12 Co 84/2025

Plný text

Krajský soud v adresa rozhodl v senátě složeném z předsedy tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. spisová značka

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni. Mezi účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně zahrnul zaplacený soudní poplatek ve výši částka, mimosmluvní odměnu advokáta za dva úkony právní služby v celkové výši částka podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvě paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po částka podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % počítanou z odměny a náhrad. Mimosmluvní odměna včetně paušální částky náhrady hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty nebyla žalobkyni přiznána pouze za úkon právní služby spočívající v předžalobní výzvě. Dle okresního soudu žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek a spolu s tím upozorňovala na možnost soudního řešení věci, avšak marně. Zaslání další předžalobní výzvy proto bylo nadbytečné a zjevně se minoucí účinkem, zvlášť když tutéž funkci plní i výzva podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

2. Proti výroku II. o náhradě nákladů řízení tohoto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž vyjádřila nesouhlas s výší soudem přiznané náhrady nákladů řízení pouze v částce částka. Podle jejího názoru okresní soud nesprávně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř., jakož i vyhlášku č. 177/1996 Sb. Ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. jednoznačně stanoví, že mimosmluvní odměna náleží za přípravu (resp. odeslání) výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, příp. stejné ustanovení v odst. 2 písm. h) přiznává mimosmluvní odměnu ve výši ½ za přípravu jednoduché výzvy k plnění. Žalobkyně odkázala na § 142a odst. 1 o. s. ř., jakož i na komentářovou literaturu, z nichž vyplývá, že žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému pouze, jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal výzvu k plnění. Odměna za ni právní zástupkyni žalobkyně náleží i tehdy, předchází-li jí výzva účastníka; z praxe je známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání. Také formulář pro vydání elektronického platebního rozkazu požaduje uvést, zda byla předžalobní výzva zaslána či nikoli. O neúčelnou předžalobní výzvu se může jednat zejm. v případě, kdy je takových výzev zasláno několik a za každou je účtována náhrada nákladů řízení, příp. je v individuálním případě zřejmé, že je výzva nadbytečná, když věřitel ví, že dlužník nepřebírá korespondenci apod. K takové situaci nicméně nedošlo. Žalobkyně tedy navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. změnil tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Žalovaný se k napadenému rozsudku ani k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek pouze ve výroku II. o náhradě nákladů řízení a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Výrok I. rozsudku, který nebyl napaden odvoláním, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a již samostatně nabyl právní moci.

5. Jak již v napadeném rozsudku správně uvedl okresní soud, žalobkyně vyzývala a upomínala žalovaného o zaplacení dlužné částky opakovaně, a to nejen výzvami ve smyslu § 4 odst. 6, 7 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ale též výzvou ze dne datum a bezprostředně následující upomínkou ze dne datum. Součástí posledních dvou výzev bylo poučení o možnosti žalobkyně domáhat se nároku soudní cestou. Ačkoli je tedy pravdou, že § 142a o. s. ř. předpokládá, že pro přiznání náhrady nákladů řízení zastoupenému účastníkovi je podstatné, aby byl dlužník ještě před podáním návrhu na zahájení řízení upozorněn, že je podáním takového návrhu ohrožen, je zřejmé, že stejného účelu, jaký sledovala předžalobní upomínka ze dne datum, bylo dosaženo již upomínkou ze dne datum (podává se z ní skutkový základ nároku, jeho konkrétní výše i způsob výpočtu, uvedeny jsou údaje pro uskutečnění platby i pro získání dalších informací, včetně upozornění na možné soudní vymáhání pohledávky). Další předžalobní upomínka ze dne datum tak byla v daném případě již nadbytečná, a jako úkon právní služby proto neúčelná.

6. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu ve výroku II. o náhradě nákladů řízení podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

7. Odvolání žalobkyně nebylo úspěšné, žalovanému, který by proto měl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), však žádné takové náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné dovolání. Přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.