57 Az 15/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: A. D. narozený X, státní příslušník X bytem X. zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo náměstí 287/18 , 120 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2026, č. j. OAM-107/ZA-ZA11-VL14- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. V této věci je předmětem soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného, který posoudil opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou a řízení o této žádosti zastavil podle § 10a odst. 1 písm. e) a § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026.

2. Ze správního spisu vyplývá, že dne 20. 6. 2023 podal žalobce první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jako azylově relevantní důvod uváděl svou kurdskou národnost, poukazoval na problémy mezi Kurdy a Turky, projevy opovržení a společenského vyloučení během studia, incident se skupinou Turků na univerzitě v prosinci 2022, zveřejnění básně na sociálních sítích a následné výhrůžky a sympatie ke straně HDP (Halkların Demokratik Partisi, tedy prokurdská Lidově demokratická strana – pozn. soudu). Naopak výslovně netvrdil problémy se státními orgány ani policejní represí z důvodu politické činnosti.

3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 5. 2024, č. j. OAM-840/LE-VL17-VL14-2023 (dále „první rozhodnutí“), žalobci neudělil mezinárodní ochranu. Na straně žalobce nebyly dány důvody pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť žalobce výslovně uvedl, že nikdy nebyl politicky aktivní ani členem jakékoli politické strany, a nemohl tak být pronásledován za uplatňování svých politických práv či svobod. Žalobce sice zmínil, že je sympatizantem HDP, avšak neuvedl žádné skutečnosti svědčící o jeho politických aktivitách. V zemi původu neměl žádné osobní politické potíže a bez problémů vycestoval. Pokud jde o zmíněnou báseň sdílenou na sociálních sítích, žalovaný ji vyhodnotil jako ojedinělý případ vyhrožování bez objektivního negativního dopadu. Žalovaný neshledal u žalobce ani splnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, přičemž na základě obstaraných informací o zemi původu konstatoval, že Kurdové, kteří tvoří přibližně 20 % obyvatelstva, nejsou v Turecku pronásledováni pro svou národnost, a samotná kurdská národnost proto není důvodem pronásledování ani ohrožení základních lidských práv. Ani obtíže, které žalobce v Turecku uvedl, nelze považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Ve vztahu k incidentu souvisejícímu se zveřejněním básně žalovaný rovněž konstatoval, že tato skutečnost neodůvodňuje žalobcův strach z pronásledování v případě návratu do Turecka, přičemž poukázal na to, že báseň byla na sociálních sítích dostupná pouze po dobu 24 hodin. Žalovaný dále vyloučil existenci důvodů pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023, neboť žalobce je dospělý, práceschopný a zdravý muž, který má v zemi původu své rodinné příslušníky. Dospěl rovněž k závěru, že žalobci nehrozí ani skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Žalobce nebyl v Turecku trestně stíhán ani vězněn a z jeho výpovědi neplynou žádné náznaky toho, že by mu po návratu do země původu hrozilo mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání.

4. Proti prvnímu rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany podal žalobce správní žalobu, kterou Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 4. 2. 2025, č. j. 34 Az 15/2024-41. Soud uznal, že Kurdové čelí v Turecku různým formám diskriminace, nicméně samotná kurdská národnost není bez dalšího důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Důvodem je zjištění, že obtíže, s nimiž se mohou osoby kurdské národnosti v Turecku setkat pouze z důvodu své příslušnosti k této etnické skupině, ať již v důsledku jednání veřejné moci či případně nestátních subjektů, obvykle nedosahují intenzity pronásledování. Žalobce netvrdil, že by se politicky či jinak veřejně angažoval, proto krajský soud potvrdil závěry žalovaného vztahující se ke žalobcem popisovaným incidentům. Podle krajského soudu tak z tvrzení žalobce ani z informací o zemi původu obsažených ve správním spisu, proti nimž žalobce nic nenamítal, nelze s přiměřenou pravděpodobností dovodit, že by žalobce mohl být z důvodu své příslušnosti ke kurdské národnosti vystaven vážnému porušení lidských práv v důsledku jednání dosahujících intenzity pronásledování. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 15. 1. 2026, č. j. 5 Azs 43/2025-39.

