12 Co 455/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 36 281,38 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 36 C 81/2024-41, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2024, č. j. 36 C 81/2024-48

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 959 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 36 281,38 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 36 281,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 662,37 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem 30 % ročně z částky 24 894,30 Kč od , datum, do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovanou dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v dohodnutých splátkách se sjednaným příslušenstvím, což neučinila, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, do doby postoupení žalovaná uhradila pouze 2 041 Kč, poté již neuhradila ničeho. Na výzvu okresního soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že k poskytnutí úvěru došlo po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, která za tím účelem předložila výpisy ze svého účtu č. , č. účtu, za období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , Anonymizováno, dokládající výplatu mzdy v průměrné výši 25 741 Kč, podle předsmluvního hodnocení klienta byla zaměstnána na dobu neurčitou u , právnická osoba, , její měsíční výdaje byly kalkulovány za pomoci životního minima částkou 10 665 Kč, nebyla vedena v úvěrových registrech jako dlužník se špatnou platební morálkou a měla k dispozici volné prostředky 14 076 Kč. V návrhu smlouvy byla žalovaná identifikována osobními údaji, telefonním číslem a emailovou adresou, jakož i údajem o bankovním spojení. Podle dohody žalovaná podepsala smluvní dokumentaci tak, že na telefonní číslo , tel. číslo, předchůdkyně žalobkyně zaslala textovou zprávu, v níž vyjádřila souhlas s dokumenty a připojila jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši , částka, , kterou jí předtím právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na její účet č. , č. účtu, .

3. Okresní soud měl z listinných důkazů předložených žalobkyní za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, částku 25 000 Kč a že pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Uplatněný nárok posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, neboť pouhý mobilní klíč, resp. zaslání textové zprávy, nevede k identifikaci žalované - jednající osobu pomocí něj nelze spolehlivě určit. Konstatoval, že § 562 odst. 1 o. z. podmiňuje zachování písemné formy u elektronických prostředků tím, že tyto umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Uzavřel, že nebyla-li smlouva o úvěru ani její dodatek opatřena kvalifikovaným nebo uznávaným elektronickým podpisem žalované a chybí-li možnost spolehlivého určení žalované jako jednající osoby, nelze smlouvu o úvěru považovat za jednání učiněné v elektronické podobě s účinky smlouvy uzavřené písemně dle § 562 odst. 1 o. z. Posuzoval-li okresní soud uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 o. z. o bezdůvodném obohacení, dospěl k závěru, že žalobě nelze ani zčásti vyhovět, neboť nebylo prokázáno, že účet, na který byla vyplacena částka 25 000 Kč, patří žalované. Poznamenal, že žalobkyně v důsledku své neúčasti u jednání nemohla být poučena podle § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy na jejich podporu. Žalobkyní předložené listinné důkazy hodnocením klienta, výpisy z registrů SOLUS a NRK, oznámením o schválení úvěru a výpisem z účtu – potvrzením o přijetí mzdy, okresní soud jako nadbytečné neprovedl a žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že úspěšné žalované, která by měla nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Dodatečně opravným usnesením okresní soud opravil nesprávné označení právní předchůdkyně žalobkyně v odůvodnění rozsudku.

4. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podala žalobkyně odvolání, v němž okresnímu soudu vytkla nesprávná skutková zjištění i vadné právní posouzení. Namítla, že posuzovaná smlouva odpovídá požadavkům § 562 odst. 1 o. z. upravujícího uzavření smlouvy ve formě elektronického dokumentu, neboť podpis a identita žalované byly zajištěny prostřednictvím unikátního hesla v textové zprávě. Vzhledem k tomu, že toto unikátní heslo (kód , Anonymizováno, ) odeslané jako variabilní symbol korunové platby právní předchůdkyně žalobkyně mohla žalovaná zjistit pouze z údajů uvedených na běžném účtu č. , č. účtu, , jehož je podle předložených důkazů majitelkou, pak ověření její identity nastalo zasláním tohoto jedinečného kódu z jejího telefonního čísla k textové zprávě ze dne , datum, na telefonní číslo , tel. číslo, předchůdkyně žalobkyně. Namítla dále, že hodnocení důkazů okresním soudem neodpovídá požadavkům § 132 o. s. ř., pakliže ani nevyložil, z jakého důvodu neměl za prokázané, že účet č. , č. účtu, , kam byla poukázána částka 25 000 Kč, patří žalované, ačkoli číslo účtu, na který byl úvěr vyplacen, se shoduje s číslem účtu na bankovních výpisech předložených žalovanou k posouzení její úvěruschopnosti. Současně žalovaná nijak nezpochybňovala, že je majitelkou tohoto účtu a má k němu dispoziční oprávnění. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, po celou dobu odvolacího řízení zůstala nečinná.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.

