10 Co 107/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Tomáše Hodného a Mgr. Jany Havlové ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně, narozené dne Datum narození žalobkyně, bytem Adresa žalobkyně, právně zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalovanému Jméno žalovaného A, narozenému dne Datum narození žalovaného A, bytem Adresa žalovaného A, právně zastoupenému Jméno žalovaného B, advokátem se sídlem Anonymizováno, o určení vlastnického práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2025, č. j. 13 C 276/2024-419,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. mění potud, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 137 422 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 31 286 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno Zástupce, advokáta se sídlem v Anonymizováno.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že vlastníkem bytové jednotky č. Anonymizováno, způsob využití byt, umístěné v budově č. p. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, byt. dům, LV Anonymizováno se spoluvlastnickým podílem v rozsahu 335/35639 na společných částech budovy č. p. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a parcele Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno, zast. plocha a nádvoří, jednotka zapsána na LV Anonymizováno, vše v katastrálním území adresa, obec adresa výpisu z katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, je žalobkyně Jméno žalobkyně, r. č. RČ., bytem Adresa žalobkyně (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na nákladech řízení částku 172 691 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně nejprve domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 18. 8. 2024, kterou převedla na žalovaného svůj byt v adresa, a to za kupní cenu 460 000 Kč, když má za to, že smlouva byla z její strany uzavřena v omylu, neboť původně se se žalovaným dohodla na kupní ceně 500 000 Kč a žalovaný jí přinesl k podpisu již předem vyplněnou smlouvu s nižší cenou, čehož si nevšimla. Dále uvedla, že kupní cena byla sjednána v neúměrně nízké částce, která zdaleka nedosahuje obvyklé ceny předmětného bytu, až následně zjistila, že nedosahuje ani 40 % tržní hodnoty bytu. Shledává v tom neúměrné zkrácení podle § 1793 občanského zákoníku. Dalším důvodem pro neplatnost smlouvy je podle žalobkyně i ta okolnost, že v době podpisu smlouvy nebyla vzhledem ke svému duševnímu onemocnění (schizoafektivní porucha) způsobilá kupní smlouvu vůbec uzavřít, nedokázala posoudit obsah smlouvy a její dopady do svého dalšího života, pokud by tyto skutečnosti znala, k prodeji bytu by nikdy nepřistoupila. V průběhu řízení, v reakci na zápis vlastnického práva k bytu v katastru nemovitostí na žalovaného, navrhla žalobkyně změnu žalobního petitu tak, že nadále bude předmětem řízení na základě shodných skutkových tvrzení nárok na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému bytu, okresní soud tuto změnu žaloby připustil. K naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení žalobkyně uvedla, že určující výrok rozsudku odstraní rozpor mezi aktuálním stavem zápisu vlastnického práva k bytu v katastru nemovitostí a skutečným stavem odpovídajícím právu.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že žalobkyně byla v době sjednávání předmětné kupní smlouvy zcela orientovaná předmětnou věcí, samotný prodej iniciovala a nevykazovala žádné známky jednání, z nichž by mohl usuzovat na její duševní onemocnění. Jde-li o cenu bytu, ta odpovídala tomu, že žalobkyně měla mít možnost v bytě i nadále bydlet, než bude zrekonstruován byt po jejím otci, kam se měla nastěhovat, současně i byt žalobkyně vyžadoval nákladnou rekonstrukci, aby mohl být užíván pro účel, ke kterému jej žalovaný zakoupil. Došlo-li až v průběhu tohoto řízení k zahájení řízení o omezení způsobilosti žalobkyně k právnímu jednání a následnému jejímu omezení, pak tyto kroky ze strany žalobkyně považuje za účelové, vedené pouze snahou získat zpět prodaný byt, ostatně i v době po podpisu kupní smlouvy se žalobkyně aktivně účastnila pozůstalostního řízení po svém otci, a i zde přiléhavě reagovala na dotazy soudního komisaře k odborným právním otázkám. Rovněž lékařská zpráva psychiatra jméno FO z března 2024 neobsahuje žádné údaje, z nichž by bylo možné usuzovat na takový zdravotní deficit na straně žalobkyně, který by odůvodňoval závěr o její nezpůsobilosti k uzavření kupní smlouvy.

4. Okresní soud vyšel po provedeném dokazování ze závěru, že účastníci v srpnu 2024 jednali o prodeji bytu žalobkyně v adresa žalovanému, předjednaná kupní cena měla dosahovat výše 500 000 Kč, avšak žalovaný, který působí jako advokát, předložil dne 18. 8. 2024 žalobkyni k podpisu písemnou smlouvu s kupní cenou 460 000 Kč, kterou žalobkyně podepsala, aniž by si tohoto nesouladu všimla. Na podkladě této smlouvy byl proveden v katastru nemovitostí vklad vlastnického práva k předmětnému bytu na žalovaného. Ze znaleckého ocenění měl okresní soud za prokázané, že tržní hodnota bytu v době jeho prodeje dosahovala částky 1 420 000 Kč, žalobkyně se po prodeji bytu, jehož cenu neznala, dovolávala neúměrného zkrácení. V době podpisu kupní smlouvy, ale také řadu let před tím, trpěla žalobkyně duševní nemocí - schizoafektivní poruchou speciálního typu (F252) s nasedající těžkou sociální fóbií, v jejichž důsledku nebyla schopná pochopit obsah předmětné kupní smlouvy z hlediska jejích následků (ztráta bytového zázemí) a vnímat její dopad do jejího dalšího života. Uvedený závěr učinil okresní soud na podkladě znaleckého posudku z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, ze dne 25. 3. 2025 znalce tituly před jménem jméno FO, který byl vypracován v průběhu souběžně vedeného opatrovnického řízení o omezení způsobilosti k právnímu jednání žalobkyně. V tomto řízení bylo rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2025, č. j. 21 Nc 3209/2024-88, 21 P a Nc 301/2024, 21 P a Nc 302/2024, který nabyl právní moci dne 11. 6. 2025, rozhodnuto o omezení žalobkyně ve svéprávnosti na dobu tří let, a to mimo jiné v rozsahu majetkoprávního jednání s výjimkou jednání v běžných záležitostech každodenního života, dále byla omezena v dispozici s finančními prostředky nad částku 17 000 Kč a žalobkyni byl ustanoven opatrovník. Okresní soud se zabýval i obsahem dalších lékařských zpráv, a to i zprávou tituly před jménem jméno FO z období před podpisem kupní smlouvy, k níž uzavřel, že se jednalo o ojedinělé a pouze dílčí posouzení zdravotního stavu žalobkyně, nicméně i tento lékař diagnostikoval na straně žalobkyně duševní onemocnění, které následně vedlo k omezení svéprávnosti žalobkyně rozsudkem soudu.

