10 Co 15/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Jany Havlové a JUDr. Petra Erby ve věci žalobkyně anonymizováno , narozené dne anonymizováno , bytem anonymizováno , právně zastoupené anonymizováno , advokátkou se sídlem anonymizováno proti žalovanému anonymizováno , narozenému dne anonymizováno , bytem anonymizováno , právně zastoupenému anonymizováno , advokátkou se sídlem anonymizováno , o širším vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze 14. 8. 2024, č. j. 7 C 236/2022–265, ve znění opravného usnesení z 1. 11. 2024, č. j. 7 C 236/2022–279,

I. Odvolací řízení se v rozsahu odvolání proti výroku VII. rozsudku okresního soudu zastavuje.

II. Do částky 25 000 Kč se rozsudek okresního soudu, pokud jím bylo rozhodováno o širším vypořádání podílové spoluvlastnictví, zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

III. Ve výroku VIII. se rozsudek okresního soudu mění potud, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 163 165 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému za řízení o širším vypořádání podílového spoluvlastnictví před soudem prvého stupně náklady řízení ve výši 25 756 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , anonymizováno, , advokátky v , Anonymizováno, . V téže lhůtě a tamtéž je žalobkyně povinna nahradit žalovanému ve stejném řízení náklady odvolacího řízení ve výši 22 505 Kč.

1. Žalobkyně se v řízení před soudem prvého stupně domáhala vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k tam specifikované bytové jednotce č. , Anonymizováno, o velikosti 3+1 v podkroví domu , adresa, na pozemku parc. č. , anonymizováno, včetně podílu na pozemku a společných částech budovy. Žalovaný v průběhu řízení navrhl vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu a požadoval po žalobkyni z tohoto titulu zaplacení částky 281 756,50 Kč jako podíl na investicích jím výlučně vynaložených na dokončení předmětného bytu, na opravách a dodávkách nezbytných energií s bytem spojených.

2. Shora citovaným rozsudkem vyhověl okresní soud podané žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, když toto podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětné bytové jednotce zrušil, přikázal ji do výlučného vlastnictví žalobkyně, uložil žalobkyni vyplatit žalovanému v třicetidenní lhůtě od právní moci rozsudku vypořádací podíl 3 155 000, každému z účastníků uložil nahradit státu jím zálohované náklady znalečného částkou 8 528,08 Kč v patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku a ve vzájemném vztahu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v užším smyslu nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení (výroky I. až VI. rozsudku). V rozsahu těchto výroků již nabyl rozsudek okresního soudu právní moci. Žalovaný sice tyto výroky napadl odvoláním ale ani na výzvu okresního soudu nedoplnil podané odvolání o odvolací důvody a jeho odvolání do výroků I. až VI. bylo pravomocně odmítnuto usnesením odvolacího soudu z 25. 3. 2025.

3. Stejným rozsudkem rozhodl okresní soud i o nároku žalovaného, a to tak, že zavázal žalobkyni povinností zaplatit žalovanému částku 37 114,50 Kč v třicetidenní lhůtě od právní moci rozsudku, přičemž ve zbytku žalobního nároku na širší vypořádání zaplacením další částky 244 651 Kč návrh žalovaného zamítl a uložil mu nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení o širším vypořádání podílového spoluvlastnictví částkou 50 228,70 Kč v třicetidenní lhůtě od právní moci rozsudku (výroky VII. až IX. rozsudku okresního soudu).

