14 Co 187/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta , proti žalované Jméno žalované , narozené dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení 199 908,71 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 15. ledna 2025, č. j. 50 C 165/2024-55,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Mostě (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvého stupně“) zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení 199 908,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 46 664,47 Kč, úroku 15 % ročně z částky 198 378,71 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 753,44 Kč od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení z částky 199 908,71 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně (výrok I.) a vyslovil, že žalobkyni se neukládá povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Okresní soud vyšel ze skutkového závěru, podle nějž mezi účastnicemi došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 250 000 Kč, kterou měla žalovaná splácet splátkami ve výši 6 458 Kč měsíčně. Jde-li o posuzování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně coby věřitelka zjistila, že příjem žalované byl ke dni poskytnutí úvěru 26 000 Kč měsíčně, příjem dalších členů domácnosti pak 30 000 Kč. Žalovaná jako žadatelka o úvěr uvedla, že výdaje domácnosti činí 40 000 Kč. Lustracemi databázemi NRKI, MVCR, CEE a ISIR procházela žalovaná s negativním výsledkem. Žalovaná celkem na úvěr zaplatila 284 629 Kč. Z úvěrové zprávy NRKI bylo patrné, že žalovaná měla 81 ukončených splátkových kontraktů, 1 nesplátkový, 1 kreditní kartu, 4 existující kontrakty a 4 kreditní karty, na které byla měsíčně povinna hradit 12 198 Kč. Podle výpisů z běžného účtu za dobu od května , rok, do září , rok, bylo zjištěno, že žalovaná pobírala příjem ze zaměstnání za květen ve výši 22 076 Kč, za červen ve výši 35 390 Kč, za červenec ve výši 22 551 Kč, za srpen ve výši 31 303 Kč a za září ve výši 27 546 Kč. V průběhu uvedené doby žalovaná v četných případech platila za služby a zboží kartou a vybírala peníze z bankomatu. Žalovaná rovněž čerpala další úvěry (např. dne , datum, od žalobkyně ve výši 60 000 Kč). Výdaje spojené s bydlením žalované nebyly z výpisů okresním soudem zjištěny.

3. Okresní soud vycházeje z právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru, dále jen „ZSÚ“, z rozhodnutí SDEU ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel jednak, že k případné neplatnosti smlouvy o úvěru je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, aniž by ji žalovaná musela namítat (ta to ovšem v projednávané věci dokonce výslovně činila), dále pak dospěl k závěru, že její úvěruschopnost nebyla v souladu s ustanoveními § 86 odst. 1, 2 ZSÚ řádně posouzena, neboť žalobkyně sice činila dotazy na shora uvedené databáze a měla k dispozici výpisy z účtu žalované a jí sdělené údaje, avšak z těchto podkladů vyplývalo, že výdaje žalované vysoce přesahovaly její příjmy ze zaměstnání; žalovaná v té situaci čerpala řadu půjček a úvěrů, opakovaně i od žalobkyně. Bez toho, aby je čerpala, nebyla by schopna se svými příjmy vyjít. Z podkladů, které žalovaná žalobkyni předložila, pak ani neplynou její výdaje spojené s bydlením. Za takové situace okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu uvedené právní úpravy i soudní judikatury s odbornou péčí. Částka 250 000 Kč poskytnutá žalované by tak představovala bezdůvodné obohacení žalované, avšak tu již žalovaná žalobkyni vrátila. Okresní soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

4. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, a tyto před soudem prvého stupně úspěšné žalované nepřiznal, neboť nezjistil, že by jí v řízení nějaké vznikly.

5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítala, že otázku toho, zda přistoupila ke zjištění úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, neposoudil okresní soud správně. Žalobkyně disponovala výpisy z účtu za 5 měsíců, z nichž bylo zřejmé, že žalovaná má stálý příjem ze zaměstnání v průměrné výši 27 773 Kč, kdy žalobkyně vycházela při výpočtu „MLS“ (minimálního životního standardu) z příjmu ve výši 22 076 Kč, ani při takové výši nebyla podle žalobkyně dána důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná vedle toho disponovala dalšími příjmy ve výši nejméně 47 726 Kč a příjmem z ošetřovného ve výši 2 232 Kč. Z výdajů žalované nevyplývalo rizikové chování a žalovaná měla řadu zbytných výdajů, které mohla omezit. Ostatně žalovaná po dobu více něž 4 let svůj dluh hradila. Byť by tedy žalobkyně pochybila, neznamená to nutně, že žalovaná nebyla schopna závazek uhradit. V neposlední řadě poukázala žalobkyně na účel úvěru, jímž byla konsolidace dosavadních závazků žalované, kdy je zamezeno nárůstu konsolidovaných dluhů o sankce a snižuje se měsíční splátkové zatížení, u žalované konkrétně z částky 10 823 Kč na 6 458 Kč. Pokud v průběhu splácení došlo ke změně poměrů žalované, nemohlo to nic změnit na splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tudíž navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že bude žalobě zcela vyhověno a žalobkyni přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů, případně, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve vyjádření k podaném u odvolání uvedla, že s odvoláním nesouhlasí a odkazuje na své dosavadní vyjádření ve věci před soudem prvého stupně. V tom žalovaná uvedla, že čerpaným úvěrem splatila své předchozí závazky, včetně těch u žalobkyně (ze dne , datum, a , datum, ). Tedy v době, kdy úvěr sjednala, hradila další závazky, a to zejména z úvěrů. Se svými příjmy nevycházela a situaci řešila sjednáváním dalších a dalších úvěrů, čímž se ocitla v dluhové spirále, která pro ni nadále nebyla řešitelná. Dopady podmínek úvěrů nebyla žalovaná schopna náležitě vyhodnotit. Pokud by byla její schopnost úvěr splácet správně posouzena, v takové situaci by se neocitla. Žalovaná dodala, že podle ní nebyla smlouva uzavřena platně ani proto, že v rámci sjednávání smlouvy na dálku nebyly naplněny požadavky na takto činěné právní jednání, neboť nelze učinit nezpochybnitelný závěr, že k předložené smlouvě připojila prostředek umožňující její jednoznačnou identifikaci.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v plném rozsahu, a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., v rámci nařízeného odvolacího jednání, přičemž odvolání žalobkyně neshledal důvodným.