5. Po právní stránce posoudil okresní soud uplatněný nárok zejména podle ustanovení § 581, § 583 a § 1793 občanského zákoníku a uzavřel, že se žalobkyně důvodně domáhá určení svého vlastnického práva k předmětnému bytu, přičemž na požadovaném určení má (vzhledem k zápisu vlastnického práva žalovaného v katastru nemovitostí) naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně již v době podpisu předmětné kupní smlouvy se žalovaným nebyla způsobilá takové právní jednání učinit, a to vzhledem k trvajícímu duševnímu onemocnění, které ji z takového jednání vylučovalo. Nebyla s to pochopit zejména následky prodeje bytu do svého dalšího života (ztráta možnosti bydlení), nedokázala posoudit význam a hodnotu bytu, čemuž odpovídala i neúměrně nízká kupní cena, k jejímuž zaplacení mělo dojít až po zápisu vlastnického práva ve prospěch žalovaného. Právě nízká kupní cena odůvodňuje podle okresního soudu i použití ustanovení občanského zákoníku o neúměrném zkrácení se závěrem o relativní neplatnosti kupní smlouvy, bylo-li prokázáno, že skutečná tržní hodnota bytu byla o téměř 70 % vyšší, přičemž mezi účastníky nebyl dán žádný mimořádný důvod (osobní či věcný) pro sjednání takto neúměrně nízké kupní ceny. Okresní soud dále dospěl k závěru, že žalobkyně jednala při podpisu smlouvy v omylu ohledně podstatné obsahové náležitosti smlouvy, vycházela-li z předchozí ústní dohody o výši kupní ceny v rozsahu částky 500 000 Kč, avšak v písemném vyhotovení smlouvy jí byl předložen text s částkou o 40 000 Kč nižší, a to bez jakéhokoliv zdůvodnění. Z tohoto důvodu posoudil okresní soud smlouvu jako neplatnou podle § 583 občanského zákoníku, přičemž žalobkyně se této neplatnosti účinně dovolala. Na základě tohoto posouzení žalobě vyhověl a určil, že je žalobkyně vlastnicí předmětného bytu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud plným procesním úspěchem žalobkyně, jíž v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal proti procesně neúspěšnému žalovanému plnou náhradu nákladů řízení sestávající z odměny a náhrad jejího právního zástupce z řad advokátů podle platného advokátního tarifu, (tarifní hodnotu věci určil v rozsahu částky odpovídající hodnotě bytu 1 420 000 Kč).

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Okresnímu soudu vytýká nedostatečné a nesprávné skutkové závěry, jakož i nesprávné právní posouzení věci, pokud okresní soud z provedených důkazů dovodil, že žalobkyně byla v době uzavření posuzované kupní smlouvy nesvéprávná. Pominul totiž obsah lékařské zprávy jméno FO ze dne 26. 3. 2024, který žalobkyni vyšetřil v době pěti měsíců před uzavřením posuzované smlouvy a který ve své zprávě mimo jiné výslovně uvedl, že je žalobkyně kompletně orientována, myšlení má bez bludných produkcí, spolupracuje a její intelektuální funkce jsou v normě. Z této zprávy měl okresní soud dovodit, že na straně žalobkyně nebyly dány žádné zjevné známky toho, že by nebyla způsobilá k uzavření kupní smlouvy. Ve shodě s obsahem této lékařské zprávy vyznívá i obsah výpovědi svědkyně jméno FO, která potvrdila, že je se žalobkyní v kontaktu přes 20 let a že žalobkyně byla vždy schopna se o sebe postarat, a to i při jednání s úřady. Návrh na výši kupní ceny vzešel přímo od žalobkyně, v řízení pak byla prokázána i existence ústní dohody o tom, že žalobkyně bude moci v bytě dále bydlet, a to až do ukončení rekonstrukce v bytě jejího otce, s čímž jí žalovaný přislíbil pomoc. Následné omezení žalobkyně ve svéprávnosti považuje žalovaný i nadále za účelové rozhodnutí, když řízení v tomto směru bylo uměle vyvoláno jméno FO s cílem odklidit kupní smlouvu a zajistit žalobkyni navrácení bytu, o čemž svědčí i textová zpráva žalobkyně zaslaná žalovanému na jeho mobilní telefon dne 17. 9. 2024, jíž byl rovněž proveden důkaz, přesto k těmto skutečnostem okresní soud nepřihlédl. Žalovaný poukazuje i na následné jednání žalobkyně v pozůstalostním řízení po jejím otci, v němž byla sama schopna kvalifikovaně reagovat na poměrně složité právní otázky, jako je prohlášení o neodmítnutí dědictví či absence výhrad k obsahu závěti. Na základě těchto skutečností žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek okresního soudu změněn a žaloba byla zamítnuta za současného přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému.

