14 Co 189/2023

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 400 07 Ústí nad Labem zastoupený advokátkou Mgr. Veronikou Holou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 : Jméno zainteresované osoby 1/0 , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Anonymizováno IČO Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/1 o zaplacení 584 728,65 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek okresního soudu se a) ve výrocích I. a II. potvrzuje,b) ve výroku III. mění potud, že výše náhrady nákladů řízení činí , částka, ; jinak se rovněž v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení , částka

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky , částka, od , datum, (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalovaného (výrok II.) a vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud vycházel ze závěru o skutkovém stavu věci, dle kterého žalobce byl poškozen trestným činem , jméno FO, , za což byl , jméno FO, odsouzen. O tom, že byl poškozen a kým, žalobce věděl nejpozději dne , datum, , kdy jeho zaměstnanec , jméno FO, doplnil trestní oznámení podané na , jméno FO, o listinné materiály a vyčíslení předpokládané škody. Žalovaný dne , datum, převzal jako zmocněnec žalobce vystupujícího v procesním postavení poškozeného v trestním řízení vedeném proti , jméno FO, zastupování žalobce a následujícího dne uplatnil v trestním řízení nárok na náhradu škody ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalobce zastoupený žalovaným nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, který s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení nesprávně odkázal společnost Tisk , jméno FO, a.s., nikoli žalobce. Trestní soud v důsledku svého pochybení nerozhodl o nároku žalobce jako poškozeného v trestním řízení, namísto toho byla rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který rozhodoval toliko o odvolání obžalovaného, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních odkázána společnost Tisk , jméno FO, a.s. Žalobce se dne , datum, se společností Tisk , jméno FO, a.s. dohodl na postoupení pohledávky za , jméno FO, na společnost Tisk , jméno FO, a.s., která v tu dobu již v občanskoprávním řízení uplatňovala nárok na náhradu škody, o němž bylo rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl v meritorním výroku potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tak, že se žaloba společnosti , jméno FO, a.s. zamítá z důvodu promlčení žalobou uplatněného práva, kdy oba soudy konstatovaly, že nelze dovodit nemravnost námitky promlčení. Dne , datum, žalobce a společnost Tisk , jméno FO, a.s. písemně souhlasně prohlásili, že došlo k odstoupení od dne , datum, uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky za , jméno FO, .

3. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném ke dni , datum, (dále jen „zákon o advokacii), jakožto právního předpisu ve vztahu k úpravě odpovědnosti advokáta speciálního, a též dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do , datum, (dále též „obč. zák.“), jakožto obecného občanskoprávního předpisu.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce je k uplatnění nároku aktivně legitimován, neboť vlastníkem pohledávky za , jméno FO, , u níž žalobce tvrdí zmaření možnosti vymožení způsobené žalovaným, je nejpozději od , datum, , kdy se společností Tisk , jméno FO, a.s. jako postupníkem dohodl na odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky. Vyšel z toho, že odpovědnost advokáta je odpovědností objektivní, nezávislou na zavinění, a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, a dospěl k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi tvrzenými pochybeními žalovaného při výkonu advokacie a vznikem tvrzené škody. Zdůraznil, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tj. nebýt pochybení advokáta, mohl klient právo úspěšně uplatnit. Z hlediska příčinné souvislosti považoval za významnou otázku promlčení nároku žalobce na náhradu škody vůči , jméno FO, , kterou, jelikož nárok vznikl za dřívější právní úpravy, posoudil dle příslušných ustanovení obč. zák. Vycházeje ze zjištění, že žalobce převzal zastupování žalovaného dne , datum, , přičemž žalobce měl informace o tom, jaká škoda mu vznikla a kým byla způsobena nejpozději dne , datum, , kdy proto začala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba a v době převzetí zastoupení žalobce žalovaným již marně uplynula. , jméno FO, se tak v trestním řízení mohl úspěšně dovolat promlčení práva na náhradu škody, avšak neučinil to, neboť právo na náhradu škody nebylo žalobci (ani za něj nesprávně zaměněnému subjektu Tisk , jméno FO, a.s.) přisouzeno a neměl k tomu tedy důvod. Bylo-li by odvolání proti adheznímu výroku žalovaným za žalobce podáno, mohl se , jméno FO, účinně dovolat promlčení pohledávky žalobce před odvolacím soudem, což by rovněž vedlo k odkázání poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních. Otázka dovolání se promlčení pohledávky žalobce , jméno FO, v adhezním řízení trestním je do jisté míry otázkou hypotetickou, okresní soud však má zato, že jde o hypotézu, jež byla provedeným dokazováním v míře blížící se jistotě, potvrzena, neboť , jméno FO, v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. , spisová značka, skutečně námitku promlčení úspěšně uplatnil, přičemž argumentace nemravnosti této námitky byla soudy shledána nedůvodnou, neboť žalobci nic nebránilo ve včasném uplatnění práva na náhradu škody, jejíž výši i původce znal. Zdůraznil, že promlčení pohledávky žalobce za , jméno FO, je otázkou skutkovou, jíž se zabýval v rámci příčinné souvislost a žalobci nesvědčí námitka nemravnosti této námitky, neboť žalovaný námitku promlčení nemohl účinně uplatnit. Tvrzená pochybení žalovaného při výkonu advokacie sice mohla přispět k tomu, že se žalobce svého práva vůči , jméno FO, nedomohl, avšak primární příčinou tvrzeného vzniku škody žalobce v podobě ztráty pohledávky vůči , jméno FO, , je skutečnost, že žalobce nedbal svých práv a nárok na náhradu škody včas neuplatnil, ačkoli tak učinit mohl. Pro nadbytečnost se okresní soud nezabýval dalšími tvrzenými porušeními povinností advokáta žalovaným, jež měly spočívat zejména v tom, že žalovaný převzal zastupování ve věci promlčené pohledávky, a že doporučil společnosti Tisk , jméno FO, a. s. podání civilní žaloby, neboť ani tato nemohla být příčinnou vzniku tvrzené škody. Rovněž pro nadbytečnosti se nezabýval vznikem a výší škody, popř. promlčením práva žalobce na její náhradu vůči žalovanému. Z popsaných důvodů okresní soud žalobu zamítl a úspěšnému žalovanému a vedlejší účastnici na straně žalované podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů.