8. Okresní soud provedl ve věci řádné dokazování v rozsahu dostačujícím pro právní posouzení věci, přičemž z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a z těch následně i závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud proto vychází ze skutkových závěrů soudu prvého stupně v podobě, v níž byly shrnuty výše, aniž by považoval za potřebné dokazování doplnit či některé z již provedených důkazů opakovat.

9. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen „o. z.“, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Ze skutečností prokázaných v řízení před soudem prvého stupně vyplývá, že žalobkyně sice po formální stránce provedla kroky směřující k posouzení úvěruschopnosti žalované (lustrace databází NRKI, MVČR, CEE a ISIR, získání výpisů z účtu žalované), její posouzení však nebylo, jak uzavřel soud prvého stupně, provedeno s odbornou péčí ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu a shora citovaných ustanovení ZSÚ. Žalobkyně se především fakticky omezila toliko na prověření příjmů žalované ze zaměstnání, tvrzený další příjem již prověřen nebyl, jakkoliv žalovaná deklarovala značné výdaje (vyšší než byl její příjem ze zaměstnání). Na ověření stránky výdajové žalobkyně zcela rezignovala a zároveň u žalované ignorovala zjevné rizikové faktory. Nezjistila tedy skladbu tvrzených výdajů žalované ani položku výdajů za bydlení (jakožto obvykle nejvýznamnějšího měsíčního výdaje) a neznepokojovala se tím, že žalovaná zjevně není schopna bez čerpání půjček dlouhodobě vycházet se svými příjmy, ani tím, že krátce po čerpání úvěru ve výši 60 000 Kč, hodlá načerpat další úvěr ve výši 250 000 Kč. Skutečnost, že žalovaná již v době žádosti o úvěr čerpala opakovaně úvěry a půjčky (včetně dalšího úvěru od žalobkyně ve výši 60 000 Kč dne , datum, ) přitom představovala zřejmý indikátor finanční tísně, který měl být zohledněn a měl vést k o to pečlivějšímu prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Úvahy o tom, že výdaje žalované jsou převážně zbytné a že se v důsledku naposledy převzatého závazku uskromní, jsou pak pouhou spekulací.

17. Neobstojí ani argumentace žalobkyně spočívající v tom, že úvěr měl být poskytnut za účelem konsolidace dosavadních dluhů. Pakliže se žalobkyně spokojila s tím, že žalované prostředky vyplatila, aniž je sama poukázala dřívějším věřitelům žalované, resp. neověřila dodatečně, že žalovaná skutečně užila čerpaný úvěr na úplnou úhradu svých dosavadních závazků (byť ta ve svém vyjádření uvedla, že se tak stalo), má poskytnutí dalšího úvěru žalované povahu pouhého úvěrového navýšení, roztáčejícího u žalované dluhovou spirálu. Celospolečenská škodlivost takového úvěrování spotřebitelů již byla v soudní judikatuře opakovaně dovozena a vysvětlena (srov. např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupného na www.nsoud.cz). Rozhodné není ani to, že žalovaná na úvěr po poměrně dlouhou dobu plnila, přičemž zaplatila o něco více, než činila jistina dluhu. Nejvyšší soud ve vztahu k této otázce dovodil, že i tehdy, když věřitel při posuzování úvěruschopnosti pochybí, může se důsledek v podobě zákonné sankce neplatnosti uplatnit jen, pokud zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. V projednávané věci jsou tyto okolnosti dány – žalobkyně nejen, že při prověřování úvěruschopnosti žalované pochybila, ale stalo se tak v situaci, kdy shora popsané poměry žalované vzbuzovaly důvodné pochybnosti o tom, že je úvěruschopná. Soudní dvůr Evropské unie nadto ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že účelem právní úpravy posuzování úvěruschopnosti je vedle samotné ochrany spotřebitele, rovněž to, aby věřitelé jednali zodpovědně a neposkytovali úvěry spotřebitelům, kteří objektivně úvěruschopní nejsou. Ve světle tohoto účelu právní úpravy má SDEU za to, že sankce neplatnosti (stanovená v případě vnitrostátní úpravy České republiky § 87 odst. 1 ZSÚ) je na místě již jen tehdy, nebyla-li úvěruschopnost klienta (dlužníka) posuzována řádně.

18. Z řečeného vyplývá, že odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvého stupně, že žalovaná neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, v důsledku čehož je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s ustanovením § 580 odst. 1 a § 588 o. z. absolutně neplatná. Žalovaná má v takovém případě povinnost vrátit toliko jistinu úvěru. To se však již stalo, žalobkyni tedy žádné další plnění od žalované nenáleží. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, stejně tak i v nákladovém výroku II., v němž neshledal nesprávnosti.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. Právo na jejich náhradu by náleželo v této fázi řízení úspěšné žalované, té však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.