10 Co 473/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Jany Havlové a JUDr. Petra Erby v právní věci žalobkyně Jméno žalobkyně , narozené dne Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátem Jméno advokáta A , se sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozenému dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupený advokátem Jméno advokáta B , se sídlem Adresa advokáta B , o zaplacení částky 112 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno č. j. Anonymizováno ze dne Anonymizováno ,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. až V. potvrzuje, jinak zůstává nedotčen.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 12 009 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta v , adresa, . V záhlaví uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 28. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 104 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 28. 10. 2017 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 133 474 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.), rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit České republice - Okresnímu soudu v , Anonymizováno, náklady řízení ve výši 50 764 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), a rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit České republice - Okresnímu soudu v , Anonymizováno, náklady řízení ve výši 4 423 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Okresní soud v tomto (třetím v pořadí) rozsudku reflektoval závěry, které vyplynuly z usnesení odvolacího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , jímž byl (první v pořadí) rozsudek č. j. , spisová značka, ze dne , datum, zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, rovněž tak závěry, které vyplynuly z usnesení odvolacího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , jímž byl (druhý v pořadí) rozsudek č. j. , spisová značka, ze dne , datum, zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil. Podle žalobních tvrzení se žalovaný na základě kupní smlouvy stal s účinností od 14. 7. 2016 vlastníkem objektu denního baru, stavby na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , který je ve vlastnictví žalobkyně, přičemž se žalobkyní neuzavřel nájemní smlouvu na užívání tohoto objektu, resp. na užívání plochy vnitřního traktu domu čp. , Anonymizováno, , tedy dvora, který je objektem denního baru asi z poloviny zastavěn. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení za období od 16. 7. 2016 do 31. 12. 2016; částka odpovídající bezdůvodnému obohacení žalovaného činí 112 500 Kč (za 4,5 měsíce užívání po 25 000 Kč/měsíc, když tato částka odpovídá měsíčnímu nájemnému, které se žalobkyní sjednal předchozí vlastník objektu , jméno FO, ). Okresní soud vyšel ze zjištění, že pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je ve vlastnictví žalobkyně, na tomto pozemku byl v rozhodném období umístěn objekt denního baru o výměře 90 m², jehož vlastníkem podle kupní smlouvy ze dne 14. 7. 2016 byl žalovaný. Podle závěru okresního soudu tak byla žalobkyně aktivně legitimována k vymáhání bezdůvodného obohacení po žalovaném jako vlastníkovi stavby postavené na pozemku žalobkyně, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod užívání tohoto pozemku ze strany žalovaného. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1405/2005 ze dne 25. 10. 2006, podle něhož k obohacení vlastníka stavby dochází už ze samotného titulu vlastnického práva, přičemž není podstatné, jakým způsobem své vlastnické právo realizuje, zda stavbu užívá či nikoliv, nebo zda užívání stavby přináší zisk či nikoliv, proto okresní soud uzavřel, že požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je v daném případě důvodný. Při určení rozsahu užívání předmětného pozemku vycházel okresní soud z výměry zastavěné plochy objektem denního baru, tj. z 90 m², když v řízení bylo prokázáno, že zámkovou dlažbu s obrubníky žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne 14. 7. 2016 uzavřené s insolvenčním správcem , jméno FO, nenabyl, nelze je posuzovat ani jako příslušenství stavby ve vlastnictví žalovaného. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o podmínkách, za nichž by žalovaný měl zajištěn přístup na pozemek žalobkyně za účelem odstranění stavby v souladu se závazkem z kupní smlouvy ze dne 14. 7. 2016. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by stavba žalovaného byla užívána k účelu, k němuž byla určena, tedy k hostinské činnosti. Skutečnost, že žalovaný neměl k objektu baru zajištěn přístup, se nemohla neprojevit ve stanovení výše bezdůvodného obohacení. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházel okresní soud v daném případě především ze znaleckého posudku , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, /, Anonymizováno, ze dne 26. 6. 2019 doplněného dodatkem č.1 ze dne 22. 1. 2022. Dokazování v tomto směru doplnil zprávami místních realitních kanceláří, zprávou Veřejného statku města , adresa, a vyhláškou č. 2/2004 statutárního města , adresa, , z nichž se snažil vytvořit co nejpevnější podklad pro svou úvahu o určení výše bezdůvodného obohacení žalovaného. Částka 8 290 Kč, k níž okresní soud v souladu s ustanovením § 136 o. s. ř. na základě své úvahy dospěl, koresponduje s částkou stanovenou výše uvedeným znaleckým posudkem, který využil metodu simulovaného nájemného. Podle závěru okresního soudu znalecký ústav zvolenou metodu přesvědčivě odůvodnil a takto určené obvyklé nájemné považoval za odpovídající i pro případ „pouhého“ umístění stavby. Okresní soud ve své úvaze rovněž zohlednil skutečnost, že nájemné za pozemek jen za účelem prostého umístění stavby nemůže být vyšší, než nájemné za pozemek za účelem podnikání. Zohlednil také výši obvyklého nájemného s ohledem na zajištění přístupu, kdy pozemek bez přístupu je fakticky nepronajímatelný. Žalovaný by tak musel žalobkyni zaplatit náhradu za užití jejího pozemku v souvislosti s odstraněním stavby, jeho majetkový prospěch by se zvýšil jen o částku obvyklého nájemného sníženou o náhradu za přístup. Okresní soud vzal za základ svých úvah výši obvyklého nájemného podle znaleckého posudku za žalované období, od níž pak odečetl výši náhrady, ke které znalecký ústav dospěl. Ohledně aplikace ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) okresní soud uzavřel, že samotná skutečnost, že nedošlo k dohodě mezi účastníky o přístupu žalovaného ke stavbě přes pozemek žalobkyně za účelem odstranění stavby, neznamená, že žalobkyně těžila ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání nebo jednala v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný zakoupil stavbu, o níž věděl, že je umístěna na cizím pozemku, a zavázal se jí odstranit. Bylo tak na něm, aby zjistil, jakým způsobem jsou upraveny vztahy s touto stavbou související a v případě nedohody o přístupu ke stavbě využil právních instrumentů, které v k řešení nastalé situace občanský zákoník poskytuje. Žalovaný žádné řízení za účelem zřízení přístupu ke stavbě neinicioval, nepožádal ani stavební úřad o souhlas s odstraněním stavby. K dohodě účastníků ohledně odstranění stavby došlo až v roce 2018. Okresní soud proto z vyložených důvodů žalobě vyhověl do částky 8 290 Kč s úrokem z prodlení počínajícím od marného uplynutí lhůty k zaplacení bezdůvodného obohacení a ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle úspěchu účastníků ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. a o náhradě nákladů státu podle výsledku řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř.Proti uvedenému rozsudku, a to proti jeho výrokům II., III. a IV., podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala, aby odvolací soud (nezruší-li napadenou část rozsudku a nevrátí-li věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení) „věc objektivně vyhodnotil, stanovil výši bezdůvodného obohacení v poměru ke skutkovému stavu věci a např. alespoň prismatem korekce rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl o nákladech řízení“. Odvolatelka namítala, že to byl výlučně žalovaný, který způsobil svým jednáním protiprávní stav a znemožnil odvolatelce nakládat s celým dvorním traktem domu. Je tak na zvážení, zda při znalosti a povědomí žalovaného o celém právním a skutkovém stavu existence stavby na pozemku odvolatelky nelze věc posoudit jako konkludentní uzavření kvazinájemního vztahu s účelem umístění restaurace. Jak je zřejmé ze Smlouvy o právu provést stavbu uzavřené mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaného, bylo toto právo zřízeno k celé ploše zahrady/dvora domu a bylo na úvaze stavebníka, zda celou plochu dvora zabere stavbou a bude ji užívat pro venkovní sezení. Právem stavby zatížený