14 Co 162/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Petra Karáska ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem v Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem v adresa proti žalované Jméno žalované, narozené Datum narození žalované, bytem v Adresa žalované, o zaplacení 147 710 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 4. března 2025, č. j. 17 C 378/2024-112,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku III., jíž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, mění potud, že se zamítá žaloba, pokud se jí žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 803 Kč od datum do datum, ve výši 12,75 % ročně z částky 53 803 Kč od datum do datum, ve výši 12,75 % ročně z částky 44 803 Kč od datum do zaplacení, ve výši 0,75 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do datum a ve výši 0,75 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení; jinak se v této části výroku III. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně 456 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 2 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalované bude okresním soudem v Lounech vráceno 1 139 Kč ze soudního poplatku zaplaceného za odvolání ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalované se ukládá, aby ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto rozsudku sdělila Okresnímu soudu v Lounech k jeho sp. zn. spisová značka číslo účtu u peněžního ústavu, na který jí má být částka uvedená ve výroku IV. uhrazena.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 147 710 Kč s příslušenstvím tvořeným mj. úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 139 102 Kč od datum do zaplacení, a to z titulu mezi účastnicemi řízení dne datum uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota.

2. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 14 239,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 269 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 46,27 % ročně z částky 115 505,99 Kč od datum do datum (výrok I.), žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 70 668,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 63 030 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20 % ročně z částky 115 505,99 Kč od datum do datum a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 115 505,99 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 412 992 Kč (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 62 803 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 803 Kč od datum do zaplacení, to vše ve splátkách ve výši 9 000 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušeného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok III.), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 257,28 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

3. Výrok I. okresní soud s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) odůvodnil částečným zpětvzetím žaloby.

4. Zamítavý výrok II. okresní soud odůvodnil tak že posuzovanou smlouvu, jíž byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr, shledal podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“) absolutně neplatnou, neboť žalobkyně před uzavřením této smlouvy nesplnila svou zákonnou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 z. s. ú. s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitelky. Výrokem III. pak žalované uložil zaplatit částku 62 803 Kč, jakožto bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jehož se žalované dostalo vyplacením částky 120 000 Kč na základě této neplatné úvěrové smlouvy po odečtení již žalovanou splacených 57 197 Kč. „Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas“, octla se dle mínění okresního soudu s placením dluhu v prodlení, a proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky odpovídající výši bezdůvodného obohacení. Byť v odůvodnění napadeného rozsudku není výslovně uvedeno, na základě jaké skutečnosti dle názoru okresního soudu nastala splatnost žalobkyniny pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, z dalšího obsahu odůvodnění jeho rozsudku je zřejmé, že okresní soud odvozuje počátek prodlení žalované od výzvy k úhradě dlužné částky obsažené v žalované adresovaném oznámení žalobkyně o tom, že přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum.

5. Pokud jde o lhůtu k plnění, okresní soud za použití § 160 odst. 1 o. s. ř. části věty za středníkem vyhověl žádosti žalované ohledně možnosti úhrady dluhu ve splátkách. Důvodem pro toto rozhodnutí byla obtížná finanční situace žalované, které výše příjmů neumožňuje uhradit dluh jednorázově, kdy žalovaná mimo jiné též splácí své starší dluhy. Žalovaná navrhla, aby výše splátek činila maximálně 9 000 Kč, přičemž uvedla, že celkový příjem její domácnosti (tj. včetně příjmu manžela) činí 60 000 Kč, celkové měsíční běžné výdaje činí 33 000 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů tak činí 27 000 Kč, z čehož třetinu by byla žalovaná schopna splácet na úhradu dluhu. Po zohlednění těchto skutečností okresní soud stanovil výši měsíční splátky na částku 9 000 Kč, když je přesvědčen, že při takovéto výši splátek dojde k úhradě dluhu v přiměřené době a současně je v ekonomických možnostech žalované takové splátky hradit, a to i při zohlednění toho, že proti žalované jsou nyní vedena další dvě soudní řízení z titulu jiných smluv o úvěru, a lze tak v blízké době očekávat potřebu dalších výdajů ze strany žalované. Okresní soud určil, že toto dobrodiní je žalované poskytnuto pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nesplní-li žalovaná některou splátku řádně a včas, má žalobkyně právo na vyrovnání celé pohledávky, přičemž toto právo může uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

