. 2026 právní zástupce žalobců upozornil na to, že situace na mezinárodní scéně se vyvíjí. V Arménii jsou Bělorusové zatýkání a odesíláni do Běloruska. Žalobci v České republice studují, pracují a chovají se řádně. Příbuzní žalobců jsou v Bělorusku sledováni. Žalovaný odkázal na vyjádření k žalobám a trval na jejich zamítnutí.

24. Soud se při jednání dotázal žalobců b) a d), jaký je jejich postoj k výkonu základní vojenské služby v zemi původu. Žalobce d) odpověděl, že by v armádě nebyl rád a obecně armádu moc rád nemá. Nelíbí se mu, že jeden člověk může mít tolik lidí, a pak je poslat jak Putin do války. Bělorusko podporuje Rusko. Žalobce d) se bál, že by mohl být také poslán do války. Má hodně kamarádů jak z Ukrajiny, tak z Ruska. Žalobce b) odpověděl, že nechce mít nic společného s válkou a nelíbí se mu situace na mezinárodní scéně. Je celkově proti armádě a válce.

25. Soud neprovedl důkazy, které žalobci navrhovali v podání ze dne 13. 5. 2026. V souladu s § 52 odst. 3 s. ř. s. soud výzvou ze dne 21. 4. 2026 žalobcům určil, že mohou uvést nová tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání do dne 7. 5. 2026. K této výzvě zaslali žalobci dne 28. 4. 2026 podání, v němž žádné důkazy neoznačili. Žalobci označili nové důkazy až v následném podání ze dne 13. 5. 2026, tedy po soudem určení lhůtě. Soud k nim proto nepřihlížel. Nejednalo se přitom o důkazy, které by žalobci nemohli označit dříve. Za takový důkaz by bylo možné považovat nanejvýš dokument od běloruského vojenského komisariátu, který žalobce d) obdržel dne 7. 4. 2026. Takový důkaz soud považoval za nadbytečný. V předcházejícím řízení bylo prokázáno, že vojenská správa již má o žalobce d) zájem, tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná a žalovaný s ní v napadených rozhodnutích pracoval. Při jednání soudu dále žalobkyně b) přeložila pracovní doporučení z fitness centra. Tento důkaz soud také neprovedl, neboť nebyl pro projednávanou věc (mezinárodní ochranu) relevantní.

IV. Posouzení žaloby soudem

26. Soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi žaloby. Podle § 37 odst. 3 s. ř. s. ve znění do 31. 12. 2025, musí být každé podání podepsáno. Ze záznamů o ověření elektronického podání vyplývá, že žaloby podal právní zástupce žalobců prostřednictvím elektronického podání (e-mailové komunikace). K žalobám připojil kopie plných mocí udělených mu žalobci k zastupování v soudních řízeních souvisejících s napadenými rozhodnutími. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti. Podle odst. 2 uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Elektronická podání byla podepsána elektronickými podpisy s certifikátem od kvalifikované certifikační autority (PostSignum Qualified CA 4) – srov. usnesení NSS ze dne 3. 3. 2023, č. j. 4 As 5/2023-26, bod 8. Žaloby byly právním zástupcem žalobců řádně podepsány uznávanými elektronickými podpisy.

27. Soud dále ověřil, že žaloby splňují i ostatní formální náležitosti, byly podány včas a osobami k tomu oprávněnými. Soud souhlasí se žalovaným v tom, že žaloby jsou poměrně nepřehledné a někdy není příliš patrné, k jakému ze žalobců se má žalobní argumentace vlastně vztahovat. Celkově je ale seznatelné, z jakých důvodů jsou podle žalobců napadená rozhodnutí nezákonná a proč se by měly být v jejich případě naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Žaloby jsou tedy věcně projednatelné.

28. Při posouzení žalob soud zohlednil i specifika řízení o mezinárodní ochraně, ve kterém musí správní orgán často rozhodovat v důkazní nouzi. Za této situace je nutné i zohlednit charakter země původu žadatele o azyl, způsob výkonu státní moci v ní, možnost uplatňování politických práv a další okolnosti, které mají vliv na naplnění důvodů pro udělení azylu. Zásada tzv. materiální pravdy má proto v řízení o udělení azylu svá specifika spočívající v pravidelné nedostatečnosti důkazů prokazující věrohodnost žadatelových tvrzení. Je však na správním orgánu, aby prokázal či vyvrátil pravdivost žadatelových tvrzení, a to buď zcela nevyvratitelně zjištěním přesných okolností vážících se na stěžovatelova tvrzení, anebo alespoň s takovou mírou pravděpodobnosti, která nevyvolává zásadní pochybnosti o správnosti úsudku správního orgánu. Z hlediska odůvodněnosti strachu z pronásledování podle § 12 zákona o azylu se posuzuje potencialita pronásledování v budoucnu, jedná se tedy o prospektivní rozhodování. Při tom se aplikuje tzv. test přiměřené pravděpodobnosti: přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku v případě návratu do země původu je dána tehdy, bývá‑li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý. Možnost budoucího pronásledování při návratu do země původu proto musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická, rozhodně však nemusí dosahovat či přesahovat 50 % (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 2. 2004, č. j. 6 Azs 50/2003-89, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82, ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017-36, nebo z poslední doby rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2026, 6 Azs 155/2025-34).

