58 Ad 1/2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: R. K. bytem X zastoupený obecným zmocněncem JUDr.

I. R. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2023, č. j. X takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Dosavadní průběh řízení a obsah podání účastníků 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 1. 2021, č. j. X, zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Důvodem bylo, že žalobcova invalidita sice vznikla dne 7. 9. 2020, ale žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění. Žalobce proti tomu podal námitky, ale žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) námitky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

2. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí.

3. Soud rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. 58 Ad 1/2024 – 32, žalobě vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že v řízení před žalovanou se prokázalo, že žalobce byl ve sporném období od 1. 9. 2007 do 1. 6. 2011 zaměstnán u společnosti V., s. r. o. (dále jen „V.“). Soud se opřel o pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a V.dne 1. 9. 2007, dle které měl žalobce nastoupit do práce 1. 9. 2007; mzdový výměr z tohoto dne (základní mzda 25 000 Kč), tři výdajové pokladní doklady (žalobce dle nich obdržel od V. mzdu za říjen, listopad a prosinec 2007) a výpovědi svědků M. (uvedl, že s žalobcem spolupracoval v letech 2010 až 2011) a K. (uvedl, že s žalobcem spolupracoval několik let před deseti lety; výslech byl proveden v roce 2023). Ve svém souhrnu podle soudu tyto podklady prokazovaly, že žalobce byl ve sporném období zaměstnán u V. V. za něj neodvedla pojistné na důchodové pojištění, jsou proto dány podmínky pro aplikaci § 11 odst. 2 věty druhé zákona o důchodovém pojištění.

4. Rozsudkem ze dne 3. 2. 2026, č. j. 3 Ads 123/2024 – 75, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. NSS se ztotožnil s obecnými východisky zdejšího soudu. Při dokazování zaměstnaneckého poměru je třeba přihlížet k povaze a náplni tvrzeného zaměstnání. Pokud tedy žalobce tvrdil, že vykonával funkci obchodního zástupce v oblasti marketingu, jsou relevantním zdrojem poznání skutečnosti, které vypoví nejen žalobcovi kolegové, ale i obchodní partneři zaměstnavatele. NSS však upozornil na to, že skutková zjištění učiněná z výpovědí těchto osob musí z hlediska své detailnosti dostát požadavkům judikatury NSS, která požaduje, aby z dokazování vyplynula „jen zcela konkrétní doba zaměstnání u určitého zaměstnavatele“.

5. V nynější věci z provedených důkazů dle NSS nevyplynula takto konkrétní skutková zjištění ve vztahu k celému spornému období mezi lety 2007 až 2011. Prokázaný výkon marketingové činnosti žalobcem ve prospěch V., k níž se vyjadřovali oba svědci, se týká výlučně let 2010 a 2011, tedy jen části z žalobcem tvrzené doby zaměstnání. Ani ostatní žalobcem navržené důkazy nejsou způsobilé prokázat (věrohodnou) verzi reality, z níž by bylo patrné, že žalobce v jednotlivých letech posuzovaného období kontinuálně působil v pracovněprávním vztahu s V. Samotné tři výdajové pokladní doklady takové důkazy nepředstavují, neboť z nich nevyplývají žádné poznatky o letech 2008 a 2009. NSS dále zdůraznil, že žalobci nic nebránilo, aby k prokázání svého pracovního poměru navrhl řadu dalších důkazních prostředků. Lze si jen stěží představit, že by žalobce nikdo ve V. neznal a nemohl uvést okolnosti, z nichž by bylo možné dobu trvání pracovního poměru dovodit. Například za situace, v níž žalobce přebíral mzdu osobně v hotovosti, jak vyplývá z pokladních dokladů, musel pravidelně přicházet do kontaktu s někým, kdo mu mzdu vyplácel. Dalším možným důkazem mohla být např. mailová komunikace s klienty apod.

6. NSS tak uzavřel, že za situace, v níž žalobce žádný takový (či jiný) důkaz nepředložil, přičemž v rozsáhlých časových úsecích zcela absentují jakákoliv skutková zjištění o tvrzeném výkonu pracovní činnosti, platí, že doba důchodového pojištění ve sporném období nebyla prokázána.

7. Soud nyní rozhoduje po zrušení svého rozsudku NSS. Pro stručnost proto odkazuje na shrnutí žaloby a dalších podání účastníků ve zrušeném rozsudku (viz body 1 až 14) a na tomto místě rekapituluje již jen podstatný obsah podání doručených soudu po vrácení věci.

