11 Co 138/2023

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Beneše a soudkyň Mgr. Jany Havlové a JUDr. Zdeňky Jungvirtové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení neexistence věcného břemene, o vzájemném návrhu žalované, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2023, č. j. 21 C 269/2021-116,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a IV. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud (dále jen „soud prvního stupně“) částečně zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení, že na pozemcích parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , nevázne věcné břemeno v podobě služebnosti inženýrské sítě ve prospěch žalované zapsané v oddíle C listu vlastnictví č. , hodnota, , a to ve vztahu k pozemku parc. č. , hodnota, (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá určení, že na pozemku parc. č. , hodnota, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , nevázne věcné břemeno v podobě služebnosti inženýrské sítě ve prospěch žalované zapsané v oddíle C listu vlastnictví č. , hodnota, (výrok II.), zamítl vzájemný návrh žalované, kterým se žalovaná domáhá určení, že pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , jsou zatíženy věcným břemenem v podobě služebnosti inženýrských sítí dle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 9. 10. 2015 (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhal určení, že na pozemcích parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, , zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, , jejichž je vlastníkem, nevázne služebnost inženýrské sítě ve prospěch žalované. Žalobce vzal v průběhu řízení žalobu částečně zpět, a to ve vztahu k pozemku parc. č. , hodnota, , protože tento pozemek není dle výpisu z katastru nemovitostí věcným břemenem zatížen. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby vyjádřila nesouhlas, aniž by uvedla důvod nesouhlasu. Soud prvního stupně výrokem I. řízení dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil s tím, že žalovaná sice s částečným zpětvzetím žaloby nesouhlasila, avšak neuvedla důvod nesouhlasu (§ 96 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná s žalobou nesouhlasila a podala vzájemný návrh, kterým se domáhala určení existence věcného břemene spočívajícího ve služebnosti inženýrských sítí na pozemcích žalobce parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, dle Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 9. 10. 2015.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . V katastru nemovitostí je zapsáno věcné břemeno zatěžující pozemek parc. č. , hodnota, ve prospěch žalované dle Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 9. 10. 2015. Pozemek parc. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2 byl původně pozemkem parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, jehož součástí byla stavba domu č.p. , Anonymizováno, , jež byla na základě rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , Stavebního úřadu, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , odstraněna. Uvedené pozemky nabyl žalobce do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 2. 11. 2017 od pana , jméno FO, , s právními účinky vkladu ke dni 11. 1. 2018. V článku IV. kupní smlouvy je výslovně uvedeno, že v katastru nemovitostí je zapsána ve prospěch oprávněných , jméno FO, a , Jméno zainteresované osoby 1/0, služebnost inženýrské sítě a že v pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (nyní parc. č. , hodnota, ) je umístěna kanalizační přípojka k pozemku parc. č. , hodnota, , přičemž prodávajícímu není známo, zda a na jakém právním základě byla tato přípojka v pozemku zbudována. Žalovaná je výlučnou vlastnicí sousedních pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalovaná byla původně podílovou spoluvlastnicí těchto pozemků v rozsahu jejich ideální 1/2, kdy jejich druhou ideální 1/2 vlastnila , jméno FO, , narozená , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Dne 22. 4. 2020 byla mezi žalovanou a , jméno FO, uzavřena darovací smlouva, kterou , jméno FO, darovala svůj spoluvlastnický podíl žalované a žalovaná se tak stala výlučnou vlastnicí těchto pozemků. Dne 2. 12. 