5. Rozsudek okresního soudu napadl žalobce odvoláním, jímž se domáhá jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno. Okresnímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz výslechem jím označených svědků , jméno FO, a , jméno FO, , aniž takový postup v rozsudku odůvodnil. Za nesprávné považuje jak posouzení otázky příčinné souvislosti, tak i právní hodnocení věci. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce podal trestní oznámení , datum, a žalovaný jeho jménem uplatnil nárok na náhradu škody po převzetí právního zastoupení dne , datum, , na základě plné moci udělené v právní věci o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, která nebyla nikterak omezena. Žalovaný ani netvrdil, že by při převzetí právního zastoupení žalobce jakkoli poučil o možnostech vymáhání této pohledávky a o tom, že jde o pohledávku promlčenou. Trestní řízení proti , jméno FO, před soudy obou stupňů trvalo až do roku 2016, kdy žalovaný po dobu 8 let vystupoval jako zmocněnec žalobce, v rámci výkonu advokacie nepostupoval s odbornou péčí, neboť v průběhu řízení žalobce ani jednou neupozornil, že by jeho pohledávka mohla být promlčena a zcela ignoroval záměnu v osobě poškozeného a nezhojil tento vadný stav žádným opravným prostředkem, žalobce nepoučil ani o tom, že není třeba vyčkávat výsledku trestního řízení, ale je možno vymáhat škodu paralelně v řízení občanskoprávním, po vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku proti , jméno FO, sám doporučoval osobě odlišné od žalobce podání občanskoprávní žaloby na náhradu škody, a to opět bez poučení, že by se mělo jednat o pohledávku promlčenou. Skutečnost, že by pohledávka mohla být promlčena proto žalobce zjistil najisto až po vydání rozsudku Krajského soudu v , adresa, , který v řízení o náhradu škody potvrdil zamítavý rozsudek soudu I. stupně, který shledal námitku promlčení vznesenou , jméno FO, jako opodstatněnou. Žalobce jako právní laik důvěřoval tomu, že žalovaný využívá všech právních prostředků k hájení jeho práva, a to až do roku 2019. Žalovaný po celou dobu právního zastoupení žalobce fakticky ubezpečoval, že jeho nárok je oprávněný. Je přesvědčen, že vztah žalobce a škůdce , jméno FO, má pro posouzení věci menší význam, než jaký mu přikládá okresní soud. Námitka promlčení pohledávky , jméno FO, byla vznesena až v řízení o náhradu škody po mnoha letech vedení trestního řízení, je tedy otázkou skutečně čistě hypotetickou, zda by tato námitka promlčení byla vznesena dříve či v rámci trestního řízení, jak tvrdil žalovaný v rámci své procesní obrany. Ke zmaření možnosti vymoci předmětnou pohledávku přispěl zejména žalovaný, který nedostatečně hájil zájmy svého klienta a pro vymožení jeho pohledávky ve velmi dlouhém časovém období neučinil vše, co mu jeho odbornost ukládala. V řízení zcela absentují důkazy svědčící tomu, že by žalovaný vynaložil veškeré úsilí, které na něm lze požadovat, aby vzniku škody zabránil, zejména, že by žalobce poučil o jeho možnosti vymáhání náhrady škody. To zda byl výkon advokacie řádný, je třeba posuzovat podle § 16 zákona o advokacii. Z popsaných důvodů považuje za nesprávný závěr okresního soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi tvrzenými pochybeními žalovaného při výkonu advokacie a vznikem tvrzené škody a závěr o nadbytečnosti zabývat se tím, zda žalovaný skutečně povinnosti advokáta porušil.

