12 Co 476/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A : Jméno žalovaného , Anonymizováno Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 6. 2024, č.j. 8 C 75/2023-290

I. Rozsudek okresního soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o vypořádání věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, sea) ve výroku I. a) potvrzuje,b) ve výroku I. b) mění tak, že nesplacený dluh vůči Státnímu fondu podpory investic z úvěrové smlouvy č. , hodnota, se přikazuje k úhradě oběma účastníkům rovným dílem,c) ve výroku II. mění potud, že výše částky na vypořádání podílu činí , částka, , jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích náhradunákladů řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Litoměřicích náhradunákladů řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. rozhodl, že z věcí, jež měli „žalovaní“ ve společném jmění manželů, připadá do výlučného vlastnictví žalovaného: a) pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. , Anonymizováno, /1, o výměře , Anonymizováno, m2, zahrada, pozemek parc. č. , Anonymizováno, /39, o výměře , Anonymizováno, m2, orná půda a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 40, o výměře , Anonymizováno, m2, orná půda, vše zapsáno Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj na LV 930, , adresa, , obec , adresa, , kat. území , adresa, ; b) dluh z úvěrové smlouvy č. , hodnota, (půjčka od státního fondu podpory investic). Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku , částka, , a to do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu ČR – Okresnímu soudu v Litoměřicích za znalečné částku , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, výrokem IV. žalovanému uložil povinnost zaplatit státu ČR – Okresnímu soudu v Litoměřicích za znalečné částku , částka, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě na vypořádání společného jmění manželů zaniklého rozvodem účastníků ke dni , datum, , jejímž předmětem žalobkyně učinila pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez čísla popisného nebo evidenčního, pozemek parc. č. , Anonymizováno, /1 - zahrada, pozemek parc. č. , Anonymizováno, /39 – orná půda a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /40 – orná půda, vše zapsáno na LV , Anonymizováno, pro katastrální území a obec , adresa, u , právnická osoba, pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále také jen „nemovitosti“), jejichž hodnotu znalec v roce 2021 odhadl na , částka, . Tvrdila, že notářským zápisem sp. zn. NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , N , Anonymizováno, /2006, sepsaným dne , datum, notářkou v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, účastníci rozšířili zákonem stanovený rozsah společného jmění o nemovitosti, které byly původně ve výlučném vlastnictví žalovaného a dohodli se, že prostředky vynaložené na nabytí věcí, práv a jiných majetkových hodnot nebudou považovány za prostředky vynaložené z výlučného na společný majetek. Navrhla přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, jemuž by měla být uložena povinnost zaplatit jí na vypořádání podílu nejméně , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný od zániku manželství sám užívá nemovitosti, které by bylo možno dle jejího názoru pronajmout za , částka, měsíčně, má za to, že by polovina této částky za dobu od rozvodu manželství měla být při vypořádání zohledněna. Žalovaný s navrženou výší vypořádacího podílu nesouhlasil s tím, že by soud měl přihlédnout k jeho vnosům do společného jmění a přistoupit k disparitě podílů. Tvrdil, že rodinný dům stavěl před uzavřením manželství za pomoci svých rodinných příslušníků a finančních darů od rodičů, o nichž bylo dohodnuto, že budou započteny na jeho dědický podíl. V době sňatku byla stavba před dokončením a smlouvu o rozšíření společného jmění uzavřel proto, že jinak by se žalobkyně do rodinného domu nenastěhovala. Pokud během manželství v roce 2012 a 2013 účastníci zakoupili pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , byla kupní cena opět uhrazena z finančních darů od jeho rodičů. Předmět vypořádání rozšířil o finanční prostředky nacházející se ke dni zániku manželství na účtu žalobkyně u , právnická osoba, ., č. , č. účtu, a dluh z „novomanželské půjčky“ od Státního fondu rozvoje investic ke dni zániku manželství. Žalobkyně odmítla žalovaným tvrzenou míru jeho přičinění o nabytí společného majetku, tvrdila, že na stavbu rodinného domu oba vydělávali ve Velké Británii za oboustranné podpory rodičů a důvody pro disparitu podílů nejsou dány. Oba účastníci dále tvrdili, že během manželství druhý z nich prováděl odklony finančních prostředků z účtu v míře nikoli obvyklé. Ostatní položky společného jmění navržené k vypořádání žalobkyní nebo žalovaným účastníci později po vzájemné dohodě z vypořádání vyloučili.

3. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci po sňatku dne , datum, smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu sp. zn. NZ , Anonymizováno, /2006, N , Anonymizováno, , Anonymizováno, 2006, sepsaného dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářkou v , adresa, , rozšířili společné jmění manželů o rozestavěný rodinný dům na parc. č. st. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /1 v katastrálním území , adresa, . Současně rozšířili rozsah společného jmění do budoucna tak, že prostředky vynaložené na nabytí věcí práv a jiných majetkových hodnot nebudou považovány za prostředky vynaložené z výlučného majetku jednoho z manželů na společný majetek a ani jeden z manželů nemůže vznést požadavek obsažený v 149 odst. 2 občanského zákoníku, s tím, že totéž platí i pro prostředky na údržbu užívání a jiné případné investice do tohoto majetku včetně nemovitostí. Smlouva byla vložena do katastru nemovitostí. V roce 2012 účastníci zakoupili do společného jmění pozemek parc. č. 112/39 za cenu , částka, a v roce 2013 pozemek parc. č. , Anonymizováno, /40 za cenu , částka, . Ke zjištění obvyklé ceny nemovitostí okresní soud ustanovil znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , která podala písemný znalecký posudek, v němž ji stanovila částkou , částka, . Vzhledem k žalovaným předloženému konkurenčnímu znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který dospěl k obvyklé ceně , částka, , okresní soud oba znalce při jednání vyslechl. Z jejich konfrontace zjistil, že znalci se v použitých metodách v zásadě shodovali a že cenový rozdíl spočívá v posouzení plochy garáže, kterou , tituly před jménem, , jméno FO, oproti ustanovené znalkyni do celkové užitné plochy domu nezahrnul z důvodu jejího komunikačního nepropojení s obytnou částí. Ustanovená znalkyně při svém výslechu určila obchodovatelnou cenu nemovitostí v intervalu +- 10 % z 10 milionů korun, , tituly před jménem, , jméno FO, ve výši maximálně 9 milionů korun. Okresní soud po zhodnocení obou posudků vycházel ze závěrů ustanovené znalkyně, která podle něj výši stanovené obvyklé ceny vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem přesvědčivě zdůvodnila, vysvětlila její možné rozpětí i uvažovanou velikost užitné plochy, do níž zahrnula i plochu garáže umístěné pod obytnými místnostmi, tvořící s domem jednotný celek, zmínila i možnost stavebního propojení se zbytkem domu. Ve prospěch vyšší ceny hodnotil též blízkost dálnice a krátkou dojezdovou vzdálenost do hlavního města. Okresní soud nevycházel z dalších znaleckých posudků a vyjádření předložených účastníky v průběhu řízení, ať již z důvodu, že nebyly aktuální (posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ), neobsahovaly znaleckou doložku (znalecký posudek č. , č. účtu, ), či pro jiné nedostatky (odhad tržní hodnoty , tituly před jménem, , jméno FO, ). Pro nadbytečnost v souvislosti s prokazováním vnosů žalovaného do sporných nemovitostí zamítl výslech navržených svědků Kučery, Nováka, Hejduka a Špády, nadbytečným shledal i výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, .

4. Prověřením výpisů z účtů účastníků okresní soud zjistil, že žádné nestandardní převody finančních prostředků nad rámec běžných transakcí ani u jednoho z nich neprobíhaly, měsíčně docházelo k výběrům částek kolem 10 000 až , částka, , ze spořícího účtu jednou až dvakrát za rok odešly částky na zaplacení dovolené. Měl za prokázáno, že na účtu žalobkyně byl ke dni zániku manželství zůstatek , částka, . Skutečnost, že žalovaný po rozvodu sám splácel „novomanželskou půjčku“ Státnímu fondu podpory investic z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a do rozhodnutí soudu uhradil celkem , částka, , byla mezi účastníky nesporná. Okresní soud uvedl, že žalovaný až po koncentraci řízení předložil listiny označené jako darovací smlouvy, podle nichž mu měli jeho rodiče darovat v roce 2007 celkem částku , částka, a v roce 2012 částku , částka, a , částka, . Z těchto listin, jejichž pravost žalobkyně zpochybnila, okresní soud nevycházel. Měl za prokázané, že rodiče obou účastníků je finančně podporovali, byť matka žalobkyně se v rámci svého výslechu vyjádřila v tom smyslu, že peníze dávali oběma účastníkům, zatímco rodiče žalovaného tvrdili, že vše bylo pouze pro syna.

5. Při právním posouzení věci vycházel okresní soud z obsahu smlouvy o rozšíření společného jmění manželů uzavřené účastníky v roce 2006 v souladu s § 143a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), účinného do , datum, , v níž jednoznačně projevili vůli upravit majetková práva manželů tak, že veškeré nabyté věci a práva budou mít ve společném jmění, a též případné vnosy z výlučného majetku jednoho z nich se stanou majetkovou hodnotou patřící do společného jmění. K žalovaným tvrzeným vnosům z výlučného majetku spočívajícím ve finančních darech od jeho rodičů, proto okresní soud nepřihlížel. Zdůraznil, že z hlediska nabývání majetku do společného jmění je rozhodující vůle účastníků během manželství, nikoli v době, kdy jsou rozvedeni a jejich vztahy napjaté. Konstatoval, že během fungujícího manželského soužití měli účastníci společný účet, společně hospodařili, vychovávali děti a reálně naplňovali ve smlouvě vyjádřenou vůli tvořit a budovat zázemí rodinného domu společně, byť patrně i proti vůli rodičů žalovaného, kteří hodlali finančně podporovat výhradně jeho. Svědčí o tom podle názoru soudu skutečnost, že do společného jmění vložili i dodatečně zakoupené pozemky, na něž měl žalovaný obdržet peníze od rodičů. Na vypořádání společného jmění tvořeného nemovitostmi v hodnotě , částka, , finančními prostředky na účtu žalobkyně ke dni zániku manželství ve výši , částka, , nesplaceným zůstatkem úvěru od Státního fondu podpory investic z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a vnosem žalovaného ve výši , částka, na úhradu této půjčky po zániku manželství, aplikoval okresní soud zásady vyjádřené v § 740 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), za jehož účinnosti společné jmění právní mocí rozvodu manželství zaniklo. V souladu s návrhem obou účastníků nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, který prokázal svou solventnost k vyplacení vypořádacího podílu. Nesplacený zůstatek úvěru přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného s přihlédnutím k jeho ochotě nadále jej splácet. Neshledal žádné důvody pro žalovaným požadovanou disparitu podílů účastníků na společném jmění, na jehož získání se oba finančně podíleli, společně zajišťovali výchovu dětí a potřeby rodiny. Požadavek žalobkyně na zohlednění částky , částka, jako poloviny měsíčního nájemného, jehož by bylo možno dosáhnout pronájmem nemovitostí za dobu od , datum, , považoval okresní soud za uplatněný po uplynutí koncentrační lhůty stanovené podle § 118b o. s. ř. do , datum, , proto k němu nepřihlížel. Dodal, že odstěhování žalobkyně svědčí o dohodě účastníků, podle níž nemovitosti užívat nechtěla. Žalovanému proto uložil vyplatit žalobkyni v prodloužené 4měsíční lhůtě od právní moci rozsudku vypořádací podíl ve výši , částka, , k němuž dospěl tím, že od částky , částka, jako poloviny hodnoty nemovitostí odečetl vnos žalovaného ve výši , částka, a polovinu zůstatku účtu žalobkyně ke dni zániku manželství ve výši , částka, . Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na judikaturu Ústavního soudu s tím, že povaha řízení (judicium duplicis) neumožňuje použití zásady procesního úspěchu ve věci, přičemž žádné důvody pro odchylný postup neshledal. Náklady státu spočívajících v zálohou nekrytém znalečném uložil oběma účastníkům podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatit rovným dílem, každému z nich ve výši , částka, .

6. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu podal včasné odvolání žalovaný, který okresnímu soudu vytkl neobjektivní skutkové závěry i vadné právní posouzení. Namítl, že soud nezjistil výši nesplaceného dluhu včetně příslušenství a neuvedl ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by měl být celý dluh přikázán k úhradě výhradně jemu. Za nepřesvědčivý označil závěr o neexistenci důvodů pro disparitu podílů, neboť nevzal-li okresní soud v úvahu jeho výhradní zásluhu o nabytí nemovitostí značné hodnoty do společného jmění, výsledné uspořádání nelze mít za rozumné a spravedlivé. Zdůraznil, že z notářského zápisu, jímž byla uzavřena smlouva o rozšíření společného jmění, jasně vyplývá, že dům byl postaven z jeho vlastních finančních prostředků, což zcela vyvrací tvrzení žalobkyně, že stavbu před uzavřením manželství spolufinancovala. V době výstavby účastníci ještě neměli děti, o které by žalobkyně pečovala, žádné zásluhy na nabytí domu jí proto nelze přičíst. Také jeho rodiče potvrdili, že mu osobně i finančně pomáhali jak se stavbou domu, tak stavbou kolny v roce 2007, o kterou se žalobkyně nezajímala, pomohli mu též se zakoupením pozemků, celkem mu poskytli minimálně , částka, . Zpochybnil závěr soudu o oboustranné podpoře rodičů, neboť pokud matka žalobkyně ve své svědecké výpovědi hovořila o daru ve výši , částka, , pak neuvedla, kdy a na co konkrétně jim tuto částku poskytla. Vytkl okresnímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkou zpochybňující platnost článku 4 notářského zápisu z důvodu, že se jím předem vzdal svých práv. Okresní soud jej procesně poučoval o povinnosti prokázat tvrzené vnosy, jím označené důkazy také provedl, a proto bylo namístě k těmto vnosům přihlížet. Nesouhlasil ani s hodnotou nemovitostí, maje za to, že měl okresní soud vycházet z ceny stanovené , tituly před jménem, , jméno FO, , který působí přímo v oblasti pod Řípem a porovnával nemovitosti v nejbližším okolí, zatímco , tituly před jménem, , jméno FO, zahrnula do porovnání i nemovitosti vzdálenější. Poukázal na to, že oba znalci se při konfrontaci shodli na postupu a použité metodě ocenění, lišili se pouze v započtení plochy garáže (cca 20 m2 ) do celkové užitné plochy domu, přičemž plochu garáže nezapočítali ani ostatní znalci, jejichž posudky se okresní soud v rámci dokazování zabýval, byť z nich nevycházel. Úvahu ustanovené znalkyně o možném propojení s obytným prostorem považuje za spekulativní. Za spravedlivé by považoval vypořádání s disparitou podílů na nemovitostech, kdy základem pro výpočet vypořádacího podílu bude částka , částka, rovnající se jedné čtvrtině hodnoty nemovitostí zjištěné průměrem cen stanovených posudky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , od níž je třeba odečíst polovinu finančních prostředků na účtu ve výši , částka, a polovinu jím splaceného úvěru po zániku manželství. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že mu uloží zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši , částka, do čtyř měsíců od právní moci rozsudku a společný dluh přikáže k úhradě rovným dílem oběma účastníkům.

7. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ohradila se proti odvolací námitce, podle níž okresní soud tendenčně hodnotil důkazy v její prospěch, naopak má za to, že žalovaný pouze opakuje svá tvrzení ke vnosům, s nimiž se soud na podkladě provedeného dokazování v odůvodnění rozsudku vypořádal. Poukázala na judikaturu, podle níž při rozšíření společného jmění nelze majetkovou hodnotu patřící dosud jen jednomu z manželů, o kterou bylo společné jmění rozšířeno, považovat za vnos ve smyslu § 149 odst. 2 obč. zák., resp. § 742 odst. 2 o. z. Zásadně nesouhlasila s navrhovanou disparitou podílů, neboť se sama svou prací, péčí o rodinu a za přispění svých rodičů podílela na získání hodnot společného jmění. Považuje za nemyslitelné, že by žalovaný souhlasil s rozšířením společného jmění, pokud by se na stavbě domu nepodílela, sám ostatně vypověděl, že prostředky vydělané v Anglii použili na dostavbu a vybavení domu. Zdůraznila, že oba měli během manželství příjem ze zaměstnání ve výši umožňující tvorbu úspor, sama spořila dětem a důvěřovala žalovanému, že v hotovosti vybírané částky spoří, a následně používá, k opravám a investicím do nemovitostí. O žádných darech od rodičů žalovaného nevěděla a má za to, že samotné darovací smlouvy nejsou důkazem o přijetí daru, aniž by žalovaný prokázal reálné převzetí finančních prostředků. Poukázala na rozpory ve svědeckých výpovědích rodičů žalovaného, kdy jeho matka např. střídavě hovořila o půjčování a darování, nebyla schopna vysvětlit právní obrat „započtení na dědický podíl“ použitý ve smlouvě, kterou údajně sama psala, zatímco jeho otec o údajných darech nic bližšího nevěděl. Za nepodloženou považuje námitku neplatnosti notářského zápisu, v době, jehož sepisu byl žalovaný plně způsobilý k právním úkonům a výslovně v něm prohlásil, že smlouvu po jejím přečtení uzavřel svobodně a vážně, nikoli v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Byť se k notářskému zápisu vyjadřoval od počátku řízení, jeho neplatnost pro údajnou nesrozumitelnost namítl až v závěrečném vyjádření. Dodala, že žalovaný se sám nabídl, že převezme k doplacení celý dluh z „novomanželské půjčky“.

8. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání žalovaného napadený rozsudek v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání shledal částečně opodstatněným.

9. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je podrobně popsán v odůvodňující části napadeného rozsudku. Skutkový stav zjistil v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování a ve shodných tvrzeních účastníků (§ 120 odst. 4 o. s. ř.). Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž soud činil dílčí skutková zjištění, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Odvolací soud považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za správná, včetně z nich učiněných skutkových závěrů, a ztotožňuje se i hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně. Dospěl však k částečně odlišným právním závěrům.

10. Podle § 143a odst. 1 obč. zák. manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

11. Podle § 149 odst. 1, 2 obč. zák. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

12. Žalovanému je předně nutno přisvědčit, že soud prvního stupně jej nesprávně zatížil povinností doplatit společný dluh z úvěru od Státního fondu podpory investic, aniž by se tato povinnost jakkoli projevila ve výši vypořádacího podílu. Na základě doplnění dokazování při odvolacím jednání (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) má odvolací soud za prokázané, že žalovaný zaplatil ze svých výlučných prostředků po zániku manželství do února 2025 včetně na umoření tohoto úvěru celkem částku , částka, .

13. Shodně s ustálenou judikaturou (srov. závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), má odvolací soud za to, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů mají být společné dluhy přikázány zásadně oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru. Takové výjimečné okolnosti pro odklon od zásady rovného vypořádání společného dluhu se v posuzované věci z obsahu spisu nepodávají (nebyly ani tvrzeny), proto je namístě nesplacený dluh přikázat k úhradě oběma účastníkům rovným dílem.

14. Nepochybně zásadní význam pro rozhodnutí v dané věci má smlouva o rozšíření stanoveného rozsahu společného jmění uzavřená účastníky dne , datum, , jejíž obsah okresní soud správně interpretoval, a rovněž odvolací soud ji považuje z formálního i obsahového hlediska za platné ujednání, které nijak nevybočuje z mezí § 143a obč. zák. Námitka žalovaného, že se uzavřením této smlouvy předem vzdal svých práv, není případná, neboť citované zákonné ustanovení výslovně počítá s možností rozšíření společného majetku nejen o již existující výlučný majetek některého z manželů, ale případně též o výlučný majetek nabytý v budoucnu. Rozšíření společného jmění manželů o majetek doposud se nacházející ve výlučném vlastnictví některého z manželů postupem podle § 143a odst. 1 obč. zák. představuje proces transformace výlučného vlastnického práva k tomuto majetku některého z manželů na bezpodílový spoluvlastnický vztah manželů k tomuto majetku. Jeho smyslem je umožnit manželům na základě jejich dohody rozšířit společné jmění manželů oproti rozsahu vyplývajícímu ze zákonné úpravy obsažené v § 143 obč. zák. za podmínek, na kterých se dohodnou. Důsledkem takového smluvního ujednání pak je, že věc doposud ve výlučném vlastnictví některého z manželů se stává součástí společného jmění a v případě jeho následného vypořádání též předmětem tohoto vypořádání. Smluvní volnost manželů se v daném směru projevuje nejenom v tom, že společné jmění lze rozšířit o majetek ve výlučném vlastnictví některého z nich, ale také v možnosti ujednání podmínek, za kterých tak učiní. Materiální podstatou a legitimním smyslem takového uspořádání manželského majetkového režimu může být právě vyloučení „vnosů“ jednoho z nich na společný majetek. Ostatně judikatura Nejvyššího soudu použitelná i za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dovodila, že rozšíření společného jmění manželů o majetek ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů nezakládá při vypořádání společného jmění oprávnění tohoto manžela požadovat uhrazení toho, co ze svého vynaložil na společný majetek. Obsah dohody o rozšíření společného jmění manželů a podmínky, za kterých k rozšíření došlo, lze však promítnout při vypořádání do úvahy o odklonu od principu rovnosti podílů s ohledem na to, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí majetkových hodnot náležejících do společného jmění manželů.

15. V daném případě účastníci smluvně rozšířili společné jmění manželů nejen o pozemky a rozestavěný rodinný dům ve výlučném vlastnictví žalovaného, o němž nadto výslovně prohlásili, že byl postaven z vlastních finančních prostředků žalovaného, ale zároveň též o prostředky vynaložené z výlučného majetku na nabytí věcí, práv a jiných majetkových hodnot, jakož i prostředky použité na údržbu, užívání, či jiné případné investice do tohoto majetku včetně nemovitostí. Vzhledem k takto vymezenému rozsahu společného jmění je proto vypořádání žalovaným tvrzených vnosů z jeho výlučného majetku do společného jmění z povahy věci vyloučeno.

16. Za důvodnou odvolací soud nepovažuje ani námitku žalovaného ve vztahu k obvyklé (tržní) hodnotě vypořádávaných nemovitostí , částka, stanovené znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud prvního stupně posudek podrobil posudek ustanovené znalkyně i posudek , tituly před jménem, , jméno FO, kritickému zhodnocení se závěry, které i odvolací soud pokládá za přiměřené. Nutno poznamenat, že znalci se neshodli toliko na jednotné metodice pro zahrnutí vestavěné garáže do užitné plochy domu, přičemž vysvětlení ustanovené znalkyně, z jakého důvodu plochu vestavěné garáže tvořící součást půdorysu domu do užitné plochy zahrnula, považuje i odvolací soud za logické a přesvědčivé. I přes odlišné posuzování garáže se obvyklá cena stanovená oběma znalci lišila pouze nevýznamně (podle , tituly před jménem, , jméno FO, činila max. 9miliónů korun, podle , tituly před jménem, , jméno FO, 9-11 miliónů korun). Vycházel-li za dané situace soud prvního stupně ze střední hodnoty tržní ceny nemovitostí podle posudku ustanovené znalkyně, nelze takovému postupu podle názoru odvolacího soudu nic vytknout. S ohledem na dobu uplynulou od vydání napadeného rozsudku a všeobecně vnímaný trend k růstu cen nemovitostí lze předpokládat, že hodnota vypořádávaných nemovitostí v mezidobí nepochybně nepoklesla.

17. Na základě výsledků doplněného dokazování odvolací soud shrnuje, že předmětem vypořádání společného jmění účastníků jsou nemovitosti v hodnotě , částka, , zůstatek finančních prostředků na účtu žalované ke dni zániku manželství ve výši , částka, , nesplacený zůstatek úvěru od Státního fondu podpory investic a vnos žalovaného na splácení tohoto úvěru po zániku manželství ve výši , částka, . Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vychází z toho, že oba účastníci navrhli přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného, jehož solventnost nebyla zpochybněna.

18. Je evidentní, že nemovitosti jsou stěžejním aktivem vypořádávaného jmění. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že spravedlivé uspořádání vztahů vyžaduje, aby byl vzat zřetel na mimořádné zásluhy žalovaného o nabytí majetku značné hodnoty v podobě počátečního vkladu rozestavěného rodinného domu se stavební parcelou a zahradou do společného jmění. Prohlášení o tom, že dům byl postaven z vlastních finančních prostředků žalovaného, účastníci učinili součástí smlouvy o rozšíření společného jmění. Právě a jen tento důvod vede odvolací soud k závěru, že odklon od rovnosti podílů, který je jinak výjimečný, je v daném případě namístě. Jiné žalovaným tvrzené důvody pro disparitu podílů odvolací soud neshledal, ať již jde o dary jeho rodičů na pořízení kůlny či zakoupení dalších dvou pozemků. Jak správně poznamenal okresní soud, manželství účastníků mnoho let fungovalo běžným způsobem, oba se podíleli podle svých (v zásadě srovnatelných) možností na nabytí a udržení společného jmění, oba vydělávali, společně hospodařili, pečovali o děti, budovali rodinné zázemí (v tomto směru lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

19. Při hodnocení míry disparity podílů měl odvolací soud na zřeteli, že by měla reflektovat zásluhy žalovaného o nabytí nemovitostí, nikoli však eliminovat materiální význam smlouvy o rozšíření společného jmění. Za spravedlivé a odpovídající okolnostem věci proto považuje uplatnění disparity podílů pouze u nemovitostí, a to v rozsahu jedné třetiny pro žalobkyni, dvou třetin pro žalovaného. Z hlediska výpočtu vypořádacího podílu náležejícího žalobkyni to znamená, že od částky , částka, představující jednu třetinu z hodnoty nemovitostí (, částka, ) je třeba odečíst částku , částka, jako polovinu zůstatku finančních prostředků na účtu žalobkyně ke dni zániku manželství a částku , částka, jako polovinu z částky , částka, uhrazené žalovaným po zániku manželství na splacení společného úvěru. Výsledný vypořádací podíl žalobkyně tak činí , částka, .

20. Odvolací soud z těchto důvodů napadený rozsudek okresního soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o vypořádání věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, ve výroku I. a) jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., ve výroku I. b) jej změnil podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. tak, že nesplacený dluh vůči Státnímu fondu podpory investic z úvěrové smlouvy č. , hodnota, se přikazuje k úhradě oběma účastníkům rovným dílem, ve výroku II. jej změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že výše částky na vypořádání podílu činí , částka, , jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

21. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud znovu rozhodl o všech nákladech řízení účastníků i o nákladech státu. Ve vztahu k nákladům řízení účastníků neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro odklon od zásady vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2148/23, který se týká rozhodování o nákladech řízení podle § 142 o. s. ř. v řízeních majících povahu iudicii duplicis. V řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány důvody zvláštního zřetele hodné. V právě posuzovaném případě s výjimkou jedné položky vypořádávaného jmění každý z účastníků obdržel polovinu společného majetku při zohlednění prokázaného vnosu. Okolnosti případu se nijak nevymykaly jiným obdobným případům vypořádání společného jmění manželů. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), a jde-li o náklady státu spočívající ve vyplaceném znalečném (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), byla povinnost k jejich náhradě shodně jako v přezkoumávaném rozsudku uložena oběma účastníkům rovným dílem (každému ve výši , částka, ) v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1, věta prvá o. s. ř.).