2013 byla mezi , jméno FO, , jako pronajímatelem a žalovanou a , jméno FO, , jako nájemci uzavřena Smlouva o užívání pozemku a převodu inženýrských sítí. Dle této smlouvy , jméno FO, , jako tehdejší vlastník pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (nyní parc. č. , hodnota, ), přenechal tento pozemek do bezplatného nájmu až do doby splacení tohoto pozemku a pozemku parc. č. , hodnota, do dočasného užívání , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , jméno FO, za účelem zřízení inženýrských sítí k jejich pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , jméno FO, v této smlouvě dále vyslovil souhlas s převedením vlastnického práva stávajících inženýrských přípojek na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, na nájemkyně a dal souhlas k výkopovým pracím a zřízení vodovodní přípojky přes pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, a prodloužením inženýrských sítí na pozemek nájemkyň parc. č. , Anonymizováno, . Dále vyslovil souhlas s tím, že po zaplacení ceny pozemků budou tyto převedeny na nájemkyně. Dne 9. 10. 2015 byla mezi , jméno FO, , jako povinným a žalovanou a , jméno FO, , jako oprávněnými uzavřena Smlouva o zřízení věcného břemene - služebnosti inženýrské sítě. Dle této smlouvy , jméno FO, , jako tehdejší vlastník pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (nyní parc. č. , hodnota, ) a pozemku parc. č. , hodnota, (ve smlouvě chybně parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) zřídil ve prospěch oprávněných kdekoli na služebném pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, věcné břemeno služebnosti inženýrských sítí spočívající v právu vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem vést přes služebný pozemek inženýrské sítě, provozovat je a udržovat a s tím souvisejícím právu vstupu a vjezdu oprávněných či jejich dodavatelů na služebný pozemek včetně externích firem za účelem provozu inženýrských sítí, jejich údržby, oprav a rekonstrukce. Věcné břemeno zahrnuje rovněž právo zřídit, mít a udržovat na služebném pozemku také potřebné obslužné zařízení, jakož i právo provádět na inženýrských sítí úpravy za účelem její modernizace nebo zlepšení její výkonnosti. Věcné břemeno bylo zřízeno na dobu určitou na dobu provozu inženýrských sítí oprávněným a pro každého nového vlastníka po dobu jejich životnosti. Ve smlouvě je dále uvedeno, že oprávněné jsou vlastníky kanalizace, vodovodní přípojky, elektropřípojky a telefonního kabelu v pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , že věcné břemeno přechází na nového vlastníka inženýrských sítí a že práva a povinnosti dle této smlouvy přecházejí na právní nástupce smluvních stran. Věcné břemeno dle této smlouvy bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 3. 11. 2015.

4. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda je dle § 80 o. s. ř. dán na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Uvedl, že žalobce se domáhá negativního určení, že na pozemku parc. č. , hodnota, nevázne předmětné věcné břemeno služebnosti inženýrské sítě, jež je zapsáno ve veřejném seznamu. Na tomto určení naléhavý právní zájem soud prvního stupně shledal s odůvodněním, že žalobce nemůže přes odpor žalované jinak než soudní cestou docílit výmazu tohoto věcného břemene z katastru nemovitostí. Žalovaná se naopak svým vzájemným návrhem domáhá pozitivního určení, že pozemky žalobce parc. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jsou zatíženy věcným břemenem v podobě služebnosti inženýrských sítí dle Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 9. 10. 2015. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve vztahu k pozemku parc. č. , hodnota, naléhavý právní zájem na takovém určení z povahy věci dán být nemůže, neboť věcné břemeno zatěžující tento pozemek je zapsáno ve veřejném seznamu a nelze znovu deklarovat něco, co již takto právně existuje. Ve vztahu k pozemku parc. č. , hodnota, sice věcné břemeno v katastru nemovitostí zapsáno není, ale měl za prokázané, že věcné břemeno bylo zřízeno toliko a výhradně k pozemku parc. č. , hodnota, (dříve parc. č. st. , Anonymizováno, ) jako pozemku služebnému a nikoli i k pozemku parc. č. , hodnota, . Zápis v katastru nemovitostí tak odpovídá skutečnosti a žádné věcné břemeno pozemek parc. č. , hodnota, nezatěžuje. Vzájemný návrh žalované proto soud prvního stupně výrokem III. zamítl.