6. Nákladový výrok okresní soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. odůvodnil poměrem úspěchu a neúspěchu účastnic v řízení, na jehož základě žalované přiznal náhradu 21,44 % účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze 4 úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky spočívajících v podání odporu, vyjádření ve věci samé a 2 x účasti na jednání soudu.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v části výroku III., jíž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení. Namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním hodnocení věci. Podle názoru žalované by se „počátek běhu promlčecí doby vydání bezdůvodného obohacení“ (pozn. odvolacího soudu: zjevně je tím míněn počátek prodlení) měl v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne datum, sp. zn. spisová značka (dostupného prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz) datovat ode dne, kdy došlo k prodlení. Tento okamžik je však třeba stanovit podle § 87 z. s. ú., který je speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a podle něhož nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Dle názoru žalované má ustanovení § 87 z. s. ú. kogentní povahu, a soud je proto povinen k němu přihlédnout a aplikovat je bez toho, aby se jej spotřebitel dovolal. Rovněž má za to, že ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. je ve vztahu speciality i k okresním soudem rovněž použitému ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Odvolatelka je nadto přesvědčena, že nelze mít za to, že byla k vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní vyzvána oznámením o zesplatnění úvěru, neboť jím nebylo požadováno vrácení bezdůvodného obohacení, ale plnění z úvěrové smlouvy.

8. Žalovaná tudíž uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tedy, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

9. Žalobkyně navrhla potvrzení napadené části rozsudku okresního soudu. Má za to, že jelikož zákon nestanovuje splatnost bezdůvodného obohacení, je obecně ustáleno pravidlo obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., že dlužník je povinen je věřiteli vydat bez zbytečného odkladu poté, co byl k jeho vydání vyzván. Pakliže tedy byla žalované uložena povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení za období počínaje dnem datum, přičemž tímto dnem je okamžik, kdy bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu, jedná se o rozhodnutí správné.

10. Odvolací soud k projednání odvolání nařídil jednání, k němuž se řádně a včas předvolaná strana žalující omluvila, o odročení jednání však nepožádala a odvolací soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolání projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalobkyně a její zástupkyně, vycházeje přitom z obsahu spisu, z okresním soudem provedených důkazů a ze shodných tvrzení účastnic (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Při nařízeném jednání odvolací soud podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející, a to toliko v rozsahu napadeném odvoláním, tj. v napadené části výroku III. a v závislém nákladovém výroku IV. Jelikož již oběma účastnicím uplynula 15denní odvolací lhůta (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přičemž žalobkyně rozsudek odvoláním nenapadla, nabyl v ostatních výrocích, odvoláním nenapadených a na napadených výrocích nezávislých, tj. ve výrocích I., II. a v odvoláním nenapadené části výroku III., jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 62 803 Kč ve splátkách ve výši 9 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne příslušeného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek, samostatně právní moci (§ 159 o. s. ř. ve spojení s § 206 odst. 2 o. s. ř.). V tomto rozsahu proto napadený rozsudek zůstává tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, a je již závazný jak pro účastnice řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i pro odvolací soud (§ 159a odst. 1 o. s. ř.); v tomto rozsahu tudíž nebyl podroben odvolacímu přezkumu. Odvolací soud shledal podané odvolání převážně důvodným.

11. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávnost napadených výroků přezkoumávaného rozsudku; takováto vada řízení ostatně ani není odvolatelkou namítána.

12. Okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro právní posouzení věc, jeho skutkové závěry mají spolehlivou oporu v jím provedeném dokazování a ve shodných tvrzeních účastnic (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), a jelikož nejsou ani žádnou z účastnic rozporovány, vycházel z nich při svém rozhodnutí i odvolací soud.