7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že s ním nesouhlasí, má za to, že veškeré odvolací námitky žalovaného pouze opakují argumenty a skutečnosti, které uváděl již v řízení před okresním soudem a s nimiž se okresní soud v napadeném rozsudku bezezbytku vypořádal. Poukazuje-li žalovaný na obsah lékařské zprávy tituly před jménem jméno FO, pak nelze přehlédnout, že se nejedná o výsledek komplexního vyšetření, jak tomu bylo v případě znaleckého posudku vypracovaného v opatrovnickém řízení, nadto i tato zpráva výslovně uvádí u žalobkyně diagnózu schizoafektivní poruchy, smíšený typ, tedy duševní onemocnění, na jehož základě dospěl soudní znalec, resp. opatrovnický soud k závěru o nedostatku svéprávnosti žalobkyně. Uvedené onemocnění přitom bylo u žalobkyně přítomné již od roku 2015, tedy i v době posuzovaného uzavření kupní smlouvy. V tomto ohledu nelze připustit, že by laické závěry svědkyně jméno FO mohly přinést ve věci přesnější a fundovanější údaje, než jaké měl okresní soud k dispozici na podkladě znaleckého zkoumání. Jde-li o samotný kontraktační proces, sám žalovaný potvrdil, že žalobkyni přinesl předpodepsanou kupní smlouvu s cenou 460 000 Kč, žalobkyně neměla její text předem k dispozici a k podpisu došlo v krátké době a bez možnosti do obsahu smlouvy jakkoli zasáhnout (kupř. i v otázce úhrady ceny v hotovosti po zavkladování vlastnického práva do katastru nemovitostí). Otázka skutečné tržní hodnoty bytu přitom byla v řízení spolehlivě zjištěna a v jejím světle nemůže ve smlouvě obsažená hodnota z hlediska neúměrného zkrácení učiněného k tíži žalobkyně obstát, nehledě na skutečnost, že je taková cena podle názoru žalobkyně i hrubě nespravedlivá. Žalobkyně se totiž se žalovaným před uzavřením smlouvy vůbec neznala, nelze proto uvažovat o jakýchkoliv vedlejších faktorech, které by mohly mít vliv na stanovení takto nepřiměřené nízké ceny. Žalobkyně se tak zcela ztotožňuje s právním posouzením okresního soudu, který neshledal na straně žalobkyně předpoklady pro platné uzavření kupní smlouvy z důvodu jejího trvajícího duševního onemocnění, její jednání bylo zatížené omylem vyvolaným žalovaným a konečně i na sjednanou kupní cenu dopadají ustanovení o neúměrném zkrácení. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém jeho rozsahu, přezkoumal též řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Okresní soud se vzhledem k tvrzením žalobkyně o rozsahu a povaze právních vad posuzované kupní smlouvy uzavřené se žalovaným správně zaměřil na zkoumání všech právně významných skutečností provázejících předsmluvní jednání účastníků, jakož i samotného podpisu smlouvy, v té souvislosti se důvodně zabýval jak okolnostmi vylučujícími způsobilost žalobkyně právně jednat, tak i obvyklou tržní hodnotou předmětného bytu v době jeho prodeje. Vyšel přitom z obsahu jednotlivých důkazů, které správně vyhodnotil a na jejichž základě dospěl především k tomu správnému závěru, že žalobkyně předmětnou kupní smlouvu podepsala ve stavu, kdy nebyla schopna (vzhledem k přetrvávajícímu duševnímu onemocnění) posoudit obsah tohoto právního jednání a jeho dopad do svého dalšího života, současně si nebyla vědoma skutečné hodnoty převáděného bytu. Uvedený závěr, který i odvolací soud považuje za rozhodující, okresní