12 Co 589/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované , 411 41 Žitenice zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení Anonymizováno Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 4. 2024, č. j. 15 C 510/2022-274

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku , částka, do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s 15 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku , částka, do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v Litoměřicích náhradu nákladů svědečného ve výši , částka, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne , datum, , kterou se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s konkretizovaným úrokem z prodlení. Podstata jeho tvrzení spočívala v tom, že se žalovanou uzavřeli v období od září 2021 do srpna 2022 řadu ústních smluv o zápůjčce, podle nichž zaslal žalované (bez dohody o datu splatnosti) na její bankovní účet různé částky - celkem , částka, . Dále tvrdil, že v období od července 2021 do srpna 2022 ze svého bankovního účtu platil za žalovanou nejrůznější splatné závazky (dluhy u bank, povinné ručení za osobní automobil, opravu vozidla, náklady na soudní řízení a platby za právní zastoupení, pokutu atd.) v celkové výši , částka, s tím, že tyto platby provedl bez právního důvodu. Žalobce vyzval žalovanou k vrácení celkové částky , částka, do 10 dnů od obdržení písemné výzvy ze dne , datum, . Žalovaná se bránila tvrzením, že s žalobcem měli několikaměsíční (komplikovaný) vztah, žalobce u ní přebýval a finančně jí vypomáhal, a to dobrovolně, peníze chtěl vrátit, až když mezi nimi vyvstaly spory. Popírala, že by žalobci cokoliv dlužila. Okresní soud provedl ve věci obsáhlé dokazování výpověďmi účastníků, výslechem svědkyně Májové a četnými listinnými důkazy, které v odůvodnění rozsudku podrobně popsal. Zejména zjistil, že účastníci se seznámili v květnu 2021, jejich vztah trval s přestávkami nejméně do června 2022. Z počátku oba řešili svou obtížnou životní situaci. Žalovaná byla bez zaměstnání, pravidelného příjmu a potýkala se s dluhy. Žalobce řešil rozvod svého manželství, přebýval u žalované vždy několik dní v týdnu, měl zde uskladněné své věci, sdíleli společnou domácnost. V té době žalobce převáděl ze svého účtu na bankovní účet žalované různé finanční prostředky a také za žalovanou hradil dluhy, které měla vůči třetím osobám. Vztah se stal později konfliktním, žalobce byl vůči žalované slovně i fyzicky agresivní, měl konflikt také s jejím synem. Žalobce žalovanou nutil k zachování citové náklonnosti i milostného vztahu, když se snažila již v srpnu a dále koncem roku 2021 a na jaře 2022 vztah ukončit. Žalobce v těchto situacích slovně i SMS zprávami vůči žalované vymáhal své domnělé nároky s tím, že pokud „se k němu vrátí, tak vše napraví“, případně chtěl, aby „mu zaplatila, co mu dluží nebo se k němu vrátila“.

3. Okresní soud věc právně posuzoval dle ustanovení § 2991 odst. 1, § 2992 a § 2997 občanského zákoníku, tedy z hledisek právní úpravy bezdůvodného obohacení. Pokud měl za prokázané opakované poskytnutí finančních prostředků žalobcem žalované a rovněž finanční plnění žalobce za žalovanou, měl za to, že se jednalo o snahu žalobce o zintenzivnění vztahu se žalovanou, o jeho snahu pomáhat a imponovat jí. Žalobce si v té době byl nebo musel být vědom toho, že žalovaná není schopna, vzhledem ke své finanční situaci, tato plnění jakkoliv vrátit. Okresní soud shledal naprosto zjevným úmysl žalobce žalovanou obdarovávat, když účastníci byli v milostném vztahu, zpočátku se vzájemně podporovali, starali se o sebe, poskytovali si peníze, platili dluhy, poskytovali si zázemí. Dle závěru okresního soudu se nejednalo o smlouvy o zápůjčce, které měly být uzavřeny v různých částkách (některé v řádu stokorun). Žalobce poskytoval žalované finanční částky dobrovolně, protože byl zamilovaný, stejně tak za ni hradil pohledávky třetích osob. Charakter vztahu účastníků, kdy si žalobce žalovanou „vydržoval“, byl žalobci znám od počátku vztahu. Také tvrzení žalobce, že účastníci uzavřeli 29 neformálních smluv o zápůjčkách v rozmezí necelého roku, nasvědčuje úmyslu žalobce žalovanou obdarovat, bez předchozího očekávání vrácení těchto částek. Teprve ke konci jejich vztahu se objevily nároky žalobce spíše v úmyslu žalobce zapůsobit na žalovanou a zvrátit její rozhodnutí vztah ukončit. Okresní soud uzavřel, že žalobce dostatečně projevil svůj úmyslu a veškerá plnění, která žalované poskytl, lze posoudit jako dar. Žalobce jednal na vlastní nebezpečí, když dobrovolně plnil vůči věřitelům žalované bez úmyslu, že mu bude plnění žalovanou vráceno. V souvislosti s posouzením projevu vůle darovat okresní soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . O nákladech řízení pak rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšné žalované. Jednotlivé položky těchto nákladů v odůvodnění rozsudku podrobně vypočetl. Náhradu nákladů řízení, které nesl stát (svědečné), uložil k tíži žalobce dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti celému tomuto rozsudku podal žalobce obsáhlé odvolání. Vyjádřil především nesouhlas se závěrem okresního soudu, že by v řízení byla prokázána úhrada finančních prostředků v souhrnné výši , částka, žalobcem na bankovní účet žalované v období od září 2021 do srpna 2022 jako dar. Okresnímu soudu vytkl, že v řízení postupoval v rozporu se zásadou koncentrace řízení, neboť v rámci odůvodnění rozsudku přihlédl k důkazům a tvrzením žalované učiněným po lhůtě koncentrace. Žalovaná podala dne , datum, odpor proti platebnímu rozkazu s rozsáhlým odůvodněním, které lze hodnotit jako nepřiléhavé, nesrozumitelné a nedostatečné z pohledu povinnosti žalované učinit rozhodná skutková tvrzení, procesní obranu a navrhnout důkazy k jejich prokázání. V této souvislosti je podstatné, že dne , datum, bylo provedeno přípravné jednání ve smyslu § 114c o. s. ř., při němž okresní soud poskytl žalované poučení dle § 114c odst. 3 o. s. ř. Zároveň byli účastníci poučeni dle § 114c odst. 5 o. s. ř. o tom, že byla provedena koncentrace řízení a že jim běží lhůta 30 dnů k doplnění a označení důkazů k rozhodným skutečnostem. Soud proto již nemohl připustit tvrzení učiněná novým právním zástupcem žalované, doložení další komunikace SMS mezi účastníky ani účastnický výslech žalované, neboť tyto byly navrženy a učiněny až po uplynutí lhůty koncentrace, tedy po , datum, . Jestliže soud hodnotil prvotní vyjádření žalované (odůvodnění odporu) z pohledu její procesní obrany jako nesrozumitelné, obecné a nekonkrétní, tedy nedostatečné vyjádření, zda se u jednotlivých plateb jednalo o dar či jiné plnění, a žalovaná ani po poučení soudem nedoplnila a nekonkretizovala svá tvrzení k meritu věci, tak platí, že k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům žalované soud již nemůže přihlížet. V odůvodnění rozsudku pak okresní soud vyjádřil pro žalobce překvapivý právní názor, že žalovaná učinila odpovídající kroky v rámci své obrany, tedy učinila dostatečná tvrzení a k označeným důkazům proto mohlo být přihlédnuto. Žalovaná přitom v odůvodnění odporu nikde výslovně neuvádí, že by se u každé jednotlivé platby žalobce jednalo o dar, nikde nekonkretizuje, že se nejedná o bezdůvodné obohacení. Měl-li tedy soud prvního stupně dne , datum, výhrady k nesrozumitelným tvrzením žalované k meritu věci, a žalovaná tyto nedostatky v soudem stanovené lhůtě neodstranila, nemohl takové nedostatečné tvrzení chápat odlišně, následně je považovat za dostatečná a přihlížet k tvrzením a důkazům učiněným po uplynutí lhůty koncentrace. Žalobce nesouhlasí ani s hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně. Poukázal na to, že prostřednictvím výpisů z účtu doložil provedené platby v období od září 2021 do srpna 2022 a od samého počátku tvrdil, že se jedná z části o ústně uzavřené zápůjčky a z částky o úhradu dluhů žalované vůči jejím věřitelům. Žalobce činil tyto platby a úhrady logicky dobrovolně s tím, že žalované „půjčí“ a mezi stranami nebylo určeno přesné datum splatnosti, resp. bylo vázáno na dohodu účastníků, podle níž žalovaná začne peníze splácet, až bude opět zaměstnaná. Žalobce nesouhlasí s okresním soudem, který argumentoval nemožností nebo absencí očekávání vrácení poskytnutých finančních prostředků žalovanou vzhledem k její tíživé finanční situaci. Z provedených důkazů je zřejmý úmysl žalované podat žalobu na vypořádání jejího zaniklého společného jmění manželů, v němž žalovaná mohla reálně nabýt ideální polovinu rodinného domu v , adresa, , případně obdržet finanční částku vyplacením majetkového podílu. Při vědomosti žalobce o těchto budoucích značných majetkových hodnotách existovala reálná možnost i důvod vrácení poskytnutých finančních prostředků. Pokud okresní soud dovozoval dobrovolnost a darování na straně žalobce, protože byl zamilovaný, neslučuje se to s povahou žalobce, který (ve shodě s výpovědí svědkyně Májové) by jen stěží poskytl žalované půjčky nebo prováděl úhrady jejích splatných závazků, jestliže by neměl k žalované citovou vazbu. Pochybení soudu prvního stupně žalobce spatřuje i v hodnocení výpovědi svědkyně Májové (bývalé manželky žalobce), která v červenci 2022 vyslechla telefonní rozhovor žalobce s žalovanou, kdy na požadavek žalované na další peníze žalobce řekl, že „se žalovaná zbláznila, že mu dosud nevrátila peníze, které jí půjčil“. Okresní soud svědkyni považoval za nevěrohodnou, finančně zainteresovanou na výsledku sporu. Tato svědkyně, jako jeho bývalá manželka, však již není v režimu osoby blízké žalobci, na výsledku sporu nijak zainteresovaná nebyla. Z pohledu žalobce se naopak jedná o významný důkaz prokazující tvrzení ohledně požadavku vrácení peněz a povahy poskytnutých plnění jako zápůjčky, nikoliv daru, rovněž projevu úmyslu žalobce požadovat tyto peníze zpět. Žalobce také připomněl, že v době soužití s žalovanou od podzimu 2021 do listopadu 2021 žalované předal několik darů a zakoupil jí vybavení domácnosti, ošacení a v několika případech uhradil náklady na energie a služby v nemovitosti žalované. Avšak plnění uvedená v žalobním návrhu jako dar nikdy neposkytl, vždy je považoval za zápůjčky s tím, že je žalovaná, až se zlepší její finanční situace (nástup do zaměstnání, nabytí podílu na nemovitosti, obdržení vypořádacího podílu ze zaniklého SJM), začne žalobci vracet. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

5. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako správný. K odvolacím námitkám žalobce zejména uvedla, že před soudem prvního stupně vyjádřila potřebná tvrzení a navrhla důkazy pro svou obranu, byť nejprve poměrně zmatečně, co do základu však byly potřebné skutečnosti uvedeny již v podaném odporu proti platebnímu rozkazu. Žalovaná navíc doplněnými důkazy dne , datum, reagovala i na tvrzení a důkazy navržené žalobcem dne , datum, . Podstatné bylo tvrzení žalované od samého počátku, že mezi účastníky nikdy nebyla uzavřena žádná smlouva o zápůjčce, žalobce převáděl na účet žalované peníze, jakož i hradil její závazky, z důvodu jejich milostného vztahu, který se následně rozpadl a teprve pak, když žalobce shledal, že žalovaná nemá zájem vztah obnovit, začal peníze po žalované vymáhat. V rámci svých tvrzení byla žalovaná po celou dobu řízení konzistentní, byť po formální stránce je precizovala až svým právním zástupcem. I pokud by byly její tvrzení a důkazní návrhy shledány jako opožděné, a proto nepřípustné, žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal uzavření jím tvrzených smluv o zápůjčkách ani uzavření dohody mezi účastníky, na základě které by žalovaná byla povinna žalobci jím provedené platby na úhradu jejích závazků vrátit. Věrohodnost svědkyně Májové pak byla okresním soudem správně zpochybněna.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu, přezkoumal i řízení jemu předcházející, a odvolání žalobce neshledal důvodným.

7. Žalobce se podanou žalobou domáhal řady dílčích nároků v celkové výši , částka, z důvodu tvrzených (mnoha) ústně uzavřených smluv o zápůjčce v období od září 2021 do srpna 2022 a z důvodu řady plnění, která měl v období od července 2021 do srpna 2022 poskytovat, a to bez právního důvodu, za žalovanou za účelem hrazení jejích závazků. Bylo tedy na žalobci, chtěl-li být ve sporu úspěšný, aby prokázal uzavření konkrétně tvrzených smluv o zápůjčce (s povinností zapůjčené peníze vrátit) dle § 2390 občanského zákoníku, resp. poskytnutí plnění bez právního důvodu za žalovanou ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, rovněž poskytnutí těchto finančních prostředků žalované v uvedených souvislostech. Jedním z předpokladů pro vrácení těchto peněz pak je dočasnost jejich poskytnutí (v případě smlouvy o zápůjčce) a neexistence právního (spravedlivého) důvodu pro jejich poskytnutí (v případě bezdůvodného obohacení). To, že uvedené finanční prostředky zaplacené žalobcem z různých důvodů obdržela (byly poskytnuty k jejímu prospěchu) žalovaná v zásadě nezpochybňovala, ale od samého počátku sporu poukazovala na to, že v rozhodném období měla s žalobcem intimní poměr, pomáhali si, žalobce u ní bydlel a měl zde své věci, přičemž partnerský vztah se alespoň z počátku jevil jako perspektivní. Poskytnutá plnění proto nepovažovala jen za dočasná či bezdůvodná s tím, že by je měla někdy vracet, a rozhodně popírala, že by požadované částky žalobci dlužila.

8. Jestliže okresní soud v rámci přípravného jednání činil kroky k tzv. koncentraci řízení, pak tímto procesním postupem žalovaná nebyla omezena v procesní obraně tak, jak žalobce tvrdí v odvolání. Podstatné je, že žalovaná již v odporu proti platebnímu rozkazu, který přípravnému jednání předcházel, jednoznačně popřela důvodnost celého žalovaného nároku právě s poukazem na povahu vztahu účastníků v rozhodném období. To je ve své podstatě dostatečné zpochybnění základu nároku (nároků) žalobce. Pokud pak žalobce ještě po přípravném jednání obsáhle doplňoval svá žalobní tvrzení a označoval důkazy (podáním ze dne , datum, ), žalovaná měla nepochybně prostor pro reakci i na tyto úkony žalobce. To žalovaná prostřednictvím svého advokáta také činila. Žalovaná ostatně byla od samého počátku ve sporu aktivní, nejprve se sice bránila jen laickým způsobem (se soudem však vždy komunikovala), následně se ale již snažila opatřit si zastoupení advokátem. Za této situace nelze žádnou procesní obranu žalované považovat za nepřípustnou - ve smyslu tvrzení, důkazů či novot, k nimž by nebylo možné v řízení před okresním soudem, potažmo před soudem odvolacím, přihlédnout. Řízení před okresním soudem se ostatně soustředilo v první řadě na břemeno tvrzení a důkaznímu břemeno, které ve sporu tížilo žalobce. V této souvislosti jsou skutkové i právní závěry okresního soudu správné. Žalobce neprokázal, že by mezi ním a žalovanou vznikly tvrzené vztahy ze zápůjčky nebo z bezdůvodného obohacení. Vztahy mezi účastníky byly zcela neformální, všechna předmětná plnění žalobce poskytl v rámci partnerského vtahu se žalovanou. Podstatné je, jaká byla vůle žalobce (účastníků) v okamžiku poskytování předmětných finančních prostředků. Nebylo-li prokázáno nic jiného, tato vůle vyplývala z povahy intimního a neformálního vztahu účastníků, nebyla tedy zjevně taková, že peníze žalobce žalované poskytoval jen dočasně s tím, že mu je má žalovaná vrátit. Nebylo ani zjištěno, že by žalobce peníze poskytoval jakkoliv podmíněně. Není rovněž možné, aby tyto peníze požadoval vrátit až v okamžiku a z důvodu, kdy vztah účastníků skončil, resp. nepokračoval podle představ žalobce. Okresní soud správně vyhodnotil i důkaz svědeckou výpovědí. Míra „zainteresovanosti“ vyslechnuté svědkyně ve věci je taková, že její výpověď sama o sobě není způsobilá zvrátit závěry, které lze dovozovat z povahy vztahu účastníků, z jejich neformálnosti, z motivace účastníků poskytovat si různá vzájemná plnění tak, jak popsal v odůvodnění rozsudku okresní soud. Dospěl-li tedy okresní soud k závěru, že žalovaná nemá povinnost žalovanou částku žalobci vrátit, resp. zaplatit, protože se jednalo o dary ve smyslu § 2055 odst. 1 občanského zákoníku, je jeho závěr správný.

9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o nákladech státu.

10. Odvolání žalobce nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má proto v odvolacím řízení zcela úspěšná žalovaná (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Tyto účelně vynaložené náklady žalované se skládají z odměny za právní zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), každý za , částka, dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši , částka, za úkon vyjádření k odvolání a ve výši , částka, za úkon účasti na odvolacím jednání provedený dle advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, . Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši , částka, . Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku , částka, , dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v přiměřené lhůtě (s ohledem na výši této částky) tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).