29. Soud se nejdříve zabýval situací žalobkyně a). Situace žalobců b) až d) [dětí] je od ní totiž odvislá.

30. V rozsudku č. j. 22 Az 18/2023-132 Krajský soud v Brně uzavřel, že bylo jednoznačně prokázáno, že je žalobkyně a) v zemi původu trestně stíhána. Soud nerozporoval, že vydání mezinárodního zatýkacího rozkazu na žalobkyni a) nebylo prokázáno. Nicméně i skutečnost, že byl vydán mezinárodní zatýkací rozkaz na jejího manžela, soud považoval za podstatnou skutečnost. Dále bylo podle soudu prokázáno, že žalobkyně a) spolupracovala s politickou opozicí (prohlášením A. K.). Proto podle Krajského soudu v Brně „otázka propojení stíhání žalobkyně a) pro ekonomické trestné činy a její spolupráce s politickou opozicí by měla být důsledně hodnocena v dalším řízení“ (body 20 až 22 rozsudku).

31. Žalovaný si v řízení po zrušení prvního rozhodnutí obstaral mimo jiné tyto informace o zemi původu: - Informace MZV ČR, č. j. 130742-6/2024-MZV/LPTP ze dne 30. 12. 2024, k č. j. MV-179707- 1/OAM-2024 – Bělorusko: A. K. - Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025 – Bělorusko: Trestní a správní řízení. Formální aspekty a dokumenty. - Informace OAMP ze dne 25. 6. 2024 – Bělorusko: Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv.

32. Žalovaný v napadených rozhodnutích o propojení mezi trestním stíháním žalobkyně a) za ekonomické trestné činy a spoluprací s opozičním politikem uvážil následovně. Žalobkyně a) se sama politicky neangažovala, pouze ze známosti finančně podpořila svého kamaráda. Podle dostupných informací byl A. K. uvězněn a zatčen až před prezidentskými volbami v roce 2020. Do té doby nejsou ve veřejných zdrojích žádné informace o případných krocích státních orgánů proti jeho osobě. Ve svém vyjádření pouze uvedl, že byl ze strany státních orgánů pod tlakem. Pokud by měl mít A. K.vážné problémy se státními orgány již před rokem 2020, jistě by se o nich ve svých písemných vyjádřeních zmínil, případně by o jeho pronásledování před rokem 2020 byly ve veřejných zdrojích nějaké záznamy. Žalobkyně a) bude mít možnost se v zemi původu bránit v řádném trestním procesu. Trestní stíhání samo o sobě ani hrozba umístění do vazby či výkon trestu odnětí svobody nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný nemá pravomoc k tomu, aby posuzoval, jestli žalobkyně a) spáchala v zemi původu trestný čin, nebo ne. V rámci řízení o mezinárodní ochraně žalovaný rozhoduje pouze o tom, zda trestní stíhání žadatele nenaplňuje důvody pro udělení azylu. Na základě výše uvedeného žalovaný uzavřel, že trestní stíhání žalobkyně a) kvůli ekonomické trestné činnosti, které se měla dopustit v roce 2015 a 2016, s vysokou mírou pravděpodobnosti nesouvisí s její finanční podporou opozičního politika A. K..

33. Podle § 12 zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

34. Žalobkyně a) během poskytnutí údajů k žádosti uvedla, že nemá žádné politické přesvědčení, je však proti současnému běloruskému režimu. To měl žalovaný za obecné tvrzení a nepřikládal mu váhu.

35. Soud uznává, že žalobní tvrzení o tom, že žalobkyně a) s manželem byli „aktivní odpůrci tamního autoritativního režimu“ působí v kontextu ostatních tvrzení žalobkyně a) [o politiku se nezajímala, nevěděla, v jaké politické straně její známý A. K.e a co strana dělá] poněkud nadsazeně.

36. V rozsudku ze dne 24. 5. 2006, č. j. 3 Azs 182/2005-122, NSS uvedl, že podmínky pro udělení azylu předpokládají minimálně to, že „žadatel o azyl nějaké politické přesvědčení má, že je schopen je formulovat a prezentovat a stává se proto ve své domovské zemi vládním úřadům nebo jiným vlivným místům nepohodlným, je proto pronásledován anebo lze takové pronásledování důvodně očekávat […] účelem politického azylu není poskytovat ochranu osobám politicky indiferentním, nýbrž osobám s jednoznačnou politickou orientací, která se neslučuje se směrem, jímž se ubírá politika vládní.“ 37. Podle § 25 odst. 5 zákona o azylu pro posouzení skutečnosti, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů uvedených v § 12, je rozhodující to, zda původce pronásledování tyto důvody u žadatele o udělení mezinárodní ochrany shledává.

38. Podle § 25 odst. 6 zákona o azylu pro posouzení skutečnosti, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů uvedených v § 12, je rozhodné, zda existuje souvislost mezi těmito důvody a pronásledováním nebo neexistencí ochrany před ním.