pozemek je tak plochou celého dvora, přičemž do tohoto práva vstoupil žalovaný jako právní nástupce , jméno FO, . Odvolatelka dále opětovně poukázala na hrubé omyly, jichž se dopustil znalecký ústav , Anonymizováno, např. tím, že si plete , Anonymizováno, městské obvody a porovnává pozemek odvolatelky ležící v centrálním , Anonymizováno, obvodu s okrajovými částmi města. Odkázala rovněž na znalecké posudky , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , jméno FO, , rovněž tak na vyjádření realitních kanceláří , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , právnická osoba, , z nichž vyplývá měsíční nájemné za dvorní trakt v průměrné výši 29 800 Kč. Odvolatelka rovněž nebránila užívání pozemku, na němž ležela stavba žalovaného, bránila se pouze likvidaci a odvozu velkého množství demolované stavební suti a demolovaného krovu nově kompletně zrekonstruovaným průchodem domu , Anonymizováno, z důvodu předpokládaných možných poškození domu atd.; proto požadovala kauci na zajištění škod. Bránila se hrubým stavebním pracím a odvozu materiálu svým domem i proto, že věděla, že žalovaný má zajištěn přístup domem , Anonymizováno, . Odvolatelka neměla nic proti pohybu žalovaného ve dvorním traktu, jednalo se výlučně o spor o průchod domem.Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek v napadené části, resp. ve výrocích II. až V., když výrok V. je stejně jako odvoláním napadený výrok IV. závislým nákladovým výrokem na rozhodnutí ve věci samé. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, žalobkyně se domáhala zrušení napadené části rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, žalovaný pak potvrzení napadené části rozsudku.Odvolací soud vzal za základ svého rozhodování skutková zjištění, která okresní soud učinil po podrobném a dostatečném dokazování; tato zjištění má za správná a v tomto směru pro stručnost plně odkazuje na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. S právním hodnocením okresního soudu se odvolací soud v posuzované věci rovněž zásadně ztotožnil, také v tomto směru může na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat. V daném případě ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že žalovaný byl vlastníkem stavby postavené na pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Je tak nepochybné, že k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně skutečně došlo, neboť žalobkyně jako vlastník pozemku, na němž stojí stavba jiného vlastníka, byla na svém vlastnickém právu omezena; vlastníka stavby oproti tomu stíhá povinnost za užívání cizího pozemku jeho vlastníkovi zaplatit náhradu. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tak daném případě vychází „ze samotného titulu vlastnického práva“, resp. z prosté existence stavby žalovaného na pozemku žalobkyně.Ze skutkových zjištění rovněž vyplývá, že žalobkyně byla podle obsahu výzev ke zpřístupnění pozemku ze srpna 2016 od počátku obeznámena s tím, že žalovaný žádal zpřístupnění pozemku p. č. , hodnota, za účelem odstranění nebytového objektu, který koupil od insolvenčního správce dlužníka , jméno FO, . Jakkoliv žalobkyně se žalovaným v tomto smyslu komunikovala, např. v reakci na výzvu ke zpřístupnění pozemku, trvala na placení nájemného ve výši 25 000 Kč měsíčně a na složení jistoty (kauce) ve výši 150 000 Kč, jak vyplývá z návrhu nájemní smlouvy (která počítá s „provozem denního baru“) a z nedatovaného ručně psaného textu podepsaného zástupcem žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že by předmětná stavba žalovaného byla v rozhodné době užívána k účelu, k němuž byla určena, tedy k hostinské činnosti; nebylo rovněž prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena jakákoliv dohoda, která by dávala vztahu účastníků ohledně stavby na pozemku právní rámec. K dohodě o podmínkách, za nichž by žalovaný měl na pozemek žalobkyně zajištěn přístup k tomu, aby stavbu denního baru z pozemku odstranil, mezi účastníky nedošlo. Žalovaný pak podle skutkových zjištění nebyl nijak aktivní v tom, aby si ke stavbě zajistil přístup za účelem jejího odstranění, neobrátil se ve věci odstranění stavby na příslušný stavební úřad, a na další jednání se žalobkyní poté, co jednání jeho zmocněnce se zástupcem žalobkyně v červenci 2016 nevedlo k uspokojivému závěru a na písemné výzvy žalovaného ke zpřístupnění pozemku ze srpna 2016 reagovala žalobkyně dopisem ze dne 17. 