10 Co 266/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Vladislavy Poradové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno, narozená dne Anonymizováno zdržuje se na adrese Anonymizováno o zaplacení 151 232,20 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. června 2025, č. j. 74 C 312/2024-61,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku III. mění potud, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni částku 19 755 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 755 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 65 000 Kč od 20. 1. 2025 do 21. 4. 2025, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce Jméno advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 20 383,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce Jméno advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 10 043,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) zastavil řízení pro částku 24 400 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 107 077,20 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 19 755 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 755 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 6. 2024 do 21. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 7. 2024 do 21. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 8. 2024 do 21. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 9. 2024 do 21. 4. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 21. 10. 2024 do 21. 4. 2025, zamítl (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 868,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky č. Anonymizováno, vymezené v budově čp. Anonymizováno, která je součástí pozemku parc. č. Anonymizováno, v k. ú. a obci adresa (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), resp. nedoplatku z vyúčtování záloh, a to z titulu nájemní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne datum. Původně žalobkyně po žalované požadovala částku 99 077,20 Kč, resp. 98 477,20 Kč s příslušenstvím. Následně vzala žalobu částečně zpět co do částky 31 800 Kč (dlužné nájemné za Anonymizováno) s příslušenstvím, o čemž bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 12. 2024, č. j. 74 C 312/2024-39 tak, že řízení bylo částečně zastaveno. Současně žalobkyně změnila žalobní požadavek na částku 151 232,20 Kč s příslušenstvím, o čemž bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 12. 2024, č. j. 74 C 312/2024-38 připuštěním změny žaloby. Při jednání soudu prvního stupně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 24 400 Kč (dlužné zálohy na služby spojené s užíváním bytu za Anonymizováno) s příslušenstvím, o čemž soud prvního stupně rozhodl výrokem I. napadeného rozsudku tak, že řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) částečně zastavil. Předmětem řízení zůstalo dlužné nájemné za Anonymizováno ve výši 3 077,20 Kč a za Anonymizováno ve výši 104 000 Kč a nedoplatek z vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu za období od Anonymizováno ve výši 19 755 Kč.

3. Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně jakožto pronajímatel a žalovaná jakožto nájemce uzavřely datum nájemní smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalované do užívání předmětný byt a žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 13 000 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 900 Kč (od Anonymizováno ve výši 3 200 Kč). Smluvní strany si sjednaly, že nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu jsou splatné nejpozději do 20. dne měsíce, za který je nájemné požadováno. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum. Žalovaná si dne datum převzala výpověď nájemní smlouvy, byt užívala ještě dne datum. Nájemní smlouva byla ukončena ke dni datum. Žalovaná neuhradila nájemné za Anonymizováno ve výši částka a za Anonymizováno v celkové výši 104 000 Kč (8 x 13 000 Kč) a dále zálohy na služby spojené s užíváním bytu za Anonymizováno v celkové výši 24 400 Kč (4x 2 900 Kč, 4x 3 200 Kč). Dne datum žalobkyně žalované vyúčtovala služby spojené s užíváním bytu za období od datum do datum, kdy skutečné náklady (studená voda, teplá voda atd.) celkem činily 40 615,83 Kč a předepsané zálohy činily 20 861,10 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě nedoplatku z tohoto vyúčtování ve výši 19 755 Kč, splatného do datum. Předžalobní výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 50 777,20 Kč do datum. Žalovaná ničeho neuhradila.

4. Z hlediska právního posouzení dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi účastnicemi byla dne datum platně uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201, za užití § 3074 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kterou se žalovaná jako nájemce zavázala hradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu (§ 2246 o. z.). Nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou do datum, ale v souladu s 2291 o. z. byla ukončena ke dni datum. Žalovaná byla v žalovaném období povinna hradit nájemné ve výši 13 000 Kč (§ 2246 o. z.) a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 900 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnila, když neuhradila nájemné za Anonymizováno ve výši 3 077,20 Kč a za období od Anonymizováno ve výši 39 000 Kč (3x 13 000 Kč) a dostala se s jejich úhradou do prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých nájmů, tj. od 21. dne kalendářního měsíce, za který bylo nájemné požadováno. Žalobkyně tak má právo nejen na úhradu dlužného nájemného, ale i na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II. napadeného rozsudku).