5. Jde-li o rozhodnutí o návrhu žalobce ve vztahu k pozemku parc. č. , hodnota, , aplikoval soud prvního stupně, vzhledem k datu uzavření Smlouvy o zřízení věcného břemene, příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to § 1257 odst. 1, 2, § 1258, § 1264 odst. 2, § 1265 odst. , právnická osoba, a § 1267 odst. 1, 2. Vycházel z toho, že věcné břemeno bylo zřízeno k požadavku žalované, která spolu s , jméno FO, koupila své pozemky od , jméno FO, , chtěla od něj koupit i sousední pozemky nyní ve vlastnictví žalobce, z čehož nakonec sešlo. Uvedl, že vzhledem k tomu, že zde byl původní předpoklad jednoho vlastnictví celého souboru pozemků, z čehož zjevně vycházel i , jméno FO, jako jejich původní vlastník, byla nejprve uzavřena smlouva ze dne 2. 12. 2013, kterou byly převedeny stávající inženýrské sítě na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, na žalovanou a , jméno FO, , jako spoluvlastnice sousedního pozemku parc. č. , Anonymizováno, a poté dne 9. 10. 2015 formální smlouva o zřízení věcného břemene, když předpokládaný prodej pozemků žalované přestával být reálný. Připustil, že Smlouva o zřízení věcného břemene - služebnosti inženýrské sítě ze dne 9. 10. 2015 je formulována poněkud „nestandardně“ a některé její formulace i její struktura mohou být na první pohled zavádějící. Dospěl však k závěru, že se jedná o platné a určité právní jednání, které není v rozporu s dobrými mravy. Z obsahu této smlouvy i z úmyslu smluvních stran vyložil, že se jedná o tzv. pozemkovou služebnost, když smlouva definuje služebný pozemek parc. č. , Anonymizováno, a přechod práv a povinností na právní nástupce smluvních stran. Nestandardnost shledal v tom, že smlouva nedefinuje tzv. panující pozemek, jímž by byl zjevně pozemek sousední parc. č. st. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované, nicméně současně stanoví, že stávající inženýrské sítě na služebném pozemku jsou již ve vlastnictví žalované, a to na základě smlouvy ze dne 2. 12. 2013. Uvedl, že služebnost inženýrské sítě je na základě její zákonné definice vždy služebností pozemkovou s tím, že ve smlouvě byla vymezena přesně dle § 1267 odst. 1, 2 o. z. Další nestandardnost shledal v tom, že služebnost byla zřízena kdekoli na služebném pozemku, což ovšem podle jeho závěru nemůže mít za následek neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Odkázal přitom na § 1258 o. z., který dává při určení rozsahu služebnosti zjevně přednost ujednání smluvních stran. Upozornil na to, že žalobce byl na existenci předmětné služebnosti výslovně upozorněn v kupní smlouvě ze dne 2. 11. 2017 a musel si tak být jako svéprávná osoba vědom toho, že kupuje pozemek zatížený pozemkovou služebností v podobě inženýrské sítě. Soud prvního stupně poukázal v této souvislosti na § 574 o. z., dle něhož je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Proto žalobu výrokem II. zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci s ohledem na to, že žalobce ani žalovaná nebyli se svými návrhy věcně úspěšní.

6. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému výroku II., podal v zákonné lhůtě odvolání žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení ve vztahu k posouzení platnosti Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 9. 10. 2015. Namítal jednak, že se nemůže jednat o aplikaci § 1257 odst. 2 o. z., který upravuje zatížení pozemku ve prospěch jiného pozemku stejného vlastníka, a dále, že soud prvního stupně nerespektoval § 560 o. z. a § 1262 odst. 1 o. z., tj. písemnou formu vkladové listiny. S odkazem na § 1265 o. z. uvedl, že služebnost je buď spojena s určitým panujícím pozemkem a pak se jedná o tzv. pozemkovou služebnost, nebo může být spojena s určitou konkrétní osobou a pak se jedná o tzv. osobní služebnost. Pro případ pozemkové služebnosti, která je spojena s panujícím pozemkem, je třeba v rámci písemného smluvního ujednání o zřízení služebnosti, tj. ve vkladové listině ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, panující pozemek označit způsobem uvedeným v § 8 písm. a) uvedeného zákona, mimo jiné tedy i parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží. V případě pozemků, vedených v katastrálním území ve dvou číselných řadách, což platí i pro k. ú. , adresa, , i údajem o tom, že se jedná o stavební parcelu. Namítal, že Smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 9. 10. 2015 však uvedené náležitosti neobsahuje. Zda tehdejší smluvní strany , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , jméno FO, jsou vlastníky nějakých potencionálně panujících pozemků v k.ú. , adresa, ve smlouvě uvedeno není. Z této skutečnosti i opakovaného použití termínu „služebný pozemek“ na straně jedné a absenci termínu „panující pozemek“ na straně druhé, za současného označení , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , jméno FO, jako „oprávněných“, dovodil, že uvedenou smlouvou byla zřízena služebnost osobní ve prospěch jmenovaných jako vlastnic inženýrských sítí již ve služebném pozemku umístěných. Tomu podle jeho názoru odpovídá i stav zápisu v katastru nemovitostí, kde je zapsáno oprávnění nikoliv pro panující pozemek, nýbrž pro oprávněné osoby , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , jméno FO, . Je tak přesvědčen o tom, že předmětná služebnost je osobní služebností, na čemž nic nemění ani obsah bodu 7 závěrečných ustanovení smlouvy o „přechodu na právní nástupce“, když není zřejmé, zda se tím rozumí singulární sukcese anebo univerzální sukcese, která je u osobní služebnosti ve smyslu § 1302 o. z. přípustná. Má za to, že žádný právní předpis nebrání tomu, aby služebnost inženýrské sítě byla zřízena jako tzv. osobní služebnost. Setrval na své zásadní námitce neplatnosti Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 9. 10. 2015 pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z. Odkaz soudu prvního stupně na § 1258 o. z. považoval za nepřípadný, neboť se vztahuje pouze na případy, kdy obsah nebo rozsah služebnosti není určen. O takový případ se v projednávané věci nejedná, když ve smlouvě ze dne 9. 10. 2015 bylo ujednáno, že se zřizuje právo vést, provozovat a udržovat inženýrské sítě „kdekoliv“ na služebném pozemku. Uvedl, že podstatou služebnosti inženýrské sítě je omezení vlastníka v podobě povinnosti strpět na svém pozemku umístění, provozování a údržbu kanalizačního, energetického a podobného zařízení. Konkrétně je tak ve svém užívacím právu omezen pouze částečně v podobě umístění nějakého povrchového či podzemního zařízení, přičemž možnost užívání fyzicky nedotčeného pozemku, vyjma důsledků eventuálního ochranného pásma, mu zůstává zachována. V posuzované věci má služebnost inženýrské sítě váznout na poměrně rozsáhlém pozemku o výměře , Anonymizováno, m2 a vlastnické právo k předmětnému pozemku tak bylo omezeno až na jeho samou holou podstatu, což podle názoru žalobce představuje nejenom rozpor s dobrými mravy, ale i se zákonem (§ 1257 a násl o. z.). Žalobce navrhl změnu napadeného rozsudku a vyhovění jeho žalobě.