8. 2016 obsahujícím návrh nájemní smlouvy, v rozhodném období rezignoval.Pokud okresní soud vycházel při stanovení výše bezdůvodného obohacení z výměry 90 m², tj. z plochy zastavěné objektem denního baru, postupoval tak podle závěru odvolacího soudu správně. Z provedeného dokazování vyplývá, že kupní smlouvou ze dne 14. 7. 2016 žalovaný nabyl vlastnické právo k objektu denního baru bez čp. na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , kdy předmět prodeje je označen jako přízemní objekt s pultovým krovem, krytina Rannila, klemp. prvky, objekt má ze tří stran zdivo z tvárnic Ytong, přední stranu tvoří dřevěná konstrukce zcela prosklená - EURO profily s dvojsklem, podlaha je dřevěná. Se závěrem okresního soudu, že na pozemku žalobkyně vybudovaná zámková dlažba s obrubníky a vysázené keře nejsou součástí ani příslušenstvím stavby, která byla předmětem, prodeje, se odvolací soud ztotožnil.Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházel okresní soud především ze znaleckého posudku , Anonymizováno, v , adresa, ze dne 26. 6. 2019 doplněného dodatkem ze dne 22. 1. 2022. Na jeho základě a na základě dalších listinných důkazů, jak byly okresním soudem provedeny, dospěl okresní soud ke stanovení výše bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 136 o. s. ř. vlastní úvahou. Odvolací soud má toto rozhodnutí za správné a spravedlivé, odpovídající shora naznačenému skutkovému stavu. Okresní soud si z dostupných důkazů vytvořil pevnější základ pro své úvahy o výši bezdůvodného obohacení v situaci, kdy nemohl pro nedostatek, resp. absenci srovnatelných případů, vycházet z objektivně zjištěné obvyklé výše bezdůvodného obohacení.Ze shora vyložených důvodů má tak odvolací soud napadenou část rozsudku ve věci samé za správnou. Zamítavý výrok II. rozsudku proto podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.Za správný má odvolací soud rovněž závěr okresního soudu o přiznání náhrady nákladů řízení v závislosti na úspěchu účastníků ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jakkoliv výši nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení určil okresní soud ve smyslu § 136 o. s. ř. podle své úvahy, bylo pouze na žalobkyni, jaký nárok v řízení uplatní a z jakých skutkových tvrzení takový nárok dovodí; rozsah úspěchu ve věci je v občanském soudním řízení základním principem, na němž je náhrada nákladů řízení ve vztahu účastníků založena. Úspěch žalobkyně v posuzované věci v rozsahu 7 % a tomu odpovídající úspěch žalovaného v rozsahu 93 % tak odůvodňuje přiznání náhrady řízení žalovanému v rozsahu 86 % v průběhu celého řízení vzniklých nákladů. Při přezkumu výše náhrady dospěl odvolací soud k mírně vyšší částce, která žalovanému měla být podle úspěchu ve věci přiznána (již jen při nutnosti vycházet u mimosmluvní odměny za účast zástupce žalovaného při odvolacím jednání dne 6. 3. 2024 z tarifní hodnoty 112 500 Kč vzhledem k odvolání obou účastníků - srov. § 8 odst. 1 advokátního tarifu), odvolací soud však, vycházeje důsledně ze zásady nezhoršování postavení odvolatele v odvolacím řízení, i v nákladovém výroku III. napadený rozsudek jako správný potvrdil. Z míry úspěchu účastníků ve věci resultuje rovněž rozhodnutí okresního soudu ve výrocích IV. a V. o náhradě nákladů, které v tomto řízení vznikly státu a o nichž okresní soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Okresní soud podle výsledku řízení správně určil povinnost žalobkyně k náhradě nákladů státu ve výši 58 764 Kč, na kterou žalobkyně zaplatila zálohu ve výši 8 000 Kč a je tak povinna zaplatit 50 764 Kč, povinnost žalovaného pak činí 4 423 Kč.Ve výroku I. nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, v tomto rozsahu tak samostatně nabyl právní moci.O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů ve výši 12 009 Kč, z toho mimosmluvní odměnu ve výši 5 620 Kč za jeden úkon právní služby (účast u odvolacího jednání dne 31. 3. 2025) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, AT), náhradu hotových výdajů 450 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 AT, náhradu za ztrátu času ve výši 1 200 Kč za osm půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 AT, jízdné ve výši 2 655 Kč osobním automobilem k odvolacímu jednání , adresa, - , adresa, a zpět, tj. celkem 260 km, a 21 % DPH v částce 2 084 Kč.