14 Co 319/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně právnická osoba , IČO IČO , se sídlem v adresa , zastoupené jméno FO , advokátem se sídlem v adresa , proti žalovanému jméno FO , narozenému datum , bytem v adresa , o zaplacení 139 764,17 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. května 2025, č. j. 37 C 10/2025-46,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení, mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 39 000 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 39 000 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do 100 764,17 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 000,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 673,50 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 54 289,74 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o úvěru ze dne 21. 9. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , a žalovaným. Dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „z. s. ú.“) absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 téhož zákona, a proto je žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o již učiněné splátky úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem, ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení z přiznané jistiny. Jeho nepřiznání odůvodnil tím, že se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), neboť úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanském zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně proto nemá nárok na úrok z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z., neboť dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 z. s. ú., spočívající v nesplacené jistině úvěru, má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou, nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Lhůtu k plnění okresní soud určil do dvou měsíců od právní moci rozsudku s tím, že s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadla toliko v části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení. Nikterak nebrojila proti závěru okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, nesprávným však shledává závěr soudu prvního stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného s vrácením zbytku poskytnuté jistiny úvěru. Má za to, že žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru na základě výzvy k vrácení peněžitého dluhu, k čemuž došlo již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy žalobkyni. Nejpozději 5. 7. 2024 se tak žalovaný dostal do prodlení se zaplacením částky přiznané žalobkyni výrokem I. napadeného rozsudku. Poukázala na to, že je to žalovaný, kdo má v řízení povinnost tvrdit a prokazovat, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Poukázala na rozhodnutí jiných krajských soudů, v nichž jí byl v obdobných věcech úrok z prodlení přiznán.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k projednání odvolání nařídil jednání, k němuž se řádně a včas předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil, aniž požádal o odročení jednání. Předvolání mu bylo doručeno dnem 7. 1. 2026 vhozením do jím užívané schránky na adrese místa jeho trvalého pobytu vedené v základním registru obyvatel [§ 50 odst. 1 o. s. ř. za použití § 46b písm. a) části věty za středníkem o. s. ř. a § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů]. Odvolací soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolání projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalovaného, vycházeje při tom z obsahu spisu, a z provedených důkazů.

7. Odvolací soud podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek toliko v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala jeho přezkumu, tj. v části výroku II., jíž byla zamítnuta žaloba co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III. Dospěl při tom k následujícím závěrům.

8. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; žádná takováto procesní vada ostatně ani nebyla odvolatelkou namítána.

9. Ve vyhovujícím výroku I. a v odvoláním nenapadené části výroku II. již rozsudek okresního soudu samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a v tomto rozsahu je závazný jak pro účastníky (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i pro odvolací soud (§ 159a o. s. ř.), který proto není oprávněn v tomto rozsahu správnost napadeného rozsudku přezkoumávat. I odvolací soud proto při svém rozhodnutí vychází z toho závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , a žalovaným, jakožto spotřebitelem, byla dne 21. 9. 2022 uzavřena úvěrová smlouva, která je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a že žalovaný z poskytnutého úvěru dosud nevrátil 39 000 Kč (žalovaný, jenž v tomto směru nese břemeno tvrzení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a břemeno důkazní ve smyslu § 120 o. s. ř., netvrdí, že by po vydání napadeného rozsudku na úhradu dlužné jistiny cokoli žalobkyni zaplatil; tím, že se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavil, aniž požádal o jeho odročení, se přitom zřekl možnosti být o své povinnosti tvrzení a případné povinnosti důkazní odvolacím soudem poučen).

10. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je proto třeba zodpovědět otázku, zda v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího předem řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného může splatnost dluhu spočívajícího v nesplacené části podle takové smlouvy poskytnuté jistiny nastat na základě výzvy k jeho zaplacení.

11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 (tj. ve znění účinném v době uzavření posuzované úvěrové smlouvy) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

21. Z citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti úvěrujícího před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit toliko získané bezdůvodné obohacení v podobě dosud nesplacené jistiny úvěru. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení získaného plněním na základě smlouvy o úvěru neplatné pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, obsahuje ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. zvláštní úpravu, podle které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V takovém případě proto nelze použít obecná ustanovení občanského zákoníku (zásada lex specialis derogat legi generali) a výzva věřitele k plnění sama o sobě prodlení dlužníka nezakládá, nýbrž dlužník je povinen plnit až v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, rozhodne o časových podmínkách zaplacení soud (vizte již okresním soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl přijat k zařazení do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu konaném dne 10. 12. 2025, nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. Rc 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V takovém případě tudíž platí, že žalovaný se dostává do prodlení se zaplacením dlužné jistiny úvěru až marným uplynutím lhůty k plnění stanovené v soudním rozhodnutí ukládajícím mu dlužnou jistinu vrátit, bez ohledu na to, že byl již dříve k jejímu vrácení žalobkyní vyzván. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný, neboť jde o okolnosti, které mu prospívají, a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a označit k jejich prokázání důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). To, že žalovaný zůstal v řízení pasivní, se odrazilo v tom, že soudu prvního stupně nezbylo než vyjít z při určení lhůty k plnění toliko ze skutečností plynoucích z obsahu spisu. Jelikož prodlení žalovaného mohlo nastat až uplynutím této okresním soudem stanovené lhůty k plnění, jež v době vydání napadeného rozsudku ještě ani nepočala běžet, natož aby marně uplynula, nebyl v té době žalovaný v prodlení, a okresní soud tak správně žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z přisouzené částky nepřiznal (§ 1970 o. z.).

22. Nelze však pominout, že i pro odvolací řízení platí, že pro odvolací soud je rozhodující stav v době vyhlášení jeho rozhodnutí, nikoli stav, jaký tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s ř.).

23. Jak se podává ze spisu, napadený rozsudek byl doručen zástupci žalobkyně (srov. § 50b odst. 2 o. s. ř.) dne 25. 6. 2025 a následně žalovanému náhradním způsobem – uložením na poště s následným vhozením do jím užívané schránky na adrese jeho trvalého pobytu [§ 49 odst. 4 o. s. ř. za použití § 46b písm. a) části věty za středníkem o. s. ř. a § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů] – dne 7. 7. 2025. 15denní lhůta k podání odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) počala žalovanému, jemuž byl rozsudek doručen později, běžet dnem 8. 7. 2025 a její poslední den připadl na úterý 22. 7. 2025 (§ 57 o. s. ř.). Dnem následujícím, tj. dnem 23. 7. 2025 nabyl rozsudek v odvoláním nenapadeném výroku I. právní moci (§ 159 o. s. ř.). Dnem 24. 7. 2025 počala běžet ve výroku I. napadeného rozsudku stanovená dvouměsíční lhůta k plnění a její poslední den připadl na úterý 23. 9. 2025 (§ 57 o. s. ř.). Ode dne následujícího, tj. od 24. 9. 2025 je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné jistiny neplatného úvěru, tj. částky 39 000 Kč uvedené ve výroku I. napadeného rozsudku a od uvedeného data až do zaplacení uvedené částky má žalobkyně právo na úrok z prodlení z této částky (§ 1970 o. z.), a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). K datu 1. 7. 2025 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,5 % (vizte prostřednictvím internetu https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Jak-se-vyvijela-dvoutydenni-repo-sazba-CNB), výše úroku z prodlení proto činí 11,5 % ročně.

24. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. v odvoláním napadené části výroku II. změnil toliko v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbytku napadenou část výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správnou potvrdil.

25. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek.

26. Jelikož odvolací soud, byť jen z části, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, musil rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu (tj. nově) též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

27. I po změně napadeného rozsudku platí, že v řízení před soudem prvního stupně měli oba účastníci úspěch pouze částečný, přičemž u žádného z nich nelze hovořit o neúspěchu toliko v poměrně nepatrné části. Proto je třeba za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně poměrně rozdělit. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného v řízení před soudem prvního stupně přitom nelze poměřovat toliko ve vztahu k požadované jistině, ale je třeba přihlédnout i k příslušenství vyčíslenému ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jde o tu část příslušenství, o níž se rozhodnutím soudu prvního stupně řízení skončilo, a ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jde o úroky z prodlení, které byly předmětem též odvolacího řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 a § 154 odst. 1 o. s. ř.). Při zohlednění těchto kritérií i po částečné změně napadeného rozsudku odvolacím soudem nadále platí, že úspěšnějším účastníkem řízení před soudem prvního stupně je žalovaný, který byl úspěšnější jak pokud jde o požadovanou jistinu (jeho neúspěch činí pouhých 39 000 Kč z celkem požadovaných 139 764,17 Kč), tak i pokud jde o požadované příslušenství (úspěšný byl zcela pokud jde o požadované úroky a rovněž pokud jde o převážnou část úroků z prodlení, které byly požadovány v kapitalizované výši 5 000,37 Kč a dále v běžící výši 14,75 % ročně z částky 57 673,50 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, přiznány byly toliko běžící úroky z prodlení a to v menší než požadované procení výši, z menší částky a za podstatně kratší období od 22. 9. 2025, tj. ke dni rozhodnutí odvolacího soudu z celkem v žalobě požadovaných 515 dnů toliko za 128 dnů).

28. I v odvolacím řízení, jehož předmětem byl již jen úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, byl úspěch obou stran sporu pouze částečný, přičemž u žádné z nich nelze hovořit o neúspěchu toliko v poměrně nepatrné části, a úspěšnějším byl žalovaný, neboť předmětem odvolacího řízení byl úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 39 000 Kč od 5. 7. 2024, přičemž od tohoto data do data vydání tohoto rozsudku uplynulo 574 dnů, předmětem odvolacího řízení tak byla částka 9 046,40 Kč (39 000 x 14,75 % x 574/365). Od 24. 9. 2025 do 29. 1. 2026 uplynulo 128 dnů, a žalobkyně tak byla úspěšná toliko co do částky 1 572,82 Kč (39 000 x 11,5 % x 128/365) a žalovaný co do částky 7 473,58 Kč (9 046,40 – 1 572,82).

29. Právo na náhradu poměrné části nákladů řízení před soudy obou stupňů by tak náleželo v obou stupních úspěšnějšímu žalovanému. Jelikož však žalovaný v průběhu celého řízení nečinil žádné úkony a žádné náklady mu v něm tudíž nevznikly, nepřiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žádnému z účastníků.