39. Pro posouzení možnosti pronásledování žalobkyně a) není natolik podstatné, jestli a jaké žalobkyně a) ve skutečnosti zastává politické názory. Důležité je, jestli je původce pronásledování u ní shledává (připisuje jí je). Podle Informace MZV ČR ze dne 30. 12. 2024 (A. K. je A. K. známý bloger a občanský aktivista, který mimo jiné natáčel videa poukazující na problémy v Brestském regionu. V roce 2024 byl jeho instagramový účet označen běloruskými orgány za extrémistický. Před prezidentskými volbami v roce 2020 působil jako tiskový mluvčí skupiny sbírající podpisy pro nominaci Světlany Cichanouské na prezidentku. Podle běloruské prokuratura společně s několika dalšími zadrženými prováděl „koordinované a cílevědomé aktivity k vytvoření sociálního a politického napětí v období před volbami v roce 2020“ a „realizoval plány na uspořádání protestů pod rouškou sběru podpisů pro nominaci prezidentských kandidátů“ Byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody. Po plném výkonu trestu uprchl do zahraničí. Podle vyjádření A. K předloženého v řízení před Krajským soudem v Brně mu žalobkyně a) s manželem poskytovali v roce 2014 různou podporu a pomoc během jeho účasti v předvolebních kampaních do parlamentu. Podle soudu lze předpokládat, že pokud někdo podpoří určitou politickou kampaň [podle tvrzení žalobkyně a) se navíc mělo jednat o podporu v řádech tisíců EUR], sympatizuje s programem toho kterého kandidáta. I kdyby na prosbu A. K kampaň podpořila pouze „ze známosti“, v očích vnějšího pozorovatele se takové jednání muselo jevit tak, že je jí podpořený program sympatický (nepodporuje něco, s čím nesouhlasí). Je tudíž logické, pokud by běloruské orgány žalobkyni a) a jejímu manželovi připisovali stejné politické přesvědčení, jako má A. K. V posuzované věci není pochyb o tom, že žalobkyně a) a její manžel se s A. K, tj. opozičním politikem, přátelili a v jeho politické aktivitě jej v minulosti podpořili, jak shledal již Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 22 Az 18/2023-132.

40. Co se týče postavení A. K před prezidentskými volbami v roce 2020, žalovaný shledal, že před rokem 2020 A. K žádné vážnější problémy se státními orgány neměl, a proto neviděl důvod, proč by je měli mít i žalobkyně a) s manželem.

41. Ve svém písemném vyjádření A. K.uvedl, že žalobkyně a) s manželem „poskytovali různou pomoc během mojí účasti v předvolebních kampaních do parlamentu Běloruské republiky (2014). Já a moji příbuzní byli pod tlakem ze strany státních orgánů rovněž pod tlakem byli i aktivisté, kteří mi pomáhali.“ Z toho je podle soudu jasně patrné, že A. K již před rokem 2020 problémy se státními orgány měl, resp. že činnost, jakož i podporu A. K státní orgány registrovaly a negativně na ni reagovaly.

42. Žalovaný upozornil na to, že se A. K. o nějakých vážnějších problémech nebo pronásledování před rokem 2020 nezmínil. Podle soudu je pochopitelné, že se A. K.zmiňuje o svém zatčení a uvěznění v roce 2020, neboť se patrně jednalo o nejzávažnější zásah vůči jeho osobě ze strany běloruských orgánů, jenž předcházel jeho útěku ze země. Z takového vyjádření rozhodně nelze dovozovat, že by s běloruskými orgány neměl problémy jindy a hlavně jiného charakteru. Pojem pronásledování totiž může zahrnovat i jiná jednání než zadržení a trest odnětí svobody (srov. demonstrativní výčet v čl. 9 odst. 2 kvalifikační směrnice). Soud ani nesdílí přesvědčení žalovaného, že pokud by byl A. K. pronásledován, jistě by o tom byly veřejně dostupné informace. V poměrech autoritářského režimu není neobvyklé, že se režim své kroky vůči politickým oponentům snaží zatajit, spíše jde o typickou situaci. Současně se nejedná o příliš vstřícné prostředí pro investigaci. Podle Informace MZV ČR ze dne 30. 12. 2024 (A. K.) se žalovaný dotázal zastupitelského úřadu v Minsku, zda jsou známy nějaké kroky běloruských orgánů proti osobě A. K, například zatčení nebo trestní stíhání, a to zejména v letech 2014 až 2016. Zastupitelský úřad odpověděl, že za období mezi lety 2014 až 2016 nemá k této problematice žádné informace a vzhledem k okolnostem není možné si je od běloruských úřadů oficiálně vyžádat. K odpovědi zastupitelský úřad přiložil tři články z internetových stránek prisoners.spring.96.org a nivyagazeta.ru o uvěznění A. K. v roce 2020. Ze správního spisu vyplývá, že se sám žalovaný při obstarávání informací o A. K. omezil na dotaz k zastupitelskému úřadu a více po informacích o A. K. nepátral (ve správním spise jsou k jeho osobě založeny pouze tři výše zmíněné články, které žalovanému zaslal zastupitelský úřad). V tom případě ale mohl žalovaný jen těžko uzavřít, že ve veřejných zdrojích o problémech A. K. před rokem 2020 žádné informace nejsou, jestliže je vlastně ani nehledal a spokojil se stručnou odpovědí zastupitelského úřadu.