7. Žalovaná s odvoláním žalobce nesouhlasila, považovala ho za nedůvodné a navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném výroku II., který považuje za věcně správný. Právní názor žalobce, že Smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 9. 10. 2015 je neplatná proto, že v ní není řádně definován panující pozemek v souladu s § 8 písm. a) katastrálního zákona nepovažuje za správný. Poukázala na to, že žalobce se v řízení domáhal neplatnosti předmětné smlouvy pouze z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy. Namítala, že až po koncentraci řízení žalobce uvádí nové skutečnosti, na nichž zakládá námitky neplatnosti smlouvy. Odkázala na právní názor Nejvyššího soudu, podle kterého specifikace nemovitosti dotčené převodem v rozporu s katastrálním zákonem, tedy nedostatečná specifikace nemovitosti, nemusí nutně vést k neplatnosti právního jednání, zachyceného ve smlouvě, jež jako listina slouží jako podklad k zápisu práva do katastru nemovitostí. Nedostatek specifikace nemovitosti může být i v takovém případě nahrazen výkladem právního jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. , spisová značka, ). Uvedla, že ze systematického výkladu úpravy služebnosti inženýrské sítě je zřejmé, že tato specifická služebnost je upravena v § 1267 a násl. občanského zákoníku, a to v pododdílu 4 „Některé pozemkové služebnosti“. Má tak za to, že služebnost inženýrské sítě je služebností pozemkovou. Služebný pozemek je podle jejího názoru v předmětné smlouvě určen dostatečně určitě a v takovém rozsahu, aby jej bylo možné odlišit od jiného pozemku v tomtéž katastrálním území. Panující nemovitostí jsou inženýrské sítě, které se na služebném pozemku, parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, nacházejí. Dle čl. „Úvodní ustanovení“ odst. 2 předmětné smlouvy se jedná o kanalizační, vodovodní a elektrickou přípojku a přípojku sítí elektronických komunikací. Vlastnicemi inženýrských sítí se staly ještě před uzavřením Smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti inženýrské sítě ze dne 9. 10. 2005 žalovaná a paní , jméno FO, , na něž byly tyto inženýrské sítě převedeny tehdejším vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , svědkem , jméno FO, . Odkázala na § 509 o. z. upravující liniové stavby s tím, že vodovodní, kanalizační, elektrická přípojka a přípojka sítě elektronických komunikací na pozemku parc. č. , hodnota, jsou bezesporu liniovou stavbou. Za splněnou má též podmínku, že zasahují více pozemků, neboť procházejí pozemkem parc. č. , hodnota, ve vlastnictví žalobce a rovněž pozemkem parc. č. st. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované. Přípojky specifikované ve Smlouvě o zřízení věcného břemene služebnosti inženýrské sítě nejsou tedy součástí pozemku a jsou samostatnou stavbou, tedy samostatnou nemovitou věcí a jsou tedy panující věcí ke služebnosti inženýrské sítě zřízené na základě shora uvedené smlouvy. Panující nemovitou věcí ke služebnosti inženýrské sítě jsou tak samotné inženýrské sítě uložené na pozemcích parc. č. , hodnota, (dříve parc. č. st. , Anonymizováno, ) ve vlastnictví žalobce a parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve vlastnictví žalované. Je-li v předmětné smlouvě ujednáno, že oprávněnou osobou jsou vlastnice inženýrských sítí, má se tím na mysli, že panující věcí jsou právě tyto inženýrské sítě. Namítala, že žalobce dosud nevznášel žádné námitky, že by Smlouva o zřízení věcného břemene - služebnosti inženýrské sítě byla neplatná pro rozpor se zákonem. Žalovaná má za to, že vzhledem k uplynutí koncentrační lhůty, se při odvolacím řízení žalobce nemůže domáhat relativní neplatnosti smlouvy. Tvrzení žalobce, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, považuje žalovaná za nedůvodné. Podle jejího názoru