6. Žalovaný i vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhly, z důvodů popsaných v písemných vyjádřeních k odvolání, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. napadený rozsudek a odvolání shledal nedůvodným.

8. Okresní soud vyložil, z jakých důkazů učinil jednotlivá dílčí skutková zjištění, uvedl, jakými úvahami byl veden při hodnocení provedených důkazů, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce. Z vyložených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek způsobilým podkladem pro odvolací přezkum a nebylo důvodu jej rušit pro nepřezkoumatelnost podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

9. Okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, z provedených důkazů učinil dílčí zjištění odpovídající jejich obsahu a na jejich základě pak učinil přiléhavý závěr o skutkovém stavu věci, z něhož proto odvolací soud vycházel.

10. Podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu se zákonem nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

11. Podle § 16 odst. 2 zákona o advokacii při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

12. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jeho zaměstnancem; případná odpovědnost těchto osob podle zvláštních předpisů tím není dotčena.

13. Podle § 24 odst. 2 zákona o advokacii advokát se odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

14. Okresní soud správně vyšel z toho, že odpovědnost advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie je speciálně upravena v ust. § 24 odst. 1 zákona o advokacii (z hlediska časové účinnosti je třeba aplikovat znění účinné v době porušení povinnosti advokátem, v zásadě se však předpoklady odpovědnosti v důsledku novelizací uvedeného ustanovení nezměnily) a jde o tzv. objektivní odpovědnost, jež je založena na současném splnění tří předpokladů, jimiž jsou nikoliv řádný (rozporný s povinností uloženou advokátu v § 16 odst. 1 zákona o advokacii) výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Advokát se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

15. Správně se okresní soud zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi tvrzenými pochybeními žalovaného při výkonu advokacie a vznikem tvrzené škody, jež představuje otázku skutkovou. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tj. nebýt pochybení advokáta, mohl klient právo úspěšně uplatnit (viz okresním soudem správně uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobce žalovanému klade za vinu především to, že nepodal odvolání proti výroku odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byla společnost Tisk , jméno FO, a.s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, byť dle názoru Krajského soudu v , adresa, , vysloveného v odůvodnění jeho rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnuto o odvolání , jméno FO, proti označenému rozsudku okresního soudu, přiznání náhrady škody způsobené , jméno FO, bránila toliko skutečnost, že poškozená společnost nepodala odvolání. Žalovanému v této souvislosti vytýká též to, že nereagoval na neodůvodněnou záměnu v osobě poškozeného, jíž se soudy obou stupňů dopustily, neboť poškozeným byl on jako fyzická osoba, nikoliv společnost Tisk , jméno FO, a.s. Žalobce z uvedeného dovozuje, že nebýt pochybení žalovaného, trestní soud by mu jeho právo v odvolacím řízení přiznal. Pro řešení této otázky soud musí zohlednit všechny námitky, které mohly být v původním řízení uplatněny, a pouze dospěje-li k závěru, že by nemohly být důvodné, může učinit závěr o nepochybném výsledku původního řízení a tedy, že nebýt pochybení žalovaného jako jeho advokáta, žalobce by se svého nároku v původním řízení nepochybně domohl, tudíž, že zjištěné pochybení advokáta je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, resp. újmou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

16. Podle § 261 odst. 1 zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do , datum, (dále jen „z. p.“) nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn u soudu ve lhůtě v tomto zákoníku stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se nárok uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčený nárok účastníku, který jej uplatňuje, přiznat.