5. Dne 27. 1. 2026 podal žalobce druhou (opakovanou) žádost o udělení mezinárodní ochrany a dne 9. 2. 2026 poskytl údaje k této žádosti. Tvrdil, že se účastnil mítinků a protestů za svobodu Selahattina Demirtaşe (turecký kurdský právník, spisovatel a politik, bývalý spolupředseda HDP, od listopadu 2016 je ve vězení – pozn. soudu). Dále uvedl, že patřil k sympatizantům strany HDP, nebyl sice jejím oficiálním členem, ale chodil na jejich porady. Má rodinné vazby na Abdullaha Öcalana (bývalý předseda PKK, Partiya Karkerên Kurdistan, tedy Strany kurdských pracujících – pozn. soudu), X. Mezi oběma rodinami existují dlouhodobé příbuzenské vazby. Žalobce vyloučil, že by proti němu bylo aktuálně či v minulosti vedeno trestní řízení. K důvodům podání žádosti uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany žádá ze stejných důvodů jako v předchozím řízení, tedy kvůli svému kurdskému původu a kvůli svému opozičnímu politickému přesvědčení, které ho vystavuje v Turecku nebezpečí.

6. Žalovaný si následně opatřil Informaci svého odboru azylové a migrační politiky („OAMP“) ze dne 28. 5. 2025 Turecko: Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv.

7. Dne 9. 3. 2026 se žalobce seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí, k nimž se nechtěl vyjádřit. Nově uvedl, že je proti němu v Turecku vedeno trestní řízení z politických důvodů, a to kvůli podpoře PKK a HDP. Informoval ho o tom rodinný právník, který mu pošle podklady e-mailem a poté poštou, ale potřebuje k tomu čas. Žalobce nevěděl, jak přesně má v údajné trestné činnosti figurovat, má jít o podporu teroristické organizace. Výzvy od policie začaly chodit přibližně před sedmi měsíci, bratr ho o nich informoval poprvé asi před třemi týdny. Poté se rodina mobilizovala a kontaktovala právníka. Žalobce nejprve uvedl, že policejní výzvy našel jeho bratr na adrese ve městě Ş., kde se žalobce narodil. K dotazu žalovaného ohledně jeho hlášené adresy se opravil, že výzvy chodily do vesnice G. na jeho hlášenou adresu. Tento rozpor vysvětloval žalobce tím, že obě místa jsou od sebe asi 100 km a jeho rodina se mezi nimi podle potřeby stěhuje, výzvy určitě přišly na adresu v G.

8. Dne 24. 3. 2026 žalobce doložil fotokopii listiny v tureckém jazyce (č. l. 30 spisu), jejíž překlad do českého jazyka opatřil žalovaný (č. l. 31 spisu). Jednalo se o listinu označenou jako Příkaz k zatčení, vydaný 2. soudem pro trestní řízení v G. dne X, sp. zn. X, č. j. X, podle něhož je žalobce podezřelý z propagace nezákonné ozbrojené teroristické organizace PKK. Příkaz byl vydán k jeho zadržení za účelem rozhodnutí o jeho vzetí do vazby. V zápatí zatykače je uvedeno, že tento dokument je dostupný přes informační systém UYAP po zadání příslušného kódu.

