10 Co 335/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Jany Havlové a JUDr. Petra Erby v právní věci žalobce Jméno žalobce, narozeného dne Datum narození žalobce, bytem Adresa žalobce proti žalované Jméno žalované, narozené dne Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, o zaplacení 70 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Lounech č.j. 9 C 42/2022-89 ze dne 20. 3. 2024,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V záhlaví uvedeným rozsudkem (druhým v pořadí) okresní soud ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 70 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % od datum do zaplacení, ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle žalobních tvrzení byla mezi účastníky ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce převedl na účet žalované dne datum částku 50 000 Kč a dne datum částku 20 000 Kč; splatnost zápůjčky byla dohodnuta tak, že „peníze budou žalobci vráceny po nastěhování žalované do domu, na jehož dostavbu byla zápůjčka poskytnuta“. Skutečnost, že žalovaný převedl na účet žalované finanční prostředky v celkové výši 70 000 Kč, a to ve dvou platbách, jak jsou uvedeny v žalobě, vzal okresní soud za prokázanou. Tato skutečnost ostatně nebyla mezi účastníky sporná, rozdílná tvrzení však snesli účastníci k důvodu převodu peněz. Podle žalobce, jak zjistil okresní soud z jeho účastnické výpovědi, se jednalo o výpomoc žalované v době, kdy prováděla výstavbu rodinného domu, přičemž o tuto výpomoc jej měla žalovaná požádat s tím, že nejpozději mu peníze vrátí, až se do domu nastěhuje; zaslané peníze tak měl za zápůjčku. Žalovaná, jak naopak vyplynulo z její výpovědi, měla zaslané peníze za dar, když neměla potřebu si od nikoho půjčovat, ani o zápůjčku nežádala, žalobce jí v průběhu jejich partnerského vztahu poskytoval různé dárky nebo nakupoval a zařizoval věci potřebné k výstavbě domu. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce svá tvrzení ohledně smlouvy o zápůjčce mezi účastníky neprokázal. Ani po poučení podle § 118a o. s. ř. žádné relevantní důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně zápůjčky neoznačil, z dohody o finančním vyrovnání s bývalou manželkou pak okresní soud nemohl učinit žádný závěr na podporu tvrzení žalobce, že v době zaslání peněz na účet žalované sám moc peněz neměl a nemohl se jich tak zbavit formou darování. Oproti tomu za prokázané měl okresní soud tvrzení žalované, že částka 70 000 Kč byla na její účet žalobcem zaslána z titulu darovací smlouvy. Tento závěr učinil okresní soud ze zjištěných skutečností, že účastníci byli v době převodu peněz v partnerském vztahu, snaha žalobce o vrácení peněz započala až po skončení tohoto vztahu, především však je tento závěr podepřen svědeckými výpověďmi dvou synů žalované, kteří potvrdili skutková tvrzení žalované ohledně osobní prezentace žalobce ve finanční sféře, ohledně finanční nezávislosti žalované, a měli od žalované informace o tom, že žalobce poslal žalované peníze jako dar. Žalobce se podle zjištění okresního soudu prezentoval jako osoba s hmotným dostatkem a s ohledem na partnerský poměr účastníků nebyl důvod k pochybnostem, že žalovaná částka byla ze strany žalobce poskytnuta žalované jako dar, což bylo i žalovanou a jejími příbuznými takto důvodně vnímáno. Okresní soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. v situaci, kdy v řízení zcela úspěšná žalovaná náhradu nákladů „nepožadovala“. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, kterým se domáhal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně aby žalobě v plném rozsahu vyhověl. Namítal tendenční hodnocení důkazů okresním soudem ve prospěch žalované. Žalovaná neměla dostatek finančních prostředků na stavbu, z jejích bankovních výpisů se prokázalo, že neměla žádné úvěrové prostředky, tudíž měla potřebu si půjčovat. Žalobce k žalované neměl žádné pocity zavázanosti nebo viny, aby jí musel darovat 50 tisíc Kč, vše bylo dohodnuto v ústní smlouvě o zápůjčce, zápůjčka 20 tisíc Kč byla dohodnuta po telefonu a jejím důvodem byla dodávka septikové jímky poté, co žalovaná sdělila žalobci, že ze zápůjčky 50 tisíc Kč nemá po zaplacení řemeslníků nic. Vrácení zápůjčky bylo dohodnuto „po nastěhování žalované do domu“, žalobce dodatečně zjistil, že dům byl dokončen datum, což je tedy datum splatnosti zápůjčky. Svědectví synů žalované nemá takovou váhu, se žalobcem svědci o penězích nikdy nemluvili. Žalobce předložil dohodu o vyrovnání s bývalou manželkou jako důkaz, že měl před sebou výdaje v řádu milionu korun, na které musel sehnat peníze, jelikož touto částkou nedisponoval; žalované zapůjčil maximum peněz, které ještě zvládal s tímto závazkem sehnat, poskytnutím zápůjčky, ale prokazatelně zhoršil svou finanční situaci. Poukázal rovněž na skutečnost, že žalovaná, ač podle ní peníze byly darem, neodvedla příslušnou darovací daň. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že rozhodnutí okresního soudu má za správné a souhlasí s ním, s názorem žalobce se neztotožňuje. Při jednání, které krajský soud jako soud odvolací k přezkumu napadeného rozsudku včetně řízení, jež mu předcházelo, nařídil, setrvali účastníci na svých stanoviscích. Z dohody o vypořádání SJM (u níž není z protokolu o jednání okresního soudu zřejmé, zda jí byl proveden důkaz) odvolací soud zjistil, že byla s datem datum uzavřena mezi žalobcem a jméno FO, žalobce se v dohodě zavázal zaplatit bývalé manželce 200 000 Kč do datum a 750 000 Kč do datum, současně se zavázal uhradit náklady na rekonstrukci bytu bývalé manželky ve výši 100 000 Kč a vrátit zůstatek úvěru od Anonymizováno ve výši 36 145 Kč. Nespornou mezi účastníky je skutečnost, že žalobce převedl na bankovní účet žalované finanční prostředky v celkové výši 70 000 Kč, a to ve dvou platbách (dne datum ve výši 50 000 Kč a dne datum ve výši 20 000 Kč). Sporným mezi účastníky zůstal důvod poskytnutí těchto prostředků, když žalobce tvrdil, že se jednalo o zápůjčku na základě ústně uzavřené smlouvy, podle tvrzení žalované byly poskytnuté částky darem, u něhož není důvod k jeho vrácení. Podle obecného pravidla leží důkazní břemeno ohledně určitých skutečností na tom z účastníků řízení, který z jejich existence vyvozuje pro sebe příznivé právní následky (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka ze dne datum). V daném případě tak nesl žalobce důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že žalovanou částku poskytl žalované na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce, stejně tak k prokázání splatnosti zápůjčky. Jestliže žalovaná přišla s tvrzením, že žalovaná částka byla darem od žalobce, rovněž tak jí v tomto směru tížilo důkazní břemeno. Odvolací soud vycházel při přezkumu napadeného rozsudku ze skutkových zjištění okresního soudu, která doplnil, jak shora uvedeno, důkazem provedeným při odvolacím jednáním. Shodně s okresním soudem reflektoval odvolací soud zjištění, že účastníci byli po určitou dobu (mezi léty 2015 až 2018) partnery s určitou formou spolužití včetně participace účastníků na společných výdajích, věnovali se společným aktivitám, docházelo mezi nimi k darování věcí. Z provedených důkazů, a to i po poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., dospěl okresní soud k závěru o prokázání tvrzení žalované, že celková částka 70 000 Kč, kterou na její účet zaslal žalobce, byla darem. Od tohoto závěru nemá odvolací soud důvod se odchýlit. Skutečnosti, které pro tento závěr svědčily, zjistil okresní soud především z výslechu svědků, synů žalované, kteří shodně potvrdili, že se o daru žalobce dozvěděli od žalované, a to již v době, kdy jí byly peníze na účet zaslány. Žalobce vylíčili jako osobu, která nemá problém s penězi, což koresponduje i s výpovědí žalované, darování takové částky jim tak nepřipadlo nijak divné. Stejně tak potvrdili, že žalovaná odmítala finanční pomoc, a to i od svědků. V kontextu s tím, jak žalovaná ve své výpovědi popsala partnerský vztah účastníků, nemá ani odvolací soud pochybnosti o správnosti shora uvedeného závěru. Nelze rovněž přehlédnout, že po převodu peněz na účet žalované partnerský vztah účastníkům další roky trval, aniž by mezi účastníky došlo k jakémukoliv jednání směřujícímu např. k sepsání smlouvy o zápůjčce, nebo potvrzení o zápůjčce, případně příslibu vrácení apod. Komunikace prostřednictvím SMS ze dne datum, kdy žalobce poslal žalované zprávu, že „by chtěl vyřešit ty peníze“ pak zapadá do tvrzení žalované, že žalobce měl požadovat vrácení peněz až v reakci na rozchod účastníků, což potvrdili i slyšení svědci. Jestliže tedy okresní soud měl tvrzení žalované o darování žalované částky za prokázané, je tento jeho závěr správný a odůvodněný. Oproti tomu tvrzení žalobce o poskytnutí žalované částky na základě smlouvy o zápůjčce v řízení prokázáno nebylo, žalobce v tomto směru své důkazní břemeno neunesl. Odvolací námitky neshledal odvolací soud důvodnými. Z odůvodnění napadeného rozsudku, ani z obsahu spisu, nelze dovozovat jakýkoliv nestandardní postup či okresnímu soudu vytýkané „tendenční“ hodnocení důkazů. Poté, kdy byl rozsudek č. j. spisová značka ze dne datum (první v tomto řízení) odvolacím soudem zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, poučil okresní soud účastníky podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit skutková tvrzení a k prokázání sporných tvrzení označit důkazy, provedl řádné dokazování a zjištěný skutkový stav podrobil právnímu hodnocení. Výsledkem přezkumné činnosti odvolacího soudu je pak potvrzující rozhodnutí ve věci samé i v nákladovém výroku napadeného rozsudku. Pokud jde o zjištění z dohody o vypořádání SJM žalobce a jeho bývalé manželky, shodně s okresním soudem z ní odvolací soud nedovodil žádné skutečnosti, které by měly vliv na rozhodnutí ve věci samé, resp. které by prokazovaly žalobcem tvrzené uzavření smlouvy o zápůjčce. Odvolací soud proto z vyložených důvodů rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto v situaci, kdy žalobce nebyl v odvolání úspěšný, žalovaná se však náhrady nákladů tohoto řízení vzdala. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, tj. u Okresního soudu v Lounech. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.