12 Co 188/2023

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 80 370 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 37 C 48/2023-57, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2023, č. j. 37 C 48/2023-79

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v rozsahu částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75% ročně od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši , částka, a dále smluvního úroku ve výši 64,64 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 64,64 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 64,64 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento smluvní úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, . Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne , datum, , kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, a dalších nároků dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy zjistil především obsah úvěrové smlouvy. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který mu byl skutečně vyplacen. Účastníci sjednali, že žalovaný bude úvěr splácet s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 64,64 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje červnem , Anonymizováno, . Celkově se tak zavázal zaplatit částku , částka, . Ve smlouvě byla uvedena RPSN 87,69 %. Ve vztahu k úrokům bylo sjednáno, že poběží i po zesplatnění úvěru a budou nadále přirůstat pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby jejího úplného splacení. V případě, že žalovaný bude v prodlení déle než 90 dnů, úrok bude ve výši dle § 122 odst. 4 ZSÚ, tedy ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 8 %. Dále strany sjednaly, že žalobkyně může po zesplatnění úvěru požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši , částka, , což představuje 120 % celkové částky, kterou se žalovaný zavázal zaplatit. Strany dále v čl. 6.1 úvěrové smlouvy sjednaly, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši , částka, , a to za každý jednotlivý případ. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně , částka, za každý kalendářní rok. V čl. 6.2 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením, a to u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku , částka, . Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. V čl. 6.3 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že ocitne-li se žalovaný v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle čl. 6.

2. úvěrové smlouvy. V čl. 6.4 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši až do jejího úplného zaplacení. V čl. 6. 5 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V čl. 6.7 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že žalobkyně je oprávněna při prodlení žalovaného s hrazením jakéhokoliv peněžitého dluhu požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V čl. 6.9 úvěrové smlouvy strany sjednaly, že souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše úvěru, nejvýše však , částka, .

3. Dále okresní soud zjistil, že žalobkyně si za účelem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyžádala výpisy z jeho bankovního účtu za období od ledna do dubna , Anonymizováno, a výpisy z registru SOLUS a NRKI. Žalovaný splácel poskytnutý úvěr nepravidelně, v 11 platbách poukázal celkovou částku , částka, . Žalobkyně žalovaného upozorňovala na prodlení s placením a upomínala jej, oznámením ze dne , datum, pak žalovanému sdělila, že dnem , datum, došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením – celkem , částka, . Předžalobní výzvu ze dne , datum, žalobkyně téhož dne odeslala žalovanému poštou.

4. Po právní stránce okresní soud shledal, že mezi účastníky byla sjednána úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která podléhá rovněž zvláštní úpravě dle zákona o spotřebitelském úvěru. Tuto úvěrovou smlouvu účastníků však okresní soud posoudil jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť znění smlouvy zakládá mezi účastníky takový nepoměr v právech a povinnostech, že je zjevně rozporný s dobrými mravy. K absolutní neplatnosti soud musel přihlížet i bez námitky účastníků. Okresní soud (s podrobným odůvodněním a odkazem na konkrétní judikaturu soudů) především považoval za zjevně nemravnou sjednanou úrokovou sazbu v roční výši 64,64 %. Srovnával ji s výší úrokových sazeb úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu bankovním sektorem v období uzavření předmětné smlouvy (v květnu , Anonymizováno, ), které činily u obdobných úvěrů 6,96 %. Sjednaný úrok proto tuto sazbu převyšuje více než devítinásobně. Nepominul ani další obsah smlouvy (vzájemná práva a povinnosti účastníků), který s již tak zjevně nemravným úrokem umocňuje nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného coby spotřebitele a slabší smluvní strany. Jde zejména o sankční mechanismy v podobě smluvních pokut, zesplatnění úvěru, přirůstání smluvních úroků k jistině a dalšího úročení, které ve svém souhrnu vedou ke zjevně nemravným důsledkům. Žalovaný čerpal úvěr , částka, a během 48 měsíců měl vrátit (samu o sobě nemravnou) částku , částka, , tedy téměř trojnásobek poskytnuté jistiny, a to při řádném splácení. Posuzovaná smlouva je však nastavena tak, že v okamžiku potíží spotřebitele se splácením, spustí se řetězec smluvních mechanismů a sankcí, které společným působením vedou k nemravným důsledkům, které okresní soud v odůvodnění rozsudku popsal. Podle jeho názoru žalovaný jako spotřebitel nebyl schopný dohlédnout těchto zjevně nemravných a absurdních následků, byť je zřejmé, že po dobu více než jednoho roku měl snahu poskytnutý úvěr splácet. Okresní soud neschvaloval ani nepodporoval nezodpovědný přístup k platební morálce, ale podmínky smlouvy označil za drakonické a praktiky žalobkyně, coby silnější smluvní strany, za predátorské – zjevně nemravné. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti úvěrové smlouvy neshledal jen v nezákonném určení množstevního rozsahu, ale v celkové nevyváženosti práv a povinností smluvních stran, nepovažoval za možné přistoupit k moderaci sjednaného úroku podle § 577 o. z. V případě tohoto postupu by došlo k setření rozdílu mezi smlouvou neplatnou pro nemravnost na straně jedné a ustanovením o ceně jen jako nepřiměřeným ujednáním za podmínek § 1813 o. z. na straně druhé. Absolutní neplatnost právního jednání má charakter nejen sankční, ale i motivační a aplikace dispozitivní zákonné úpravy namísto nemravných ujednání by znamenala, že by žalobkyně nebyla nijak motivována k dodržování požadavku mravné výše úroku z úvěru a aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Okresní soud uzavřel, že z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z úvěru ani smluvních pokut, ale jen právo na vrácení jistiny ve výši jí poskytnutého úvěru po odečtení dosavadních plateb žalovaného, tj. nároku na vydání bezdůvodného obohacení – vrácení plnění z neplatné smlouvy dle § 2991 a § 2993 o. z. Pokud žalobkyně žalovanému poskytla , částka, a žalovaný jí ke dni podání žaloby zaplatil částku , částka, , soud shledal důvodným nárok na zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení (k úhradě dlužné částky byl žalovaný prokazatelně vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne , datum, a je dána domněnka doby dojití dle § 573 o. z., tedy , datum, ). O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.