13. Z doručenek založených ve spise plyne, že napadený rozsudek byl zástupkyni žalobkyně doručen dne datum a žalované dne datum. 15denní odvolací lhůta (§ 203 odst. 1 o. s. ř.) proto poslední z účastnic uplynula dnem datum, a rozsudek tak v odvoláním nenapadených a na napadeném výroku nezávislých výrocích nabyl právní moci dnem datum. Odvolací soud nadto vzal za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastnic (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že po vydání napadeného rozsudku až do rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná na úhradu dlužné jistiny bezdůvodného obohacení žalobkyni ničeho nezaplatila. Vycházel dále z toho, že žalobkyně netvrdí, že by po vydání napadeného rozsudku žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Odvolacímu soudu je pak z jeho úřední činnosti známo (§ 121 o. s. ř.), že výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro den datum činila 4 % ročně (vizte též webovou stránku České národní banky www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Jak-se-vyvijela-dvoutydenni-repo-sazba-CNB).

14. Nesprávným však odvolací soud shledal okresním soudem učiněné právní zhodnocení zjištěného skutkového stavu, pokud jde o posouzení otázky počátku prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení (tj. se zaplacením částky 62 803 Kč).

15. V projednávané věci je, jak již bylo výše uvedeno, pravomocnými výroky napadeného rozsudku pro účastnice i pro odvolací soud závazně rozhodnuto, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalované spotřebitelky, na jejímž základě žalovaná obdržela a dosud nevrátila částku 62 803 Kč, kterou je podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu povinna žalobkyni uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 9 000 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, tj. počínaje dnem datum.

16. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

17. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. (ve znění účinném do datum, tj. v době uzavření posuzované úvěrové smlouvy) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. V posuzované věci jde o případ, kdy mezi účastnicemi uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 o. s. ř., neboť úvěr byl poskytnut, aniž byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitelky, a tedy aniž by z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

23. Jak dovodil Nejvyšší soud v odvolatelkou odkazovaném rozsudku sp. zn. spisová značka již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Jak dále Nejvyšší soud uvedl, citované ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Okresní soud tudíž pochybil, pokud splatnost dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z úvěrové smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú., posuzoval podle obecných ustanovení občanského zákoníku, nikoli podle zvláštní úpravy zakotvené v § 87 odst. 1, 2 z. s. ú., od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

25. Odvolatelce je tudíž třeba přisvědčit, že v posuzovaném případě nelze splatnost dlužné jistiny úvěru odvíjet od výzvy k jejímu zaplacení. Poněvadž v daném případě nebyla doba splatnosti mezi účastnicemi dohodnuta, je třeba vycházet až ze splatnosti soudem určené. Je přitom ovšem nutno vzít v potaz, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§ 213 odst. 1 o. s. ř.), a že zákaz uplatnění skutkových a důkazních novot v odvolacím řízení se nevztahuje na skutečnosti a důkazy, které nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně [§ 205a písm. f) o. s. ř.], přičemž i za odvolacího řízení platí, že pro rozsudek odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.), nikoli stav, jaký tu byl v době vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně.

26. Zatímco v době vyhlášení soudu prvního stupně ještě nebyla výše popsaným zákonem stanoveným způsobem splatnost dlužné jistiny určena, čemuž by v době vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně odpovídal výrok o zamítnutí celého uplatněného nároku na zaplacení úroků z prodlení, nyní je již situace jiná. Splatnost dlužné jistiny byla pravomocně, a tedy závazně (srov. svrchu v odst. 10. tohoto odůvodnění), stanovena odvoláním nenapadenou částí výroku III. přezkoumávaného rozsudku, a to tak, že žalované byly stanoveny měsíční splátky ve výši 9 000 Kč, splatné vždy do 25. dne v měsíci. Jak již bylo rovněž výše uvedeno, tato část výroku III. přezkoumávaného rozsudku nabyla právní moci dne datum. První splátka ve výši 9 000 Kč se proto stala splatnou dne datum a s jejím zaplacením se proto žalovaná dostala do prodlení dne datum, a teprve od tohoto dne náleží žalobkyni úrok z prodlení z této částky až do datum, kdy nastala splatnost další splátky ve výši 9 000 Kč, od uvedeného data je proto žalovaná v prodlení se zaplacením částky 18 000 Kč, a z této částky jí proto náleží úrok z prodlení až do jejího zaplacení. Další stanovené splátky ještě ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí splatné nejsou a nárok na zaplacení úroku z prodlení z nich tudíž žalobkyni nenáleží.