43. Důležité však je, že posuzování odůvodněných obav z pronásledování má prospektivní povahu (srov. bod 28 tohoto rozsudku nebo rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS, ze dne 18. 12. 2014, č. j. 2 Azs 139/2014-38, či ze dne 22. 10. 2019, č. j. 10 Azs 41/2019-82). Otázka, zda měl A. K. před prezidentskými volbami v roce 2020 nějaké problémy se státními orgány a jestli dosahovaly intenzity pronásledování, tak ve skutečnosti není pro nyní projednávanou věc rozhodná. Vždy je nutné individuálně posoudit, zda s ohledem na aktuální postavení žadatele může k pronásledování žadatele v budoucnu dojít.

44. V předcházejícím správním řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a) je trestně stíhána pro majetkové trestné činy, nikoliv z politických důvodů (pro extremismus, urážky vládních činitelů apod.). Během pohovoru dne 2. 12. 2021 sice žalobkyně a) vypověděla, že je trestně stíhaná i kvůli tomu, že tiskla a vydávala letáky na podporu A. K.. Žalovaný si obstaral rozhodnutí, jimiž příslušné orgány v Německu neudělili žalobcům mezinárodní ochranu, resp. odmítly jejich opakovanou žádost jako nepřípustnou. Podle rozhodnutí o opakované žádosti k ní měli přiložit nařízení běloruského ministerstva vnitra o tom, že bylo proti žalobkyni a) zahájeno trestní řízení kvůli podílu na ilegálním politickém a protiprávním spolčení a jeho financování a dále tisku a šíření letáků ilegálních politických sdružení. Také přiložili dopis běloruského státního zastupitelství, podle kterého bylo proti žalobkyni a) zahájeno trestní řízení mimo jiné ohledně trestného činu urážky prezidenta. V řízení před žalovaným nebo Krajským soudem v Brně žalobci tyto dokumenty nepředložili a k dotazu zdejšího soudu sdělili, že je ztratili. Podle soudu je však v případě žalobkyně a) dána přiměřená pravděpodobnost pronásledování i při zohlednění (pouze) trestního stíhání pro majetkovou trestnou činnost.

45. Žalovaný v napadených rozhodnutích poukázal na rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2005, č. j. 4 Azs 519/2004-83, podle něhož v řízení o mezinárodní ochraně žalovaný nemůže přezkoumávat zákonnost postupu orgánů činných v zemi původu, ani to, jestli se žalobkyně a) dopustila jednání, pro které je trestně stíhána. Žalovaný doplnil, že v řízení o mezinárodní ochraně má pravomoc hodnotit pouze to, zda trestní stíhání žalobkyně a) nenaplňuje důvody pro udělení azylu (obdobně srov. usnesení NSS ze dne 22. 7. 2014, č. j. 9 Azs 117/2014-93, bod 22). Z takového stanovení rámce řízení o mezinárodní ochraně však současně plyne, že pro posouzení důvodnosti žádosti nemusí být rozhodující pouze skutečnost, jestli samotné zahájení a vedení trestního stíhání pro majetkovou trestnou činnost bylo motivováno azylově relevantními důvody a samo použito jako prostředek pronásledování (bylo vykonstruované). Stejně tak je totiž nezbytné posoudit, zda v průběhu trestního řízení nebo v jeho důsledku nehrozí žalobkyni zásah do jejích práv mající příčinnou souvislost s azylově relevantními důvody, který by dosahoval intenzity pronásledování (například odepření procesních práv, špatné zacházení ve vazbě nebo uložení nepřiměřeně přísného či diskriminačního trestu, a to právě kvůli skutečnému anebo přičítanému politickému přesvědčení). Žalovaný v napadených rozhodnutích uvedl, že žalobkyně bude mít možnost svá práva bránit v řádném trestním procesu. S tímto posouzením soud nesouhlasí.

