14 Co 29/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 070 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2025, č. j. 34 C 404/2025-23

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. mění potud, že náklady řízení činí 2 010 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 6 800 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 500 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, částku 9 270 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 970 Kč od 5. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně (výrok I.) a náhradu nákladů řízení v částce 2 110 Kč (výrok II.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti výroku II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasí se závěrem okresního soudu o neúčelnosti nákladů spojených s předžalobní výzvou, odůvodněným tím, že výzvu žalovanému zaslala již dříve sama žalobkyně. Zdůraznila, že zaslání předžalobní výzvy je předpokladem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci. Odkázala na publikovaný názor, že ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, neboť z praxe je známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání (BÍLÝ, Martin § 142a [Předžalobní výzva]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 606. 978-80-7400-673-9.). Takovou zkušenost má i ze své vlastní praxe. Má za to, že opakované upomínání žalovaného svědčí o dobré vůli žalobkyně vyřešit spor mimosoudní cestou. Poukázala na to, že požaduje náhradu nákladů toliko za jednu konkrétní předžalobní výzvu učiněnou její právní zástupkyní. Závěr o neúčelnosti předžalobní výzvy činěné advokátem je v rozporu s ustanovením § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), které bylo do o. s. ř. vtěleno právě proto, aby dlužníci byli o záměru věřitele podat žalobu včas a řádně informováni. Dovedeno ad absurdum, lze všechny úkony učiněné v tomto řízení advokátem považovat za nadbytečné, neboť žalobkyně mohla sama též podat žalobní návrh, či se účastnit soudního jednání. Zdůraznila, že každý má právo nechat se zastoupit advokátem. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený nákladový výrok změnil a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, tvořenou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „a. t.“), po 400 Kč za úkon, 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 315 Kč.

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení, k projednání odvolání nenařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu nebyl výrok rozsudku okresního soudu ve věci samé, který již samostatně nabyl právní moci (ust. § 206 odst. 3 o. s. ř.).

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podaným u okresního soudu dne 28. 7. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 800 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení s tím, že se jedná o dluh vzniklý z titulu příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem (od 1. 4. 2024 provozovatelem) motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. K návrhu přiložila výzvy k úhradě dluhu ze 11. 2. 2025, 7. 3. 2025, 25. 4. 2025, které činila ještě sama, resp. poslední prostřednictvím pověřené inkasní společnosti, přičemž ve výzvě z 25. 4. 2025 žalovaného též upozornila na možnost soudního vymáhání dluhu. Posléze dne 3. 6. 2025 odeslala výzvu k plnění dluhu též zástupkyně žalobkyně. Žalovaný na výzvy nereagoval, dluh ani zčásti neuhradil.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

8. Citované zákonné ustanovení vyjadřuje zásadu, kterou je rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení ovládáno, tj. zásadu úspěchu ve věci, z níž vyplývá, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odvisí od procesního úspěchu ve věci samé, kdy právo na plnou náhradu nákladů řízení má ten z účastníků řízení, který byl v řízení zcela úspěšný.

9. V posuzované věci byla v řízení zcela úspěšným účastníkem žalobkyně, neboť její nárok shledal okresní soud zcela důvodným, a proto má vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

10. Zástupkyni žalobkyně náleží za každý účelně učiněný úkon právní služby odměna ve výši 400 Kč (§ 14b odst. 1 a. t.) a náhrada hotových výdajů ve 100 Kč [§ 14b odst. 6 písm. a) a. t.], a to za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t.], tj. odměna ve výši 800 Kč a náhrada výdajů ve výši 200 Kč. Tyto náklady se dále zvyšují o 21% DPH, jíž je zástupkyně žalobkyně plátkyní [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.], ve výši 210 Kč. Celkem účelně vynaložené náklady žalobkyně v řízení před okresním soudem činí 2 010 Kč.

11. Žalobkyně žádala přiznání náhrady nákladů spojených s dalším úkonem učiněným její zástupkyní, jímž je předžalobní výzva odeslaná 3. 6. 2025. Okresní soud náklady spojené s tímto úkonem právní služby správně posoudil jako neúčelně vynaložené. Jak plyne z výše uvedeného, žalobkyně předtím, než podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (před zahájením řízení) sama (nikoliv prostřednictvím advokátky) žalovaného opakovaně vyzvala k dobrovolné úhradě dluhu a upozornila jej na možnost jeho soudního vymáhání. Proto pozdější výzva, činěná prostřednictvím advokátky, byla z pohledu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. nadbytečná (nebyla třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení). Stejně tak za dané situace nebylo lze důvodně předpokládat, že by mohla vést žalovaného k plnění, pokud na dvě předchozí výzvy nereagoval. Závěr o neúčelnosti nákladů spojených s výzvou činěnou advokátkou platí tím spíše, že náklady vynaložené žalobkyní na vytvoření a expedici upomínky a náklady na specializovanou inkasní společnost zajišťující externí vymáhání příspěvku jsou zahrnuty v žalobkyni ve věci samé přiznané částce v podobě nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Proto odvolací soud má, narozdíl od okresního soudu, za to, že žalobkyni nelze přiznat za výzvu k plnění ani paušální náhradu nezastoupeného účastníka podle § 151odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., v účinném znění, neboť náhrada za ni je již obsažena v přiznané částce nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky.

12. Krajský soud poukazuje na to, že koncepce úpravy rozhodování o nákladech občanskoprávního řízení stojí na zásadě oficiality, kdy soud rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti, aniž by byl nucen vyčkávat na návrhy účastníků řízení, či jimi byl vázán (srov. § 151 o. s. ř.). K obecnému zákazu změny k horšímu (reformatio in peius) se Ústavní soud v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení opakovaně vyslovil tak, že tato zásada - obecně platná v trestním řízení – z občanského soudního řádu nevyplývá a v jeho působnosti se neuplatní (srov. sp. zn. III. ÚS 230/04, II. ÚS 310/99, IV. ÚS 14/04, I. ÚS 380/04). Odvolací soud je oprávněn změnit náhradu nákladů řízení i v neprospěch účastníka řízení, který byl jediným odvolatelem (srov. § 212 písm. b) o. s. ř.) (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 596/07 ze dne 29. 11. 2007).

13. Krajský soud proto změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku II. potud, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení vůči žalovanému ve správné výši; jinak jej v tomto výroku jako věcně správný, tj. co do základu, platebního místa (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož žalovanému v této fázi řízení náklady nevznikly, odvolací soud jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.