8. Žalovaná ve vyjádření ze dne 27. 3. 2026 obsáhle opakovala, že dobu pojištění nelze prokázat jen pracovní smlouvou, neboť neprokazuje vznik účasti na nemocenském, a tedy ani důchodovém pojištění dle § 8 zákona o důchodovém pojištění. Pracovní smlouva a výdajové pokladní doklady ani nebyly podepsané osobou oprávněnou jednat za V. dle obchodního rejstříku. Opět odkázala na rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-západ ze dne 7. 2. 2018 a 2. 9. 2020, jimiž bylo rozhodnuto, že žalobci nevznikla účast na nemocenském pojištění u V. od 1. 9. 2007. Z těchto rozhodnutí by měl soud vycházet dle § 52 odst. 2 s. ř. s. Ustanovení § 11 odst. 2 věty druhé zákona o důchodovém pojištění nenahrazuje zákonné podmínky vzniku účasti na důchodovém a nemocenském pojištění. Podmínkou jeho aplikace je nejen trvání pracovního poměru, ale i to, že v jednotlivých kalendářních měsících byla vykonávána činnost v rozsahu zakládajícím účast na pojištění dle § 27 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná také poukázala na sdělení zdravotní pojištěny o tom, že žalobce neměl od 1. 9. 2007 do roku 2010 žádný pracovní poměr (byl veden jako OSVČ); a na sdělení finančního úřadu, dle nějž žalobce v letech 2007 až 2011 nepodal daňové přiznání. V. evidovala kromě svého jednatele jen další tři zaměstnance odlišné od žalobce a všem třem vystavila evidenční listy důchodového pojištění.

9. Žalobce ve vyjádření ze dne 8. 4. 2026 poukázal na závěry zrušujícího rozsudku NSS. NSS odmítl námitky žalované stran nepřezkoumatelnosti zrušeného rozsudku i nenaplnění podmínky účasti žalobce na důchodovém pojištění spočívající v účasti na nemocenském pojištění. NSS se v obecné rovině ztotožnil i s východisky zdejšího soudu ohledně dokazování pracovního poměru žalobce. Potvrdil tak konstatování žalobce o tom, že krajský soud správně hodnotil důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech na rozdíl od žalované. Žalovaná je neschopna provádět důkazy, hodnotit je a činit logické a přezkoumatelné závěry z těchto hodnocení.

10. Ve vyjádření ze dne 27. 4. 2026 žalobce doplnil, že s ohledem na závěry NSS je irelevantní opakované vyjádření žalované k tomu, zda byla naplněna podmínka účasti žalobce na důchodovém pojištění ve smyslu § 8 zákona o důchodovém pojištění. Žalobci se bohužel do dnešního dne, tj. s odstupem téměř 20 let, již nepodařilo najít, opatřit a předložit další důkazy. Žalovaná ovšem nikdy nedetekovala jakoukoliv podezřelou skutečnost ve vztahu k důkazům, které žalobce předložil. Nezpochybnil je ani zdejší soud. NSS se s jeho východisky ztotožnil. Ze všech předložených důkazů vyplývá, že žalobce byl v inkriminované době zaměstnán u V. V bodě 21 zrušujícího rozsudku NSS konstatoval, že z důkazního řízení musí vyplynout jen zcela konkrétní doba zaměstnání; a v bodě 22 uvedl, že v projednávané věci z provedených důkazů tato konkrétní skutková zjištění ve vztahu k celému spornému období nevyplývají. NSS tak podle názoru žalobce pouze korigoval posouzení žaloby zdejším soudem. Z jeho právního názoru plyne, že předloženými důkazy bylo doloženo, že nejméně v době od 1. 9. 2007 do 31. 12. 2007 a od 1. 1. 2010 do 1. 6. 2011 žalobce své zaměstnání vykonával, a byl tedy důchodově pojištěn.

11. Ve vyjádření ze dne 30. 4. 2026 žalovaná citovala bod 19 zrušujícího rozsudku NSS s tím, že podle ní není zřejmé, co jím měl NSS na mysli. Podle jejího názoru je v odůvodnění napadeného rozhodnutí obsažen rozhodovací důvod o neúčasti na nemocenském pojištění. Ze zrušujícího rozsudku neplyne, že by žalobce v určitých časových úsecích byl účasten důchodového pojištění. NSS naopak uvedl, že v rozsáhlých časových úsecích absentují jakákoliv skutková zjištění o tvrzeném výkonu pracovní činnosti, a že platí, že doba pojištění ve sporném období nebyla prokázána. Dále žalovaná opakuje dosavadní argumentaci rozhodnutími okresní správy sociálního zabezpečení. Jednání 12. Během jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích a shrnuli svou dosavadní argumentaci.

