14 Co 139/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Petra Karáska a Mgr. Kateřiny Brodské ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky , proti žalované Anonymizováno , narozené dne datum , bytem adresa , o zaplacení 12 585 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 2025, č. j. 14 C 296/2024-19,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II., o náhradě nákladů řízení, potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) uložil ve výroku I. žalované zaplatit žalobkyni 12 585 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 285 Kč od 12. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 768 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to rovněž ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně tímto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, který v rozporu se zákonem provozoval toto motorové vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to v období od 1. 8. 2023 do 5. 2. 2024, a dále zaplacení paušálních nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby v celém rozsahu, kdy žalovaná provozovala v žalobě specifikované vozidlo ve shora uvedeném období bez zákonného pojištění. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení příspěvku soud prvního stupně opřel o ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“) a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. Soud prvního stupně shledal oprávněným i požadavek žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva v paušální výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Úroky z prodlení pak přiznal dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

3. Ve výroku II. pak soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „advokátní tarif“) za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby) ve výši 600 Kč při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každý ze dvou účelně provedených úkonů a náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze součtu odměny a náhrady ve výši 168 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených s tzv. předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř. zaslanou žalované právní zástupkyní žalobkyně. Náklady vynaložené na tuto výzvu neshledal účelnými a výzvu samotnou pak za úkon nezbytný k účelnému uplatnění práva. V tomto ohledu soud prvního stupně vyzdvihl, že povinnost zaslat předžalobní výzvu žalobkyně splnila již odesláním výzvy k zaplacení příspěvku, která má dle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. obsahovat mj. poučení o možnosti nárok uplatnit u soudu, poté žalobkyně zaslala žalované další upomínku a následně zaslanou upomínku právní zástupkyní je tak nutno již považovat za nadbytečnou a neúčelnou.

4. Výlučně proti výroku II. shora specifikovaného rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, neboť má za to, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Namítala, že předžalobní výzva k plnění je uvedena v katalogu úkonů právní služby obsaženém v § 11 advokátního tarifu a její zaslání pro přiznání nákladů řízení ukládá § 142a o. s. ř.; konečně i formulář elektronického platebního rozkazu vyžaduje uvedení skutečnosti, zda tato byla zaslána. Dle komentářové literatury a dle poznatků z praxe má výzva k plnění zaslaná advokátem na dlužníky zcela jiný psychologický efekt než výzva zaslaná pouze věřitelem, a proto je nutno konstatovat, že předžalobní výzva zaslaná advokátem je účelná i v případě, že dlužník již byl v minulosti upomínán i samotným věřitelem. Pokud by byla argumentace soudu prvního stupně dovedena ad absurdum, muselo by být žalobkyně upřeno právo na zastupování advokátem, resp. náhrada za toto zastupování, jako celek.

5. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní; k odvolání, doručenému jí dne 10. 3. 2025 (náhradním způsobem dle § 50 odst. 1 o. s. ř., tj. vhozením do jí užívané schránky), se nevyjádřila.

6. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený výrok II. o náhradě nákladů řízení, spolu s řízením jeho vydání předcházejícím, podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a odvolání důvodným neshledal.

7. Jelikož meritorní výrok I. rozsudku nebyl odvoláním účastnic napaden a nejde o výrok závislý na výroku o nákladech řízení, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nestal se předmětem přezkumu odvolacím soudem.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

9. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

10. Dle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

11. Dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10 000 Kč 200 Kč, 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč 300 Kč, 3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč 500 Kč.

12. Dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 činí paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení a) 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2, b) 300 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 3.

13. V projednávané věci byla v řízení zcela úspěšnou účastnicí žalobkyně, neboť její nárok shledal soud prvního stupně zcela důvodným. Proto jí náleží, jak správně dovodil i soud prvního stupně, právo na plnou náhradu nákladů, které v souvislosti se soudním řízením účelně vynaložila (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně neupřel žalobkyni právo na náhradu nákladů za právní zastoupení, pouze žalobkyni nepřiznal právo na odměnu a náhradu hotových výdajů za konkrétní úkon právní služby z důvodu jeho neúčelnosti. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně odeslala žalované dne 28. 3. 2024 výzvu k zaplacení příspěvku, který byl později uplatněn žalobou podanou v této věci. Z upomínky ze dne 3. 7. 2024 vyplývá, že touto žalobkyně úhradu předmětného dluhu u žalované upomínala. Ani výzva ani upomínka neobsahují výslovné upozornění na možnost soudního vymáhání pohledávky, výzva však obsahuje kompletní citaci ustanovení § 4 odst. 1 až odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., tedy včetně vylíčené možnosti žalobkyně podat v případě nesplnění předmětné povinnosti žalobu na toto plnění. Dne 29. 7. 2024 pak byla žalované zaslána předžalobní upomínka právní zástupkyní žalobkyně sepsaná v den svého odeslání. Na žádnou ze zmíněných výzev žalovaná nereagovala.

14. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že sepsání výzvy k plnění advokátkou je v daném případě třeba posoudit jako neúčelně vynaložený náklad, neboť této výzvě předcházely dvě neúspěšné výzvy k zaplacení dlužné částky učiněné přímo žalobkyní, když první výzva splňuje parametry výzvy k plnění dle § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť upozorňuje na možnost podání žaloby, byť pouze formou citace § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. K tomu je nutno dále akcentovat, že zmíněné ustanovení žalobkyni ukládá výstrahu soudního vymáhání dluhu do výzvy zahrnout, přičemž tato by v opačném případě nesplňovala zákonné požadavky na takový úkon a nemohla by tak odvrátit případný zánik práva na jeho zaplacení dle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaná na zmíněné výzvy nijak nereagovala a další výzva (byť učiněná advokátkou) byla neúčelným nákladem v situaci, kdy žalovaná po dvou předchozích výzvách zjevně nejevila žádnou ochotu k zaplacení dluhu. Jak je patrno z dalšího průběhu sporu, tak na této neochotě žalované nic nezměnilo ani zaslání výzvy prostřednictvím advokátky. Za předžalobní upomínku ze dne 29. 7. 2024 tak žalobkyni z důvodu neúčelnosti nenáleží náhrada nákladů řízení podle advokátního tarifu, jak správně rozhodl soud prvního stupně. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že žalobkyni pak za upomínku zaslanou advokátkou nenáleží ani náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř., když náklady na mimosoudní vymáhání příspěvku již byly žalované přiznány soudem prvního stupně s odkazem na § 4 odst. 4 a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. a přiznání náhrady za tyto úkony v rámci nákladů řízení by již bylo duplicitním. Co se týče samotného výpočtu nákladů řízení a jejich právní kvalifikace nad rámec otázky účelnosti předžalobní upomínky, pak odvolací soud odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně, když proti žádné jiné okolnosti odvolatelka konečně ani nebrojila.

15. Z vyložených důvodů odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když uzavřel, že žalovaná byla ve věci plně úspěšná a měla by tak vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu svých nákladů. Jelikož však v řízení zcela pasivní žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.