27. Odvolací soud si je vědom, že v daném případě byly okresním soudem povoleny splátky „pod ztrátou výhody splátek“. To však neznamená, že by se v důsledku včasného nezaplacení některé ze stanovených splátek bez dalšího stal splatným celý zbytek dlužné částky, nýbrž, jak to uvedl již okresní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že žalobkyně může právo na vyrovnání celé pohledávky uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky (§ 1931 o. z. per analogiam). Žalovaná při odvolacím jednání uvedla, že nebyla k úhradě celého dluhu žalobkyní vyzvána, přičemž žalobkyně se možnosti tvrdit a prokazovat opak (a být v tomto směru poučena ve smyslu § 118a o. s. ř.) svou neúčastí u odvolacího jednání zřekla.

28. Pokud jde o výši úroků z prodlení, jež žalobkyni náležejí, ta se odvíjí od výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Jelikož k datum činila výše repo sazby České národní banky 4 % ročně, náleží žalobkyni z uvedených částek úrok z prodlení toliko ve výši 12 % ročně (4 + 8), nikoli v požadované výši 12,75 % ročně.

29. Z vyložených důvodů žalobkyni náležejí úroky z prodlení toliko ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do datum a z částky 18 000 Kč od datum do zaplacení. Pouze v tomto rozsahu proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku III., jíž byla žalované uložena povinnost k zaplacení úroků z prodlení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Pokud bylo žalobkyní na úrocích z prodlení požadováno více, tj. pokud byl požadován z vyšších než uvedených částek nebo ve větší než uvedené výši, změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přezkoumávanou část výroku III. napadeného rozsudku tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl.

30. S ohledem na, byť jen částečnou, změnu přezkoumávaného rozsudku ve věci samé neobstojí ani jeho nákladový výrok. Odvolací soud proto rozhodl nejen o nákladech tohoto odvolacího řízení, ale za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu (tj. nově) i o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

31. I po částečné změně rozsudku okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním měly obě účastnice před soudem prvního stupně úspěch jen částečný. Proto je třeba za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělit. Míru jejich úspěchu a neúspěchu přitom nelze poměřovat toliko ve vztahu k požadované jistině, ale je, jak to uvedl již okresní soud, třeba přihlédnout i k příslušenství. Jelikož byly úroky z prodlení požadovány od určitého data až do zaplacení, je třeba při absenci jiného výslovného pravidla vzít v úvahu jejich výši ke dni vyhlášení rozhodnutí (vizte již okresním soudem citovaný nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). V řízení před soudem prvního stupně byla žalobkyně (po změně provedené tímto rozhodnutím odvolacího soudu) úspěšná co do jistiny ve výši 62 803 Kč a co do 12% ročních úroků z částky 9 000 Kč za období od datum do datum a z částky 18 000 Kč od datum do datum, tj. ve výši 236,71 Kč; celkem tedy její úspěch činil 63 039,71 Kč. Úspěch žalované (k němuž je třeba připočítat i částku, v níž bylo řízení zastaveno, neboť zpětvzetí žaloby nebylo učiněno pro chování žalované; srov. § 146 odst. 2 větu prvou o. s. ř., § 146 odst. 2 větu druhou o. s. ř. arg. a contrario) představuje jistina, o niž bylo řízení zastaveno, v částce 14 239,52 Kč, úroky z prodlení, o nichž bylo řízení zastaveno ve výši 12,75 % ročně z částky 13 269 Kč za období od datum do datum (zde vzal odvolací soud za rozhodné datum vyhlášení prvostupňového rozsudku, neboť odvolací řízení se již o těchto úrocích nevedlo), tj. ve výši 1 010,44 Kč, úroky, o nichž bylo řízení zastaveno ve výši 46,27 ročně z částky 115 505,99 Kč od datum do datum, tj. ve výši 31 920,34 Kč, jistina, v níž byla žaloba zamítnuta, ve výši 70 668,12 Kč, zamítnutý úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 63 030 Kč od datum do datum (i zde vzal odvolací soud za rozhodné datum vyhlášení prvostupňového rozsudku, neboť odvolací řízení se ani o těchto úrocích z prodlení nevedlo), tj. ve výši 4 799,77 Kč, zamítnutý úrok ve výši 20 % ročně z částky 115 505,99 Kč od datum do datum a ve výši 14,75 % ročně z částky 115 505,99 Kč od datum do datum (rovněž zde vzal odvolací soud za rozhodné datum vyhlášení prvostupňového rozsudku, neboť odvolací řízení se ani o těchto úrocích nevedlo), tj. ve výši 10 541,10 Kč, zamítnutý úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 803 Kč od datum do datum, ve výši 12,75 % ročně z částky 53 803 Kč od datum do datum, ve výši 12,75 % ročně z částky 44 803 Kč od datum do datum, ve výši 0,75 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do datum a ve výši 0,75 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do datum, tj. ve výši 6 893,15 Kč; celkem tudíž její úspěch činil 140 072,44 Kč. Míra úspěchu žalované je proto (po zaokrouhlení na celá procenta) 69 % [140 072,44 : (140 072,44 + 63 039,71) x 100] a míra úspěchu žalobkyně (po zaokrouhlení na celá procenta) 31 % [63 039,71 : (140 072,44 + 63 039,71) x 100]. Žalované tak po odečtení míry jejího úspěchu a neúspěchu náleží náhrada 38 % (69 – 31) nákladů, které v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložila k bránění svého práva, v okresním soudem správně určené výši 1 200 Kč (4 x 300), a tedy náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 456 Kč (1 200 x 38 : 100).