13. Dokazování soud neprováděl. Účastníci v řízení před soudem žádné důkazy nenavrhli, a to ani v návaznosti na určení lhůty k jejich uvedení dle § 52 odst. 3 s. ř. s. (viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb.) usnesením soudu ze dne 17. 3. 2026. Žalobce pouze požádal o prodloužení této lhůty s odůvodněním, že počátek sporné doby pojištění se datuje téměř před 20 lety, a je tak již velmi těžké dohledat listiny, svědky a další relevantní skutečnosti. Dále uvedl, že se snaží zjistit další možné důkazy a získat jakoukoliv stopu k jednateli V., který je Ukrajinec, a jednoznačně by potvrdil, že žalobce byl zaměstnancem V. Bohužel je ale v současné době velmi obtížné získat informace o jeho osobě, pobytu a spojení s ním. Této žádosti soud usnesením ze dne 14. 4. 2026 nevyhověl. Soud k tomu jen stručně opakuje, že z žádosti nebylo ani rámcově zřejmé, o jakou dobu by měla být lhůta prodloužena, a proč by právě nyní (tj. po mnoha letech), bylo možné předpokládat nalezení nových důkazů v prodloužené lhůtě. To platí i pro informace k pobytu jednatele V. O zajištění jeho výslechu se již neúspěšně pokoušela žalovaná (viz bod 27 zrušeného rozsudku) a i v řízení o kasační stížnosti sám žalobce uváděl, že jednatel by se mohl nacházet na Ukrajině, ale dle neověřených zpráv je nezvěstný nebo po smrti (viz vyjádření ze dne 30. 11. 2024). Ani tento důkaz by tedy za dané (stále stejné) situace nebylo možné provést (soud si po vrácení věci pro jistotu vyžádal i aktuální výpis z informačního systému základních registrů a centrální evidence vězněných osob, z nichž také nevyplynuly žádné informace o aktuálním pobytu jednatele). Jen nad rámec lze podotknout, že rozhodnutí žalované o nepřiznání invalidního důchodu nezakládá překážku věci rozhodnuté (viz např. usnesení NSS ze dne 15. 5. 2025, č. j. 3 Ads 239/2024 – 23, bod 16). Pokud by se objevily jakékoliv nové důkazy (či informace o jednateli V. umožňující jeho výslech), žalobce může podat novou žádost o invalidní důchod a tyto důkazy navrhnout k provedení v tomto (novém) řízení. Posouzení věci 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

15. Soud úvodem zdůrazňuje, že právním názorem NSS vysloveným ve zrušujícím rozsudku je vázán (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Kasační závaznost právního názoru NSS lze prolomit jen zcela výjimečně v případě změny skutkových či právních poměrů a dále při podstatné změně judikatury, a to na úrovni, kterou by byl krajský soud i každý senát NSS povinen akceptovat v novém rozhodnutí. To vše za situace, že by se tak stalo v mezidobí po rozhodnutí NSS. Z podstaty věci musí jít o takovou významnou změnu skutkových či právních poměrů nebo judikatury, v jejímž světle by závazný právní názor bez dalšího nadále nemohl obstát. Jde o institut zcela výjimečný, pročež zdaleka ne každá (možná) změna či doplnění, resp. upřesnění rozhodných okolností je s to prolomit kasační závaznost právního názoru v téže věci již jednou vysloveného (viz shrnutí např. v bodech 27 až 29 rozsudku NSS ze dne 26. 2. 2026, č. j. 22 Afs 258/2025 – 73).

16. Žalovaná ve svých vyjádřeních zejména opakovaně argumentuje pravomocnými rozhodnutími okresní správy sociálního zabezpečení o účasti žalobce na nemocenském pojištění a tím, že nebyla splněna podmínka účasti na důchodovém pojištění spočívající v účasti na nemocenském pojištění dle § 8 zákona o důchodovém pojištění. Tato argumentace je ovšem z hlediska přezkumu napadeného rozhodnutí irelevantní. K této otázce se vyjádřil NSS v bodech 16, 18 a 19 zrušujícího rozsudku, z nichž pro stručnost postačí shrnout, že dle NSS nebyla problematika účasti na nemocenském pojištění předmětem úvah obsažených v napadeném rozhodnutí, což platí i pro argumentaci pravomocným posouzením této otázky okresní správou sociálního zabezpečení. Doplnění důvodů napadeného rozhodnutí v řízení před soudem není přípustné. Polemika žalované tak jde mimo rámec rozhodovacích důvodů obsažených v napadeném rozhodnutí, což soudu neumožňuje, aby se jí zabýval. Oponuje-li žalovaná nyní ve svých vyjádřeních uvedenému právnímu názoru NSS (neboť se domnívá, že tyto úvahy byly součástí napadeného rozhodnutí), je to zcela bezpředmětné, neboť je pro zdejší soud závazný. Žalovaná přitom netvrdí a ani soud nemá za to, že by nastal některý z výjimečných důvodů pro jeho prolomení (viz výše).

17. Klíčovou – a jedinou – otázkou v projednávané věci tak je pouze to, zda bylo prokázáno, že žalobce byl ve sporném období od 1. 9. 2007 do 1. 6. 2011 zaměstnán u V. Žalobce argumentuje, že NSS svým závazným právním názorem pouze korigoval závěr zdejšího soudu o tom, že se celá tato sporná doba zaměstnání prokázala. Domnívá se, že i NSS měl za prokázaná období zaměstnání od 1. 9. 2007 do 31. 12. 2007 a od 1. 1. 2010 do 1. 6. 2011. S tím soud nemůže souhlasit.

18. Zaprvé, NSS v bodě 23 jednoznačně uzavřel, že „doba důchodového pojištění ve sporném období nebyla prokázána“. Pokud by měl za to, že některé části sporného období prokázány byly a jiné nikoliv, takto kategorický závěr by nemohl vyslovit. To podporuje i předcházející konstatování, že „ani ostatní žalobcem navržené důkazy nejsou způsobilé prokázat (věrohodnou) verzi reality, z níž by bylo patrné, že žalobce v jednotlivých letech posuzovaného období kontinuálně působil v pracovněprávním vztahu se společností V.“ (viz bod 22 zrušujícího rozsudku NSS). Jinými slovy – výpovědi ani další důkazy nebyly dle NSS způsobilé prokázat kontinuální zaměstnání žalobce u V. v jednotlivých letech celého sporného (slovy NSS „posuzovaného“) období.

19. Zadruhé, pokud by NSS měl za to, že napadené rozhodnutí neobstojí a zamýšlel pouze korigovat závazný právní názor zdejšího soudu stran toho, které konkrétní doby zaměstnání byly prokázány, nemusel by rozsudek zdejšího soudu rušit. Pouze by zavázal žalovanou svým závazným právním názorem, jímž by korigoval závazný právní názor zdejšího soudu, a kasační stížnost by zamítl (viz např. body 78 a 79 rozsudku NSS ze dne 10. 10. 2025, č. j. 22 As 111/2025 – 82).

20. Zatřetí má soud za to, že závěr o neprokázání celé doby zaměstnání je i v souladu s judikaturou, kterou NSS považoval za rozhodující. Jak upozornil i žalobce, NSS v bodě 21 zrušujícího rozsudku zdůraznil, že „skutková zjištění učiněná v návaznosti na výpovědi těchto osob musí z hlediska své detailnosti dostát požadavkům vymezeným judikaturou kasačního soudu, která požaduje, aby z důkazního řízení vyplynula ‚jen zcela konkrétní doba zaměstnání u určitého zaměstnavatele, od něhož evidenční list chybí‘“. NSS tedy vyzdvihl požadavek na detailní skutková zjištění prokazující zcela konkrétní dobu zaměstnání, která musí z výpovědí vyplynout. Ani jeden z vyslechnutých svědků ovšem takto podrobně nevypovídal. Svědek M. uvedl, že neví, kdy s žalobcem spolupracoval, s tím, že to mohlo být v letech 2010 – 2011. Žádnou konkrétní, jasně ohraničenou dobu zaměstnání žalobce u V. tedy nepotvrdil, pouze s jistou mírou nejistoty („nevím“, „mohlo to být“) uvedl časové rozpětí, kdy s žalobcem pravděpodobně spolupracoval. Nelze tak tvrdit, že by z jeho výpovědi vyplynulo přesně konkrétní období od 1. 1. 2010 do 1. 6. 2011 (na které žalobce poukazuje). Výpověď svědka K. byla ještě méně konkrétní, neboť hovořil pouze o „pár letech“ spolupráce „někdy před deseti lety“. Ani z té tedy nevyplynul žádný konkrétní úsek (od určitého dne do určitého dne) zaměstnání žalobce u V. (sám svědek svou odpověď začal slovy „přesně vám to neřeknu“). Pouhé tři měsíce zaměstnání (a potažmo potenciálního důchodového pojištění) v období od října do prosince 2007, za které byly vystaveny výdajové pokladní doklady, by nemohly nic změnit na zamítnutí žádosti o invalidní důchod, i kdyby z právního názoru NSS bylo možné dovodit, že tuto dobu pokládal za prokázanou. Žalobci totiž v rozhodném období chyběl více než rok, resp. dva roky pojištění (viz str. 7 napadeného rozhodnutí).

21. V návaznosti na závazný právní názor NSS tak soudu nezbývá než konstatovat, že doba důchodového pojištění ve sporném období nebyla prokázána. Žalobní body jsou nedůvodné. Závěr a náklady řízení 22. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

23. O náhradě nákladů řízení (včetně nákladů řízení o kasační stížnosti, § 110 odst. 3 s. ř. s.) rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce, který byl neúspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná, byť byla naopak plně úspěšná, taktéž nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť projednávaná věc je věcí důchodového pojištění. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 28. května 2026 Richard Galis v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.