4. Posledně jmenované výroky VII., VIII. a IX. rovněž napadl žalovaný odvoláním, které dostatečně odůvodnil. Vyjádřil v něm názor, že rozsudek prvostupňového soudu není dostatečně přezkoumatelný pro stručnost a určitou nejasnost, pracuje-li např. ve výčtu jednotlivých movitých věcí s pojmy „i jiných“ a podobně dostatečně nevysvětluje (naznačované) úvahy, že stejné nároky jako v tomto řízení mohl žalovaný uplatnit i v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Úvahy okresního soudu v tom směru, že některé z investic žalovaného byly nakupovanými movitými věcmi, nevyplývají ani z provedeného dokazování ani z faktu, že jde o zabudované věci, které jsou v rámci realizované stavby neoddělitelné. Žalovaný v tomto směru předložil dostatečné listinné důkazy včetně fotografií, navrhoval i provedení místního šetření. Pro potřeby odvolacího řízení předložil odvolatel odborné stanovisko odhadce nemovitostí , anonymizováno, a odborné vyjádření soudního znalce z oboru stavebnictví , anonymizováno, , kterým chtěl prokázat, že jak vestavěná skříň s botníkem, tak obestavění a obklad krbové vložky, vestavěné skříně v šatně, atypické dveřní křídlo do pouzdra mezi chodbou a obývacím pokojem, olištování stavebních prvků jsou prvky „na míru,“ prvky po oddělení bezcenné a nepoužitelné a zamontované naopak zvyšující užitnou hodnotu i cenu předmětného bytu. Je pravdou, že v době po zániku manželství účastníků, za kterou žalovaný požaduje náklady úhrad elektrické energie a vody, žalobkyně byt neužívala ale neužíval ji ani žalovaný, bytová jednotka byla reálně připojena k elektrické síti i vodovodu a určitá spotřeba energií byla nutná i z pohledu zachování stávajícího stavu bytu (elektrické stínění, větrání, resp. klimatizace, elementární vytápění a údržba s úklidem. Odvolatel navrhl rozsudek okresního soudu v rozsahu výroků VII. až IX. zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Současně s podaným odvoláním vzal žalovaný zpět svůj návrh do částky 25 000 Kč odpovídající polovině hodnoty zabudovaného audia a videa systému Bose, žalobkyně následně s tímto zpětvzetím návrhu souhlasila. Při odvolacím jednání pak vzal žalovaný zpět podané odvolání proti VII. výroku rozsudku prvostupňového soudu, kterým bylo jeho návrhu částečně vyhověno a setrval tak na požadavku, aby mu žalobkyně z titulu širšího vypořádání zaplatila částku 219 651 Kč. Při odvolacím jednání žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně připomněl, že předmětná bytová jednotka byla jako prostor k vybudování bytu darována účastníkům do podílového spoluvlastnictví rodiči žalovaného, bytová jednotka byla vybudována především osobním přičiněním žalovaného. Vztahy účastníků se v roce 2018 výrazně zhoršily, žalobkyně opustila žalovaného a víc se na dalších investicích do bytu nepodílela. Žalovaný nechtěl nechat byt ve stavu před dokončením, předpokládal, že ho bude třeba užívat s dcerou účastníků, dcera tam občas pobývala v souvislosti s domluveným doučováním a čekáním na otce. Žalovaný odmítá tvrzení, že předložené listiny soudu v souvislosti s tvrzenou rekonstrukcí jsou fingované naopak žalobkyně pro svá tvrzení nemá žádné důkazy. Byl jediný, kdo tehdy projevoval zájem o udržení hodnoty bytu. Žalobkyně popírá jeho investice, sama však žádné důkazy ve věci nenabízí. Pokud jde o výpověď svědka , anonymizováno, , je zvláštní, že tuto nemovitost navštívil jedinkrát zrovna v čase, aby se mohl vyjádřit k žalovaným tvrzeným investicím. Odvolatel navrhl změnit zamítavý výrok rozsudku okresního soudu tak, že mu bude přiznána částka 219 681 Kč a přiznána náhrada nákladů řízení.

5. Žalobkyně nesouhlasila s uplatněným nárokem žalovaného na širší vypořádání. V zásadě jde jen o práci s fakturami a platebními doklady, kdy , právnická osoba, , kde je žalovaný jeden ze společníků, prováděla v předmětnou dobu řadu dalších činností, na které mohly být faktury uplatňovány, snad s výjimkou botníku, jehož prvky byly do bytu instalovány skutečně až v době, kdy již žalobkyně neměla do bytu přístup a na investici se nepodílela. To, že žalovaný je objektivně schopen manipulovat s různými doklady a fakturami, se ukázalo i v řízení před stejným odvolacím senátem před několika lety ve vztahu k jiné nemovitosti, kdy se žalovaný pokusil konstrukcí žaloby proti oběma účastníkům (tehdy manželům , Anonymizováno, ) dosáhnout stažení určité peněžní částky prostřednictvím žalující , právnická osoba, od účastníků, kteří spolu již tehdy nežili. Žalobkyně v době realizace předmětných investic neměla do bytu vůbec přístup, žalobce se s ní o investicích neradil, byt byl tehdy již prakticky hotový, odkázala v této souvislosti i na svědeckou výpověď svého bratra , anonymizováno, . Žalobkyně navrhla potvrdit napadenou část rozsudku jako správnou.