5. Vzhledem k tomu, že předmětná nájemní smlouva byla ukončena ke dni datum, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu nájemného za období od Anonymizováno. Protože však žalovaná užívala byt v tomto období bez právního důvodu a tímto užíváním (či pouhou možností byt užívat) se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, rozhodl o povinnosti žalované toto obohacení žalobkyni vydat v penězích (§ 2295 odst. 1 o. z.), a to ve výši ujednaného nájemného za 5 měsíců, tj. částku 65 000 Kč (5x 13 000 Kč) s tím, že žalovaná byla dle § 1958 odst. 2 o. z. povinna splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění žalobkyní požádána. Žalovaná byla podle závěru soudu prvního stupně poprvé vyzvána k úhradě dlužných částek až změnou žaloby, která byla žalované doručena dne datum, a protože žalovaná ničeho neuhradila, dostala se od datum do prodlení. Soud prvního stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni od datum úrok z prodlení z částky 65 000 Kč dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.) a zbývající požadavek na úhradu úroků z prodlení z jednotlivých nájmů po 13 000 Kč vždy od 21. dne v měsíci do datum zamítl (výrok III.).

6. Zamítavý výrok III. týkající se další žalované části soud prvního stupně odůvodnil tím, že dle nájemní smlouvy byla žalovaná povinna hradit vedle nájmu zálohy na služby spojené s užíváním bytu (§ 2247 o. z.). Žalobkyně dne datum vyúčtovala žalované služby spojené s užíváním bytu za období od datum do datum, na základě čehož jí vznikl nedoplatek ve výši 19 755 Kč, splatný do datum. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že toto vyúčtování služeb za rok Anonymizováno nemá zákonem předepsané náležitosti, když z něj nelze zjistit výši uhrazených záloh a rozdíl mezi uhrazenými zálohami a skutečnými náklady. Vycházel z § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“) a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4760/2016 ze dne 14. 2. 2017. Uzavřel, že posuzované vyúčtování není řádné, pročež nenastala splatnost nedoplatku z něj plynoucího. Žalobkyni tak nevzniklo právo na úhradu nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za rok Anonymizováno a žalovaná se nedostala do prodlení s úhradou tohoto nedoplatku. Žalobu o zaplacení částky 19 755 Kč s příslušenstvím proto zamítl. Rozhodnutí o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil poměrným úspěchem ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni 12 % jejich celkových nákladů řízení (viz bod 31. odůvodnění napadeného rozsudku).

7. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně proti zamítavému výroku III. a nákladovému výroku IV., podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že výrokem III. soud prvního stupně zamítl žalobu ve dvou různých částech a ze dvou různých důvodů, když v první části žalobu zamítl co do částky 19 755 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení (jedná se o žalobní nárok spočívající v neuhrazeném nedoplatku za služby dle vyúčtování služeb za rok 2023) a ve druhé části žalobu zamítl v rozsahu úroků z prodlení, které se vázaly k neuhrazeným platbám za užívání nemovitosti v době od Anonymizováno. Závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby v rozsahu částky 19 755 Kč s příslušenstvím považuje za nesprávný, nelogický a neodůvodněný, neboť soud prvního stupně nejprve konstatuje, že „z vyúčtování služeb za rok Anonymizováno zjistil, že předepsané zálohy činily 20 861,10 Kč a skutečný náklad (na studenou vodu, teplou vodu, …) činil celkem 40 615,83 Kč, čímž vznikl nedoplatek ve výši 19 754,73 Kč“ (bod 10. odůvodnění napadeného rozsudku), ale na druhou stranu odkazuje na § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. a uzavřel, že předložené vyúčtování nemá obligatorní náležitosti předepsané zákonem a není řádným vyúčtováním. Takový závěr považuje žalobkyně za nesprávný po právní i skutkové stránce, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí jasně neplyne, v čem přesně mají vady vyúčtování spočívat. Vysvětluje, že výraz „předepsané“ zálohy znamená skutečně „uhrazené“ zálohy, což vyplývá i z ostatního obsahu vyúčtování, kdy v kolonce „celkový zůstatek na kontech“ je uvedeno 0 Kč a v kolonce „ostatní závazky započtené při vyúčtování“ je rovněž 0 Kč. Pokud by žalovaná za dané období neuhradila některou z pravidelných plateb záloh, které byly předepsány, promítla by se tato skutečnost v kolonce „zůstatky na kontech“, kde by se objevil záporný zůstatek ve výši neuhrazených záloh, a tato částka by tak byla zohledněna při ostatních výpočtech ve vyúčtování, tedy i v nedoplatku. Podle názoru žalobkyně z předmětného vyúčtování plyne, jaká je výše předepsaných a uhrazených záloh, jaká je skutečná výše nákladů na služby, a jaký je mezi těmito hodnotami rozdíl. Pokud soud prvního stupně shledává vadu vyúčtování v tom, že částka předepsaných záloh není označena jako „uhrazené“ zálohy, jedná se o přepjatý formalismus a svévoli. Napadené rozhodnutí v této části proto žalobkyně považuje za chybné, postrádající jakoukoliv logickou úvahu a zároveň nedostatečně odůvodněné. Odkázala na znění ustanovení § 7 odst. 3 věty třetí zákona č. 67/2013 Sb. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024., ve kterém je podrobně shrnut výklad ustanovení o náležitostech a splatnosti vyúčtování služeb. Dle Nejvyššího soudu je mimo jiné podstatné, že dle § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., je příjemce povinen vznést námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování do 30 dnů od jeho doručení, případně do 30 dnů od doložení podkladů pro vyúčtování, jinak se má za to, že s vyúčtováním souhlasí; tedy nastává fikce, že vyúčtování je řádné, k čemuž měl soud prvního stupně přihlédnout. Namítala, že žalovaná žádné námitky vůči předmětnému vyúčtování nevznesla, k čemuž měl soud prvního stupně také přihlédnout, neboť nastala fikce řádnosti vyúčtování a je nutno dospět k závěru, že vyúčtování služeb za rok Anonymizováno, z něhož plyne nedoplatek ve výši 19 755 Kč, je vyúčtováním řádným, které zakládá nárok žalobkyně na úhradu nedoplatku i s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Stran zamítnutí žaloby v rozsahu zákonných úroků z prodlení za platby nájemného, které posoudil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení žalované, a to úroků z prodlení ve výši 12,75 % z plateb za Anonymizováno vždy od 21. dne v měsíci do datum, žalobkyně namítala, že není zcela jasné, z jakého důvodu soud prvního stupně vyhodnotil okamžik splatnosti bezdůvodného obohacení na den datum a nepřiznal úroky z prodlení předcházející tomuto datu. V této části proto také považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, protože uvedené datum není ničím podloženo. Uvedla, že změna žaloby, na jejíž oznámení soud prvního stupně váže datum datum, byla připuštěna již datum, a to usnesením č. j. 74 C 312/2024-38; k doručení změny žaloby proto nemohlo dojít datum, nýbrž žalobkyně uplatnila svůj nárok mnohem dříve, nejpozději návrhem na změnu žaloby ze dne datum. Navrhla zrušení napadeného rozsudku ve výrocích III. a IV. a vrácení věci soudu prvního stupně k novému řízení.

8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV. (§ 206 odst. 2 věty druhé o. s. ř.), a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání a shledal odvolání důvodným.

9. Výrok I. o částečném zastavení řízení a vyhovující výrok II. rozsudku, kterým byl žalované uloženo zaplatit žalobkyni 107 077,20 Kč s vymezeným příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení, mimo jiné z částky 65 000 Kč ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení), nebyly odvoláním dotčeny, a proto nebyly předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věty první o. s. ř.).