9. Během pohovoru dne 16. 4. 2026 žalobce vypověděl, že zatím žádné nové podklady ohledně svého trestního stíhání nemá, jelikož v Turecku začne celá kauza nově. Pokud nějaké nové dokumenty vzniknou, advokát mu je pošle. O vývoji svého případu se nezajímal, pokud bude něco nového, advokát mu dá vědět. Příkaz k zatčení mu zaslal jeho advokát, v obálce nebyla žádná doručenka, obálku žalobce vyhodil. Tento dokument, který nebyl opatřen podpisem úřední osoby ani úředním razítkem, žalobce předložil při pohovoru (č. l. 41 spisu). Předtím, než žalobce zatykač obdržel, si dělal průzkum „na tureckém govermentu ,UYAP‘, kde zjistil, že byl vydán příkaz k jeho zatčení,“ což byl důvod, proč ustoupil od svého rozhodnutí vrátit se do Turecka. Neví, zda je v pořádku, že byl zatykač předán jiné osobě než té, které se zatčení týká. Žalobce se domnívá, že zatykač na něj byl vydán kvůli jeho kurdské národnosti a tomu, že ho v místě bydliště údajně poněkolikáté nenašli. Kvůli své národnosti byl žalobce v minulosti ponižován, odstrkován ze společenského dění a byl několikrát zbit policií, což uváděl již ve své první žádosti. Důvodem pro vydání zatykače má být jeho účast na protestech a sympatie ke straně HDP. Ohledně své role v trestní věci nemá žádné informace, advokát mu nic neřekl a žalobce se o to prakticky nezajímal, spoléhá na svého advokáta. PKK nikdy nepodporoval, je to teroristická organizace, bohužel současná vláda nedělá rozdíly mezi PKK a HDP. V současné době je mnoho představitelů HDP vězněno. Je pouze zastáncem HDP, proto se předtím nezmiňoval o PKK. Neví, jak si vysvětlit časový rozestup mezi vydáním zatykače a tím, že policejní výzvy začaly chodit až před sedmi měsíci. O výzvách mu řekl bratr, matně si vzpomíná, že výzvy měly být od policie, ale není si tím jistý. Od Turecka se chce odpoutat, nic souvisejícího s Tureckem ho nezajímá. Zatykač nepředložil dříve, protože o něm nevěděl. Žalovaný následně vyzval žalobce, zda je ochoten přihlásit se do portálu tureckého ministerstva spravedlnosti UYAP, který je přístupný pouze tureckým občanům po ověření identity, a zatykač v něm najít a vytisknout. Na tuto výzvu žalobce uvedl, že se nemůže do systému přihlásit, protože zapomněl přístupové heslo a nemá ho nikde napsané. K dotazu ohledně možnosti vygenerování nového hesla žalobce uvedl, že na telefonu má nefunkční (smazané) turecké číslo, takže mu systém žádné přístupové heslo nepošle. K možnosti přihlášení například přes bankovní identitu žalobce sdělil, že má účet v Turecku i Česku, ale v minulosti se několikrát neúspěšně pokoušel přihlásit do bankovnictví k tureckému účtu. Žalobce nikdy nekontaktoval turecký zastupitelský úřad. Na podporu svých tvrzení žalobce nechtěl předložit žádný doklad s tím, že se musí spojit se svým advokátem. K doložení případných dokumentů žalovaný stanovil žalobci s jeho souhlasem lhůtu do 23. 4. 2026.

10. Ve stanovené lhůtě žalobce nepředložil žádné další dokumenty na podporu svých tvrzení.

11. Dne 7. 5. 2026 se žalobce opětovně seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí s tím, že zatím nechce navrhnout jejich doplnění ani uvést nové informace.

12. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 5. 2026, č. j. OAM-107/ZA-ZA11-VL14-2026 (dále „napadené rozhodnutí“), shledal opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a proto řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Upozornil, že ohledně opuštění Turecka a neochoty se tam vrátit uvedl žalobce ve druhé žádosti stejné důvody jako v první žádosti, tedy potíže s kurdskou národností. V této souvislosti žalobce neuváděl žádné nové informace, naopak sám potvrdil, že důvody jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu jsou stejné jako v prvním případě. Těmito tvrzenými důvody se žalovaný již meritorně zabýval v prvním rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, které obstálo i v soudním přezkumu. Pokud jde o tvrzenou účast na demonstracích, podporu Selahattina Demirtaşe, sympatie ke straně HDP a vazbu k rodině Öcalana, tyto aktivity a problémy žalovaný v předchozím řízení (před správním orgánem ani před soudem) ani okrajově nevyjevil, ačkoliv tak učinit měl a mohl. Sám žalobce neuvedl objektivní důvod, proč tak v předchozím řízení neučinil. K předloženému zatykači žalovaný uvedl, že žalobce se na výzvu nepřihlásil do informačního portálu UYAP k ověření autenticity tohoto dokumentu. Žalobce se o přístup ani nepokusil (nenechal si vygenerovat nové heslo, nepřihlásil se přes bankovní identitu, nekontaktoval turecký zastupitelský úřad), ačkoliv sám uvedl, že v minulosti do systému nahlédl a se zatykačem se seznámil, když uvažoval o návratu do vlasti. Je tak patrné, že žalobce je s informačním portálem UYAP obeznámen a po opuštění Turecka jej využíval. Ze strany žalobce tak absentuje nezbytná součinnost, ačkoliv mu žalovaný poskytl dostatek možností, jak se do systému přihlásit. Pokud by žalobci skutečně hrozilo nějaké nebezpečí, dalo by se očekávat, že učiní vše pro to, aby poskytl žalovanému součinnost. Žalobce navíc neprojevil ani skutečný zájem o svou údajnou trestní věc (neví, jakým způsobem má figurovat v trestné činnosti), ani neodpověděl na doplňující dotazy žalovaného ohledně podrobností jeho případu. Žalobce se ani po pohovoru nespojil se svým právníkem, aby získal nějaké informace ke svému případu, které by mohl sdělit žalovanému. Ohledně svého údajného stíhání žalobce předložil pouze zatykač, o jehož autenticitě a věrohodnosti má žalovaný pochybnosti. Žalobce nedokázal jednoznačně uvést, jak se o vydání zatykače dozvěděl (zda od svého bratra, rodinného právníka nebo ze systému UYAP) ani neobjasnil, jak mohla zatykač převzít jiná osoba než ta, které se zatčení týká. Žalobce rovněž měnil svou výpověď ohledně místa, kam mu měl být zatykač doručován. Celkově proto žalovaný shledal žalobcem uváděné skutečnosti ohledně trestního stíhání v Turecku za nevěrohodné s tím, že se tak nejedná o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, která by svědčila o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Podle žalovaného se tak žalobce pouze účelově pokusil „zvýšit“ své šance na udělení mezinárodní ochrany poté, co byla jeho předchozí žádost založená na dříve tvrzených důvodech shledána nedůvodnou. S odkazem na informaci OAMP z května 2025 žalovaný uvedl, že v Turecku nedošlo od meritorního posouzení žalobcovy první žádosti k žádné obecné změně, která by mohla představovat novou skutečnost opodstatňující udělení mezinárodní ochrany. Obsah podání 13. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákony a dostatečně nezjistil skutkový stav věci, čímž porušil § 2 odst. 1 a 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a čl. 38 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii (dále „azylové procedurální nařízení“). Žalobce předložil žalovanému zatykač vydaný v Turecku na jeho osobu, což žalovaný nepokládal za novou skutečnost a tento důkaz považoval za irelevantní. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť nereaguje na námitky uplatněné žalobcem. Žalovaný vytýká žalobci, že pohovory o jeho první žádosti a o jeho opakované žádosti vykazují značné rozpory. Podle žalobce ale nejsou podstatné dílčí nesrovnalosti ve výpovědích, ale relevance jeho tvrzení z hlediska azylových důvodů. Žalobce je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, ve znění účinném od 12. 6. 2026. V této souvislosti odkazuje na čl. 3 odst. 5, čl. 5, čl. 6, čl. 9 odst. 3, čl. 10 a čl. 69 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 ze dne 14. května 2024 o normách, které musejí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany (dále „kvalifikační nařízení “), a na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46, č. 4029/2020 Sb. NSS. Současně navrhuje, aby soud přiznal jeho žalobě odkladný účinek a nařídil předběžné opatření, jímž by byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

14. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. V napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlil, proč žalobcem tvrzené skutečnosti nelze pokládat za nové skutečnosti opodstatňující přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Výpovědi žalobce byly plné protimluvů a rozporů, což svědčí o jeho účelové snaze rozšířit svůj původní azylový příběh. Žalobce odmítl se žalovaným spolupracovat a sám se nepřihlásil do tureckého občanského portálu, ve kterém bylo možné ověřit pravost předloženého příkazu k zatčení, ačkoliv se do tohoto portálu dle vlastních tvrzení dříve přihlašoval. Žalobní námitky navíc nejsou konkrétní a nijak nenapadají jednotlivá zjištění žalovaného. Posouzení věci soudem 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

16. Žaloba byla podána k Městskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 2. 7. 2026, č. j. 23 Az 6/2026-12, postoupil Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Soud věc obdržel dne 8. 7. 2026.

17. Žaloba není důvodná.

18. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026, což učinil i žalovaný v napadeném rozhodnutí. Opakovaná žádost o mezinárodní ochranu byla podána před 12. 6. 2026, tedy před nabytím účinnosti novely č. 314/2025 Sb. (srov. čl. 79 odst. 3 azylového procedurálního nařízení a čl. 42 kvalifikačního nařízení). Před tímto rozhodným datem bylo vydáno i napadené rozhodnutí (srov. čl. II novely č. 314/2025 Sb.). Právní úprava účinná od 12. 6. 2026 se tak na posuzovanou věc neužije.

19. Úvodem je třeba poukázat na nízkou kvalitu žaloby, v níž se objevují zcela obecné pasáže, odkazy na nesouvisející judikaturu a výčty ustanovení správního řádu a unijních předpisů, která měla být údajně porušena (srov. usnesení NSS ze dne 15. 1. 2026, č. j. 5 Azs 43/2025- 39, odst. 12). Podstatná část žaloby postrádá konkrétní a alespoň v minimální míře individualizovanou argumentaci, z níž by bylo možné dovodit, které skutkové či právní závěry žalovaného jsou podle žalobce nesprávné a z jakých důvodů. Takto paušální tvrzení nelze považovat za samostatný žalobní bod, neboť shodnou argumentaci by mohl uplatnit jakýkoliv žalobce ve věcech mezinárodní ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 5. 2. 2021, č. j. 1 Azs 259/2020-28, odst. 11−12, a v něm citovanou judikaturu). Soud zároveň připomíná, že obsah žalobních bodů a kvalita jejich odůvodnění do značné míry předurčují i obsah rozhodnutí soudu. Soud totiž není oprávněn za žalobce domýšlet a dotvářet žalobní námitky z vlastní iniciativy (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, odst. 32). Je proto naprosto odpovídající, pokud soud námitky uplatněné v rovině pouhého paušálního tvrzení vypořádá ve stejné míře obecnosti (srov. rozsudky NSS ze dne 11. 5. 2021, č. j. 1 As 32/2021-64, odst. 48, a ze dne 21. 6. 2024, č. j. 3 As 41/2023-32, odst. 31).

20. V návaznosti na obsah žaloby soud konstatuje, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti, neboť je srozumitelné a opřené o dostatek důvodů, z nichž je patrné, proč žalovaný rozhodl způsobem uvedeným ve výroku rozhodnutí. Žalovaný se tvrzeními žalobce věcně zabýval, své závěry náležitě odůvodnil a relevantně argumentoval s uvedením skutkových i právních důvodů. Napadené rozhodnutí proto nelze považovat za nepřezkoumatelné.

21. Jedinou konkrétnější výhradou uplatněnou v žalobě je tvrzení, že žalovaný nesprávně vyhodnotil předložený příkaz k zatčení, který měl turecký soud vydat vůči žalobci, a nepokládal jej za novou skutečnost opodstatňující projednání jeho opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Ani v tomto směru však žalobce nijak věcně nepolemizuje s argumentací žalovaného týkající se nevěrohodnosti tohoto dokumentu a okolností jeho předložení.

22. U opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany ministerstvo nejprve posuzuje její přípustnost, tedy zda žadatel uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně skončeném řízení a které současně svědčí o možnosti pronásledování či vážné újmy (§ 11a odst. 1 zákona o azylu).