6. Odvolací soud přezkoumal v rozsahu žalovaným podaného odvolání napadený rozsudek prvostupňového soudu i řízení jeho vydání předcházející. Po zpětvzetí odvolání proti výroku VII. rozsudku a zpětvzetí návrhu širšího vypořádání do částky 25 000 Kč tak učinil v rozsahu té části VIII. výroku rozsudku soudu prvého stupně, kterou byl návrh žalovaného zamítnut do částky 219 651 Kč. Jinak výrokem I. svého rozsudku odvolací soud zastavil odvolací řízení proti výroku VII. rozsudku okresního soudu ( § 207 odst. 2 občanského soudního řádu) a výrokem II. do částky 25 000 Kč rozsudek okresního soudu zrušil a řízení v témže rozsahu zastavil (§ 222a o. s. ř.). Jak je patrné z výroku shora, shledal přitom odvolání žalovaného zčásti důvodným.

7. Při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí (§ 1148 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). V praxi (a v posuzované věci tomu není jinak) jde zpravidla o náklady vynaložené jedním ze spoluvlastníků na společnou věc a pohledávky, které v souvislosti s užíváním společné věci vznikly a jejichž vypořádání samostatným návrhem v souvislosti se zrušovaným spoluvlastnictvím některý ze spoluvlastníků požaduje.