soud převzal z obsahu shora označeného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného znalcem tituly před jménem jméno FO, jehož závěry jsou zcela jednoznačné a určité a jsou i přesvědčivě a podrobně zdůvodněny. Uvedený znalec žalobkyni osobně vyšetřil, měl k dispozici její úplnou zdravotní dokumentaci a vypořádal se se všemi okolnostmi věci. Potvrdil, že zjištěné duševní onemocnění žalobkyně, které odůvodňuje její omezení ve svéprávnosti, bylo zjištěno již v minulosti, přinejmenším již v roce 2016, kdy byla žalobkyni na tomto základě přiznána invalidita třetího stupně. Nelze proto přisvědčit odvolací námitce žalovaného, že zahájení opatrovnického řízení s návrhem na omezení svéprávnosti žalobkyně by bylo motivováno čistě snahou žalobkyně dosáhnout navrácení předmětného bytu, že by bylo vedeno čistě účelově, jsou-li shora uvedené závěry znalce zcela jednoznačné a vypovídají o trvalé přítomnosti duševního onemocnění, nikoli o jeho náhlém nástupu, a to až v době krátce předcházející vyhlášení rozsudku ve věci omezení svéprávnosti. Rovněž obsah lékařské zprávy psychiatra jméno FO z 21. 5. 2025 není v zásadě v rozporu se závěry shora označeného znaleckého posudku znalce tituly před jménem jméno FO, pokud i tento lékař potvrdil u žalobkyně přítomnost totožného duševního onemocnění. Z tohoto pohledu nelze z hlediska důkazní síly přeceňovat ani výpověď svědkyně jméno FO, která pouze z laického hlediska vnímala způsob jednání žalobkyně, přičemž sama potvrdila, že jí bylo známo i to, že se žalobkyně léčí na psychiatrii. Konečně ani následné vystupování žalobkyně v pozůstalostním řízení po jejím otci ničeho nevypovídá o jejím skutečném uvědomění si skutečného obsahu a významu notářem kladených otázek, na které reagovala pouze vyslovením prostého nesouhlasu, jde-li o existenci důvodů pro vyloučení notáře z řízení, případně (ne)odmítnutí dědictví či absenci námitek proti obsahu závěti. Okresní soud proto dospěl ke správnému právnímu závěru, že existence shora označeného duševního onemocnění žalobkyně v době podpisu kupní smlouvy způsobuje právní vadu uvedeného jednání spočívající v nedostatku způsobilosti této jednající strany smlouvu uzavřít (nedostatek svéprávnosti), což v souladu s ustanovením § 581 občanského zákoníku zakládá absolutní neplatnost posuzované kupní smlouvy. Nebyla-li kupní smlouva platně uzavřena, nemohlo na jejím základě ani dojít k právně účinnému převodu vlastnického práva k bytu na žalovaného a uvedená smlouva tak nebyla ani způsobilým podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Za situace, kdy je však v katastru nemovitostí vlastnické právo k předmětnému bytu zapsáno ve prospěch žalovaného, jedná se o stav, který je v rozporu se stavem právním a žalobkyně se proto důvodně domáhá určení svého vlastnického práva, na čemž má i naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., neboť pouze na podkladě soudního rozhodnutí, které určí její vlastnické právo, může dojít i ke změně zápisu v její prospěch.

10. Z vyložených důvodů proto shledal odvolací soud napadený vyhovující výrok rozsudku okresního soudu věcně správným, aniž by se musel zabývat dalšími důvody neplatnosti kupní smlouvy, jak byly žalobkyní v řízení uplatněny a jak je okresní posoudil ve svém napadeném rozsudku.