23. Institut opakované žádosti nemá sloužit k postupnému doplňování dřívějšího azylového příběhu ani k obcházení překážky věci pravomocně rozhodnuté. Věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, která musí zachovat právní jistotu a současně zabránit účelovému řetězení žádostí (srov. usnesení NSS ze dne 4. 12. 2024, č. j. 1 Azs 250/2024-44, odst. 9, a ze dne 29. 7. 2025, č. j. 9 Azs 99/2025-26, odst. 12).

24. V rozsudku ze dne 14. 8. 2014, č. j. 9 Azs 171/2014-31, NSS dovodil, že „aby mohla být nová skutečnost podkladem pro řízení o mezinárodní ochraně, musí mít z hlediska udělení mezinárodní ochrany určitou relevanci. Teprve v tom případě je nová skutečnost způsobilým podkladem pro nové řízení.“ Za nové skutečnosti nebo zjištění je nutno považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65, či usnesení NSS ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 Azs 181/2018-45). V odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany je správní orgán povinen uvést odůvodněný závěr o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS).

25. Správní orgán je ve fázi posuzování přípustnosti opakované žádosti oprávněn a současně povinen předběžně hodnotit věrohodnost a relevanci nově předkládaného důkazu. Intenzita tohoto hodnocení však musí odpovídat povaze předběžného řízení. Správní orgán má zkoumat, zda důkaz není zjevně nevěrohodný či irelevantní a zda je při jeho alespoň předběžném přijetí způsobilý významně zvýšit pravděpodobnost splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany. Nemůže však již v této fázi požadovat definitivní prokázání pravosti důkazu nebo na základě neodstraněných pochybností předjímat konečný výsledek meritorního řízení (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 10. 6. 2021, C-921/19, LH proti Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie, rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 Azs 208/2022-52, odst. 61−78, a dále usnesení NSS ze dne 7. 4. 2020, č. j. 9 Azs 20/2020-51, odst. 13, ze dne 26. 4. 2023, č. j. 4 Azs 54/2023-37, odst. 30, a ze dne 16. 1. 2025, č. j. 4 Azs 61/2024- 34, odst. 16).

26. To ale samozřejmě neznamená, že každý nově předložený důkaz zakládá přípustnost opakované žádosti a že je možné se s ním vypořádat až při meritorním posouzení opakované žádosti. Takový výklad by zjevně nekonvenoval smyslu předmětné právní úpravy, kterým je mj. předcházení účelovému podávání a zbytečnému opakovanému posuzování stejných žádostí (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2024, č. j. 57 Az 8/2022-55, odst. 58).

27. Žalobce již v předchozím řízení zakládal svou žádost o mezinárodní ochranu na tvrzených problémech souvisejících s jeho kurdskou národností a s jeho sympatiemi ke straně HDP. O těchto důvodech bylo pravomocně rozhodnuto prvním rozhodnutím, které následně obstálo i v soudním přezkumu. Ohledně těchto okolností žalobce ostatně v žalobě ničeho nenamítal ani neuvedl žádnou překážku, která mu bránila tyto skutečnosti uplatnit již při projednání první žádosti. Žalovaný se proto správně zaměřil pouze na otázku, zda žalobce předložil takové nové skutečnosti, které by mohly odůvodnit opětovné meritorní posouzení věci.

28. V daném případě je klíčové posouzení věrohodnosti žalobcem předloženého zatykače, který měl být vůči žalobci vydán tureckým soudem pro podporu teroristické organizace PKK.

29. Otázka věrohodnosti tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu je z hlediska rozhodování o jejím udělení zcela zásadní. Při posuzování věrohodnosti je tedy třeba postupovat velmi uvážlivě, přestože platí, že základní rámec posouzení vytváří žadatel sám svou výpovědí. Žadatel nese břemeno tvrzení, které je dále ve vzájemné interakci se správním orgánem rozvíjeno a doplněno i břemenem důkazním. V aplikační praxi se v tomto směru hovoří o tzv. sdíleném důkazním břemenu, neboť je rozloženo mezi žadatele a správní orgán. Prokazovat jednotlivá fakta je povinen primárně žadatel, nicméně správní orgán je povinen zajistit k dané žádosti o mezinárodní ochranu maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí výpověď žadatele, tak těch, které ji podporují (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 Azs 208/2022-52, odst. 50 a v něm citovanou judikaturu).