32. Předmětem odvolacího řízení již byly jen úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 083 Kč od datum do zaplacení, což ke dni vyhlášení tohoto rozsudku činí 7 129,86 Kč. Úspěšná byla žalobkyně co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do datum a z částky 18 000 Kč od datum do datum, co ž činí 236,71 Kč. Její neúspěch v odvolacím řízení představuje úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 62 803 Kč od datum do datum, ve výši 12,75 % ročně z částky 53 803 Kč od datum do datum, ve výši 12,75 % ročně z částky 44 803 Kč od datum do datum, ve výši 0,75 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do datum a ve výši 0,75 % ročně z částky 18 000 Kč od datum do datum, tj. v celkové výši 6 893,15 Kč. Míra úspěchu žalované v odvolacím řízení (po zaokrouhlení na celá procenta) proto činí 97 % (6 893,15 : 7 129,86 Kč), zatímco míra úspěchu žalobkyně pouhá 3 % (236,71 : 7 192,86). Při takovémto poměru již lze v případě neúspěchu žalované hovořit pouze o poměrně nepatrné části, a proto jí odvolací soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 650 Kč. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka za 2 úkony po 300 Kč (podané odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 1 odst. 3 písm. c), f) § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., jízdného veřejnou hromadnou dopravou ve výši 48 Kč a soudního poplatku za odvolání ve výši 2 002 Kč.

33. V předchozím odstavci uvedená výše soudního poplatku vyplývá z toho, že samostatným předmětem odvolacího řízení již byly jen úroky z prodlení, tj. příslušenství pohledávky, které proto tvoří základ poplatku (§ 6 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Tyto úroky z prodlení byly požadovány do zaplacení jistiny, tj. na dobu neurčitou. Proto je základem soudního poplatku za odvolání pětinásobek žalobkyní požadovaného ročního plnění (§ 6 odst. 3 věta druhá zákona o soudních poplatcích), tj. v daném případě po zaokrouhlení na celé desítky korun (§ 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích) částka 40 040 Kč (62 803 x 12,75 : 100 x 5). Soudní poplatek za odvolání pak činí 5 % z takto vypočteného základu [položka 1 písm. b) za použití položky 22 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích]. Žalovaná však na základě nesprávné výzvy okresního soudu zaplatila na úhradu soudního poplatku za odvolání 3 141 Kč, proto odvolací soud podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích za použití § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích in fine o vrácení takto vzniklého přeplatku ve výši 1 139 Kč (3 141 – 2 002). Soudní poplatek bude vrácen z účtu soudu prvního stupně, jemuž byl zaplacen, a to ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Odvolací soud zároveň vyzval žalovanou ke sdělení čísla účtu, na nějž jí má být vrácený soudní poplatek poukázán. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; v části týkající se výroků o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku však proti němu dovolání přípustné není [§ 238 odst. 1 písm. i), h) o. s. ř.]. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.