11. Okresní soud v souladu s plným procesním úspěchem žalobkyně ve věci správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. také o povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení, které jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem, jejich výši však nestanovil správně, zejména pokud pominul, že prvé tři úkony právní služby učinil právní zástupce žalobkyně ještě v roce 2024 a za situace, kdy předmětem řízení nebyl nárok na určení vlastnického práva k bytu, ale nárok na určení neplatnosti právního jednání - kupní smlouvy. Za této situace není tarifní hodnotou u těchto úkonů právní služby částka odpovídající hodnotě předmětného bytu, ale částka 10 000 Kč (viz § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2024), jíž odpovídá odměna ve výši 1 500 Kč za úkon spolu s režijním paušálem ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky ve znění platném do 31. 12. 2024). Okresní soud dále nesprávně nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spojených s řízením o návrhu na vydání předběžného opatření (§ 145 o. s. ř.), v němž učinil její právní zástupce celkem dva úkony, u nichž sazba odměny odpovídá poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. a/ advokátního tarifu), přičemž i zde je vzhledem k tehdejšímu předmětu řízení namístě vycházet z tarifní hodnoty věci 10 000 Kč. Advokátu žalobkyně tak náleží odměna za tři úkony právní služby spočívající v převzetí zastoupení, vyhotovení a odeslání předžalobní výzvy a podání žaloby u soudu, a to v částce 1 500 Kč z úkon, k tomu tři režijní paušály po 300 Kč, dále po změně předmětu řízení odměna za osm úkonů právní služby při tarifní hodnotě 1 420 000 Kč a odměně za úkon ve výši 13 980 Kč, a to za účast na jednáních okresního soudu ve dnech 9. 4. 2025, 4. 6. 2025, 17. 9. 2025 a 10. 11. 2025 (z toho ve dnech 4. 6. 2025 a 17. 9. 2025 přesáhla jednání dvě hodiny a náleží za ně odměna vždy za dva úkony), dále za písemná podání ve věci ze dne 4. 6. 2025 a 12. 8. 2025, k tomu osm režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu platného od 1. 1. 2025, dále náhrada cestovného advokáta ke shora uvedeným jednáním okresního soudu a náhrada za ztrátu času na cestě k nim, a to v částkách jak byly správně vypočteny okresním soudem a podrobně rozvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku, na nějž v této části odvolací osud pro stručnost zcela odkazuje (odstavec 66 odůvodnění, strana 18), celkem tyto náhrady odpovídají částce 7 482 Kč. Součástí náhrady nákladů řízení na straně žalobkyně je také soudní poplatek zaplacený ve výši 2 000 Kč a částka 5 000 Kč vynaložená za vypracování znaleckého posudku o ceně předmětného bytu (znalecký posudek společnosti právnická osoba). Celková výše náhrady nákladů řízení přináležející žalobkyni za řízení před soudem prvého stupně tak odpovídá částce 137 422 Kč.

12. Lze proto uzavřít, že okresní soud podané žalobě důvodně vyhověl a co do základu správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, pouze jejich výši nestanovil v odpovídající částce. Z vyložených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil potud, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 137 422 Kč, jinak jej i v tomto výroku jako věcně správný potvrdil.

13. V řízení před odvolacím soudem žalovaný se svým odvoláním neuspěl, je proto povinen zaplatit žalované náhradu nákladů, které vynaložila v souvislosti s řízením o podaném odvolání (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení přitom neshledal žádné důvody pro snížení či odepření této náhrady postupem podle § 150 o. s. ř., ostatně ani účastníci k této otázce sami žádné skutečnosti neuváděli. Náklady odvolacího řízení na straně žalované představují odměnu advokáta za dva úkony právní služby ve výši 13 980 Kč za úkon (podání písemného vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání dne 9. 7. 2026), k tomu dvě režijní paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada cestovného advokáta k jednání odvolacího soudu na cestě z adresa a zpět ve výši 1 526 Kč (při ujeté vzdálenosti na cestě z adresa a zpět 192 km, průměrné spotřebě použitého motorového vozidla 5,9 litru benzinu Natural 95 na 100 km a paušální náhradě za každý ujetý kilometr a ceně pohonných hmot podle vyhlášky č. 78/2026 Sb.), náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání odvolacího soudu a zpět v rozsahu dvakrát tří půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 advokátního tarifu), celkem 31 286 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení je splatná ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v ustanovení § 237 a § 238 o. s. ř. Dovolání se podává prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.