46. Podle Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025 (Trestní a správní řízení, formální aspekty a dokumenty) právní předpisy v zemi původu umožňují zadrženým osobám přístup k obhájci/advokátovi, nicméně advokátní pomoc byla úřady u politických případů zadržována a zadržení často čelili první fázi vyšetřování a výslechů bez obhájce. Konzultované zdroje obecně poukazovaly na omezení dostupnosti obhájců/advokátů od roku 2020. Od roku 2020 byl přístup k právní pomoci velmi omezen a situace obhájců se značně zhoršila, docházelo například k odebírání licencí. K dalším omezením při plnění role obhajoby v politicky motivovaných případech patřilo vyloučení veřejnosti ze soudního jednání, praktické znemožnění sdílení informací s nezávislými médii kvůli jejich častému zařazení na seznam extrémistických materiálů, ztížení přístupu k materiálům případu, například využívání utajovaného svědka, nebo čistě fyzické zatížení přístupu k obžalovanému/stíhanému. Podle Informace OAMP ze dne 25. 6. 2024 (Bezpečnostní a politická situace v zemi) státní orgány na všech úrovních postupují zpravidla beztrestně podle pokynů A. Lukašenka. Příslušníci bezpečnostních složek agresivně, záměrně a systematicky páchají četná protiprávní jednání s cílem potlačit politický nesouhlas a potlačovat uplatňování lidských práv, přičemž žádné kroky směrem ke stíhání nebo potrestání členů bezpečnostních složek, kteří se dopouštěli porušování lidských práv, se nepodnikají, což se stalo běžným úředním postupem. Podle téže informace mučení a nelidské zacházení nese v zemi původu známky systémového charakteru a slouží k zastrašení opozice, v menší míře pak k zjištění informací či vynucení přiznání. Podle zpráv dochází ke krutému zacházení s jednotlivci také během vyšetřování, policie při zadržení a zatýkání pravidelně osoby bila a mučila. Zneužívání zadržených osob ve vazbě zahrnuje surové bití, používání elektrických šoků, psychické ponižování a fyzické vyčerpání a další ponižující prakticky včetně natáčení vynucených přiznání. V zemi dochází ke svévolným zatýkáním, zadržováním a odsouzením z politicky motivovaných důvodů pod záminkou boje proti extremismu, terorismu a zločinům z nenávisti a ochrany národní bezpečnosti. Ve svém písemném vyjádření A. K. uvedl, že z vlastní zkušenosti ví, jak se porušují práva vězňů ve vyšetřovacích celách, táborech a věznicích. Lidé jsou mučeni.

47. Z právě rekapitulovaných informací je parné, že orgány v Bělorusku jednají svévolně a systematicky porušují lidská práva. Na rozdíl od žalovaného se soud nedomnívá, že by měla žalobkyně a) v zemi původu zaručen „řádný“ trestní proces. Naopak se lze se s přiměřenou pravděpodobností domnívat, že by žalobkyni a) mohlo jít v trestním řízení její skutečné nebo domnělé (na základě podpory A. K. a známosti s ním) politické přesvědčení k tíži – například by jí byl omezen přístup k právní pomoci, čelila by fyzickému nebo psychickému násilí nebo by se taková skutečnost odrazila v uloženém trestu, případně v průběhu jeho výkonu (zacházení během případného trestu odnětí svobody).

48. Žalovaný v napadených rozhodnutích odkázal na judikaturu NSS (rozsudek ze dne 12. 4. 2012, č. j. 7 Azs 9/2012-46, usnesení NSS ze dne 27. 5. 2015, č. j. 2 Azs 52/2015-52, ze dne 9. 5. 2018, č. j. 7 Azs 143/2018-26, nebo ze dne 29. 8. 2019, č. j. 4 Azs 215/2019-36), z níž vyplývá, že za pronásledování nelze považovat ani trestní stíhání v právním a institucionálním prostředí nedosahujícím běžné úrovně západních právních států. Mezinárodní ochrana není nástrojem pro vyhnutí se snášení negativních důsledků trestního stíhání v zemi původu a azylově relevantním důvodem nejsou ani excesy při vyšetřování, ani když k nim dochází opakovaně, ani obecně tvrdá praxe orgánů trestní spravedlnosti, nedosahuje-li nelidských rozměrů. Soud souhlasí s tím, že trestní stíhání nebo i případné nedostatky trestního řízení v zemi původu samy o sobě nejsou. Jak ovšem uvedl NSS v rozsudku ze dne 8. 12. 2021, č. j. 8 Azs 114/2021-46, č. 4296/2022 Sb. NSS, bodě 25, „[t]restní stíhání může představovat skutečnost relevantní z hlediska mezinárodní ochrany. Bylo by tomu tak za situace, v níž by šlo o trestní stíhání (případně skutečnosti s ním spojené, tedy způsob vedení tohoto trestního stíhání nebo jeho následky), které by bylo možné hodnotit jako závažné porušení lidských práv (mezi která právo na spravedlivý proces již bezesporu patří) nebo jiné obdobné příkoří, tedy pronásledování [k definici pronásledování srov. § 2 odst. 4 zákona o azylu a čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a rady 2011/95/EU (dále „kvalifikační směrnice“)]. K tomuto pronásledování by také muselo docházet z azylově relevantních důvodů [vedle § 12 písm. b) zákona o azylu srov. také čl. 2 písm. d) a čl. 10 kvalifikační směrnice].“ (podržení doplněno). To je právě případ žalobkyně a).

