10 Co 184/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a Mgr. Tomáše Hodného věci žalobkyně: právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou jméno FO sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO, rodné přijmení adresa o zaplacení 24 938 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 13. února 2025, č. j. 11 C 237/2024-50,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II., o náhradě nákladů řízení, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 24 938 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a ve stejné lhůtě zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 087 Kč k rukám její právní zástupkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, který v rozporu se zákonem provozoval motorové vozidlo bez nezbytného zákonného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v době od 20. 8. 2022 do 23. 10. 2022 (tj. 65 dnů) a od 24. 10. 2022 do 29. 5. 2023 (tj. 218 dnů). Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby. Uplatněný nárok posoudil jako právo na zaplacení příspěvku podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“) a vyhlášky č. 205/1999 Sb., za dobu, po kterou byl předmětný automobil v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. provozován, aniž by bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, ve výši 5 590 Kč (86 Kč x 65 dnů) a ve výši 18 748 Kč (86 Kč x 218 dnů). Po právu shledal i požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v paušální výši 2 x 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobě proto vyhověl, a to včetně uplatněného úroku z prodlení, který přisoudil dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

3. Nákladový výrok rozsudku odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 087 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 998 Kč, odměny advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 – dále jen „advokátní tarif“ - za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) ve výši 600 Kč při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 200 Kč za uvedené dva úkony právní služby po 100 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem předžalobní výzvy k plnění, neboť tuto výzvu považoval za nadbytečnou a neúčelnou s ohledem na předchozí upomínání žalovaného přímo žalobkyní s upozorněním na možnost soudního vymáhání. O lhůtě k plnění rozhodl soud prvního stupně podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo náhrady nákladů řízení určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

4. Výlučně proti výroku II. rozsudku, o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, neboť má za to, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Odkázala na § 11 odst. 1 písm. d) a § 14b advokátního tarifu a § 142a odst. 1 o. s. ř. Je přesvědčena, že předžalobní výzva učiněná advokátem není neúčelně provedeným právním úkonem, a to i v případě, že žalovaný byl již ze strany žalobkyně upomínán ke splnění závazku. Opakované upomínání žalovaného svědčí o dobré vůli žalobkyně vyřešit spor mimosoudní cestou. Uvedla, že formulář pro podání elektronického platebního rozkazu vyžaduje uvedení údaje, zda byla předžalobní výzva zaslána, což napovídá, že zákonodárce předpokládal, že náhrada uvedených nákladů bude v řízení přiznávána. Žalobkyně si je ze své praxe jistá, že předžalobní výzva k plnění zaslaná advokátem má na dlužníky zcela jiný psychologický efekt, než výzva zaslaná „pouze“ věřitelem. Skutečnost, že pohledávka byla předána k řešení advokátem pro dlužníky jednoznačně signalizuje poslední možnost řešit tuto situaci jiným způsobem, než soudní cestou. Navrhla změnu výroku II. napadeného rozsudku tak, že žalovaný je povinen jí zaplatit náklady řízení ve výši 2 450 Kč.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinný.

6. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený výrok II. o náhradě nákladů řízení, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím, podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a odvolání shledal nedůvodným.

7. Jelikož meritorní výrok I. rozsudku nebyl odvoláním účastníků napaden a nejde o výrok závislý na výroku o nákladech řízení, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), a nestal se tak předmětem přezkumu odvolacím soudem.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

9. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

10. V projednávané věci byla v řízení plně úspěšným účastníkem žalobkyně, neboť její nárok shledal soud prvního stupně zcela důvodným. Proto jí náleží, jak správně dovodil i soud prvního stupně, právo na plnou náhradu nákladů, které v souvislosti se soudním řízením účelně vynaložila. Soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal právo na odměnu a náhradu hotového výdaje za úkon právní služby – předžalobní upomínku s výzvou k plnění sepsanou právní zástupkyní žalobkyně dne 17. 1. 2024 z důvodu neúčelnosti, proti čemuž směřovala základní odvolací námitka žalobkyně. Odvolací soud se proto zabýval posouzením účelnosti tohoto úkonu právní služby.

11. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně odeslala žalovanému v rámci mimosoudní správy předmětné pohledávky upomínky (výzvy) k úhradě nedoplatku příspěvku do jejího garančního fondu ze dne 25. 5. 2023, 20. 7. 2023, 30. 8. 2023, 29. 9. 2023 a 25. 10. 2023. Další upomínky vyhotovila a odeslala dne 31. 10. 2023 a 21. 11. 2023 právnická osoba pověřená žalobkyní inkasem pohledávky za žalovanou na základě uzavřené příkazní smlouvy. Ve výzvách právnická osoba je obsažen i dodatek, že nedojde-li k úhradě dluhu ve stanovené lhůtě, může být přistoupeno k vymáhání pohledávky soudní cestou. Dne 10. 1. 2024 a 17. 1. 2024 zaslala žalobkyně prostřednictvím své advokátky žalovanému předžalobní upomínky s výzvou k plnění. Na žádnou z výzev žalovaný nereagoval.

12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že sepsání výzvy k plnění advokátkou je v daném případě třeba posoudit jako neúčelně vynaložený náklad, neboť této výzvě předcházely neúspěšné výzvy k zaplacení dlužné částky učiněné přímo žalobkyní a následně výzvy inkasní právnická osoba které splňují kritéria výzvy k plnění dle § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť upozorňují na možnost podání žaloby. Žalovaný na tyto upomínky nikterak nereagoval a další výzva (byť učiněná advokátkou) byla nadbytečným, tedy neúčelným nákladem v situaci, kdy žalovaný po předchozích upomínkách žádnou ochotu k zaplacení dluhu nejevil. Za předžalobní upomínku ze dne 17. 1. 2024 tak žalobkyni požadovaná náhrada nákladů řízení podle advokátního tarifu nenáleží, jak správně rozhodl soud prvního stupně.

13. Žalobkyni by náležela paušální náhrada za výzvu k plnění podle § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, jakožto nezastoupené účastnici, avšak za situace, kdy náklady vynaložené žalobkyní na vytvoření a expedici této výzvy a náklady na specializovanou inkasní společnost zajišťující externí vymáhání příspěvku, byly zahrnuty v žalobkyni ve věci samé přiznané částce výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně, nebyla jí tato náhrada znovu (duplicitně) přiznána v rámci náhrady nákladů řízení.

14. Z vyložených důvodů odvolací soud nákladový výrok II. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když uzavřel, že žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a měla by tak úspěšnému žalovanému nahradit náklady tohoto řízení. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.