7. Odvolací soud zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) listinou označenou „doklad o vyplacení úvěru“, z níž zjistil, že dne , datum, byla z účtu u , právnická osoba, . č. , č. účtu, vyplacena na účet č. č. , č. účtu, částka 25 000 Kč, doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) o dříve navržené a neprovedené důkazy výpisem z účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . na jméno , Jméno žalované, za období od , Anonymizováno, a dokladem nazvaným „transakční historie“, z něhož vyplývá, že z částky 25 000 Kč vyplacené , datum, byla dne , datum, uhrazena částka 1 541 Kč a dne , datum, částka 500 Kč.

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu.

10. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

11. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Jde-li o jednání elektronickými prostředky, občanský zákoník odkazuje na jiný právní předpis, kterým byl do 18. 9. 2016 zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Od 1. 7. 2016 je tímto předpisem Nařízení (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu („nařízení eIDAS“), resp. od 19. 9. 2016 také zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Nařízení eIDAS rozeznává v čl. 3 odst. 11 zaručený elektronický podpis a v čl. 3 odst. 12 kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon č. 297/2016 Sb. definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

13. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno, že žalovaná smlouvu o úvěru ze dne , datum, podepsala (§ 561 o. z.), a tedy uzavřela. Platí, že písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat zamýšlené právní následky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1230/2007). Z provedeného dokazování je zřejmé, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavírána elektronicky, avšak žalovaná není jednoznačným a nezaměnitelným způsobem identifikována. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o. z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U podpisu prostřednictvím SMS kódu (prostého elektronického podpisu) však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsala žalovaná, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez jejího vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaná (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděla o podmínkách úvěrové smlouvy. A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu žalovaná podepsala, přičemž svojí nepřítomností u jednání před okresním soudem dne , datum, se žalobkyně připravila o právo na poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů, že smlouvu uzavřela žalovaná. Před odvolacím soudem již možnost takového poučení žalobkyně nepřicházela v úvahu, neboť odvolací řízení je ovládanou systémem tzv. neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř., které tomu brání. S ohledem na uvedené skutečnosti odvolací soud konstatuje, že nebyly splněny podmínky uvedené v § 561 odst. 1 věta první o. z., ani § 562 odst. 1 o. z. (podpis konkrétní určené osoby a zachovaná písemná forma). Závěr soudu prvního stupně je tak třeba považovat za správný.

14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1), bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno ani poskytnutí částky 25 000 Kč právní předchůdkyní žalobkyně žalované se odvolací soud neztotožnil. Na základě doplněného dokazování má odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč dne , datum, a žalovaná zaplatila (vrátila) dne , datum, částku 1 541 Kč a dne , datum, částku 500 Kč, celkem 2 041 Kč. S ohledem na shora uvedené závěry o neexistenci smluvního vztahu posoudil odvolací soud plnění ve výši 25 000 Kč jako plnění bez právního důvodu, tedy jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, které byla povinna vydat žalobkyni, jakožto právní nástupkyni původní věřitelky, bez zbytečného odkladu poté, co k tomu byla vyzvána. Odvolací soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou částkou (25 000 Kč) a vrácenou částkou (2 041 Kč), tj. částku 22 959 Kč, Anonymizováno, z titulu bezdůvodného obohacení získaného bez spravedlivého důvodu na úkor žalobkyně.

16. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potud, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 959 Kč se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), běžícím ode dne , datum, , což je první den prodlení žalované, odvozený od doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu spolu s usnesením o zrušení elektronického platebního rozkazu dne , datum, (§ 1958 odst. 2 o. z.), a to v zákonné sazbě 15 % ročně až do zaplacení. V rozsahu zbývající žalované částky odvolací soud zamítavý výrok I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.) Žalobkyně byla se svou žalobou (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu) úspěšná co do 51 % a neúspěšná co do 49 %. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.