49. Soud v případě žalobkyně a) nesouhlasil s posouzením důvodů pro udělení azylu ze strany žalovaného. Udělení azylu má přednost před udělením doplňkové ochrany (§ 28 odst. 1 zákona o azylu). Soud ovšem dodává, že i kdyby nebyly dány důvody pro udělení azylu, žalovaný posoudil nedostatečně, a tedy i nesprávně, též důvody pro udělení doplňkové ochrany. Jak již soud zmínil v bodě 46 tohoto rozsudku, v Informaci OAMP ze dne 25. 6. 2024 (Bezpečnostní a politická situace v zemi) se uvádí, že je během vyšetřování s jednotlivci krutě zacházeno a policie při zadržení a zatýkání pravidelně osoby bila a mučila. Z citované pasáže ani z informace jako celku nevyplývá dostatečně jasně, zda je takto zacházeno (jen) s osobami, které jsou zadržovány a zatýkány pro politické trestné činy (například při demonstracích). Nebo jestli může být takto zacházeno obecněji s osobami, které jsou zadržovány a zatýkány za spáchání trestného činu v podstatě jakékoliv povahy (například majetkovou kriminalitu). Popisované praktiky velmi zpochybňují celkovou praxi bezpečnostních složek během vyšetřování. Faktické postavení trestně stíhaných osob více neosvětluje ani Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025 (Trestní a správní řízení, formální aspekty a dokumenty) [snad kromě (ne)dostupnosti právní pomoci]. Jiné podklady zabývající se trestním řízením správní spis neobsahuje. Na základě obstaraných informací o zemi původu tudíž neobstojí ani závěr žalovaného, že žalobkyni a) v zemi původu reálně nehrozí vážná újma podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.

50. Dále se soud zabýval důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobcům b), c) a d) – dětí žalobkyně a).

51. Základem azylového příběhu žalobců je, že žalobkyně a) a její manžel [tj. rodiče žalobců b), c) a d)] podpořili v zemi původu opozičního politika. Postavení žalobců b), c) a d) je tak do značné míry odvislé od postavení jejich rodičů.

52. V rozsudku ze dne 4. 10. 2018 ve věci C-652/16, Ahmedbekova, se Soudní dvůr zabýval mimo jiné tím, zda musí být čl. 4 kvalifikační směrnice vykládán v tom smyslu, že v rámci individuálního posouzení žádosti o mezinárodní ochranu je nutno přihlédnout k hrozbám pronásledování a vážné újmy, jimž je vystaven rodinný příslušník žadatele. Soudní dvůr připomněl, že každé rozhodnutí o mezinárodní ochraně musí být založeno na individuálním posouzení, na jehož základě je třeba určit, zda jsou s přihlédnutím k osobní situaci žadatele splněny podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany (srov. rozsudky Soudního dvora ze dne 25. 1. 2018 ve věci C-473/16, bod 41 a tam citovaná judikatury a ze dne 5. 9. 2012 ve spojených věcech C-71/11 a C-99/11, bod 68). Z toho sice vyplývá, že žádosti o mezinárodní ochranu nelze jako takové vyhovět z důvodu, že rodinný příslušník žadatele má odůvodněné obavy z pronásledování nebo je vystaven reálné hrozbě vážné újmy. Aby bylo možné určit, zda je z důvodu rodinné vazby k uvedené ohrožené osobě sám vystaven hrozbám pronásledování nebo vážné újmy, je ovšem třeba k hrozbám, jimž je vystaven rodinný příslušník žadatele, přihlédnout. V tomto ohledu – a jak zdůrazňuje bod 36 odůvodnění kvalifikační směrnice – i rodinným příslušníkům ohrožené osoby zpravidla hrozí, že se ocitnou ve zranitelné situaci (body 46 až 51 rozsudku ve věci A.).

53. V bodě 39 tohoto rozsudku soud uzavřel, že žalobkyni a) mohou státní orgány opoziční politické názory alespoň připisovat. Z toho vyplývá, že je potřeba znovu hodnotit, jestli z důvodu rodinných vazeb k žalobkyni a)4 není u žalobců b) až d) dána přiměřená pravděpodobnost pronásledování.

54. Žalovaný v napadených rozhodnutích vycházel z toho, že žalobci b), c) a d) nemají žádné politické přesvědčení a v zemi původu neměli žádné problémy. Soud znovu opakuje, že v řízení o mezinárodní ochraně se posuzuje potencialita pronásledování v budoucnu. V době opuštění země původu (30. 11. 2016) bylo žalobci b) 11 let, žalobkyni c) 10 let a žalobci d) 8 let. V době pobývání v zemi původu byli žalobci b) až d) relativně nízkého věku. Osoby v tomto věku zpravidla nemají kapacitu se nějak politicky profilovat nebo ohrožovat státní režim. Současné postavení žalobců b) až d) je ale odlišné a mohou být vnímáni už jako dospělí nositelé stejných politických názorů, jako má jejich matka [byť by státní orgány jejich matce – žalobkyni a) takové názory jen připisovaly]. Podle soudu se na rozdíl od doby, kdy žalobci b) až d) pobývali jako děti v zemi původu, změnily vzhledem k jejich vyššímu věku i možnosti, jak proti nim mohou státní orgány zasahovat – například je předvolávat na výslechy, vyvíjet na ně psychický nátlak nebo vůči nim diskriminačně uplatňovat právní, správní, policejní nebo soudní opatření [čl. 9 odst. 2 písm. b) kvalifikační směrnice]. Podle Informace OAMP ze dne 7. 3. 2025 mohou rodiny osob považovaných režimem za hrozbu čelit domovním prohlídkám a výhružkám, stejně tak jako komplikacím při nakládání s osobním majetkem. Ostatně i matka žalobkyně a) byla v zemi původu opakovaně předvolávána k výslechům. Během pohovoru dne 21. 11. 2021 sice žalobkyně a) uvedla, že 4Potažmo i k jejich otci, který měl A. K. také podpořit a byl na něj vydán mezinárodní zatýkací rozkaz. V době vydání tohoto rozsudku nicméně nebyla věc vedená pod sp. zn. 48 Az 14/2024, týkající se žaloby proti rozhodnutí o mezinárodní ochraně otce žalobců b) až d), ještě rozhodnuta. Soud proto na vztah žalobců b) až d) a žalobce ve věci vedené pod sp. zn. 48 Az 14/2024 odkazuje pouze doplňkově a nijak tím nepředjímá rozhodnutí soudu v uvedené věci. její sestra žádné problémy nemá a na její matku už státní orgány nevyvíjejí takový nátlak jako na začátku. Podle protokolu o pohovoru se žalobkyní a) ze dne 20. 11. 2024 dále měly orgány během výslechu její matce říci, že pokud by se žalobkyně a) vrátila do země původu, už na žalobkyni a) nebudou tolik tlačit. Návrat žalobců b) až d) do země původu by mohl znamenat právě vystavení se pro ně „začáteční“, a tedy intenzivnější fázi zájmu a nátlaku ze strany státních orgánů. Slibům státních orgánů, že v případě návratu žalobkyně a) by „už tolik netlačili“ ani na ni, soud nepřikládá význam. I v případě žalobců b) až d) je proto s ohledem na jejich vazbu k žalobkyni a) dána přiměřená pravděpodobnost, že by byli vystaveni pronásledování pro jejich domnělé politické názory.