30. Žalovaný se předloženým zatykačem podrobně zabýval. V napadeném rozhodnutí zrekapituloval výpověď žalobce k původu tohoto dokumentu a okolnostem jeho získání a podrobně vysvětlil, proč jej nepovažuje za věrohodný podklad. Poukázal zejména na neochotu žalobce podrobit dokument základnímu ověření prostřednictvím systému UYAP, absenci jakýchkoliv dalších informací o údajném trestním řízení, nesrovnalosti ohledně doručení zatykače a rozpory ve výpovědi žalobce ohledně toho, od koho informace o vydání zatykače získal (blíže viz str. 6−7 napadeného rozhodnutí).

31. Soud zdůrazňuje, že žalobce nepředložil úřední originál (či ověřenou kopii) zatykače, ale pouze jeho prostou kopii (nejprve černobílou fotokopii, následně barevný dokument). V kontextu nesrovnalostí ohledně získání zatykače a informací o něm soud v nyní posuzované věci pokládá požadavek žalovaného na základní ověření autenticity takto předloženého dokumentu za zcela legitimní. Tomuto požadavku mohl žalobce jednoduše dostát zobrazením dokumentu v informačním portálu UYAP, do kterého se dle vlastních slov v minulosti úspěšně přihlásil a dozvěděl se z něj o vydání zatykače. Na výzvu žalovaného však žalobce neposkytl v tomto ohledu ani elementární součinnost či alespoň snahu o ni, ačkoliv žalovaný poukázal na různé možnosti přihlášení (např. vygenerování nového hesla či přihlášení přes bankovní identitu). Žalobce přitom neuvedl ani nedoložil žádné další podklady ani bližší informace o údajném trestním řízení, ačkoliv mu žalovaný poskytl dostatečný prostor, aby se spojil se svým advokátem, který se má jeho trestní věcí v Turecku věnovat.

32. Za těchto okolností soud neshledal na úvahách žalovaného nic nelogického ani nepřezkoumatelného. Naopak jde o obsáhlé a srozumitelné hodnocení, z něhož je zřejmé, proč žalovaný pokládal předložený zatykač za prima facie nevěrohodný důkaz, který nemohl založit přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Soud zdůrazňuje, že žalobce proti jednotlivým důvodům nevěrohodnosti, které žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí, v žalobě nevznesl žádnou konkrétní právní ani skutkovou argumentaci. Nepokusil se vysvětlit zjištěné rozpory ani zpochybnit skutková zjištění, z nichž žalovaný vycházel. Pouhý obecný nesouhlas žalobce přitom nemůže zvrátit podrobně odůvodněné závěry žalovaného o nevěrohodnosti předloženého dokumentu.

33. Pro úplnost soud podotýká, že k aktuální bezpečnostní a politické situaci v zemi původu si žalovaný opatřil zprávu OAMP reflektující stav ke květnu 2025. Na základě ní nezjistil, že by v zemi původu došlo k nějaké změně, jež by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Jelikož žalobce proti této zprávě v žalobě nic nenamítal a ani neuvedl žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že po vydání prvního rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany k takové změně došlo, postačí odkázat na příslušnou část odůvodnění napadeného rozhodnutí (srov. usnesení NSS ze dne 16. 7. 2026, č. j. 21 Azs 263/2025-23, odst. 17). Závěr a náklady řízení 34. Jelikož soud neshledal žalobu důvodnou a současně nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu pro její nedůvodnost zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

35. Protože soud rozhodl bezodkladně ve věci samé, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ani o návrhu na předběžné opatření (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022-24, odst. 27).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 6. srpna 2026 Karel Ulík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.