10. Jde-li o zamítnutí žaloby co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 19 755 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z vyúčtování služeb za rok Anonymizováno, odvolací soud shledal odvolací námitky zcela důvodnými. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neučinil dostatečné a správné skutkového závěry z listinných důkazů, a to faktury č. hodnota ze dne datum a vyúčtování služeb za rok Anonymizováno, odvolací soud zopakoval těmito listinami dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: - z vyúčtování služeb za rok Anonymizováno (za období datum - datum), že se týká služeb poskytovaných do předmětného bytu, že předepsané zálohy na teplo, studenou vodu, teplou vodu, elektřinu a společné prostory činily celkem 20 861,20 Kč a skutečné náklady celkem 40 615,83 Kč, z čehož činí rozdíl částku 19 754,13 Kč představující nedoplatek za vyúčtované období; v kolonce „celkový zůstatek na kontech“ je nulový zůstatek (0 Kč); vyúčtování obsahuje poučení, že případné reklamace lze uplatnit nejpozději do 30 dnů na uvedeném kontaktu pro reklamace s tím, že na pozdější reklamace nebude brán zřetel a že veškeré doklady potřebné pro provedení kontroly rozúčtování jsou k dispozici zástupcům domu v kanceláři; - z faktury č. hodnota ze dne datum, že byl žalované vyúčtován nedoplatek ve výši 19 755 Kč z vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu za období datum – datum, a to teplo, studená voda, teplá voda, elektřina a společné prostory; v kolonce uhrazené zálohy je uvedeno „-20 861,20 Kč“, přičemž tato částka byla odečtena od celkových nákladů na jednotlivé služby ve výši 40 615,83 Kč a tak byl vyčíslen nedoplatek ve výši 19 754,63 Kč, po zaokrouhlení 19 755 Kč, splatný dne datum.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že posuzované vyúčtování služeb za rok Anonymizováno obsahuje skutečnou výši nákladů na jednotlivé poskytnuté služby (celkem 40 615,83 Kč), předepsané zálohy na jednotlivé služby (celkem 20 861,20 Kč) a jejich rozdíl představující vyúčtovaný nedoplatek (19 754,63 Kč). Jak z faktury, tak z vyúčtování vyplývá že částka 20 861,20 Kč představuje předepsané, ale i uhrazené zálohy.

12. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. (odst. 2) Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku. (odst. 3)

13. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1. Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Včas uplatněné námitky musí poskytovatel služeb vyřídit do 30 dnů od jejich předložení.

14. Odvolací soud dospěl, na rozdíl od soudu prvního stupně, k závěru, že předložené vyúčtování má veškeré zákonné náležitosti, pročež se jedná o řádné vyúčtování, na základě kterého vznikl žalobkyni nárok na zaplacení nedoplatku ve výši 19 755 Kč. Není pravdou, že z vyúčtování nelze zjistit výši uhrazených záloh a rozdíl mezi uhrazenými zálohami a skutečnými náklady, když z něj jednoznačně plyne výše skutečných nákladů, výše předepsaných i uhrazených záloh, když je patrné, že předepsané zálohy byly uhrazeny, a jaký je mezi těmito hodnotami rozdíl. Nelze přehlédnout, že splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku, který je z předmětného vyúčtování patrný. Splatnost nedoplatku nastala v zákonné lhůtě (nejpozději do 4 měsíců od doručení vyúčtování). Žalovaná navíc vyúčtování nereklamovala, žádné námitky vůči němu nevznesla, a proto nastala fikce, že vyúčtování je řádné (§ 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.). V této souvislosti žalobkyně správně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2198/2024, ve kterém je podán výklad shora citovaných ustanovení o náležitostech a splatnosti vyúčtování služeb. Lze tak uzavřít, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nedoplatku na službách spojených s užíváním předmětného bytu za rok 2023 ve výši 19 755 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)

15. Jde-li o zamítnutí žaloby co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z bezdůvodného obohacení za užívání předmětného bytu žalovanou od Anonymizováno bez právního důvodu, odpovídajícího výši nájemného po 13 000 Kč vždy od 21. dne daného měsíce do datum, tj. z částky 65 000 Kč (5x 13 000 Kč), je třeba souhlasit s žalobkyní, že datum datum, které soud prvního stupně stanovil jako počátek prodlení žalované, není správné. Je třeba uvést, že soud prvního stupně správně vycházel při stanovení splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen dluh splnit ihned poté, kdy byl o to věřitelem požádán. Za správné považuje odvolací soud i to, že žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužných částek změnou žaloby (podáním žalobkyně ze dne datum), avšak toto podání jí nebylo doručeno dne datum, jak soud prvního stupně nesprávně stanovil. Vycházeje z obsahu spisu, změna žalobního návrhu ze dne datum byla žalované doručena náhradním způsobem ve smyslu 49 odst. 4 o. s. ř. dne datum (zásilka žalované uložena na poště dne datum), následujícího dne (tj. datum) měla žalovaná žalobkyni plnit, a protože tak neučinila, dostala se ode dne následujícího (tj. od datum) s úhradou částky částka do prodlení. Zákonný úrok z prodlení proto žalobkyni náleží v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od datum do datum v sazbě 12 % ročně, když od datum do zaplacení byl tento úrok z prodlení žalobkyni pravomocně přiznán výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně.

16. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni další částku 19 755 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z prodlení od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 65 000 Kč od datum do datum, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř.); jinak, tj. v části zamítnutí zákonného úroku z prodlení z částky 65 000 Kč do datum, jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle poměrného úspěchu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala celkem částku 183 032,20 Kč (částku 151 232,20 Kč, z níž vzala žalobu zpět co do částky 24 400 Kč, a částku 31 800 Kč, kterou vzala zpět) a bylo jí přisouzeno celkem 126 832 Kč (107 077,20 Kč a 19 755 Kč); úspěch žalobkyně tak představuje 69 % a neúspěch 31 %. Odvolací soud proto přiznal žalobkyni 38 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení podle § § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty 98 477, 20 Kč (původně žalovaná částka) za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žalobního návrhu a sepis změny žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a. t. ) po 5 060 Kč (tj. 15 180 Kč) a jednoho polovičního úkonu právní služby (jednoduchá výzva k plnění - § 11 odst. 2 písm. h/ a. t.) za 2 530 Kč a z tarifní hodnoty 151 232, 20 Kč za dva úkony právní služby (účast na jednání 16. 5. 2025 a 25. 6. 2025) po 7 180 Kč (tj. 14 360 Kč), tedy odměny v celkové výši 32 070 Kč; čtyř režijních paušálů po 300 Kč (tj. 1 200 Kč) podle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a dvou režijních paušálů po 450 Kč (tj. 900 Kč) podle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve znění účinném do datum; cestovným ke dvěma jednáním před soudem prvního stupně z adresa a zpět jednání, osobním automobilem zn. Anonymizováno reg. zn. SPZ, při ujetí 182 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 8,5 l/100 km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty 34,70 Kč/1 l, při paušální sazbě 5,80 Kč/1 km, ve výši 2 x 1 055,60 Kč (tj. 2 111,20 Kč); náhradou za promeškaný čas strávený cestou ke dvěma jednáním v rozsahu 12půlhodin po 150 Kč, tj. ve výši 1 800 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ze součtu odměny a hotových výdajů ve výši 7 997 Kč (21 % z 38 081,20 Kč). Spolu s náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 562 Kč činí celkové náklady vynaložené žalobkyní v řízení před soudem prvního stupně částku 53 640,20 Kč, z čehož 38 % činí částku 20 383,30 Kč, kterou je jí žalovaná povinna zaplatit k rukám jejího právního zástupce ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.)

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou advokáta podle § 6 odst. 1, 7 bodu 5. a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 za dva úkony právní služby (sepis odvolání, účast na odvolacím jednání) z tarifní hodnoty 29 328,47 Kč (úrok z prodlení kapitalizován ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. datum) po 2 300 Kč, tedy odměny ve výši 4 600 Kč; dvou režijních paušálů po 450 Kč (tj. 900 Kč) podle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025; cestovným k odvolacímu jednání z adresa a zpět jednání, osobním automobilem zn. Anonymizováno, reg. zn. SPZ, při ujetí 182 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 8,5 l/100 km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty 34,10 Kč/1 l, při paušální sazbě 5,90 Kč/1 km, ve výši 1 073,80 Kč; náhradou za promeškaný čas strávený cestou k odvolacímu jednání v rozsahu 6půlhodin po 150 Kč, tj. ve výši 900 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ze součtu odměny a hotových výdajů ve výši 1 569,50 Kč (21 % z 7 473,80 Kč). Spolu s náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč činí celkové náklady vynaložené žalobkyní v odvolacím řízení částku 10 043,30 Kč, kterou je jí žalovaná povinna zaplatit k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V části týkající se výroku o nákladech řízení však proti němu dovolání přípustné není. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.