55. Kromě toho se žalobci b) a d) nacházejí ve specifickém postavení – týká se jich výkon základní vojenské služby. V předcházejícím řízení bylo doloženo, že žalobci b) a d) dostávají předvolání od vojenské správy.

56. Podle Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025 (Povinná vojenská služba a odvody) se Bělorusko do konfliktu na Ukrajině přímo vojensky nezapojilo a běloruští vojáci včetně vojáků základní vojenské služby se bojů neúčastní. Podle Informace OAMP ze dne 25. 6. 2024 (Bezpečnostní a politická situace v zemi) Bělorusko nebylo oficiálně ve válce s jiný státem. Soudu není známo, že by se do dne vydání tohoto rozsudku Bělorusko aktivně zapojilo do bojů na Ukrajině nebo by bylo ve válce s jiným státem. Žalobci b) a d) se tak nemusí obávat, že by byli nuceni aktivně bojovat na Ukrajině. Současně se na situaci žalobců neuplatní ani čl. 9 odst. 2 písm. e) kvalifikační směrnice, tj. trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu vojenské služby za konfliktu, jestliže by výkon vojenské služby zahrnoval zločiny nebo jednání spadající mezi důvody vyloučení uvedené v čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice.

57. Při odmítání vojenské služby tak může být v případě žalobců b) a d) relevantní čl. 9 odst. 2 písm. c) kvalifikační směrnice – nepřiměřené nebo diskriminační trestní stíhání nebo trestání. I to ovšem musí mít spojitost s azylově relevantními důvody. Během pohovorů žalobci b) a d) uvedli, že základní vojenskou by nastoupit nechtěli, resp. žalobce d) uvedl, že nechce bojovat proti Ukrajincům a vojna se mu „obecně moc nezamlouvá“. V žalobě žalobce b) sice uvedl, že je u něj odpírání vojenské služby motivováno svědomím a politickým názorem, to je ovšem v rozporu s tím, co tvrdil během pohovoru před žalovaným. Při jednání před soudem žalobci b) a d) vyjádřili zvláště nesouhlas s válkou a obavu z poslání do války na Ukrajině, do které se ovšem Bělorusko nezapojilo. V případě žalobců b) a d) soud není dostatečně přesvědčen o tom, že výkon základní vojenské služby odmítají na základě politických názorů, i když u žalobce d) lze vysledovat minimálně tendence k pacifistickému přesvědčení. V bodě 54 tohoto rozsudku ale soud shledal, že by žalobcům b) až d) mohly být opoziční politické názory připisovány.

58. Podle Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025 (Povinná vojenská služba a odvody) mohou o náhradní službu žádat pouze osoby, které s výkonem základní vojenské služby nesouhlasí z náboženských důvodů. Podle konzultovaných zdrojů je její získání velmi složité. Za vyhýbání se vojenské službě může být uložen peněžitý trest nebo trest odnětí svobody v délce od šesti měsíců do tří let (vyhýbání se službě) či až pět let (vyhýbání se službě s použitím podvodu) V praxi byly užívány obě možnosti. Nejčastější praxí je udělení pokuty (v rozmezí 343 až 11 429 EUR), ovšem v případě extradice ze zahraničí nebo zadržení na hranicích při snaze ze země odjet úřady uplatňovaly spíše trest odnětí svobody. Žalobci b) a d) by tudíž mohli být právě kvůli připisovaným opozičním politickým názorům trestáni za vyhýbání se vojenské službě odlišně (diskriminačně): mohl by jim v důsledku toho uložen přísnější trest. Dále soud v bodě 46 tohoto rozsudku při posuzování odůvodněnosti obav z pronásledování žalobkyně a) shrnul (znepokojivé) informace o zacházení s osobami ze strany bezpečnostních složek, praktikách při vyšetřování nebo omezování právní pomoci. S takovým zacházením by se v případném trestním řízení kvůli odpírání vojenské služby mohli setkat i žalobci b) a d). Žalovaný tudíž v případě žalobců b) a d) nesprávně vyhodnotil i přiměřenou pravděpodobnost pronásledování v kontextu odpírání základní vojenské služby.