8. Soudem prvého stupně bylo žalovanému z širšího vypořádání přiznáno 37 114,50 Kč, zahrnujících polovinu nákladů opravy vstupních dveří (2 581 Kč), polovinu nákladů opravy přívodu vody a kanalizace (702 Kč), polovinu nákladů demontáže SDK příček pro servis klimatizace (1 300 Kč), polovinu nákladů opravy nefunkčního odvodu kondenzátu, ucpaného potrubí (10 999 Kč) a polovinu nákladů opravy závady elektrické jednotky klimatizace (21 532,50 Kč). Při přiznání této celkové částky byl okresní soud veden úvahou, že šlo o nezbytné náklady vynaložené na společnou věc žalovaným a jen takové lze v posuzované věci přiznat. Podle názoru odvolacího soudu, který při přezkumu napadeného výroku rozsudku prvostupňového soudu vycházel ze soudem prvého stupně učiněných skutkových zjištění, je při posuzování rozsahu odůvodněnosti žalovaným uplatněného nároku třeba vyjít rovněž z ust. § 1136 písm. a) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle kterého spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu. Z provedeného dokazování před soudem prvého stupně vyplynulo (a s tímto závěrem se shoduje i žalobkyně) že byt účastníků byl po opuštění společné domácnosti žalobkyní a před žalobcem vynaloženými investicemi do bytu „takřka hotov“ a nelze v této situaci hodnotit jako exces, považoval-li žalovaný za vhodné provést v bytě ještě dokončovací práce. Svědek , anonymizováno, , bratr žalobkyně, je vystudovaný stavař, byt na něj působil před Vánoci 2018 jako dokončený, na druhou stranu od této jediné návštěvy v bytě s žalobkyní uplynulo do jeho výslechu 5 let, svědek si nepamatoval natolik konkrétní věci, které by potvrdily nebo vyvrátily tvrzení žalovaného o potřebných dokončovacích pracích. Ve vztahu k nim zmínil jen zabudovanou krbovou vložku v tmavším designu, která patrně byla schopna funkce. Nejde ostatně o nic neobvyklého, nedotažené detaily novostaveb či rekonstrukcí nejsou vždy na první pohled zjevné ale vyjevují se spíše těm, kteří v takových bytech pobývají opakovaně či dlouhodoběji. Nelze rovněž přehlédnout, že byť je žalovaný jako jednatel a jeden ze společníků propojen v pozici objednatele (zákazníka) s dodavatelem, který měl práce obstarávat a fakturovat a byť v jiné podobné věci v minulosti (ovšem za poněkud jiné skutkové situace) soud jeho tvrzením o existenci pohledávky společnosti za účastníky neuvěřil, nelze jen na tomto základě jeho skutková tvrzení v této věci odmítnout, a to zvláště v situaci, kdy tyto dokončovací práce byly v řemeslné kvalitě skutečně v bytě účastníků provedeny a byly na ně jednotlivými dodavateli vystaveny řádně faktury ve vztahu ke konkrétní bytové jednotce účastníků. Takové důkazy nelze bez dalšího označit jako podvržené a ve vztahu k žalobním tvrzením žalovaného je ignorovat. Jako podpůrný důkaz k tvrzením žalovaného o realizaci i úhradě tvrzených dokončovacích prací z jeho prostředků posloužila rovněž výpověď svědkyně , Anonymizováno, , která žalovanému měla v letech 2020 a 2021 dvakrát půjčit 500 000 Kč na doplacení zařízení bytu a na dům v , adresa, . Odvolací soud považoval ve vztahu k právním závěrům ve směru výše již citovaného ust. § 1136 písm. a) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. za podstatné, že tvrzené náklady vynaložené žalovaným byly nejen jemu ale i žalobkyni jako druhé spoluvlastnici ku prospěchu. Byt by bylo tak jako tak nutné dokončit, bez kompletace koupelny s technickou místností a dokončení elektromontáží by bylo výrazně užívání bytu ztíženo, ostatní dokončovací práce, jako např. výroba a montáž botníku do interiéru, výroba a osazení vestavěných šatních skříní a atypického dveřního křídla spolu s obestavením a obkladem krbové vložky zase kvalitu užívání výrazně povyšují. Sama žalobkyně připustila, že vestavěné prvky a výsledky dokončovacích prací dnes jako výlučná vlastnice bytu užívá, jakkoli by některé věci řešila jinak než žalovaný. Pro svá tvrzení, že předmětné dokončovací prvky byly v bytě již dříve, než tvrdí a dokládá žalovaný, nenabídla žalobkyně důkazy (krom výše již zmíněné svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, ), žalovaný ji tehdy do bytu nepouštěl, neradil se s ní. Podle žalovaným podaného návrhu a soudu předložených faktur zahrnují investice žalovaného do dokončení bytové jednotky ve spoluvlastnictví účastníků konkrétně o výrobu a interiérovou montáž botníku Lugi, elektroinstalační práce, o ukončení lamelové podlahy k vestavěné skříni s olištováním meranti, kompletaci sprchového koutu, WC, bidetu, doplňků a připojení pračky, obestavení a obklad krbové vložky, výrobu a montáž vestavných šatních skříní a atypického dveřního křídla posuvných dveří do pouzdra Syntesis, vše v celkové částce 326 330 Kč, z čehož polovina činí odvolacím soudem žalovanému přiznaná částka 163 165 Kč. Nejde v právním smyslu o samostatné věci, jejich oddělením by došlo jak k poškození samotných zabudovaných prvků tak stavebních prvků a součástí, do nichž byly zabudovány. Do tržní hodnoty bytu se tyto dokončovací práce jako zhodnocení bytu nebo navýšení jeho hodnoty nepromítly, byt účastníků byl při zjišťování tržní ceny porovnáván s podobnými realizovanými prodeji bytů podobných znaků a charakteru užívání bez objektivní možnosti vnitřních prohlídek porovnávaných bytů a detailnějších zjištění jejich vybavení, zpravidla omezeného na užité materiály dveří, obkladů a podlah či viditelných venkovních stavebních prvků. Podle ust. § 1136 písm. a) občanského zákoníku výlučně investujícímu žalovanému přísluší za vynaložené náklady poměrná náhrada v rozsahu zhodnocení bytu. V situaci, kdy byl předmětný byt dokončován jako nový a jeho zhodnocování v procesu výstavby tak odpovídá v podstatě součtu hodnot postupně prováděných prací (nejde o zlepšení – zhodnocení částí bytu již nevyhovujících nebo opotřebovaných) lze podle názoru odvolacího soudu jako podíl na zhodnocení bytu považovat podíl na nákladech jeho dokončení. Z této úvahy tedy odvolací soud, jak bylo početně vyjádřeno shora, vycházel, když ve výroku shora uvedeným způsobem výrok VIII. rozsudku prvostupňového soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. a o. s. ř.).