by rozpor s dobrými mravy snad mohly odůvodňovat zcela mimořádné okolnosti uzavření smlouvy, pokud by dřívější povinný a vlastník služebného pozemku, svědek , jméno FO, byl nucen k uzavření smlouvy, byl podroben vyhrožování, vydírání apod. a za těchto okolností uzavřel smlouvu, která se svým obsahem pro povinného z této služebnosti zdá být samozřejmě nevýhodná. Žalovaná k tomu doplnila, že úmysl zřídit služebnost inženýrské sítě k celému pozemku byl oběma stranám smlouvy od počátku zřejmý. Pozemek parc. č. , hodnota, (dříve st. , Anonymizováno, ) byl pozemek dříve zastavěný hospodářským stavením. Po této stavbě zbyly na pozemku četné kamenné základy, zahrabaná stavební suť či zasypané sklepy a pozemek se stal pro jakékoliv výkopové práce velmi nevhodný. Proto žalovaná trvala při jednání o uzavření Smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti inženýrské sítě, aby tato služebnost byla zřízena k celému pozemku a při výstavbě rodinného domu na sousedních pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, si mohla vybrat, kudy povedou přípojky inženýrských sítí. Svědek , jméno FO, neměl v plánu na pozemku v době uzavření předmětné smlouvy stavět, a proto souhlasil se zřízením služebnosti v celém rozsahu pozemku. Odkázala na soukromé právo, které předvídá a aprobuje možnost, že vlastník svým právním jednáním omezí své vlastnického právo k věci až na tzv. holé vlastnictví, kdy nemůže vykonávat žádná práva z vlastnictví plynoucí. Samotné takové právní jednání může být samozřejmě pro takového vlastníka nevýhodné, nicméně soukromé právo nemá do takových vztahů zasahovat paternalistickým způsobem tak, že by jen pro zjevnou nevýhodnost bez dalšího prohlašovalo takové právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Občanský zákoník dle § 4 odst. 1 předpokládá, že právní jednání činí osoby svéprávné průměrného rozumu a jsou schopné svého rozumu užívat s běžnou péči a opatrnosti. Poukázala na to, že žalobce byl při koupi pozemku informován o tom, že pozemek, který hodlá koupit, je zatížen služebností inženýrské sítě. Tato služebnost byla řádně vložena do katastru nemovitostí a byla z výpisu z katastru nemovitostí zřejmá. Pokud žalobce koupil nemovitost, aniž se předtím seznámil s rozsahem této služebnosti a práva a povinnostmi s tím spojenými, nelze tuto skutečnost klást k tíži žalované, nýbrž je to důsledek pouze vlastní neopatrnosti a nedbalosti žalobce, že se se stavem pozemku neseznámil včas a důkladně. Neopatrnost a nedbalost žalobce nemůže být důvodem pro rozpor právního jednání žalované s dobrými mravy. Žalobce měl též možnost seznámit se s přesným rozsahem služebnosti, neboť předmětná smlouva byla založena ve sbírce listin katastru nemovitostí. Osobám, které o svá práva dostatečně nedbají, nemůže být přiznána ochrana soukromého práva. Poukázala na § , Anonymizováno, odst. 1 věta první o. z., podle kterého je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, nikoho neomlouvá neznalost zapsaného údaje. Poukázala též na základní zásadu občanského práva uvedenou v § 3 odst. 2 písm. d) o. z., podle níž daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny. Uvedla, že žalobce se stal po nabytí vlastnictví ke služebnému pozemku právním nástupcem do práv a povinností, které vznikly na základě smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti inženýrské sítě, a je tak namísto předchozího vlastníka , jméno FO, zavázán z této smlouvy a je povinen závazky plynoucí z této smlouvy dodržovat. Vyjádřením této zásady je konečně i interpretační pravidlo dle § 574 o. z., podle nějž na smlouvy má být pohlíženo spíše jako na platné než jako na neplatné. Žalovaná je tak přesvědčena, že není žádný důvod pro to, aby předmětná smlouva byla prohlášena za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.

8. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. v napadeném výroku II. a závislém výroku IV. (§ 206 odst. 2, věty druhé o. s. ř.), a to spolu s předcházejícím řízením podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

9. Při hodnocení odvoláním napadeného rozsudku lze konstatovat, že soud prvního stupně provedl v řízení řádným způsobem a v dostatečném rozsahu dokazování, z něhož učinil potřebná skutková zjištění, z nichž vyvodil skutkové a právní závěry, které v odůvodnění rozhodnutí srozumitelným a přiléhavým způsobem popsal a vyložil, odvolací soud je považuje za správná, při svém rozhodování z nich vycházel a pro stručnost na ně zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu dle § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

10. V souzené věci je stěžejní posouzení platnosti Smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti inženýrské sítě ze dne 9. 10. 2015 (dále též jen „Smlouva“), uzavřené mezi , jméno FO, , jako povinným a žalovanou a , jméno FO, , jako oprávněnými. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal v této Smlouvě žádné zásadní nedostatky vedoucí k její neplatnosti. Dospěl k závěru, že žalobcem tvrzená neplatnost Smlouvy není dána. Jedná se o platné právní jednání, na základě něhož byla na pozemku parc. č. , hodnota, (dříve parc. č. , Anonymizováno, ) zřízena služebnost inženýrské sítě, která byla následně zapsána do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 3. 11. 2015. S touto skutečností, včetně rozsahu služebnosti, se žalobce měl a mohl seznámit před tím, než předmětný pozemek parc. č. , hodnota, dne 2. 11. 2017 od , jméno FO, kupoval. Z kupní smlouvy vyplývá, že žalobce byl s existencí inženýrských sítí na kupovaném (předmětném) pozemku seznámen (čl. IV. bod 1.) a tuto smlouvu, jakožto výraz své pravé, svobodné a vážné vůle, stvrdil svým vlastnoručním podpisem (čl. VIII. bod 6.).

11. Neplatnost Smlouvy nezakládá skutečnost, že v ní není označen panující pozemek. Jedná se o specifický případ služebnosti, a to služebnost inženýrské sítě upravená v § 1267 a násl. o. z., která je tzv. pozemkovou služebností. Ze systematiky občanského zákoníku vyplývá, že „Služebnost inženýrské sítě“ je upravena v Pododdílu 4 nazvaném „Některé pozemkové služebnosti“, z čehož lze tento závěr jednoznačně dovodit. Podstatnou náležitostí smlouvy zřizující takovou služebnost je označení služebného pozemku a oprávněné osoby, v jejíž prospěch je služebnost inženýrské sítě zřizována. Rozsah, v jakém má být služebnost inženýrské sítě zřízena, je v zásadě výlučně na smluvním ujednání smluvních stran. Posuzovaná Smlouva uvedeným kritériím odpovídá. Při posuzování její platnosti nebyl shledán ani žádný rozpor s dobrými mravy. Jedná se o svobodný a vážný projev vůle zúčastněných osob, projev smluvní volnosti, který je třeba ctít a respektovat, neboť neodporuje zákonu. Odkaz soudu prvního stupně i žalované na ustanovení § 574 o. z. je třeba považovat za zcela přiléhavý.

12. Odvolací soud při svém přezkumu neshledal v postupu soudu prvního stupně žádná pochybení, která by vedla k jiným závěrům, než které soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí zaujal a přesvědčivým způsobem vyložil. Rozsudek soudu prvního stupně je třeba považovat za správný, žaloba byla podána nedůvodně a soud prvního stupně jí správně výrokem II. zamítl.

13. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to nejen v meritorním výroku II., ale i v nákladovém výroku IV., neboť o nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto správně podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním neúspěšný, a proto byly v řízení procesně úspěšné žalované přiznány náklady odvolacího řízení v celkové výši , částka, , sestávající z odměny advokáta podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), kdy služebnost inženýrské sítě je nemovitou věcí (srov. § 498 a § 509 o. z.), a to za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po , částka, (z tarifní hodnoty , částka, ), tj. odměna ve výši , částka, ; dvou režijních paušálů po , částka, , tj. ve výši , částka, dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu; a náhradou jízdného k jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět vlakem ve výši , částka, (2 x , částka, ), když právní zástupce žalované jízdné osobním automobilem neúčtoval, ani nedoložil. Vyčíslené náklady odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1, § 211 o. s. ř.).