14 Co 24/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO žalobkyně Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného Datum narození žalovaného Adresa žalovaného o 30 253,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 25. 10. 2024, č. j. 48 C 160/2024-28

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku I., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 777,85 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení, mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 777,85 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před okresním soudem 4 190,31 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu co do částky 3 475,65 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 465,50 Kč od 12. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 465,50 Kč od 12. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 3 844,21 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 1 752,08 Kč, zamítl (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 26 777,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a ve stejné lhůtě k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 356,54 Kč (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s žalobkyní 13. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému vyplatila 30 000 Kč a žalovaný vrátil 3 222,15 Kč. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala na základě údajů o příjmech a výdajích sdělených žalovaným a na základě zjištění, že v úvěrových registrech k osobě žalovaného nebyly zjištěny negativní poznatky. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou z 30. 4. 2024, odeslanou žalovanému téhož dne.

3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti žalobkyně jakožto poskytovatelky úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů. Žalobkyně vyšla z jednostranného prohlášení žalovaného, aniž by jím sdělené údaje jakkoliv ověřila. Okresní soud tak učinil závěr, že posuzovaná úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatná pro porušení povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost dlužníka. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem, tedy částku 30 000 Kč, sníženou o již uhrazené splátky, tj. celkem 26 777,85 Kč.

4. Okresní soud dále vyšel z toho, že v tomto případě nelze aplikovat obecnou úpravu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), neboť zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu. Dlužník je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost poskytnuté jistiny je v takovém případě určena buď na základě dohody účastníků nebo až rozhodnutím soudu, přičemž datum splatnosti není závislé na výzvě věřitele, ale na možnostech dlužníka. Teprve marným uplynutím této lhůty se dluh stane splatným a dlužník se dostane do prodlení. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyni dosud právo na úrok z prodlení nevzniklo. Jelikož byl žalovaný pasivní, nebyly zjištěny jeho poměry, uložil mu okresní soud povinnost plnit do 3 dnů od právní moci jeho rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalobkyni jako úspěšnější účastnici řízení přiznal právo na náhradu jejich poměrné části.

5. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku I., pokud jím byl zamítnut její požadavek na přiznání úroku z prodlení z částky 26 777,85 Kč ve výši 14,75 % ročně od 28. 3. 2024 do zaplacení, a domáhala se jeho změny tak, že jí v napadeném rozsahu bude úrok z prodlení přiznán. Namítala, že nemožnost plnění nebyla ze strany žalovaného ani tvrzena ani prokázána. Okresní soud tak porušil princip rovnosti stran, neboť neaktivitu žalovaného sám nahradil tím, že vnesl do řízení tvrzení ve prospěch žalovaného. Má za to, že okresní soud nemohl sám za žalovaného uplatnit námitku, že se žalovaný nenachází v prodlení. Žalovanému zaslala dne 7. 2. 2024 výzvu k okamžitému splacení dluhu s určenou splatností pohledávky ke dni 27. 3. 2024. Žalovaný byl v této výzvě také poučen o důsledcích nesplacení spočívajících v přistoupení k vymáhání pohledávky soudní cestou. Okresní soud proto měl přiznat alespoň zákonný úrok z prodlení ode dne který následuje po dni splatnosti dluhu, tj. ode dne 28. 3. 2024. Na podporu své argumentace odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105, a ze dne 28. 5. 2024, č. j. 27 Co 20/2024-105.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok II. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku I., jež nejsou výroky na napadené části výroku I. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.

8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označených rozhodnutích odvolacích soudů jsou s rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo na místě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. Odvolací soud proto, ve shodě s okresním soudem, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny nese žalovaný, neboť jde okolnosti, které mu prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud žalovaný zůstal v řízení pasivní, nezbývá, než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalovaného odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalovanému uložil povinnost vrátit na základě neplatné smlouvy poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalovaného mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaný nebyl v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.

11. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek byl žalovanému doručen vyvěšením na úřední desce soudu podle § 50m o. s. ř. dne 11. 11. 2024 a ve výroku II., odvoláním nenapadeném a na odvoláním napadené části výroku I. rozsudku nezávislém, nabyl právní moci dne 26. 11. 2024. Žalovaný byl povinen povinnost uloženou výrokem II. rozsudku splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. do 29. 11. 2024. Dnem následujícím se tak žalovaný dostal s placením částky 26 777,85 Kč do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni podle § 1970 o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. v účinném znění).

12. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení ve rozsahu vedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku I. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Jelikož byl změněn rozsudek ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení byla celkem částka 41 934,62 Kč (jistina ve výši 27 465,50 Kč, úvěrové poplatky ve výši 2 788 Kč, a úroky a úroky z prodlení ve výši 8 606,88 Kč ke dni rozhodnutí okresního soudu a úroky z prodlení ve výši 14,75 % z částky 26 777,85 Kč od 26. 10. 2024 do rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 3 074,24 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 29 106,15 Kč (jistina 26 777,85 Kč a přiznaný úrok z prodlení ve výši 2 328,30 Kč ke dni rozhodnutí odvolacího soudu), žalovaný ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 12 828,47 Kč. Z celkového předmětu řízení tak představuje úspěch žalobkyně 69,41 %, úspěch žalovaného 30,59 %, rozdíl činí 38,82 % ve prospěch žalobkyně, která proto má jako úspěšnější účastník řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 38,82 % nákladů, které v řízení účelně k uplatnění svého práva vynaložila. Náklady žalobkyně tvoří uhrazený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 211 Kč a náklady právního zastoupení sestávající z odměny zástupce na 3 úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, 2 písemná podání ve věci samé – návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a výzva k plnění se stručným skutkovým a právním rozborem věci – 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.“, ve znění účinném do 31. 12. 2024] po 2 340 Kč za úkon (§ 7 bod 5. a § 8 odst. 1 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024), 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a z 21% DPH z odměny a hotových výdajů [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Celkem náklady žalobkyně v řízení před okresním soudem činí 10 794,20 Kč (1 211+ 3 x 2 340 + 3 x 300 + 1 663,20), 38,82 % z nich pak představuje částku 4 190,31 Kč, na jejíž náhradu má žalobkyně vůči žalovanému právo. Lhůtu k jejímu zaplacení stanovil odvolací soud jako základní 3denní, neboť nehledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 26 777,85 Kč ve výši 14,75 % ročně od 28. 3. 2024 do zaplacení. Výše tohoto úroku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 5 359,06 Kč. Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí na úroku přiznáno 2 328,30 Kč (úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 26 777,85 Kč od 30. 11. 2024 do 5. 8. 2025), tedy méně než 50 % jejího odvolacího požadavku, pročež je úspěšnějším účastníkem odvolacího řízení žalovaný, který by proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Jelikož však žalovaný v odvolacím řízení žádné úkony nečinil, žádné náklady mu nevznikly, a proto odvolací soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.