14 Co 36/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem v Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem v adresa , proti žalovanému Jméno žalovaného A , narozenému Datum narození žalovaného A , bytem v Adresa žalovaného A , zastoupenému Jméno žalovaného B , advokátem se sídlem v adresa o zaplacení 32 583 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 26. listopadu 2025, č. j. 48 C 195/2025-21,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., jíž byla určena lhůta k plnění, a v závislém nákladovém výroku III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na nákladech odvolacího řízení 1 718,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 20 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobu co do částky 11 733 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 850 Kč od , datum, do zaplacení zamítl (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení v částce 2 090,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužného plnění podle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , a žalovaným (dále jen „smlouva o spotřebitelském úvěru“). Dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“) absolutně neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v § 86 téhož zákona, a proto je žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 20 850 Kč s tím, že jelikož se nepodařilo zjistit poměry žalovaného, uložil mu okresní soud povinnost uhradit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.

3. Náklady řízení okresní soud podle míry úspěchu a neúspěchu účastníků řízení (a to, jak plyne z okresním soudem provedeného výpočtu, při zohlednění nejen požadované jistiny, ale i požadovaných úroků z prodlení vypočtených ke dni vydání napadeného rozsudku) za použití § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) poměrně rozdělil a vycházeje z toho, že míra úspěchu žalobkyně činí 60,19 % a míra úspěchu žalovaného 39,81 %, přiznal úspěšnější žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů účelně jí vynaložených k uplatnění práva v tomto řízení z 20,38 %, tj. v rozsahu odpovídajícím rozdílu míry jejího úspěchu a neúspěchu. V podrobnostech též uvedl, z jakých dílčích položek přiznané náklady řízení sestávají.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž jej napadl toliko v části výroku II., jíž byla určena lhůta k plnění. Poukazuje na ustanovení § 87 z. s. ú. namítal, že mu měla být uložena povinnost k vrácení dlužné jistiny úvěru dle jeho sociálních a majetkových poměrů, tedy nikoli jednorázově jednou platbou, jak to učinil soud prvního stupně. Uvedl přitom, že s ohledem na svou nepříznivou ekonomickou situaci je schopen měsíčně hradit maximálně 1 000 Kč, a poukázal na to, že jeho majetkové a sociální poměry mohl soud zjistit při jednání nebo si vyžádat výpisy z bankovních a nebankovních registrů, jimiž navrhl v odvolacím řízení provést důkaz.

5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že je považuje za věcně správné, neboť soud prvního stupně věc správně právně posoudil, dostatečným způsobem vyhodnotil předložené důkazy a tvrzení a následně vydal rozhodnutí právní kvality, které obstojí.

6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) k projednání odvolání nařídil jednání, k němuž se řádně a včas předvolané strany sporu omluvily s tím, že souhlasí s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Odvolací soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolání projednal a rozhodl o něm v nepřítomnosti účastníků, vycházeje při tom z obsahu spisu, a z provedených důkazů. Odvolací soud podle § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek toliko v mezích, ve kterých se odvolatel domáhal jeho přezkumu, tj. v části výroku II., jíž určena lhůta k plnění, a v závislém nákladovém výroku III. Dospěl při tom k následujícím závěrům.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

10. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

11. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 3 téhož ustanovení zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

12. Podle § 213b odst. 1 o. s. ř. v odvolacím řízení se postupuje podle § 118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením § 205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná.

13. Podle § 205a písm. d) skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3.

14. Je nutno předeslat, že poněvadž oběma účastníkům již marně uplynula lhůta k podání odvolání proti napadenému rozsudku (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a projednávané odvolání směřuje pouze proti výroku o lhůtě k plnění, není podaným odvoláním dotčena právní moc výroku I. a té části výroku II., jíž byl žalovaný shledán povinným k úhradě částky 20 850 Kč žalobkyni (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). Jak účastníci (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), tak i odvolací soud (§ 159a odst. 3 o. s. ř.) jsou tudíž vázáni závěrem okresního soudu o tom, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná z důvodu porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá z. s. ú.). Spornou zůstává toliko otázka, v jaké lhůtě má žalovaný jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Tuto otázku je třeba řešit podle § 87 odst. 1 věty třetí a odst. 2 z. s. ú.