9. Ve zbylé, tedy zamítavé části přezkoumávaného výroku VIII. shledal odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu správným. Nelze než sdílet závěr prvostupňového soudu o tom, že při respektu k dobrým mravům a spravedlivé ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků vyjádřeném již v úvodních ustanoveních předpisu, upravujícím civilní proces (o. s. ř.), nelze přiznat žalovanému poměrnou náhradu jím placených dodávek elektřiny a vody do bytu od června 2022 do prosince 2023, když sám ve stejném období zamezil žalobkyni do tohoto bytu přístup. Potvrdil tedy ve zbylé zamítavé části výroku rozsudek okresního soudu jako správný (§ 219 o. s. ř.).

10. V důsledku změny rozsudku v rozsahu uplatňovaného širšího vypořádání účastníků ze zaniklého podílového spoluvlastnictví rozhodoval odvolací soud nově o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalovaný byl ve vztahu k tomuto nároku úspěšnější, rozdíl poměru jeho úspěchu a úspěchu žalobkyně činí ve prospěch žalobce v obou fázích řízení zhruba 42 %. Náklady žalovaného v řízení před soudem prvého stupně jsou tvořeny odměnou právní zástupkyně za čtyři úkony právní služby po 9 460 Kč v souladu s ust. §§ 7, 8 odst. vyhlášky č. 177/96 Sb. – advokátního tarifu (převzetí a příprava právního zastoupení, doplnění původně jen oznámeného návrhu širšího vypořádání, specifikace jednotlivých položek požadovaného vypořádání a účast advokátky žalovaného při jednání soudu dne 11. 12. 2023, které se právě otázek spojených se širším vypořádáním mezi účastníky týkalo), čtyřmi paušály věcných výdajů advokátky po 300 Kč na poskytnuté úkony právní služby, 21% daní z přidané hodnoty, kterou je advokátka jako její plátkyně povinna z poskytnuté odměny a náhrad podle zvláštního předpisu odvést a žalovaným zaplaceným návrhovým soudním poplatkem 14 089 Kč. Náklady žalovaného v odvolacím řízení zahrnují odměnu jeho právní zástupkyně za 3 úkony právní služby po 9 300 Kč (v odvolacím řízení již jen z pcta 244 651 Kč), konkrétně za podání odvolání a účast advokátky při odvolacím jednání dne 14. 5. 2025, které přesáhlo čtyři hodiny, odměnu advokátky 1 500 Kč za úkon částečného zpětvzetí žaloby do částky 25 000 Kč), za 4 paušály věcných výdajů advokátky na poskytnuté úkony právní služby (dva po 300 Kč a dva po novele advokátního tarifu po 450 Kč), náhradu za ztrátu času advokátky cestou k odvolacímu jednání z místa jejího sídla k odvolacímu soudu v rozsahu 11 půlhodin (11x 150 Kč), náklady cestovného advokátky k odvolacímu jednání 1 627 Kč, vše opět s daní z přidané hodnoty a uhrazeným soudním poplatkem z odvolání ve výši 12 229 Kč. Pro úplnost je třeba poznamenat, že cestovní výdaje a náhrada ztráty času advokátky ve fázi řízení před soudem prvého stupně již byly vynaloženy a uplatněny oběma účastníky v souvislosti s rozhodováním soudu o zrušení a (užším) vypořádání podílového spoluvlastnictví, a že ne všechny účtované náklady řízení žalovaným byly shledány účelně vynaloženými (jako např. přeshodinová porada žalovaného s advokátkou v odvolacím řízení po realizovaných písemných podáních, kterým nutně musely předcházet průběžné porady ústící v omezení nároku či doplnění žalobní argumentace).