56 A 24/2025

Rubrum

č. j. 56 A 24/2025- 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Miroslavem Makajevem ve věci žalobkyně: R. H. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Čižinským, se sídlem Varšavská 714/38, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2025 č. j. 113802/2025/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah podání účastníků

1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo potvrzeno (došlo pouze k dílčímu přeformulování skutkové věty, které není pro posouzení věci podstatné) rozhodnutí Městského úřadu Kralupy nad Vltavou (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 7. 2025, č. j. MUKV/37596/2025/KT.

2. Správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 4 odst. 2 písm. k) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustila dne 31. 8. 2024 kolem 21:00 hod. v ulici X a v ulici X náměstí, X, okr. X, vylepením nejméně 5 kusů plakátů na lampy veřejného osvětlení, okapový žlab městského kostela, novinový stánek a výdejní boxy, čímž Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 56 A 24/2025 z nedbalosti porušila povinnost stanovenou v čl. 4 bod 1 Obecně závazné vyhlášky města X, o veřejném pořádku a zajištění čistoty města. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1 200 Kč a povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 2 500 Kč.

3. Žalobkyně v podané žalobě uplatnila toliko jeden žalobní bod – namítla, že její jednání bylo jednáním v nutné obraně ve smyslu § 25 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.

4. Žalobkyně namítla, že zákon nevyžaduje, aby byla obrana směřována proti útočníkovi. Rovněž uvedla, že zákon nepožaduje, že by obrana musela probíhat na místě útoku. Dále argumentovala, že vyjádření politického postoje a nutná obrana se vzájemně nevylučují.

5. Žalovaný ve svém vyjádření argumentoval obdobně jako v napadeném rozhodnutí. Zdůraznil, že v jednání žalobkyně nelze spatřovat přímý obranný charakter, v případě žalobkyně se jedná o formu jejího postoje, ať již politického projevu či občanské angažovanosti, na což má žalobkyně beze sporu právo v rámci práva na svobodu projevu, kterou však nelze vykládat jako bezmezně absolutní.

6. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně neuvedla novou argumentaci nad rámec podané žaloby.

II. Posouzení věci krajským soudem

7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), načež shledal, že žaloba není důvodná. Dokazování soud neprováděl, jelikož žalobkyní předložené články směřují k podpoře její právní argumentace, což však není předmětem dokazování.

8. Úvodem soud předesílá, že skutkový stav není mezi účastníky v projednávané věci sporný. Žalobkyně nezpochybňuje, že se jednání popsaného v bodě 2 rozsudku dopustila. Její argumentace je vedena výlučně tím způsobem, že její jednání nebylo protiprávní, jelikož se jednalo o jednání v nutné obraně. Tomuto argumentu soud z níže uvedených důvodů nepřisvědčil.

9. Podle § 25 zákona o odpovědnosti za přestupky Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže jím někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem. Nejde o nutnou obranu, byla-li tato obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

10. Žalobkyně v podané žalobě vznesla řadu zajímavých otázek o podmínkách a mezích nutné obrany, nicméně soud konstatuje, že žádná z nich není pro posouzení věci stěžejní. Přestože správní orgány měly očividně jisté potíže uchopit neobvyklou argumentaci žalobkyně, případně uvedly, že v jejím žalobkyně nebyl shledán přímý obranný charakter. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. Smyslem institutu nutné obrany (v trestním právu správním i soudním) je odvracení existujícího či bezprostředně hrozícího útoku. Aby bylo jednání vůbec možné posuzovat jako nutnou obranu, musí se jednat o takové jednání, které je objektivně způsobilé útok odrazit, oslabit nebo mu zabránit. Pokud jednání postrádá jakoukoli kauzální vazbu na zamezení útoku, je beztrestnost z titulu nutné obrany vyloučena. Pokud obránce použije prostředek, který útoku nijak nezabrání, ale sám o sobě by mohl být protiprávní (např. při útoku na majetek obránce pouze verbálně urazí útočníka Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 56 A 24/2025 hrubou nadávkou), posuzuje se toto jednání samostatně. Nemůže se zaštiťovat nutnou obranou, protože jeho čin prokazatelně nesměřoval k odvrácení útoku.

11. Výše řečené zcela dopadá na situaci žalobkyně. Útokem, který se dle svého tvrzení snaží odvracet, je genocida prováděná Izraelem v pásmu Gazy. Jednání žalobkyně však objektivně nemá naprosto žádný potenciál jakkoliv ovlivnit jednání státu Izrael. Jinak řečeno, žalobkynina „nepříliš masivní“ letáková kampaň v malém středočeském městě je zcela nezpůsobilá odvrátit izraelské akce v pásmu Gazy. Uvádí-li žalobkyně, že „burcování k odporu proti genocidě je nepochybně jednou z forem, jak právě probíhající genocidu odvrátit respektive její dokončení překazit“, zcela přehlíží naprosto marginální význam svého jednání – ostatně žalobkyně ani sama netvrdí, že by její jednání bylo např. součástí široké koordinované nátlakové akce, jež by již nějaký potenciál ovlivnit jednání státu Izrael mít mohla. Žalovaný tak správně posoudil její jednání jako projev jejího politického postoje, ale nikoli jako jednání směřující k odvracení útoku.

12. Zároveň soud dodává, že i kdyby bylo lze uvažovat v případě žalobkyně o aplikaci institutu nutné obrany, nebyla by splněna další z podmínek, které odborná literatura a judikatura dovodily. Je totiž významné, že jednáním žalobkyně bylo zasaženo do veřejného zájmu třetí osoby, tj. města X. Komentářová literatura přitom požaduje, jsou-li při nutné obraně zasaženy zájmy třetích osob, je k beztrestnosti obránce nutné, aby zároveň ohledně těchto třetích osob, které nejsou útočníky, byly splněny podmínky ve smyslu § 28 o krajní nouzi (Šámal, P. a kol., Trestní zákoník, 3. vydání, C. H. Beck 2023). Aplikováno na projednávanou věc to znamená, že aby žalobkyně byla beztrestná, musela by tvrdit a prokázat, že nemohla své jednání provést takovým způsobem, aby nezasáhlo do veřejného zájmu hájeného městem X, tj. že nemohla vylepit plakáty na místech, kde tomu obecně závazná vyhláška města X nebrání. Takové tvrzení však žalobkyně v průběhu správního ani soudního řízení neuplatnila.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

13. Protože soud neshledal žalobu důvodnou, zamítl ji (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

14. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Úspěšnému žalovanému náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 56 A 24/2025 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 28. května 2026 Mgr. Miroslav Makajev v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.