15. Soudní judikatura je již ustálena v závěru, že § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , spisová značka, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod č. , spisová značka, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož v projednávané věci nebyla dohoda o splatnosti nesplacené jistiny úvěru žádným z účastníků tvrzena, musí o časových podmínkách jejího zaplacení rozhodnout soud. Jak bylo rovněž uvedeno v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu, spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

16. V soudní praxi přitom není pochyb o tom, že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech, významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný spotřebitel, neboť jde o okolnosti, které mu prospívají, a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a označit k jejich prokázání důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Jinými slovy řečeno, domáhala-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), bylo na ní, aby prokázala, že její právní předchůdkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, jistinu spotřebitelského úvěru žalovanému spotřebiteli poskytla. Naproti tomu skutková zjištění, že není v možnostech žalovaného jakožto spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat žalobkyni jakožto věřitelce bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele úvěru přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou v jeho prospěch, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se žalovaný jakožto dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto žalovaný spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz).

17. Soud prvního stupně v přezkoumávaném rozsudku k vrácení nesplacené části poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru stanovil základní třídenní lhůtu k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) s odůvodněním, že „se nepodařilo zjistit poměry žalované strany“. De facto tak vycházel ze závěru o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalovaným ohledně jeho možností dluh splnit, což respektuje v předchozím odstavci vysvětlené rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního v projednávané věci. Předpokladem toho, aby soud mohl své rozhodnutí založit na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo břemene důkazního, ovšem je, aby účastník, který má v řízení ohledně rozhodné skutečnosti povinnost tvrzení a povinnost důkazní, byl soudem vyzván k tomu, aby doplnil potřebná tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věc a návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání a aby byl poučen o následcích nesplnění takové výzvy, tedy o tom, že nebudou-li potřebná tvrzení doplněna nebo nebudou-li označeny důkazy k jejich prokázání, může to mít za následek pro něho nepříznivé rozhodnutí ve věci. Přitom podle konstantní soudní judikatury tuto poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku [srov. § 114c odst. 3 písm. b) o. s. ř.] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp zn. , spisová značka, , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. , spisová značka, ).

18. Odvolateli je přitom třeba přisvědčit, že se mu ze strany okresního soudu potřebného poučení nedostalo. Ve věci se nekonalo přípravné jednání a okresní soud za použití § 115a o. s. ř. o věci rozhodl bez nařízení jednání. Na rozdíl od žalobkyně, kterou okresní soud ve svém usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalovaný k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně jeho možností poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ani takovouto písemnou formou okresním soudem vyzván nebyl.

19. Soudní judikatura je ustálena v závěru, že poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo k porušení ustanovení § 118a o. s. ř. Jestliže soud prvního stupně příslušné poučení neposkytl (lhostejno z jakých důvodů), musí tak učinit (je-li podáno odvolání) odvolací soud v odvolacím řízení (§ 213b odst. 1 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem , spisová značka, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Jak přitom plyne z citovaného ustanovení § 205a písm. d) o. s. ř., není uplatnění skutkových a důkazních novot až v odvolacím řízení nepřípustným porušením systému neúplné apelace (§ 119a odst. 1 o. s. ř.) právě i v případě, kdy jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3, jako tomu, jak již bylo výše vysvětleno, bylo i v této věci.

20. Odvolací soud proto za účelem poskytnutí poučení žalovanému ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně jeho možností dlužnou jistinu vrátit nařídil ve věci jednání. Již v rámci přípravy jednání (§ 114a o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.) odvolací soud vyzval žalovaného, aby nejpozději při nařízeném jednání předložil řádně, úplně a pravdivě vyplněný současně mu zaslaný tiskopis prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech spolu s listinami potvrzujícími skutečnosti v dotazníku uváděné, a to právě za účelem posouzení jeho možností poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit. Zároveň podepsaný soud vyzývá žalovaného, aby v téže lhůtě předložil soudu v odvolání navržený důkaz, a to výpisy z bankovních a nebankovních registrů. Zároveň žalovaného poučil o tom, že pokud ani po případném opětovném poučení, kterého se mu dostane u nařízeného jednání, úplně nevylíčí, jaké jsou jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry, nebo neoznačí důkazy potřebné k prokázání takto doplněných skutkových tvrzení, může to mít samo o sobě za následek jeho neúspěch v odvolacím řízení.

