26 CO 174/2021

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce a ve věci žalobců: a) obec Danihilík, datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce b) Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa s o zaplacení částky částka s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 5. 2021, č. j. 6 C 17/2020-120,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. uložil žalované zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobci jsou členy [anonymizována tři slova] v režimu společného členství manželů, přičemž k tomuto členství se váže právo nájmu bytu [číslo] v prvním nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice], obci [obec] (dále případně jen„ předmětný byt“), na základě nájemní smlouvy uzavřené s bytovým družstvem jako pronajímatelem dne [datum]. Žalobce a) s písemným souhlasem družstva uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu o podnájmu předmětného bytu. Podnájemné bylo sjednáno ve výši [částka] měsíčně. Podnájemní vztah byl ukončen ke dni [datum]. Žalovaná však předmětný byt užívala i po skončení podnájmu, aniž by za jeho užívání za žalované období od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] cokoliv platila. Žalobci proto mají vůči ní právo na zaplacení dlužného podnájemného za období [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] zaplacení náhrady dle § [číslo] ve spojení s § 3074 odst. 1 o. z. odpovídající výši ujednaného podnájemného ([částka] měsíčně) za [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [datum], celkem ve výši [částka].

3. Jako důvodnou neshledal soud I. stupně procesní obranu žalované v podobě uplatněné námitky započtení jejích nároků (do výše žalovaného nároku), a to nároku na vydání bezdůvodného obohacení za investice do rekonstrukce předmětného bytu v [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [rok], dále nároku na vrácení přeplatku z vyúčtování zálohových plateb a nároku na vrácení plateb do fondu oprav ve výši [částka]. Soud I. stupně v tomto směru uzavřel, že žalovaná, přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, co se týče řádného uplatnění této kompenzační námitky. [příjmení] se jednalo o pohledávku započitatelnou (způsobilou k započtení), musí být tato pohledávka uplatnitelná před soudem (§ 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“ /) v tom smyslu, že se jedná o pohledávku jistou, určitou a splatnou, a to již v době učinění kompenzačního projevu (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 33 do [číslo]). Přes výzvu soudu I. stupně k doplnění a upřesnění kompenzační námitky, zůstala tato námitka pouze v té rovině, že se jedná o započtení blíže nespecifikovaných nákladů na rekonstrukci bytu, přeplatku na vyúčtování záloh na elektřinu z [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [rok] a žalovanou provedených plateb do fondu oprav ve výši [částka] apod. Ve všech těchto případech by se jednalo o nároky, u nichž není stanovena splatnost zákonem, takže k jejich splatnosti dochází teprve výzvou věřitele vůči dlužníku k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná však přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázala, že by ve vztahu ke zmíněným nárokům žalobce vůbec kdy vyzvala, příp. s jakou splatností, k úhradě jakékoliv konkrétní částky. [příjmení] projev vůle k započtení pohledávky, který žalovaná v průběhu řízení učinila, sám o sobě výzvou k plnění vyvolávající splatnost pohledávky dle § 1958 odst. 2 o. z. není. Pokud tedy žalovaná uplatnila v tomto řízení kompenzační námitku, aniž by byly splněny výše uvedené zákonné předpoklady započitatelnosti jejích nároků na nárok žalobců, nemohl soud k této námitce nijak přihlédnout.

4. Nad rámec uvedeného soud I. stupně doplnil, že ke kompenzaci žalovanou uplatňovaný nárok na úhradu nákladů vynaložených na rekonstrukci předmětného bytu není důvodný již proto, že si účastníci v podnájemní smlouvě ze dne [datum] v čl. VI. odst. 2 ujednali, že při skončení podnájmu není podnájemce oprávněn požadovat úhradu jakýchkoliv nákladů na povolené technické zhodnocení bytu či kompenzaci za případné zvýšení hodnoty bytu. Toto ujednání přitom, jak dovodila soudní praxe (např. usnesení NS ČR ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 681/2015) nepředstavuje neplatnou dohodu o vzdání se budoucích práv dle § 574 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Zároveň bylo otázkou smluvní volnosti, že tímto ujednáním účastníci vyloučili aplikaci dispozitivního zákonného ustanovení o právu nájemce (podnájemce) na náhradu za odsouhlasené zhodnocení bytu (§ 667 odst. 1 obč. zák., § 2220 odst. 1 o. z.). Dále dle soudu I. stupně by nebyl důvodný ani kompenzací uplatněný nárok na vyrovnání tvrzeného přeplatku žalované z vyúčtování služeb za [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [rok], když tyto přeplatky byly žalované žalobci prokazatelně vráceny. Pokud pak žalovaná v kompenzaci namítala, že za žalobce hradila částky do fondu oprav, v tomto směru soud I. stupně podotkl, že žalovaná sama dlouhodobě žádné platby v souvislosti s užíváním předmětného bytu nerealizuje.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm především neúplnost zjištění skutkového stavu, kdy soud I. stupně neprovedl všechny důkazy, které navrhla, zejména důkaz přehráním zvukového záznamu o jednání žalované se žalobcem a) ze dne [datum] a výslech svědka [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně nesprávně posoudil i její kompenzační námitku z hlediska uplatněného nároku na vrácení plateb do fondu oprav, včetně pojištění domu, daně a poplatku za správu, které měli hradit sami žalobci jako členové bytového družstva a nájemci předmětného bytu. Dle žalované z hlediska posuzování řádnosti uplatněné kompenzační námitky bylo dostačující, když žalovaná žalobcům sdělovala, že hradila více, než musela, a že jim proto nic nedluží. Soud I. stupně pochybil i při rozhodování o náhradě nákladů řízení, pokud neaplikoval ve prospěch žalované ustanovení § 150 o. s. ř., když nevzal v potaz skutečnost, že žalované byl v průběhu řízení ustanoven zástupce z řad advokátů z důvodu její nemajetnosti. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby tento rozsudek sám změnil a rozhodl, že se žaloba zamítá.

6. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání navrhli napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit, a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení.

7. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti, jakož i skutkové a právní závěry, které soud I. stupně učinil na podkladě provedeného dokazování, považuje odvolací soud za správné, a proto v tomto směru především odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že tato zjištění a skutkové i právní závěry jsou shrnuty v odstavcích 2 a 3 tohoto odůvodnění.

9. Podle § 3074 odst. 1 o. z.: Nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

10. Podle § 2295 o. z.: Pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

11. Podle § 1987 o. z.: K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

12. Podle § 1958 o. z.: Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

13. Správně především soud I. stupně uzavřel, že žalovaná užívala předmětný byt na základě podnájemní smlouvy ze dne [datum], přičemž podnájemné bylo sjednáno ve výši [částka] měsíčně. Podnájem skončil ke dni [datum], avšak žalovaná předmětný byt nadále užívala. Žalovaná za užívání předmětného bytu žalobcům v žalovaném období, tzn. od [anonymizováno] do [datum], nic neplatila. Žalobci mají proto právo na zaplacení dlužného podnájemného do skončení podnájemního vztahu z titulu podnájemní smlouvy a dále mají právo na náhradu ve výši ujednaného podnájemného po zbylou část žalovaného období za analogického použití § 2295 o. z. (k tomu viz např. rozsudek NS ČR ze dne 7. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019). Správně pak za použití § 1970 o. z., přiznal soud žalobcům i požadovaný zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních plnění.

14. Dále soud I. stupně správně uzavřel, že ke kompenzační námitce žalované nebylo možno přihlédnout z důvodu neprokázání kompenzability uplatňovaných nároků ve smyslu § 1987 o. z. Správně v této souvislosti dovodil, že nároky, které žalovaná hodlala kompenzací vůči žalobou uplatněnému nároku uplatnit, nelze považovat za kompenzabilní z hlediska jejich splatnosti, když se podle své povahy jedná o nároky, jejichž splatnost je třeba vyvolat výzvou k plnění (§ 1958 o. z.). Existenci této výzvy k plnění však žalovaná přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázala. Touto výzvou k plnění nemůže být podání žalované ze dne [datum], ve kterém žalovaná pouze ve vztahu k soudu vyčíslovala náklady na rekonstrukci předmětného bytu, případně uváděla, v jaké výši jsou podle jejího názoru nároky na vrácení jí zaplacených částek do fondu oprav. Z hlediska prokázání zcela konkrétní výzvy k plnění žalobcům ze strany žalované ani odvolací neshledal jako způsobilý důkaz v odvolání zmiňovaný výslech svědka [příjmení], který žalovaná navrhovala při jednání dne [datum] za účelem prokázání provedení rekonstrukce předmětného bytu, a ani zvukové záznamy blíže nekonkretizovaných rozhovorů se žalobcem. Za situace, kdy žalovaná neprokázala jeden ze základních zákonných předpokladů kompenzability uplatňovaných nároků v podobě existence jejich splatnosti v době uplatněné kompenzace, nebylo již třeba zabývat se dalšími předpoklady kompenzability, zejména, zda se nejednalo o pohledávky nejisté či neurčité. Přesto se odvolací soud ztotožňuje se soudem I. stupně v posouzení samotné existence kompenzací uplatněných nároků z hlediska hmotného práva (jak jsou tyto závěry shrnuty v bodě 4. tohoto odůvodnění), což činí tyto nároky nejistými ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.

15. Správně soud I. stupně rovněž zavázal žalovanou k plné náhradě nákladů řízení žalobcům postupem dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když rovněž správně výši této náhrady podle příslušných ustanovení vyhlášky [číslo] sb. určil. Ani odvolací soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř., když neexistují žádné mimořádné okolnosti, pro které by měla být tato náhrada žalobcům postupem podle § 150 o. s. ř. zcela výjimečně odepřena. Žalované byl sice ze sociálních důvodů pro toto řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, na druhou stranu však nelze přehlédnout, že žalovaná v předmětném bytě dlouhodobě vědomě bydlela bez právního důvodu, přičemž za jeho užívání žalobcům ničeho neplatila.

16. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věci samé jako věcně správný potvrdil (219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, mají proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po [částka] (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvou režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 4 této vyhlášky), náhrady jízdného ve výši [částka] osobním automobilem na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 102 km (§ 13 odst. 5 zmíněné vyhlášky) a náhrady za ztrátu času ve výši [částka] (§ 14 zmíněné vyhlášky), celkem tedy [částka].