14 Co 259/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 101 744,66 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 5. 2025, č. j. 19 C 305/2024-44

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., tedy pokud jím byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení 4 908,55 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 2. 8. 2024 do zaplacení, mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 4 908,55 Kč; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 3 378,14 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni 72 280,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 72 280,39 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba co do částky 29 464,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 327,74 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 821,07 Kč, úroku ve výši 29,49 % ročně z částky 87 521,32 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 421,32 Kč od 30. 4. 2024 do 1. 8. 2024 a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 140,93 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, zamítnuta (výrok II.) a žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 5 986,02 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč a splatil 17 719,61 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakkoliv zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem, tedy částku 90 000 Kč, sníženou o již uhrazené splátky, tj. celkem 72 280,39 Kč.

4. Okresní soud dále vyšel z toho, že v tomto případě nelze aplikovat obecnou úpravu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), neboť zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu, která odvíjí splatnost dluhu od možností dlužníka (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). Konkrétní datum splatnosti pak vázal na uplynutí lhůty k plnění, jež byla obsažena v předžalobní výzvě a ode dne následujícího po jejím posledním dni, tj. od 2. 8. 2024, přiznal žalobkyni vůči žalovanému úrok z prodlení z přisouzené částky. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalobkyni jako úspěšnější účastnici řízení přiznal právo na náhradu jejich poměrné části.

5. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byl zamítnut její požadavek na zaplacení 4 908,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 2. 8. 2024 do zaplacení. Ničeho nenamítala proti závěru okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, vytkla však okresnímu soudu nesprávnost závěru o výši žalovaným čerpaných finančních prostředků. Poukázala na skutečnost, že posuzovaná smlouva byla smlouvou o revolvingovém úvěru, stanovící úvěrový rámec a umožňující opakované čerpání. Z jí předložené denní historie úvěru plyne, že žalovaný celkem čerpal 94 908,55 Kč a splatil 17 719,61 Kč, pročež by měl vrátit 77 188,94 Kč.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., jež nejsou výroky na napadené části výroku II. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.

8. Odvolací soud zopakoval důkaz denní historií úvěru, z níž plyne, že žalovaný na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, čerpal dne 24. 4. 2023 částku 50 000 Kč, dne 2. 5. 2023 částku 3 000 Kč, dne 4. 5. 2023 částku 37 000 Kč, dne 1. 6. 2023 částku 2 857,32 Kč a dne 27. 6. 2023 částku 2 051,23 Kč, celkem částku 94 908,55 Kč. Ve zbytku pak odvolací soud vycházel ze správných zjištění okresního soudu.

9. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit toliko získané bezdůvodné obohacení v podobě dosud nesplacené jistiny úvěru. Pokud jsou závěry okresního soudu správné. Z výše doplněného zjištění stran výše čerpaných finančních prostředků je však zřejmé, že žalovaný čerpal celkem 94 908,55 Kč. Pokud tedy vrátil částku 17 719,61 Kč, činí bezdůvodné obohacení žalovaného celkem 77 188,94 Kč. Jelikož okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni toliko částku 72 280,39 Kč, je žalovaný povinen vrátit dalších 4 908,55 Kč (77 188,94 – 72 280,30 Kč). V tomto rozsahu shledal odvolací soud zamítavý výrok II. věcně nesprávným.

12. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení získaného plněním na základě smlouvy o úvěru neplatné pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje speciální úpravu, podle které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu k v době přiměřené jeho možnostem. V takovém případě nelze splatnost dluhu vyvolat výzvou věřitele k plnění, nýbrž dlužník je povinen plnit v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, rozhodne o časových podmínkách zaplacení soud (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný, neboť jde okolnosti, které mu prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud žalovaný zůstal v řízení pasivní, nezúčastnil se jednání před soudy obou stupňů, při nichž by mohl být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o jeho povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá, než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalovaného odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Je proto na místě, v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložit žalovanému povinnost vrátit poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalovaného může nastat až uplynutím této lhůty, jež dosud ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, není dosud žalovaný v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z přisouzené částky nevzniklo (§ 1970 o. z.).

13. Odvolací soud z popsaných důvodů rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 4 908,55 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Jelikož byl změněn rozsudek ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Oba účastníci byli v řízení před okresním soudem úspěšní toliko částečně, a to v obdobném rozsahu, žalobkyně z 52,88 %, žalovaný ze 47,12 %, pročež odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepřiznal žádnému z nich.

15. Předmětem odvolacího řízení byla ke dni rozhodnutí odvolacího soudu částka 5 612,55 Kč (4 908,55 Kč a 12,75% úrok z prodlení z této částky od 2. 8. 2024 do 16. 9. 2025 ve výši 704 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 4 908,55 Kč, tedy co do 87,46 % jejího odvolacího požadavku, žalovaný byl úspěšný co do 12,54 %, rozdíl činí 74,92 % ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně proto má jako v odvolacím řízení úspěšnější účastník právo na náhradu 74,92 % nákladů, které v odvolacím řízení účelně k uplatnění svého práva vynaložila (§ 142 odst. 2 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalobkyně v odvolacím řízení tvoří uhrazený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení sestávající z odměny zástupce na 2 úkony právní služby [sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu – § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění, dále jen „a. t.“] po 1 000 Kč za úkon (§ 7 bod 3. a § 8 odst. 1 a. t.), 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t.) a z 21% DPH z odměny a hotových výdajů ve výši 609 [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Celkem náklady žalobkyně v řízení před odvolacím soudem činí 4 509 Kč (1 000 + 2x1 000 + 2x450 + 609), 74,92 % z nich pak představuje částku 3 378,14 Kč, na jejíž náhradu má žalobkyně vůči žalovanému právo. Lhůtu k jejímu zaplacení stanovil odvolací soud jako základní 3denní, neboť nehledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).