59. Soud naopak nesouhlasí se žalobci, že jsou v jejich případě dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení tzv. humanitárního azylu (§ 14 zákona o azylu), neboť jsou v České republice již podstatně integrováni [žalobci zde žijí dlouhodobě, osvojili si jazyk, studují a pracují zde, žalobce b) zde má manželku]. V právní větě k rozsudku ze dne 19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004-72, NSS vyslovil, že „ustanovení § 14 zákona o azylu je kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení, kdy neurčitým právním pojmem je ‚případ zvláštního zřetele hodný‘ a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy ‚lze udělit humanitární azyl‘ představuje správní uvážení.“ V právní větě k rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48, NSS uvedl, že „samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem.“ Posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu v napadených rozhodnutích má soud za logické a nedomnívá se, že by při takovém posuzování žalovaný nějak vybočil z mezí správního uvážení. Z ustálené judikatury plyne, že dlouhodobý pobyt, osvojení jazyka, zaměstnání, studium nebo rodinné vazby cizince v České republice nejsou samostatně ani ve své kombinaci skutečnosti odůvodňující udělení humanitárního azylu (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 4. 2005, č. j. 3 Azs 204/2004-53, ze dne 29. 11. 2006, č. j. 4 Azs 8/2006-64 a ze dne 29. 2. 2012, č. j. 2 Azs 38/2011-47, nebo usnesení NSS ze dne 21. 8. 2014, č. j. 2 Azs 108/2014- 19, ze dne 3. 5. 2018, č. j. 10 Azs 6/2018-33, ze dne 17. 10. 2018, č. j. 10 Azs 213/2018-33, či ze dne 14. 11. 2024, č. j. 1 Azs 238/2024-38).

60. Žalovaný ve vyjádřeních k žalobám uvedl, že se žalobci mohou s manželem/otcem, který má arménské občanství, přestěhovat do Arménie, kde jim nic nehrozí. Zaprvé, žalobci v předcházejícím řízení uváděli důvody, proč se nemohou do Arménie vrátit (obava z extradice nebo nástupu vojenské služby v Arménii). K nim se žalovaný v předcházejícím řízení ani v řízení před soudem nevyjádřil. Zadruhé žalobci ani nemají arménské občanství, což žalovaný nezpochybňoval. Není proto ani jasné, z čeho žalovaný odvozuje své přesvědčení o tom, že žalobci budou moci na území Arménie bez problémů pokračovat ve svém rodinném životě, tj. proč by mohli žalobci na území Arménie legálně vstoupit a pobývat tam či se tam usadit (nebo případně arménské státní občanství nabýt). K těmto otázkám správní spis žádné podklady neobsahuje.

61. Konečně žalobci v žalobách namítali, že žalovaný v napadených rozhodnutích nesprávně pracoval s možností vnitřního přesídlení v rámci země původu. Žalovaný však v napadených rozhodnutích s možností vnitřního přesídlení podle § 2 odst. 7 zákona o azylu vůbec nepracoval a žádosti žalobců zamítnul z jiných důvodů.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

62. S ohledem na výše uvedené soud shledal žaloby důvodnými a napadená rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s). Věci vrátil žalovanému k dalším řízením (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalších řízení je žalovaný právním názorem soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

63. V podání ze dne 13. 5. 2026 žalobci požádali o přiznání odkladného účinku žalobám. O tomto návrhu soud samostatně nerozhodoval, jelikož podané žaloby mají odkladný účinek ze zákona (§ 32 odst. 2 zákona o azylu).

64. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci byli v řízení úspěšní, a proto mají proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady sestávají z odměny za právní zastoupení advokátem. Podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) pro společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob platí, že advokátovi náleží za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. V posuzované věci se tak jedná o odměnu ve výši 4 620 Kč za první zastupovanou osobu (§ 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 5 advokátního tarifu), za druhou 3 696 Kč, za třetí 2 772 Kč a za čtvrtou 1 848 Kč za jeden úkon právní služby (v součtu 12 936 Kč za úkon). Zástupci žalobců náleží odměna za čtyři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, sepis žalob, replik a účast na jednání nepřesahujícím dvě hodiny [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu]. Vedle odměny náleží zástupci žalobců paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Právní zástupce žalobců je plátcem daně z přidané hodnoty. Součástí nákladů řízení je tudíž i náhrada této daně (§ 57 odst. 2 s. ř. s.), kterou je zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů, tj. 21 % z částky 53 544 Kč (11 244, 24 Kč). Náhradu nákladů ve výši 64 788,24 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobcům do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitého na základě § 64 s. ř. s.). Na každého ze žalobců z toho připadá jedna čtvrtina, tj. 16 198,10 Kč. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 26. května 2026 JUDr. Jan Peroutka v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.U.