14 Co 356/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně , narozené Datum narození žalobkyně , bytem ve Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem v Mělníce, Fibichova 218, proti žalované Jméno žalované , narozené Datum narození žalované , bytem ve Adresa žalované , zastoupené obecným zmocněncem Jméno zmocněnce , bytem v Adresa zmocněnce , s adresou pro doručování v tomto řízení Žežická 264, 261 01 Příbram V – Zdaboř, o vyklizení bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. července 2025, č. j. 19 C 30/2025-28,

I. Rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaná je povinna vyklidit byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici ve , adresa, sestávající z kuchyně a jednoho pokoje, komory a sklepní kóje s příslušenstvím a vyklizený předat žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na nákladech řízení před soudem prvního stupně 15 310 Kč a na nákladech odvolacího řízení 10 940,30 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, Anonymizováno 1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit byt č. , hodnota, v , Anonymizováno, . podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici ve , adresa, sestávající z kuchyně a jednoho pokoje, komory a sklepní kóje s příslušenstvím (dále jen „byt“) a vyklizený předat žalobkyni (výrok I.) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Při svém rozhodnutí soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že vlastnicí bytu je , právnická osoba, (dále jen „vlastnice bytu“). Mezi ní jako pronajímatelkou a žalobkyní jako nájemkyní byla dne , datum, uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl byt. Tato nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , Anonymizováno, Žalovaná je matkou partnera žalobkyně a na základě rodinné domluvy umožnila žalobkyně žalované, aby předmětný byt užívala. Dopisem ze dne 21. 8. 2024 žalobkyně žalovanou vyzvala, aby předmětný byt vyklidila do 25. 4. 2025. To žalovaná odmítla s tím, že vyklizení bytu je proti zásadám slušného chování a že se pokusí na dalším užívání bytu domluvit s vlastnicí bytu.

3. Po právní stránce okresní soud takto zjištěný skutkový stav posuzoval podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“) a s odkazem na závěry vyslovené Nejvyšším soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v rozhodnutích sp. zn. 26 Cdo 503/2000, 26 Cdo 541/2000, 26 Cdo 2720/2004, 26 Cdo 548/2006 (pozn. odvolacího soudu: rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 541/2000 podle databáze judikatury Nejvyššího soudu neexistuje; ostatní uvedená rozhodnutí jsou stejně, jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz) dospěl k závěru, že sice platí, že v případě pronajatého bytu se může vyklizení osob bydlících v bytě bez právního důvodu zásadně domáhat nájemce bytu a pronajímatel pak nemá aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na vyklizení bytu těmito osobami, v projednávané věci však nájemní poměr žalobkyně k bytu zanikl ke dni 30. 4. 2025 a od uvedeného data nemá k bytu žádný právní vztah, neboť není jeho vlastnicí ani nájemkyní, a proto nemá k podání žaloby na vyklizení bytu aktivní věcnou legitimaci, a žalobu tak bylo nutno zamítnout.

4. Nákladový výrok okresní soud odůvodnil tím, že podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná jako úspěšná účastnice sporu. Žalovaná však nebyla zastoupena advokátem a náklady, které vznikly jejímu obecnému zmocněnci, nepožadovala. Okresní soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádná z účastnic.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej napadl v plném rozsahu domáhajíc se ve věci samé jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Namítala, že i poté, co nájemní vztah skončí, má nájemce obdobné povinnosti jako za trvání nájemního vztahu a zároveň má povinnost byt vyklidit a vyklizený ho předa pronajímateli. Tuto povinnost nemohla žalobkyně splnit, neboť byt užívá žalovaná, která se odmítala z bytu vystěhovat dobrovolně. Žalobkyni proto i po zániku nájemního vztahu musí být poskytnuta taková právní ochrana, aby byla schopna svoji povinnost vůči pronajímateli splnit. Má proto právo podat žalobu o vyklizení bytu proti tomu, kdo do její povinnosti a možnosti předat byt zpět pronajímateli protiprávně zasahuje. Musí proto mít aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby o vyklizení bytu. Pokud okresní soud dospěl k protichůdnému závěru, znemožnil tím žalobkyni splnit její závazek předat byt zpět pronajímatelce. Nadto namítala, že k datu, kdy soud prvého stupně rozhodoval, neuplynula ještě tříměsíční lhůta ve smyslu § 2285 o. z., jehož vyloučení nájemní smlouva uzavřená mezi vlastnicí bytu a žalobkyní neobsahovala, během níž může pronajímatel vyzvat nájemce k vyklizení bytu a jeho předání. Vlastnice bytu, která byla seznámena se situací, při níž jí žalobkyně není fakticky schopna byt vrátit, na žalobkyni nenaléhala a vyčkává, jak se věc vyvine. Žalobkyně přitom nebyla vlastnicí bytu jakožto pronajímatelkou do uplynutí zákonné tříměsíční lhůty písemně vyzvána k vrácení bytu, a z tohoto důvodu ke dni , datum, došlo v souladu se zákonem k obnovení nájemního vztahu žalobkyně k bytu za původně sjednaných podmínek. Žalobkyně je tak opět nájemkyní bytu, proto i pokud by byl právní názor soudu prvního stupně, který vedl k zamítnutí žaloby, správný, získala žalobkyně obnovením nájemního vztahu aktivní věcnou legitimaci ve sporu proti žalované, která do jejího nájemního práva neoprávněně zasahuje.

6. Posuzováno podle obsahu odvolání tudíž žalobkyně jako zásadní odvolací důvod uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Dle jejího názoru tím, že byt užívá a platí nájemné vlastnici bytu, která nájemné přijímá, došlo ke konkludentnímu vzniku nájemního vztahu mezi vlastnicí bytu a žalovanou. Naproti tomu nájemní poměr žalobkyně k bytu zanikl uplynutím doby určité. Jelikož žalobkyně výslovně prohlásila, že nájem nehodlá prodloužit a byt vrátí, tímto projevem vůle zabránila obnovení nájemního vztahu. Okresní soud tak správně uzavřel, že žalobkyně není ve sporu aktivně věcně legitimována. Dovolávala se také dobrých mravů s tím, že je v pokročilém věku , Anonymizováno, let a chtěla by v bytě dožít.

8. K projednání odvolání odvolací soud nařídil jednání, při němž po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, 212a o. s. ř., shledal odvolání důvodným.

9. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takováto vada řízení předcházející vydání napadeného rozsudku ostatně ani nebyla dovolateli namítána.

10. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel z tohoto mezi účastnicemi nesporného skutkového stavu (§ 120 odst. 3 o. s. ř.): Mezi vlastnicí bytu jako pronajímatelkou a žalobkyní jako nájemkyní byla dne , datum, uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl byt. Tato nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , datum, . Po uzavření této nájemní smlouvy a převzetí bytu od jeho vlastnice umožnila žalobkyně, která sama v bytě nebydlela a nebydlí, žalované, která je matkou žalobkynina druha, užívání bytu s tím, že žalovaná za žalobkyni složí vlastnici bytu jakožto pronajímatelce požadovanou peněžitou jistotu (což také učinila), a že bude přímo vlastnici bytu za žalobkyni hradit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala, aby předmětný byt vyklidila do , datum, s tím, že po skončení doby nájmu bytu, která je do , datum, , bude byt předán jeho vlastnici. Žalovaná vyklizení bytu a jeho předání žalobkyni odmítla namítajíc, že vyklizení bytu je proti zásadám slušného chování a že se pokusí na dalším užívání bytu domluvit s vlastnicí bytu. Mezi žalobkyní a vlastnicí bytu nebyla uzavřena výslovná dohoda o prodloužení doby trvání nájmu sjednané v nájemní smlouvě ze dne , datum, , nicméně žalobkyně byt jeho vlastnici nepředala a ani vlastnice po ní vyklizení bytu nepožadovala a nepožaduje. Byt nadále užívá žalovaná, která stále přímo vlastnici bytu hradí nájemné a úhrady za užívání bytu. Žalobkyně sama byt užívat nechce, ale má zájem po vyklizení bytu žalovanou jej předat zpět jeho vlastnici. Žalovaná jednala s vlastnicí bytu o možnosti, že by jí vlastnice byt pronajala, to však vlastnice bytu odmítla.

11. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu neshledal odvolací soud závěr okresního soudu o nedostatku žalobkyniny aktivní věcné legitimace ve sporu správným.

12. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

14. Podle § 10 odst. 1 nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.

15. Podle § 546 o. z. právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

16. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

17. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

18. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

19. Podle § 2215 odst. 1 o. z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Podle odst. téhož ustanovení zřídí-li nájemce třetí osobě užívací právo k věci bez souhlasu pronajímatele, považuje se to za hrubé porušení nájemcových povinností způsobující pronajímateli vážnější újmu. Podle odst. 3 citovaného ustanovení užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci; k odchylnému ujednání se nepřihlíží.

20. Podle § 2237 o. z. smlouva (o nájmu bytu) vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.

21. Podle § 2275 o. z. v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele. Žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem vyžadují písemnou formu. Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti ve lhůtě jednoho měsíce, považuje se souhlas za daný; to neplatí, pokud byl ujednán zákaz podnájmu.

22. Podle § 2276 o. z. dá-li nájemce byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě v rozporu s ustanovením § 2274 a 2275, hrubě tím poruší svou povinnost.

23. Podle § 2277 podnájem končí společně s nájmem. Končí-li nájem, sdělí to nájemce podnájemci s uvedením rozhodných skutečností; jimi jsou zejména den skončení nájmu a popřípadě i délka výpovědní doby a počátek jejího běhu.

24. Podle § 2285 pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

25. Podle § 2292 nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

26. Podle § 2295 pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

27. Žalobkyně se na základě nájemní smlouvy uzavřené s vlastnicí bytu dne , datum, stala nájemkyní bytu. Tento nájem byl sjednán na dobu určitou do , datum, . Výše popsanou dohodu mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě převzala žalovaná od žalobkyně byt do užívání za úplatu ve výši vlastnicí bytu stanoveného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu (které podle dohody účastnic bylo a je hrazeno tak, že žalovaná nájemné platí přímo vlastnici bytu, tedy každou takovou platbou zprošťuje žalovaná žalobkyni dluhu plynoucího z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a vlastnicí bytu), je třeba po právní stránce posoudit jako platně uzavřenou smlouvu podnájemní. V řízení sice nebylo zjišťováno, zda byl ve smyslu § 2275 dán souhlas vlastnice bytu jakožto pronajímatelky s tím, aby žalobkyně dala byt do podnájmu žalované. Nicméně i kdyby tomu tak nebylo, porušení této povinnosti není sankcionováno neplatností podnájemní smlouvy, nýbrž je podle § 2276 posuzováno jako hrubé porušení povinnosti nájemce zakládající pro pronajímatele zákonný důvod k výpovědi z nájmu bytu [srov. 2288 odst. 1 písm. a) o. z.].

28. Jak to plyne z § 10 odst. 1 o. z. a jak to dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 94/2020, nestanoví-li jinak zákon nebo dohoda účastníků, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší; je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Jelikož byl nájem bytu sjednán na dobu určitou, pak z popsané akcesorické (závislé) povahy podnájemního vztahu plyne, že i v případě sjednaného podnájmu jde o podnájem na dobu určitou, a to do , datum, ; k případnému odchylnému ujednání při sjednání podnájmu by ostatně ani nebylo možno přihlížet (§ 2215 odst. 3 o. z.). Tento podnájem tudíž skončil uplynutím této doby, tj. dnem , datum, . To žalobkyně jakožto nájemkyně bytu v souladu s citovaným ustanovením § 2277 věty druhé sdělila dopisem ze dne , datum, žalované jakožto podnájemkyni, a to i s uvedením rozhodné skutečnosti, tj. dne skončení nájmu a tím i podnájmu.

29. K obnovení podnájemního vztahu přitom nedošlo. Tuto otázku je totiž třeba při nedostatku zvláštní úpravy pro podnájem posoudit podle výše citovaného § 2285 o. z., jakožto ustanovení obsahově nejbližšího. To pro obnovení nájemního, a tedy v posuzovaném případě podnájemního vztahu, předpokládá absenci výzvy pronajímatele, a tedy v případě podnájmu nájemce, aby nájemce, a tedy v případě podnájmu podnájemce byt opustil, učiněné v době tří měsíců po dni, kdy měl podnájem bytu skončit, tedy v daném případě v době od , datum, do , datum, . Za takovou výzvu je třeba považovat nyní projednávanou žalobu o vyklizení bytu, která byla podána dne , datum, a která, jak plyne z doručenky založené ve spise, byla žalované doručena dne , datum, (srov. též rozsudek Nejvyššího soud ze dne 19. 6. 2018, č. j. 26 Cdo 1082/2017, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 17780). Právní důvod k užívání bytu, kterým byla podnájemní smlouva uzavřená mezi žalobkyní jako nájemkyní bytu a žalovanou jako jeho podnájemkyní, tudíž zanikl dnem , datum, .

30. Žalované přitom nelze přesvědčit, že by jí po , datum, vznikl nájemní poměr k bytu konkludentně uzavřenou nájemní smlouvou mezi vlastnicí bytu a žalovanou. Je pravdou, že ačkoli zákon pro smlouvu o nájmu bytu požaduje písemnou formu, její nedostatek nemůže být na újmu nájemce bytu (§ 2237 o. z.). Pokud by tedy byla nájemní smlouva k bytu sjednána konkludentně, nemohla by vlastnice bytu vůči nájemkyni účinně namítat neplatnost takové smlouvy. Podle výše citovaného § 546 o. z. vskutku lze právně jednat nejen výslovně, ale též jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit (tj. konkludentně). Aby však bylo možno podle citovaného ustanovení uzavřít, že došlo ke konkludentnímu uzavření nájemní smlouvy k bytu mezi vlastnicí bytu a žalovanou, muselo by tu být takové jednání vlastnice bytu, který by nevzbuzoval pochybnosti o tom, že jím chce projevit vůli (§ 551) k tomu, aby mezi ní a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva k bytu. Takovým projevem vůle by mohlo být kupříkladu předání klíčů od bytu vlastnicí bytu žalované, jímž by sama vlastnice bytu žalované umožnila byt užívat. V daném případě to však byla žalobkyně jako nájemkyně bytu, nikoli vlastnice bytu, kdo byt žalované do užívání předal. Pokud přitom žalovaná hradí nájemné a úhrady za užívání bytu jeho vlastnici, činí tak podle dohody mezi žalobkyní a žalovanou nikoli za sebe, nýbrž za žalobkyni, která bez ohledu na to, zda její nájemní poměr k bytu k datu , datum, skončil či nikoli (k tomu ještě vizte níže) je povinna tyto úhrady podle nájemní smlouvy ze dne , datum, platit jeho vlastnici, až do doby, kdy byt vlastnici skutečně odevzdá (§ 2295 o. z.). K tomu dosud nedošlo, neboť odevzdání bytu pronajímatelce žalobkyní brání skutečnost, že byt užívá žalovaná a odmítá jej vyklidit. Ze samotné skutečnosti, že vlastnice bytu tyto platby od žalované přijímá tudíž nelze konkludentní uzavření nájemní smlouvy dovozovat, což platí tím spíše, že podle tvrzení samotné žalované odmítla vlastnice bytu s žalovanou nájemní smlouvu uzavřít; tj. nejen, že nájemní smlouvu vlastnice bytu s žalovanou neuzavřela konkludentně, ale výslovně projevila vůli, že takovou nájemní smlouvu s žalovanou uzavřít nechce.

31. Odvolací soud tudíž s ohledem na uvedené činí dílčí právní závěr, že žalovaná počínaje dnem , datum, užívá byt bez právního důvodu.

32. Zbývá proto zodpovědět otázku, zda je oprávněna domáhat se vyklizení bytu žalobkyně, či zda toto právo svědčí vlastnici bytu. Okresní soud vyhlásil napadený rozsudek dne , datum, , tj. v době, kdy ještě neuplynula lhůta stanovená v § 2285, a nebylo tak zřejmé, zda dojde či nedojde ke konkludentnímu obnovení nájmu sjednaného mezi vlastnicí bytu a žalobkyní na dobu určitou. Nicméně jisté bylo, že žalobkyně v té době ještě zpět byt vlastnici bytu jakožto pronajímatelce neodevzdala a ani odevzdat nemohla, neboť tomu bránila skutečnost, že žalobkyně jakožto nájemkyně bytu v bytě za trvání nájemního vztahu zřídila žalované užívací (podnájemní) právo a žalovaná po jeho skončení přes výzvu žalobkyně byt nevyklidila.

33. Soudní praxe je ustálena názoru, že k vyklizení osoby bydlící v bytě se souhlasem nájemce je aktivně věcně legitimován zásadně jen nájemce, nikoli pronajímatel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 26 Cdo 548/2006, i další již okresním soudem citovaná rozhodnutí téhož soudu). Otázka aktivní legitimace k vyklizení takové osoby v období mezi skončením nájmu bytu a skutečným odevzdáním bytu pronajímateli však v dosavadní soudní praxi řešena nebyla. Odvolací soud je toho názoru, že i v tomto období aktivní věcná legitimace (bývalého) nájemce trvá. Okamžik skončení nájemního poměru totiž neznamená skončení práv a povinností z něho vzniklých. Nájemce bytu má i v období mezi skončením nájmu a skutečným odevzdáním bytu zpět pronajímateli povinnost hradit ujednané nájemné (§ 2295 o. z.) i na jeho ostatní povinnosti je třeba i v tomto období za použití § 10 o. z. aplikovat obdobně ustanovení upravující povinnosti nájemce. Podstatné přitom je, že nájemce bytu má podle § 2292 o. z. povinnost po skončení nájmu byt odevzdat pronajímateli. Podle citovaného ustanovení přitom odevzdání bytu znamená, že pronajímateli předá klíče od bytu a že pronajímateli nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Odvolací soud přitom žalobkyni přisvědčuje v tom, že pokud by nájemce bytu nebyl oprávněn domáhat se po skončení nájmu zatím pronajímateli neodevzdaného bytu jeho vyklizení osobou, jíž on sám (nikoli pronajímatel) za trvání nájmu umožnil byt užívat, byla by povinnost byt odevzdat pronajímateli pro nájemce nesplnitelná, neboť obsazení bytu takovou osobou je nepochybně skutečností, která pronajímateli brání v přístupu do bytu a v jeho užívání a tedy vylučuje odevzdání bytu pronajímateli ve smyslu citovaného ustanovení § 2292 o. z. Za této situace by bylo nepřiměřené požadovat, aby byl žalobu o vyklizení bytu nucen podávat pronajímatel, který není tím, kdo třetí osobě užívání bytu umožnil, a který naopak má právo na to, aby mu byl byt nájemcem vrácen tak, jak byl nájemci do užívání předán, tj. neobsazený třetí osobou nacházející se v bytě z vůle nájemce.

34. Z vyložených důvodů odvolací soud uzavírá, že k vyklizení osoby bydlící v bytě se souhlasem nájemce je aktivně věcně legitimován zásadně jen nájemce, nikoli pronajímatel, a to nikoliv pouze za trvání nájmu, ale i po jeho skončení až do doby, kdy je byt nájemcem odevzdán zpět pronajímateli.

35. Nadto v mezidobí od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně již – jak už bylo uvedeno výše – dnem , datum, uplynula lhůta stanovená v § 2285, v níž žalobkyně pronajímatelce (vlastnici bytu) byt neodevzdala a vlastnice bytu žalobkyni nevyzvala, aby byt opustila. Došlo tudíž podle citovaného ustanovení ke konkludentnímu novému ujednání nájmu, a to na tutéž dobu, na jakou byl ujednán nájem původní, tj. do , datum, . Žalobkyně je tudíž v době rozhodování odvolacího soudu znovu nájemkyní předmětného bytu. K současnému novému konkludentnímu ujednání podnájemního vztahu přitom ovšem nedošlo, neboť – jak plyne z citovaného ustanovení § 2285 – nejde o prodloužení sjednané doby trvání původního nájemního vztahu na dobu určitou, nýbrž o nové ujednání nájmu na tutéž dobu. Podnájemní vztah sjednaný mezi žalobkyní a žalovanou skončil s uplynutím doby, na niž byl původní nájemní poměr sjednán, jakožto vztah ve vztahu k tomuto nájmu akcesorický (podřízený). Předpokladem konkludentního sjednání nového podnájmu na tutéž dobu by bylo, že by žalobkyně, jakožto nájemkyně bytu, žalovanou v otevřené tříměsíční době počítané od skončení doby původního nájmu a podnájmu, nevyzvala, aby byt opustila. Žalobkyně však takovouto výzvu k opuštění bytu žalovanou včas učinila, když podala proti žalované nyní projednávanou žalobu na vyklizení bytu, která byla ještě před uplynutím zákonné tříměsíční lhůty žalované doručena.

36. Závěru o konkludentním sjednání nového nájmu žalobkyně k bytu nic nemění skutečnost, na niž poukazuje žalovaná, že ve výzvě ze dne , datum, žalovaná uvedla, že hodlá vyklizený byt odevzdat jeho vlastnici (pronajímatelce). Jednalo se o právní jednání adresované a došlé žalované, nikoli vlastnici bytu, které tudíž nemůže mít žádné účinky ve vztahu k vlastnici bytu, které adresováno ani doručeno nebylo. Žalobkyně přitom nerozporuje, že se vyklizení bytu ze strany žalované domáhá právě proto, aby byt mohla pronajímatelce vrátit a nájemní vztah k němu ukončit, taková pohnutka však důvod k zamítnutí žaloby nezakládá.

37. Odvolací soud tudíž činí další dílčí právní závěr, a to, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována.

38. Konečně se odvolací soud zabýval otázkou, zda výkon práva na vyklizení bytu není v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.), případně zda není projevem zneužití práva ze strany žalobkyně (§ 8 o. z.).

39. Žalovaná staví svůj názor o rozporu výkonu práva na vyklizení bytu s dobrými mravy na svém pokročilém věku a přání v bytě dožít. Tyto skutečnosti však dle názoru odvolacího soudu rozpor požadavku na vyklizení bytu s dobrými mravy nezakládají. Žalobkyně sice umožnila žalované užívání bytu s ohledem na skutečnost, že vlastnice bytu nebyla ochotna byt pronajmout přímo žalované. To však nic nemění na tom, že žalovaná je schopna ze svých prostředků plně hradit nájemné a úhrady za užívání bytu a ze svých prostředků složila i jistotu, o níž lze předpokládat, že bude pronajímatelkou po odevzdání bytu vrácena, má tudíž možnost si zajistit jiné nájemní bydlení, a to třeba i od jiného pronajímatele nebo v jiné obci (nabízí se třeba místo bydliště syna žalované, který ji v tomto řízení jako obecný zmocněnec zastupuje a který s ní má zjevně dobré vztahy a může jí být oporou). Žalobkyně je pouhou družkou dalšího syna žalované, není tedy její příbuznou, ani osobou, která by měla podle občanského zákoníku k žalované vyživovací povinnost (tu mají pouze předci a potomci, tj. příbuzní v pokolení přímém, manžel, rozvedený manžel, osvojitel a osvojenec; srov. § 697, 760, 910, 915 o. z.), a není ani ve vztahu k žalované osobou natolik blízkou, aby po ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby se o bydlení žalobkyně postarala i za cenu toho, že bude nadále setrvávat v nájemním vztahu, ve kterém zůstat nechce, jen proto, aby zajistila žalované dožití v tomto konkrétním bytě.

40. Z vyložených důvodů shledal odvolací soud žalobu důvodnou, a proto napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobě na vyklizení bytu vyhověl.

41. Podle 160 odst. 1 o. s. ř. části věty před středníkem je-li rozhodnuto o vyklizení bytu, má se zásadně vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud nepřehlédl, že žalovaná je vyššího věku, a že proto je pro ni přece jen obtížnější si záležitosti kolem zajištění nového bydlení a stěhování zařídit. Tyto okolnosti odvolací soud zohlednil tím, že podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu delší, a to v trvání dvou měsíců, tj. čtyřnásobku základní zákonné lhůty.

42. S ohledem na změnu napadeného rozsudku neobstojí ani jeho nákladový výrok. Odvolací soud proto musil rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, nýbrž znovu, tj. nově, též o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

43. Po změně rozsudku je plně úspěšnou účastnicí řízení v obou jeho stupních žalobkyně, proto odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (pokud jde o odvolací řízení za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) přiznal žalobkyni proti žalované plnou náhradu nákladů vynaložených v řízení před soudy obou stupňů k účelnému uplatnění jejího práva.

44. Pokud jde o přiznané náklady řízení před soudem prvního stupně, ty tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek v částce 2 000 Kč a náklady právního zastoupení, jež sestávají z odměny stanovené dle § 9 odst. 1, za použití § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) ve výši 2 300 Kč za každý z celkem čtyř úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby a účast u jednání před soudem; § 11 odst. 1 písm. a), d)], čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, jejíž je žalobkynin zástupce plátcem ve výši 2 310 Kč [(4 x 2 300 + 4 x 450) x 0,21]. Celkem tedy náklady řízení účelně vynaložené žalobkyní v 1. stupni činí 15 310 Kč (2000 + 4 x 2 300 + 4 x 450 + 2 310).

45. Přiznané náklady odvolacího řízení tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek za odvolání v částce 2 000 Kč a náklady právního zastoupení, jež sestávají z odměny stanovené dle § 9 odst. 1, za použití § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 a. t., ve výši 2 300 Kč za každý z celkem dvou úkonů právní služby [sepis odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem; § 11 odst. 1 písm. d), k) a. t.], dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t., cestovného osobním vozem z , adresa, a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 150 km, kombinované spotřebě 6,4 l/100 km, ceně 95oktanového benzinu 35,80 Kč a základní náhradě 5,8 Kč/km ve výši 1 213,68 Kč (vyhl. č. 475/2024 Sb.), náhrady za 4,5 hodiny času promeškaného při této cestě po 150 Kč [§ 14 odst. odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t.] a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty, jejíž je žalobkynin zástupce plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 1 551,62 Kč [(2 x 2 300 + 2 x 450 + 1 213,68 + 4,5 x 150) x 0,21]. Celkem tedy náklady řízení účelně vynaložené žalobkyní v odvolacím řízení činí 10 940,30 Kč (2 000 + 2 x 2 300 + 2 x 450 + 1 213,68 + 4,5 x 150+ 1 551,62).

46. Lhůtu k plnění v případě povinnosti k náhradě nákladů řízení stanovil odvolací soud jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť důvody, pro které byla stanovena delší lhůta k vyklizení bytu, nelze vztáhnout na ukládanou platební povinnost. Platební místo (k rukám advokáta) určil odvolací soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř.