12 Co 651/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 71 065,79 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 7. 2024, č. j. 12 C 147/2024-92

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 030,15 Kč, a to v měsíčních splátkách po 600 Kč, splatných do 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta , Jméno advokáta, náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 30 319 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 300 Kč, splatných do 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 035,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 215,15 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 620,49 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 030,15 Kč (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 612,61 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 71 065,79 Kč (s konkretizovanými úroky z prodlení) sestávající z nároku na neuhrazené vyúčtování za dodávky plynu do odběrného místa žalovaného na adrese , adresa, , za období od 11. 8. 2022 do 16. 2. 2023 v částce 39 215,15 Kč, nároku na neuhrazené dodávky elektřiny do stejného odběrného místa za období od 9. 8. 2022 do 13. 3. 2023 v částce 18 620,49 Kč, to vše včetně smluvní pokuty 900 Kč za prodlení žalovaného s platbami záloh a vyúčtování po dobu delší než 10 dnů v devíti případech (500 Kč za plyn, 400 Kč za elektřinu), dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 800 Kč měsíčně za měsíce únor 2023 až srpen 2025 (24 000 Kč za 30 měsíců) za předčasné ukončení smlouvy na dodávku plynu sjednané na dobu určitou 36 měsíců s tím, že po částečné úhradě činí výše smluvní pokuty 13 030,15 Kč.

3. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl vztah ze smluv o dodávce elektřiny a plynu uzavřených dne 6. 6. 2022 dle § 50, § 72 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, podle nichž byl žalovaný povinen platit cenu za odebranou elektřinu a plyn, a že žalovaný zavinil předčasné ukončení smluvního vztahu sjednaného v případě dodávky elektřiny na dobu určitou 30 měsíců, v případě dodávky plynu na dobu určitou 36 měsíců. Okresní soud shledal zcela důvodným nárok žalobkyně na zaplacení dodávek elektřiny a plynu podle vyúčtování zohledňujících zaplacené zálohy. Za platně sjednané soud shledal smluvní pokuty po 100 Kč, které svou výší představují spíše reálné náklady upomínání a jsou předvídatelnou součástí závazku. Proto žalobě vyhověl co do částky 58 035,64 Kč, a to včetně úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. Za důvodný však okresní soud nepovažoval nárok žalobkyně na zaplacení smluvních pokut za předčasné ukončení smlouvy, neboť dospěl k závěru, že smluvní pokuta nebyla dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) sjednána platně. Komplex smluvních pokut obsažených v předmětném ujednání, který stíhá a utvrzuje závazek odběratele, tedy spotřebitele, je podle okresního soudu ve významném nepoměru k ujednání, jež by postihovaly žalobkyni, a to jak ohledně výše smluvní pokuty za „neodběr“, tak i povinnosti tuto smluvní pokutu uhradit, naproti tomu uplatnitelnost smluvních pokut vůči žalobkyni je v rovině hypotetické, a nikoliv reálně možné. Možnost uplatnit smluvní pokutu i u právního jednání spotřebitele, které je učiněno opožděně (např. opožděně podaná výpověď) či i jen pokusu (udělená plná moc ke změně dodavatele), považoval okresní soud za drakonickou a dovodil, že tyto okolnosti způsobují významnou nerovnováhu v povinnostech smluvních stran v posuzované věci. Také výši smluvní pokuty vážící se k neodebranému množství energií považoval okresní soud za nedůvodně vysokou vzhledem k neexistenci povinnosti odebírat smluvené energie v minimálním množství. Konstatoval, že je-li v dané věci smluvní pokutou zajištěn závazek žalovaného setrvat po dobu 36 měsíců u žalobkyně jakožto obchodníka s plynem a odebírat od ní po tuto dobu plyn za cenu stanovenou ceníkem bez možnosti dřívějšího ukončení závazku, pak zákazník získává neměnnou cenu, o jejíž výhodnosti měl okresní soud pochyby, a ztrátu možnosti ukončit smlouvu se zákonem stanovenou maximální tříměsíční výpovědní lhůtou. Dovodil, že žalobkyně si inkorporací předmětného ujednání do adhezní smlouvy zajišťuje vznik nároku na finanční plnění, a to buď v podobě odpovídající ceny za dodané služby, nebo v podobě smluvní pokuty, ačkoliv již pro období zajištěné smluvní pokutou nemá povinnost žádného protiplnění a uvolněnou kapacitu může dál využít pro nové zákazníky nebo ji přeprodat. Uzavřel, že pokud žalobkyně sankcionuje celé období sjednané doby trvání smlouvy, jde o nepřiměřené ujednání, jímž riziko podnikání v energetice přenáší na zákazníka – spotřebitele. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu 64 % účelně vynaložených nákladů ve výši 14 612,61 Kč Jednotlivé položky nákladů řízení podrobně specifikoval.

4. Proti zamítavému výroku II. a nákladovému výroku III. rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že předmětné ujednání o smluvní pokutě nelze posuzovat jako nepřiměřené, a tím zakázané ve smyslu ustanovení § 1813 o. z., neboť pro takové posouzení nestačí sama skutečnost, že je ujednání smlouvy v neprospěch spotřebitele, ale musí současně zakládat významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Srovnáním práv a povinností stran se však okresní soud nezabýval. Poukázala na to, že ujednání o smluvních pokutách za prodlení s platbami ji postihuje stejně jako žalovaného, a to v případě prodlení s vrácením přeplatku. Za nepodložený označila závěr okresního soudu o možnosti uplatnit smluvní pokutu v případě opožděné výpovědi nebo udělení plné moci ke změně dodavatele bez toho, aby nastaly účinky výpovědi, neboť pokud by takové jednání nevedlo k předčasnému ukončení smlouvy, povinnost platit smluvní pokutu zákazníkovi nevznikne. Zdůraznila, že v podmínkách českého energetického trhu nelze energie dodávat zákazníkovi, který zákonem vymezeným způsobem poruší platební povinnosti ze smlouvy, naopak je nezbytné dodávku takovému zákazníkovi v souladu s obecnou prevenční povinností (v zájmu zabránit pokračování protiprávního stavu a vzniku škody) přerušit a od smlouvy odstoupit. Pokud jí okresní soud klade k tíži, že smluvní pokuta má kromě sankční funkce nahradit ušlý zisk, je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu zcela korektní, aby smluvní pokuta nahrazovala veškeré škody, které v důsledku porušení smluvní povinnosti zajištěné touto smluvní pokutou vzniknou. Protože skutečnou výši škody nelze v případě porušení dané smluvní povinnosti kvalifikovaně určit, přistupuje k její paušalizaci smluvní pokutou, zároveň se však maximálně snaží přiblížit výši smluvní pokuty skutečné škodě tím, že její výše není stanovena pevnou částkou, ale je odvislá od počtu měsíců, v nichž se odběr neuskutečnil. Vytkla okresnímu soudu, že pomíjí objektivní důvody související s ujednáním o smluvní pokutě v případě smluv uzavřených na dobu určitou, kde je pro zákazníky energie nakupována v potřebných objemech dlouhodobě předem, což zajišťuje oběma stranám smlouvy relativní jistoty neměnné a zpravidla nižší ceny, než je tomu u zákazníků na dobu neurčitou, kde je nákupní horizont dodávky pouze jeden rok. Namítla, že požadovaná výše smluvní pokuty je dána výlučně délkou období, v němž žalovaný své povinnosti odebírat plyn nedostál (30 měsíců). Žalobkyně jako obchodník s plynem je povinna zajistit dostatečnou kapacitu pro všechny své zákazníky, což znamená s dostatečným předstihem nakoupit danou komoditu a zajistit distribuční kapacitu. Proto je pro ni výhodné uzavírat smlouvy na dobu určitou, což také zohledňuje výhodnějšími cenami dané komodity, nedodržení takové smlouvy je pro ni naopak poškozující. Žalobkyně považuje smluvní ujednání mezi účastníky za platné a vyvážené, výši smluvní pokuty za předčasné ukončení smluvního vztahu pak za odpovídající rozsahu, v němž žalovaný nesplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy. Dodala, že výše smluvní pokuty 800 Kč za každý kalendářní měsíc do sjednaného ukončení smlouvy není zjevně nepřiměřená, neboť pouhým porovnáním s výší měsíční zálohy 3 600 Kč je zřejmé, že by v případě řádného plnění smlouvy žalovaný uhradil podstatně více, než činí požadovaná smluvní pokuta. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. a III. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně jej změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

5. Žalovaný se k napadenému rozsudku ani k odvolání písemně nevyjádřil. Při odvolacím jednání potvrdil, že smlouvu o dodávce plynu a elektřiny se žalobkyní uzavřel, avšak vzhledem k povolenému oddlužení by ani nebyl schopen uhradit žalobkyni požadovanou částku najednou. Ke svým poměrům uvedl, že je rozvedený, má 3 vyživovací povinnosti, jeho měsíční příjem činí 22 000 Kč měsíčně a splátky oddlužení činí 9 000 Kč měsíčně.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném zamítavém výroku II., jakož i ve výroku III. o nákladech řízení, přezkoumal i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání důvodné je, že odvolací argumentaci žalobkyně lze zcela přisvědčit. Ve vyhovujícím výroku I., odvoláním nenapadeném a na ostatních výrocích nezávislém, zůstal napadený rozsudek nedotčen.

7. V daném případě okresní soud zjistil správně a pro rozhodnutí věci v dostatečném rozsahu skutkový stav. Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž okresní soud učinil jednotlivá zjištění, lze na ně odkázat. Závěry soudu prvního stupně o skutkovém stavu ostatně nebyly žádnou ze stran sporu zpochybněny. Podstatné pak je, že smluvní strany uzavřely dne 6. 6. 2022 písemnou smlouvu o sdružených službách dodávky plynu. Tato smlouva je dle hodnocení odvolacího soudu určitá a srozumitelná, ujednání o smluvní pokutě není v textu smlouvy nikterak skrýváno, smlouva netrpí nelogičností či nepřehledností textu. Smluvní strany ve smlouvě v souladu s § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ujednaly pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu i způsob, jak se smluvní pokuta určí. Tuto smluvní pokutu může věřitel požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda. Ani odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty (§ 2005 odst. 2 o. z.). O přípustnosti ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení právní povinnosti na další právní skutečnost, kterou je odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, rozhodl i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019.

8. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejichž smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou jejich obsahem. Účelem je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta má zároveň sankční charakter, neboť při porušení smluvní povinnosti stíhá dlužníka nepříznivým následkem v podobě vzniku povinnosti k úhradě další peněžité částky. Je třeba, aby smluvní pokuta zahrnovala škody, které lze rozumně v konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí tak mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou, výši. Přiměřenost smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledovalo. Ujednání o smluvní pokutě není ve spotřebitelské smlouvě ujednáním výslovně zakázaným podle § 1814 o. z. Aby takovéto ujednání mohlo být posouzeno jako ujednání zakázané ve smyslu § 1813 o. z., k němuž by se i bez námitky nesmělo přihlížet (§ 1815 o. z.), muselo by zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a to nerovnováhu „významnou“, tj. nerovnováhu vysoké intenzity. Lze souhlasit s tím, že posuzované ujednání o smluvní pokutě sice je sjednáno v neprospěch žalovaného jakožto spotřebitele, odvolací soud má však za to, že nejde o ujednání, které by zakládalo významnou nerovnováhu práv a povinností stran. Závazek spotřebitele odebírat plyn po sjednanou dobu a platit za něj sjednané úhrady, jehož nesplnění je sankcionováno smluvní pokutou, je totiž zpravidla kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Obchodník s plynem (v daném případě žalobkyně) má možnost na základě uzavřených smluv na dobu určitou lépe posoudit množství plynu, které v daném období potřebuje pro své zákazníky, a odběr daného množství plynu s jeho distributory smluvně zajistit. Pokud však dojde k předčasnému ukončení dodávky podle smlouvy uzavřené s konečným odběratelem (zde s žalovaným) na dobu určitou v důsledku opakovaného porušování jeho platebních povinností, zůstane obchodníku s plynem nasmlouvané množství komodity nevyužito, čímž mu může vzniknout škoda. Žalovaný přitom měl možnost při uzavírání smlouvy volit její konkrétní variantu, tedy mohl se rozhodnout pro uzavření smlouvy na dobu neurčitou, která by mu umožňovala odběr kdykoli ukončit výpovědí, aniž by byl sankcionován. Skutečnost, že celková výše smluvní pokuty dosahuje částky v řádech tisíců korun je dána toliko tím, po jak dlouhou dobu žalovaný, v rozporu s uzavřenou smlouvou, plyn neodebíral. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně při uzavření smlouvy o dodávce elektřiny obsahující ujednání o smluvní pokutě nejednala s žalovaným jako spotřebitelem nepoctivě ani nepřiměřeně, přičemž bylo možno rozumně očekávat, že by žalovaný jako spotřebitel se sjednanou smluvní pokutou s ohledem na výhody, které mu smlouva přináší ve srovnání se smlouvami uzavíranými na dobu neurčitou (výhodnější cena plynu) souhlasil i v případě, že by obsah smlouvy byl vyjednáván individuálně. Tomuto závěru nasvědčuje i postoj žalovaného v tomto řízení, v němž proti žalobou uplatněným nárokům, včetně nároku na zaplacení předmětné smluvní pokuty, nikterak nebrojil, ani sám neplatnost či nevýhodnost ujednání o smluvní pokutě nenamítal a ani se nedomáhal snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. Smluvní pokutu ve výši 800 Kč za každý měsíc, po který nebyl plyn žalobkyní žalovanému v období, na něž byla smlouva sjednána, z příčin na straně žalovaného (z důvodu opakovaného porušení platebních povinností) dodáván, nepovažuje ani odvolací soud s ohledem na předpokládanou cenu odebraného plynu vyplývající ze sjednaných záloh v měsíční výši 3 600 Kč za nepřiměřenou. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení částky 13 030,15 Kč představující neuhrazenou část smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy na dodávku plynu.

9. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni (další) částku 13 030,15 Kč. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud ve splátkách po 600 Kč měsíčně splatných do 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (za použití § 160 odst. 1 věta za středníkem, o. s. ř.) Vycházel přitom nejen z osobních a majetkových poměrů žalovaného a jeho nikoli odmítavého postoje k řešení svých platebních povinností, ale přihlédl i k tomu, že žalobkyně je společností se silnou finanční stabilitou, že odložení splatnosti přisouzené částky na její další činnost nepochybně nijak negativně nedopadne, a navíc se splácením své pohledávky souhlasila za předpokladu jejího uhrazení do dvou let. Povinnost plnit ve splátkách je však nutno podmínit ztrátou jejich výhody, což znamená, že nebude-li žalovaným jedna splátka zaplacena ve stanovené lhůtě (do 25. dne daného kalendářního měsíce), stává se splatným celý dluh najednou. Touto podmínkou tak bude nastolena rovnováha v zájmech obou stran sporu.

10. Protože rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé odvolací soud změnil, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Právo na jejich náhradu náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyni, neboť ta byla v řízení úspěšná. Účelně vynaložené náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 2 843 Kč, odměny za právní zastoupení advokátem v rozsahu čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání před okresním soudem) – jeden úkon za 3 980 Kč dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s tím souvisí čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 595 Kč. V odvolacím řízení žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a její zástupce učinil dva úkony právní služby (podání odvolání, účast u odvolacího jednání), za každý z nich mu náleží odměna ve výši 1 660 Kč vyčíslená z tarifní hodnoty 13 030,15 Kč (podle § 7 advokátního tarifu) a dvě paušální náhrady hotových výdajů ve výši celkem 750 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném v době provedení úkonu právní služby. Součástí nákladů je dále cestovné advokáta žalobkyně osobním automobilem k odvolacímu jednání dne 9. 4. 2025 z , Anonymizováno, do Ústí nad Labem a zpět ve výši 391 Kč (při obousměrné vzdálenosti , Anonymizováno, km, kombinované spotřebě , Anonymizováno, l/100 km, ceně benzínu 35,80 Kč/litr a paušální náhradě za amortizaci vozidla ve výši 5,80 Kč/km, za použití vyhlášky č. 475/2024 Sb.), dále náhrada za promeškaný čas na cestě v rozsahu 2 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 4 advokátního tarifu a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení (z částky 4 761 Kč) ve výši 576 Kč. Celkem náklady řízení účelně žalobkyní vynaložené před soudy obou stupňů činí 30 319 Kč, odvolací soud proto uložil žalovanému povinnost k zaplacení této částky žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 o. s. ř.). Ze stejných důvodů a podle stejných parametrů jako v případě povinnosti k zaplacení smluvní pokuty stanovil odvolací soud splatnost nákladů řízení podle § 160 odst. 1 věta za středníkem, o. s. ř. v měsíčních splátkách po 1 300 Kč, splatných do 25. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.