5. Proti tomuto rozsudku, pouze proti zamítavému výroku II. a závislému nákladovému výroku III., podala žalobkyně obsáhlé odvolání. Ohradila se především proti nepřiznanému sjednanému úroku za poskytnutí úvěru alespoň do výše 22,08 % ročně. Poukázala na řadu nejrůznějších rozhodnutí odvolacích soudů, včetně částí jejich odůvodnění. Z nich dovozuje, že pokud soud dospěje k závěru, že je úrok nemravný, má ho zmoderovat a přiznat úrok obvyklý. Upozornila také na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pokud byl předmětný úvěr vyplacen dne , datum, , měl by být úrok posuzován se sazbou 23,87 % p. a. v květnu , Anonymizováno, . V porovnání s touto sazbou činí sazba 64,64 % p. a. pouze 2,7 násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž za nepřiměřené jsou současnou judikaturou považovány sazby, které převyšují obvyklou míru až čtyřnásobně. Nelze tedy souhlasit s tím, že by sazba 64,64 % byla nepřiměřená. Žalobkyně je nebankovní institucí, přičemž v nebankovním sektoru je obvyklé, že se úroková míra pohybuje ve vyšším rozmezí. Dále žalobkyně zdůraznila, že vstupují-li smluvní strany na základě své pravé a svobodné vůle do smluvního vztahu, je jim v mezích právního řádu ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. V případě smlouvy o úvěru je jedním z jejích obligatorních pojmových znaků zaplacení úroků ze strany úvěrovaného coby odměny za poskytnutí peněžních prostředků úvěrujícím. Sjednané úroky jsou přitom ovlivněny celou řadou faktorů. Lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků, mají strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu za takových podmínek vstoupí. Žalobkyně je proto přesvědčena, že předmětná smlouva je v celém rozsahu platná a strany v celém rozsahu zavazuje, když byla takto smluvními stranami uzavřena. Podle Ústavního soudu rovněž platí, že ten, kdo se staví k uplatňování svých práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto svých práv. V případě, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že je uvedená výše úroků odporující dobrým mravům toliko pro výši, bylo jeho úkolem smluvní úrok zmoderovat na výši přiměřenou při poskytování půjček v nebankovním sektoru v místě a čase obvyklou, při zohlednění výše úvěru, doby úvěru a jeho zajištění. Soud má vždy posuzovat alespoň přiznání obvyklého úroku. Úroková sazba by tak měla být přiznána v celém rozsahu, přesto žalobkyně požaduje již jen úrokovou sazbu 22,08 % p. a. V odvolání proto uvedla, jakým způsobem postupovala při svých výpočtech jednotlivých nároků požadovaných v petitu odvolání proti zamítavé části rozsudku a navrhla, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit pohledávku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do , datum, , z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do , datum, , z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do , datum, , z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do , datum, , z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do , datum, , z částky , částka, ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, dále pohledávku ve výši , částka, a úrok ve výši 22,08 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, .

6. Žalovaný se k napadenému rozsudku ani k podanému odvolání nevyjádřil. Také v odvolacím řízení zůstal procesně zcela pasivní.

7. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II., jakož i v závislém nákladovém výroku III., přezkoumal i řízení jemu předcházející a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Výrok I. rozsudku nenapadený odvoláním přezkumu odvolacím soudem podroben nebyl a nabyl již samostatně právní moci.

8. Okresní soud provedl ve věci dokazování listinnými důkazy v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci. Závěr o skutkovém stavu učiněný okresním soudem, jak byl výše shrnut, má v okresním soudem provedených důkazech spolehlivou oporu a i odvolací soud z něho proto vycházel.