17. Podle § 263 odst. 3 z. p. lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí dva roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený doví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, deseti let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

18. Z hlediska příčinné souvislosti mezi tvrzeným pochybením žalovaného a vznikem škody je významným zjištění, zda a kdy se pohledávka žalobce na náhradu škody vůči , jméno FO, se promlčela. Okresní soud se touto otázkou správně zabýval, avšak posoudil ji nesprávně podle § 100 a 106 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do , datum, , byť škodu , jméno FO, způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů k újmě svého zaměstnavatele ve smyslu § 172 odst. 1 z. p. (viz shora označený trestní rozsudek okresního soudu), pročež jde o nárok na náhradu škody z pracovního poměru, jehož promlčení je třeba posoudit podle příslušných ustanovení zákoníku práce. Jelikož však úprava promlčení práva na náhradu škody, zejména co počátku a délky subjektivní promlčecí doby (viz § 106 odst. 1 obč. zák. a § 263 odst. 3 z. p.), je podle obou právních úprav shodná, tj. subjektivní promlčecí doba je dvouletá a počíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dověděl, že mu škoda vznikla a kdo za ní odpovídá, je závěr okresního soudu o tom, že nárok žalobce se promlčel uplynutím dvouleté subjektivní promlčecí doby, jejíž běh započal nejpozději dne , datum, , kdy zaměstnanec žalobce v trestním řízení vedeném proti , jméno FO, specifikoval vzniklou škodu, neboť nejpozději k uvedenému datu měl povědomost o tom, že mu škoda vznikla a kdo za ní odpovídá, a skončila , datum, , věcně správný (§ 263 odst. 3 z. p.). Pokud, jak tvrdí žalobce v žalobě a plyne to též z udělené plné moci, žalovaný v trestní věci , jméno FO, převzal zastoupení žalobce až , datum, , stalo se tak v době, kdy již byla pohledávka žalobce promlčena a , jméno FO, námitku promlčení mohl v řízení uplatnit. Tedy šlo o námitku, která v původním řízení, v němž žalovaný jako advokát žalobce zastupoval, přicházela v úvahu a byla způsobilá zabránit přiznání pohledávky žalobce, pročež je k ní třeba ve smyslu výše označeného rozsudku Nejvyššího soudu přihlédnout. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak Nejvyšší soud výslovně uzavřel, že „advokát neodpovídá klientovi za škodu vzniklou promlčením nároku, jestliže převzal zastoupení v době, kdy již byla pohledávka promlčena.“ Jelikož žalobce ani netvrdil, že by mu něco ve včasném uplatnění práva na náhradu škody vůči , jméno FO, něco bránilo, je správný závěr okresního soudu o tom, že nebylo lze uvažovat ani o tom, že by případně v odvolacím řízení uplatněná námitka promlčení, byla v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce ani netvrdí, že by promlčení pohledávky vůči , jméno FO, nezavinil a že uplatnění námitky promlčení je výrazem zneužití práva na jeho úkor (k tomu srov. např. srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 643/04, ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 309/95, ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 581/06). Nadto okresní soud rovněž správně poukázal na to, že žalovaný sám tuto námitku uplatnit nemohl, tudíž ani žalobci v tomto řízení nepřísluší. Z popsaných důvodů shledal odvolací soud závěr okresního soudu o tom, že škoda v podobě ztráty pohledávky vůči , jméno FO, není v příčinné souvislosti s tím, že žalovaný za žalobce nepodal odvolání proti výše označenému trestnímu rozsudku, věcně správným.

19. Úvaha okresního soudu o tom, že by , jméno FO, nepochybně, s pravděpodobností blížící se jistotě, námitku promlčení v odvolacím řízení vznesl, je tak již nadbytečná, byť jí nelze upřít určité opodstatněnosti v situaci, kdy v řízení o jeho odvolání proti odsuzujícímu trestnímu rozsudku soudu prvního stupně, v němž byl zastoupen advokátem, neměl důvod se vůči nároku žalobce na náhradu škody zvlášť bránit, neboť, s ohledem na skutečnost, že odvolání podal toliko on, odvolací soud ani stran náhrady škody nemohl rozhodnout v jeho neprospěch [viz § 259 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)], a v posléze zahájeném občanskoprávním řízení pak námitku promlčení uplatnil při prvním úkonu, který mu ve věci příslušel, jímž bylo vyjádření k žalobě.

20. Správný závěr je též závěr okresního soudu o tom, že ani další vytýkaná pochybení žalovaného při zastupování žalobce, nejsou ve vztahu příčinné souvislosti se škodou uplatňovanou žalobcem v tomto řízení. Pochybení žalovaného spočívající v tom, že žalobce při převzetí zastoupení nepoučil o tom, že pohledávka je promlčená, pročež žalobce nemohl zvážit, zda ji bude i v takové situaci soudně uplatňovat, by mohla být příčinou škody spočívající v marně vynaložených nákladech na vymáhání pohledávky, nikoliv však příčinou ztráty pohledávky vůči , jméno FO, . Stejně tak její příčinou nemohla být tvrzená liknavost žalovaného v průběhu trestního řízení.

21. Z uvedených důvodů okresní soud nepochybil, pokud pro nadbytečnost neprovedl důkazy výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, , neboť jejich prostřednictvím chtěl žalobce prokazovat výše popsaná tvrzení o porušování povinností advokáta žalovaným a o jeho liknavosti, tedy okolnosti, jež nemohly být v příčinné souvislosti se vznikem v tomto řízení požadované škody.

22. Za dané situace okresní soud nepochybil, pokud se nezabýval námitkou promlčení nároku žalobce vůči žalovanému, neboť by to na výsledku řízení nemohlo ničeho změnit. Odvolací soud zde však pro úplnost uvádí, že škoda v podobě ztráty pohledávky pro její promlčení vzniká a objektivní promlčecí doba začíná běžet v okamžiku, kdy je zřejmé, že dlužník nebude dobrovolně plnit a neuspokojená pohledávka je tak soudně nevymahatelná, bez ohledu na to, zda o ní probíhá soudní řízení (byť se typicky bude jednat o okamžik, kdy dlužník vznese námitku promlčení), nikoliv až rozhodnutím soudu, kterým je žaloba z důvodu promlčení zamítnuta. Od okamžiku, kdy se poškozený dozví o tom, že jeho pohledávka je nevymahatelná a o tom, kdo za tento stav odpovídá, běží promlčecí doba subjektivní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. Okresní soud rovněž správně, vycházeje z úspěchu žalovaného v řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobci povinnosti zaplatit žalovanému a vedlejší účastnici plnou náhradu nákladů řízení, přičemž v případě žalovaného jejich výši správně stanovil. Pokud jde o náklady vedlejší účastnice, té náleží za každý úkon paušální náhrada ve výši , částka, , přičemž ve věci učinila 7 úkonů (vstup do řízení, vyjádření k žalobě, vyjádření k námitce podjatosti a návrhu na delegaci věci jinému soudu, účast u jednání dne , datum, , jež trvalo déle než 2 hodiny – 2 úkony, a u jednání dne , datum, ), pročež má právo na náhradu nákladů ve výši , částka, .

24. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve výroku III. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil potud, že náhradu nákladů řízení určil ve správné výši, jinak jej rovněž v tomto výroku podle § 219 odst. 1 potvrdil.

25. Jelikož byl úspěšný též v odvolacím řízení, má žalovaný a společně s ním též vedlejší účastnice podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

26. Náklady žalovaného v odvolacím řízení činí , částka, a sestávají z odměny jeho zástupce za 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a účasti u jednání odvolacího soudu [§ 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění, dále jen „a. t.“] po , částka, (§ 7 bod 6 a. t. a § 8 odst. 1 a. t.) a 2 paušálních náhrad hotových výdajů po , částka, podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. Celkem náklady žalovaného v odvolacím řízení činí , částka, . Jelikož je žalovaný zastoupen advokátem, je náhrada nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k jeho rukám.

27. Náklady vedlejší účastnice jsou tvořeny toliko jednou náhradou ve výši , částka, za jeden úkon spočívající ve vyjádření k odvolání [§ 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v účinném znění].28. , adresa, k zaplacení nákladů odvolacího řízení odvolací soud stanovil v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).