21. Odvolací soud na nařízeném jednání provedl důkaz žalovaným předloženým vyplněným prohlášením o jeho osobních a majetkových poměrech a společným výpisem z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací.

22. V prohlášení žalovaný uvedl, že není zaměstnán z důvodu zániku služebního poměru v AČR; v průvodním dopise k prohlášení dodal, že je evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Žije ve společné domácnosti s partnerkou , jméno FO, , rovněž nezaměstnanou, a dvěma vlastními dětmi, z toho jedním zletilým a druhým nezletilým, a třemi nezletilými partnerčinými dětmi. Jediné příjmy této domácnosti tvoří příjem partnerky v průměrné čisté měsíční výši 7 100 Kč. Žalovaný sám žádné příjmy nepobírá, a to ani z hmotného a sociálního zabezpečení. Vyjma spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na rodinném domě na adrese bydliště žalovaného uvedené v záhlaví tohoto rozsudku, v němž rodina žalovaného bydlí, nemá žalovaný žádný majetek větší hodnoty ani úspory. Výdaje domácnosti činí 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný má tři úvěry (na debetní kartě u České spořitelny, úvěru na vybavení domu u AirBank a hypotéce u Sberbank) v celkové výši 1 571 000 Kč, jejichž měsíční splátky celkem činí 15 900 Kč.

23. Z žalovaným předloženého výpisu z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací ze dne , datum, odvolací soud zjistil, že úvěr u AirBank žalovaný pravidelně splácí, nemá žádnou nesplacenou splátku ani není se splácením v prodlení, úvěr u , právnická osoba, rovněž pravidelně splácí s prodlením v řádech dnů. Pokud jde o žalovaným tvrzenou hypotéku u Sberbank, ta je ve výpise vedena jen do července , rok, , kdy je uvedena suma nesplacených splátek ve výši 2 812 975 Kč. Následující měsíc je uvedena nulová částka zbývajících splátek. Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že na základě smlouvy o prodeji a koupi obchodního závodu společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, uzavřené dne , datum, mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , IČO: , IČO, , jednající na účet dlužníka , právnická osoba, . v likvidaci, IČO , IČO, , jako insolvenční správkyní, ustanovenou v insolvenčním řízení, vedeném na majetek dlužníka u Městského soudu v Praze, pod sp. zn.: , spisová značka, (jako prodávající) a , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako kupující, došlo dne , datum, k převodu vlastnického práva k obchodnímu závodu dlužníka (tj. , právnická osoba, ) na kupující (tj. na , právnická osoba, ), s výjimkou jednotlivých položek, které prodávající a kupující z předmětu koupě a prodeje vyloučili (k tomu srov. též úplný výpis z obchodního rejstříku , právnická osoba, . v likvidaci, IČO , IČO, , veřejně dostupný prostřednictvím internetu na stránkách or.justice.cz). Lze tedy usuzovat, že citovaný zápis v Bankovním registru klientských informací neznamená splacení hypotéky žalovaným v srpnu , rok, , nýbrž je důsledkem převzetí této hypotéky , právnická osoba, v rámci koupě obchodního závodu , právnická osoba, , a tedy že tato hypotéka je nadále splácena, jak uvedl žalovaný ve svém prohlášení, nicméně počínaje srpnem , rok, tato hypotéka ani ve vztahu k , právnická osoba, ve výpisu z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací předloženým žalovaným uvedena není.

24. Po zhodnocení provedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech odvolací soud dospěl k závěru, že ani jimi žalovaný svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu k jeho možnostem dlužnou jistinu v projednávané věci splácet nesplnil. Je tomu tak proto, že jím uváděné údaje o osobních, příjmových a majetkových poměrech jsou zcela zjevně nevěrohodné. Žalovaný ve stručnosti shrnuto tvrdí, že jeho sedmičlenná rodina, která krom nemovitosti, v níž bydlí (a z níž jí neplynou žádné příjmy) nemá žádný majetek větší hodnoty ani žádné úspory, žije výlučně z příjmu partnerky žalovaného ve výši 7 100 Kč měsíčně. Přesto jsou žalovaný a jeho družka schopni hradit životní náklady všech sedmi členů společně vedené domácnosti a pravidelně splácet úvěry v řádech desetitisíců korun měsíčně, které samy o sobě převyšují celkové tvrzené příjmy domácnosti. Je tedy nabíledni, že žalovaný musí mít další příjmy, úspory nebo majetek, které ve svém prohlášení zamlčel, z nichž hradí náklady na živobytí a splácí úvěry, což jeho prohlášení činí naprosto nevěrohodným a nezpůsobilým prokázat tvrzení žalovaného, že není schopen dlužnou jistinu splatit najednou.

25. Odvolací soud si je vědom, že podle ustálené rozhodovací praxe poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytne soud nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem , spisová značka, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a byl proto připraven při nařízeném jednání potřebné poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalovanému poskytnout. Žalovaný se však tím, že se k jednání nedostavil, možnosti být takto poučen sám zřekl. K tomu je třeba dodat, že podle konstantní soudní judikatury poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní právě při jednání, popřípadě při přípravném roku, přičemž je zásadně nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. , spisová značka, ); výjimkou mohou být toliko zcela specifické situace, např. pokud je ten, komu má být poučení poskytnuto, osobou s omezenou způsobilostí k právním úkonům (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) – o takový případ se však u žalovaného nejedná.

26. Za této situace je třeba uzavřít, že žalovaný ani po doplnění dokazování provedeném v odvolacím řízení neunesl své břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v jeho možnostech splnit najednou v základní třídenní lhůtě dluh spočívající v povinnosti vydat věřitelce (žalobkyni) bezdůvodné obohacení, které získal na úkor její právní předchůdkyně přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud proto shledal rozsudek okresního soudu v jeho přezkoumávaném výroku o lhůtě k plnění věcně správným a jako takový jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to nejen v tomto jeho výroku, ale i v závislém výroku nákladovém, neboť žádný z účastníků nenamítal nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proto při potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (za niž je třeba v daném případě – výjimečně – považovat i určení lhůty k plnění, neboť to má z výše uvedených důvodů konstitutivní povahu a zakládá nejen procesní, ale i hmotněprávní účinky, neboť teprve jím se určuje splatnost dluhu žalovaného, o nějž v řízení jde) nebyla dána potřeba měnit výrok o nákladech řízení (ve prospěch či neprospěch žádného z účastníků), neboť z pohledu závislosti rozhodnutí o nákladech řízení na rozhodnutí o věci samé se nic nezměnilo (srov. odst. 30 odůvodnění stanoviska Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupného prostřednictvím internetu na nalus.usoud.cz).

27. V odvolacím řízení, jehož předmětem byla již jen lhůta k plnění, byla plně úspěšnou žalobkyně, proto jí odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal proti neúspěšnému žalovanému plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež tvoří náklady žalobkynina právního zastoupení v celkové výši 1 718,20 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, a to vyjádření k odvolání, ve výši ½ základní sazby určení podle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 20 850 Kč (§ 8 odst. 1 a. t.), neboť odvolání se týkalo pouze lhůty k plnění [§ 11 odst. 2 písm. c), odst. 3 a. t.], a tedy ve výši 970 Kč [(1 500 + 11 x 40) : 2], paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.) a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad, jejíž je žalobkynin zástupce plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), ve výši 298,20 Kč [(970 + 450) x 0,21]. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud i v tomto případě jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť i pro určení této lhůty platí obdobně to, co bylo uvedeno výše. Platební místo (k rukám žalobkynina advokáta) bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.