9. Okresní soud správně dovodil, že mezi účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvu je třeba ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Při uzavření úvěrové smlouvy tedy žalovaný vystupoval jako spotřebitel ve smyslu § 519 o. z., zatímco žalobkyně jako podnikatelka – registrovaná profesionálka v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů disponující k této činnosti potřebnými povoleními (§ 520 o. z.). Právní vztahy plynoucí z této úvěrové smlouvy se proto řídí především zákonem o spotřebitelském úvěru a (jen) v otázkách tímto zákonem neupravených občanským zákoníkem. Okresnímu soudu lze přisvědčit potud, že v občanském právu, které je jinak založeno, jak na to správně poukazuje odvolatelka, na zásadách dispozitivnosti právní úpravy, smluvní volnosti a respektu k autonomii vůle smluvních stran (§ 1 odst. 2 o. z. část věty před středníkem), jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z. část věty za středníkem) a že právní jednání zjevně porušující dobré mravy je absolutně neplatné (§ 588 o. z.). Nelze nic namítat ani proti vymezení pojmu dobré mravy, jak jej chápe okresní soud. V podrobnostech lze v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat.

10. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že výše úrokové sazby sjednaná v posuzované úvěrové smlouvě je zjevně nepřiměřená, a tedy zjevně odporující dobrým mravům. Okresní soud zcela správně a přesvědčivě vyložil a odůvodnil, že sjednaná úroková sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou. Tento zjevný rozpor s dobrými mravy pak nepochybně způsobuje neplatnost ujednání o úrocích v posuzované úvěrové smlouvě (§ 588 o. z.). I v tomto ohledu odvolací soud pro stručnost v podrobnostech na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku odkazuje. Zjevné nepřiměřenosti ve smlouvě sjednané úrokové sazby si je očividně vědoma i sama žalobkyně, když nadále nárokuje úrok pouze v tom rozsahu, v němž původně požadovaný úrok nepřesahuje výši úroků dle jejího mínění obvyklých. Odvolací soud se ztotožnil i s názorem okresního soudu o neplatnosti celé úvěrové smlouvy na základě posouzení dalšího jejího obsahu, který v návaznosti na výši úroku shledal rovněž nemravným. I na toto zdůvodnění okresním soudem odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

11. Okresnímu soudu nelze s ohledem na jeho závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku dovozovaný ze samotného jejího obsahu vytýkat, že se již podrobně nezabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného (jeho schopnost úvěr splácet) ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud přesto považoval za nutné pro dokreslení celé situace tuto otázku zmínit. Je tomu tak proto, že (jak dovodil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) důležitým kritériem při posuzování platnosti úvěrové smlouvy jako celku je právě i posouzení otázky, zda oprávněný (věřitel) před poskytnutím úvěru přesvědčivě zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka v postavení spotřebitele, tedy zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splnit. Ústavní soud v této souvislosti s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů apod. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho podložených zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.

12. Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného náležitě neposoudila. Žalobkyně měla především k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného za měsíce leden , Anonymizováno, až duben , Anonymizováno, . Z těch pak vyplývá, že v lednu , Anonymizováno, bylo na tento účet připsáno , částka, a odepsáno celkem , částka, (účet skončil se zůstatkem , částka, ), v únoru , Anonymizováno, bylo na účet žalovaného připsáno , částka, a odepsáno celkem , částka, (účet skončil se zůstatkem , částka, ), v březnu , Anonymizováno, bylo na tento účet připsáno , částka, a odepsáno , částka, (účet skončil zůstatkem , částka, ), v dubnu , Anonymizováno, bylo na tento účet připsáno , částka, a odepsáno celkem , částka, (účet skončil zůstatkem , částka, ). Z toho vyplývá, že ve třech měsících z uvedených čtyř běžné výdaje žalovaného přesahovaly jeho příjem. Bez významu není ani to, že výpisy obsahují různě vysoké výdajové položky svědčící o tom, že žalovaný v té době splácel čtyři půjčky u , jméno FO, . Žalobkyně také tvrdila, že vycházela z výpisu z registru SOLUS a z registru NRKI, avšak neuvedla, s jakým výsledkem. Rovněž není zřejmé, zda a jak žalobkyně posuzovala celkové poměry žalovaného, například za pomoci jeho prohlášení o výdělkových schopnostech, případných vyživovacích povinnostech, majetkové situaci, nezbytných životních nákladech apod. Z toho plyne závěr, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně posuzována liknavě, nedostatečně a tudíž nesprávně. Také to má za následek absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy. Odvolací soud proto shrnuje, že nad rámec částky přiznané odvoláním nenapadeným výrokem I. rozsudku okresního soudu se žalobkyně vůči žalovanému po právu již ničeho dalšího domáhat nemůže.

13. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II., jakož i ve správném nákladovém výroku III., dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Odvolání žalobkyně nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení by proto měl úspěšný žalovaný (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků.